Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Příběh mistra Snapea

Kapitola 1. Něco vydržet

Příběh mistra Snapea
Vložené: denice - 12.01. 2017 Téma: Příběh mistra Snapea
denice nám napísal:

 

Autor: Kailin   Překlad: denice   Beta: Jimmi a Sevik99       Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/3103709/1/Snape-A-History

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 1. Něco vydržet

 

Ron se zhroutil na pohovku, dlouhé nohy natažené před sebe. Sevřel do dlaní dres Kudleyských Kanonýrů a zkroutil ho, jako by z něj chtěl vyždímat život. To, spolu se zamračenou tváří, nenechalo nikoho na pochybách o jeho náladě.

„Ahoj!“ Hermiona si manžela všimla v okamžiku, kdy za sebou zavírala dveře. Rychle z ramen setřásla plášť a pověsila ho na věšák v hale, pak zamířila chodbou do kuchyně. „Musím rychle udělat večeři. Jaký byl trénink? Netušila jsem, že už budeš doma. Skončili jste dřív? Hraješ v neděli, nebo můžeme jít k našim na večeři?“

Otázka stíhala otázku a Ron je nechával bez odpovědi viset ve vzduchu. Nakonec Hermiona vykoukla zpoza rohu z kuchyňských dveří.

„Ronalde? Slyšel jsi mě?“

„Samozřejmě, že jsem tě slyšel, Hermiono.“

„Je všechno v pořádku?“

„Ne.“

„Ne?“ už se vracela k přípravě jídla, když ji zastavila jeho odpověď.

„Cože?“ prošla jídelnou do obývacího pokoje ke svému muži.

„Vyhodili mě z týmu,“ řekl tiše.

„Ach, Rone, to je mi líto. Ale my skoro čekali, že k tomu letos dojde, že?“ Dobrý hráč famfrpálu ve třiceti začínal sestupovat z vrcholu své kariéry, zatímco průměrný hráč, jako byl Ron Weasley, už končil. Být nasazeným hráčem se mu podařilo jen dva roky z dvanácti, zbytek času strávil jako stálý náhradník. Nikdy by to finančně nezvládli, nebýt Hermioniny práce na ministerstvu v odboru mezinárodní kouzelnické spolupráce.

 „Jo. Samozřejmě jsme taky čekali, že mi nabídnou práci trenéra.“

V Hermioně vzrůstal neklid. „O pozici trenéra neříkali nic?“ sondovala opatrně.

„No, něco o tom říkali. Řekli, že si na to najali Jacka LaChance. A že už přilákali Douglase z Nottinghamských Rytířů, aby našel někoho na volné místo. A Dennyho Pittse z Tornád na tvorbu rozpisů hráčů.“ Dosud se ještě nestřetl s Hermioninýma očima. Teď hleděl přímo na ni, v obličeji se mu zračil hněv. „Ptáš se, kam to přivádí mě? Podle všeho můj zadek vyšoupli ven do mrazu.“

„Ach Rone...“ se sepjatýma rukama klesla do křesla. „Co budeš dělat?“

„Zatraceně nic, jak to tak vypadá,“ zamračil se na špičky svých tenisek. „Pracovat pro své bohaté bratry podnikatele, řekl bych.“

Hermiona mlčela. V průběhu uplynulých let se Fred s Georgem několikrát snažili Rona přemluvit, aby se vzdal famfrpálu a řídil jejich řetězec obchodů s drobnými dárky a cetkami. Osobně si myslela, že dvojčata měla lepší přehled o Ronových famfrpálových schopnostech než on sám, a že mu taktně nabízela cestu, jak z toho důstojným způsobem ven. Ale Ron odmítl všechny jejich nabídky a své naděje vložil do sportovního prostředí, chtěl přejít od hraní k trénování, vedení a možná se jednoho dne stát majitelem mužstva.

„Jsem si jistá, že se to nějak vyřeší,“ odvážila se nakonec říct.

Ron se ani neobtěžoval vzhlédnout.

„Jo,“ zamumlal.

 

O šest měsíců později

 

„Je mi to tak líto, Hermiono.“ Molly Weasleyová to myslela opravdu vážně, soudě podle poraženeckého tónu jejího hlasu. „I když nemůžu říct, že jsem překvapená. Už dlouho bylo znát, že nejste šťastní.“

„Tohle je prostě tak absolutně hloupé, Molly,“ Hermiona bojovala se slzami. „Už nejsme spolu, ani když se fyzicky nacházíme  ve stejném pokoji. Jako bychom šli každý na jinou stranu, a ani jeden z nás si nebyl vědom, že se to děje.“

„Já vím. Možná by to bylo jiné, kdybyste měli děti...“ její hlas se vytratil do ztracena, jako by vycítila, že se ocitla na nebezpečné půdě. „No,“ pokračovala a teď se i její oči zalily slzami, „lidé se odcizují. Doufejme, že nějaký čas odloučení bude stačit.“

Hermiona jí chtěla říct, že je to nepravděpodobné, ale bylo to zbytečné. Molly lpěla na naději. Právě naděje ji provedla dvěma kouzelnickými válkami a jejich následky.

„Doufám,“ řekla tak přesvědčivě, jak jen dokázala.

„Tak to potom ano,“ Mollyin pohled slétl k vaku s jídlem, který Hermiona svírala v ruce. „Tohle by mělo stačit aspoň na čtyři dny. Další ti přinesu v pátek.“

Hermiona se tomu musela zasmát. „Těžko budu hladovět, Molly. Víš, že umím vařit.“

„Vím, že umíš, drahá.“ V jejím hlase byl nepatrný stín pochybností, jenž naznačoval, že Hermioniny kuchařské dovednosti nedosahují těch jejích, a to i po desetiletí vztahu tchyně a snachy. „Přesto je obtížné vařit jen pro sebe.“

„Samozřejmě.“ Hermionu napadlo, kdy naposled Molly vařila menší dávku než pro celou hordu strávníků.

„Tak já už jdu. Uvidíme se později, drahá.“ Molly k sobě snachu přitiskla, rychle ji políbila na tvář a byla pryč.

Hermiona zavřela dveře bytu v okamžiku, kdy hlasitý zvuk z haly potvrdil Mollyino přemístění. Pohlédla na vak jídla v náručí a povzdechla si. Od tchyně bylo hezké, že na ni takhle pamatovala. Jiná žena by přijala zprávu o odloučení syna se snachou s mnohem menšími sympatiemi a se značným množstvím hněvu. Molly se nejenom zachovala velice slušně, ale byla taky jediná, kdo pozoroval, že se blíží rozvrat. Ještě dřív než Ron nebo já, pomyslela si smutně. Ale nestávalo se to často? Že lidé, o něž šlo, vše uviděli jako poslední?

Byla to rána pro Ronovo ego – konec jeho famfrpálové kariéry – která začala celý ten zmatek, pomyslela si Hermiona, když odkládala jídlo od Molly na kuchyňský stůl. A kupodivu to byla velkorysost jeho rodiny, která všechno zhoršila za hranici únosnosti.

Fred s Georgem Ronovi okamžitě nabídli práci. Říci, že dvojčata se svými žertovnými předměty dosáhla úspěchu, by bylo podceněním situace. Lehce si mohli dovolit Rona zaměstnat za slušný plat, aniž by to vypadalo, že mu dávají almužnu. Ale Ron se bránil. Rozhodl se najít si práci na vlastní pěst.

Arthur ho pobízel, aby se poptal na ministerstvu a naznačoval, že by mu pravděpodobně mohl zaručit místo. Ron si moc dobře dovedl představit pracovní prostředí, kde by byl jednou provždy známý jako „Arthurův syn“ nebo ještě hůř – „Hermionin manžel“. Fakt, že by byl na pracovním žebříčku hluboko pod svou ženou a měl podstatně menší výplatu, situaci také nezjednodušoval.

Nakonec si našel práci ve Famózních famfrpálových potřebách. Mzda nebyla kdovíco, ale chápal to tak, že se mu povedlo zachránit pár cárů důstojnosti. Potíž nebyla v tom, že by byl hrozný famfrpálový hráč, jak svěřil Hermioně jedné deštivé noci, ale jeho schopnosti byly prostě příšerně tuctové. Svým způsobem to bylo horší než naprosté selhání. V té chvíli si vzpomněla, co jí jednou řekl Harry: Ron soustavně bojoval, aby se vyrovnal úspěchům svých starších bratrů, a často se mu to nepovedlo. Dokonce i jeho malá sestřička Ginny ho zastínila ničím menším, než ulovením Chlapce, který přežil.

Hermiona se zhroutila na kuchyňskou židli a zničeně zírala do zdi. Sotva si vzpomínala na dobu, kdy ještě nezbožňovala Rona Weasleyho. Sahalo to hluboko do minulosti, až k jistému Halloweenu a obzvlášť k horskému trollovi. Věděla, že Ronova posedlost její osobou začala ve třetím ročníku. Když si konečně přiznali svou vzájemnou přitažlivost – což způsobilo mnohé obracení očí v sloup, protože o tom v Bradavicích věděli všichni kromě nich – bylo jasné, že je jim souzeno žít spolu.

Vzali se dva roky po Voldemortově porážce. Byla to pohádková svatba, rozhodně skvělejší, než o jaké kdy snila. Kdo by si kdy představil, že z té „kudrnaté, ale brilantní Hermiony Grangerové“ bude tak krásná nevěsta? Byla si jistá, že den, kdy dostala své štěstí naservírované na stříbrném podnosu, byl její spravedlivou odměnou za pomoc při osvobození kouzelnického světa od teroru, ztělesněného lordem Voldemortem, stejně jako bylo odměnou pro Harryho, když se o pár týdnů později vzali s Ginny Weasleyovou.

První léta manželství byla šťastná. Ron si plnil své famfrpálové sny, zatímco ona začala vytrvale stoupat po žebříčku úspěchů na ministerstvu. Ale pak přišel první zádrhel, když jejich pokusy o založení rodiny stále nevycházely. Zpočátku chtěla počkat Hermiona, pak nespěchal Ron, a když se rozhodli, že nastal správný čas, děti nepřicházely. Poté, co uplynulo pět let a Hermiona stále neotěhotněla, dostávali nejrůznější nevyžádané, ale dobře míněné rady od přátel a rodiny – zejména od Molly.

„Vy dva se potřebujete jenom uvolnit,“ řekla jim s klidnou jistotou. „Je to ta nejpřirozenější věc na světě. Možná byste si měli vzít dovolenou.“

Ale prázdniny ve Francii nepřinesly nic než účty. Hermiona šla ke svatému Mungovi na testy plodnosti a dostala potvrzení, že je v pořádku. Plným právem očekávala, že Ron vyšetření absolvuje také, a byla ohromená, když přímo odmítl. („Já to být nemůžu. Podívej se na mou rodinu. Uvolni se, jak řekla mamka.“)

Přesto však, bez ohledu na to, jak moc se uvolnili, Weasleyovi zůstali bezdětní. Hermioně se zdálo, že uvízli v nekonečném koloběhu. Ron stále doufal, že v příští sezóně zlepší svou hru, zatímco ona trávila dny tvrdou prací na ministerstvu. Pak přišlo Ronovo propuštění z Kanonýrů a skličující zoufalství, které ovlivnilo oba.

Byl to Ron, který po měsících depresí a nekonečných rad od své rodiny včera konečně oznámil, že už dál nemůže a potřebuje být nějaký čas sám. To samo o sobě Hermionu nepřekvapilo; ohromilo ji, když jí řekl, že „nějaký čas sám“ zahrnuje také ji.

 „Ale já jsem tvoje žena,“ mumlala velmi zraněně. „Ty mě s sebou nechceš?“

„Já prostě nedokážu jasně myslet, Hermiono.“ Ronovy oči byly vlhké a hlas se mu lámal způsobem, jaký neslyšela od druhého ročníku. „To není jen tebou, ale vámi všemi. Vždycky jsem se snažil naplnit něčí očekávání a ta tvoje byla stejně těžko dosažitelná jako ta všech ostatních.“

„Očekávání?“ zopakovala bezvýrazně. Nevěřila tomu, co slyšela. „Nikdy jsem od tebe nic velkého neočekávala.“

„No, to je možná část problému. Nečekala jsi nic, protože jsi věděla, že to stejně nedokážu.“

„Cože?“ šok a smutek nahradila zlost. „To je směšné, Rone!“

„Možná. Ale musím zjistit, co dokážu bez neustálého dozoru.“

„Kam půjdeš?“ zeptala se a do očí jí stouply slzy.

„Pro začátek se přestěhuju do pokoje nad Fredovým a Georgeovým obchodem na Příčné,“ uvedl místo, kde jeho bratři bydleli poté, co tam před čtrnácti lety zahájili své podnikání. „Vidíš? Bez pomoci své rodiny se ani nedokážu pohnout z tohohle zatraceného domu, ale brzo si začnu hledat svůj vlastní byt.“

A tak se i stalo. Během hodiny si sbalil kufry a odešel. Hermiona zůstala vzhůru celou noc. Trápil ji pocit viny, když se snažila rozpoznat, jakou roli sehrála v celém tomto zmatku. Nemilovala ho dost? Nepodporovala ho dost? Nedokázala se přimět k úvaze o jiné ženě; z pouhé myšlenky se jí udělalo zle.

„Zatracený idiot, pitomý spratek,“ brblal Harry, když mu o tom ráno řekla. „Nedokážu uvěřit, že to udělal. A ne, není v tom žádná jiná – aspoň jsem ohledně Rona nikdy neměl takové podezření. U něj jsem vždycky poznal, když se snažil něco utajit.“

Jeho ujištění ji nepatrně uklidnilo, ale nezmírnilo její pocit viny. A teď, tento večer, hleděla vstříc několika hodinám neklidného spánku. Rozhodla se, že když nedokáže usnout v přiměřené době, vezme si Uspávací lektvar, ale nejprve zkusí něco jiného.

Máčela se v horké lázni, dokud se jí nezkrabatila kůže a nevyrazil pot na čele, pak si natáhla noční košili a hledala něco ke čtení. Stála před policí a rukou přejížděla přes vhodné tituly, až spatřila Dějiny bradavické školy. Zaplavily ji vroucné, šťastné vzpomínky, které opotřebovaná kniha vyvolala, a věděla, že našla vhodnou četbu před usnutím.

Pevně uchopila hrnek bylinkového čaje, schoulila se v posteli a začala číst. 

 

 

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 05.07. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: eligulko01 - 28.03. 2019
Tak tohle jsem četla hodně, hodně dávno....

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: Zuzana - 06.04. 2017
Zdá sa mi, že som už za túto kapitolu ďakovala, ale nenašla som tu svoj komentár a keďže som tu dlhšie nebola, idem si túto poviedku prečítať celú znova aj keď som už dve kapitoly čítala. Tak napravím aj absenciu komentu. Hermiony mi je ľúto, musí to bolieť, ale časom bude dobre a je fajn, že nemali deti, nič by sa na tom aký je Rom blb nezmenilo. Aj keď viem pochopiť aj jeho, ako mu je ťažko... Veľmi pekne ďakujem za kapitolu.

Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: arabeska - 28.01. 2017
Mě popravdě Hermiona na začátku docela šokovala tím, co říkala. "To jsme ale čekali, že?"... Je mi tu Rona líto, on se prostě nevyvinul do takové samostatnosti, aby tuhle porážku snesl. Nejednal moc dospěle. Že zdrhnul od ženy mu ale neodpustím. A co, že je to workoholička (pravděpodobně), muselo mu být už od začátku jasné, že bude úspěšná, když se zatvrdí. A co má znamenat ten test plodnosti, je dětinské svádět to na ni, aby se "uklidnila". Já sama bych třeba s kariéristou, jako je Hermiona, nevydržela, ale to je zase jiná. Prostě k sobě s Mistrem patří... Tak na rozjezd rozbít manželství, to je slibný začátek (pro Severuse), že? :D Četlo se to samo, holky, krása! Děkuji!
Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: denice - 28.01. 2017
Přesně. Tahle povídka mě chytla taky proto, že nic není tak jednoznačně dané - Ron není jen dětinsky sobecký darebák, Hermiona pracovitá svatá mučednice a Snape - no, počkej si ;-) Děkuji.

Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: zuzule - 20.01. 2017
Je mi Rona lito. Nema to jednoduchy... Ale nejak Severusovi misto udelat musi, ze ;) Dekuju!
Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: denice - 20.01. 2017
Jednoduchý to nemá, ale to Hermiona taky... :-) Děkuji.

Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: Iveta - 19.01. 2017
Dokonce i jeho malá sestřička ho zastínila ulovením Chlapce, který přežil - :-D :-D Boží :-D No jo, Ronald....aby měl ještě co slepovat, až se najde. Ano, Hermi, souhlasím s tebou - kniha a čaj jsou skvělé řešení :-)
Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: denice - 19.01. 2017
:-D A pak měl chudák Ron v takovéhle konkurenci vyniknout... Taky souhlasím - Kniha, čaj a teplý pelíšek, tomu se říká pohoda. Díky!

Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: larkinh - 13.01. 2017
Mám takový pocit, že jsem to už někde četla - nebo něco hodně podobného - ačkoliv na detaily si nepamatuju, jen rámcově... ale stejně si to ráda přečtu. Už vidím pokračování, ani k tomu nepotřebuju křišťálovou kouli - Ron potká nějakou průměrnou čarodějku, vedle které se bude cítit jako princ na bílém koni, a Hermiona potká Snapea :D Díky za překlad.
Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: denice - 13.01. 2017
Doufám, že jsi to četla v originále :-) To by byla psina, kdyby tuhle povídku už někdo přeložil. Předvídání budoucnosti mě baví - ale jak to bude doopravdy, na to si budeš muset počkat, nic neprozradím :-D Díky za komentář.

Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: ansus - 13.01. 2017
Vypadá to na další skvělou povídku - děkuji za vynikající překlad. Hezky vykreslený pasivní Ron, utápějící se v sebelítosti, Hermiona snažící se přesměrovat nenaplněná očekávání k práci, aniž by vnímala, že to celé jde čím dál víc do kopru, rodina a přátelé snažící se pomoci tam, kde se pomoct nedá, a slepit to, co už je dávno na prach. Nevím, jestli mi má být hrdinů víc líto, nebo jim víc přát druhou šanci, kterou tímhle bolestným krokem dostali. (Asi jsem - po pročtení komentářů - výjimkou, ale Ron mi tady hrozně leze na nervy..., připojila bych k němu cedulku "před použitím zatřepat".) Arabesko, úžasný banner!
Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: denice - 13.01. 2017
Shrnula jsi to opravdu výborně - Ron se ovšem ze své pasivity probral, zdravý rozum zděděný po předcích nebo prostě pud sebezáchovy mu zavelel (nebo s ním zatřepal?), aby se pokusil zachránit, dokud to jde - a to je podle mě dost dobré :-) Děkuji.

Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: martik - 13.01. 2017
Tak už víme, co může za odloučení Rona a Hermiony, a teď jen budu čekat na příchod Severuse na scénu. Úžasné uvedení do situace. Díky denice a těším se na příště.
Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: denice - 13.01. 2017
Na Severuse si ještě chvilku počkáme a nezapomeň - zatím je to jen odloučení, ne rozchod! Děkuji.

Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: Gift - 13.01. 2017
Prvni kapitola a uz hned tak skvela! Podobne chytre napsane povidky me vzdy pohladi na dusi. Dekuji a uz se moc tesim na dalsi!
Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: denice - 13.01. 2017
Mám radost, že se ti líbí a doufám, že ani další kapitoly nezklamou. Děkuji.

Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: grepik03 - 13.01. 2017
Denice, Jimmy, Seviku, moc vám děkuji za úžasně čtivý překlad ♡ Také se přidávám ke komentářům marci, Jacomo a margarety. Při čtení jsem měla az nepříjemný pocit reality. Přidala bych ještě, že láska ze školních let se často stane povinnosti, možná pohodlnosti a pak přijde "něco", díky čemu se rozbouri klidne vody. Nakonec to bývá ku prospěchu obou stran. Každopádně Ron je tu sympaťák a držím mu palce, aby se posunul a našel svoje štěstí. A moc, moc, moc se těším na nástup Mistra lektvarů, který najde štěstí u Hermiony :)))
Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: denice - 13.01. 2017
Vážně jsem moc ráda, že je ti Ron sympatický, přiznám se, že mě taky (už jen proto, že tak elegantně vyklidil pole). Děkuji.
Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: denice - 13.01. 2017
Teď mi na to padlo oko, hrůza! - mně!!! Ráda bych to svedla na pátek třináctého, ale nevím, nevím...

Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: margareta - 12.01. 2017
Do posledního písmene souhlasím z názorem Jacomo a marci. Je to přesně tak, jak vysvětlily. Je to pro Rona drsné, být mezi úspěšnými jenom ten průměrný. A navíc cítit, že ostatní to vědí. A mít navíc podezření, že bezdětnost manželky je možná taky jeho vina. Musí mu být hrozně. Ale jestli si začne dokazovat své schopnosti přes ženské, bude to hrozné i pro Hermionu. Chudáci oba, tahle situace bude mít nejspíš jenom jedno řešení! Na druhé straně..dokonale připravena scéna pro nástup Toho -na- kterého- se - všechny - tak - těšíme!! Už aby tady byl!!! Tohle bude, jak ukazuje už první kapitola, nádherné čtení! Mockrát děkuji a dočkat se nemůžu pokračování!!
Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: denice - 13.01. 2017
Máš pravdu, Ron to nemá vůbec snadné. Ale dokázal se sebrat a - možná - i něco změnit. Myslím, že když mu manželka přinesla papír, že ona je v pořádku, zbyla jen jedna možnost, ale tu on si raději nepřipustí. Děkuji. Mám kód 777, copak to asi znamená?
Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: margareta - 14.01. 2017
777 je fajn. Sedmička je šťastné číslo a ty ji máš hned třikrát! Horší by bylo, kdybys chytla 666!

Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: solace - 12.01. 2017
Chudák Ron. Je mi ľúto, že mu sa mu nesplnili jeho očakávania a priania. Kvitujem, že im autorka nenadelila deti, bude to takto jednoduchšie. Vďaka, denice.
Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: denice - 13.01. 2017
Zatím se mu toho opravdu moc nepovedlo, ale jsme teprve na začátku povídky :-) Děkuji.

Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: Lupina - 12.01. 2017
Tak jo, už to tu zaznělo, ale já taky Rona lituju. V podstatě zůstal dítětem, které si musí něco dokazovat. Ale asi to tak má většina lidí, že musí být v něčem dobří (se mi to říká, když jsem byla první ze sourozenců s VŠ vzděláním, tím moje ambice skončily a jsem v klidu). Vážně bych mu přála, aby si našel něco, co by jej naplnilo. I když byl v týmu, to se přece každému nepovede! Jestli on nemá velká očekávání, to bych mu přála, aby prozřel. S touto povahou to opravdu muselo pro něj být těžké, žít vedle úspěšné Hermiony. A zase, měl být pyšný, že uhnal takovou šťabajznu! No, přeju mu jen to dobré, když už nesedí na koštěti, třeba se i zlepší spermiogram a s nějakou Levandulí může začít znova. A naše Hermiona má teď náruč nachystanou pro našeho Mistra... :-) Začátek se mi moc líbí, všichni jsou sympatičtí (i ten Ron, už jen proto, že uvolnil místo Severusovi). Překlad je tradičně úžasný, takže se těším na pokračování. A děkuji! :-)
Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: denice - 13.01. 2017
Pravda, Ron si v sourozenecké konstelaci rozhodně vytáhl krátkou slámku. Kdyby se po něm aspoň nenarodila rodiči vytoužená holčička - ale takhle to měl vážně těžké. A navíc ještě bezdětnost - i jemu muselo dojít, jak to je, ale kdyby si to připustil, co už by mu zbylo? Děkuji.

Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: Jacomo - 12.01. 2017
Tohle bylo tak realistické, až jsem skoro propadla depresi. Rona je mi tu svým způsobem líto, žít celou dobu ve stínu těch lepších - benjamínek rodiny, kamarád Chlapce, který přežil, manžel úspěšné ženy, náhradník v týmu, bratr schopných podnikatelů - nejsou to úplně dobře rozdané karty. A on je nezvládl, nedokázal se z toho včas vytrhnout a být sám sebou. Třeba to teď zvládne, ale obávám se, že na jeho cestě k osamostatnění už nezbyde pro Hermionu místo. Pro jejich manželství je to smutné, ale pro nás nadšené čtenářky Snamione přímo dokonalá situace pro vstup jistého muže v černém na scénu :-) Posílám poklonu za úžasný překlad a velice se těším na další kapitolu. Díky, Denice!
Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: denice - 13.01. 2017
Tedy když to vezmeme takhle, je opravdu s podivem, že Ron už si dávno nehodil mašli. Ale zdá se, že pud sebezáchovy nakonec přece jen zafungoval a on se teď vydal na svou soukromou pouť - co z toho bude, dozvíme se už v příštích kapitolách. Děkuji!

Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: marci - 12.01. 2017
Chudák Ron. Pro hodně chlapů je život vedle úspěšnější a lépe vydělávající ženy traumatem, když nejsou sami úspěšní v ničem, ani ve svých koníčcích. (Nebo si to aspoň myslí.) Tak nějak jsem mu rozuměla, byl mi sympatický a doufám, že se mu povede lépe. (A samozřejmě - otevírá se tím pěkný start pro "snamione", takže jupijajej!) Molly byla úžasná, i když nevím, jestli by mi na Hermionině místě tím naznačováním, že nedosahuji jejích kuchařských kvalit, trochu nelezla na nervy :) Ale ona to podala tak hezky, že bych jí asi odpustila úplně všechno :) Úžasný začátek, denice, čte se to jedním dechem! Moc se těším na pokračování!!!
Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: denice - 13.01. 2017
Ono taky hodně záleží na přístupu a taktu té úspěšnější ženy... Molly sice naznačila, že je lepší v kuchyni, ale myslím, že to obě už věděly a zdá se, že Hermioniny ambice nikdy nemířily tímto směrem :-) Děkuji.

Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: silrien - 12.01. 2017
Skoro je mi Rona líto. Jak je většinou líčen jako sebestředný zapšklý blbec, tady k tomu cítit se špatně má důvod. A věřím, že ač si to Hermiona neuvědomuje, život vedle ní, jakožto úspěšné ženy, je pro něj těžký. Hermiono, neboj, určitě bude lépe. Už se moc těším na pokračování. Jak se to s Ronem vyvine a co Molly. Děkuji
Re: Kapitola 1. Něco vydržet Od: denice - 13.01. 2017
Protože ve většině povídek je Ron vylíčený jako opravdu negativní postava, mám tím raději těch pár výjimek. Děkuji.

Prehľad článkov k tejto téme: