Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Oblivious

Kapitola 24. Následky

Oblivious
Vložené: Lupina - 29.06. 2016 Téma: Oblivious
Lupina nám napísal:

Autor: Jess Pallas                   Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2063033/24/

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 24. Následky

Remus tiše vstoupil a zavřel za sebou dveře. Na Brumbálovo pokývnutí svlékl plášť a rychle se vydal do suterénní kuchyně. Po pár krocích se Moody otočil a pevně zavřel dveře, aby jejich slova nedolehla k portrétu paní Blackové.

Rozhostilo se dlouhé, trýznivé ticho.

Oči, které se do něj zabodávaly, jako by mu chtěly protrhnout kůži. Zavrtěl se a prohrábl si obarvené vlasy.

Patovou situaci přerušil Moody, když poháněný zuřivostí nešikovně vyrazil vpřed se svojí dřevěnou nohou a protáčejícím se okem.

„Lupine,“ chladný hlas se téměř třásl vztekem, „na co si to, k čertu, hrajete?“

Remus se zaměřil na rozběsněného otcova starého přítele. Bylo to snazší než snášet pevný, smutný a neochvějný pohled Albuse Brumbála plný zklamání.

„Podívejte, Alastore, než se k tomu dostaneme, mohl bych se jít převléct?“ S povzdechem zkoumal svoji zabarvenou ruku. „Cítím se jako idiot.“

„Taky tak vypadáte,“ potvrdil Moody ponuře. „A to proto, že jste idiot, Lupine. Zůstanete zde a budete s tím žít.“

„Ale…“

„Remusi,“ tiše zasáhl Brumbálův hlas podbarvený pocitem zrady a umlčel tak svého bývalého žáka. „Určitě si uvědomujete, že vaše jednání nejenže ohrozilo váš vlastní život a kariéru, na které jsem tak těžce pracoval, aby vám vůbec byla umožněna, ale také jste uvedl do nebezpečí pozici a svobodu Nymfadory Tonksové a pravděpodobně i celého Fénixova řádu. Zneužil jste ne jednu, ale hned dvě důvěry, které jsem ve vás vložil – důvěru v učitele mé školy a také důvěru v člena Řádu. Nemám rád, když se mi lže, Remusi. Obzvláště těmi, ve které jsem v průběhu let vložil tolik víry. A rád bych věděl, proč jste to vše udělal.“

„Já…“ hlas se mu nesnesitelně chvěl a stud utnul zbytek slov. Vina, mocná a silná, vytryskla v Remusově hrudi – víc nedokázal, aby jej nepřemohla. A ta intenzita pohledu modrých očí Albuse Brumbála byla neúprosná. Těžce polkl.

„Je mi to líto,“ zašeptal.

Moody si odfrkl. „Projevit lítost a vše bude v pořádku. Na faktech se přesto nic nemění, že? A neodpovídá to na otázku.“

Remus nedokázal zvednout pohled od podlahy, ramena mu klesala pod tíží zklamání těch dvou mužů, kterých si vždy vážil. Jako by měl zauzlovaný jazyk. Nemohl promluvit.

Pak se Brumbálův hlas ozval znovu a každé jeho tiché slovo se jako nůž zabodávalo do srdce mladšího muže. „Nevěřil jsem, že patříte k lidem, co jednají unáhleně, Remusi. A jistě jsem od vás nečekal, že budete v tomto oblečení toužit po své malé pomstě. Z péče madame Pomfreyové jste se dostal sotva před třemi dny a už se vydáváte do nebezpečí kvůli čemu? Kvůli zranění, které se již zahojilo? Pro vaše vlastní bezpečí jsme vás z tohoto případu stáhli, Remusi, a vložili ve vás velkou zodpovědnost. Proč tolik riskujete kvůli povrchní ráně?“

Remus zvedl hlavu. Samozřejmě. Nevědí, že on už ví. Téměř zapomněl.

„Ne kvůli tomu.“ Ta slova rezonovala kuchyní. „Nemá to nic společného s útokem v Prasinkách. To si o mně myslíte?“ Zhluboka se nadechl. „Nejste jediný, komu lhali. Vím to, Albusi.“

Ticho se znovu temně prosadilo. Moody a Brumbál si vyměnili dlouhé pohledy.

„Víte?“ nakonec zopakoval Moody. Jeho jediné lidské oko naplňovala nejistá obava. „Víte co?“

Remus se napřímil. „Poté, co jsem v Prasinkách viděl Kanea, prolomila se část otcova paměťového kouzla. Ten mi pak minulý víkend vše vysvětlil. Vím, kdo mě pokousal. A vím proč.“

Moody zavřel oči a zhluboka si povzdechl. Albusův pohled nezakolísal.

„A tak jste ho sledoval.“ Ředitel si také povzdechl. „Ale i tak, Remusi, přestože rozumím, jak velmi ovlivnil váš život, co zlého vám provedl, myslel jsem, že jste se se svojí lykantropií smířil už dávno. Proč tato msta?“

„Protože musí být zastaven.“ Remus vykročil s rukama téměř prosebně vztaženýma. „Než zničí další rodinu, zabije nebo přemění další dítě – nebo Harryho! Musí to skončit a tak jsem si myslel…“

„Že byste to měl provést vy?“ drsně utnul jeho slova Moody. „Poetická spravedlnost být zabit chlapcem, jehož život zničil? Ne, Lupine, nepřemýšlel jste a vybral jste si špatný čas pro bezmyšlenkovitost. Co myslíte, že děláme – necháváme ho na svobodě, protože z naší strany nejde o osud nebo odplatu? Že to hlavně nebyl Pastorek, kdo Dawlishovi navrhl nájezd na Vyjící smečku? Nesedíme na zadcích a nehoupáme nohama, víte? A jen fakt, že vám nesdělujeme každý náš pohyb, neznamená, že jej neděláme!“

Remus zavřel oči a za nepříjemné směsi lítosti a rozhořčení se kousal do rtu. „Prostě jsem chtěl něco udělat.“

Moody si odfrkl. „Ano a výrazně jste všechno zlepšil. Udělal jste v tom jen bordel a měl jste zatracené štěstí, že vám mladá Tonksová zachránila zadek. Když jste byl tak zoufalý po nějaké akci, proč jste nám, zatraceně, o tom neřekl, než jste začal jednat na vlastní pěst?“

Remus bezmocně pokrčil rameny. „Už jednou jste mě stáhli z případu…“

„Zatraceně pro vaši ochranu!“ Moody už hromoval, až se třásla okna – Remus zachytil tlumící kouzlo, které Brumbál seslal na dveře vedoucí k paní Blackové. „A nakonec se to zatraceně ukázalo správným!“

„Alastore, prosím.“ Remus zvedl ruku proti vzteklému bývalému bystrozorovi. „Rozumím tomu. Také rozumím tomu, že jste se báli, abych se nedostal do Kaneovy blízkosti, protože by mě mohl zabít nebo způsobit zdivočení.“ Ztěžka polkl. „Abych byl upřímný, toho už se bojím taky.“ Odmlčel se, když dopad jeho slov očividně nepříjemně zasáhl oba muže, a přemýšlel, jak to vysvětlit. „Ale byl jsem… rozzuřený. Nemohl jsem vystát představu, že ustoupím a nechám jej, aby mi vzal někoho dalšího, na kom mi záleží…“

Hlas se mu vytratil, zatímco Moodyho oči se rozšířily šokem. „U Merlina,“ vydechl starší muž s drsným pochopením. „Rey vám, sakra, nikdy neměl říct o…“

Remus mlčky přikývl, sledoval, jak se Moodyho oči zavřely a výrazem prokmitlo potvrzení jeho slov. „Neměl to v úmyslu. Ale ano, řekl mi, kdo mi zabil matku. A jen před pár hodinami mi to Kane přiznal přímo do očí.“

Moodyho oči se prudce otevřely. Brumbálova hlava vystřelila nahoru. Oba muži jen zírali.

„On to přiznal?“ Moodymu se chvěl hlas šokem a nenávistí. „Přiznal, že zabil Dianu?“

Remus zaskřípal zuby a bránil se před nebezpečným hněvem. „Docela barvitě.“

Alastor téměř zavrčel a vší silou praštil do stolu. „Věděl jsem to. Hnusný zdivočelý bastard! Rozmáznu ho na podlaze jako švába! Nenajdou z něj ani nehet…“

„Alastore.“ Brumbálovo tiché pokárání přerušilo přítelovu tirádu. Oči starého muže se upíraly na stažený Remusův obličej a napětí v jeho těle. „Teď ne.“

Moody se zaměřil na ztuhlého syna svého letitého přítele. Hlas mu lehce změknul, přestože zůstal pevný a zuřivý. „Považujte se za šťastlivce, že to neřeknu Reyovi. Jeden řádící Lupin je až dost. Chlapče, seberte se a nechte Kanea na mně. Věřte mi, nenechám ho uniknout o nic víc, než byste nechal vy. Sbohem, Albusi.“

Brumbál lehce pokývl hlavou a mávl hůlkou. Starý bystrozor stáhl obrany ze dveří a vydusal z místnosti.

Jemná ruka vytrhla Remuse z jeho pochmurné zamyšlenosti – vzhlédl do soucitných očí starého ředitele.

„Remusi, chápu vaše rozrušení. Diana mi byla mnoho let drahou přítelkyní a vám báječnou matkou. Ale jistě chápete, že nechci vidět, jak se vrháte do tohoto nebezpečí. Vím, že vzhledem k okolnostem po vás žádám cosi, co považujete za nespravedlivé. Ale je to jen pro vaše dobro.“ Uklidňující prsty jemně stiskly. „Prosím, přenechte to nám. Už Kanea znovu nehledejte.“ Modré oči se zabořily do Remusových. „Dáte mi své slovo?“

Nastalo dlouhé ticho. Remus se v duchu motal od jednoho extrému k druhému ve spleti komplikací a zmatku.  Jak se opovažuje chtít po něm něco takového po tom, co ta kreatura provedla jeho rodině? Jak mohl čekat, že se nechá odsunout na vedlejší kolej a bude čekat v bezpečí, zatímco ostatní jednají pro jeho dobro?

V bezpečí. Dělat práci, pro kterou Brumbál riskoval reputaci, aby mu ji zajistil. Dělat, co vždycky chtěl, co chtěla matka, aby dělal – vzpomněl si, jakou měla radost, když jim jen den před jejím odjezdem na osudovou cestu do Francie přinesl zprávu o Brumbálově nabídce. Řekla mu, že nikdy nebyla tak pyšná.

A on to ohrozil kvůli čemu? Příležitosti umřít? Šanci stát se stejným monstrem, které jí vzalo život?

Bolelo to přiznat – Brumbál měl pravdu.

Rezignovaně se střetl s jeho pohledem „Máte mé slovo. Nebudu Kanea hledat.“

Brumbál jej poplácal po rameni a konečně se usmál. Do očí se mu vrátil náznak prchavého jiskření.

„Děkuji vám, Remusi,“ pravil.

ooOOoo

Rozbřesk jemně hladil skotskou krajinu obepínající Bradavice a jejich pozemky, když ředitel školy s nezdárným učitelem obrany proti černé magii mířil příjezdovou cestou ke školní bráně, a ozvěna jejich přemístění se vzdáleně odrážela od soutěsky k soutěsce. Remus si s jistou úlevou za chůze upravil ošumělý hábit a z čela si odhrnul opět světle hnědé vlasy. Pár minut a několik silných čistících kouzel jim vrátilo jejich barvu. Kožený kabát pověsil do skříně a slavnostně si v duchu slíbil, že jej už nikdy, bez ohledu na nabídku, neoblékne. Všeho moc škodí.

Nějak si nebyl úplně jistý, jaké pocity v něm slib daný Brumbálovi vyvolává – jedna jeho část, hluboko pohřbená, vřeštěla, že sedí na zadku a věří, že Kanea dostanou před soud jiní. Ale druhá část, klidná, cítila úlevu. Kanea chytí – odhodlaný Moody na to dohlédne téměř jako on sám. Zdivočelý z něj vytáhl to, co celý život vší silou držel pohřbené a utlumené. Pokud se vyhne jeho přítomnosti, určitě se tak podstatně sníží riziko, že se sám na zdivočelého změní. A bude to nejjednodušší pro všechny zúčastněné.

Takto to bylo nejlepší. Nejlepší.

Byl si tím jistý.

Téměř.

Koneckonců, Moody už jednou selhal. A jedná se o život dalšího dítěte.

Žádné další děti. V tom se shodli. A tady alespoň může dohlédnout na Harryho.

Odhodlaně zamkl mysl před negativními myšlenkami. Bude to nejlepší.

Velké přední dveře Bradavic se při doteku jejich ředitele otevřely a odhalily temnou a zšeřelou vstupní síň. A, poněkud překvapivě, znepokojivě rozrušeného Severuse Snapea.

Oči Mistra lektvarů se upnuly na Remuse. Jeho tvář planula vzteky.

„Lupine!“ zavrčel vztekle a vyrazil. V poháru zašplouchal lektvar, který jen díky kouzelným ochranám zůstal v bezpečí své nádoby. „Kde jsi byl?“

Remus překvapeně zamrkal. „Promiň?“

Naježený Snape se přihnal ke zmatenému kolegovi. „Kde jsi byl? Skoro celé odpoledne a noc jsem pročesával hrad a pozemky, abych tě našel! Ředitele jsem také nemohl najít, abych ho varoval, že se pohřešuješ, zjevně proto, že už tě sháněl! Dokonce jsem se tak snížil, že jsem se zeptal i Protivy! A věř mi, Lupine, očekávám, že osobně uklidíš ten binec, který kvůli tomu natropil ve třetím patře!“

Snape se odmlčel, aby se nadechl, obvykle bledé rysy mu zrudly vzteky a oči se leskly neskrývaným odporem, když se znovu pustil do své tirády. „Myslíš, že nemám nic lepšího na práci, než se za tebou honit? Moje činnost je příliš důležitá pro Řád, než abych hledal nezodpovědného vlkodlačího idiota, který má zpoždění! Čekáš, že tě budu sledovat jako nějaký psíček? Copak jsi tak arogantní, abys věřil, že je to má povinnost? Nebo se snažíš předvést svým žákům praktickou ukázku lykantropie? Jistí privilegovaní už s ní mají mnohem větší zkušenosti než ostatní.“ S opovržlivým pohledem se napřímil. „Nepřekvapilo by mě to – zodpovědnost za tvůj zdravotní stav vždy na svá bedra berou jiní, že Lupine? Tvoji rodiče, ředitel, James Potter a teď, jak se zdá, já! A ty máš tu drzost si sem teď nakráčet, rádoby nevinný, a jediné, co řekneš, je promiň? Na!“ V Remusových nepřipravených rukou prudce přistál pohár s lektvarem. „Vypij to! Těž z lidské laskavosti a přemýšlej o tom, jaké máš štěstí! Kdybys měl pár minut zpoždění, už by ses nemusel vůbec obtěžovat! Vlkodlaci!

S nepěkným úšklebkem zkřížil ruce na prsou a s chladným opovržením sledoval svého kolegu. Remus udržel svůj vlastní ledový pohled jen chvilku, než jej sklonil k poháru, který mu byl tak bez okolků vražen do rukou. Sotva okamžik zkoumal vířící a kouřící tekutinu, než ucítil, jak se mu stáhl žaludek.

Ach ne. Vlkodlačí lektvar.

Týden – ani ne týden – do úplňku. Úplně zapomněl.

„Je to tak,“ Snapeova ostrá výtka pálila jako sůl v ráně viny. „Prošvihl jsi včerejší první dávku. Teď už bys měl vědět, jak to funguje, Lupine – koneckonců to tvoje matka si tu zatracenou recepturu patentovala. Ale ty očividně potřebuješ připomínat, že v týdnu před úplňkem musíš užít sedm dávek, jejichž rozestup musí být alespoň jednadvacet hodin, aby se předešlo nakumulování oměje ve tvém těle a následné smrti. A přestože by to nebyla žádná velká ztráta, nepřeji si být zodpovědný za tvůj konec.“ Tmavé oči zaplály. „A když už jsem tak hloupě souhlasil, že tento lektvar připravím – čistě jen pro bezpečí těch ve škole, které by ohrozil nespoutaný vlkodlak – předpokládal jsem, že tentokrát budeš mít dost rozumu a vypiješ ho. Ještě hodinu, Lupine, ani ne hodinu a nebylo by bezpečné, abys ho užil v dostatečném množství před pátečním úplňkem. Stihl jsi to směšně natěsno.“  Krutě se ušklíbl. „Budeš mít v těle větší koncentraci oměje, než je obvyklé. Patrně tě čeká poněkud náročný týden. Jen se nepozvracej před studenty. Dalo by jim to špatný příklad.“

Remus cítil, jak mu tvářemi stoupá červeň zahanbení. Pro jednou si Snapeův posměch zcela zasloužil. Povzdechl si a hůlkou zrušil ochrany na poháru. Zdráhavě jej přinesl k ústům. Hořká, dusící chuť odporné tekutiny mu drhla o chuťové pohárky, ale známý pocit na zvracení si zasloužil. Jak jen mohl být tak lehkomyslný, tak pitomý, aby včera zapomněl, že má začít svoji vlkodlačí kůru?

Cítil, že i Brumbálovy oči se do něj zavrtávají. Slíbil, že svoji starou chybu nezopakuje a teď, při dalším impulzu, udělal přesně to samé. Tušil, že z ředitelova pohledu opět zmizí jiskření.

Ve srovnání s tím byl týden znásobené nevolnosti jen mírným pokáním.

Se skloněnou hlavou vrátil prázdný pohár Snapeovi. Ředitel Zmijozelu jej přijal s pohrdavým úsměvem.

„Jsi opravdu blázen, Lupine,“ zamumlal tiše. „Užij si svůj týden.“

A se zavlněním hábitu se otočil, aby s mrzutým mumláním zamířil vzhůru po schodišti.

Remus za Zmijozelem zíral s vytřeštěnýma očima, než mlčky přesunul pohled a ucukl jím před zklamanýma očima Albuse Brumbála. Nadechl se k omluvě.

„Remusi.“ Ředitel jej přerušil mávnutím ruky. „Běžte do svých komnat a vyspěte se. Zítra máte hodiny, a jak pravil Severus – čeká vás náročný týden. Odpočiňte si.“

„Ano, pane řediteli.“ Remus jako pokáraný školák poslušně přikývl, sklonil hlavu a odspěchal do svých komnat.

Nebyla to dobrá noc.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 24. Následky Od: martik - 08.10. 2016
Tak tohle prostě musím okomentovat. Remus dostal pořádné kapky a myslím, že to není všechno a Remus si ještě užije. A teď ještě hlavní důvod, proč tentokrát komentuji ... Severus byl prostě dokonalý, vzteklý a zároveň vyděšený z toho, co by se mohlo stát. Věřím, že si Lupinův náročný týden pořádně vychutná. Díky Lupino za překlad něčeho zase trochu jiného, než jsem zvyklá.

Re: Kapitola 24. Následky Od: grepik03 - 06.07. 2016
Lupinko, marci, tisíceré díky za úžasný překlad další kapitoly ♡ Ke čtení jsem se tentokrát dostala pozdě, ale tim pádem me dnes čeká pokračování :) Remus samozrejme věděl, že mu Brumbál a Moody vyprasi kožich. Popravdě, čekala jsem to horší. Lupin dal Brumbálovi slib, že nebude hledat Kanea, domnívám se, že to nebude třeba, po všech událostech si ho zdivocely vyhledá sám. ... Remus prokázal úžasnou schopnost nechat se lehce zmanipulovat. .... Já jsem si taaaak uzila výstup Severuse :)) Čarodějky už asi blbnu, ale Severuse je letos tak málo, že jsem nadšená z kdejakého šteku :))) Další kapitolu si dam az večer, az budou děcka v posteli, abych měla klídek.

Re: Kapitola 24. Následky Od: Vlce - 30.06. 2016
Tak minulý týden jsem nestihla kvůli nemoci - tím lépe, první ráno v práci a na uvítanou mě čekala dvojitá dávka :) Děkuji za překlad, je to čím dál lepší! Moc se těším na další díly.
Re: Kapitola 24. Následky Od: Lupina - 30.06. 2016
Těší mě, že se líbí. :-) Díky za odezvu, Vlče.

Re: Kapitola 24. Následky Od: maria - 29.06. 2016
dakujem

Re: Kapitola 24. Následky Od: arabeska - 29.06. 2016
Libi se mi shrnuti, ze Remus proste nemel svuj den :D Pekne se do nej opreli, jen co je pravda. Ale to snad pochopi kazdy. Malokdo zachova ve vypjate chvili chladnou hlavu. A Severus! Jooj, zaslintala jsem si, jak ten ho setrel! To se musi umet, leta praxe jsou znat! Dekuji, oo, dekuji, andele mych vsednich dnu. Jste genialni! !!!!! Muzete si povsimnout vykricniku :D
Re: Kapitola 24. Následky Od: Lupina - 29.06. 2016
Dostal, chudák, držkovou, oprávněně, ale když je to tak pochopitelné. A ke všemu ještě zapomněl na vlkodlačí. Severus naštěstí je zodpovědná osoba rozumně se obávající vlkodlaka v blízkosti dětí, potřebnou dávku mu dodal. A ještě si to užil :-D Byl dokonalý. Mňam. My děkujeme, ó, vznešená, za všechny ty vykřičníky :-D

Re: Kapitola 24. Následky Od: Marti - 29.06. 2016
Ach ano, může-li se něco pokazit, pokazí se to. Nemůže-li se něco pokazit, pokazí se to taky. Chudák Remus, kam se vrtne, tam je něco špatně. To se mu ta honba za pomstou pěkně vyplatila... Ale kdo ví, jak by jednali velectěný Brumbál či Moody, kdyby měli nadosah ruky potrestání někoho, kdo jim zničil rodinu a je samotné odsoudil k životu na okraji společnosti. Jsem zvědavá na pokračování, na Remusův krušný týden (mmch Severus byl luxusní) a tak trochu čekám, že se zaním Kane vypraví sám - přeci jen když viděl, jak blízko byl svému cíli, tak to pro něj musíbýt hodně lákavé, aby dokončil, co začal. A sejmout by ho mohla Tonksová za pomoci série kouzel pro chod domácnosti (takové splašené stříbrné příbory by trochu paseky nadělat mohly, co? :-D). No však uvidíme, co si pro nás autorka nachystala, moc se na to těším!
Re: Kapitola 24. Následky Od: Lupina - 29.06. 2016
Jo, Remusovi se lepí smůla na paty. A ještě chvíli bude, i když Severus si to užije :-D Máš pravdu, že Moody a Brumbál by třebas nejednali jinak. A Brumbálovy vyčítavé pohledy mi jdou na nervy. Severus byl mňamka. Toho jsem si tak užívala (asi jsem zvrhlá :-D). Jsem zvědavá, co řeknete na rozuzlení případu Kane :-) Možná si zahrajou svoji roli i ty příbory ;-) Moc děkuji za komentář, Marti :-)

Re: Kapitola 24. Následky Od: denice - 29.06. 2016
„Nejste jediný, komu lhali. Vím to, Albusi.“ Jo, jo, jo! A Brumbál !?! nemá rád, když se mu lže. Pro jednou dostal ochutnat vlastní medicínu. Ještě tam měl být Reynard (pořád ho nemám ráda), a Remus jim měl v tom jejich zatajování pro jeho vlastní dobro pěkně vymáchat čenichy. Ačkoli po Brumbálovi tohle sklouzlo jako voda po kachním peří. Severus byl dokonalý - vážně je mi líto chudáka Lupina, i když měl Snape z hlediska bezpečnosti celé školy naprostou pravdu, když s ním tak pěkně zametl a zřejmě si to vychutnal do poslední kapky. Nějak bych se ani nedivila, kdyby do vlkodlačího lektvaru plivl... Povídka je vážně fantastická a moc se těším na to, až zneškodní Kanea - jsem zvědavá, kdo z nich ho dostane. Sázím na Remuse - ale byla by legrace, kdyby to byl Severus :-) Díky!
Re: Kapitola 24. Následky Od: Lupina - 29.06. 2016
Jo! Přesně! Brumbál nemá rád, když se mu lže. A co dělá on celou dobu a všem kolem sebe? Ha? Severuse jsem si vychutnala, on je tak nádherně odporný, ale má pravdu. Kanea nakonec zneškodní někdo naprosto nečekaný :-D Ale ještě si pár kapitol počkáme. Úplněk se blíží... Moc děkuji za komentář, denice :-)

Re: Kapitola 24. Následky Od: Gift - 29.06. 2016
Doslova jako zpraskany pes. Jenze, Remusi, jde to s tebou jinak? Nekdy jste vy chlapi tak palicati... Trpka, presto uzasne napsana (a prelozena!) kapitola. Moc za ni dekuji.
Re: Kapitola 24. Následky Od: Lupina - 29.06. 2016
Moc mě těší, že se líbilo. A teď nastanou kapitoly, kdy Remusovi autorka naloží! Díky moc za komentář, Gift.

Re: Kapitola 24. Následky Od: Densi - 29.06. 2016
Fakt som mala pocit, že chudák Remus má 17 rokov a tí dvaja mu dávajú kázeň :D aj keď pochopiteľne, naozaj riskoval veľa a ohrozil aj Rád, ale nemôžu hentí dvaja tvrdiť, že ho nechápu ... Remus dal síce sľub, ale neverím veľmi tomu, že to dodrží, keď sa mu naskytne nejaká príležitosť ... Najprv som nechápala, čo po ňom Sev tak hučí, ale tak áno, mal pravdu ... kvôli elixíru ... no Remus nemal veľmi dobré dni tieto posledné ... Teším sa na pokračovanie :)
Re: Kapitola 24. Následky Od: Lupina - 29.06. 2016
Vyústění záležitosti s Kanem bude velmi zajímavé. Remus opravdu nemá své dny :-) A to ještě není konec... Díky za komentář, Densi.

Re: Kapitola 24. Následky Od: zuzule - 29.06. 2016
Mno nevim, jestli dokaze ten svuj slib dodrzet, pokud se nejak naskytne prilezitost... Premyslela jsem, proc po nem jeci i Severus a ejhle... on to vlkodlaci lektvar... Moc dekuju!
Re: Kapitola 24. Následky Od: Lupina - 29.06. 2016
Ono možná nepůjde o to, jestli Remus najde Kanea, nebo Kane Remuse... Malinko naťukávám budoucí dění ;-) Jo, lektvar a jeho pozdní užití sehraje taky roli. Díky za komentář, zuzule.

Prehľad článkov k tejto téme:

Jess Pallas: ( Lupina )09.11. 2016Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog)
Jess Pallas: ( Lupina )02.11. 2016Kapitola 41. Poklidná rozmluva
Jess Pallas: ( Lupina )26.10. 2016Kapitola 40. Připravený nebo ne?
Jess Pallas: ( Lupina )19.10. 2016Kapitola 39. Přijetí
Jess Pallas: ( Lupina )12.10. 2016Kapitola 38. Skrývání
Jess Pallas: ( Lupina )05.10. 2016Kapitola 37. Ze zimy do tepla
Jess Pallas: ( Lupina )28.09. 2016Kapitola 36. Jen pro zvané
Jess Pallas: ( Lupina )21.09. 2016Kapitola 35. Čas návštěv
Jess Pallas: ( Lupina )14.09. 2016Kapitola 34. Odhalený
Jess Pallas: ( Lupina )07.09. 2016Kapitola 33. Pěkné nadělení
Jess Pallas: ( Lupina )31.08. 2016Kapitola 32. Konejšivý západ měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )24.08. 2016Kapitola 31. Padlý
Jess Pallas: ( Lupina )10.08. 2016Kapitola 30. Pod měsícem
Jess Pallas: ( Lupina )03.08. 2016Kapitola 29. Bradavický alfa
Jess Pallas: ( Lupina )27.07. 2016Kapitola 28. Liber emitto
Jess Pallas: ( Lupina )20.07. 2016Kapitola 27. Zásah do živého
Jess Pallas: ( Lupina )13.07. 2016Kapitola 26. Volání měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )06.07. 2016Kapitola 25. Omějová smršť
Jess Pallas: ( Lupina )29.06. 2016Kapitola 24. Následky
Jess Pallas: ( Lupina )22.06. 2016Kapitola 23. Noc v kleci
Jess Pallas: ( Lupina )15.06. 2016Kapitola 22. Velký útěk
Jess Pallas: ( Lupina )08.06. 2016Kapitola 21. Přistižen
Jess Pallas: ( Lupina )01.06. 2016Kapitola 20. Opět U Vyjící smečky
Jess Pallas: ( Lupina )25.05. 2016Kapitola 19. Otázka viny
Jess Pallas: ( Lupina )18.05. 2016Kapitola 18. Čekání
Jess Pallas: ( Lupina )11.05. 2016Kapitola 17. Zeď
Jess Pallas: ( Lupina )04.05. 2016Kapitola 16. Za svitu měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )27.04. 2016Kapitola 15. Do lesa
Jess Pallas: ( Lupina )19.04. 2016Kapitola 14. Rodinná pouta – část druhá
Jess Pallas: ( Lupina )13.04. 2016Kapitola 13. Rodinná pouta – část první
Jess Pallas: ( Lupina )06.04. 2016Kapitola 12. Pronásledování
Jess Pallas: ( Lupina )30.03. 2016Kapitola 11. Náročný případ
Jess Pallas: ( Lupina )16.03. 2016Kapitola 10. Sen
Jess Pallas: ( Lupina )09.03. 2016Kapitola 9. Označený
Jess Pallas: ( Lupina )02.03. 2016Kapitola 8. Trocha času na léčení
Jess Pallas: ( Lupina )24.02. 2016Kapitola 7. Procházka v Prasinkách
Jess Pallas: ( Lupina )17.02. 2016Kapitola 6. Vlkodlakova lekce
Jess Pallas: ( Lupina )10.02. 2016Kapitola 5. Hold
Jess Pallas: ( Lupina )03.02. 2016Kapitola 4. Poberta
Jess Pallas: ( Lupina )27.01. 2016Kapitola 3. Tajemství
Jess Pallas: ( Lupina )20.01. 2016Kapitola 2. Myslánka
Jess Pallas: ( Lupina )13.01. 2016Kapitola 1. U Vyjící smečky
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )25.11. 2015Oblivious úvod