Autor: Hesaluti Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola 25. Konečně otevřenost
Áách, jak se mi líbilo tohle psát…
Hermiona pozorovala Draca, jak leze do postele a natahuje si nohy. Uhladil si kolem sebe přikrývku.
„Tak mluv… Jsem jedno ucho!“
„Hmm…“ nevěděla, jak začít, ale teď, když už se do toho pustila, bylo na váhání příliš pozdě, tak se narovnala a odkašlala si. Nemělo smysl chodit kolem horké kaše. Musela to prostě vyslovit.
„Kdo a jak ti zlomil srdce?“ Nebyla si jistá, jak Draco zareaguje, ale tohle nečekala. Rozesmál se a potřásl hlavou.
„Vážně?“ vyprskl. „Chceš o tom mluvit zrovna teď?“ Přestal se smát, i když mu uniklo ještě jedno krátké uchechtnutí. „Já zkrátka miluju, jak se nebojíš zeptat se mě na cokoli! Prostě jdeš přímo na věc!“ Naklonil se k ní. „Proč to chceš vědět?“
„Říkal jsi, že... jen... jsi řekl... nedokážu to...“ Hermiona nedokončila větu, ale viděla, že pochopil, kam míří. Znovu se opřel a vzdychl.
„Tohle není žádná báječná pohádka na dobrou noc, Hermiono. Pravděpodobně u tebe vyvolá noční můry.“
„Na tom nezáleží. Potřebuji to vědět a myslím, že bys o tom měl s někým mluvit.“
Draco na ni hleděl, pak ztišil hlas a vyslovil jméno: „Pansy. Byla to Pansy.“
„Pansy Parkinsonová? Ale všichni věděli, že její vztah k tobě byl neopětovaný! Jak by ti dokázala takhle ublížit?“ byla v šoku.
„Měli jsme jednostranný vztah celou školu a ještě dlouho potom, co jsme z ní odešli. Nezáleželo mi na ní, ale ona byla šťastná, že se kolem mě může motat, tvářit se jako loajální přítelkyně a užívat si života na vysoké noze. A abych byl upřímný, někdy se hodilo nebýt sám. Pomáhala mi s obchody, vybudovat mi image řádného muže, ne jen bohatého playboye, pohrávajícího si s otcovými penězi,“ podíval se na ni. „Je to naprosto povrchní, vím, ale staral jsem se o ni... jen jsem ji nemiloval.“ Hermiona ho nepřerušila, tak pokračoval. „Na každý pád jsme se nakonec rozešli. Nemůžu si vzpomenout, jak k tomu došlo nebo kdo koho opustil. Nebyly u toho žádné velké hádky nebo tak něco. Oba jsme se začali scházet s jinými lidmi a pořád jsme se občas vídali. Takže jsem byl nezadaný a trochu jsem si pohrával,“ pokrčil rameny. „To o mně nevypovídá nic pěkného, že?“
„Ne tak úplně, ale pokračuj.“
„Každopádně jsem se bavil a byla to sranda. Teď vidím, že asi bylo kruté střídat jednu dívku za druhou, ale to dělalo hodně kluků. Pak mě to přestávalo bavit. Obchody se rozrůstaly a nekonečné večírky už mě netěšily.“ Draco zakoulel očima. „Občas jsem si vlastně chtěl se ženou jen povídat o něčem jiném, než je móda a počasí. Aby na mě přestala jen koukat a souhlasit se vším, co jsem řekl. Vlastně jsem chtěl, aby měla svůj názor, třeba se mnou nesouhlasila a dokonce se se mnou uměla pohádat.“
„Ale proč sis potom stěžoval, když jsem to dělala já?“ ptala se s úsměvem Hermiona a Draco jí pousmání oplatil.
„Tak či tak jsem šel na obchodní večeři, a kdo se tam neobjevil? Pansy. Nějak jsme se dali do řeči, mluvili jsme o škole, o našich rodinách a bylo to prima. Takže jsme to dali znovu dohromady a tentokrát už jsem to bral vážně. Bylo to skvělé, správný vztah, rovnocenné partnerství.“ Draco se odmlčel a tón jeho řeči se trochu změnil. „Alespoň jsem si to myslel. Pak mi jednoho dne oznámila, že je těhotná. Po prvním šoku jsem byl vlastně docela rád, a tak jsem ji požádal o ruku.“
„Ach Bože!“ Tohle Hermiona nečekala.
„Takže takhle to bylo, Draco Malfoy, vzešlý z vrcholně nefunkčního prostředí, se chystá oženit a mít svou vlastní rodinu. Byl jsem šťastný, spokojený a těšil jsem se na budoucnost.“
„Ach Bože,“ ale tentokrát to nebyl výkřik, ale zvuk plný strachu. Neměla tušení, co bude následovat, ale byla si jistá, že líbit se jí to nebude.
Draco se zhluboka nadechl a Hermiona jasně viděla, jak moc ho bolí si tohle všechno vybavovat. „Když byla v osmém měsíci, jednou jsem přišel domů a byl tam vzkaz. Tři řádky – opustila jsem tě, budu žít s někým jiným a dítě budu vychovávat spolu s ním.“
„Ach Draco!“
Odkašlal si a otřel si z čela pot. „Dovedeš si představit, že tohle jsem nepřijal. Nikdo jiný nebude vychovávat moje dítě! Pekelně mě bolelo, co Pansy udělala, ale nosila moje dítě! Moje tělo a krev! Tak jsem zjistil, kam šla a s kým žije.“
„S kým?“
„S jedním z mých zaměstnanců, kterého jsem považoval za přítele. Říká ti něco jméno Theodore Nott?“
„Merline! Ano!“
„Očividně se začali vídat hned poté, co jsme se k sobě vrátili. Prostě si mě chtěla vzít a pak mě opustit, přičemž by odešla s pěkným malým vyrovnáním. Těhotenství změnilo její plány a zmizela před tou manželskou částí. Tak jsem šel k nim do bytu a pokusil se s ní promluvit. Byl jsem rozumný. Chtěl jsem jenom nějakou jistotu ohledně dítěte, ale byla strašná. Jen opakovala, že na něj budu muset platit...“ umlkl a Hermiona pocítila bodnutí viny.
„Omlouvám se! Neměla jsem tě nutit, abys o tom mluvil,“ řekla.
„Ale ano! Ještě nikdy jsem nikomu nevykládal celou tu historii takhle od začátku do konce a měla jsi pravdu. Potřeboval jsem to...“
„Dobře.“
Draco si odfrkl. „Takže jsem bojoval za svá práva a ona porodila dítě... snažil jsem se je vidět, ale nedovolila mi to...“ Hermiona cítila, jak jí po tvářích tečou slzy a otřela si je. To bylo strašné! V tu chvíli by šla a Pansy uškrtila. „Takže dítě jsem neviděl, ale šel jsem za právníky, aby to nějak rozmotali a, věř mi nebo ne, aby jí dali nějaké peníze. Ale poukázali na fakt, že ve skutečnosti nevím, jestli je dítě moje, a že dřív, než něco zaplatím, měl bych si nechat udělat test. Nemohl jsem uvěřit, že jsem jí na to skočil! Myslím, jak hloupý jsem byl! Mimochodem, asi tušíš, jak to bylo dál...“
„Dítě nebylo tvoje?“
„Ne. Ani Theovo, takže se rozešli.“
„Sakra!“ Hermiona zalapala po dechu. „Taková absolutní totální děvka!“ Pak si dala ruku před ústa, když ji něco napadlo. „Ach! Ale necítíš k ní ještě něco? Navzdory tomu všemu.“
„Samozřejmě že ne! Tvoje charakteristika je naprosto přesná, je to absolutní totální děvka. Zanechala mě v pěkném zmatku. Připadal jsem si jako blbec, když jsem jí tak naletěl! Měl jsem ji znát líp. Ale taky jsem se cítil, jako bych přišel o dítě. I když jsem věděl, že není moje, přece jen mi osm měsíců patřilo... Něco ti ukážu...“ Zaváhal. „Jestli to někdy někomu řekneš...“
„Děláš si srandu? Jasně, že ne!“ řekla. Draco se natáhl a popadl cosi ležícího za postelí. Hodil to Hermioně. Byl to hnědě a smetanově zbarvený malý plyšový medvídek. Hermiona na něj zírala.
„To muselo být příšerné,“ řekla. „Jak ti to mohla udělat? Jak mohla dopustit, aby ses k dítěti připoutal?“
„Říkal jsem ti, že z toho budeš mít noční můry,“ poznamenal Draco, když medvídka ukládal zpět.
„Je mi to tak líto,“ popotáhla. „A omlouvám se, že jsem tě donutila, abys mi to řekl.“
„Jenom si to nech pro sebe.“
„Samozřejmě.“
Hleděli na sebe a Hermioně trvalo jen okamžik, než se rozhodla. Naklonila se k Dracovi a přitáhla si ho do náruče. Bez váhání se k ní přivinul. V tichosti spolu dlouho seděli a objímali se. Nakonec se Hermiona odtáhla.
„Měla bych jít do postele...“ pohnula se, ale Draco ji stihl jednou rukou zadržet. Znovu přitiskl svou tvář k její a přímo do ucha jí šeptl slovo, kterým předtím všechno začalo: „Zůstaň.“
Opět cítila, jak se jí zatočila hlava, ale když ji jemně stáhl na postel, neprotestovala. A když je oba přikryl, věděla, že neodejde, protože jejich večerní rozhovor mezi nimi mnoho změnil. Draco ji potřeboval. Objal ji oběma rukama, přisunul se blíž a pevně se k ní přitiskl. Během pěti minut oba spali.
Poznámka autorky: Omlouvám se, pokud to neskončilo tak, jak jste si představovali, ale nemyslím si, že by kterýkoli z nich byl teď schopný udělat cokoli lechtivého. Chci tam víc romantiky, a taky ukázat, jak moc začínají přemýšlet jeden o druhém. Doufám, že to bylo dobré... dejte mi vědět v komentářích.