Autor: Hesaluti Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola 21. Krádež
Hermionu náhle probudil hluk přicházející odněkud poblíž. Posadila se na posteli a chvilku jí trvalo, než si uvědomila, že je u Draca doma. Doléhaly k ní zvýšené hlasy, vyhoupla se tedy z postele. Když otevřela dveře ložnice, oslnila ji záře. Musela si zakrýt oči, protože všechna světla jasně svítila. Vstoupila do obývacího pokoje, kde našla postávat Draca, Blaise a další dva muže, které neznala.
„Co se stalo?“ ptala se. Blaise se otočil, překvapeně se na ni podíval a přes obličej mu přeletěl zvláštní výraz. Pohlédla na Draca v županu a uvědomila si, že sama má na sobě jen pyžamo. Nemohla Blaise vinit z dělání ukvapených závěrů. Než na něj mohla promluvit, Draco jí odpověděl.
„Došlo k vloupání do laboratoře. Ukradli všechno, co jste s Blaisem uvařili, spolu s návodem.“
„Nechal jsi návod u lektvaru?“ ptala se Hermiona nevěřícným tónem.
„Jo, a dík, že zdůrazňuješ naši stupiditu,“ odpověděl Draco. Svůj hněv zřejmě nezaměřoval na ni, ale sám na sebe.
„Jak se dostali dovnitř?“ pokračovala další nabízející se otázkou. Tentokrát odpověděl Blaise.
„Měli klíč.“
„Klíč? Jak to? Byl to nějaký zaměstnanec?“
„Klíč od laboratoře máme jenom Draco a já, Hermiono,“ přistoupil k ní Blaise a ona na něj zírala, když jí došlo, co řekl. „Někdo si musel udělat kopii, ale opravdu nevím, jak to provedl.“
„A co magické ochrany?“
„Nevíme, jak to udělali.“ Blaise na ni civěl a ona věděla, že i když odpovídá na její otázky, v duchu se ptá, co se děje. Přistoupila blíž a ztišila hlas.
„Není to tak, jak myslíš. Spím v pokoji pro hosty, později ti povím celý příběh.“
Blaise přikývl a vrátil se k Dracovi. „Obleč se. Nejlíp bude, když se tam podíváš sám.“
„Hej! Půjdu s vámi,“ navrhla Hermiona, ale oni shodně zakroutili hlavami.
„Ne,“ rázně odpověděl Draco.
„Proč ne?“
„Zůstaneš v bezpečí,“ řekl a zamířil ke své ložnici, ale Hermiona mu zastoupila cestu.
„Přestaň se ke mně chovat jako k drahocenné princezničce! Pro Merlina, bojovala jsem proti Voldemortovi! Jsem lepší čarodějka než ty kouzelník. Dokážu ubránit sebe a klidně i tebe, když to bude třeba!“ prohlásila pevně a vyzývavě na něj pohlédla. Po chvíli se mu ústa roztáhla v úsměvu.
„Dobrá! Jen se tak nerozvášňuj! Můžeš jít s námi.“
““““““““““““““““““““““““““““““““““““““““““““
Vybavení laboratoře bylo rozházené a přísady se válely po podlaze. Draco vypadal rozrušeně, když viděl tu spoušť. Jak procházel místností, sbíral věci.
„Máte kopii návodu, že?“ zeptala se Hermiona. Blaise přikývl a letmo mrkl na Draca. Podívala se na něj také. Pokrčil rameny. Zamračila se.
„Nemáte?“
Blaise si prstem poklepal na čelo. „Jo, přímo tady.“
„Cože?“ zaječela. „V hlavě? Děláš si srandu?“
„Nedělá. Mysleli jsme, že bude lepší mít jen originál,“ vysvětlil Draco. Hermiona zasténala.
„Myslí si, že jsme pitomci,“ konstatoval Blaise a hravě ji šťouchl do ramene.
„Ty jsi pitomec!“ vyjekla Hermiona, která se jen napůl zapojila do jejich žertování. „Myslím tím – jen jeden návod a uložený v laboratoři!“ Náhle se vztyčila. Blaise i Draco ustali ve své činnosti a podívali se na ni. „Takže někdo má návod i pokusné směsi. Musíme si vybavit postup,“ pohlédla na Blaise, který se přikrčil, „abychom to uvařili znovu. Musíme to udělat rychle, protože jestli se tomu zloději povede uvařit lektvar dřív než nám, bude mu patřit. Nemáme žádný důkaz, že je to váš nápad, takže vyhraje on!“ Blaise s Dracem mlčeli. Hermiona se obrátila na Blaise. „Zítra se sem vrátíme a budeme pracovat na návodu a směsi.“
Blaise jí posměšně zasalutoval, ale smál se při tom. „Znamená to, že naši schůzku rušíme?“
Přikývla. „Obávám se, že ano... jen ji odložíme...“
Přejela pohledem k Dracovi. „My dva musíme získat trochu modré večernice - jakýmikoli dostupnými prostředky.“
Draco nadzvedl obočí. „Míníš tím jakékoli nezbytné prostředky?“ zeptal se a ona přitakala.
„Ano. Musíme ji zítra touto dobou mít, takže jestli porušíme pár pravidel, tak ať!“
“““““““““““““““““““““““““““““““““““
Bylo časné dopoledne a Draco na Hermionu čekal v jejím obchodě. Rozhodla se o polední přestávce mimořádně zavřít, takže budou mít čas jít rychle sehnat modrou večernici. Před Hermionou se vršila obrovská hromada otevřených knih. Celý den navazovala spojení se svými dodavateli. Její licence jí dovolovala získat malé množství zakázané látky legálním způsobem, ale musela by ohlásit, k čemu ji potřebuje. Oprávnění k nákupu navíc znamenalo vyplnit formuláře a čekat na povolení. Na to neměli dost času. Museli tedy přistoupit k plánu B.
I tak morálně bezúhonná osoba jako ona věděla, jak získat jisté lektvarové složky neoficiálním způsobem. Její známí měli své známé, a ačkoli tuto možnost ještě nikdy nevyužila, věděla, že je k dispozici. Takže hodila své morální zásady za hlavu a navázala spojení s jedním ze svých méně svědomitých dodavatelů, od něhož dostala jméno jeho dalšího kontaktu, s kterým jí domluvil schůzku na dnešní odpoledne. Právě odcházeli na setkání s ním, když si povšimla, jak na ni Draco zírá.
„Co je? Proč se na mě tak díváš?“
„Ty mě prostě nikdy nepřestaneš ohromovat,“ odpověděl. „Chystáme se sejít s pochybnou existencí, na niž jsme dostali kontakt od jiné pochybné existence, abychom si od ní koupili nelegální ingredienci! To vše v režii „nejlepší bradavické studentky“ Hermiony Grangerové!“
„Jo, ale je to výjimka. Neočekávej, že se to stane pravidlem!“ řekla. „Tak pojď, nebo přijdeme pozdě.“
“““““““““““““““““““““““““““““““““““
Měli se setkat v úzké uličce, odbočující z Příčné. Když se vzdálili od ruchu hlavní ulice, zdála se být velmi tichá.
„Je to trochu děsivé,“ poznamenal Draco.
„Nasaď si kápi,“ poručila Hermiona a sama si přetáhla přes hlavu tu svou. Neklidně vyčkávali pár minut, ale nikdo se neobjevoval.
„Že by nepřišel?“ zeptal se Draco, ale Hermiona zavrtěla hlavou a ukázala na blížící se postavu. Muž byl malý, podsaditý a s téměř lysou hlavou. Uvolněně k nim přistoupil, zdánlivě bez obav z tohoto podivného setkání.
„Greenwayová?“ vyslovil krycí jméno, které si Hermiona vybrala pro toto setkání. Přikývla. Podal jí kus pergamenu. „Všechno je zařízené na dnešní večer. Obrtlá ulice, v jedenáct u sochy černokněžníka. Vezměte s sebou dost peněz a nikde o tom nemluvte, jo?“
Přikývla, uchopila pergamen a nechala ho zmizet ve svém plášti. „S kým se mám setkat?“
„Nemějte strach, najde si vás,“ odpověděl muž. Bez dalšího se otočil a zmizel v uličce. Hermiona se obrátila k Dracovi, který vypadal stejně překvapeně jako ona.
„Teď abychom šli ještě do Obrtlé ulice! Je to vůbec možné? To se mi snad jen zdá!“
Hermiona se opřela o zeď a shrnula si kápi. „Co to sakra dělám? Jestli mě chytí, přijdu o obchod i o licenci!“
„Ještě pořád z toho můžeš vycouvat. Setkám se s ním sám, ty tam nemusíš,“ nabídl jí Draco.
„Ne, setkání jsem domlouvala já. S tebou jednat nebudou,“ odmítla. „Nepropadej panice, měla jsem jen slabou chvilku! Tohle v sobotu večer obvykle nepodnikám.“
„Že ne? Zato já si běžně užívám setkání s divnými chlapy v temných uličkách!“ opáčil Draco a oba se rozesmáli.
Poznámka autorky: Děkuji za komentáře... příští kapitola bude brzy následovat a Draco vysloví malé doznání...