Preklady fanfiction Harryho Pottera

Hermiona vešla do značně vysoké místnosti, jejíž zdi byly od podlahy ke stropu lemovány policemi kromě jediné mezery, kde se nacházel masivní krb. Vedle něj stálo solitérní hluboké křeslo a stolek s lampičkou na čtení. Spolu s ní na stolku leželo několik knih.

Police obsahovaly knihy všech velikostí a barev seřazených podle data vydání, jestli tedy byly mosazné tabulky na policích správné. Překvapilo ji, když si uvědomila, že nezná ani jeden z titulů, ačkoliv občas se tam objevovala jména autorů, která znala z dějin čar a kouzel, jako například Profesionální hra na loutnu od Helgy z Mrzimoru. Jak tak Hermiona pokračovala v prozkoumávání hřbetů knih, začala tušit účel místnosti, ale až když narazila na Brumbewaldovu magickou továrnu na cukrovinky od Albuse Brumbála, pochopila, na co se dívá.

Ta komnata byla úložištěm pro přání a sny. Aby si svou teorii ověřila, vytáhla z police Prvního mužského chytače Holyheadských harpyjí od Siriuse Blacka a pustila se do čtení.

Ačkoliv oba létali na Zametácích a hráli za tentýž tým, Gwenog vůbec nepochybovala o tom, který z mladých nebelvírů by připadal v úvahu. Zatímco James Potter před prohozením camrálu obručí předvedl komickou pózu, aby si vysloužil vzdechy a výkřiky studentek, ona měla oči jen pro tmavovlasého chlapce - ne, opravila se - pro tmavovlasého muže letícího vysoko nad nimi. Jeho let neměl Potterovu rychlost a mrštnost. Létal úsporně a jednoduše, bez jediné zbytečné otočky, stejně jako dravec. Uvědomila si, že je těžké uvěřit, že šlo o náhradního nebelvírského chytače, který dnes hrál díky tomu, že první chytač zůstal po škole. Došla k závěru, že nejde o nějakého frajírka a holkaře, ale o skromného, vážného hráče, který dělá to, co je potřeba, aby dosáhli vítězství. Toho si Gwenog cenila.

Náhle to bylo tu - zlatý záblesk u zmijozelských brankových obručí. Komentátor ho uviděl také a zakřičel jeho pozici do mikrofonu. Dvě tmavé šmouhy tam zamířily a publikum je hlasitě povzbuzovalo. Zlatonka se ale nedala chytit tak snadno. Vylákala chytače na prudkou honičku kolem tribun a skrz brankové tyče a nakonec vysoko do oblak, až byli stěží vidět.

James Potter tu podívanou ignoroval a protahoval si svaly po střelení mimořádně vydařené branky. Když nikdo nezajásal, zamračil se a ohlédl, aby zjistil, kam se všichni dívají. Gwenog zatajila dech.

Byla to jen její představivost, nebo se ty drobné tečky nad jejich hlavami začaly zvětšovat? Určitě! Zlatonka naváděla chytače ve velké spirále zpátky k zemi. Gwenog z doby působení v Holyheadských harpyjích věděla, že Zlatonka nikdy neletí v jednom směru příliš dlouho. Dobré chytače od těch nejlepších často odlišovala jejich schopnost předvídat, kdy Zlatonka uhne stranou a kterým směrem to bude. Byl tenhle nebelvír jen dobrý?

Jakoby v reakci na její otázku Zlatonka opustila sestupnou spirálu a vyrazila pryč směrem k davu. Nebelvír ji následoval, ale zmijozel dál pokračoval v klesání a příliš pozdě si uvědomil, že je k zemi mnohem blíže, než očekával. Davem proběhlo sympatizující zasténání. Zmijozelský chytač musel narazit, ale oči Gwenog byly upřeny jen na nebelvíra. Jeho prsty se natahovaly po Zlatonce.

Gwenog zalapala po dechu, protože si uvědomila, že Zlatonka i chytač mají namířeno přímo k ní. Bude schopen ji chytit, než narazí do tribuny? Čas jako by zpomalil. Chytačovy prsty se sevřely kolem Zlatonky a on se na koštěti, ani ne dva metry od ní, prudce zapřel, aby změnil směr. Turbulence jeho předchozí trajektorie jemně zavířila kolem a ona se přistihla, že divoce jásá s ostatními nebelvíry.

Čas se vrátil do normálu a nad stadionem se nesla komentátorova slova: ´BLACK MÁ ZLATONKU! BLACK MÁ ZLATONKU! NEBELVÍR VÍTĚZÍ TŘI STA KU SEDMDESÁTI! FAMFRPÁLOVÝ POHÁR PATŘÍ NEBELVÍRU! ÚŽASNÝ ZÁSAH NÁHRADNÍHO CHYTAČE!´

Zmiňovaný muž přistál na hřišti a byl obklopen spoluhráči a dalšími příslušníky své koleje. Tribuny se začaly pomalu vyprazdňovat a dav kolem Blacka se rozptyloval. Skromně přijímal gratulace, ale nepřipojil se k průvodu mířícímu zpět do hradu, pravděpodobně na oslavu brilantního vítězství. Místo toho se vydal ke sprchám.

Gwenog vklouzla pod tribunu a tajně ho následovala. Merline, ten fantastický zásah ji rozpálil. Ona a Black si měli o čem povídat.

Hermiona se s trhnutím odpoutala od Siriusova vyprávění. Tváře jí hořely, když přelétla zbytek knihy, který zahrnoval mimořádně žhavé setkání ve sprchách a kreativní využití žínky. Další kapitola zřejmě obsahovala příšerně sprostý a prvky šikany obsahující rituál přijímání nových hráčů do Holyheadských harpyjí a ta třetí další scénu ve sprchách po vítězném zápase, ale tentokrát zahrnující celý tým. Příběh končil hřejivým domácím obrázkem Siriuse s Harpyjemi na Grimmauldově náměstí. Gwenog a obě odrážečky byly obklopeny Siriusovými potomky, tuctem dalších přírůstků do starobylého a vznešeného rodu Blacků, dovádějícím kolem svých matek a otce. Všichni byli šťastní.

Hermionu by to bylo pobouřilo, kdyby si zároveň neuvědomila, jak je smutné, že Harryho kmotr choval zoufalé a nakonec marné fantazie o pokračování jména Blacků. Rovněž děkovala své šťastné hvězdě, že nezačala číst Brumbewaldovu magickou továrnu na cukrovinky. Ale měla dojem, že chápe, proč byly tyto konkrétní sny zavřené v tajné komnatě. Tyto sny byly mrtvé a nemohly se nikdy vyplnit.

S touhou ověřit si svoji hypotézu pokračovala v prohlížení polic. Ulevilo se jí, že všechny knihy nebyly sexuální povahy nebo tak detailní jako Siriusova fantazie. Například Regulus Black doufal, že jednoho dne najde opečovávanou sbírku známek, kterou nešťastnou náhodou ztratil na Příčné ulici, když mu bylo čtrnáct. Remus Lupin se kdysi chtěl stát primusem. Toto přání se očividně nesplnilo.

Když se přiblížila ke konci své obchůzky, zaznamenala u poslední knihovny cosi podivného - knihy zde umístěné se hýbaly. Ne, to nebyl přesný popis. Mizely a znovu se objevovaly, se zábleskem a takřka nepostřehnutelnou rychlostí, takže vůbec nedokázala přečíst jejich názvy.

Samozřejmě. Jestliže zbytek komnaty obsahoval mrtvé sny, v těchto policích se pravděpodobně nacházely sny živých nebo aspoň takové sny, které ještě mohly oživnout. Dokud existovala možnost, že by se onen sen mohl stát skutečností, nemohl být uvězněn v této komnatě. A najednou to všechno dávalo smysl. Toužebně si přála zjednat nápravu pro mrtvé a teď našla způsob, jak zajistit, aby se alespoň některá jejich tajná přání uskutečnila.

Jediným problémem bylo, že statické stohy knih obsahovaly sny, které byly mrtvé, a bez ukradnutí nějakého obraceče času pro ni bylo nemožné to změnit. Bude muset pátrat mezi nepravděpodobnými, ale živými sny, dokud neobjeví nějaký, který by mohla použít. Otočila se zpět k pohybující se polici, natáhla ruku a chňapla po první knize, které se dotkla.

Mít lepší koště než William Beardsley - Cyril Pennifold. Ne, tohle ne. Položila ji zpátky na polici a kniha okamžitě zmizela.

Další volbou bylo Získat pozvání na narozeninový večírek Janice Morleyové, následované Říct mému šéfovi, ať se jde vycpat, DOŽRANÝ DIKTÁROT DRÁP a Utéct s Gwenog Jonesovou na opuštěný ostrov tak daleko, abych neslyšel, jak mě moje žena otravuje s mytím nádobí. Hermionu napadlo, jestli by fantaziím o Gwenog Jonesové neměla být věnovaná samostatná sekce.

Další knihou bylo Devět O.V.C.Í. napsaných Romildou Vaneovou. Což byla podle Hermiony čirá fikce, protože ta dívka trávila víc času přemýšlením o klucích než děláním úkolů. A nakonec Ať Teddy nezakopává pořád o všechno jako já od Nymfadory Tonksové. Hermiona si v duchu poznamenala, že si má s maminkou Tonksové promluvit o poslání Teddyho na taneční lekce, jakmile na to bude dostatečně starý.

Položila knihu zpět na polici a usmála se. Věděla, že je hloupé cítit radost z toho, že vyřešila, jak naplnit sen Tonksové o synově eleganci, ale měla pocit, jako kdyby jí z ramen spadlo závaží.

Znovu si stoupla k pohyblivé polici a začala vytahovat další tituly: Být slavnější než Celestýna Warbecková, Přijít o panenství v Záchranném autobuse, Gringottovi omylem převedou miliony galeonů na můj účet a Vojet Draca Malfoye během školního trestu, když nás bude špehovat profesor- kterýžto letěl zpět do police dřív, než stihla přečíst celý název, tím méně autora.

Tehdy ji napadlo, jestli je takové lovení fantazií jen tak nazdařbůh dobrý nápad. Věděla, že ona by byla zděšená, kdyby někdo jiný dostal neomezený přístup k jejím fantaziím a snům. Co kdyby narazila na něco, co by raději nevěděla?

Při pohledu na knihy, které před ní provokativně bzučely, ji něco napadlo. Jestli jí komnata mohla poskytnout přístup, protože si přála pomoct mrtvým, určitě jí mohla pomoct nalézt i nějaké konkrétní sny.

Zavřela oči a pevně se soustředila na Freda Weasleyho s přáním, aby k ní připlul jeden z jeho snů. Když je otevřela, byla mírně zklamaná zjištěním, že knihy se stále jen zjevují a zase mizí v polici. Znovu zavřela oči a víc se soustředila na své přání pomoci obětem Voldemortova řádění. Pro jistotu se ještě zatočila dokola, a poté natáhla ruku. Její prsty uchopily knihu.

Všichni milují mou kočičku – Argus Filch.

Hermiona se zamračila a hodila ji zpět na polici, kde se drze vypařila. Pak zavadila pohledem o stoh knížek na stolku. V duchu si vyčinila, že se na ně nepodívala dřív, posadila se do křesla, rozsvítila lampičku a začala zkoumat názvy.

Heuréka.

Nebýt vlkodlakem - Remus Lupin. No, vyléčení lykantropie zabere trochu času. Tři střelkyně, dva odrážeči - Fred Weasley. No vážně, mají vůbec nebelvírští kluci nějaké fantazie, které nezahrnují famfrpál? Probírala se hromadou a studovala další Fredovy a Remusovy sny, až narazila na Vyrobit Georgeovi fantastické nové ucho a Zlepšit postavení vlkodlaků za pomoci lobbování a dalšího otravování typu ´osina v zadku´. Oba vypadaly jako něco, čeho by mohla s trochou vydatného výzkumu, několika dopisy a kopírovacími kouzly dosáhnout. Položila knihy na opačný konec stolku a měla v plánu propracovat se do spodní části hromady, ale zastavila se. Byla v obrovském pokušení prostě se pustit do čtení, zejména když to znamenalo možnost zjistit, jaký druh ucha měl Fred pro George na mysli. Weasleyovi plánovali za dva dny uspořádat vzpomínkovou slavnost. Byla si jistá, že by mohla s něčím dorazit už tam.

Zavrtěla se na sedadle. Křeslo nebylo ani zdaleka tak pohodlné, jak vypadalo. Vstala a nadzvedla sedák s úmyslem ho trochu načechrat, načež překvapeně zjistila, že pod ním leží neoznačený černý kožený zápisník. Na rozdíl od jiných knih v místnosti nenesl název ani jméno autora.

Začala listovat stránkami a zalil ji pocit chladu, když objevila, že je naprosto prázdný. Kniha jí vyklouzla z třesoucích prstů a dopadla rozevřená na podlahu.

Zamračila se, podrážděná svým iracionálním strachem. Existovaly desítky důvodů, proč jsou zápisníky prázdné, i když neobsahují viteály. Mohl být psán neviditelným inkoustem. Mohl být zakouzlený tak, aby vyjevil obsah jen vlastníkovi. Mohl být dokonce poskytnutý komnatou pro psaní záznamů, ačkoliv měla vážné podezření, že fyzickou podobu měly sny jen v této místnosti.

Pokusila se dočíst Remusovy instrukce, jak být osinou v zadku, ale uvědomila si, že čte ten samý odstavec pořád dokola. Nebyla schopná vstřebat další sny. A černé desky stále nevinně ležely na podlaze a prakticky žadonily, aby byly prozkoumány. I když možná ne dnes večer.

S přesvědčením, že pro tuto chvíli si už toho přála dost, aby ulevila svému svědomí, zasunula černý zápisník do podpaží a opustila komnatu. Dveře zmizely, jakmile se za ní zabouchly, a Hermiona zůstala stát v chodbě zalité měsíčním světlem sama.

Když cestou zpět na ošetřovnu míjela tapisérii, jeden z trollů na ni vesele zamával. Nicméně brzy zjistila, že usnout byla ta poslední věc, kterou měl její mozek v plánu. Potřebovala koupel. Čistící kouzla Madam Pomfreyové nebyla dostatečná, zejména když měl člověk za sebou měsíce skrývání. Ve své korálkové tašce vedle postele na ošetřovně měla ručníky a toaletní potřeby. Neztrácela čas jejím prohledáváním. Jen se modlila, aby se v minulém roce nezměnilo heslo do prefektské koupelny.