Jacomo
Neopouštím staré známé pro nové?
Other is Silver, Other is Gold
Originál: https://www.fanfiction.net/s/6221834/1/
Autor: M14Mouse
Překlad: Lupina Beta: Marci
Povolení k překladu: Ano
Friendship/Angst
Harry Potter
Rating: 9+ Kapitol:1
Slov: 800
Shrnutí: Harry stál mezi řadami klecí s ptáky, krysami a hady. Ztracený… zmatený… a ze všeho nejvíc – provinilý.
Éra/období: Po Relikviích smrti
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží M14Mouse. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.
Prohlášení autorky: Nevlastním je.
Neopouštím staré známé pro nové?
Harry Potter byl zachráncem kouzelnického světa.
Právě teď se tak ale necítil. Připadal si… ztracený.
Žádný neporazitelný nepřítel, se kterým by bojoval, žádný kriminálník k vystopování v lese. Ne, jen špatné svědomí. Neměl sem jít. Ale kamarádi začali být netrpěliví. Svoje sovy potřebovali a on si nemohl pořád půjčovat ty bystrozorské.
Ale bylo to těžké.
Příliš těžké.
Když zavřel oči, pořád viděl její smrt. Ani tehdy nemohl truchlit. Byl zaneprázdněný… snažil se zůstat naživu… snažil se zastavit Voldemorta. Ve skutečnosti jej to zasáhlo, až když se pokusil poslat dopis. Uvědomil si, že už není.
Zasáhlo jej to. Stáhlo se mu hrdlo a bolelo ho srdce.
Nebylo to fér.
Hedvika s tím vším neměla nic společného. Byla jen sova. Nevinné stvoření. Zavrtěl hlavou… ne… Byla víc než to. Byla jeho kamarádka. Jeho první skutečný přítel. Když zavřel oči, viděl, jak vypadala. Její nádherné bílé peří a oči tak zářivé jako jasná obloha. Kdyby ho k ní netáhla její krása, pak její osobnost, která jej přiměla vybrat si právě ji. Téměř mu ucvakla prst, když ho strčil do její klece.
Hagrid to nazval láskyplným škádlením. Usmál se při té vzpomínce. Vypadala, že je jí to trošku líto. Pak si vzpomněl, jak mu ruku polechtalo peří. Nikdy se ničeho podobného nedotkl… Měla tak jemná pírka. Pak se na něj podívala… jako by se ptala, kdy mě vezmeš domů?
Zasmál se.
Hedvika měla vždycky svoji hlavu. Vždycky mu dokázala říct, když udělal něco špatného. Plácla jej křídlem… podívala se… a klovla jej do prstu. Když měla strach, očima jej pořád sledovala. Jemně mu oždíbla prsty a přejela pírky po ruce. Občas mu nechala myš, což bylo nechutné, ale chápal, co tím myslela. Pořád… to bolelo. Vedli spolu rozhovory… no, spíš on mluvil a ona na něj jen zírala. Vždy měl za to, že mu svým způsobem rozumí. Hedvika byla chytrý pták, i když slyšel Hermionin hlas, který prohlašoval, že je to jen jeho názor.
Na tváři mu pohrával úsměv.
Chybělo mu, jak na něj dokázala být naštvaná.
Chybělo mu, jak žárlila, když použil jinou sovu.
Chybělo mu, jak bývala šťastná.
Prostě mu chyběla její přítomnost… klid, který mu přinášela.
Povzdechl si a rozhlédl se po okolních zvířatech. Nechtěl tu být. Nechtěl další sovu, ale přátelé ho k tomu donutili. Tahali jej do různých obchodů se zvířaty v různých částech kouzelnického světa.
Ale žádné nebylo ona.
Hermiona mu připomněla, že ztráta mazlíčka může být zničující. Je pochopitelné, že u něj to trvá tak dlouho. Částečně chápal, že by se měl pohnout. Hedvika už by se na něj koukla a řekla mu, aby šel dál.
Viděl jejich tváře… a zasáhly jej.
Ale… žádná nebyla její.
Přeběhl zrakem všechna ta zvířata. Nevěděl, jak toto místo Hermiona našla. Říkala, že jde o jakousi záchrannou stanici pro zvířata opuštěná nebo ta, jejichž majitelé byli zabiti.
Povzdechl si. Slíbil, že se podívá. Vydal se mezi regály. Prohlédl si každou klec… a každou tvář. I když by si je chtěl odnést domů všechny… prostě to nebylo správné.
Pokračoval v procházce. Žádný tvor mu nepadl do oka, ale přísahal by, že ho někdo sleduje. Avšak pokaždé, když se otočil, nikdo tam nebyl. Nakonec toho ptáka uviděl… nu, toho ptáka, který na něj zíral. Byla to sova pálená. Nevypadala příliš mladá, ale ani příliš stará. Měla nádherné hnědé a bílé peří a hluboké hnědé oči.
Nakonec naklonila hlavu a podívala se na něj.
Pohledem, který jasně a zřetelně říkal, co ti to trvalo tak dlouho?
Nemohl si pomoci a v tu chvíli se rozesmál.
Konec