Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Oblivious

Kapitola 38. Skrývání

Oblivious
Vložené: Lupina - 12.10. 2016 Téma: Oblivious
Lupina nám napísal:

Autor: Jess Pallas                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2063033/38/

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 38. Skrývání

Ale na Remuse byla Rosmertina slova plýtváním. Jediné, co věděl, co cítil, bylo to neúprosné, obviňující zírání.

Nikdo nepromluvil. Nikdo neřekl ani slovo. Nikdo nemusel. Řekly to za ně jejich oči.

Bezstarostná nálada byla zapomenuta a zůstal jen chlad a temnota. Ať už Rosmerta prohlásila cokoliv, odhalení opilce Ferguse z něj udělalo nevítanou osobu.

Musel jít.

Ovinul si šálu těsněji kolem krku a natáhl se pro rukavice, které nechal na baru. Ale než vykročil, za zápěstí jej chytla ruka. Se směsicí zmatku a obžaloby na něj zíraly tmavé oči Tonksové.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptala se tiše.

Pozorovali jej. Oči odevšad, šepot ze stínů. Čekali, až odejde. Tíha jejich nedůvěry mu téměř podlomila nohy.

Nahonem se ustaraně posadil na své místo a naklonil se k bystrozorce. Jen na chvilku. Jen aby vše objasnil.

„Nemůžu tady zůstat, Tonksová,“ zamumlal a očima prosil o uvolnění zápěstí. „Ne po tom…“

Ta si jej však zamyšleně přeměřila. „Oprav mě, jestli se mýlím, ale nedostal snad právě Fergus zákaz vstupu?“

Remus zavřel oči. „Tonksová…“

„Nenechám tě jít.“ Čarodějka se vyjádřila příkře, ale s nezpochybnitelným nádechem hluboko skryté úzkosti. „Nenechám tě utéct a skrýt se, Remusi Lupine. Děláš to tak pořád a musíš s tím přestat. Ty tady nejsi tím problémem a máš plné právo na klidnou skleničku a zábavu s přáteli. Jestli se jim to nelíbí, ať si nakašlou.“

Remus si povzdechl a nejistě si pohrával s šálou. „Opravdu to není tak jednoduché…“

„Proč není?“ Remus otevřel oči a zjistil, že do nich Tonksová upírá ty svoje. „Věříš Brumbálovi, ale ne mně? Remusi, jak máš asi lidem ukázat, že se mýlí, když pokaždé, jakmile se do tebe někdo pustí, utečeš a ukryješ se?“

Odtrhl zrak od jejího a nepřítomně se zahleděl na barový pult. „Tonksová, snad by to bylo možné dřív,“ hlas mu naplňovala hořkost a hluboký smutek. „Ale Abraham Kane tu zabil člověka. Málem vyvraždil půlku školy. A podle novin, kterým věří většina kouzelnického světa, jsem skoro tak špatný jako on. Navždy jsem s ním spojený a on se mnou. Ať už udělám cokoliv, jen tak mi nezapomenou.“

Tonksová zuřivě zírala so stropu. „Ale je to pitomost!“ procedila skrz zaťaté zuby. Vší silou udržovala hlas přiměřeně hlasitý, aby nepřitáhla další pozornost. „Rita Holoubková by si měla ten svůj brk zarazit do…“

Buď jak buď,“ Remus ji rychle přerušil, než zašla do názornějšího popisu, „nemění to nic na faktech. Celou pravdu nikdo nezná a je nepravděpodobné, že se dozví něco jiného. Ať udělám cokoliv, nemůžu se vyhnout ani uniknout spojení s Kanem.“

„Tak proč se snažíš?“ Tonksová se prudce předklonila. „Proč pořád utíkáš?“

Remus se kousl do rtu. „Protože nechci být na místě, kde mnou opovrhují za něco, co vůbec neovlivním!“

Rozhostilo se dlouhé ticho.

Zápal z tváře Tonksové vyprchal a jen si jej pomalu prohlížela. Jemně vztáhla ruku a stiskla mu dlaň.

„Bylo to to kousnutí, že?“ zeptala se nečekaně s necharakteristickou tichou vážností. „Ten osobní důvod, co jsi mi neprozradil tehdy U Vyjící smečky – to Kane z tebe udělal vlkodlaka a do všeho toho tě zatáhl.“

Remus se pečlivě vyhnul jejímu pohledu, když jej zaplavily nepříjemné vzpomínky vyvolané tímto postřehem. Toto téma nebude probírat v hospodě plné lidí, kteří si přejí, aby zmizel.

„Částečně ano,“ přiznal nakonec. „Je v tom ještě něco, ale to momentálně nebudu řešit s nikým jiným než s tátou.“

K jeho úžasu Tonksová neprotestovala – jen se předklonila a oběma rukama uchopila jeho.

„Dobře, záleží to jen na tobě.“ Promluvila pomalu, jako by zvažovala každé slovo, což prudce kontrastovalo s jejím obvyklým překotným způsobem rozhovoru. „Ale Remusi, opravdu mi začínáš dělat starosti. Už nemluvíš.“ Lehce pokrčila rameny. „Dobrá, nikdy jsi nebyl ukecaný, ale toto je jiné. Všechno dusíš v sobě a to není zdravé. Nikdo takový vnitřní tlak neunese a co umřel Sirius, napůl jsem čekala, až nějak vybuchneš vztekem, zasršíš sarkasmem, propukneš v pláč, cokoliv. Ale to ty ne a to mě děsí, protože to znamená, že ten tlak je pořád uvnitř tebe. A do toho se přidává ta záležitost s Kanem a nezmiňuji všivou Holoubkovou…“ Zhluboka si povzdechla. „Abych byla upřímná, proto jsem tě pozvala na skleničku. Opravdu jsem chtěla, abys vypnul, trochu se otevřel a upustil páru. Nečekala jsem přítomnost největšího opilce Ferguse.“ Ponuře se zamračila na svalenou, chrápající postavu a zároveň si pohrávala s rukama svého přítele. „Nechci se do toho míchat, pokud nechceš. Ale vidím, že se chováš stejně jako Sirius a na to už se znovu dívat nehodlám.“

Remus na ni zůstal zírat. „Sirius? Co tím myslíš?“

Tonksová se mu podívala do očí. „Vím, že sis toho taky všiml,“ prohodila a snížila hlas, aby se vyhnula nepřátelským uším. „Sirius a Grimmauldovo náměstí – cvokatěl tam, přecházel tam jako zvíře v kleci, dumal o Harrym a trousil poznámky, že po celé té době v Azkabanu je zase jako zabásnutý. Ale nikdy o tom nemluvil. Jen v něm ta pára narůstala a narůstala, až…“ Kousla se do rtu a její hlas se vytratil.

Remus potlačil mrazení, když si vzpomněl na Siriusův zápal toho posledního dne, na jeho nekompromisní rozhodnutí, že opět nezůstane vzadu. A pak ven z Grimmauldova náměstí, aby pomohl Harrymu – Remus mu viděl v očích, že ho žádná síla na zemi nepřinutí zůstat. Až příliš dlouho se to v něm střádalo, aby to vydržel ještě chvíli.

„Vybuchl,“ zašeptal. „A proto zemřel.“

Tonksová pokývla. „A před týdnem ses k němu málem připojil.“

Rozhostilo se dlouhé ticho.

Oči mladé bystrozorky se leskly, ale nepodvolila se slzám. „Měla jsem Siriuse ráda,“ přiznala tiše. „Byl mým bratrancem a přítelem a přála bych si víc než cokoliv na světě, abych měla víc času jej poznat. Ale možná kdyby se nepokoušel zvládnout své problémy sám, mohl být tady. A nemůžu vystát pomyšlení, že to samé by se mohlo stát tobě. Možná to líp skrýváš, Remusi, ale nemůžeš popřít, že nějaké upuštění páry potřebuješ.“

Remus se nadechl k odpovědi, ale rázný stisk ruky jeho slova zarazil.

„Ne, Remusi, jen mě to nech dokončit, ano?“ přerušila jej jemně. „Měsíce v sobě skrýváš tajemství a podívej, co tě to stálo.“ Zvolna se předklonila a stáhla okraj jeho šály, aby odhalila kůži pod ní. „Jizvy uvnitř a vně, které se snažíš zakrýt. Přestaň se skrývat, Remusi. Nesnášíš konflikty a nesnášíš, že by lidé o tobě mohli špatně smýšlet, takže se před všemi skrýváš a nedáš jim šanci. Třeba se bojíš, co by mohli říkat o tom, že jsi vlkodlak, ale kamaráde – dej lidem šanci. Nech je, aby oni dali šanci tobě. A jestli to nechtějí udělat, pak za to nestojí.“

Remus ironicky pozvedl obočí. „Lidi jako je Fergus?“

Tonksová jej úmyslně ignorovala. Opatrně se předklonila a starostlivost v jejím výrazu pomalu odehnala jeho hořkost.

„A, Remusi – dej šanci mně,“ hlas naplňovala nenadálá intenzita a oči prosba. „Přede mnou se nemusíš skrývat. Vím, že jsem nemotorná a postrach nevinného nábytku a provádím blázniviny s vlasy. A taky si pamatuju, jak jsi řekl, že tě děsím.“ Pousmála se. „Ale chci, abys pochopil, že když si s někým potřebuješ promluvit, nebo jen si vyjít ven, pobavit se a zasmát a zapomenout na pitomý svět, vždycky, vždycky můžeš přijít za mnou. Protože já tu pro tebe vždycky budu. Budu čekat na ošetřovně s čokoládovými žabkami po ruce a s takovým množstvím máslového ležáku, až z něj praskneš. Takže do toho.“ Jemně do něj šťouchla a váhavě se pousmála. „Řekni tetičce Tonksové, jaké máš problémy, a ona uvidí, co s nimi dokáže udělat. Přísahám, budeš se pak cítit líp.“

Remus na ni jen zíral, na její spontánní, divoké vlasy, na srdečnou mladou ženu, která jej pozorovala s takovým pochopením, a přemohl jej vděk. Už to bylo dlouho, kdy naposledy strávil čas s přítelem, se kterým mohl mluvit, který naslouchal jeho problémům a ochotně je sdílel. Ano, přirozeně měl Siriuse, ale protože tomu na bedrech spočívalo břemeno smutku z osudu, nepřišlo mu správné zatěžovat jej vlastními malichernostmi. Zapomněl, jak moc mu to sdílení chybělo.

A taky, jak moc ho potřeboval.

Usmál se. „Kde mám začít?“

ooOOoo

Odbila půlnoc.

Sněhem obtěžkané mraky rychle táhly přes ubývající měsíc.

Alohomora!

Zámek na zavřeném okně ložnice Remuse Lupina se skřípavě otevřel. Natáhla se ruka v rukavici a rozšířila otvor.

„Opatrně! Dolů je to daleko, víš.“

„Ano, díky, Tonksová, vidím to.“

„Sarkasmus, profesore, je nejnižší forma vtipnosti.“

„Raději bych ji nesnižoval, jestli nevadí. Protože bude o šest pater níž, jestli neudržíš to koště v klidu.“

„Ale no tak. Kde je tvůj dobrodružný duch?“

„Asi dvacet let v minulosti. Dobrý bože, prosím tě, neškubej sebou tolik! Snažím se zamířit na okno, které není velké, a ještě navíc mrzne!“

„Budeš v pohodě. Přirozená pohyblivost vlkodlaka a tak. I když musím přiznat, že jsi jediný chlap, kterého znám, co se nachmelí jedním máslovým ležákem.“

„To ani nehodlám komentovat. Proč jsi mě, pro všechno na světě, nevzala ke dveřím, jak jsem chtěl?“

„Kde by pak v tom byla zábava? Kromě toho, říkal jsi, že jsi vyčerpaný. Jen tě chci ušetřit všech těch schodů.“

„Schody nebo pád z výše. To je výběr.“

„Ale prosím tě, prostě slez z koštěte a přestaň naříkat. To si říkáš Poberta?“

„Dobře. Už jsem vážný. Jen to koště udrž v klidu…“

„Opatrně!“

„Jsem opatrný!“

„Chytni se rámu okna!“

„Už se držím! Tonksová!“

„Za to může vítr! Ne já!“

„Prostě jen… Už tam skoro… jsem!“

TŘÍSK!

Na potemnělé obloze s vířícím sněhem se Tonksová hrbila ve štípajícím větru na koštěti a dlouze zírala do neosvětlené černě komnaty za oknem.

„Víš,“ poznamenala zamyšleně, „bylo to fakticky pitomé místo pro vázu s květinami.“

Rozčepýřené vlasy, čelo a zcela nezaujaté oči Remuse Lupina se pomalu vynořily zpod okenního parapetu.

„Dostal jsem je jako dárek,“ informoval ji, když se rukou opřel o okenní rám a vytáhl se na nohy. „Musel jsem je někam dát. Přiznám se, že jsem nepočítal s možností, že jednoho dne budu prolézat oknem do své ložnice v šestém patře po večeru stráveném v hospodě.“

„To od tebe bylo krátkozraké.“ Tonksová se zazubila a zachumlala se do tepla svého provizorního šátku, dost zvláštně vytvořeného z jejích přerostlých vlasů, které si na cestu na koštěti kvůli chladu obvázala kolem krku. „Nespravíš ji?“

Remus pokrčil rameny. „Udělám to ráno. Teď se tím nebudu zatěžovat. Jsem unavený.“

Tonksová přimhouřila oči. „Bez urážky, ale vypadáš tak. Je mi líto, že jsem tě vytáhla ven.“

Remus okamžitě zavrtěl hlavou. „Nemusí. Bavil jsem se.“ Pochmurně se usmál. „Jak se zdá, po době delší, než jsem ochotný připustit.“

Tonksová mu úsměv vrátila. „Určitě jsi ožil, jakmile jsem tě prolila několika máslovými ležáky. I když nakonec jsi poněkud ochabl. Takže…“ Nonšalantně se na koštěti narovnala. „Budeš si to chtít zopakovat, až se budeš cítit líp?“

Remus se upřímně usmál. „To bych moc rád.“

Mladá bystrozorka se rozzářila. „Skvělé! Tak to se brzy uvidíme, profesore Lupine.“

Vlkodlak z legrace zasalutoval. „Uvidíme se brzy, bystrozorko Tonksová.“

Tonksová mu požehnala posledním drzým úsměvem, aby vzápětí se zdůrazněným zavýsknutím otočila koště do větru a zmizela do hlubiny zasněžené temnoty.

Remus se usmál sám pro sebe a zavřel okno. Obešel rozbitou vázu a zamířil k posteli s nebesy. S povzdechem do ní padl a snažil se udržet oči otevřené, jen aby unaveně sundal šál a rukavice. Mávnutím hůlky přivedl k životu lampičku.

Nebyl si jistý, jestli se někdy cítil tak unavený. Ale stálo to za to.

Zcela určitě se bavili, později se ve výbuších rozpustilosti U Tří košťat odrážel smích a vtipy a hry a pošetilosti, které jej vracely zpět do mládí, které dávno zmizelo. Ohnivá zůstala nedotčená – obě strany se shodly, že jsou víc než schopné neplechy i bez alkoholu. Už to bylo dlouho, příliš dlouho, kdy strávil večer s přátelskou duší.

Ale první část večera byla vážná. Mluvili spolu víc než dvě hodiny, probrali značné množství témat, která mu ležela v hlavě – od reakce dětí a lidí, kteří četli článek ve Věštci, přes jeho návrat k učitelování, až k jeho stále křehkému zdraví a samozřejmě, ke slovu přišla také složitá záležitost s pozvánkou Abrahama Kanea. Tonksová jej většinou uklidnila, ačkoliv si Remus byl jistý, že soukromě měla za to, že by si měl raději vydloubnout oko, než se přiblížit ke Kaneovi. Připustila, že je to jeho rozhodnutí a jeho sporné otázky, která by nejdříve měly být zváženy. Nebyl o nic blíž rozhodnutí, co s Kanem dělat. Ale alespoň si uvědomil, že to rozhodnutí udělat musí.

Žádné další skrývání.

Očima padl na zásuvku nočního stolku. Zamračil se.

Pomalu, zdráhavě ji vytáhl a zvedl dopis z ministerstva. Ještě měl nezlomenou pečeť a slova nepřečtená. Je dospělý muž. Bylo špatné utíkat od kusu papíru.

Ale co asi na tom papíru stálo…

Dlouhou netečnou chvíli Remus nedělal nic, jen zíral na obálku v rukách. Snažil se sebrat odvahu.

A pak pečeť zlomil.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 38. Skrývání Od: grepik03 - 24.11. 2016
Lupinko, marci, tisíceré díky za další úžasnou kapitolu ♡ Tonksová je úžasný přítel, dokáže nejen pobavit, ale i vyslechnout. Dokázala Remuse vytáhnout z deprese, nenechala ho utéct a nakonec ho rozesmála. To zvládne jen opravdový přítel. Jak ja doufám, že se ti dva nakonec dají dohromady. Remus by si zasloužil lásku a pohodu.

Re: Kapitola 38. Skrývání Od: maria - 26.10. 2016
dakujem

Re: Kapitola 38. Skrývání Od: Iveta - 13.10. 2016
Aaa konecne s Remusem nekdo trochu zatrepal. Ovsem ten cliffhanger na konci....tesim se na pristi stredu :-)
Re: Kapitola 38. Skrývání Od: Lupina - 13.10. 2016
Ano, konečně :-) Zlatá Tonksová :-) Hm, půjde za Kanem? Nepůjde? To je to, oč tu běží :-) Díky za komentář, Iveto :-)

Re: Kapitola 38. Skrývání Od: Marti - 12.10. 2016
Ááá, přidávám se do fanklubu Tonksové! Byla naprosto úžasná, přesně takovou ženskou Remus potřebuje, ať už jen jako kamarádku, nebo (v což všichni doufáme, že?) i něco víc. Děkuju za další kapitolu a moc se těším na příští středu!
Re: Kapitola 38. Skrývání Od: Lupina - 12.10. 2016
Tak jo, tady ještě bude kamarádka, ale v příštím díle můžu slíbit šťastný konec :-) Povedla se, že? Úžasná postava. Hrozně ráda ji překládám. Jo, Remus někoho takového potřeboval jako sůl :-) Díky za komentář, Marti.

Re: Kapitola 38. Skrývání Od: martik - 12.10. 2016
Ha, tak jsem vás dohnala a teď už budu muset taky čekat celý týden na další díl. Tonksová je poklad, uvolnila ten natlakový papiňák, co v Remusovi dřímal a ulevila jeho dušičce. Každý občas takového psychologa potřebuje. Úplně vidím to koště, jak se kymácí v poryvech větru a Remuse připraveného ke skoku :-) Díky Lupino.
Re: Kapitola 38. Skrývání Od: Lupina - 12.10. 2016
Už nám moc kapitol nechybí :-) Tonksová je ženská do nepohody. Jen si budeme muset počkat, než to Remusovi docvakne. Ale aspoň jako kamarádku ji k sobě pustil. Díky za komentář, martiku :-)

Re: Kapitola 38. Skrývání Od: luisakralickova - 12.10. 2016
Tetička Tonksová je prima, vyslechne, rozveselí a ještě domů dopraví. Díky za kapitolku Lupino.
Re: Kapitola 38. Skrývání Od: Lupina - 12.10. 2016
Já děkuji za reakci, Luiso. :-)

Re: Kapitola 38. Skrývání Od: denice - 12.10. 2016
Tohle byl hotový koncert! Jedna Tonksová lepší než deset psychologů :-) Ale vážně, autorce se povedlo vytvořit úžasnou scénu ve skvělé kapitole. Tonksová dokázala v pravý čas najít pravá slova a s blahodárnou pomocí několika máslových ležáků vypudit Remuse z jeho jeskyně, kam si tak rád zalézal. Konec byl nádherný - jak ho expedovala tím oknem! Zase jsem se smála. Díky!
Re: Kapitola 38. Skrývání Od: Lupina - 12.10. 2016
Někteří chlapi prostě potřebují postrčit. Nebýt jí, Remusovi by se opravdu mohlo přihodit něco zlého, No, ale vypustil páru, snad už si uvědomil, že Tonksová je člověk, kterého si musí cenit, vzhůru k věcem příštím (a hlavně ke druhému dílu ;-) ). Naštěstí Remuse dopravila důmů v jednom kuse. Pružnost vlkodlaka by mu asi nepomohla, kdyby z koštěte sletěl šest pater :-D Díky moc, denice :-*

Re: Kapitola 38. Skrývání Od: Gift - 12.10. 2016
Pani, kdo by to byl do ztrestene Tonksove rekl? Podobnych pratel ma clovek v zivote strasne malo a je na case, aby si to i Remus uvedomil. Prekrasne psychologicky zpracovana kapitola, jen co je pravda! Cetlo se to (opet) uplne samo. Dekuji, dekuji, dekuji!!
Re: Kapitola 38. Skrývání Od: Lupina - 12.10. 2016
Že jo? Tonksová se nezdá! A nejde ji tu nemilovat. Ta postava má potenciál. A autorka ji ještě hodně využije v příštím díle. Ano, Remus si musí uvědomit, že Tonksová je kamarádka (a možná i víc...?) :-) Těší mě, že se líbilo. A mezi námi, kapitola 41, to bude psychologická pecka! Já děkuji za komentář, Gift :-) PS: Nebyla by nějaká veselá jednorázovečka? Docela mi Tvé perly chybí ;-)
Re: Kapitola 38. Skrývání Od: Gift - 13.10. 2016
Vzdycky mi bylo moc lito, ze Tonksova s Remusem dostavaji ve ff tak malo prostoru. Jestli JKR neco umela, tak to rozhodne byly zajimave vedlejsi postavy! O to vic si tuto krasnou povidku uzivam. Jednorazovecka... Ty si na ne jeste pamatujes? Jeee :-). Take jsem nekolik premyslela, jestli se do toho zase nepustim. Doted me vsak vzdy neodradil preklad jako takovy, ovsem to hledani kratsich povidek, ktere by se mi chtely prekladat. Spolkne to tolik casu a kdyz dojdou oblibene autorky, clovek zacne byt pomalu ale jiste frustrovany. Navic mi odpadla ma draha beta. Ale kdo vi, treba jednou. :-)

Re: Kapitola 38. Skrývání Od: zuzule - 12.10. 2016
Tonksova je super pritel do nepohody. Jsem rada, ze ho nenechala utect. Neda se porad jen utikat, protoze jednou vsechno buchne, presne jak rekla. Ted jeste co ten Kane... Diky moc!!
Re: Kapitola 38. Skrývání Od: Lupina - 12.10. 2016
Je to pravda, nedá se pořád utíkat. Naštěstí Tonksová Remuse z jeho ulity vytáhla. Myslí to s ním dobře. Kane ještě bude :-) Díky za komentář, zuzule.

Prehľad článkov k tejto téme:

Jess Pallas: ( Lupina )09.11. 2016Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog)
Jess Pallas: ( Lupina )02.11. 2016Kapitola 41. Poklidná rozmluva
Jess Pallas: ( Lupina )26.10. 2016Kapitola 40. Připravený nebo ne?
Jess Pallas: ( Lupina )19.10. 2016Kapitola 39. Přijetí
Jess Pallas: ( Lupina )12.10. 2016Kapitola 38. Skrývání
Jess Pallas: ( Lupina )05.10. 2016Kapitola 37. Ze zimy do tepla
Jess Pallas: ( Lupina )28.09. 2016Kapitola 36. Jen pro zvané
Jess Pallas: ( Lupina )21.09. 2016Kapitola 35. Čas návštěv
Jess Pallas: ( Lupina )14.09. 2016Kapitola 34. Odhalený
Jess Pallas: ( Lupina )07.09. 2016Kapitola 33. Pěkné nadělení
Jess Pallas: ( Lupina )31.08. 2016Kapitola 32. Konejšivý západ měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )24.08. 2016Kapitola 31. Padlý
Jess Pallas: ( Lupina )10.08. 2016Kapitola 30. Pod měsícem
Jess Pallas: ( Lupina )03.08. 2016Kapitola 29. Bradavický alfa
Jess Pallas: ( Lupina )27.07. 2016Kapitola 28. Liber emitto
Jess Pallas: ( Lupina )20.07. 2016Kapitola 27. Zásah do živého
Jess Pallas: ( Lupina )13.07. 2016Kapitola 26. Volání měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )06.07. 2016Kapitola 25. Omějová smršť
Jess Pallas: ( Lupina )29.06. 2016Kapitola 24. Následky
Jess Pallas: ( Lupina )22.06. 2016Kapitola 23. Noc v kleci
Jess Pallas: ( Lupina )15.06. 2016Kapitola 22. Velký útěk
Jess Pallas: ( Lupina )08.06. 2016Kapitola 21. Přistižen
Jess Pallas: ( Lupina )01.06. 2016Kapitola 20. Opět U Vyjící smečky
Jess Pallas: ( Lupina )25.05. 2016Kapitola 19. Otázka viny
Jess Pallas: ( Lupina )18.05. 2016Kapitola 18. Čekání
Jess Pallas: ( Lupina )11.05. 2016Kapitola 17. Zeď
Jess Pallas: ( Lupina )04.05. 2016Kapitola 16. Za svitu měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )27.04. 2016Kapitola 15. Do lesa
Jess Pallas: ( Lupina )19.04. 2016Kapitola 14. Rodinná pouta – část druhá
Jess Pallas: ( Lupina )13.04. 2016Kapitola 13. Rodinná pouta – část první
Jess Pallas: ( Lupina )06.04. 2016Kapitola 12. Pronásledování
Jess Pallas: ( Lupina )30.03. 2016Kapitola 11. Náročný případ
Jess Pallas: ( Lupina )16.03. 2016Kapitola 10. Sen
Jess Pallas: ( Lupina )09.03. 2016Kapitola 9. Označený
Jess Pallas: ( Lupina )02.03. 2016Kapitola 8. Trocha času na léčení
Jess Pallas: ( Lupina )24.02. 2016Kapitola 7. Procházka v Prasinkách
Jess Pallas: ( Lupina )17.02. 2016Kapitola 6. Vlkodlakova lekce
Jess Pallas: ( Lupina )10.02. 2016Kapitola 5. Hold
Jess Pallas: ( Lupina )03.02. 2016Kapitola 4. Poberta
Jess Pallas: ( Lupina )27.01. 2016Kapitola 3. Tajemství
Jess Pallas: ( Lupina )20.01. 2016Kapitola 2. Myslánka
Jess Pallas: ( Lupina )13.01. 2016Kapitola 1. U Vyjící smečky
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )25.11. 2015Oblivious úvod