Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Izolace

Kapitola 24 - Hodiny

Izolace
Vložené: arabeska - 27.11. 2016 Téma: Izolace
arabeska nám napísal:

Autor: Bex-chan                Překlad: arabeska             Beta: morikage             Banner: Vojta

OriginálHours

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Mrazivý vítr ji zajal ve svých spárech, jako by se jí snažil proniknout kůží a zmrazit krev.

Merlin ví proč, ale nohy ji odnesly do Astronomické věže a přísahala by, že pozůstatky síly Snapeovy smrtící kletby stále visely ve vzduchu. Atmosféra byla hustá, že by se dala krájet. Jakmile vystoupala po schodech, nepříjemně ji zamrazilo v zádech.

Opřela se o zábradlí, znepokojeně zkoumala nebe a snažila se proniknout skrz stíny bouřkových mračen, aby spatřila hvězdy. Ale pouze Vega a Arcturus zářily natolik, že jí mohly pohled oplatit.

V hlavě se jí jako střely ozývaly zapomenuté hlasy.

Musím to udělat…

Zachvěla se. Harry jí přetlumočil, co Draco tenkrát v noci řekl, a ona by přísahala na Godricův hrob, že slyšela šepot jeho slov, jak se plazí po zdech.

Musím vás zabít, jinak zabije on mě…

Sevřela zábradlí pevněji a zavřela oči, když se jí v mysli vynořili duchové minulosti. Scéna se jí sama zřetelně přehrávala v hlavě. Draco, Brumbál, Snape, Bellatrix. Tak živí, z masa a kostí, že by se snad mohla konečky prstů dotknout jejich těl a cítit tlukot jejich srdcí.

Podle Harryho vyprávění si vytvořila představu Draca ve chvíli, kdy skláněl hůlku, a cítila, jak jí srdce tluče až v krku. Vypadal tak zranitelně, až se v ní rozhořely city o to víc, nicméně hlas logiky jí připomněl, že se jedná o čistě subjektivní výklad událostí.

Těstě před tím, než Snape zvedl hůlku, aby zavraždil muže, ke kterému tolik vzhlížela, ucítila, jak ji na uchu polechtal závan dechu, a prudce otevřela oči. S hlubokým nádechem, ze kterého ji až rozbolely plíce, se otočila a horečně pátrala po zdroji. Ale byla sama.

Naprosto sama.

A to ji k smrti vyděsilo.

Okolí se mihotalo zlověstnými stíny a tma odkrývala ševely pohřbených tajemství. Vzduch byl nedýchatelný a hruď jí ztěžkla, když se jí kolem končetin začal omotávat mrazivý chlad.

Dala se do sprintu, směrem ke komnatám, pryč od duchů minulosti uvězněných ve věži. Zvuky splašeného běhu zněly ozvěnou po prázdných chodbách, než smykem vpadla do bezpečí pokojů a zabouchla za sebou dveře. Otočila se na podpatku a oči jí spočinuly na Dracovi. Spal na gauči a Křivonožka mu odpočíval v klíně. Na rtech se jí rozlil smutný úsměv, když k ní dolehl jeho hluboký dech, a srdce jí bolestivě, rozrušeně bušilo.

Nožko,“ zašeptala a po špičkách přešla ke gauči. „Běž dolů.“

Její věrný přítel se nejdříve líně protáhl, než odkráčel do Dracovy ložnice, aby jim dopřál soukromí. Hermiona Draca bez zábran pohladila po tváři. Nebylo to poprvé, ale nikdy si zcela nevychutnala ten pocit konečků svých prstů na jeho pokožce. Jako tekutý podzim, příjemně chladný, pevný jako povrch zralých švestek. Se zavřenýma očima si ten pocit vryla do paměti, i jeho rty hedvábné jako tavící se vosk a krátké strniště na tvářích, které brnělo jako elektřina.

Co to děláš, Grangerová?“

Prudce otevřela oči, právě když se na ni Draco podezíravě zadíval. Na moment ztuhla, krátce si zuby stiskla ret, ale potom si jen povzdychla a zvedla bradu.

Potkala jsem ženu, která ztratila někoho, koho…“ Milovala. Chtěla to vyslovit, ale jazyk zaváhal. „Někoho, na kom jí záleželo.“

Draco nakrčil obočí, ale zůstával zticha.

Vím, že je náš… vztah komplikovaný,“ pokračovala Hermiona a trochu se jí ulevilo, když se nezamračil při onom slově na ‚v‘. „A nikdy jsem vůbec nic z tohoto neplánovala -“

Posměšně se uchechtl. „Myslíš, že já jsem snad -“

Draco, prosím,“ přerušila ho. „Nech mě to doříct. Nemyslím, že by kdokoliv z nás cokoliv plánoval.“ Polkla a pohlédla mu zpříma do očí. „Ale ničeho nelituju. Záleží mi na tobě. A nechci, abychom se rozdělili, i když s tím nemůžu nic udělat.“

Draco zaťal čelist, ale jeho rozhodnost částečně vyprchala, když spatřil, jak jí ramena vyčerpaně poklesla porážkou. Líce měla lesklé hodiny starými slzami a vlasy rozvířené větrem, ale vypadla tak nefalšovaně a skutečně, až ho to uvnitř sevřelo.

Ale můžu ovlivnit naše rozloučení,“ prohlásila odhodlaně. „Už se s tebou nebudu hádat.“

Zvedl obočí. „O čem to -“

Nevím, kdy budeme muset odejít,“ zamumlala. „Ale už nedopustím, abychom ty poslední chvíle byli na nože.“

Hádáme se, Grangerová,“ pronesl a stoicky pokrčil rameny. „Takoví prostě jsme.“

Nemám na mysli ty neškodné roztržky,“ zamítla frustrovaně. „Víš, co tím chci říct. Všechny ty hádky v poslední době – končím s nimi. Nechci je.“

Odmlčela se a čekala na jeho slova, ale on ji jen sledoval tím nezaujatým pohledem, ze kterého se jí svíraly pěsti.

Prostě…“ ztratila nit a prsty našly cestu zpět k jeho obličeji. „Chci si tě pamatovat takhle. V klidu a… a když se netváříš, jako bys mě nenáviděl.“

Draco se zamračil a nepřítomně se opřel do jejího dotyku.

Takže tak,“ spustila ruku zpět k tělu. „Nevím, co s námi bude. McGonagallová říkala, že by ti mohla najít úkryt, ale nic víc nevím. Odpověděla jsem ti na všechno, na co jsem mohla, takže už se o tomhle nebudu hádat. Unavuje mě to…“

Grangerová -“

„…a jestli to nedokážeš i ty…“

Grangerová -“

„…tak už s tebou nechci mluvit -“

Grangerová!“ vyštěkl netrpělivě, popadl ji za ruku a stáhl ji k sobě do klína. „Zmlkni na chvíli.“

Mluvím vážně,“ pověděla mu, ztuhlá a nehybná v jeho pažích. „Už se nechci hádat.“

Dracův výraz zvolna přešel do pobaveného úšklebku a Hermiona ho zkoumavě pozorovala a podvědomě zadržovala dech. „Vždycky tak tvrdohlavá.“ Tóny jeho hlasu v hloubkách vibrovaly. Olízl si rty. „Fajn, Grangerová. Žádné další otázky.“

Nedokázala potlačit ten hlasitý úlevný vzdych, který jí unikl ze rtů a rozvířil pramen jeho vlasů. „Děkuju,“ uvolnila se v jeho klíně a do koutku úst mu vtiskla jemný polibek.

Draco vklínil dlaně do ohbí jejích kolem kolen, a přitáhl si ji blíž, dokud neseděla pohodlněji čelem k němu, a prohloubil jejich polibek. Něco v jejích počátečních předchozích lehkých dotycích v něm probudilo hlad a žilami rozproudilo nutkání, kterému se nedalo uniknout. Vpletl prsty do nezkrotných kudrn, držel jí hlavu bez hnutí a přisál se k jejím rtům s čímsi, co se zničujícím způsobem blížilo zoufalství.

Sklouzl do křivky jejího krku a odolal zachvění, když mu její vzdych ovanul citlivou kůži na rameni. Zaryl prsty do pasu jejích kalhot, když hrubě zatahala za lem jeho trička a přerušila polibek, aby mu ho přetáhla přes hlavu.

Zraněné polibky chutnají lépe, když je někdo zahojí.

Dělala to, co potají tak zbožňoval. Něžně mu přejížděla nehty po hrudi a rty se zlehka dotýkala uší. Spěšně jí serval svetr a zuby přejel po klíční kosti, zatímco si pohrával se zapínáním podprsenky.

Oba polonazí, zborcení zbrocení potem prvotního vzrušení, sdíleli nevyslovenou dohodu, že si ukradnou několik posvátných minut, jen aby si zálibně vychutnali to dráždění smyslů.

Líbat se a dotýkat, se vzdechy vychutnávat.

Uchovat v paměti.

Ale potom to nutkavé teplo v Hermionině podbřišku zesílilo a ona se od Draca odtrhla a oba se uspěchaně svlékli. Všiml si počínající nejistoty v oříškových očích, když si ji chvíli otevřeně prohlížel, ve snaze zapamatovat si každý kousek jejího těla, než se obraz rozechvěl její úzkostí.

Proč nedokázala pochopit, jak nádherná je?

Možná proto, že jí to nikdy neřekl.

Chtěla se posadit na pohovku vedle něj, ale Draco ji hbitě popadl za zápěstí, aby si ji pomalu, ale odhodlaně přitáhl zpět. Stehny proti stehnům. Odhrnul jí z tváře neposedné lokny a zpozoroval zdráhavou stísněnost vrytou do okouzlujících rysů. Nikdy to nezkusili takhle, aby ona byla tou, která udává rytmus, a Draco zvedl bradu, aby ji povzbudil pohledem.

Bude se ti to líbit,“ ujistil ji a sevřel její spodní ret mezi zuby. „Věř mi.“

Hermioniny oči se rozšířily, ale pak uvolnila ramena a po nateklých rtech se jí rozlil líný úsměv. „Věřím,“ přitakala tiše a přidržela se jeho ramen, zatímco jedna z jeho dlaní spočinula na jejích bedrech, odkud jeho prsty vysílaly uspokojivé mrazení k páteři.

Druhou rukou cestoval od křivky jejího boku k vlhkému bodu, po kterém tak toužil, a ústy zachytil její dychtivý sten, když do ní vstoupil dvěma prsty. Dráždil ji jen pár minut, po hrudi jí rozséval polibky, a ačkoliv se vzrušil, odstrčil od sebe její chtivé ruce. Chtěl ty chvíle co nejvíce prodloužit. Chtěl se nechat pohltit prožitkem intimního spojení, ne jen dosáhnout vyvrcholení.

Nevěděl proč. Prostě to tak chtěl.

Jen pár pohlazení na jejích nejcitlivějších místech, aby se ujistil, že je připravená, a pomalu si ji posunul blíž k tělu, dokud se ňadry nedotýkala jeho hrudi. Lehce se zhoupla a přijala jeho touhu, prohnula se v zádech a přizpůsobila se tomu cizímu nádhernému úhlu.

Když se rozplynul v jejím teple, Draco se syčivě nadechl a zesílil stisk na jejím pase, když mu v nitru při pohybu jejích boků zatepal chtíč. Posunul ji, aby se sehráli, pomalu ji k sobě přirazil, rty zůstávaly napevno přitisknuté k co největší ploše její kůže.

Uplynulo něco mezi několika vteřinami a hodinami a horečnost narůstala. Těla se o sebe smyslně třela a rty se malátně dotýkaly. Vydávala ty chraptivé zvuky, které zněly v jeho realitě až příliš čistě, a on je vdechoval. Natáhla hlavu, až se dotkli obočím, a kávově hnědé kudrny se kolem nich rozsypaly jako závoj, aby utlumily zbytek světa.

Líbali se v rytmu sexu, pomalu, ale hluboce, a rozpalovali nervová zakončení. Když mu v podbřišku začala klíčit bezprostřední blaženost, Draco omotal paže kolem její hrudi, takže se s ní srovnal, a převzal velení a začal přirážet o něco intenzivněji. V okamžiku, kdy z jejího mnohomluvného škubání a zrychleného dechu poznal, že se blíží ke špici potěšení, přerušil polibek a popadl ji za tvář, aby se mohl stát svědkem toho momentu, který se jí roztančí po rysech.

Rozevřené rty. Mžik údivu. Rozšířené zorničky. Tlumené zanaříkání.

Chci si tě pamatovat takhle,“ zamumlal, takřka náhodou, než se vibrace jejího uvolnění přenesly i na něj.

Čelo se dotklo čela a mezi nimi uvízly prudké nádechy. Draco nepřítomně prsty kreslil líné vzory do její pokožky, zatímco z nich vyprchávalo vzrušení a zanechávalo po sobě to hravé lechtání v kostech. Ucítil na rameni zapředení a její víčka se zavřela, ale on nedovolil, aby sklonila hlavu, a ze rtů se mu vydrala usvědčující slova.

Poslední otázka.“ Hlas mu zaskřípěl a ona zdráhavě otevřela oči, aby se na něj podívala. „Kolik nám zbývá?“

Hermionin spokojený výraz se zvrásnil zdrcujícími chmurami a ona polkla hroudu žalu. „Ne moc.“

*

Čas je subjektivní pro štěstí duší.

Čas je trpký a sobecký a nezpomalí, jakkoliv usilovně žadoníte.

Čas plyne dál, když zakopnete o něco připomínajícího radost.

Další dny strávili propletení v objetí, obklopeni povlečením nebo párou sprchy, v touze vytěsnit svět za dveřmi, jako to mladí milenci dělávají. V těch prchavých hodinách mezi tím sledovali usazení na parapetu divoké lednové bouře a nepřítomně s občasnými línými polibky četli Shakespeara, Byrona nebo Donnea.

Draco nesl nelibě, když musela Hermiona odejít za McGonagallovou nebo na ošetřovnu pomáhat obětem ze Svatého Munga, ale držel jazyk za zuby, aby nerozpoutal hádku, jako to slíbil. Ačkoliv stín hrozící bitvy z jejich blízkosti nikdy nezmizel, od onoho rozhovoru měla na tváři plachý úsměv a on byl odhodlaný jej ničím nezaplašit.

Draco.“

Hm?“

Nechceš jít do postele?“ zeptala se. „Vypadáš trochu unaveně.“

Spánek byl jen ztráta času.

Je mi fajn,“ zamumlal a naznačil jí, aby otočila na další stranu. „Chci to dočíst.“

Hermiona natočila hlavu, aby mu vtiskla polibek do koutku úst.

Tvrdě bojovala, aby se nenechala ukonejšit falešným pocitem bezpečí, ale Dracovo uvolněné vystupování bylo jako droga, která zmírňovala její děs. I Bradavice působily mírumilovněji; většina přeživších z nemocnice se vzpamatovala a byla odeslána domů, a asi čtyři desítky studentů se po prodloužených vánočních prázdninách vrátily do školy. Zbytek jejích spolužáků měl přijet druhý den bradavickým expresem. Hermiona se už nemohla dočkat Ginny a Nevilla, i kdyby se s nimi měla jen rozloučit, než bude přemoženo ministerstvo a ona bude muset odejít.

Mezi těmi čtyřiceti, kteří se vrátili, byli i Creeveyovi a třeťačka jménem Joanne Prestonová; Hermionini mudlorození společníci a její hlavní priorita, když se stane nevyhnutelné.

McGonagallová nastínila evakuační plány pro mudlorozené, ale zůstávala odhodlaně mnohoznačná, pokud se jednalo o Draca; jen pokývla hlavou s ujištěním, že „je něco v plánu.“ V poslední době se vrásky starostí na ředitelčině tváři o něco prohloubily a Hermiona upustila od nátlaku a rozhodla se své mentorce bezvýhradně věřit a starosti o Draca odsunout do pozadí.

A že měla plno starostí. Tolik, že ji to samotnou děsilo.

V duchu se připravila na pád ministerstva a Bradavic, ale z představy Dracova blížícího se odchodu se jí nedostávalo dechu. Ty poslední dny zahalené v jeho vůni, hlasu a teple ji hladily na duši a možná se staly těmi dosud nejlepšími v jejím krátkém životě.

Ale všechno jednou vyprší.

Grangerová.“

Hm?“

Už tu stránku otáčíš deset minut.“

Aha,“ zamračila se. „Promiň. Zamyslela jsem se.“

Šokující,“ protáhl, hlas prosycený sarkasmem, a věnoval jí polibek lehký jako pírko. „Tak, Grangerová. Otoč stranu.“

Otupěle tak učinila a pokusila se vnořit hlouběji do Dracova tělesného tepla. Vynadala si za to, že dovolila, aby jí vzácné minuty takhle protekly mezi prsty.

Hodiny se jí vysmívaly.

*

Probudila se a žaludek se jí stáhl nervózní křečí.

Stále byla ještě tma a Dracova ruka odpočívala kolem jejího pasu a jeho klidný dech ji šimral ve vlasech. Ciferník jí prozradil, že bude pět ráno, a Hermiona se opatrně uvolnila z Dracova objetí. Snažila se zjistit, co ji tak zneklidnilo, najít něco, co nebylo správně.

Její ložnici osvětlil mezi údery hromu výboj blesku a ona se obezřetně připlížila k oknu a vzhlédla k temnému nebi, které hostilo lítou bouři. Opět ji zahalila stísněnost a chloupky se jí zježily, ačkoliv neměla ponětí proč.

Něco bylo zkrátka… špatně.

To něco jí napovídalo, aby opustila komnaty, a tak se tiše převlékla do kalhot a přes hlavu si přetáhla jedno z Dracových triček a mikinu, aby měla čím čelit chladu. Popadla hůlku, a než otevřela dveře, zaváhala a pohladila spícího blonďáka po vlasech.

V obýváku spatřila nervózního Křivonožku, jak s vytaženými drápky pochoduje po parketách a znepokojeně syčí.

Klid, Nožko,“ zašeptala a něžně jej pohladila. „Za chvíli jsem zpátky.“

Nechala se vést intuicí a po špičkách procházela chodbami, jejichž tajuplné ticho rušily jen údery jejího srdce. Nepřítomně mířila směrem, kterým opravdu nechtěla jít, prsty přejížděla po kamenných zdech, jako by se snažila utišit samotný hrad před tím, co se chystá. Vystoupala po schodech a došlo jí, kam má namířeno. Oči se jí rozšířily, když zjistila, že v těchto časných ranních hodinách už na Astronomické věži hledá odpovědi i někdo jiný.

Taky to cítíte?“ zeptala se a postavila se po profesorčině boku.

Ano,“ kývla McGonagallová, sevřela zábradlí a myšlenkami očima zastřenýma očima myšlenkami pátrala v mračnech. „Něco není správně.“

Ale co to je?“

Nejsem si jistá,“ řekla odpověděla stísněně. „Bouře je jiná. Vypadá… nevyrovnaně.“

Myslíte…“ ale Hermiona se ale zarazila, když náhle postřehla blýskající se bílou kouli, která jako kometa vystřelila jejich směrem. „Co to znamená?“

McGonagallová sklonila hlavu a v úděsu zavřela oči. „Naše varování.“

Obě o pár kroků ustoupily, když světlo dospělo k věži a vybuchlo do podoby nádherné laně, a Hermioně probleskla myslí představa Harryho matky. „Paní profesorko, čí -“

Tiše, Hermiono. Tohle je důležité.“

Máte hodinu,“ rozlehl se kolem nich známý mužský hlas. „Blíží se, Minervo.“

Zářící laň zmizela tak rychle, jako se objevila, a Hermiona vydechla vzduch, který ji tížil v plicích, než se v očekávání obrátila k ředitelce. „Blíží se?“ zeptala se. „Smrtijedi?“

Jedna hodina,“ zopakovala McGonagallová nepřítomně. „Nevím, jestli to bude stačit.“

Nebyl to patron profesora Snapea?“

Ano,“ kývla a zasmušile na svou studentku pohlédla. „Poslyšte, Hermiono, musíme zalarmovat ostatní profesory. Běžte vzbudit Creeveyovy a slečnu Prestonovou a odveďte je do mé kanceláře. Přijdu tam, jak nejrychleji budu moci -“

Myslela jsem, že je budeme evakuovat na testrálech -“

Na to nemáme dost času,“ zavrtěla hlavou. „Jen je odveďte do ředitelny a já tam v momentě dorazím. Rozumíte mi?“

Vlády se ujaly nebelvírské instinkty a Hermiona se narovnala v zádech, než odhodlaně přikývla. „Dobře. Jdu na to -“

Co nejrychleji!“ zavolala za svou utíkající studentkou McGonagallová.

V okamžiku, kdy doběhla k nebelvírským komnatám, už ji bolely svaly a v hlavě bušil adrenalin. Vzbudila Dennise, Colina a Joanne. Zatímco si spěšně balili nejnutnější věci, popoháněla je, neklidně se ošívala a nervózně hypnotizovala hodiny.

Dobrý Merline, je to tady…

O devatenáct minut později už stáli v ředitelně. Colin se snažil upokojit svého vyděšeného bratra a Hermiona se snažila ujistit třináctiletou Joanne, že se dostane domů do bezpečí. Ale jak minuty plynuly, znepokojovala se Hermiona čím dál víc, chvěla se nervozitou a netrpělivě sledovala, jak se čas vytrácí a hrozba Smrtijedů sílí. Každá ozvěna hodinové ručičky znamenala méně času na to, aby dostala Draca z hradu, a ona tvrdě bojovala, aby udržela myšlenky u McGonagallové a povinností k mudlorozeným.

Kde je McGonagallová?“ zeptal se Colin a panika mu roztřásla hlas. „Říkala jsi, že tady bude zanedlouho.“

Je na cestě,“ odvětila Hermiona, sama nevěděla, jestli lže nebo ne. „Bude to v pořádku.“

Co když nebude?

Čekání může mysl zahubit.

Zbývalo už jen dvacet dva minut, když McGonagallová konečně vtrhla do kanceláře. Hermiona ji nikdy neviděla tolik rozrušenou, čelo měla splavené potem a obočí zkroucené vráskami starostí. Vrhla se ke krbu, pronesla rychlé kouzlo a otočila se ke čtveřici studentů a pokynula jim, aby přistoupili.

Odcestujete letaxem za Kingsleym Pastorkem do jeho domu,“ vysvětlila jim napjatě. „Ten se ujistí, že se dostanete v bezpečí domů, rozumíte?“ Tři nejmladší přikývli. „Jeho adresa je Wordsworth Way 33,“ pověděla jim a uchopila misku s letaxovým práškem. „Slečno Prestonová, vy jděte jako první, a nezapomeňte vyslovit adresu zřetelně. Máme na spěch.“

Hermiona sledovala, jak Joanne mizí v křiklavě smaragdových plamenech, vzápětí ji následoval Denis a nakonec Colin. Malá dávka úlevy utlumila prudké bušení v její hrudi, ale zmateně se zamračila, když si uvědomila, že McGonagallová stále drží misku v napřažené ruce.

No tak, Hermiono,“ pobízela ji. „Musíte jít -“

Já ale nejdu,“ přela se a ustoupila od ředitelky. „Musím odsud dostat Draca.“

Nemáme dost času.“

Ale já potřebuju -“

Hermiono, Smrtijedi už jsou na cestě!“ vyštěkla příkře McGonagallová. „Musíte ihned -“

NE!“ vykřikla a zaťala ruce v pěsti. „Nikam nejdu! Musím ho odsud dostat! Přísahala jste mi -“

Hermiono, prosím, buďte rozumná.“

Zbytečně plýtváte časem, když se se mnou hádáte!“ rozlítila se a po tvářích se jí řinuly slzy frustrace. „Jestli to mám udělat bez vaší pomoci, aťsi. Ale neodejdu odsud, dokud se neujistím, že je pryč!“

McGonagallová ztuhla, než poraženecky vydechla, znaveně si ji prohlédla a zdráhavě se postavila naproti ní z druhé strany stolu. Mávla hůlkou, aby otevřela zásuvku, a vyňala z ní malý okrouhlý objekt zabalený v látce a hůlku, kterou ve které Hermiona rozpoznala jak Dracovu.

Tak budiž,“ povzdychla si McGonagallová. „Pozorně mě poslouchejte, protože nemám čas to opakovat. Vyběhněte zadním vchodem a utíkejte k hranici Zapovězeného lesa u Hagridovy hájenky. Nechoďte příliš hluboko, jen abyste zůstali z dohledu.“

Ale co když ho někdo spatří tady ve škole?“

Všichni profesoři se shromažďují ve Velké síni a většina studentů stále ještě spí,“ doplnila. „Nic vám nebude stát v cestě.“

A co mám dělat, až -“

Tato mince je přenášedlo do bezpečného domu,“ přerušila ji a nadzvedla minci zabalenou v látce. „Až odtud odejdete, informuji je, že jste na cestě.“

Hermiona polkla, když jí McGonagallová vložila do rukou přenášedlo i Dracovu hůlku. „Neřeknete mi, kde to místo je, že ne?“

McGonagallová zavrtěla hlavou. „Víte, že je bezpečnější, když to bude vědět co nejméně lidí.“

Ale bude v bezpečí?“ naléhala mladší čarodějka a schovala si věci do kapes, aby je někde nevytratila. „Slibujete, že bude v bezpečí?“

Slibuji,“ kývla. „Teď mě poslouchejte. Jakmile Draco zmizí, musíte se vrátit stejnou cestou, jakou jste přišla. Na okraji lesa u Hagridovy hájenky najdete dub a pod ním červený kámen. Odtud se přemístíte k Tonksové. Já jí krbem zavolám, že přijdete, aby si pozměnila ochrany.“

Červený kámen pod dubem,“ zopakovala strnule, než se prakticky vrhla na starší čarodějku a sevřela ji v medvědím objetí. „Strašně moc vám děkuji. Za všechno. Omlouvám se, že jsem tak sobecká.“

McGonagallová její gesto akceptovala se smutným zamračením a poplácala ji po zádech. „Je na čase,“ odtáhla se a postrčila ji ke dveřím. „Běžte. Máte jen pár minut.“ Ředitelka se odmlčela a ztěžka vydechla. „Přeji vám oběma štěstí.“

Na rozloučenou na ni vděčně pohlédla a vyrazila. Neohrabaně vyklopýtala z kanceláře, zničené srdce jí uvízlona jazyku, uprostřed bortícího se světa.

*

Draco se posadil na posteli a zamračeně pohlédl na chladný důlek v matraci, který tam zanechala Hermiona.

Kde sakra…

Bylo tři čtvrtě na šest a nebe sotva začínalo světlat do bledě modré, tak jak bylo možné, že zůstal v posteli sám? A proč ke všemu proč neslyšel zvuky sprchy nebo pohyb v kuchyni?

Naštvaně zavrčel, setřásl ze sebe přikrývky a hodil na sebe oblečení, které měl na sobě včera, aby se ochránil před zimním vzduchem, který se vkradl ke Grangerové do ložnice. Jak se tak bosky kradl po parketách do obývací místnosti, skoro zakopl, když mu cestu zablokoval Hermionin mazlíček.

Chytré zvíře, to určitě,“ zamumlal a střelil po polovičním maguárovi káravým pohledem. „Když jsi tak chytrý, kam se -“

Přerušil ho Hermionin vpád do komnat. Ztěžka popadala dech, tváře se jí leskly slzami a zakopávala o vlastní nohy. „Ach, díky Merline, jsi vzhůru!“ zasípala, přihrnula se k němu a popadla do roztřesených pěstí jeho svetr. „Mu-musíme jít.“

Co se sakra děje?“ vyhrkl, popadl ji za zápěstí a držel ji bez hnutí. Nikdy ji takhle neviděl a jeho nitro sevřel děs, když vstřebával její zoufalé chování. „Kde jsi byla?“

Musíme vypadnout!“ vykřikla. „Smrtijedi. Oni-oni už jsou skoro tady! Musíme jít, hned!“

Grangerová, nadechni se sakra.“

Ty mě neposloucháš! Máme pár minut!“ zaječela, vytrhla se z jeho sevření a kouzlem přivolala jeho boty a kabát. „Obleč se. Rychle! Musíš pryč. Tak dělej!“

Do hrudi jej plnou silou udeřila tíže jejích slov a zoufalství jako Impedimenta a on ji poslechl, zatímco Hermiona vběhla k sobě do ložnice a vrátila se s očarovanou kabelkou a kabátem. Sotva si zapnul první knoflík, už ho čapla za ruku a vlekla za sebou z komnat, prsty sevřené tak pevně, že mu téměř odkrvila prsty.

Nožko!“ zavolala přes rameno a rozrazila dveře. „Za námi, Nožko, poběž!“

Předvídavý kocour vystřelil kupředu. Hermiona mezitím přiměla Draca k pohybu a oba se kymácivě rozeběhli, strachem se odmítali pustit a pod nohama jim ubíhaly liduprázdné chodby. Jakmile doběhli k zadnímu vchodu, neúprosnou silou se do nich opřel vítr s deštěm a oni vrávorali na bahnitých pozemcích směrem k Zapovězenému lesu. Minuli Hagridovu hájenku a vnořili se mezi stromy, odhrnovali si z cesty pařáty větví a klacků, které se jim snažily zabránit v útěku. Koutkem oka Hermiona zaregistrovala záblesk vínově rudé barvy a prudce zastavila na zesláblých nohou.

Draca nepustila.

Kurva,“ zanadával a stěží stihl zastavil včas, aby jí nevrazil do zad. „Grangerová, co sakra -“

Červený kámen,“ zamumlala si pod nosem a pohledem přejela k dubu, který zmiňovala McGonagallová. „Pojď sem, Křivonožko.“ Kocour, který uháněl několik metrů napřed, pelášil na její pokyn zpět k nim. „Počkej tady na mě, prosím. Hned se vrátím.“

Spokojená, že jí kocour rozuměl, zatahala za Dracovu ruku a znovu se rozeběhli a dlaně jim podkluzovalykrví, jejíž kapičky prýštily z ranek po nehtech. Nebesy se rozlehl další třesk blesku a nad jejich hlavami explodovala bouře. Hermiona mrkala přes promočené prameny vlasů, které se jí zamotaly do řas a lechtaly ji v očích. Kosti jí připadaly jako tříštící se sklo a plíce namáhaly žebra, ale ona se nedokázala zastavit.

Dál…

Dostat ho pryč…

Musí ho dostat do bezpečí…

Grangerová, stůj!“ křikl Draco za jejími zády, zaryl paty do země a vytrhl ruku z té její. „Zastav, sakra!“

Hermiona se prudce otočila a znovu se neúspěšně pokusila proplést jejich prsty. „Draco, musíme…“

Stačilo!“ vyštěkl. „Co tady zatraceně děláme?“

Cítila, jak se jí deštěm zbičovaná tvář kroutí utrpením, zatímco se snažila nalézt slova. Godricu… srdce ji bolelo. Pohled na něj; jeho vlasy rozcuchané větrem a rysy tváře popelavé dotekem chladu, vypadal tak lidsky a dokonale a ten pocit ji rdousil.

Jsme… jsme tady, abychom se rozloučili,“ zamumlala skrz rozechvělé rty a rozjektané zuby a sledovala, jak se mu obočí svraštilo nejistotou. „Čas se chýlí.“

Draco tvrdohlavě zavrtěl hlavou a vzpurně ohrnul ret. „O čem to -“

Zvuk jekotu a ozvěna třesknutí mu vyrvaly slova z úst. Les zaduněl a hluk rozkmital zem. Draco se instinktivně natáhl po Hermioně, čapl ji za lokty a přitáhl si ji k sobě, než otřesy polevily. Někde v dáli slyšel rojící se svištění blížících se košťat a výkřiky paniky z Bradavic. Dokonce i stromy jako by sténaly a cukaly sebou a Draco podezřívavě prohlížel své okolí a Hermionu držel v zajetí své náruče.

Co to sakra bylo?“ zavrčel, když prapodivné zvuky utichly.

Ochrany se zlomily,“ odpověděla otřeseně a otočila se přes rameno směrem k hradu. „Jsou tady.“ Polkla žal. „Draco, musíš jít.“

Ne,“ ohradil se ostře a uvolnil sevření natolik, aby si mohl její obličej přitáhnout ke svému. „Ne! Potřebujeme víc času.“

Už žádný nezbývá,“ zamumlala a její dech se ve vzduchu srážel do bílých obláčků. „Musíš odsud vypadnout, jinak tě najdou…“

Ještě nemůžu!“ skočil jí do řeči a zvedl ruku, aby jí odhrnul kadeř ze zmáčené tváře. Jejich smíšená krev se jí rozetřela po tváři a on si nepřítomně vzpomněl na ten den v koupelně, kdy je oba řízla do dlaní a spojila je tak osudným poutem. Tehdy pro něj měla krev tak jiný význam. Teď na ní vůbec nezáleželo. „Pojď se mnou,“ vyhrkl nerozvážně. „Pojď se mnou. Někde se schováme…“

Já nemůžu,“ odtáhla se od něj. „Už jsme o tom mluvili, Draco! Shodli jsme se -“

No tak jsem si to rozmyslel!“ odsekl divoce. „Co chceš, aby udělal, Grangerová? Chceš, abych tě prosil na kolenou?“

Ne!“ zadusila v sobě zaskučení. „Chci, abys byl v bezpečí, nic jiného!“

A já chci, abys byla v bezpečí ty!“ opáčil rozohněně. „Nebojuj v téhle válce, Hermiono. Ne -“

Víš, že musím.“

Blbost!“

Draco, prosím,“ zašeptala a sáhla do kapsy, kde omotala prsty kolem hůlky. „Musíš jít.“

Já tě potřebuju, Hermiono,“ vyštěkl svoje doznání, a Salazar se klidně mohl jít vycpat. „Tohle chceš slyšet? Bude to stačit?“

Nechtěla jsem se loučit takhle,“ zamručela spíš sama pro sebe, když rozklepaně vytáhla hůlku. „Nechtěla jsem, aby to bylo tak těžké.“

Co to sakra děláš?“ zeptal se a ostražitě, obezřetně ji sledoval. „Dej tu hůlku pryč, Grangerová!“

Promiň,“ zasténala a zpevnila zápěstí. „Je mi to tak líto, Draco, ale já potřebuju, abys byl v bezpečí.“

Neopovažuj se, Hermiono!“

Petrificus totalus!“ vyjekla plačky a Draco ztuhl uprostřed pohybu. Připomínal jí tak cínového vojáčka, hrdě vztyčeného, ale s očima naprosto bez života a ona tušila, že ji ten pohled bude strašit.

Paže jí klesla k boku a pevně zavřela oči, když jí vidění zastřely horké slzy a rozmazaly krvavou skvrnu, kterou ji označil. Upustila od plánu, že bude předstírat vyrovnanost, a pomalu k němu klesla, zabořila tvář do jeho krku a rozvzlykala se.

Takové loučení neměla v úmyslu.

Pohltil je vítr, déšť do nich prudce bičoval a chlad rozpoutal silné mrazení, které ji mučilo po celém těle. Draco byl tichý a nehybný a ona by obětovala snad všechno tomu, aby ucítila jeho paži kolem pasu. Bylo to neromantické a trpké, ale stejně si ty vzácné vteřiny vryla do paměti, než se přihrbila pod další ozvěnou zlověstných zvuků z Bradavic, které jí násilně připomněly, že jejich čas vypršel.

Omlouvám se,“ znovu zamumlala, zvedla bradu a roztřesenými prsty jej pohladila po hraně čelisti a dolním rtu. „Ale jinak to nejde.“

Fyzicky cítila, jak se jí trhá srdce, zatímco si naposledy prohlížela jeho zmrzlý výraz, a v duchu žebrala o to, aby si zapamatovala každý rys té tváře, vedle které se v posledních týdnech probouzela, a aby…

Je-jestli tuhle válku oba přežijeme,“ vydechla a hněvala se na sebe, že se tam muselo vloudit ono ‚jestli‘. „Chci… chci tě ve svém životě.“

Sáhla do kabelky a do kapsy mu strčila jeho hůlku, než zapátrala po přenášedlu. Opatrně ho vymotala z kapesníku a se záští na ten nevinný galeon pohlédla, než ho přes kapesník uchopila mezi dva prsty.

Třaslavě se nadechla, aby uchlácholila svou zdrcenou duši, a volnou dlaní ho pohladila po tváři a palcem přejela po lícní kosti. Natáhla se, aby mu vtiskla rozechvělý polibek na rty, ztuhlé jako z kamene; nuzný dotyk, ale na zlomek okamžiku ji zahřál.

Odtáhla se, namlouvala si, že dešťové kapky, které mu dopadají na tvář, jsou ve skutečnosti její slzy, a poslední slaboučké nitky držící její srdce pohromadě se roztrhly.

Srdce se jí roztříštilo a ta bolest byla ochromující.

Čas vypršel…

Miluju tě,“ vzdychla plna žalu a vtiskla mu přenášedlo do dlaně. Cukla sebou, když se galeon aktivoval a vzduch zavířil.

A potom byl Draco pryč.

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 24 - Hodiny Od: grepik03 - 30.11. 2016
Drahá arabesko, děkuji za další úchvatnou kapitolu ♡ Při čtení jsem měla husí kůži, autorka dokáže neskutečně barvite vykreslit pocity, náladu, atmosféru. ..úplně jsem cítila déšť, zimu, vítr. Po dočtení kapitoly jsem chvíli jen tak seděla a čučela, no a dala jsem si ji pěkně ještě jednou. Nedokážu to popsat pořádně slovy, ale tvůj překlad Isolation prostě miluju ♡

Re: Kapitola 24 - Hodiny Od: Jacomo - 29.11. 2016
Jestli jsem doteď nevěděla co napsat, tak nyní jsem v háji úplně. Prostě nemám slov. Děkuju, arabesko, bylo to neskutečné. Fakt jízda. Nechápu, jak to může být teprve polovina povídky, a docela se bojím, co přijde dál.

Re: Kapitola 24 - Hodiny Od: maria - 28.11. 2016
dakujem

Re: Kapitola 24 - Hodiny Od: MichelleF - 28.11. 2016
Dechberouci, naprosto skvělá kapitolka. Budu vyhlížet další

Re: Kapitola 24 - Hodiny Od: Nikola - 28.11. 2016
Úprimne, keď som dočítala túto časť ešte ďalších 20 minút som sa triasla a dokonca aj plakala z toho konca som sa dlho spamätávala a neuveriteľne sa teším na ďalšiu časť. A naozaj veľmi pekne ďakujem :)

Re: Kapitola 24 - Hodiny Od: makyboris - 28.11. 2016
Už od první kapitoly čtu tuhle povídku a na tenhle moment zlomu jsem se neuvěřitelně těšila a rozhodně mě to nezklamalo. Tak krásně popsanou bolest a žal jsem už dlouho nezažila a i mě u obrazovky počítače to zasáhlo. Moc děkuji za kapitolu!!

Re: Kapitola 24 - Hodiny Od: Tadika - 27.11. 2016
Dychberúce!! Ďakujem krásne za preklad a teším sa na pokračko :)

Re: Kapitola 24 - Hodiny Od: gama - 27.11. 2016
Normálně bych řekla, že jde do tuhého, ale tahle pohádka je totálně dynamická od samého počátku, takže tady mohu jedině říct "Pecka". Děkuji :-*

Re: Kapitola 24 - Hodiny Od: denice - 27.11. 2016
Ten Damoklův meč jim pořád visel nad hlavami, tak teď se konečně utrhl - chápu, že Draco mohl mít pocit, že není připravený, ale Hermioně to moc neulehčil... Tísnivá atmosféra byla skvěle vystižená, napětí z blížícího se nebezpečí mě donutilo přečíst kapitolu jedním dechem. Díky!

Re: Kapitola 24 - Hodiny Od: Jimmi - 27.11. 2016
Tak končiť tento rok s takouto kapitolou, tak to je vyložene kruté. Samozrejme, že tuším, čo bude ďalej, ale aj tak. Toto bola taká emočná pecka. Užasný preklad, nijaké opakovanie som si nevšimla. ĎAKUJEM

Re: Kapitola 24 - Hodiny Od: Lupina - 27.11. 2016
Věděla jsem, že se válka přiblíží. A už je to tady. Achich ouvej. Zase silná kapitola, která mě zanechala ohryzávající si nehty. Díky MOC! :-*

Re: Kapitola 24 - Hodiny Od: Gift - 27.11. 2016
A sakra... Mela jsem v planu napsat docela srozumitelny komentar, ale... a sakra. Tak snad jen- dekuji!

Re: Kapitola 24 - Hodiny Od: silrien - 27.11. 2016
Tak tohle bylo hodně napjaté. Je mi jich tak líto. Kam se Draco dostal, bude tam opravdu v bezpečí? Stihne se Hermiona přemístit? Takových věcí, které se mohou pokazit hned a pak ta temná budoucnost naplněná otevřenou válkou. Děkuji za překlad P.S. Občas jsou tam zdvojená slova.

Re: Kapitola 24 - Hodiny Od: margareta - 27.11. 2016
Tak jsem si myslela, že si počtu a půjdu se ještě dospat. Ale po týhle náloži? Zas budu jenom uvažovat, jak to dopadne, jestli ji nenechá, jestli to vůbec přežijí... On ji rád má, to už je jisté. Ale jenom ji. A nejspíš bude třeba, aby se taky trochu zapojil do obrany, jestli ji tedy bude chtít vůbec ještě někdy uvidět. A dost pochybuji, že se mu boj v řadách Nebelvírů bude líbit. Pokud půjde do boje, tak jedině kvůli ní, obávám se, že ostatní jsou mu dost ukradení, tak jako on jim. Tak bolestně se loučili! Děkuji za kapitolu! Už aby byla další!! Ten příběh mě vždycky dost silně rozruší, pak, při dlouhém čekání na pokračování, se kapku zklidním a pak zase prásk do nervů! Ty mi dáváš!! A to je povídky teprve polovina !! Ale i tak Ti moc děkuji, že ses rozhodla vůbec pokračovat!! Takže jsem odhodlaná vydržet! Jakkoliv dlouho!! Děkuji.

Prehľad článkov k tejto téme:

Bex-chan: ( arabeska )18.02. 2020Počátek (epilog)
Bex-chan: ( arabeska )28.09. 2019Kapitola 48 - Úsilí
Bex-chan: ( arabeska )22.09. 2019Kapitola 47 - Moc
Bex-chan: ( arabeska )15.09. 2019Kapitola 46 - Smilování
Bex-chan: ( arabeska )08.09. 2019Kapitola 45 - Harry
Bex-chan: ( arabeska )01.09. 2019Kapitola 44 - Smrt
Bex-chan: ( arabeska )25.08. 2019Kapitola 43 - Pokraj
Bex-chan: ( arabeska )18.08. 2019Kapitola 42 - Vzplanutí
Bex-chan: ( arabeska )11.08. 2019Kapitola 41 - Snape
Bex-chan: ( arabeska )04.08. 2019Kapitola 40 - Boj
Bex-chan: ( arabeska )28.07. 2019Kapitola 39 - Tonutí
Bex-chan: ( arabeska )21.07. 2019Kapitola 38 - Znovu
Bex-chan: ( arabeska )14.07. 2019Kapitola 37 - Chyby
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2019Kapitola 36 - Hůlky
Bex-chan: ( arabeska )17.02. 2019Kapitola 35 - Voda
Bex-chan: ( arabeska )02.09. 2018Kapitola 34 - Spojenectví
Bex-chan: ( arabeska )05.08. 2018Kapitola 33 - Cejch
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2018Kapitola 32 - Puls
Bex-chan: ( arabeska )22.07. 2018Kapitola 31 - Krev
Bex-chan: ( arabeska )01.07. 2018Kapitola 30 - Tabu
Bex-chan: ( arabeska )03.02. 2018Kapitola 29 - Týdny
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2017Kapitola 28 - Anděl
Bex-chan: ( arabeska )18.07. 2017Kapitola 27 - Pravda
Bex-chan: ( arabeska )28.03. 2017Kapitola 26 - Duše
Bex-chan: ( arabeska )15.01. 2017Kapitola 25 - Míle
Bex-chan: ( arabeska )27.11. 2016Kapitola 24 - Hodiny
Bex-chan: ( arabeska )12.08. 2016Kapitola 23 - Předpeklí
Bex-chan: ( arabeska )08.08. 2016Kapitola 22 - Bouře
Bex-chan: ( arabeska )26.02. 2016Kapitola 21 - Jizvy
Bex-chan: ( arabeska )19.01. 2016Kapitola 20 - Slzy
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2016Kapitola 19 - Šeď
Bex-chan: ( arabeska )30.11. 2015Kapitola 18 - Dary
Bex-chan: ( arabeska )17.11. 2015Kapitola 17 - Hvězdy
Bex-chan: ( arabeska )06.09. 2015Kapitola 16 - Sníh
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2015Kapitola 15 - Střepy
Bex-chan: ( arabeska )05.06. 2015Kapitola 14 - Chtíč
Bex-chan: ( arabeska )12.05. 2015Kapitola 13 - Sám
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2015Kapitola 12 - Spánek
Bex-chan: ( arabeska )31.03. 2015Kapitola 11 - Pochyby
Bex-chan: ( arabeska )27.02. 2015Kapitola 10 - Chuť
Bex-chan: ( arabeska )13.02. 2015Kapitola 9 - Jed
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2015Kapitola 8 - Dotyk
Bex-chan: ( eryenie )23.11. 2014Kapitola 7 - Lidskost
Bex-chan: ( eryenie )03.10. 2014Kapitola 6 - Dlaždičky
Bex-chan: ( arabeska )11.09. 2014Kapitola 5 - Vůně
Bex-chan: ( arabeska )15.07. 2014Kapitola 4 - Skóre
Bex-chan: ( arabeska )02.06. 2014Kapitola 3 - Dveře
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2014Kapitola 2 - Úder
Bex-chan: ( arabeska )21.04. 2014Kapitola 1 - Útočiště
Bex-chan: ( arabeska )18.04. 2014Isolation - fanart
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )14.04. 2014Úvod