Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Oblivious

Kapitola 30. Pod měsícem

Oblivious
Vložené: Lupina - 10.08. 2016 Téma: Oblivious
Lupina nám napísal:

Autor: Jess Pallas                  Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2063033/30/

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Část čtvrtá: Klidný vlk

 

Kapitola 30. Pod měsícem

Vysoko nad Winchestrovkou se leskl úplněk, nevědomý si bolesti, kterou svojí přítomností způsoboval pár nešťastníkům.

Zalitý měsíčním světlem hořce chladné podzimní noci, kdy se dech měnil v mračné chvění vzduchu, si Reynard Lupin povzdechl.

Tyto noci nenáviděl. Nenáviděl vědomí, že někde pod stříbrným pohledem nafouklého měsíce se jeho jediné dítě bolestně zkroutí k nepoznání, ať už byl malým chlapcem nebo slušným mužem, ve kterého vyrostl. Nenáviděl pomyšlení na svého Remuse venku ve světě, samotného a v bolestech. A opravdu se mu příčilo, že mu nemůže absolutně nijak pomoci.

Štípání mrazivého větru do tváře šeptalo vzdáleným náznakem ranního mrazíku a zavrzalo mu v kostech. Škubl sebou, když se ozvala stará bolest ve zraněné noze, a silněji se opřel o hůl. Zavřel rozviklané dveře křivého přístřešku, který navazoval na zadní část domu. Směska čilého švitoření a ospalého cvrlikání prozrazovala přítomnost před chvílí nakrmeného zvěřince. Bublání vody v nádrži se starým ďasovcem se zvláštně prolínalo se štěbetáním z nedávno získaného hnízda rotulice. Mávnutím hůlky kouzelně uzamkl visací zámek, aby zabránil možnému úniku – jednou večer zapomněl důkladně zkontrolovat závory a starého kolegu Rieveru vůbec neohromilo, když byl povolán do nedaleké vesnice k Ďáblovu mostu, aby chytil zuřivého maguára, který terorizoval sedlákovy ovčácké psy – pevně si přitáhl plášť proti řádění blížící se zimy a klopýtavě spěchal po ztemnělé cestě, aby zadním schodištěm došel do kuchyně.

Samotný dům byl tajuplně tichý, jen vzdálené praskání ohně v obývacím pokoji doprovázelo zvuky jeho nestejnoměrných kroků, když prošel halou a pověsil plášť na háček. Rozhlédl se po spoře osvětlené důvěrnosti dlouholetého domova; duchové vzdálených vzpomínek a tváře zesnulých, věkovitých nebo navždy ztracených strašili v každém rohu, každém kameni jako sotva slyšitelné ozvěny nebo vybledlé sny. Ale teď tu nebyl nikdo, jen on sám.

Věděl, že to takto nemuselo být. Staří známí nebo Dianina přátelská rodina, jejíž mudlovské kořeny patřily do Aberystwythu, a příbuzní jejího bratra, z nichž dva následovali tetu v bradavickém kouzelnickém osudu, jej mnohokrát pozvali, aby žil poblíž nebo s nimi. Psali a volali si tak často, aby se jeho vzdálená izolace na Winchestrovce nezhoršila. A nežil pořád sám – Remus se občas zastavil, když mu to vyšlo, ostatně jako to dělal po celý život, a prohodil s ním slovo, když cítil, že je ho potřeba.  Také chtěl po Dianině smrti zůstat s truchlícím otcem a odmítnout onu velkorysou nabídku Albuse Brumbála. Rey musel vynaložit hodně úsilí, aby ho odradil. Starostlivý syn nakonec souhlasil s návratem do Bradavic až tehdy, když se mudlorozený bratranec Huw Griffith a jeho mladá žena Bronwyn nabídli, že se na nějakou dobu přestěhují na Winchestrovku a budou otci dělat společnost.

Ten rok měl příjemné, ne-li ideální uspořádání. Manželé byli mladí a pohlcení romantikou místa a neuvědomovali si, že onu romanci mohou narušit praktické záležitosti. Ještě teď slyšel Bronwynin výkřik toho dne, kdy přišla na útěk kluběnky. Zrovna se ukládala do postele a sedla přímo na ni. Také viděl nejistý úsměv na Huwově tváři, když objevil tetina manžela pitvat ďasovce na kuchyňském stole, jen aby zjistil, proč zemřel. Ačkoliv si udrželi výborné vztahy, pro všechny zúčastněné bylo nevyslovenou úlevou, když se Remus vrátil z nešťastně ukončeného roku v Bradavicích, což Huwovi a Bronwyn poskytlo záminku pro elegantní odchod bez pocitů viny.

Navzdory po matce zděděným sklonům pro uklízení věcí, které uklidit opravdu nepotřebovaly, a navzdory zvyku nechat se pohltit studiem, se Remus výrazně zlepšil jako společník. S nádechem smutku Rey přivítal příchod jistého zbloudilého zvěromága, který mu syna zase odvedl z Winchestrovky a vrátil do nebezpečí.

Nebyl úplně opuštěný – syn mu psal, kdykoliv to šlo, a o víkendech jej navštěvoval a povídali si i při nedělním obědě, ačkoliv nic delšího kromě velikonočních prázdnin se neuskutečnilo. A samozřejmě, Remus se opět zasadil o to, aby bylo o jeho zbývajícího rodiče postaráno – trval na tom, že nebude natolik nehumánní, aby dopustil sebetrýznění chudáka otce jeho vlastním vařením. V přilehlé vesnici bydlela jistá paní Evgenie Wennová, kyprá a protivně blahosklonná čarodějka s hnědými kudrnami podpořenými magií a úsměvem, kterým by zhltla i žábu. S ní se domluvil, že za otcem každý den na pár hodin zaskočí, přichystá nějaké jídlo a omete prach. Ani jeden Lupin to nepovažoval za vyhovující řešení, ale byla jedinou dostupnou možností pro deratizátora v důchodu s minimální ministerskou penzí a pro sporadicky zaměstnaného vlkodlaka, jinak pracujícího na záchraně světa. Muselo to stačit. Rey se nutil tolerantně se usmívat při jejím žvatlání, které zjevně inspirovala jeho šedivá hlava a hůl – Pane Lupine, jste si jistý, že do těch schodů vyjdete sám? Pane Lupine, neměla bych to nakrájet místo vás? Opravdu byste se neměl namáhat… Pane Lupine, jsem si jistá, že určitě ty hrozné tvory ve svém domě nechcete… – zatímco v duchu kvůli silné nechuti k té ženě snil o možných způsobech jejího zamordování. Dal se tak ukrátit čas.

Ale navzdory paní Wennové, osamělým nocím a bolestivým vzpomínkám na zalesněný svah, by Rey Winchestrovku nikdy neopustil, dokud se mu bude dostávat dechu. Nikde jinde nemohl existovat. Nikdy ho nikdo nepřesvědčí.

Byl tady pro Dianu. Věděl to. Vnímal ji jako měkké objetí, závan vzduchu, neviděnou, avšak přítomnou, jak po smrti sleduje svoji rodinu se stejnou vřelostí a ochranářskou láskou, která charakterizovala celý její život. Čekala v domově, který si vytvořili, a opustit ji mohl asi tak, jako se jí mohl dotknout.

Aby si tento pocit udržel, snese jakékoliv množství paní Wennové.

Stýskalo se mu po Dianě.

Stýskalo se mu po Remusovi.

Ale ani za tisíc let nebude tak sobecký, aby synovi odepřel šanci na práci, kterou miloval.

Byl spokojený. A to stačilo.

S unaveným povzdechem se Rey v obývacím pokoji usadil do široké staré pohovky vedle hučícího ohně v krbu a přehodil si přes kolena velkou, pletenou zelenou deku s oranžově vyšitým R, kterou mu Remus před drahnou dobou přenechal. Dostal ji od nějaké bývalé Dianiny studentky a kvůli její pletací vášni podobných vlastnil už několik. Přikrývka byla křiklavá a prazvláštní, ale teplo se cenilo a Rey už si ji docela oblíbil. Připomínala mu šťastnější časy.

Ale této noci byly podobné vzpomínky odsouzené k zániku.

Jakmile se natáhl ke stolku pro knihu, v krbu zaplály zelené plameny.

Rey zůstal hledět na chmurně se tvářící obličej Albuse Brumbála.

Do žaludku mu spadl kámen.

Ach, ne.

Setkal se s posmutnělým pohledem. Vousatá čelist byla napjatá.

„Reynarde,“ začal starý ředitel tiše. „Jde o Remuse.“

V Prasinkách byl zmatek.

Soudě podle rozechvělých hloučků zkrvavených postav a sténajících zraněných zabalených do dek, které uviděl, když vyklopýtal ze zeleně planoucího krbu, hostinec U Tří košťat byl ustanoven jako nouzová polní nemocnice. Lidé v limetkových hábitech zoufale pobíhali od pacienta k pacientovi – léčitelé od svatého Munga se na adresu dostavili v okamžení a snažili se nápor zvládnout, za barem se madame Rosmerta usilovala držet krok s žádostmi na horkou vodu a uklidňující alkohol. Všude se proplétali bystrozorové v tmavých hábitech, vykřikovali požadavky, štěkali příkazy a mávali hůlkami, když sem z potemnělé ulice pokryté sutí uváděli další oběti, aby se jim dostalo léčby. Letmý pohled do otevřených dveří sklepa odhalil těla pod přikrývkami, kterým už nebylo pomoci.

V té chvíli se o ně Reynard Lupin ani za mák nestaral.

Nemohl se soustředit. Nemohl uvažovat. Mysl se mu vrhala z minulosti do současnosti a zoufale ucukávala před mrazivou vyhlídkou na budoucnost, přehrávala si polozapomenuté vzpomínky na hošíka, jak si hraje v přeplněném pokoji, nebo jak se choulí v matčině klíně a poslouchá oblíbenou pohádku, nebo jak skáče do náručí rodičů s dopisem z Bradavic v rukou, na maličkosti vnímané jako samozřejmost, které zcela pozměnily synkův život. Vzpomněl si na čtyři chlapce a zběsilou, báječnou sněhovou bitvu na košťatech nad zasněženým trávníkem kdysi na Nový rok, která vyústila v závěr, kdy James Potter skončil vzhůru nohama v zamrzlém potoce, Sirius Black připlesknutý na strom a Petr Pettigrew vachrlatě usazený na komíně. Navzdory bolesti hlavy promrzlé na kost poté, co byl vyhrabán ze sněhové závěje, se Remus nepřestal po odchodu chlapců zubit celé dny

Remus…

Musí se dostat do Bradavic.

Rey věděl, že k bráně by se mohl přemístit, ale vzhledem k jeho nestálému duševnímu stavu by za sebou s největší pravděpodobností na podlaze zanechal pár důležitých končetin a několik ještě důležitějších orgánů. Nemohl si dovolit obětovat čas, který by potřeboval, aby se sebral.

Musí se dostat do Bradavic. Jen na tom záleželo.

Jen na Remusovi záleželo.

Ne Remus. Ne teď. Ne takto.

Ne oba dva.

Jeho příchod nezůstal bez povšimnutí. Ačkoliv mu léčitelé nevěnovali víc než zběžný pohled a raněné až příliš pohlcovala vlastní bolest, aby se starali o příchozí, několik všímavých intenzivních pohledů zamířilo směrem k staršímu muži, který se na svůj věk a zdravotní omezení rychle, i když slepě vrhl vpřed. Pohledy byly sdíleny, pokývnutí vyměněno. Vzápětí vysoký, ramenatý muž s tmavými vlasy a rozsáhlým krvavým škrábnutím na tváři zdolal několik potřebných kroků mezi Reynardem a dveřmi a jemně, ale pevně jej uchopil za rameno, aby tak zostra ukončil jeho postup.

„Promiňte, pane, ale nemůžete jít ven,“ řekl s tichou autoritou, a přestože v hlase zaznívala účast, nedovoloval zpochybnění. „Obávám se, že budete muset počkat vevnitř, dokud nebude prostor zabezpečený…“

„Můj syn.“ Ta slova vyklouzla téměř nevědomky z víru vzpomínek zakrývajících perspektivu, která hrozila zcela rozbít jeho svět. „Prosím, musím jít za svým synem…“

Bystrozor zatnul zuby, oči zhodnotily zjevnou úzkost staršího muže, ale sevření nepovolil. „Je mi to líto, pane, ale budete muset počkat na zprávy. Vím, že spousta lidí tam má příbuzné, ale situace je příliš nejistá, abychom dovolili civilistům…“

„Ne, vy to nechápete,“ Rey neměl čas ani chuť nechat muže dokončit větu, bodavý chlad, který se mu plížil hrudí, hrozil, že ho zcela pohltí. „Bradavice, musím jít do Bradavic!“

Bystrozor pomalu zavrtěl hlavou. „Pane, Bradavice jsou v současné době uzavřeny pro všechny mimo ministerské pracovníky a léčitele. Nemohu dovolit…“

Remus jej potřeboval. Jeho chlapeček byl… byl… Musí tam být! Na tohle nemá čas…

„Jděte mi z cesty.“

„Pane, prosím…“

Jděte mi z cesty!

„Pane, uklidněte se!

Instinktivně se opřel o pult a v zoufalství pozvedl hůl, aby si proklestil cestu k Remusovi. Měl znepokojené, ale odhodlané oči, bystrozor už sahal po hůlce…

„Hej! Hej!

Mocná rána ukončila nebezpečný okamžik. Postava v bystrozorském hábitu se střemhlav přenesla přes hromadu zdravotnického materiálu a dopadla k nohám užaslých bojovníků. Zamumlala nějakou neslušnost a svůj nečekaný příchod zakončila rychlým vztyčením. Objevila se mladá, tmavooká žena se srdcovitým obličejem a krátkými ježatými vlasy v šokujícím odstínu zářivě bílé. Chytla balanc a rukama oddělila oba muže, aby je zastavila před násilnou akcí.

„To stačí!“ nařídila s překvapivou autoritou a rozhodně se obrátila ke kolegovi. „Bystrozore Danyone, nemyslíte, že tento večer už obsahoval až dost násilí?“

Rysy staršího bystrozora se zachvěly. Navzdory faktu, že byl zjevně hodností výš než mladá žena, nezdálo se, že se hodlá dohadovat.

„Dobře, máte pravdu,“ připustil a povzdechl si. Hůlku vrátil do pouzdra. „Ale to nic nemění na faktu, že nemůžeme nechat civilisty toulat se po ulicích a vrhat se do Bradavic…“

„Pak ho tam vezmu já.“ Ženina tvář byla odhodlaná. „Doprovodím ho vesnicí k hradu. Nebude žádné toulání.“

Bystrozor Danyon zvedl obočí. „Vy ho znáte?“

Žena se zdráhavě usmála. „Mohu se za něj zaručit,“ vyhnula se odpovědi. Oči jí naplnila prosba. „Dany, kamaráde, nechte to na mně, ano? Smrtijedi zdrhli, ulice jsou sice poničené, ale bezpečné. A věřte mi, do Bradavic ho pustí a je důležité, aby se tam dostal.“

Bystrozor Danyon byl zjevně mužem, který toho dnes měl ještě hodně před sebou, a zbavení se jedné nepříjemnosti mu nebylo zatěžko. Přikývl.

„Fajn, je celý váš,“ slitoval se s odmítavým mávnutím ruky. „Ale žádné problémy, ano?“

Mladší bystrozorka se usmála. „Na mou duši.“

Stále zamračený Danyon se otočil a odešel. Mladá žena obrátila pohled k Reyovi, vážně se usmála a jemně jej chytila za paži, aby jej doprovodila ven.

Ulice byla téměř k nepoznání, stejně jako veselé fasády tolik známé všem studentům a absolventům Bradavic. Vytrhané dlažební kostky se povalovaly kolem, krátery svědčily o silných výbuších. Domy byly ohořelé, otlučené, s rozbitými okny a volně visícími štíty. Všude kolem prohledávaly trosky tmavé postavy, zoufale volaly po přeživších nebo opatrně prozkoumávaly nebezpečí. Nahoře, na křišťálově jasné noční obloze se jako špendlíky leskly hvězdy a zářila svatozář měsíce v úplňku.

Mladá žena vedla Reye opatrně, ale rychle a trochu nemotorně přes poničené ulice koupající se ve světle měsíce. Bradavický hrad se zvedal jako stínová silueta ve stříbrem protkané noci.

Remus. Remus je…

„Pan Lupin, že ano?“

Tichá otázka ho vylekala. Otočil hlavu a zjistil, že mladá žena se na něj zpod své zářivé sněhové koruny unaveně usmívá. Najednou si uvědomil, že netuší, proč mu tato neznámá bystrozorka pomáhá, nebo jak to, že zná jeho jméno.

„Ano,“ odvětil nepřítomně. „Jak víte, kdo jsem?“

Ačkoliv se dívala vážně, v očích jí zableskla bolest. „Nemůžete být nikdo jiný,“ zašeptala. „Vypadáte přesně jako váš syn, pane Lupine.“

Rey cítil, jak mu srdce poskočilo do krku. „Znáte Remuse?“ vydechl a s klopýtnutím se zastavil, aby téměř zoufale popadl její hábit. „Je…?“ Ta slova spolkl a ztichl.

Bystrozorčiny rty se stočily a v očích se zaleskla vlhkost, když měsíční svit odhalil její nezpochybnitelnou úzkost. „Je v Bradavicích,“ odpověděla prostě, přestože v hlase jí zaznělo zachvění, které se mohlo týkat i Reye. Jemně, ale pevně natočila staršího muže a vedla jej na cestu k hradu. „Prostě vás tam dostaňme, ano? Jsou tam povolanější, kteří vše vysvětlí.“

Reynard nepřítomně přikývl a dovolil, aby jej její uklidňující ruka vedla i dál. Bylo to snazší než se sám pokoušet myslet.

Před nimi se tyčily Bradavice s bránou dokořán, postavy chaoticky spěchaly po trávníku sem a tam. Ve skleněných panelech poznával okna ošetřovny, jejíž vzdálené světlo zářilo.

Remus.

Téměř cítil Dianu a její úzkost, jak se mu vznáší po boku.

Mohl se jen modlit, aby se k ní jeho syn nepřipojil.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 30. Pod měsícem Od: grepik03 - 05.11. 2016
Čarodějky, opět se skláním před vašim umem a děkuji za skvostnou kapitolu ♡ Reynard už je starý muž a zasloužil by si klid a pohodu (popis Winchestrovky mi asocioval ráj na zemi ). Bylo mi starého pana lito, nejhorší je nevědomost. Ale protoze povidka v této chvíli nekonci, předpokládám, že Remus prežil a navíc už Reynarda nebude trápit Kane. Snad budou moci oba Lupinove zase žit beze strachu. I když, Voldemort ještě zije. ...no dobře, ale překážky se musí odstraňovat jedna po druhé :))) A málem bych zapomněla - Tonksova zabodovala, s bílou hlavou jsem si ji představila jako Storm :))))
Re: Kapitola 30. Pod měsícem Od: Lupina - 05.11. 2016
:-) Těší mě, že se líbí... Díky za komentář, grepiku :-)

Re: Kapitola 30. Pod měsícem Od: sisi - 11.08. 2016
zlatá kamarádka Tonksová, kdo jiný by mohl tolik pomáhat papá Lupinovi mezi skupinou byrokratických ministerských bystrozorů. Mohli-li by pak stihnout zachránit i Remuse, dostanou-li se přes ukvapené Bradavické osazenstvo. Díky za kapitolu, budu se těšit na další.

Re: Kapitola 30. Pod měsícem Od: maria - 11.08. 2016
dakujem

Re: Kapitola 30. Pod měsícem Od: Marti - 10.08. 2016
Nevím proč, ale z téhle kapitoly je mi nějak smutno. Asi z té Reyovy samoty, která z ní vyzařuje, a taky z obav o Remusův stav. Jsem ráda, že je Tonksová opět na scéně, vypadá to, že by si se starým pánem mohla padnout do noty. Těším se na pokračování!
Re: Kapitola 30. Pod měsícem Od: Lupina - 10.08. 2016
Nebyla to veselá kapitola. Ale přinesla nám Tonksovou a Reye do Bradavic, tak snad už bude líp. Díky za komentář, Marti. :-)

Re: Kapitola 30. Pod měsícem Od: Moonybadger - 10.08. 2016
Věděla jsem, že sem dneska nemám chodit a přijít za ten měsíc :D K téhle kapitole mě napadají jen dvě věci: Hurá Tonksová! Je Remus živý? Po předchozí části plné akce, je tahle jistým způsobem uvolněnější, ale zase na druhou stranu nevědět jestli je Remus živý a jen pořádně pochroumaný nebo mrtvý taky není žádná hitparáda. Díky :)
Re: Kapitola 30. Pod měsícem Od: Lupina - 10.08. 2016
:-D Už to bude dobré, neboj! Jak se daří Remusovi se dozvíme už příště. I když možná ne všechno... Ale neboj! Bude to dobré :-) Díky za komentář, Moonybadger.

Re: Kapitola 30. Pod měsícem Od: denice - 10.08. 2016
Oproti minulé, dějem nabité a dechberoucí kapitole má tato téměř poklidnou atmosféru, i když scény z poničených Prasinek... Líbilo se mi vylíčení Reyova klidného života, okořeněného jen občasnými půtkami s paní na úklid a vaření s úsměvem, kterým by zhltla i žábu. Škoda, že Bradavice byly uzavřeny tak, že Rey nemohl přicestovat letaxem, co všechno by si ušetřil - ale zase by se nesetkal s Tonksovou :-) Díky.
Re: Kapitola 30. Pod měsícem Od: Lupina - 10.08. 2016
Paní Wennová ještě přijde na přetřes :-D Ohledně Bradavic, my s Marci se hlavně rozčílily na Brumbála, že Reye rovnou nepustil krbem dovnitř. Můžu si jen představovat, že v té chvíli byly Bradavice už přístupné jen pro hovory krbem. Že už se d nich nedalo cestovat. Pravda je, že než se Brumbál dostal k informování Reye, musel zařídit spoustu věcí. A mezi ně mohlo patřit zamčení krbů. A aspoň se Rey setkal s Tonksovou :-) Děj teďka zvolní... Díky za komentář, Denice.
Re: Kapitola 30. Pod měsícem Od: denice - 10.08. 2016
Přesně to s krbem mě taky napadlo, ale vysvětlila jsem si to stejně jako vy dvě:-)

Re: Kapitola 30. Pod měsícem Od: Vlce - 10.08. 2016
Opět pěkné středeční ráno! Já se snad nedočkám. Kolik těch cliffů ještě má být? A - ději za překlad. :)
Re: Kapitola 30. Pod měsícem Od: Lupina - 10.08. 2016
Myslím, že už to bude dobré. :) Příští kapitoly už nebudou tak nervydrásající :-) Díky za odezvu, Vlče.

Re: Kapitola 30. Pod měsícem Od: Gift - 10.08. 2016
Aaa a uz ji tu mame! Uz se mi po Tonksove stykalo. A vlastne i po Reyovi. Kdo by to byl rekl, ze mi ten stary brucoun tak priroste k srdci. Co se Remuse tyce- ja se nevzdavam. On nesmi byt mrtvy. Jednoduse nesmi! Moc a moc dekuji!
Re: Kapitola 30. Pod měsícem Od: Lupina - 10.08. 2016
Jo, konečně Tonksová. I když zatím za neradostné situace. Remus je silný, musíme věřit, že to dokáže ;-) Děkuji za komentář, Gift.

Re: Kapitola 30. Pod měsícem Od: zuzule - 10.08. 2016
Tonksova prisla na scenu velmi elegantne :) Modlim se spolecne s Reyem, tak snad nam to vyjde Dekuju!
Re: Kapitola 30. Pod měsícem Od: Lupina - 10.08. 2016
Ano, na Tonksovou nečekaný vývoj (odkazuji na pozdější kapitoly :-D) Řekla bych, že v bystrozorském módu je nečekaně koordinovaná. Remuse čeká hodně léčení... Díky za odezvu, zuzule.

Prehľad článkov k tejto téme:

Jess Pallas: ( Lupina )09.11. 2016Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog)
Jess Pallas: ( Lupina )02.11. 2016Kapitola 41. Poklidná rozmluva
Jess Pallas: ( Lupina )26.10. 2016Kapitola 40. Připravený nebo ne?
Jess Pallas: ( Lupina )19.10. 2016Kapitola 39. Přijetí
Jess Pallas: ( Lupina )12.10. 2016Kapitola 38. Skrývání
Jess Pallas: ( Lupina )05.10. 2016Kapitola 37. Ze zimy do tepla
Jess Pallas: ( Lupina )28.09. 2016Kapitola 36. Jen pro zvané
Jess Pallas: ( Lupina )21.09. 2016Kapitola 35. Čas návštěv
Jess Pallas: ( Lupina )14.09. 2016Kapitola 34. Odhalený
Jess Pallas: ( Lupina )07.09. 2016Kapitola 33. Pěkné nadělení
Jess Pallas: ( Lupina )31.08. 2016Kapitola 32. Konejšivý západ měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )24.08. 2016Kapitola 31. Padlý
Jess Pallas: ( Lupina )10.08. 2016Kapitola 30. Pod měsícem
Jess Pallas: ( Lupina )03.08. 2016Kapitola 29. Bradavický alfa
Jess Pallas: ( Lupina )27.07. 2016Kapitola 28. Liber emitto
Jess Pallas: ( Lupina )20.07. 2016Kapitola 27. Zásah do živého
Jess Pallas: ( Lupina )13.07. 2016Kapitola 26. Volání měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )06.07. 2016Kapitola 25. Omějová smršť
Jess Pallas: ( Lupina )29.06. 2016Kapitola 24. Následky
Jess Pallas: ( Lupina )22.06. 2016Kapitola 23. Noc v kleci
Jess Pallas: ( Lupina )15.06. 2016Kapitola 22. Velký útěk
Jess Pallas: ( Lupina )08.06. 2016Kapitola 21. Přistižen
Jess Pallas: ( Lupina )01.06. 2016Kapitola 20. Opět U Vyjící smečky
Jess Pallas: ( Lupina )25.05. 2016Kapitola 19. Otázka viny
Jess Pallas: ( Lupina )18.05. 2016Kapitola 18. Čekání
Jess Pallas: ( Lupina )11.05. 2016Kapitola 17. Zeď
Jess Pallas: ( Lupina )04.05. 2016Kapitola 16. Za svitu měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )27.04. 2016Kapitola 15. Do lesa
Jess Pallas: ( Lupina )19.04. 2016Kapitola 14. Rodinná pouta – část druhá
Jess Pallas: ( Lupina )13.04. 2016Kapitola 13. Rodinná pouta – část první
Jess Pallas: ( Lupina )06.04. 2016Kapitola 12. Pronásledování
Jess Pallas: ( Lupina )30.03. 2016Kapitola 11. Náročný případ
Jess Pallas: ( Lupina )16.03. 2016Kapitola 10. Sen
Jess Pallas: ( Lupina )09.03. 2016Kapitola 9. Označený
Jess Pallas: ( Lupina )02.03. 2016Kapitola 8. Trocha času na léčení
Jess Pallas: ( Lupina )24.02. 2016Kapitola 7. Procházka v Prasinkách
Jess Pallas: ( Lupina )17.02. 2016Kapitola 6. Vlkodlakova lekce
Jess Pallas: ( Lupina )10.02. 2016Kapitola 5. Hold
Jess Pallas: ( Lupina )03.02. 2016Kapitola 4. Poberta
Jess Pallas: ( Lupina )27.01. 2016Kapitola 3. Tajemství
Jess Pallas: ( Lupina )20.01. 2016Kapitola 2. Myslánka
Jess Pallas: ( Lupina )13.01. 2016Kapitola 1. U Vyjící smečky
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )25.11. 2015Oblivious úvod