Autor: Hesaluti Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: Jimmi
Originál: https://www.fanfiction.net/s/7286877/1/Fortune
Kapitola 40. Konečně!
Hermiona kontrolovala stav zásob a vesele se přitom usmívala. S Dracem si včera už neřekli o mnoho víc, ale měla šťastný, spokojený dojem, že je stále s ní. Když dnes ráno opouštěl apartmá, rozloučil se s ní polibkem na tvář. To ji pobavilo a ten pocit jí zůstal. Víc než kdy jindy se chovali jako dlouholetý manželský pár. Kontrast mezi Dracem Malfoyem, obchodním magnátem a nechvalně proslulým playboyem, a mezi tím Dracem, kterého znala osobně, byl úžasný.
„Čemu se usmíváš?“ dolehl k ní Ginnin hlas. Podívala se na ni.
„Ničemu,“ odpověděla.
Ginny vstala, trochu nemotorně, protože jí překáželo břicho, a naklonila se blíž k Hermioně.
„Včera v noci byl mimořádně skvělý?“ nadhodila tiše.
Hermiona protáhla tvář a povzdechla si. „Jo, přesně tak,“ řekla sarkasticky a Ginny se zasmála.
„Takže jsi tedy spala ve své posteli?“
Hermiona přestala s prací a obrátila se ke své kamarádce. Nebyla schopná ovládnout pobavený úsměv.
„Ne, to ne.“
„Ou!“ Ginny ji šťouchla do paže. „Takže kolikrát za tento týden jsi spala ve své posteli?“
„Ani jednou, ale takhle to zní mnohem hůř, než jak to je...“ trvala Hermiona na svém, ale chichotala se, protože si uvědomovala, v jak směšné je situaci. Nemohla vinit nikoho, kdo by nevěřil, že spolu s Dracem vlastně nic nemají.
„Ty mi vážně a opravdu upřímně říkáš, že se s ním nemiluješ?“ zeptala se Ginny. „Můžeš se mi svěřit. Přísahám, že už jsem se přes tu svou nenávist k Dracovi dostala.“
„Namouduši, my prostě jdeme spát,“ ujistila ji Hermiona. „Vím, že to zní směšně.“
„Totálně směšně! Chci říct, která dívka s mozkem v hlavě tráví každou noc v posteli Draca Malfoye a přitom se o nic nepokusí?“ Ginny se zašklebila Hermioninu výrazu. „V čem spává?“
„Ginny!“ zvolala varovně Hermiona.
„No tak! Jen mi to trošku popiš... Jsem si jistá, že si to nepředstavuju správně.“
„Ginny!“
Ginny se nahlas rozchechtala a v gestu kapitulace mávla rukama. „To jsou moje hormony a fakt, že Draco je k zbláznění nádherný.“
Hermiona se zasmála. „Nechtěj, aby tě slyšel Harry!“
„V kolik je dnes odpoledne slyšení? Povedlo se vám něco vymyslet?“ zeptala se Ginny, ale Hermiona zavrtěla hlavou.
„Ne, proto končím tak brzy, takže si na to s Dracem a Blaisem můžeme ještě jednou sednout. Schůzka je v šest večer.“
„Už jsi lektvar vyzkoušela sama na sobě?“ zajímala se Ginny. „Mohla bych trochu dostat? Chtěla bych se vejít do svých šatů, i když budu v devátém měsíci.“
„Ano, vyzkoušela jsem ho jako první. Žádala jsem být vyšší, abych dosáhla pro něco na polici. Bylo to zvláštní, ale fungovalo to perfektně.“
„Jak dlouho trvalo, než účinek odezněl? Byla jsi vysoká celý den?“
„Ne, Blaise přidal slupku bradavičnaté švestky, protože když se smíchá s popínavou trávou, vrátí tě do původního stavu, jakmile se tvůj požadavek splní...“ Hermiona zmlkla. Spadla jí brada, fakta do sebe zapadla. Ginny se k ní vzrušeně naklonila.
„Kdy ji tam přidal? Předtím nebo potom, co recept ukradli?“
Hermiona pokývala hlavou. „Rozhodně potom! S Dracem jsme nevěděli, že to udělal, dokud jsme neotestovali první várku!“ Vyskočila ze židle a sklapla seznam lektvarových složek. „Zatraceně, Ginny, to znamená, že Pansy s Daphne o tom nebudou mít tušení a uvaří lektvar postaru tak, že jeho účinek zanikne teprve poté, co odejde z organismu!“
Ginny ukázala na hromadu složek se seznamy ingrediencí. „Raděj tu nech svou ubohou těhotnou kamarádku, aby v tom tady udělala pořádek,“ řekla s ironickým úsměvem. „Jdi a oznam svým společníkům, že jsme váš problém vyřešily. Řekni jim, že poděkovat mi můžou později!“
“““““““““““““““““““““““
Hermiona doběhla k recepci v Dracově budově a zastavila se. Recepční zvedla obočí.
„Dobré ráno, slečno Grangerová,“ pozdravila zdvořile, ale bylo na ní vidět, že se v duchu ptá, co tu pohledává. „Mohu vám nějak pomoci?“
„Ano, prosím,“ Hermiona se snažila popadnout dech. „Musím vidět Dra... pana Malfoye.“
„Samozřejmě, ale obávám se, že právě teď má jednání.“
„Pan Zabini?“
„Je na jednání s panem Malfoyem.“
„Ach, to by mělo být v pořádku,“ řekla Hermiona. „Jsem si jistá, že nebude vadit, když je vyruším. Je to velmi důležité.“
Recepční vstala a volala za Hermionou, která už byla na půl cesty k výtahu. „Ne, slečno Grangerová! Výslovně přikázali, že nesmí být rušeni...“
Hermiona ji ignorovala a stiskla tlačítko s číslem Dracova patra. Usmála se na několik lidí, s nimiž se seznámila v kancelářích. Dracova osobní asistentka na ni s úsměvem kývla. „Slečno Grangerová, obávám se, že pan Malfoy je momentálně zaneprázdněný. Nejsem si jistá, jak dlouho to bude trvat, ale myslím, že do oběda skončí.“
„Ano, vím, ale tohle nemůže počkat,“ odpověděla Hermiona. Ve skutečnosti to samozřejmě počkat mohlo, ale věděla, že Draco s Blaisem by tuhle novinku chtěli slyšet co nejdřív.
„Aha, dobře, ale bylo mi řečeno, že je nesmím vyrušovat. Asistentka vypadala trochu rozpačitě. Očividně chtěla splnit šéfovy příkazy, ale zároveň věděla, že v Hermionině případě by obvyklá pravidla nemusela platit.
„Jsem si jistá, že jim to nebude vadit. Vezmu vinu na sebe, vy prostě předstírejte, že jste mě neviděla,“ navrhla Hermiona a mašírovala k zasedací místnosti hned vedle Dracovy kanceláře. Nezdržovala se klepáním, rozrazila dveře a vpadla dovnitř.
„Mám to!“ oznámila, ale pak strnula v polovině kroku. Kolem oválného stolu uprostřed místnosti, mizejícího pod záplavou listin, tabulek a diagramů, sedělo nejméně dvacet obchodníků. Všichni se k ní obrátili a v šoku na ni zírali. Draco s Blaisem seděli na vzdálenějším konci a oba na ni udiveně hleděli. Hermiona zatoužila, aby se otevřela zem a ona do ní propadla. Myslela, že ti dva jednají jen spolu. Nikdo se jí nezmínil o dalších dvaceti návštěvnících a zaměstnancích! Draco si odkašlal.
„Ehm... dámy a pánové, pro ty z vás, kdo jste ji nepoznali, toto je má snoubenka Hermiona Grangerová. Odnedávna je také novou obchodní společnicí mou a pana Zabiniho.“ Zůstával zcela věcný, ale Hermioně neunikl pohled, který po ní vrhl. Rozhlédla se kolem s rozpačitým úsměvem na tváři.
„Dobrý den,“ kývla na několik přítomných, pak se obrátila k Dracovi, který povstal. „Omlouvám se, že ruším, neuvědomila jsem si, že máš... ehm... jednání.“
„To není problém. Stejně jsme si chtěli udělat přestávku na kávu.“ Kývl na své hosty. „Omluvte mne na okamžik. Blaise...“ naznačil mu, aby se k nim připojil. Hermiona se zahanbeně vlekla ven z místnosti. Podívala se na ně s rozpačitým výrazem ve tváři.
„Je mi to líto, líto, líto…“ řekla nadsazeně. Draco zavřel dveře do zasedací místnosti a založil si ruce na prsou. Blaise na ni přes Dracovo rameno mrkl a snažil se nesmát.
„Co se děje?“ zeptal se Draco. Nedokázala z jeho výrazu vyčíst, jestli se na ni zlobí nebo ne.
„Nic se neděje, jen jsem vám musela něco říct,“ oznámila jim.
„Snažíš se si to u nás vyžehlit?“ zeptal se Blaise sarkasticky a ona ho probodla pohledem.
„S Ginny jsme přišly na něco, co Pansy a Daphne nebudou vědět.“ Sledovala jejich reakci a věděla, že teď už jí věnují plnou pozornost.
„Co? Co je to?“ naléhal Blaise. „Zkontroloval jsem všechno snad stokrát.“
„Přidal jsi slupku bradavičnaté švestky, což ukončí vliv lektvaru, jakmile je splněn požadavek!“ Mládenci na ni zírali s otevřenou pusou. „Udělal jsi to až po tom, co byl návod ukraden, takže jsme jediní, kdo o tom ví. Daphne s Pansy budou mít lektvar podle starého receptu, který slupku neobsahuje!“
Blaise se plácl do čela. „Zatracený pitomec! Jsem zatracený pitomec! Tohle je tak očividné. Nedokážu uvěřit, že jsem na to nepomyslel!“
„Nepřišli jsme na to právě proto, že je to tak zřejmé,“ odpověděl Draco. Popadl Hermionu, zatočil se s ní kolem dokola a pak ji s velkým gestem opět postavil.
„Hermiono Grangerová, jsi zatraceně geniální a myslím, že jsi z nás možná právě udělala boháče!“
„Takže mi odpouštíte, že jsem vám nedočkavě vlezla do jednání?“ usmála se na ně.
Draco jí úsměv opětoval. „Ale ne! Plánuji se tím bavit ještě hodně dlouho!“
Dveře do zasedačky se otevřely a vykoukl z nich jeden z Dracových zaměstnanců.
„Omlouvám se za vyrušení, ale Gadsby žádá údaje o ceně projektu a já nemám informace…“
„Já jdu,“ řekl Blaise Dracovi. „Za chvíli se uvidíme, Draco. Hermiono, aby bylo jasno, miluji tě!“
Zasmála se a mávla mu na rozloučenou. Když na chodbě osaměli, chvíli na sebe jenom hleděli. Pak dřív, než Hermioně došlo, co se děje, ji Draco přitáhl k sobě a přitiskl své rty na její. Byl to tvrdý polibek. Pevně ji objímal. Jakmile začala reagovat, jeho dotek zjemněl a ústy se jí dotýkal lehounce jako motýlími křídly. Netušila, kde zrovna je, a bylo jí jedno, kdo je uvidí, protože položila paže kolem Dracova krku a bez váhání mu odpovídala. Rty měl sladké jako cukr a ona se rozechvěla, když se pomalu dobýval do jejích úst. Jejich polibek se prohloubil, Hermiona se do něj propadla, přitiskla se k němu a už nedokázala zadržet hluboký povzdech, který způsobil, že Draco ji líbal ještě ohnivěji.
Ze zasedací místnosti k nim dolehl hlasitý smích a oni se od sebe odtáhli, ale pořád na sebe hleděli. Stále ještě ji objímal v pase a znovu se k ní naklonil, tentokrát s ústy u jejího ucha.
„Blaise není jediný, kdo tě miluje, Hermiono,“ zašeptal předtím, než ji nechal být a vklouzl zpět do zasedačky, zatímco pohledem sledovala jeho mizející postavu.
Poznámka autorky: Cha chá! Nejsem si jistá, jestli by mě můj vlastní příběh měl tolik bavit, ale někdy se neubráním! (Doufám, že nejsem namyšlená, jestli chápete). Jen jsem si myslela, že tohle by byl dobrý způsob, jak nechat Draca konečně vyslovit to slovo na M! Typicky malfoyovským způsobem! Každopádně doufám, že se vám to líbilo, a jako vždy mi to dejte vědět.