Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Oblivious

Kapitola 26. Volání měsíce

Oblivious
Vložené: Lupina - 13.07. 2016 Téma: Oblivious
Lupina nám napísal:

Autor: Jess Pallas                   Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2063033/26/

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 26. Volání měsíce

Až večer se Remusovi podařilo osvobodit z dobře míněných spárů Poppy Pomfreyové. Musel však přiznat, že výběr lektvarů, jimiž jej nadopovala, opravdu zmírnil ty nejhorší příznaky. Už necítil stěží ovladatelné nutkání ke zvracení, přestože se mu žaludek nadále zvedal z jídla, které do něj Poppy nacpala. Vířící závrať se zpomalila do znepokojujícího, ale snesitelného kroužení a zase přiměřeně viděl. Jediný nepříjemný stav, se kterým mu Poppy nedokázala pomoci, byla zimnice. Ale s těmi ledovými vlnami, které mrazily až do morku kostí, dokázal žít.

V této chvíli toužil po jediném – po spánku až do konce života.

Ale nejdříve musí zajít za Albusem.

V koutku duše si vroucně přál, aby dříve přijal Minervinu nabídku, že si promluví s ředitelem ona. Schovávat však své povinnosti pod pláštík nemoci náleželo zbabělcům. Ne, sám za Albusem zajde a bude čelit následkům.

Samozřejmě, pokud si vzpomene na heslo.

Byl si poměrně jistý, že šlo o nějakou sladkost, ovšem detaily mu unikaly. Velký oříšek pro paměť u profesora, který jen před pár hodinami zapomněl, že je uprostřed vyučování.

Zaskřípání mu zatahalo za uši, když zahnul za poslední roh. Chrlič bránící vchod do ředitelny se za vrzání kamene o kámen vracel na místo. Někdo právě vstoupil dovnitř.

Někdo, kdo si, na rozdíl od něj, pamatoval ředitelovo heslo týdne.

Tuto příležitost si nemůže nechat ujít. Měkký polštář, teplé přikrývky volaly a celá tato saframentská krize jej vyzývala konečně podlehnout přetrvávajícím požadavkům těla a v horizontální poloze se poddat gravitaci. Netoužil celý večer bezmocně postávat u apatického chrliče a lámat si hlavu při vyjmenovávání obsahu Medového ráje.

Ignoroval tepání ve spáncích a jekot končetin. Rychle překonal posledních pár metrů a vtáhl se do díry, dříve než se zavřela.

Nad sebou slyšel ozvěnu kroků a zaklepání. Zatřásl se, oprášil si hábit a nahoru se vydal opatrněji.

Na konci schodiště se na podestu pootevřenými dveřmi rozlévalo zlaté světlo, které mihotalo, jako by jej spěchající příchozí hrubě odklidil z cesty. Z přilehlé komnaty se ozývaly hlasy.

Zdvořilost vystrčila růžky. Už už Remus ustoupil na spodní konec schodiště, aby kultivovaně počkal mimo doslech, dokud člověk před ním neskončí. Ale pak jej hlas vyslovující ono jméno přimrazil na místě.

„… o tom není pochyb. Oldstaff  trval na svém, že Kane cosi chystá.“

Severus Snape. Jeho slova ve vstupní hale začátkem týdne se okamžitě vrátila – činnost je příliš důležitá pro Řád, abych hledal – no, jeho – který má zpoždění. Severus pro Řád sledoval Kaneovu smrtijedskou spojku.

A měl zprávy.

Zdvořilost byla opuštěna. Slušnost zapomenuta. V co největší tichosti Remus zanechal ústupu a přiblížil se k pootevřeným dveřím, aby napnul sluch.

„Má nějakou představu co?“ Brumbálův nezvykle vážný hlas se v prostoru ředitelny ozýval jako ze záhrobí.

Snape si pohrdavě odfrkl. „Oldstaff? Mít představu je něco, co se v jeho světě děje druhým lidem. Ví jen to, co mu Kane řekl, když minulý víkend zaskočil do jeho domu – zdivočelý má plán a hodlá jej bezprostředně podniknout. Ale nezašel do detailů a teď není k zastižení. Co se týká Smrtijedů, zmizel.“

„Ale ne co se týká vás?“ nadhodil ředitel bystře.

Snapeův hlas si nesl nádech samolibosti. „To vskutku ne. Můj kontakt potvrdil Kaneův výskyt v neděli večer. Navštívil Obrtlou.“

„Proč?“

Samolibost zakolísala. „To, bohužel, můj kontakt nebyl schopný zjistit. Ale očividně se doslechl, že nyní už Kane opustil Londýn. To je vše, co vím.“ Lehce si povzdechl. „Ale alespoň již víme, že ten zdivočelý neodešel do Londýna jen proto, aby U Vyjící smečky nakopal zadek tomu zatracenému pitomci Lupinovi. Na něčem dělal. Ta malá epizoda s Lupinem asi proběhla v rámci jeho volna.“

Remus mlčky odehnal nelibost nad tím nelichotivým přirovnáním.

Z hloubi místnosti se ozvalo bubnování prstů o dřevo. Remus si téměř dokázal představit zahloubaný výraz Albuse Brumbála.

„Zajímavé,“ zamumlal ředitel zamyšleně. „Víme, že Kane necítí žádnou skutečnou oddanost k Smrtijedům. Jejich cílům poslouží jen proto, že mu to vyhovuje.  Pochybuji, že existuje jiný způsob než jeho zajetí a vyslechnutí pod veritasérem, abychom dokázali odhalit jeho plány dřív, než proběhnou. Ale s vaším varováním budeme alespoň na pozoru. Děkuji vám, Severusi.“

„Je tu ještě něco.“ Ve Snapeově tónu zaznělo jisté napětí.

„Ohledně Kanea?“

„Ne.“ Místností se rozlehly kroky. Severus pochodoval. „Věřím, že je na spadnutí ještě jeden útok. Útok Smrtijedů. Belatrix Lestrangeová… něco plánuje.“

Bubnování prstů okamžitě ustalo. „Co víte?“

„Téměř nic.“ Remus slyšel frustraci ve Snapeově hlase. „Azkaban jen zvýšil její paranoiu a svého švagra Malfoye intenzivně nenávidí. A i když je Lucius pod zámkem, většina mých významných kontaktů jde skrze něj…“

„… takže jste mimo mísu, abych tak řekl.“ Do Brumbálova hlasu se vrátila vážnost.

„Přesně tak.“ Pochodování se najednou zastavilo. „Ale určitě něco chystá a neříká nic nejen Malfoyově bandě, ale téměř nikomu, kromě samotného Pána zla. Jejích záměrů si není vědom nikdo, s kým bych si mohl promluvit nebo se přinejmenším pokusit o jemný nitrozpyt. Nemám jak získat informace, i když se samozřejmě budu i dál snažit.“

„Chápu.“ Brumbálova poznámka byla téměř uklidňující. „Můžeme alespoň zintenzivnět hlídky a vyhlásit pohotovost, takže na jakýkoliv útok budeme moci zareagovat rychleji a nebudeme zcela překvapeni. Nikdy nezpochybňujte důležitost i toho sebemenšího varování.“

„Děkuji, pane řediteli.“ Snape nezněl zrovna přesvědčivě, ale nijak to nevyjádřil, až na jistý náznak v tónu. „Pokud mě omluvíte…“

„Jistě. Dobrou noc, Severusi.“

Důrazné blížící se kroky přiměly Remuse k nedůstojnému ústupu – přestože stále bojoval se závratí, nějak se dokázal nezřítit ze schodů po hlavě a za přidržování se zdí zvládl tucet kroků dolů, aby zakryl své špehování. Albus se nijak nesnažil zastírat skutečnost, že před Remusem pečlivě tají veškerá fakta o situaci s Kanem – přiznat, že naslouchal rozhovoru, který by ředitel velmi pravděpodobně svému bývalému žákovi neprozradil, by bylo impulzem pro další kolo modrých očí postrádajících typické jiskření.

Mimo dohled se vzpamatoval a popadl dech, co nejrychleji se otočil na patě a vyrazil zpět po schodech nahoru. Jen jeden kamenný stupeň a zpoza rohu jej téměř srazil černý nával podráždění.

Snape zavrávoral a zamrkal, když zaregistroval ošumělý hábit a bledou tvář. „Dívej se, kam jdeš, Lupine!“ zavrčel zlostně. „Nebo si myslíš, že máš právo bezcílně tu proplouvat, nevšímat si okolí a čekat, že ti ostatní uhnou z cesty?“

Remus, vědom si Snapeova příchodu mnohem víc než Snape jeho, se moudře rozhodl neodporovat nakvašenému Mistrovi lektvarů.

„Omlouvám se, Severusi,“ reagoval mírně. „Asi jsem nedával pozor, jak bych měl.“

Ze Snapeovy ostře stažené tváře vyčníval jen zahnutý nos. „Co tady vlastně děláš?“ zabručel nepříjemně. A ušklíbl se. „Vsadím se, že jdeš škemrat o útržky informací o zdivočelém, že? Nuže, jakkoliv bych já osobně přivítal vidět tě zase na lopatkách ve zkrvavené kaši, ředitel tě má nevysvětlitelně v oblibě. Proto pochybuji, že ti vyhoví.“

„Ne.“ A opět Remusem točila závrať – musel se soustředit. Ať se propadne, jestli po Snapeově kousavé poznámce přizná, že omdlel v hodině. „Jen si musím s ředitelem promluvit… v osobní záležitosti.“

Úšklebek se rozšířil. „Má to co dělat s tvým malým omdlévacím záchvatem?“

Slyšel o tom. Sakra.

Lhát Severusi Snapeovi nemělo smysl. „Ano,“ přiznal neochotně. A jelikož už Severus zaslechl dost, přiznal i zbytek. „Poppy a Minerva mi nařídily po zbytek týdne klid na lůžku. Jdu požádat Albuse o suplování.“

Snape povytáhl obočí. „Vyhýbáš se svým povinnostem, Lupine? To je ale překvapení. A kdopak asi bude suplovat?“

Remus bojoval s návalem podráždění. „Není to má volba.“ Alespoň to nevyštěknul. „Rád bych pokračoval, nebýt…“

Dam, co si stály na svém?“ přerušil jej Snape smrtícím sarkasmem. „Co si myslí, že bys měl odpočívat, když máš ty hrozné, delikátní vlkodlačí problémy?  Aniž by samozřejmě zmínily, že to ty sám si za ně můžeš? Být já v tvé situaci, neschovával bych se za párek ženských, abych se vyhnul následkům vlastních činů. Dál bych učil.“

Remus se neupřímně usmál. „Tví studenti by to ale neuvítali. Moji alespoň nevyjadřují vroucí touhu po uzdravení kolegy, aby se vyhnuli další hodině se mnou.“

Snapeovy oči potemněly. „Potter a jeho kamarádi, předpokládám.“

Remusův úsměv pohasl a snaha zůstat slušný i v jeho zbídačeném stavu přestala nést ovoce. „Nejsou sami.“

Zmijozel se ušklíbl. „Příhodné, že jsi odpadl zrovna v jejich třídě, že? Čím to bylo, Lupine? Cítil jsi potřebu získat nějaké pochopení po tom, co jsi ze sebe udělal blázna? Doufal jsi, že získáš trochu důvěry tím svým starým trikem, kterým lítost měníš ve svou výhodu? Chybí ti být učitelský mazlíček?“

„Severusi,“ přerušil jej přísný hlas ze shora, než mohl Lupin odpovědět. „To by stačilo.“

Albus Brumbál stál jen o několik schodů výš a bílé vousy se mu leskly ve světle pronikajícím z ředitelny. Mračil se.

Snape se zakabonil. „Omlouvám se, jestli jsem vás vyrušil, pane řediteli,“ hlas však skrýval podráždění jen z přetrvávajícího respektu. „Lupin přišel, aby vám oznámil své přání hodit své třídy na starost těm z nás, kdo jsou hodni učit.“

Remusův hlas byl nebezpečný, když se setkal se Zmijozelovýma očima. „Víš zatraceně dobře, že svůj zdravotní stav nepředstírám.“

Severus se nepříjemně zasmál, černé oči se zaleskly. „Vím. A věř mi, užívám si každou minutu. Dobrou noc, Lupine.“

Mistr lektvarů se nesnažil zabránit prudkému nárazu do kolegova ramene a hrubě jej minul, přičemž se jen krátce zastavil, aby pokynul hlavou k řediteli. Nato se ztratil za rohem a zmizel z dohledu.

Remus chvilku jen zíral za Snapeovým popudlivým odchodem a jeho podráždění z ředitele zmijozelské koleje svádělo bitvu s ožívajícím pocitem viny. Navzdory zjevné pomstychtivosti těch slov se Severusovi opět podařilo, aby se cítil špatně.

Nenáviděl, když se tak stalo.

Povzdechl si a otočil se k Brumbálovi. Poslechl ředitelovo tiché gesto a zamířil schodištěm k ředitelně. Vina, nevina, neměl na výběr. Tento týden je konec s učením.

Kane hrozil způsobit chaos. Nebezpeční Smrtijedi cosi plánovali. A on ani nedokáže zůstat ve vzpřímené poloze, aby učil.

Bezmoc nebylo něco, co by si Remus užíval. Ale v kombinaci se zahanbením, nevolností vyvolanou vlkodlačím lektvarem a voláním měsíce, nemohl dělat nic jiného než čekat.

Mohl prohlašovat, že to není fér. Ale po minulém víkendu si nebyl jistý, že je to pravda.

ooOOoo

Následující dva dny opravdu nebyly zábavou.

Další dávky vlkodlačího lektvaru jen zhoršily Remusův již tak dost nepříjemný stav – většinu čtvrtku a velkou část pátku strávil v posteli, snažil se číst a spát, ale hlavně jen sklíčeně hleděl do stropu. Monotónnost narušoval jen příležitostný příchod domácího skřítka s jídlem a předvídatelná návštěva Poppy Pomfreyové, která jej kontrolovala, dodala lektvary a ujistila se, že pojedl.

Uběhl pátek. A jak měsíc dorůstal, vlk v jeho mysli se začal vrtět.

Pokud by šlo o obyčejnou lidskou nemoc, Remus by nebyl překvapený. I pod normální ochranou vlkodlačího lektvaru se před úplňkem dala očekávat malá aktivita, uprostřed týdne se krátce zvýšila, aby při hromadícím se lektvaru pohasla. Celý smysl současného očistce ležel v otupení vlka před úplňkem, a ten jeho býval po týdnu sedativ jen vzácně ve střehu. Skutečnost, že i přes vliv lektvaru byl živější než obvykle, Remuse víc než znepokojovala.

Ale vyvození závěru se nedalo vyhnout. Vlk byl blíž povrchu, protože se téměř objevil o předchozím víkendu. Poprvé po letech vlk na okamžik zaškrábal na mříže svobody a teď, nehledě na vlkodlačí lektvar, chtěl ven. Byl spoutaný a otupovaný příliš dlouho.

A Remus nebyl v kondici, aby bojoval.

Nepomáhalo, že s blížícím se úplňkem narůstaly obavy z možného bratrancova útoku. O úplňku byl vlkodlak, i ten zdivočelý, nejsilnější, imunní vůči magii, stal se mocnou, cílevědomou a téměř nezastavitelnou silou. Kane bude vědět, že úplněk je perfektní dobou, kdy udeřit proti nepříteli s magií na své straně a využít tak možnost vyrovnat šance, které by po zbytek měsíce hrály ve prospěch kouzelníků. Úplněk se stal ještě hrozivějším, protože zdivočelý v Londýně cosi naplánoval.

Kane udeří dnes v noci. Byl si téměř jistý.

A nemohl s tím nic udělat.

Od Poppy věděl, že Harry má silný dohled – učitelé, prefekti, dokonce i jeho kamarádi byli najati, aby jej hlídali ostřížím zrakem a zajistili, že nedá Kaneovi nebo Smrtijedům příležitost, aby jej jednou provždy smazali z povrchu zemského. Remus si mohl jen představovat, jak Harry tu pozornost ocení. Ten nebohý hoch už z toho bude šílet pomalu jako on.

Remus se ztuha protáhl a vytáhl se do polosedu. Vyhlédl ven na tmavou oblohu, kde zapadající slunce halilo bradavické pozemky do oranžových paprsků. Pohár s poslední dávkou vlkodlačího lektvaru kouřil a odpudivě čněl na nočním stolku, kde jej Poppy po večerní prohlídce nechala. Severus se po jejich slovní přestřelce na schodech neuráčil donést jej sám. Hodiny mu říkaly, že konec jeho omějové otravy je blízko.

Poslední dávka a tři týdny klidu, díky Merlinovi…

Zatvářil se a přinutil se na jedno polknutí lektvar vypít. Pak se s povzdechem opřel o čelo postele. Matku velmi miloval, ale přál si, aby byla něco udělala s tou chutí.

Možná by udělala, kdyby…

Ne. Teď ne.

Zachvěl se a přinutil se myslet na něco jiného, nenapadalo jej však nic jiného, než jak strašně se cítí. Téměř se natáhl po knize, ale nemělo to smysl; za krátkou dobu už nebude schopen ji číst. V kostech mu pulzovalo a zdůrazňovalo bezprostřední blízkost jeho přeměny.

Ne za dlouho.

S mírným kulháním se vytáhl z postele. Ležel příliš dlouho a ztuhlost přeměnu jen zhoršuje. Musí se rozhýbat, než kompletně odpadne.

Předklonil se a rukama se opřel o parapet. Jen bezmyšlenkovitě vyhlédl na krajinu. Zapovězený les, jeho temné, pokroucené stromy ve světle zapadajícího slunce jakoby v plamenech, jezero lesknoucí se a třpytící v ustupujících paprscích. A dál, zasazené mezi strmými skotskými kopci ležely v míru Prasinky, jejich křivolaké domy, klikatící se uličky, slábnoucí záře nad střechami…

Slábnoucí záře? Remus zaostřil pohled.

Ztuhl.

A pak se mu oči hrůzou rozšířily, prsty se zaryly do parapetu, když si s šokem uvědomil, co vidí.

Nad Prasinkami zářilo zelené Znamení zla.

Na okamžik, ledový, trýznivý a nekonečný okamžik se Remus nedokázal pohnout. A třpytící se lebka Smrtijedů se mu vysmívala.

Ale pak se navzdory závrati a bolesti rozběhl, z opěradla židle sebral hábit a rychle si jej oblékl, pak zprudka otevřel dveře komnat a vyrazil směrem k Velké síni a za Albusem Brumbálem. Toto se nesmí stát. Musí vyhlásit poplach, než bude pozdě.

Mohl se jen modlit, aby měl dost času.

 

PA: Ukrývá se do bezpečí před rozhořčenými střílejícími čtenáři a kryje se protirajčatovým štítem… No, je zde klifík číslo čtyři. Pamatujete si, že jsem zmínila šest po sobě jdoucích? (PP: Muselo to být v odpovědích na komentáře, které nepřekládám.) Tento je první z řady těch šesti. Držte se… ;)

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 26. Volání měsíce Od: sisi - 22.07. 2016
si dokážu představit, jak musí být protivlkodlačí lektvar nedobrý. Samé hořké byliny, měsíčně studené přísady, ze kterých bolí zuby, ale nápoj je horký, konzistence odporně slizovitá... fuj. Chudák Remus, že o musí užívat týden před úplňkem a je z toho celkem logicky grogy. Dnešní poštovní sovička je moc miloučká. Dík za překlad. Vím že jsem pozadu, to ty prázdniny. Prostě nestíhám číst. Ale doženu to.

Re: Kapitola 26. Volání měsíce Od: grepik03 - 18.07. 2016
Lupinko, marci, tisíceré díky za skvělý překlad další kapitoly ♡ Dovolena mi skončila, tak se konečně dostávám ke čtení (paradox že? ). Ke konci povídky jsem měla úplně husí kuzi, normalne jsem se bala, že nám autorka naservíruje proměnu minutu po minute. .. A zajímalo by mě - i když Remus pije lektvar, tak při úplňku dochází k fyzicke přeměně? Pokud ano, to ho nechali jen tak ležet na ošetřovně? A opravdu se vypravil Remus zrovna v TUHLE chvíli přes půl školy za Brumbalem???? Miluju Severuse a tady jeho ironická povaha přímo exceluje :) Těším se na další kapitolu ♡
Re: Kapitola 26. Volání měsíce Od: Lupina - 19.07. 2016
Jojo, taky mám o dovolené míň času :-) K přeměně dojde. A mělo k ní dojít u Remuse v kabinetě, kde by za zamknutými dveřmi ležel na rohožce před krbem. A ano, opravdu v tomto stavu běžel do Velké síně. Ono to bude dál, že umí předpovědět čas přeměny. Víc nebudu prozrazovat :-) Severus je tady vážně vyvedený. Přímo mňamózní :-) Moc díky za komentář, grepiku :-)

Re: Kapitola 26. Volání měsíce Od: Vlce - 14.07. 2016
K tomu patronovi jak je tady v komentech, myslíte že by ho byl v tom stavu schopen? Těsně před přeměnou, nadrogovaný omějem, vystresovaný ze všeho? Já bych asi na jeho místě šťastnou vzpomínku nevytáhla :D
Re: Kapitola 26. Volání měsíce Od: Lupina - 18.07. 2016
Musím souhlasit. Zranění, omějová otrava a vyčerpání, nemohl normálně myslet.

Re: Kapitola 26. Volání měsíce Od: maria - 13.07. 2016
dakujem

Re: Kapitola 26. Volání měsíce Od: Sally - 13.07. 2016
Ale no tak Remusi, nemohol si si spomenúť na Patrona? Z tohto neveští nič dobré A ďakujem krásne za preklad, vývoj deja si náramne užívam :)
Re: Kapitola 26. Volání měsíce Od: Lupina - 18.07. 2016
Obávám se, že tak vyšťavený a přiotrávený nebyl schopný myslet na to JAk se dostat do Velké síně. I když, pokud by ze sebe dostal vydolovat šťastnou myšlenku, ušetřil by síly. Díky za komentář, Sally :-)

Re: Kapitola 26. Volání měsíce Od: denice - 13.07. 2016
Musím se opakovat, ale chudák Remus! Zase to schytal, slabý, bezmocný, musí se ponižovat před Brumbálem a ještě takové setkání s kolegou - to má asi za to poslouchání za dveřmi. Severus je tady tak nádherně odporný prevít! (Nemá náhodou Jess nějakou povídku o Severusovi? Ta by myslím stála za přečtení!) Ale to všechno není nic proti závěru - vypadá to, že v Prasinkách řádí šílená Belatrix a Remus se zřejmě chystá přeměnit ve vlkodlaka přímo ve Velké síni. "Toto se nesmí stát?" Myslím, že už se stalo... Díky za další fantastickou kapitolu.
Re: Kapitola 26. Volání měsíce Od: Lupina - 18.07. 2016
Severus v podání Jess, to by byla lahůdka přímo exkluzivní :-) Ale nemá nic takového :-( Belatrix si to s Kanem pěkně vymyslela... Stalo... Díky za komentář, denice.

Re: Kapitola 26. Volání měsíce Od: Vlce - 13.07. 2016
Opět děkuji za překlad! :) Čichám čichám průšvih jako... A víte co je ještě pěkné? Že příští středu, kdy vyjde další kapitolka, bude úplněk... :)
Re: Kapitola 26. Volání měsíce Od: Lupina - 18.07. 2016
Jojo, průšvih na obzoru. A pořádný. Fakt bude úplněk? :-) Díky za komentář, Vlče.

Re: Kapitola 26. Volání měsíce Od: zuzule - 13.07. 2016
A co treba letax? Nebo patron? Nebylo by to rychlejsi, Remusi? :) To sem teda zvedava, co se stane... Moc dekuju!
Re: Kapitola 26. Volání měsíce Od: Lupina - 18.07. 2016
Otázka je, jestli byl něčeho takového schopný. Myslím, že v jeho stavu dokázal myslet opravdu jen na jediné - dostat se do Velké síně. A pudově v nebezpečí utíkáme. Autorka prostě z Remuse ždímá, co jen to jde. Chudák jeden přiotrávený. Čekají ho dost napínavé okamžiky. Moc děkuji za komentář, zuzule :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

Jess Pallas: ( Lupina )09.11. 2016Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog)
Jess Pallas: ( Lupina )02.11. 2016Kapitola 41. Poklidná rozmluva
Jess Pallas: ( Lupina )26.10. 2016Kapitola 40. Připravený nebo ne?
Jess Pallas: ( Lupina )19.10. 2016Kapitola 39. Přijetí
Jess Pallas: ( Lupina )12.10. 2016Kapitola 38. Skrývání
Jess Pallas: ( Lupina )05.10. 2016Kapitola 37. Ze zimy do tepla
Jess Pallas: ( Lupina )28.09. 2016Kapitola 36. Jen pro zvané
Jess Pallas: ( Lupina )21.09. 2016Kapitola 35. Čas návštěv
Jess Pallas: ( Lupina )14.09. 2016Kapitola 34. Odhalený
Jess Pallas: ( Lupina )07.09. 2016Kapitola 33. Pěkné nadělení
Jess Pallas: ( Lupina )31.08. 2016Kapitola 32. Konejšivý západ měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )24.08. 2016Kapitola 31. Padlý
Jess Pallas: ( Lupina )10.08. 2016Kapitola 30. Pod měsícem
Jess Pallas: ( Lupina )03.08. 2016Kapitola 29. Bradavický alfa
Jess Pallas: ( Lupina )27.07. 2016Kapitola 28. Liber emitto
Jess Pallas: ( Lupina )20.07. 2016Kapitola 27. Zásah do živého
Jess Pallas: ( Lupina )13.07. 2016Kapitola 26. Volání měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )06.07. 2016Kapitola 25. Omějová smršť
Jess Pallas: ( Lupina )29.06. 2016Kapitola 24. Následky
Jess Pallas: ( Lupina )22.06. 2016Kapitola 23. Noc v kleci
Jess Pallas: ( Lupina )15.06. 2016Kapitola 22. Velký útěk
Jess Pallas: ( Lupina )08.06. 2016Kapitola 21. Přistižen
Jess Pallas: ( Lupina )01.06. 2016Kapitola 20. Opět U Vyjící smečky
Jess Pallas: ( Lupina )25.05. 2016Kapitola 19. Otázka viny
Jess Pallas: ( Lupina )18.05. 2016Kapitola 18. Čekání
Jess Pallas: ( Lupina )11.05. 2016Kapitola 17. Zeď
Jess Pallas: ( Lupina )04.05. 2016Kapitola 16. Za svitu měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )27.04. 2016Kapitola 15. Do lesa
Jess Pallas: ( Lupina )19.04. 2016Kapitola 14. Rodinná pouta – část druhá
Jess Pallas: ( Lupina )13.04. 2016Kapitola 13. Rodinná pouta – část první
Jess Pallas: ( Lupina )06.04. 2016Kapitola 12. Pronásledování
Jess Pallas: ( Lupina )30.03. 2016Kapitola 11. Náročný případ
Jess Pallas: ( Lupina )16.03. 2016Kapitola 10. Sen
Jess Pallas: ( Lupina )09.03. 2016Kapitola 9. Označený
Jess Pallas: ( Lupina )02.03. 2016Kapitola 8. Trocha času na léčení
Jess Pallas: ( Lupina )24.02. 2016Kapitola 7. Procházka v Prasinkách
Jess Pallas: ( Lupina )17.02. 2016Kapitola 6. Vlkodlakova lekce
Jess Pallas: ( Lupina )10.02. 2016Kapitola 5. Hold
Jess Pallas: ( Lupina )03.02. 2016Kapitola 4. Poberta
Jess Pallas: ( Lupina )27.01. 2016Kapitola 3. Tajemství
Jess Pallas: ( Lupina )20.01. 2016Kapitola 2. Myslánka
Jess Pallas: ( Lupina )13.01. 2016Kapitola 1. U Vyjící smečky
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )25.11. 2015Oblivious úvod