Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 27. Zkouška lektvaru

Lektvar byl připravený na přidání poslední složky a Draco, Hermiona a Blaise stáli kolem něj jako úzkostliví rodiče.

„Dvě špetky…“ instruoval Blaise Draca, držícího modrou večernici. Ten bez zamíchání přidal dvě špetky modrého prášku a všichni sledovali, jak obsah kotlíku mění barvu ze stříbrné na purpurovou. Blaise pohlédl na Hermionu. „Nemyslíš, že jsme měli dát tři špetky?“

„Ne, dvě jsou v pořádku,“ odpověděla. „Tak kdo to vyzkouší?“

Blaise se podíval na Draca, ten mu pohled oplatil. Blaise pokynul příteli. „Jsi majitel společnosti, tak začni.“

Draco zavrtěl hlavou. „Ty jsi to objevil, tak bys měl být první.“

„Ne, musím sledovat, jaké to má účinky.“

Hermiona si hlasitě povzdechla a chopila se lžíce. „Zkusím to.“

„Ne! Měl bych to být já nebo Draco, musíme se ujistit, že je to bezpečné,“ trval na svém Blaise.

„Tak proč je v pořádku, když bezpečnost lektvaru vyzkouší Draco nebo ty, ale já ne?“

„Protože my dva jsme tě do toho zatáhli, tak proto,“ odvětil Blaise, ale Draco mu položil ruku na rameno a usmál se.

„Tak co opravdu požaduješ, Hermiono?“ zeptal se. Obrátila oči v sloup.

„To, co požaduji, je balík peněz, a doufejme, že to tenhle lektvar dokáže bez toho, abych si z něj musela vzít jedinou kapku!“ ušklíbla se na ně a oni jí to oplatili. „Ale chci láhev, co stojí na horní polici, takže teď prostě požaduji, abych byla vyšší.“

„Mohl bych ti ji podat,“ zažertoval Blaise a ona jej plácla po rameni. Nabrala si hustou tekutinu na lžíci. Nevypadala zvlášť chutně, ale byla si jistá, že už okusila i horší. Naráz polkla obsah lžíce. Napjatě ji sledovali. Chvíli se nic nedělo, pak náhle pocítila, že se zvláštně roztahuje a stůl jí připadal nižší.

„Merline, ono to funguje!“ vyhrkl Blaise a zazubil se na ni. Hermiona  se zdála být trochu  vyplašená. Uvažovala, o kolik vyšší by se mohla stát, ale po několika vteřinách se růst zastavil. Přešla k polici, natáhla se a snadno dosáhla na láhev. S úsměvem se obrátila k oběma mužům, ale v tom okamžiku pocítila, že se zmenšuje. Během chvilky se vrátila ke své normální výšce.

„Proč to tak rychle vyprchalo?“ zeptala se a přešla k Blaisovi, kontrolujícímu seznam přísad.

„Jé, promiň. Měl jsem ti říct, že jsem přidal slupku bradavičnaté švestky, protože když se smíchá s popínavou trávou, vrátí tě do původního stavu, jakmile se tvůj požadavek splní,“ vysvětlil Blaise. „Nebyl jsem si tím jistý, ale fungovalo to skvěle.“

„Ale nebylo by lepší, kdyby Hermiona zůstala vysoká, dokud lektvar nevyprchá?“ namítl Draco.

„Problém je v tom, že jak lektvar opouští tělo, účinky odeznívají zvolna, takže by se postupně zmenšovala po dobu několika hodin.  Myslel jsem, že by bylo lepší, kdyby přestal účinkovat, jakmile uděláš to, co potřebuješ. Pak si můžeš vzít další, jestli budeš požadovat ještě něco,“ pohlédl na ně Blaise.

„Nádhera!“ řekla Hermiona, „je to skvělý nápad.“ Podala lžíci trochu nervózně hledícímu Dracovi: „Jsi na řadě.“

Podíval se na lektvar. „Mohl bych požadovat, aby po mně zatoužila každá žena, kterou potkám, ale to už se děje, takže by to nemělo smysl.“

„Ale prosím tě!“ zaúpěla Hermiona.

Draco se na ni usmál. „Vlastně to můžu bezvadně prověřit. Budeme potřebovat spoustu modré večernice, a jakmile lektvar schválí, smíme jí koupit velké množství. Je to tak, Hermiono?“

Přikývla. „Ano, až bude lektvar schválený, získáme zvláštní povolení.“

Draco pokračoval. „Dobrá, je to nákladné zboží, ale mám kontakt, který zná francouzského obchodníka, a ten to prodává za nejlepší ceny. Ale dává si dobrý pozor, s kým uzavírá dohody, protože kdyby kupec přísadu použil k něčemu riskantnímu, mohlo by ho to velmi rychle zruinovat. Takže se s ním musím setkat jakoby náhodou. Nedat mu najevo, že nutně potřebuji, aby mi modrou večernici prodal. Takhle se nejdřív trochu seznámíme a doufejme, že když na to pak zavedu řeč, bude souhlasit.“

„Skvělé!“ prohlásil Blaise nadšeně. „Tak získáme modrou večernici? Chceš požadovat, abys dokázal být tak milý, že si tě oblíbí? Bez lektvaru rozhodně nedokážeš být tak příjemný,“ ušklíbl se na přítele, který mu grimasu oplatil.

„Velmi vtipné, Zabini. Ve skutečnosti budu požadovat, abych plynně mluvil francouzsky. Doufám, že když s ním budu schopen konverzovat v jeho rodném jazyce, udělá to na něj dojem. Samozřejmě mluví velmi dobře anglicky, ale tohle je detail, který by ho mohl ovlivnit,“ obrátil se k Hermioně. „Mohla by sis lektvar vzít taky, pak s ním oba budeme moci hovořit jeho řečí.“

Zírala na něj. „Jak to myslíš? Proč u toho musím být?“

„Protože příští týden pořádá obrovský slavnostní ples při příležitosti dvacátého výročí založení jeho společnosti. Mám v úmyslu tam jít a seznámit se s ním, takže budu potřebovat doprovod,“ odpověděl Draco, s naprostou samozřejmostí předpokládající  Hermionin souhlas.

„Proč mě? Nebylo by lepší, kdybys s sebou vzal nějakou okouzlující modelku nebo někoho podobného?“ zeptala se.

„Ne, ty víš o lektvaru všechno, můžeme s ním tedy mluvit oba,“ odmlčel se Draco. „Tak jako tak chci jít s tebou.“

V místnosti náhle nastalo ticho, když si Draco uvědomil, co řekl. Hermiona se cítila trapně a Blaise to se zájmem sledoval. Také promluvil jako první. Ignoroval Dracova poslední slova a pokynul mu, aby si vzal lektvar.

„Tak dělej, ať vidíme, jak to funguje.“

Draco polkl plnou lžíci a všichni znovu čekali. Pak otevřel ústa a promluvil francouzsky. Hermiona si tím nemohla být jistá, neznala z té řeči ani slovo, ale rozhodně to francouzsky znělo.

„Ce gout degoutant!“ Draco vypadal překvapeně. „Mais il a travaille. Est-il bon son?"*

Blaise s Hermionou na něj zmateně zírali.

„Nerozumíme ti,“ řekla. „Mohl bys mluvit anglicky?“

„Non,“ odpověděl Draco a všichni se zasmáli. Tohle slovo pochopili dokonale.

„Pamatuj si, že příště musíš požadovat, abys dokázal mluvit oběma jazyky,“ připomněl mu Blaise. Popadl lžíci. „Mám nápad. Budu požadovat, abych dokázal přeložit francouzštinu do angličtiny!“ Polkl lektvar a Hermiona se zasmála. Bylo to vtipné.

„Do toho, Draco, řekni něco,“ vybídl ho Blaise.

„Comment puis-je arreter de parler cette langue connerie?"

Nerozuměla jedinému slovu, ale Dracův tón ji nenechal na pochybách. Blaise se zasmál a Hermiona ho šťouchla.

„Co říkal? Něco legračního?“

„Řekl – Jak můžu přestat mluvit tímhle zatraceným pitomým jazykem?“ odpověděl Blaise a Hermiona se zachichotala.

„Copak ty jsi neupřesnil, na jak dlouho to chceš?“ zeptala se. „Přestaneš tak mluvit hned, jakmile bude tvůj požadavek splněn.“

„Je n'ai pas je l'ai dit que je devais etre capable de parler couramment le francais!"

Blaise se znovu zasmál a přeložil. „Říká – to jsem nevěděl, řekl jsem jen, že potřebuji být schopný mluvit plynně francouzsky.“ Hermiona se taky uchechtla, ale Draco vypadal nešťastně. Bohužel ale výraz na jeho tváři způsobil, že se druzí dva rozesmáli ještě víc.

„Zdá se, že budeš mluvit francouzsky, dokud lektvar nevyprchá,“ oznámil mu Blaise.

„Quoi! Je ne peux pas parler comme ca pendant des heures!" **

Blaise nepřekládal, ale Hermiona uhodla, co asi odpověděl. Pravděpodobně nechtěl mluvit francouzsky, dokud účinek lektvaru nepomine.

„Promiň, ale budeš muset. Aspoň ti můžu překládat. Hermiona by si také měla vzít trochu lektvaru, aby ti rozuměla. Všem ostatním se prostě budeš muset pár hodin vyhýbat.“

„Ridicule! J'ai l'air ridicule!"

„Jo, zní to docela legračně,“ potvrdil Blaise s úšklebkem. Hermiona se kousala do rtu, jak se snažila nesmát.

„Řekni mu, že je to svůdné,“ navrhla Blaisovi, ale Draco jim skočil do řeči a obracel se přímo k ní, jako by mu dokázala rozumět.

„Je peux vous comprendre! Il n'a pas besoin de moi pour traduire pour vous!"

Blaise se hlučně rozchechtal. „Říká – rozumím vám! Nepotřebuji, abys mi překládal!“ Hermiona se rozesmála spolu s ním, když si uvědomila svou chybu. Uviděla, jak se Dracova ústa prohnula v úsměvu, jakmile mu došla komická stránka jeho situace.

„Je suis content qu'elle pense que je sons sexy, je pense qu'elle sonne tres sexy aussi," prohlásil Draco a pohlédl na Hermionu očima sršícíma vtipem.

Blaise se na něj zamračil: „Tohle nepřeložím.“

„Qui vous! Dites-lui!“ *** naléhal Draco a upřeně na něj hleděl, ale jeho přítel jen zavrtěl hlavou.

„Řekni mi to!“ ozvala se Hermiona, ale Blaise jen popadl lžíci a podal jí ji.

„Tady, naber si a budeš mu rozumět sama,“ řekl. „Jako překladatel jsem skončil.“

“““““““““““““““““““““““““

Draco odešel do své kanceláře, kde přechovával ještě nějaké poznámky vztahující se k lektvaru. Hermiona sledovala Blaise, jak slévá lektvar.

„Co říkal, že mi to nechceš zopakovat?“ ptala se, ale on jen znovu zavrtěl hlavou.

„To ti neřeknu! Nebudu ho podporovat.“

„Podporovat? Jak to myslíš?“ naléhala. „Prosím, prozraď mi, co říkal!“

Blaise na ni chvíli hleděl. Neodpověděl na její otázku, ale místo toho položil svou vlastní. „Co se to mezi vámi dvěma děje?“

Hermiona náhle zatoužila, aby s tím tématem vůbec nezačínala. „Nic.“ 

„Rozešel se s Astorií! Myslel jsem, že ta dohoda byla absolutně pevná, ale jen pár týdnů poté, co ses objevila na scéně, je po všem,“ pozvedl tázavě obočí.

„To se mnou nemá nic společného. Ona se rozešla s ním! Mimochodem, myslela jsem, že budeš rád, když se nevezmou.“ Uvědomovala si, že se brání, ale nemohla si pomoci.

„To jsem! A ty u něj budeš znovu bydlet…“

„Dnes večer půjdu domů,“ odpověděla.

„Takhle mi to neřekl.“

„Ale já půjdu!“ trvala na svém. „Přikládáš tomu moc velký význam.“

Blaise přerušil slévání lektvaru a pohlédl na ni.  „A ty si nevšímáš toho, co máš přímo před sebou.“

„Čeho?“ Okamžitě si přála vzít svou otázku zpět. Tenhle rozhovor by měl okamžitě skončit.

„Drobné koketní poznámky a flirtující pohledy! Byl jsem tu s vámi celé odpoledne a dělali jste to oba!“ prohlásil. „Hele, líbíš se mi, ale jestli dáváš přednost Dracovi, nevadí. No vážně, vždyť jsme ani neměli opravdovou schůzku, že ne?“

„Flirtující pohledy!“ Hermiona se zaměřila právě na tato dvě slova. „Tohle jsme nedělali!“

„Ale ano, dělali.“

„Ne!“

Blaise vstal a popošel k ní. „Tak dobře. Chci s tebou jít na rande. To, co jsme včera odložili. Co dneska večer? Nebo zítra?“ Zírala na něj. Opravdu s ním nechtěla jít na schůzku. Měla ho ráda, ale ne takhle. Najednou si uvědomila, o co se snaží. Chce ji přimět k přiznání, že se jí líbí Draco. Líbil se jí Draco? Flirtovali spolu? Blaise ji šťouchl do paže. „Hej! Mám to říct francouzsky, protože takhle mě ignoruješ?“

Povzdechla si. Cítila se opravdu hrozně. „Podívej, Blaisi, myslím, že bude nejlíp, když toho teď hned necháme. S tím, co právě děláme…“ ukázala na lektvar, ale Blaise potřásl hlavou.

„To je vážně ubohé, Hermiono.“

Hleděla na něj. Pochopila, že musí být upřímná bez ohledu na to, jak to bude těžké. „No, myslím, že jsme si blízcí a … mám ho ráda… tak nějak…“

„Hurá!“ Blaise ji poplácal po zádech. „To opravdu nebylo snadné, že?“

„Nechci tady dělat zmatky.“

„Dobrá, neděláš je – teď, když jsi mi řekla pravdu,“ usmál se na ni. „Neboj, jsem rád, že jsi tu s námi! Opravdu mě těší, že Astoria je mimo, i když nepřiznáš, že jsi s tím měla cokoli společného.“

Přitáhla si ho do náruče. „Děkuji.“

Blaise se vymanil a povzdechl si. „Myslím, že tě má opravdu rád.“

„Jsme jen přátelé,“ zavrtěla hlavou.

„Chce tě vzít na ples.“

„To jen kvůli lektvaru,“ oponovala.

„Těší mě, že si myslí, že můj hlas zní svůdně, a také si myslím, že je přitažlivá,“ řekl Blaise a Hermiona na něj zmateně pohlédla.

„Co to má znamenat?“

„Tohle Draco řekl a já to nechtěl přeložit. Řekl: Těší mě, že si myslí, že můj hlas zní svůdně, a také si myslím, že je velice přitažlivá.“ Blaise naklonil hlavu na stranu, jako by chtěl naznačit, že jí to říkal, a Hermiona si jako obvykle hryzala ret.

„Aha,“ protáhla a Blaise se zašklebil.

„To ti zavřelo pusu, že?“

Poznámka autorky: Chachá, to byla legrační kapitola! Doufám, že se vám líbila. Takže teď spolu jdou na ples… to by mohlo být zajímavé! Oui?

“““““““““““““““““““““““““““““

 * Chutná to odporně. Ale funguje to. Je to správně?

** Cože? Nemůžu takhle mluvit celé hodiny!

*** Co myslíš? Řekni jí to!