Autor: Hesaluti Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola 33. Rozmazaná a pomačkaná
Ginny vyšla z Hermioniny ložnice a chodbou se dostala do obývacího pokoje. Draco ve večerním obleku už tam stál. Otočil se, když vstoupila. Zběžně ho přelétla očima, ani se to neobtěžovala skrýt, a on se na ni zašklebil.
„Přestaň mě okukovat, Weasleyová.“
„A není to přesně to, co čekáš od každé ženy na plese? Proto ses přece takhle vyfešákoval!“ konstatovala Ginny, zatímco si ukládala věci do kabelky.
„Oblékl jsem se takhle, protože je to doporučeno na pozvánce,“ odpověděl suše.
Přistoupila k němu. „Nemyslím oblek, ale tohle,“ lehce se rukou dotkla jeho vlasů, které byly zdánlivě nedbale rozcuchané, ale bylo jí jasné, že tomu musel věnovat jisté nemalé úsilí. „A tohle,“ chytla ho za zápěstí a ukázala na drahé hodinky.
„No co? Nesmím si koupit kvalitní zboží?“ zeptal se rozhořčeně. „Nebo se učesat, když jdu ven?“
„Ne, myslím tu snahu, kterou vyvíjíš, abys zapůsobil,“ ohrnula rty. „A budeš se promenádovat kolem s vědomím, jak úžasně vypadáš ...“ její hlas zeslábl při pohledu na Dracovu tvář.
„Tak ty říkáš, že vypadám úžasně?“ zašklebil se na ni. Obrátila oči v sloup. „Jo! A ty to víš!“ odpověděla bez sebemenších rozpaků.
„Weasleyová, ty po mně vyjíždíš?“ pátral Draco podezíravě. Nějak nechtěl věřit, že by to myslela vážně.
„Ne. Jsem šťastně zadaná, a pokud sis nevšiml, tak i těhotná!“ poplácala se po vystupujícím bříšku.
„Takže jen povzbuzuješ moje ego, nebo má tenhle rozhovor nějaký smysl?“ Draco si rychle a dokonale uvázal motýlka a obrátil se zpět k ní.
„Smysl je ten, že i když jsi tohle udělal, abys zaujal všechny přítomné ženy,“ Ginny se odmlčela a proti své vůli se musela pousmát jeho pobavenému a mírně samolibému výrazu, „tak jen doufám, že navzdory tomu nezapomeneš, s kým jsi tam přišel.“
Draco se trochu zamračil, když si uvědomil, že její řeč má skutečně smysl. „Chceš mi říct, že se mám chovat slušně?“ ujistil se a zvedl obočí.
Ginny vypadala lehce nervózně, protože věděla, že zachází trochu daleko, ale stejně se nezastavila. „Ano, myslím, že tohle se snažím říct.“ Odmlčela se a pohlédla k Hermionině ložnici. „Nechci ti vyčítat, ale Hermiona by mohla brát věci vážněji než ty.“
Draco popošel k Ginny tak blízko, že ucítila závan jeho kolínské. On i úžasně voněl! Merline! Tohle s jejími hormony muselo udělat těhotenství. Díky bohu, že se o jejích myšlenkách Harry nikdy nedozví! Uvědomila si, že na ni Draco mluví.
„Tohle nemůže brát vážněji než já.“
Pokusila se o vysvětlení. „Jen se snažím říct, že ty jsi na tohle všechno zvyklý,“ gestem zahrnula celý byt. „A jsi zvyklý brát všechno, jak to přichází, ale Hermiona ne, a vím, že tě má ráda, tak očekávám... no, víš, co myslím, ne?“ Ginny si povzdechla. „Mimochodem, jestli jí prozradíš, co jsem řekla, prokleju tě!“
Draco se k ní naklonil a tiše řekl: „Weasleyová, nebere to vážněji než já, to vím naprosto bezpečně.“
„Jak si můžeš být tak jistý?“
„Jsem, protože tohle je nejvážnější, co jsem kdy zažil,“ Draco z Ginny ani na okamžik nespustil oči a ona poznala, že je to naprostá pravda.
„Dobrá... skvělé,“ zamumlala, protože ji trochu zaskočila jeho odpověď a upřímnost. Hermiona by šílela, kdyby věděla!
Trochu odstoupil. „A jestli jí prozradíš, co jsem ti řekl, prokleju tě!“ zopakoval její slova a Ginny se zasmála tomu, jak chytře obrátil řeč. Zaslechla zvuky z Hermionina pokoje.
„Měla bych jít,“ řekla.
„Jo, díky, že jsi Hermioně pomohla.“
Ginny se přistihla, že na něj zase zírá. Chvilku potrvá, než si na nového Draca zvykne. „To není problém. Užijte si to a doufám, že toho Francouze udoláte.“
Ginny odešla. Draco u dveří chvíli koukal do prázdna a uvažoval, co jí Hermiona mohla říct, aby to vyprovokovalo právě skončený rozhovor.
„Hej,“ dolehl k němu Hermionin hlas a když se otočil, spatřil ji trošku rozpačitě postávat vedle pohovky.
„Dobrá, už je čas!“ řekl náhle. „Měli bychom jít, máme malé zpoždění.“
Upřeně na něj hleděla a ze všech sil se snažila nedat najevo, co si myslí. Nečekala, že padne na zadek nebo tak něco, ale mohl se alespoň zmínit o jejím vzhledu. Ginny odvedla skvělou práci a Hermiona věděla, že ještě nikdy nevypadala lépe. Vlasy měla ovinuté kolem týlu tak, že všechny kadeře jí v krásných kaskádovitých vlnách padaly na jedno rameno. Byla jemně nalíčená, ale oči jí zářily a rty měla delikátně růžové. A šaty byly úžasné. Teď, když byly upravené přímo na její postavu, vypadaly ještě lépe.
Zatímco čekala, až Draco přinese pláště, cítila trochu lítost a snažila se vzpamatovat. Koneckonců tohle byl Draco Malfoy. Netrvalo dlouho, než starý Draco vystrčil růžky, ale dnes večer se nemohla proměnit v emocionální trosku, takže to prostě musela přijmout. Uvědomila si, že Draco stojí těsně vedle ní a přidržuje jí plášť.
„Díky,“ zamumlala a obrátila se, aby mohla vklouznout do pláště. Jakmile se tak stalo, jeho ruce ji objaly a přitiskly blíž. Naklonil svá ústa těsně k jejímu uchu.
„Mimochodem, vypadáš naprosto úžasně a nádherně,“ snížil hlas až k šepotu. „Zapomněl jsem to zmínit, že?“
Hermiona se prudce obrátila tváří k němu a uviděla, jak se na ni drze šklebí. Okamžitě si s úlevou uvědomila, že ji předtím nepochválil záměrně, jen aby ji naštval. Věděla, že by se na něj měla zlobit, ale nedokázala to, protože se teď vyhřívala v jeho úsměvu a byla příliš spokojená, že je všechno zase v pořádku.
Zavrtěla hlavou. „Občas tě skutečně nenávidím,“ řekla, ale přitom se na něj usmívala.
„Ze srdce doufám, že ne,“ odvětil. Prohlédl si ji od hlavy k patě a pak s ní několikrát zatočil, dokud se nezačala chichotat. „Skvělé šaty, dobře jsem je vybral.“
„Já jsem je vybrala!“ protestovala a pak si povzdechla, když jí došlo, že si ji znovu dobírá. „Přestaň mě popichovat!“
„Když ty tak snadno naletíš,“ prohlásil. „Jako bych tě mohl nepochválit, když vypadáš tak neuvěřitelně!“
Usmála se na něj a přikývla. „To už je lepší!“ Přejela dlaní jeho sako. „Taky nevypadáš úplně špatně,“ usmála se.
„Ne úplně špatně?“ oběma rukama na sebe ukázal. „Ty říkáš, že tohle není tak úplně špatné? Jistě potkám spoustu žen, co si budou myslet, že vypadám mnohem lépe, než ne úplně špatně. Možná půjdu a nějakou si najdu.“
„Prosím tě,“ zavrčela na něj, i když věděla, že ji zase provokuje. Přistoupil blíž a Hermiona přimhouřila oči. „Co děláš? Myslela jsem, že máme zpoždění.“
„Ne, nejdeme pozdě,“ stál teď těsně vedle ní, objal ji kolem pasu a přitáhl k sobě. „Mimochodem, zrovna mě napadlo, že tam nemusíme jít. Jsem si jistý, že bychom našli jiný způsob, jak se zabavit...“
„Draco!“ protestovala, ale když se k ní opět sklonil, tentokrát tak, že se rty dotýkal jejího krku, zachvěla se.
„Hmmm?“ Vnímala jeho dech na své kůži a jeho ruka sklouzla níž na její bok. Hermiona polkla. Nebyla si jistá, jak reagovat na ten náhlý projev Dracovy náklonnosti. Ale byla si vědoma, že ji rozechvěl. Vtom se znovu ozval bzučák a on se náhle odtáhl. Rozesmála se znechucenému výrazu v jeho tváři, kterým reagoval na opětovné přerušení intimní chvíle. Trochu otráveně ji pozoroval a obličej se mu pomalu rozjasňoval, dokud se také nezačal smát. Interkom zabzučel podruhé a oba opět propukli v smích.
„Raději se ozvi, asi je to auto,“ Hermiona se stále ještě chichotala.
„Tuhle věc nenávidím!“ řekl, než zvedl sluchátko a promluvil do něj. „Dobře, děkuji. Za chvíli budeme dole.“ Obrátil se k ní. „Je to auto.“ Přikývla a vzala si taštičku.
„Máš lektvar?“ zeptala se. „Budeme si ho muset vzít ve voze.“
Přikývl a nabídl jí rámě. „Zřejmě je dobře, že nás vyrušili. Jsi dokonalá a já bych tě rozmazal a pomačkal.“
Hermiona se na sebe podívala. Pořád vypadala skvěle. A Draco právě řekl, že je dokonalá? Nechtěla tu chvíli nechat jen tak minout, tak řekla něco, co naprosto neladilo s její povahou. „Ano, asi bude nejlíp, když pomačkání a rozmazání necháme být, až se vrátíme...“ Rozesmála se Dracovu ohromenému výrazu.
„Na tahle slova nezapomenu!“ ujistil ji.
Poznámka autorky: Doufám, že se nezlobíte, protože ještě stále nejsou na plese? Nenatahuji to schválně, jenže jsem opravdu potřebovala všechno dostat před ples. Takhle se tam nemohou chovat a vážně jsem chtěla jejich vztah o kousek posunout. Nemohou si vzájemně už moc dlouho odolávat, to by nebylo reálné. Takže vím, co jsem říkala, ale vážně už příště bude ples a potom i oni budou o kousek dál... doufám, že je to stále dobré... prosím, komentujte, opravdu si cením vašich názorů. Doufám, že vám nevadí tolik kapitol – prostě to nedokážu uspěchat, ale doufám, že se příběh moc nevleče...