Preklady fanfiction Harryho Pottera

PP: Obraz je sice kratší, ale za to nabitý dějem. Užijte si ho!

* * *

"Bavíte se dobře?"

Vytrhl Pottera z Myslánky žhnoucí zlostí. Jak se opovažuje, jak se opovažuje napadnout takhle jeho soukromí ve chvíli, kdy je otočený zády?

"Vida," nadhodil a s vědomím, s nadějí, že to bude bolet, zaťal prsty do Potterovy paže. "Vida... pobavil jste se, Pottere?"

Chlapcovy rty se pohybovaly, ale přes řev krve v svých uších se mu nepodařilo zaregistrovat, co říkal. Ne že by nutně potřeboval odpověď; samozřejmě že se Potter pobavil. Pravděpodobně byl u vytržení, stejně jako jeho-

"S vaším otcem byla opravdu legrace, že?" zasyčel a třásl s tím spratkem, třásl a třásl, ale nestačilo to, chtěl ho roztrhat na kusy, urvat mu končetiny, uškrtit ho, přímo teď a -

Smýkl chlapcem k zemi. "O tom, co jste viděl, nebudete s nikým mluvit!"

"Ne," vydechl Potter, ale Severus už nic neslyšel, protože mu ruka s hůlkou cukala a hlavu měl plnou kleteb: Sectumsempra, ano, Crucio, ještě lepší, nebo možná něco surového, divočejšího. Cítil, jak to v něm roste, bubnuje, sílí -

"Vypadněte, vypadněte, už vás ve svém kabinetě nechci v životě vidět!"¹⁾

Potter prchl v okamžiku, kdy Severus ztratil nad svou magií kontrolu a nad hlavou se mu roztřásla sklenice se šváby. Dveře se zabouchly, načež celá zeď explodovala a zasypala Severuse vodopádem blýskavých střepů. Úlomky skla, které ho zasáhly do tváře, byly tou jedinou věcí, která mu zabránila rozletět se za chlapcem a dopustit se na něm hrubého násilí.

Jen tou jedinou.

* * *

Postupem času se moc neuklidnil. O hodinu později stál nad Myslánkou. Předtím znovu poskládal to, co byl schopen zachránit, ale většina letité usilovné práce byla na vyhození. Takže mu Merlin pomáhej, ale jestli se Potter někdy znovu byť jen zamračí na práh u jeho dveří...

Jakmile se jeho vzpomínky znovu pospojovaly, burácení krve se okamžitě proměnilo v led.

Jistěže Potter vpadl do jeho vzpomínek, ale Severus pochyboval, že by důvodem byla vypočítavost či zlé úmysly. Spíš za to mohla naprostá hloupost v kombinaci s tou jeho zatracenou zvědavostí...

Necítil ani tak vztek, jako spíš zradu. Temnou, hořkou zradu, což bylo naprosto absurdní, protože to on zasel její sémě, ne? Nejprve vymazal vazby, které si k němu Potter vytvořil, i když z dobrého důvodu; pak zlikvidoval křehký respekt, který k němu chlapec možná pociťoval, tím, že mu záměrné způsoboval bolest a vyžíval se v jeho ponižování na té nejosobnější úrovni. Proč by pro všechno na světě neměl Potter chuť udělat totéž?

Ale ani to nebyla skutečná pravda. Zavřel oči a připomněl si Potterovu tvář, když ho našel v Myslánce, a náhle viděl, že se díval špatným objektivem: Potter se nebavil. Byl zděšený.

V současné době ho Potter nenáviděl každým kouskem své duše. A přesto byl zděšený. Jednoduše proto, že byl ve stejné situaci a věděl, jaké to -

"Nebelvírská spravedlnost," zabručel Severus, ale ta slova mu na rtech chutnala hořce. Pokřiveně.

Potřásl hlavou. Tohle všechno bylo vedlejší. Potter se potřeboval naučit Uzavírání a Severus to věděl. Jenže se ocitl ve slepé uličce - stále ho kvůli tomu, aby všechny jeho vzpomínky zůstaly zcela nedotčeny, nemohl učit, protože Potter by je mohl vidět, a jak by pak skončil? Díky všem bohům, že ze všech vzpomínek, do kterých se Potter mohl ponořit, to byla právě tahle, jinak by se Severus mohl potýkat s daleko většími škodami. Ne, za těchto okolností ho učit nemohl, ale navíc si ani – svému druhému já - nedůvěřoval. Nevěřil, že bude souhlasit s pokračováním v lekcích jen proto, že mu to Severus napíše na kus papíru poté, co přikáže Potterovi vrátit se do jeho kanceláře. Po pravdě řečeno nevěřil, že by se po takovém vzkazu prostě nerozhodl přestat se znovu spojováním svých vzpomínek, protože by došel k závěru, že zešílel.

Ale to nejdůležitější - nevěřil si ohledně Pottera. Dotkl se ho a udeřil ho; tak tak že ho nezmlátil do krve, nebo neudělal něco mnohem horšího.

Ne, nemohl si dovolit být znovu v jeho blízkosti. Což bohužel znamenalo, že Potter se bude muset obejít bez Uzavírání.

Povzdechl si. Všechno bylo mnohem jednodušší, dokud mu ještě chybělo svědomí.

* * *

Udusil se velikonočním vajíčkem, nalezeným na chodbě ve čtvrtém patře, napsal si. Utopil se v bažině, kterou tu nechala Weasleyova dvojčata.

Protřel si oči. Velikonoce mu nepřinesly žádný oddech, jen hodiny strávené ve společnosti Pána zla, který trval na tom, že chce znát místo Brumbálova pobytu.

Neměl velkou radost z toho, když mu Severus, pro jednou zcela popravdě, odpověděl, že o něm nemá tušení.

Nicméně se zdál docela potěšený pokrokem, který učinil ohledně získání proroctví, což se Severusovi příliš nelíbilo. Vzpomněl si na chodbu, která ve snech zaměstnávala Potterovu mysl...

Ozvalo se zaklepání na dveře.

"Lupine," přimhouřil Severus oči. "Co tě sem přivádí?"

Muž popošel blíž. "Něco, co bude lepší probrat uvnitř. Můžu?"

"Myslím, že ne," zastoupil mu Severus cestu. "Víš, radši si do komnat žádné škůdce nepouštím."

Lupin se soustředěně rozhlédl po chodbě. "Nerušil bych tě, kdyby to nebylo důležité."

"Co je důležité pro tebe, nemusí se nutně týkat i mě," poznamenal Severus, ale ukročil stranou. "Nuže?"

"Všiml jsem si, že už Harryho dál neučíš nitrobranu."

"Přesně tak, neučím. A už ani nebudu."

"Prosím, Severusi, musíš... prosím obnov to učení. Není nic důležitějšího než Vol- jeho..." přešel na neutrální označení, jako by bral ohled na Severuse, cha! - "... získávání přístupu do Harryho mysli."

"Jsem si toho vědom. A ne, neobnovím ho."

"Severusi, prosím. To, že ti Harry takhle slídil v Myslánce, bylo špatné -"

Tolik k Potterovu zachování tajemství. Dobrý bože, bylo to se Severusem už zlé? Skutečně si toho chlapce romantizoval?

"- ale je si toho vědom, věř mi. Znovu to neudělá, tím jsem si jistý. A uvědomuji si, že mu možná nebudeš důvěřovat a máš plné právo být naštvaný, ale je to opravdu dostatečně velký důvod odmítnout ho -"

"O mých důvodech nemáš to nejmenší ponětí," pronesl Severus potichu a popošel k Lupinovi. "To nejmenší. Jako vždy si myslíš, že znáš všechna fakta, a přitom neznáš žádná."

"Tak tedy proč? Pokud bys mi to vysvětlil, pak bych možná mohl -"

"Nemusím se před tebou ospravedlňovat. Není to dvoje věc."

Lupin se na chvíli odmlčel, ruce pevně sevřené v pěst. Pak to zkusil: "Myslíš, že by Brumbál oce-"

"Brumbál tu není," přerušil ho Severus. "A neodpovím ti, tak laskavě přestaň plýtvat mým časem." Otevřel dveře a dodal: "Odejdi. Ihned."

Lupin se narovnal, pak zavrtěl hlavou a vycouval na chodbu. "Aspoň o tom přemýšlej. Prosím," řekl těsně před tím, než mu Severus zabouchl dveře před nosem.

Potíž byla v tom, že přesně to Severus dělal. Přemýšlel o Pánu zla a chodbě z Potterových snů, přemýšlel o skutečnosti, že neznal místo Brumbálova pobytu a byl nucen spoléhat se na jiné členy Řádu, kterým možná byla tato informace svěřena čistě jen proto, že netrávili svůj čas v těsné blízkosti Pána zla.

Jenže on se ocitl ve slepé uličce.

* * *

Rozmlácen o strom Hagridovým nevlastním bratrem, zapsal si na konci května. Pozn.: zklidňování obra se neliší od zklidňování hypogrifa, jen dávkování je jiné.

Nenahlásil Hagrida jednoduše proto, že ztratit jakéhokoliv spojence proti Umbridgeové se zdálo nerozumné.

Model z předchozích let zůstal stabilní: během N.K.Ú. nezemřel Potter ani jednou. Ve skutečnosti z něj Severus mimo čas jídla nezahlédl ani vlas, tedy až do okamžiku, kdy ho Umbridgerová povolala do své kanceláře a dožadovala se Veritaséra, aby mohla Pottera vyslechnout.

"Má Tichošlápka! Drží Tichošlápka tam, kde je to ukryté!"²⁾

Jako kdyby si to poselství Severus už nepřečetl v Potterově hlavě. Chlapec nemohl přenášet své myšlenky víc nahlas, než už je upřeným pohledem ukazoval Severusovým očím.

Bohužel Potterovo odmítnutí důvěřovat zdravému rozumu znamenalo, že nemohl dokonce ani nenápadně naznačit něco, co by možná byla schopná zachytit Grangerová, aniž by neriskoval, že tomu porozumí i Umbridgeová. A tak popřel jakékoliv pochopení a zanechal Pottera v jejích rukách.

Bral dva schody najednou a hnal se do odlehlého rohu nádvoří, přičemž celou dobu proklínal Brumbálovu volbu komunikace. Bylo naprosto skvělé a dokonalé posílat a přijímat takovéto zprávy, když byl člověk mimo dohled slídivých očí; ve sklepení obklopen dětmi Smrtijedů mu tento luxus jaksi dopřán nebyl.

Jakmile byl z dohledu, vyvolal laň. Jdi na Ústředí, nařídil jí tiše. Najdi jakéhokoliv člena Řádu a pověz mu, že Pán zla chytil Blacka a drží ho na oddělení záhad. Řekni mu, ať upozorní Brumbála. Ihned!

Celý nesvůj sledoval, jak kluše do noci. Zatraceně, kdyby jen Minerva nebyla u Svatého Munga. Ona by věděla, kde Brumbál je, tím si byl jistý.

Čas se vlekl. Právě když se rozhodl, že by měl jít raději zkontrolovat Pottera, snesl se z nebe stříbřitý tvar a přiměl jej ztuhnout na místě.

"Co do prdele blbneš, Snape?" zavrčel popuzeně Blackovým hlasem. "Já jsem tady, sakra! A není třeba upozorňovat Albuse; čekáme ho tu každou chvíli. Až sem dorazí, postarám se, aby se dověděl, že ti totálně šplouchá na maják."

Do prdele. Do prdele, do prdele, do prdele, jak sakra mohl být tak hloupý? Nezastavil se, aby si to promyslel, a místo toho rovnou vystartoval do kanceláře Umbridgeové - potřeboval se okamžitě dostat k Potterovi, aby mu zabránil nakráčet přímo do pasti.

Kancelář byla prázdná. V duchu zaklel a vydal se zpět do přízemí a přes vstupní halu ke schodišti do sklepení, když tu zahlédl v chodbě záblesk blond vlasů.

"Draco!"

Úmyslně se narovnal a přinutil se ke klidu. Chlapec vyšel pomalu, líně schody. Klid, musel vyzařovat klid.

"Potřebuji mluvit s ředitelkou, ale zřejmě už není ve své kanceláři. Byl jste s ní - nevíte náhodou, kam odešla?"

Draco zkroutil ústa do znechucené grimasy. "Poslala nás pryč, i když jsme odvedli tak dobrou práci. Jako kdybych nebyl důvěryhodný. Já! Odešla s Potterem a ostatními pryč, protože Grangerová se chystala -"

"Je mi jedno, jaký blábol vyplodila Grangerová. Jak jsem řekl, musím mluvit s ředitelkou. Víte, kam je odvedla?"

"Vlastně bych neměl."

"Ale víte to."

Dracovi přešel přes rty prohnaný úsměv. "No, nemohl jsem dovolit, aby mě takhle odsunula na vedlejší kolej, ne? Tak jsem se plížil za nimi. Šli do lesa, ale -" úsměv se změnil v našpulený ret, "já tam nechodím moc rád."

"A jak je to dlouho?"

Draco pokrčil rameny: "Nevím. Chvilku."

"Tak dobře," řekl Severus, a aniž by se zdržoval strohým přikývnutím, zamířil pryč. Postaral se, aby jeho kroky vypadaly klidně, dokud se za ním nezavřely vchodové dveře. Ale ani pak se nedal do běhu, kdyby se Draco náhodou rozhodl znovu slídit.

Les před ním byl tichý a temný. Po Potterovi nebo po Umbridgeové nikde ani vidu, ani slechu, ačkoliv teď už by se jistě měli vracet.

Jakmile ho dostatečně kryl stromový porost, znovu vyvolal laň. Potter mylně věří, že Black byl zajat; Pán zla ho má očividně v úmyslu vylákal na oddělení záhad, aby získal proroctví. Umbridgeová ho odvedla do lesa, ale nevrátili se, tak ho jdu hledat tam. Shromážděte Řád, a co nejdříve zamiřte na ministerstvo. A do prdele, Blacku, zůstaň jako dobrý pes tam, kde jsi. Někdo musí počkat na Ústředí, aby informoval Brumbála, co se stalo.

Další důvod, proč jsou Patroni tak zatraceně neužiteční, pomyslel si, když laň zmizela do noci - dostanou se sice daleko, jenže překonání značných vzdáleností jim zabere hodně času.

Mohl se jen modlit, aby se tam dostal včas.

* * *

Stál v Brumbálově kanceláři uprostřed polámaných tretek a rozbitých přístrojů rozházených po podlaze.

"Mrtvý," řekl.

"Ano," kývl Brumbál. Vyhlížel unaveně a staře, vůbec ne jako člověk, který právě porazil nejsilnějšího temného čaroděje v zemi.

Severus by měl být šťastný. Měl by být povznesený nad zprávu o Blackově smrti, po které tak zoufale tolik, tolik let toužil.

Ale uprostřed důkazů Potterova žalu se cítil jen dutý a prázdný.

* * *


Poznámka překladatelky:

1) Předcházející přímá řeč je doslovnou citací z HP5, kap. 28 v překladu pana Medka.

2) Harryho výkřik je doslovnou citací z HP5, kap. 32 v překladu pana Medka.