Autor: Hesaluti Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola 32. Malý jemný nátlak
Hermiona položila šálky s kávou na stůl a obě se usadily na pohovce u okna.
„Upřímně řečeno se z toho pořád nemůžu vzpamatovat,“ řekla Ginny s rozzářenýma očima. „Je to zatraceně fantastické. Ten koberec je takhle tlustý!“ roztáhla palec s ukazováčkem na absurdně velkou vzdálenost. „Pohovky jsou nádherné, a co teprve ten výhled! Paráda!“
Hermiona se usmála jejímu nadšení. „Chceš si to tu prohlédnout?“
Ginny po ní podezíravě koukla. „Jasně že chci, ale taky chci vědět, co se děje. Ty tady teď bydlíš? Jsi zde jako doma, jako by ti tohle všechno patřilo!“
„Ne, nebydlím tu, ale jsem tady z určitého důvodu, a myslím, že jsem to tu začala považovat za samozřejmost.“ Odmlčela se, protože Ginny protáhla tvář. „Měla jsem dobrý důvod! Pojď, provedu tě, než začnu vysvětlovat.“
Nahlédly do kuchyně, pak prošly chodbou k Hermioninu pokoji a koupelně. Hermiona ukázala na dveře Dracovy ložnice.
„Tady je Dracův pokoj, ale asi bude lepší, když tam nepůjdeme...“
Ginny poskočila a nebrala přitom ohled na své stále rostoucí břicho. „Děláš si srandu? Musím se tam podívat!“
„Ginny! To je Dracův pokoj, neměly bychom tam čmuchat...“ a pak se zachichotala, protože si uvědomila, jak je pokrytecká. Zaplavily ji vzpomínky na den, kdy ji Draco přistihl. Naštěstí už necítila hrůzu a rozpaky jako tenkrát. Teď, když už ho znala, jí to připadalo zábavné. Uchechtla se, pak se rozesmála naplno. Ginny na ni zmateně hleděla.
„Co je tady k smíchu?“
Hermiona ze sebe pod náporem smíchu skoro nedokázala vypravit slovo. „Opravdu ti toho budu hodně povídat!“
“““““““““““““““““““““““““““““““““““““““““““““
O dvě hodiny později v sobě měly spoustu šálků kávy a rychlý oběd. Ale také se Hermioně konečně podařilo Ginny všechno vypovědět. Začala od lektvaru a jeho účinků. Pak mluvila o útocích, proč se přestěhovala, o Pansy, Daphne a všech nedávných událostech. Ginny se občas na něco zeptala, ale moc to nekomentovala a nechala ji volně mluvit.
Pak Hermiona začala o tom, jak ji Blaise pozval na skleničku, jak ji Draco našel ve své posteli (Ginny pěkně zírala, než se hlasitě rozchechtala). Pokračovala, jak se s Dracem postupně poznávali a sbližovali. Tady už se Ginny ptala častěji a víc pátrala.
„Takže on se opravdu změnil?“ ujišťovala se v okamžiku, kdy se Hermiona musela nadechnout.
„Ano.“
„A co vy dva?“ sondovala. Hermiona místo odpovědi jen pokrčila rameny. Nevěděla, co na to říct.
„Přese všechno jste přátelé? Chci říct, že před chvílí jste k sobě byli úžasní. Pro mě je to tak trochu převrat, Hermiono! Tohle je Draco Malfoy, školní tyran, nenávistný a prolhaný syn smrtijeda.“
„Jo, já vím,“ povzdechla si Hermiona. „Nedokážu si představit, že je to vlastně tentýž člověk. Je úplně jiný.“ Pohlédla na kamarádku. „Chceš, abych byla naprosto upřímná, nebo ti jde jen o to, abych ti to řekla, a ty s tím pak poběžíš k Harrymu, nebo ještě líp na mě budeš křičet, až zmodráš?“
„Ne a ještě jednou ne! Teď jsem se urazila!“ rozhořčila se Ginny. „Už jsem Harryho připravila, bude to v pořádku, dokážu ho přesvědčit. Tak mi to prosím řekni. Chci to všechno s tebou sdílet. Jestli si myslíš, že se opravdu změnil, budu věřit tvému úsudku. Navíc jsem nesmírně zvědavá. Budu tě muset proklít, jestli mi nedáš nějaké podrobnosti!“
Hermiona se na svou přehnaně teatrální kamarádku usmála. „Ty těhotenské hormony tě dělají ještě horší než obvykle,“ řekla. „Mám ho ráda, jsme přátelé, dobří přátelé. Je... no prostě je snadné si s ním povídat, snadné s ním být... Uvědomuji si, že to zní fakt divně, ale věřím mu. Vím, že mě nenechá na holičkách nebo mě nebude za zády pomlouvat. A je s ním legrace.“
„Jo, něco z té legrace jsem viděla,“ pronesla Ginny. Pak ztišila hlas a upřeně se na Hermionu zahleděla. „Vypadá to, že ho máš ráda víc než jen trochu!“
Hermiona se kousla do rtu. „Já nevím... kdyby to nebylo tak složité...“
„A ty mi říkáš, že jsi strávila několik nocí v jeho posteli, ale k ničemu nedošlo?“ Ginnin hlas zněl nevěřícně. „Chci říct, tohle je Draco Malfoy – proslulý playboy! To se vážně o nic nepokusil?“
„Namouduši.“
„A ty?“
„Co já?“
„Tys něco zkusila?“ na Ginnin úšklebek by byl hrdý i sám Draco.
„Ne! Samozřejmě že ne!“
Ginny protočila oči. „Ale no tak, Hermiono! Přestaň se chovat jako malá panenská školačka! Nevěřila bych, že to někdy řeknu, ale Malfoy je žhavý kus! Pekelně žhavý! Jak jsi vedle něj mohla celou noc ležet a o nic se nepokusit?“
Hermiona se nedokázala ovládnout a musela se smát jejím názorům. „Víš, že tohle není můj styl.“
„No,“ ušklíbla se Ginny, „možná je na čase, abys to změnila!“
Přesně tento okamžik si Draco vybral k návratu a dívky na něj napůl provinile, napůl zvědavě pohlédly.
„Co je? Proč na mě tak zíráte?“ zeptal se. Hermioně uniklo zachichotání.
„Myslela jsem, že jsi zvyklý, když na tebe ženy zírají?“ podotkla. Draco protáhl tvář, ale neodpověděl. Než šel dál, vyklouzl ze saka a rozvázal si kravatu. Hermiona koutkem oka sledovala Ginny. Musela potlačit další zahihňání, protože zrzka ho svlékala očima. Přistoupil k nim a usadil se vedle Hermiony.
„Tak už znáš celý příběh?“ zeptal se Ginny, která se v té chvíli zdála být poněkud zaražená, že s ní mluví civilizovaným způsobem.
„Ééé... ano,“ zamumlala. Pak se dala dohromady a odpověděla, jak se patří. „To je ale historie! Lektvar je naprosto neuvěřitelný, Pansy je pořád ta stejná neskutečná kravka a doufám, že jí dáte co proto!“
Draco se zasmál jejímu slovníku. „Chystáme se k tomu.“ Pak se obrátil k Hermioně. „Už jste si daly něco k jídlu? Umírám hlady.“
„Ano, daly.“
„Tak si tedy půjdu udělat sendvič,“ vstal.
„Ty nemáš houf domácích skřítků, kteří by ti ho připravili?“ popíchla ho zrzka.
„Ginny!“ napomenula ji Hermiona.
„No co? Vzpomínám si, jak si sám nechtěl ani zavázat boty!“ pozdvihla Ginny obočí a Draco na ni upřel zrak.
„Jo, taky jsi přesně taková, jakou si tě pamatuji!“ řekl ironicky. „Užvaněná a vlezlá!“
„Draco!“ vykřikla Hermiona, ale nikdo si jí nevšímal.
„Jo, teď už jsem doma! Osobní urážky, to jsme správně u Malfoye!“ Ginny se pokusila rýpnout ho prstem do hrudi, ale on jí ruku zachytil a pevně podržel.
„Taková jsi pořád? Jak to Potter dokáže vydržet? Chudinka idiot!“ Draco se na ni náhle ušklíbl a Hermiona spatřila, jak se Ginnin výraz mění z rozhořčeného na pobavený.
„Takže ty vlastně Harryho lituješ?“ ujistila se.
„Ano! Jak to ksakru s vámi dvěma všechny ty roky ve škole vydržel?“ mávl rukou směrem k Hermioně a ona se na něj zamračila. „To muselo být mnohem horší, než kdy mohl být boj s Voldemortem!“ Mrkl na Ginny, která se proti své vůli usmála. Hermiona ho sledovala a žasla nad jeho schopností zcela zvrátit situaci ve svůj prospěch. Byla ještě překvapenější, když Ginny znovu našla řeč.
„Promiň, pro mě je to všechno trochu zvláštní... Chci říct, jsi Draco Malfoy a já tu u tebe doma pomáhám Hermioně připravit se na ples, kam jde s tebou!“ vyhrkla a měla tu slušnost, že se tvářila trochu rozpačitě. Podívala se na kamarádku. „Hermiona říká, že ses změnil. Věřím jejímu úsudku, takže...“ nabídla mu ruku a pevně na něj pohlédla: „Příměří?“
Hermiona by nejraději dala Ginny pusu. Teď ale zadržela dech. Sledovala Draca a doufala, že se nevrátí ke svým starým způsobům. Vypadalo to, že bude váhat věčně, ale pak s úsměvem uchopil podávanou ruku a políbil ji. Hermiona při pohledu na naprostý úžas v Ginnině tváři vyprskla smíchy. Draco ruku pustil a přikývl.
„Příměří.“
Když odešel, stále ještě udivená Ginny obrátila zrak k Hermioně.
„Chceš vidět moje šaty?“ nabídla Hermiona a pozvala Ginny do svého pokoje. Jakmile se za nimi zavřely dveře, Ginny začala mluvit.
„Políbil mi mou zatracenou ruku! Nedělala sis legraci, když jsi tvrdila, že se změnil,“ vyhrkla. „To je ale drzý prevít!“
„Jo,“ souhlasila Hermiona a otevřela skříň.
„Nedokážu uvěřit, že sis šla koupit večerní šaty a nevzalas mě s sebou! Uvědomuješ si, že to málem znamenalo konec našeho přátelství?“ pronesla Ginny.
„Promiň, ale šla jsem s Dracem.“
„Cože? Ty jsi ho vzala s sebou na nákup šatů?“ Ginny zírala a Hermiona se začervenala, protože věděla, že bude muset vysvětlovat.
„Zaplatil je.“
Ginnino obočí vylétlo vzhůru. „Zaplatil? Vážně?“ zavrtěla nevěřícně hlavou. „Takže on ti půjčí peníze, prakticky škemrá, abys tu s ním žila, pečuje se o tebe a kupuje ti šaty?“
„No... ano...“ koktala Hermiona.
Ginny ji popadla za ramena. „Je bohatý, pohledný, a zřejmě zpod všech těch vrstev sarkasmu vyhrabal nějaký šarmantní gen! A samozřejmě je k tobě překvapivě pozorný...“
„Ne, takhle to není,“ začala protestovat Hermiona.
„Ale je! Nebuď tak naivní!“ Ginny ukázala na skříň. „Musím vidět ty šaty, protože jestli nejsou úchvatné, půjdu s tebou hned teď koupit nové.“
„Proč? Co tím chceš říct?“
„Protože dneska v noci musíš vypadat přitažlivě, nádherně, svůdně, opravdu neuvěřitelně, nejlíp, jak jsi kdy vypadala.“ Ginny ukázala k šatníku.
„Ginny! Co tě to napadá?“
„Prostě mi ukaž ty šaty.“
Hermiona je vyndala a pověsila na otevřené dveře skříně.
„Páni! Tohle je ono? Jů, Hermiono, to je nádhera! Ty musely stát balík!“ Ginny něžně promnula látku.
Hermiona se poškrábala na hlavě, protože jí něco došlo. „Víš co? Nemám ponětí, kolik stály! To je hrůza!“
„Chceš říct, že jsi je prostě vzala, podala Dracovi a řekla – chci tyhle?“ zeptala se Ginny.
„No, když to řekneš takhle, zní to strašně, ale já jsem mu nabídla, že je zaplatím, jenže jsem se ani nezeptala, kolik stály!“ Hermiona si dlaní zakryla ústa. „Teď se cítím hrozně!“
„To bys měla!“ škádlila ji Ginny. „Stala se z tebe pěkně zhýčkaná princeznička!“
„Ne! Vím, že žertuješ, ale ne! Líbí se ti?“
„Hermiono, zamilovala jsem se do nich! Díky Merlinovi, že sis vybrala tak úchvatnou róbu.“ Ginny přidržela šaty před Hermionou.
„Proč? Myslím, proč to pořád říkáš? Vím, že dnešní večer je důležitý, ale stačí jen, abych vypadala slušně,“ naléhala Hermiona.
„Slušně! Dnes večer musíš vypadat mnohem líp než slušně,“ zdůraznila Ginny a roztřásala sukni šatů.
„Znovu se ptám - proč?“
„Protože dneska večer by ten francouzský chlápek měl svým podpisem změnit tvůj život a zároveň bys měla ulovit Draca Malfoye, a já se o to postarám!“
Poznámka autorky: Cha chá, občas Ginny miluji. S Hermionou se dokonale doplňují a Draco ji výborně zvládl! Doufám, že vám nevadí všechno tohle otálení před plesem, ale je to dobrý způsob, jak zajistit, aby se Ginny s Dracem přestali vzájemně nenávidět, což je důležité. A Ginny může zarazit všechno to Hermionino váhání a přimět ji, aby s Dracem začala něco dělat. Doufám, že to bylo dobré. Miluji vaše komentáře, děkuji mockrát.