Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Oblivious

Kapitola 23. Noc v kleci

Oblivious
Vložené: Lupina - 22.06. 2016 Téma: Oblivious
Lupina nám napísal:

Autor: Jess Pallas                   Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2063033/23/

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 23. Noc v kleci

Cela byla chladná a stísněná, krabice ze čtyř kamenných zdí jen dvakrát narušená – jednou vysoko položeným zamřížovaným oknem, nabízejícím jen ždibec hvězdné oblohy, aby se vysmívala jeho uvěznění, a robustními kovanými dveřmi, které zapečetily venkovní svět. Jediný nábytek představovalo otlučené prkno. Nemít závěs z baru přeměněný na plášť, postrádal by deku. Jak se zdálo, vlkodlaci si nezasloužili žádný luxus.

Ale alespoň byl sám.

Potřeboval být sám. Potřeboval přemýšlet.

Jak se tohle všechno mohlo stát? Jak k tomu došlo?

Jen před týdnem si myslel, že jeho jediný incident zdivočení představoval letmý okamžik opileckého šílenství. Způsobil jej intenzivní smutek nad ztrátou přátel, kteří mu byli životem. Teď si uvědomoval, že se jen tak tak vyhnul třetímu.

Tvrdilo snad ministerstvo oprávněně, že jediný incident zdivočení zvýší vlkodlakovu zranitelnost vůči dalšímu? Do teď tomu nevěřil.

Nebo za to možná mohla naprostá tíha a intenzita silných emocí, které si pohrávaly s jeho životem. A rozhodně mu jich bylo naloženo na víc než jeden život.

V tom okamžiku výbuchu se ocitl jen krůček od zdivočení. Kaneovo popichování, vzpomínka na matku… Remus se zdaleka vyhýbal nebezpečnému území, které tyto myšlenky představovaly. Vlkovi otevřel dveře jen na prst a už sotva dokázal ubránit své území. A přesně to Kane chtěl.

Jeho otec se obával, že Kane by mohl pořád toužit změnit jej na zdivočelého, a to obě akce v Prasinkách i U Vyjící smečky potvrzovaly. Ale proč? Opravdu mu chybí vzrušení z partnera ve zločinu? Nebo šlo jen o nádhernou a pomstychtivou ironii změny dalšího vnuka Rafea Lupina v to, čím nejvíc pohrdal?

Bez ohledu na motivace, Remus se nemohl vyhýbat znepokojující pravdě. Kane téměř uspěl.

Dokázal by vlka odtáhnout zpět podruhé – potřetí – pokud by to zašlo tak daleko? Již se mu to podařilo, když si v tom ohromujícím okamžiku roku 1981 zděšeně uvědomil, že přemožen nevýslovným žalem a alkoholem napadl Alastora Moodyho. Ale kolikrát by se mohl pustit do těchto kalných vod? Byla nejdůležitější věc jeho života, jeho příčetnost, silná natolik, aby vydržela?

Do dnešního večera by bez zaváhání odpověděl ano. Na své charakteristické sebeovládání byl vždy pyšný. Ale to pominulo tím, jak byl tak snadno vmanipulován do hněvu.

Slova Tonksové na ošetřovně – opravdu je to jen týden – ho znepokojivě strašila. Ale musel si myslet, že jsi použitelný, jinak by neriskoval. Myslíš, že mu to navrhl Voldemort? Zdivočelý se vzpomínkami na vedoucí členy Fénixova řádu by byl pěkně cenný.

Opravdu děsivá představa. Pokud by byl v nebezpečí zdivočení, co by to znamenalo pro jeho přátele? Pro Harryho? Pro samotný Řád? Počet lidí, které by jeho potenciální nepříčetnost a zdivočení ohrožovalo, byl ohromující. Jeho zdivočelé já by se o přátele nestaralo – ve skutečnosti by se mysl vlka v kombinaci s pomstychtivostí člověka s největší pravděpodobností zaměřila právě na ně. A s přáteli, jaké měl, by vendeta ohrozila celý kouzelnický svět.

A Řád… Pokud by se jeho zdivočelé já se všemi jeho vědomostmi přidalo k Voldemortovi, jako se formálně připojil Kane, o následcích pro Řád bylo příliš děsivé i jen uvažovat. Nechtěl vypadat nijak arogantně nebo domýšlivě, ale mohl poskytnout taková tajemství, že by Řád byl ztracen. Jeho slabost by mohla prohrát válku. Mohl by pomocí ní zničit svět.

Ale co může udělat kromě odchodu do skalního kláštera, aby jej už nikdy nikdo nespatřil? Nebo kromě zastřelení?

Remus hleděl zamřížovaným okýnkem na hvězdné nebe. Úžasné. Neuvědomoval si, jak cela dokáže povznést zadumání na novou úroveň. Není divu, že Siriuse po útěku tak sžírala vina. V Azkabanu piloval své schopnosti sebezpytování celých dvanáct let.

S povzdechem se Remus pomalu uložil na nepohodlnou pryčnu, a aby se zahřál, přikryl se pláštěm. Pokud tolik rozjímal jen jednu noc, v Azkabanu by nevydržel ani týden. Díky bohu za Tonksovou.

Čas jít spát. Přemítání nikomu nepomůže. To vždycky tvrdila jeho matka.

Máma.

Ne. Spát. Žádné další přemítání. Stačilo.

Spát.

Zírat na hvězdy a nepřemýšlet dlouhé hodiny do svítání šlo jen těžko. Ale Remusovi se to nějak podařilo.

ooOOoo

„Tak kde je?“

Rozléhající se křik a dupání nohou Remuse vytrhlo z jeho polospánku. Odtrhl oči od svítající oblohy za mřížemi, posadil se, až unavené svaly a rozlámané kosti zavrzaly, odhodil provizorní přikrývku a nejistě vstal za rachocení klíče v zámku. Rozpačitě sklonil hlavu v prosvětlující se cele, pak se dveře rozlétly a odhalily postavu v bystrozorském hábitu a…

Proboha.

Felisha Hathawayová?

Ale ne. Oči neměla hnědé, ale nemožně fialové, vlasy se kudrnatily víc, než by jim Felisha dovolila, a obličej také nebyl úplně v pořádku, téměř jako by…

Jako by někdo napodobil tvář z fotografie a pokusil se jí přidat věku.

Remus zaskřípal zuby. Kdyby Sirius Black ještě žil, s velkým potěšením by ho zamordoval. Co jen to lidem navykládal?

Bystrozor doprovázející falešnou Felishu se zubil – příslibem zlověstné budoucnosti.

„Vaše žena složila kauci, pane Náměsíčníku,“ ušklíbal se. „Zanechám vás v jejích schopných rukou.“

„Děkuji vám,“ kývla paní Náměsíčníková milostivě k bystrozorovi a prudce otočila zamračený a rozzuřený pohled na svého takzvaného manžela. „Pokud jde o tebe, ty zabedněný darmošlape! Máš vůbec tušení, kolik jsem jim musela vysolit, aby tě pustili? Máš? A ty prachy, co jsi utratil za tohle směšné oblečení a za chlast! A dost! Od toho pokousání jsi nemožný. Je čas dospět a přestat experimentovat jako nějaký puberťák! Na!“

Remus se ocitl násilím cpaný do obrovského cestovního pláště, který poznával jako Alastorův, až mu pleskl přes obličej.

„Obleč si to a pořádně se zakryj! Nechci, aby tě sousedi viděli v takovémhle stavu!“

Neslušně unavený, lehce zmatený, ale přesto pokorný Remus na sebe natáhl plášť. Zcela jej pohltil a zakryl tvář při průchodu jasně osvětleným příjmem ministerské vazebnice, což bylo jen dobře. Asi proto ho také vážená paní Náměsíčníková přinesla.

S povzdechem se vynořil do tak jasné chodby, až musel zamrkat. Podle očekávání jej falešná manželka drapla za paži a táhla za sebou, přičemž mu celou dobu hlasitě spílala.

„Pořád jsem se o tebe starala a co mě to stálo úsilí, abys byl šťastný! Nemysli si, že příštího půl roku budeš spát ložnici, to teda ne! Gauč je rozkládací a to máš štěstí, že jsi neskončil na rohožce!“

Prostorná recepce už otevřela – Remus si ji dobře pamatoval z hodin, které zde strávil vyplňováním formulářů a prokousáváním se byrokracií, aby o loňských Vánocích osvobodil otce; tady vedl únavné a zdlouhavé debaty, zda lze vlkodlaka kvalifikovat jako nejbližšího příbuzného. Nyní prostor vyplnili nespokojení vlkodlaci, procházeli kolem a podepisovali příjem svých osobních věcí a příležitostně i hůlky, pokud měli štěstí a v jejich životě se vyskytoval člověk ochotný zaplatit vyděračskou kauci za propuštění z vazby. Při pohledu na tu frontu Remus děkoval šťastné hvězdě, že hůlku nechal Tonksové, než jej prohledali.

Ale v této chvíli sdíleli vlkodlaci i bystrozorové podobný úšklebek nad ošemetnou situací zjevného manžela-nešťastníka a jeho nadmíru hlasité manželky. Remus jen se zakřeněním rádoby stydlivě sklonil hlavu a modlil se, aby jej těžká kapuce při odchodu zakryla.

„Zpíjet se do němoty, možná i flirtovat nebo něco horšího s nějakou vlkodlačí frajlí! Po tom všem, co jsem pro tebe udělala! Stěžuju si, když se skácíš na koberec? Ne! Když sníš sousedovic kočku, říkám něco? Dokonce jsem ti nabídla pomoc při učení jak používat záchůdek pro domácí mazlíčky! Ale ne, stejně jsi musel vypadnout a udělat ze sebe blázna, že? Pořád ten nejchytřejší! No, tentokrát ne! Tentokrát se věci změní!“

Po důrazném šťouchnutí se dveře před nimi zprudka otevřely. Za Remusem se ozývaly posměšky, když jej zalilo světlo ulice mezi hospodou a vstupem do úřadu. Prošli otlučenými červenými dveřmi přemalovanými bílou se znakem lebky a zkřížených hnátů. Vzápětí se před nimi otevřela malá špinavá ulice s umazanou popelnicí a staromódní telefonní budkou. Dostali se ke vchodu pro návštěvníky Ministerstva kouzel.

Záplava kázajících slov se najednou přetnula, když paní Náměsíčníková pečlivě zkontrolovala levou i pravou stranu. Jakmile si byla jistá, že se nikdo nedívá, falešná Felisha se přeměnila do srdcovitého obličeje s korunou modrých kudrlinek a obrovským úsměvem.

Remus si Tonksovou prohlédl s pozvednutým obočím. „Ty sis to užívala, co?“

Úsměv se rozšířil. „Náramně.“

Dva členové Řádu se bok po boku vydali k opuštěnějšímu konci ulice, který se vytrácel ve světle svítání, jako by v něm umíral. Kvůli případným svědkům si nemohli dovolit přemístění přímo na Grimmauldovo náměstí.

„Věděl jsem to.“ Remus strčil ruce do kapes kabátu a zpod stínu kápě loupl okem po zubící se Tonksové. „Takový výkon jeden podá jen kvůli potěšení. Ale propána, proč jsi musela ztropit takovou scénu? Myslel jsem, že jsem měl zůstat nenápadný.“

„To jsi taky zůstal,“ informovala jej Tonksová rozzářeně – Remus se nemohl zbavit pocitu, že na někoho, kdo právě ukončil noční směnu, je až příliš veselá. „Protože odteď si při zmínce Romuluse Náměsíčníka každý bystrozor na velitelství vzpomene na jeho manželku štěknu. Vůbec si nebudou pamatovat tebe. A když si tě nepamatují, nemůžou si tě spojit se svobodným bradavickým profesorem a bezúhonným členem společnosti, že?“

Remus na ni chvíli civěl se směsicí nedůvěry a respektu. „Stojím si za tvrzením, že jsi chorá a vyšinutá. Možná to povýším na ďábelského génia.“

Tonksová se zasmála tak darebně ničemným potěšením, že to rozchechtalo i Remuse.

„Dobrá, semetriko paní Náměsíčníková, chápu,“ přiznal. „Ale proč ses, propáníčka, rozhodla mě vyzvednout zrovna jako Felisha Hathawayová?“

Tonksová se zlomyslně uculila. „Protože mi Sirius ukázal její fotku během Velikonoc, když jsme mu pomáhali uspořádat jeho věci. A řekl Billovi Weasleymu a mně o vašem šestém ročníku, jak ji dostal do koupelny prefektů, zatímco ses koupal, a jak zamkl dveře. Prý vás tam nechal celou noc.“ V očích jí jiskřilo. „Také mě s jistým potěšením informoval, že kdykoliv se tě pak na to zeptal, prý jsi vždycky zrudl a ani necekl, a nikdy ses jí nepodíval do očí, aniž bys znachověl, nebo zezelenal. Že prý bylo k popukání sledovat vás dva na prefektské hlídce. Takže jsem si říkala, co se asi stane, když přijde a – ehm – odtáhne si tě domů.“

Navzdory neoblomnému odhodlání, že se tak nestane, Remus opět zčervenal. Při nakažlivém smíchu Tonksové se však i přes rozpaky musel usmát a podrážděně ji plácnout po rameni.

„Sirius byl prevít,“ informoval ji. „Že ti to řekl a hlavně že mi to provedl. Nemyslíš, že už jsem byl potrestaný dost?“

Po veselé tváři Tonksové se přehnaly starosti. Najednou jej přepadlo mrazení.

Co ví?

„Tonksová?“ začal opatrně.

Mladá bystrozorka si povzdechla. „Musela jsem jim to říct, Remusi. Je mi to fakt líto, ale neměla jsem na vybranou.“

Remus sklonil hlavu. „Moody a Brumbál.“

Tonksová přikývla. „Čekají na tebe na Grimmauldově náměstí. Mám rozkaz tě tam dovést a vypadnout, takže pak poneseš následky sám. Promiň.“

Remus zavrtěl hlavou – nějaké přivítání čekal, ale rozhodně nehodlal svalovat vinu na Tonksovou, protože udělala správnou věc. „Není to tvoje chyba. Kdybych nebyl takový idiot, ani jeden z nás by se do této šlamastyky nedostal.“

Rozpačitě se usmála. „No, nemůžu tě tam pustit neozbrojeného. Tady máš.“

Sáhla do pláště a vytáhla jeho hůlku. Remus ji s úlevným pousmáním přijal a zasunul bezpečně do kapsy.

Tonksová se rozhlédla. „Tady je to docela klidné, přemístíme se?“

Remus mlčky přikývl. „Tři, dva, jedna…“

Vzápětí se před nimi otevřelo Grimmauldovo náměstí, ponuré v plíživém světle úsvitu. Zlověstné klepadlo ve tvaru hada domu čísla dvanáct se lesklo ranní rosou v síti pavučiny.

Obrátil se k Tonksové a unaveně se usmál.

„Hodně štěstí, kamaráde,“ popřála mu tiše. „Brzy se uvidíme.“

A s hlasitým prásknutím Remus osaměl.

S dlouhým povzdechem vyšel schody a hůlkou poklepal na dveře. Se zlověstným zaskřípáním se otevřely.

A tam, v záři vzdálené suterénní kuchyně, se Remus setkal s naštvanými a zklamanými pohledy Alastora Moodyho a Albuse Brumbála.

Toto nebude pěkné.

 

PA: Pokud jde o tajemnou Felishu a incident v koupelně… Výstup Tonksové coby ‚nepovedené verze Felishy Hathawayové‘ je malý hold povídky, kterou, jak jsem si teď už jistá, nikdy nenapíšu. Příběh Remuse a Felishy mě napadl v dobách, kdy jsem fanfikce moc nečetla, a proto jsem nevěděla, že příběh Remuse a jiné postavy z dob Pobertů už byl napsán, přepsán, opakován, převyprávěn, ubit k smrti a roztrhán na kousky, aby byl po hlavě třískán slzavými konci, takže nezůstalo nic než skvrnka na koberci, která pak byla v tichosti trápená a tvarovaná, aby byla ještě víc pošlapaná. Jinými slovy, hotovo. Nechápejte mě špatně, hodně těch příběhů se mi líbí, ale je jich tolik a nenávidím pomyšlení na to, že bych opakovala něčí práci, kdybych se pokusila být originální ve své vlastní zápletce. Proto jsem se rozhodla ponechat příběh ve své vlastní mysli a místo toho napsat Oblivious. K zániku také přispěla skutečnost, že neumím psát romantiku, a to ani kdyby mi šlo o život. Ale drobnou událost tohoto příběhu jsem zopakovala zde, z druhé ruky, jako jakési pokývnutí. Z tohoto důvodu se zde odkazuji na koupelnový incident. :)

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: Jacomo - 11.07. 2016
Jo! Tonksová nezklamala, přesně takhle jsem si "paní Náměsíčníkovou" představovala. D-O-K-O-N-A-L-É-!!! Soucítím s Remusem, počítám, že rozhovor s Brumbálem a Moodym už taková legrace nebude. Moc moc děkuji, naše hvězdná překladatelská dvojko. Což je mimochodem protimluv, protože vy jste jedničky! P.S. Těší mě autorčina závěrečná poznámka, vždycky se ráda dozvím i něco o pozadí vzniku příběhu, kterým se bavíme.

Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: jedunamule - 30.06. 2016
Přemýšlela jsem, jak asi bude vypadat "paní Náměsíčníková" . Ne, nezklamala mě, naopak, bylo to o dost víc než jsem čekala. Taková megera! Chudák Lupin :-)
Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: Lupina - 30.06. 2016
Že byla skvěla? :-) Díky za odezvu, jedunamule.

Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: arabeska - 28.06. 2016
Cim dal lepsi, zhltla jsem to ani nevim jak. Jo, kdyby me pred pul hodinou nevyrusila ta zpropadena kocka, co mi pochcala bambus, bylo by to jeste rychleji :D Perfektni povidka! Tonksovou naprosto miluju. A o Remuse se zacinam bat, zvlast jestli je pravda, ze ma ke zdivoceni cim dal bliz. Chudak tyjo, jeste ze ma Tonksovou. Ten jeji vystup na ministerstvu byl k popukani. Strasne moc dekuju, carodejky!!!!!!!!!! (Jsem si vedoma mnozstvi vykricniku!!!) :D
Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: Lupina - 28.06. 2016
Jo! Vykřičníky můžu!! Hlavně když jsou to spokojené vykřičníky :-D Že je Tonksová skvělá? A to zdivočení. Ten věčný boj vlkodlaka. Fakt se nedivím, že se jich kouzelníci báli. Najednou to dává smysl. A to autorka s napětím teprv začne... Muhehe :-) Díky moc, arabesko. Jsem přešťastná, že se líbí :-)

Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: sisi - 25.06. 2016
mě teda přišlo skvělé poslat za Remusem do basy štěknu Hetewayovou, to je prostě taková normální manželská situačka, jako když si manželka musí sehnat taxíka a jet o půlnoci pro chlapa do hospody v okresním městě, protože tam tropí rotiku, neplatí a blábolí, pak jedou tím taxíkem zpátky a všechno si vyříkají až druhý den po obědě, protože ten ochmelka spal až do půl dvanácté. Prostě jen takové úplně normální manželské situace. Tonksová to zahrála na jedničku a poklona patří jak autorce, že ji takto zvěčnila, tak Lupino, Tobě, žes to nádherně civilně přeložila. Děkuji.
Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: Lupina - 27.06. 2016
:-D Jo, popsala jsi to přesně :-) Ti dva byli vážně jak ze života. Moc děkuji za pochvalu, sisi.

Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: maria - 25.06. 2016
dakujem

Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: grepik03 - 23.06. 2016
Lupinko, marci, děkuji vám opět za dokonalý překlad další kapitoly ♡ Já se na paní Náměsíčníkovou tak těšila! A absolutně předčila me očekávání :) Bláznivá, šílená, hlučná a dokonce učila vlkodlaka chodit na ehmm kočičí zachůdek :))))) Výborně mě pobavila, Tonksova je vážne velmi svérázná a okouzlující osoba; ) Dost mě zchladil konec - Remusovi končí "zábava" a bude muset čelit Brumbálovi a Moodymu. Jen doufám, že se jim nesvěří s dalším skoro zdivočením, nějak se mi to nezdá jako dobrý nápad. .... S nadšením budu očekávat další kapitolu ♡
Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: Lupina - 24.06. 2016
V téhle povídce je nejvíc srandy, když se objeví Tonksová. Je prostě báječná :-) Už si nepamatuju, kolik jí zde ještě bude, ale v příštím díle si ji rozhodně užijeme. Teď už začnou události vážnější a závažnější... A těším se na ně, to bude něco! Díky moc za komentář, grepiku. Těší mě, že se líbí :-)

Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: Marti - 22.06. 2016
Ježiš tak u toho bych chtěla být! Tonksová skutečně nezklamala. Záchůdek pro domácí mazlíčky mě naprosto rozsekal, manžel poněkud nechápe, čemu se tady tak gebím... :-D Děkuji za skvostnou kapitolu, hádám, že ta další tak veselá nebude. Držím palce, Remusi!
Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: Lupina - 23.06. 2016
Kvůli Tonksové se těším na další díl. Tam si jí užijeme víc :-) Máš pravdu, že příště veselo nebude. A pak přijde napětí... Děkuji za komentář, Marti.

Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: luisakralickova - 22.06. 2016
Paní Náměsíčníková překonala očekávání, opravdu zůstane v myslích nejen bystrozorů. Díky za překlad děvčata.
Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: Lupina - 23.06. 2016
:-) Opravdu nezapomenutelná :-) Díky za odezvu, liuso.

Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: prodavacka - 22.06. 2016
Ahoj, moc pěkně se to četlo,stává se ze mně závislák. Zdraví Prodavačka. A ať ti to píše ještě hodně dlouho
Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: Lupina - 23.06. 2016
Moc mě těší, že se líbí :-) Díky za odezvu, Prodavačko.

Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: denice - 22.06. 2016
No, tak v té noci v cele Remus zpytoval svědomí a nedivím se, že myšlenky na to, jakým nebezpečím by se mohl stát pro své přátele, nakonec raději vytěsnil a pokusil se usnout. Jen doufám, že Brumbál (jakkoli ho nemusím), si je této skutečnosti vědom. Paní Náměsíčníková mě dostala - opravdu neřekla naprosto nic, když Romulus snědl sousedovu kočku? Úžasná postava :-D Docela si dovedu představit, jak moc to Alastor s Brumbálem dají Remusovi sežrat, ale aspoň pak třeba nebude mít takový pocit viny, když si to takhle odpyká... Děkuji!
Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: Lupina - 22.06. 2016
Na téhle povídce se mi hrozně líbí, jak do ní autorka dokázala zakomponovat volání vlka. Jak zdivočení může vlastně lehce nastat, jak se vlkodlak musí kontrolovat. A proto se vlkodlaků kouzelníci bojí. Neví, kdy vlkodlak zdivočí. Ovšem kdyby se řídili heslem: Nedráždi svého souseda vlkodlaka, byli by v bezpečí :-) Sežrání sousedovic kočky bylo od Tonksové opravdu zlé :-D Chudák Remus.:-) Pocity viny Remuse ještě přepadnou... Díky moc za komentář, denice.

Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: Densi - 22.06. 2016
Tonksová ako vždy nemala chybu .. teda pani Námesačníková ... najviac s tým záchodom pre domáciach mazlíčkov :D strašne som sa smiala ... ale našťastie to dobre dopadlo a dostala ho odtiaľ, a dobre to celé vymyslela ... a Sirius bol vážne prevít ... tá zmienka na Remusové rokfortské časy bola milá :) Som zvedavá ako veľmi mu vynadajú Moody a Dumbledore ...
Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: Lupina - 22.06. 2016
Jo, záchůdek byl fakt ďábelský :-D Sirius byl prevít, ale k onomu incidentu se ještě vrátíme v dalším díle :-) Moody a Brumbál, no, příjemné to nebude... Díky za komentář, Densi.

Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: Gift - 22.06. 2016
Oje, Remusi, to nebude nic hezkeho. To ti rozhodne nezavidim. Alespon ze te Tonksova privedla na jine myslenky. Neco mi rika, ze z toho rozhovoru vyjde doslova jak spraskany pes. A presto se ho nemuzu dockat! :-) Dekuji!
Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: Lupina - 22.06. 2016
Jojo, po veselé Tonksové to bude jako rána mezi oči. Remus si bude muset ustlat, jak si lehl... A pomalu se začne schylovat ke Kaneovu zamýšlenému činu... Děkuji za komentář, Gift.

Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: Iveta - 22.06. 2016
Chudak Remus, teda vlastne Romulus, takova stekna :-D Tonksova byla naprosto neprekonatelna :-D Ale konec vypada, ze priste to bude vaznejsi (ja ten Brumbaluv zklamany ksicht nesnasim. Podle me ma clovek narok ho pouzit tak dvakrat do roka, pak uz mi to zavani manipulaci). Drzim Remusovi palce, aby to zvladnul:-)
Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: Lupina - 22.06. 2016
Ta byla, že? Tonksová válela! S tím zklamaným ksichtem máš pravdu. Nějak se nemůžu odprostit od poslední čtené povídky, kdy byl Brumbál neuvěřitelný manipulátor. A teď mu to nějak nemůžu uvěřit. No jo, to s sebou přináší hojné čtení FF :-D Remus je tvrdý chlap... Ale nečekají ho příjemné chvíle. Díky za komentář, Iveto.

Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: zuzule - 22.06. 2016
Ano, je videt, ze Tonskova si to hodne uzivala. Asi uz se nikdy nezbavim predstavy vlkodlaka pouzivajiciho zachudek pro mazlicky :D Timto ale konci veskera legrace... Brumbal a aspis Alastor mu ted daji pekne za usi Dekuju!
Re: Kapitola 23. Noc v kleci Od: Lupina - 22.06. 2016
Obzvláště ten záchůdek byl děsivě geniální. :-D Ten mě rozsekal. A jo, Remuse už čekají jen vážné věci. Protože tato jeho eskapáda bude mít ještě jiné důsledky... Díky za komentář, zuzule.

Prehľad článkov k tejto téme:

Jess Pallas: ( Lupina )09.11. 2016Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog)
Jess Pallas: ( Lupina )02.11. 2016Kapitola 41. Poklidná rozmluva
Jess Pallas: ( Lupina )26.10. 2016Kapitola 40. Připravený nebo ne?
Jess Pallas: ( Lupina )19.10. 2016Kapitola 39. Přijetí
Jess Pallas: ( Lupina )12.10. 2016Kapitola 38. Skrývání
Jess Pallas: ( Lupina )05.10. 2016Kapitola 37. Ze zimy do tepla
Jess Pallas: ( Lupina )28.09. 2016Kapitola 36. Jen pro zvané
Jess Pallas: ( Lupina )21.09. 2016Kapitola 35. Čas návštěv
Jess Pallas: ( Lupina )14.09. 2016Kapitola 34. Odhalený
Jess Pallas: ( Lupina )07.09. 2016Kapitola 33. Pěkné nadělení
Jess Pallas: ( Lupina )31.08. 2016Kapitola 32. Konejšivý západ měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )24.08. 2016Kapitola 31. Padlý
Jess Pallas: ( Lupina )10.08. 2016Kapitola 30. Pod měsícem
Jess Pallas: ( Lupina )03.08. 2016Kapitola 29. Bradavický alfa
Jess Pallas: ( Lupina )27.07. 2016Kapitola 28. Liber emitto
Jess Pallas: ( Lupina )20.07. 2016Kapitola 27. Zásah do živého
Jess Pallas: ( Lupina )13.07. 2016Kapitola 26. Volání měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )06.07. 2016Kapitola 25. Omějová smršť
Jess Pallas: ( Lupina )29.06. 2016Kapitola 24. Následky
Jess Pallas: ( Lupina )22.06. 2016Kapitola 23. Noc v kleci
Jess Pallas: ( Lupina )15.06. 2016Kapitola 22. Velký útěk
Jess Pallas: ( Lupina )08.06. 2016Kapitola 21. Přistižen
Jess Pallas: ( Lupina )01.06. 2016Kapitola 20. Opět U Vyjící smečky
Jess Pallas: ( Lupina )25.05. 2016Kapitola 19. Otázka viny
Jess Pallas: ( Lupina )18.05. 2016Kapitola 18. Čekání
Jess Pallas: ( Lupina )11.05. 2016Kapitola 17. Zeď
Jess Pallas: ( Lupina )04.05. 2016Kapitola 16. Za svitu měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )27.04. 2016Kapitola 15. Do lesa
Jess Pallas: ( Lupina )19.04. 2016Kapitola 14. Rodinná pouta – část druhá
Jess Pallas: ( Lupina )13.04. 2016Kapitola 13. Rodinná pouta – část první
Jess Pallas: ( Lupina )06.04. 2016Kapitola 12. Pronásledování
Jess Pallas: ( Lupina )30.03. 2016Kapitola 11. Náročný případ
Jess Pallas: ( Lupina )16.03. 2016Kapitola 10. Sen
Jess Pallas: ( Lupina )09.03. 2016Kapitola 9. Označený
Jess Pallas: ( Lupina )02.03. 2016Kapitola 8. Trocha času na léčení
Jess Pallas: ( Lupina )24.02. 2016Kapitola 7. Procházka v Prasinkách
Jess Pallas: ( Lupina )17.02. 2016Kapitola 6. Vlkodlakova lekce
Jess Pallas: ( Lupina )10.02. 2016Kapitola 5. Hold
Jess Pallas: ( Lupina )03.02. 2016Kapitola 4. Poberta
Jess Pallas: ( Lupina )27.01. 2016Kapitola 3. Tajemství
Jess Pallas: ( Lupina )20.01. 2016Kapitola 2. Myslánka
Jess Pallas: ( Lupina )13.01. 2016Kapitola 1. U Vyjící smečky
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )25.11. 2015Oblivious úvod