Preklady fanfiction Harryho Pottera

Uběhl týden od Dracovy poslední návštěvy a dnes ho znovu očekávali. Hermiona dělala, co mu slíbila; pozorovala Scorpiuse a ujišťovala se, že se mu daří dobře. Po pár dnech se ukázalo, že Scorpius nepotřebuje hlídat. Úžasně se přizpůsobil, s ostatními přáteli z koleje utvořili šťastnou skupinku, která usilovně pracovala a plnila úkoly. Jeho práce v Hermioniných hodinách byla vynikající. Dokonce si dovolila tvrdit, že byl nadaný.

Požádala o zprávu o prospěchu všechny jeho ostatní profesory, aby měla podklady pro Draca. Týkaly se toho samého – Scorpius pilně a velmi dobře pracoval.

Na obed šla Hermiona do svojej pracovne očakávať Dracov príchod. Uviedol ho dnu, presne načas, študent siedmeho ročníka. Draco Hermionu nepozdravil a rovno si sadol oproti nej.

"Tak co?" zeptal se a ona se zhluboka nadechla.

"Scorpiusovi se vede velmi dobře. Mám zprávy od všech jeho profesorů a vyniká téměř ve všech předmětech."

"Výborně." Draco se na ni tázavě podíval, ale ona úmyslně nic nedodala. "A?" vyzval ji.

"To je vše – něco dalšího bys chtěl vědět?"

"Je rozrušený? Vypadá, že se zabydlel?"

"Není a ano, určitě."

Draco jí věnoval podrážděný pohled. "To sotva stálo za můj čas a úsilí."

"Ak chceš vedieť niečo konkrétne, potom mi to povedz a ja ti podám správu, ale toto vždy malo byť krátke stretnutie. Zaujímala ťa ctižiadosť, vzdelanie a potenciál – takže ak vezmem do úvahy ten krátky čas, čo tu Scorpius strávil, tak prejavil veľké množstvo potenciálu, úroveň jeho vzdelania je vysoká a som si istá, že ctižiadosť sa dostaví neskôr."

Hermiona uprene pozerala na Draca a odpovedala presne na to, na čo sa pýtal. Keďže sa nezaujímal o synov sociálny život, nemohol očakávať viacej informácií.

"Já to nemyslel doslova, že to je všechno, o co se zajímám," řekl Draco. "Puntičkářko."

"Dělám přesně to, o co jsi mě požádal."

"To je to, co myslím – děláš přesně to a nic víc."

"Když jsem se pokoušela říct ti o Scorpiusových sociálních interakcích, řekl si mi, že škola není o užívání si," připomněla mu Hermiona.

"Máš dobrou paměť, že, Grangerová? Pamatuješ si, co jsem řekl slovo od slova?"

"To vieš, keď si smutná stará panna, tak nemáš nič iné na práci!" Hermiona si nemohla pomôcť a strelila mu do tváre jeho vlastné slová. Bol rodič jedného z jej študentov, takže by sa s ním naozaj nemala takto hádať. Ale ich minulý rozhovor ju tak veľmi otrávil, že nebola schopná byť na neho príjemná. Len tak tak sa jej darilo zachovať zdvorilosť.

"Tohle nikam nevede. Jestli nechceš vědět nic dalšího, tamhle je východ." Hermiona se zvedla, ale Draco se nepohnul ani o píď.

"Můžeš mi posílat týdenní hlášení? Pak tě nebudu muset znovu obtěžovat," řekl.

"Áno, ale navrhujem, aby to bolo len dočasne. Som si istá, že si toho vážiš, ale pokiaľ tu nie je nijaký problém, nemôžem sústrediť toľko svojho času iba na jedno dieťa."

"Dám ti vědět, až usoudím, že je nebudu nadále potřebovat," pronesl Draco a Hermiona přikývla v souhlas. Došla až ke dveřím a otevřela je, ale Draco nedal najevo ani náznak pohybu. "Chtěl bych vidět Scorpiuse, ještě než půjdu."

Hermiona zavřela dveře, ne zrovna tiše, a vrátila se zpět ke svému stolu. "Nějaký konkrétní důvod?"

"Nepotřebuju důvod k tomu, abych viděl svého vlastního syna," odpověděl Draco. Sjel ji očima od hlavy až k patě. "A už vůbec nepotřebuju tvůj souhlas nebo povolení. Chtěl bych se ujistit, že je spokojený se svou situací."

Hermiona našpulila rty v touze ho proklít. "Pamatuješ si, jaké to bylo, když ti bylo jedenáct?"

Draco se na ni podezřívavě podíval. "Proč?"

"Jak by ses cítil, kdyby se tvůj otec objevil uprostřed hodiny a odtáhl tě od tvých přátel, jenom aby se zeptal, jestli jsi v pořádku?" Zvedla obočí. "Dokud to nebude nevyhnutelné, což podle mě není, pak bych ti radila, abys svého syna neuváděl před jeho novými přáteli do rozpaků."

Ako rozprávala, Dracove oči vzplanuli. Keď dohovorila, plamene ustali a Hermiona videla, ako zdvihol hlavu a oprel sa. Na niekoľko okamihov sa odmlčal a potom náhle vstal.

"No dobre, teraz to nechám tak," povedal. Nestretol sa s jej pohľadom, ale Hermiona vedela, že pre tento raz vedie ona. Nielenže nereptal, keď sa mu snažila povedať, čo má urobiť, ale dokonca dal na jej radu! "Keby si bola ochotná poslať prvú správu o týždeň."

"Rozhodně." Draco odešel z kabinetu a Hermiona se ani neobtěžovala mu ukazovat cestu ven – trefil a ona už nemohla vydržet v jeho přítomnosti ani minutu.

_______________

Když Hermiona opustila svůj kabinet, aby šla na první odpolední hodinu, narazila venku na Elladoru nonšalantně se opírající o zeď. Byla to teprve druhačka, ale její postoj a chování ji dělaly mnohem starší. Znovu Hermionu překvapilo, jak moc byla krásná. Ella hned nepromluvila, tak se k ní Hermiona otočila.

"Mohu vám s něčím pomoci, slečno Malfoyová?" zeptala se. Ella si ji prohlédla od shora dolů skoro stejně jako její otec před pár minutami.

"Co tady dělal můj otec?" zeptala se Ella a Hermiona pozvedla obočí nad jejím drzým tónem.

"Myslela jste – mohla byste mi prosím říct, co tady dělal můj otec, profesorko Grangerová?" opravila ji Hermiona.

"Bylo to o mých známkách?" Elladora zřejmě po svém otci zdědila nadání zcela ignorovat osoby, které říkaly to, co nechtěla slyšet.

"Víte, že o tom s vámi nemohu mluvit, Elladoro," odpověděla Hermiona.

"Já chci jen vědět, jestli to bylo o mně. Nikdy není spokojený s mými známkami."

"Můžu vám říct, že vašich známek se to netýkalo. Váš otec by vaše známky prodiskutovával pouze s profesorem Langem."

"Takže to bylo o Scorpiusovi. Chystáte se ho přesunout?"

"Elladoro, nemohu mluvit o tom, co jsem řešila s vaším otcem," zopakovala Hermiona. "Možná byste se na to měla zeptat jeho."

"On mi to neřekne!" Ella protáhla obličej. "Takže proč byl Scorpius zařazen do Nebelvíru?"

Hermionu její přímost trochu znepokojila. Na chvíli se zamyslela, než odpověděla: "Nevím, proč byl Scorpius zařazen do Nebelvíru. Nicméně Moudrý klobouk v něm musel vidět některé kvality, díky kterým ho tam poslal."

"On je totiž šprt, proto."

"Myslím, že už začíná hodina."

"Je to můj bratr, měla bych mít právo to vědět," opáčila Ella.

"Pravděpodobně byste měla, ale není na mně, abych vám to řekla," přikývla Hermiona.

Ella pokrčila rameny, otočila se na podpatku a ušla pár kroků, než se náhle otočila a znovu si Hermionu prohlédla od shora dolů. "Nejste taková, jaká jsem si myslela, že budete."

Hermioniny oči se rozšířily. "A jaká jsem měla být?"

"Nevím… ne taková." Ella znovu pokrčila rameny. "Otec měl ale pravdu v tom, že jste chytrá."

Hermiona podruhé vytřeštila oči. Draco řekl své dceři, že si o ní myslí, že je chytrá? Vážně? "Váš otec je také chytrý," řekla Hermiona s pocitem zadostiučinění, že o něm zvládla povědět něco milého. Chtěla dodat, že je to chytrý, ale naprosto povýšenecký kretén, ale včas se zastavila.

"Proč ho teda nenávidíte?" zeptala se Ella, jako kdyby dokázala číst Hermioně myšlenky. Naklonila hlavu na stranu, snad jako by bylo naprosto logické se na to zeptat. "Řekl, že jste ho vždy nenáviděla."

Hermiona si hrýzla peru a bola úplne rozhodená priamočiarosťou Elliných otázok. Bola veľmi sebaistá, až to hraničilo s arogantnosťou, ale mala určitý šarm, ktorým to vyvažovala. Jej otázky poukazovali na jej vek – študent štvrtého ročníku by sa na také otázky nikdy nepýtal profesora, ktorého sotva poznal. "Bohužiaľ, doba bola veľmi odlišná, keď sme ja a váš otec chodili do školy. Mali sme veľmi rozdielne názory na niektoré dôležité veci."

"Voldemort."

Hermioně tím znovu vzala dech. Ta dívka byla neoblomná! Draco by ji jistě nenechal takhle mluvit doma. Snad. "Ano, Voldemort byl jednou z těch věcí, ale teď už je opravdu na čase, abyste šla na hodinu."

Ella podruhé ignorovala Hermioninu připomínku. "Max řekl, že by se Scorpius neměl kamarádit s Potterem." Hermiona sebou cukla, když zaslechla tón, jakým pronesla Albusovo jméno.

"Myslím, že by malo byť na Scorpiusovi, s kým sa priatelí."

"Ja si myslím, že to, s kým sa Scorpius priatelí, bude na otcovi," odsekla Ella. "Až ho bude mať preloženého do Slizolinu, bude tomu koniec."

Hermiona pristúpila o krok bližšie k Elle. "Poznáte Albusa Pottera? Rozprávala ste sa s ním niekedy?"

"Nie."

"Tak ako môžete vedieť, že pre vášho brata nie je vhodným priateľom?"

Elliny krásné oči na okamžik zkoumaly Hermioninu tvář. Zkroutila rty, než promluvila. "Protože to je nebelvírskej šprt!"

Hermiona zatřásla hlavou. "Stačilo. Už takhle přijdeme obě pozdě na hodinu. Pokud se chcete dozvědět víc, zeptejte se svého otce. A dále bych ocenila, kdybyste přestala používat to hloupé přízvisko."

"Dobrá."

Elladora byla na odchodu, když na ni Hermiona zavolala. "Slečno Malfoyová?"

"No?"

"Měla byste zapracovat na tom, jak mluvit s učiteli," upozornila ji Hermiona. "Dobrá – děkuji vám, profesorko Grangerová, by bylo mnohem lepší."

"Potom bych ale zněla jako Scorpius," poznamenala Ella. "Ale jo – díky."

Hermiona ji sledovala při odchodu. Loudala se, samozřejmě beze spěchu dostat se včas na následující hodinu. Byla to velmi zvláštní dívka. Přes bezprostřednost v otázkách, její strohé chování přecházející až v hrubost, z ní Hermiona necítila žádnou pomstychtivost, navzdory urážkám. Byla samozřejmě zvědavá, co se stalo před všemi těmi lety, ale nebylo na Hermioně, aby jí to řekla. Naneštěstí to záviselo na jejím otci, a tak neměla Ella žádnou šanci, že se jí dostane upřímného vysvětlení.

Keď sa Hermiona posadila pred svojich tretiakov, zrazu si spomenula na niečo, čo Ella povedala. Spýtala sa Hermiony, prečo nenávidí jej otca – Draco povedal, že ho vždy nenávidela. To, čo prinútilo Hermionu zamyslieť sa, bola formulácia. Ella nepovedala, že ju jej otec vždy nenávidel, čo by bolo niečo, čo by Hermiona očakávala.

Možná Draco nechtěl říct své dceři, že ve škole nenáviděl lidi kolem sebe? Ta věta uvízla Hermioně v hlavě po zbytek dne.

_______________

Hermiona pečlivě dopsala dopis, nenechávajíc žádné negativní zprávy Dracovu kritickému oku. Byla v pokušení přidat své vlastní osobní poznámky, ale pak si to rozmyslela. Podobalo se to chození po minovém poli a ona měla pocit, že cokoliv udělá, nebude dost dobré.

Než zprávu poslala, šla se poohlédnout po Scorpiusovi. Byl ve své ložnici a ona si sedla na kraj jeho postele.

"Váš otec mě požádal, abych mu dala vědět, jestli jste v pořádku a jak jste srovnaný s tím, že jste byl zařazen do Nebelvíru, Scorpiusi," řekla. "Ke mně můžete být úpřímný – jak se cítíte?"

Scorpius překřížil nohy a poposedl. "V pohodě, děkuji, paní profesorko."

"Takže vám nevadí, že nejste ve stejné koleji jako vaše sestra?"

"Ne, ale předpokládám, že otec z toho není příliš šťastný, že?" zeptal se Scorpius.

Hermiona zavrtěla hlavou. "Myslím, že teď tomu přichází na chuť, ale domnívám se, že překvapen byl stejně tolik jako všichni ostatní."

"Myslí si, že je to moja chyba?"

Hermiona hleděla na mladého chlapce se značným znepokojením. Ta otázka se jí nelíbila, protože z ní sršelo sebeobviňování. Dokonale si dokázala představit, jak by Draco mohl přimět, a pravděpodobně by i skutečně přiměl, Scorpiuse cítit se kvůli tomu vinně.

"Není to vaše chyba," řekla. "Zařazení do Nebelvíru není nic, za co byste se měl stydět."

"To vím, jenže Malfoyovi by měli být ve Zmijozelu – a já nejsem." Scorpius protáhl obličej.

"Takhle to nefunguje – pouze Moudrý klobouk rozhoduje, do které koleje se více hodíme," Hermiona držela svou zprávu. "Takže, budu mít pravdu, když řeknu vašemu otci, že jste šťastný a dobře usazený?"

Scorpius přikývl. "Ano, paní profesorko. Nechci se teď stěhovat."

"Dobře. To ráda slyším."

Poslala zprávu soví poštou a byla zvědavá, co si o tom její příjemce bude myslet.