Preklady fanfiction Harryho Pottera

Prohlášení:

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem JKR, autorky ságy Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří panu Medkovi, který tuto ságu přeložil do češtiny. Autorská práva konkrétně k této povídce vlastní padfoot4ever, která napsala tuto fanfiction. Povolení k českému překladu patří  uživatelce Dominika.Del. Tento překlad je tvořen pouze pro duševní obohacení, nikoliv pro obohacení finanční. Nicméně, kopírování a případné porušování autorských práv je ilegální.

Toto je závěrečné odpočítávání. Přesně za pět hodin budu mrtvá. Zajímalo by mě, co si Aidan beze mě počne. Vím, že jsem mu nejspíš obrátila vzhůru nohama, co je dobré a co správné, ale doufejme, že se přes to dostane a skutečně vyroste v normálního člověka. Nebo tak normálního jak jen poloviční Malfoy, poloviční Weasley může být - a tak normálního jako někdo, jehož nevlastní matka zabila jeho matku, může být.

A pak znovu, možná mě Daisy nezabije. Možná proběhne souboj a já vyhraju, bez ohledu na fakt, že má oproti mně deset let životních zkušeností navíc a OVCE z Formulí. Dobře, předpokládám, že má OVCE z Formulí, když pracuje v průmyslu očarování košťat. Stále mám postoj - nebo jak má matka říká nestydatou drzost - a tu nemůžete doopravdy srovnávat s několika hloupými kouzly.

Sečteno a podtrženo, jsem mrtvá žena.

"Hlavu vzhůru, lásko." říká mi Gladys, dívá se jak super-rychlostí kroužím brkem ve svých rukou. Je to ten samý brk, který mi dal 'Aidan' k Vánocům. Doufám, že ho se mnou pohřbí. "Možná si jen chce půjčit nějaké nádobí."

,,Kdyby si chtěla půjčit nádobí, proč by jí o to neřekla před dítětem?" ptá se Hazel logicky, "Ne, Rose je mrtvá."

Díky, Hazel.

"Není mrtvá." říká zuřivě Linda. "Daisy nemá žádné právo Rose o Scorpiusovi cokoliv říkat! Byl její první!"

Tuhle Lindu jsem měla vždycky ráda.

"No, ano, technicky." říká Gladys. "Ale Rose ho pustila k vodě."

Proč o mě musí mluvit, jako bych neseděla přímo vedle nich?

"Ano, ale přece jenom Scorpius je Daisyin manžel." říká Hazel.

"A?" vyprskne Linda. "To, co Rose a Scorpius měli, bylo mnohem hlubší než nějaký kus papíru!"

"No, to je ono, bylo." říká Hazel. "Rose to se Scorpiusem skončila. Nemůže od něj očekávat, že bude kolem postávat věčně."

"To je dobře, že tě neslyší." řeknu suše.

"Včera v noci spal v její posteli!" říká Linda a bouchá rukou o recepční pult. "Copak ti říká tohle?"

"Že je typický chlap." říká Hazel. "Myslí svým -"

"Nebylo žádné myšlení s čímkoliv minulou noc!" vyštěknu. "Spal minulou noc na mé posteli, ne v ní!"

Měla jsem zavolat, že jsem dneska nemocná. Po včerejší katastrofě je tu tak moc práce k dodělání, ale já prostě nejsem v náladě, abych cokoliv dělala. Počet mrtvých se šplhá ke třiceti, a to pomyšlení způsobuje husí kůži pokaždé, když o tom přemýšlím. Dokonce ani dnes nepomáháme. Jsme zpět u provádění nudné administrativní práce; jinými slovy, Linda je zpět u čtení Týdeníku čarodějek, Gladys se vrátila k lakování svých nehtů, Hazel je zpátky u běsnění o manželovi a já jsem zpátky u fantazírování o cílech, kterých nikdy nedosáhnu a blonďatých vlasech, které nikdy nebudu mít. A samozřejmě o mé brzké vraždě.

Kromě toho jsou tu rodiny, které k nám každých pár minut přistupují a ptají se po svých blízkých, kteří byli zraněni během včerejších výbuchů, někteří z nich jsou mrtví. Gladys a Hazel doručují špatné zprávy. Nedaří se mi sebrat odvahu. Jak říci ženě, že její dcera je mrtvá? Nedokážu si představit, jaké to je ztratit dítě. Kdyby se cokoliv někdy stalo Aidanovi, nejsem si jistá, co bych dělala. Dokonce přemýšlení o tom je příliš nesnesitelné.

Kolem oběda dostávám dopis od babičky Molly. Navzdory faktu, že jí Al k osmdesátým narozeninám koupil kouzlo-fon, trvá u komunikace s lidmi na psaní dopisů. Dochází k závěru, že když zvládla osmdesát let svého života bez polo-mudlovské magie, neměla by ji začít požívat nyní. Dědeček si, na druhou stranu, myslel, že to byla ta nejlepší věc od jeho létajícího auta.

Milá Rose,

už téměř týden jsi nenapsala, drahoušku! Bylo by milé vědět, jestli jsi stále naživu. Uvědomuji si, že v práci musíš být velmi zaneprázdněna, zvláště potom včerejším neštěstí, ale příležitostný dopis pro tvou milovanou starou babičku by ti neměl z tvého nabitého rozvrhu ubrat tak moc času. Mimochodem, přednášky stranou -

Přednášky stranou? To je mi novinka.

- důvod, proč píšu je, abych ti dala vědět - jestli už o tom nevíš - že obchod byl zničen při včerejším výbuchu. Naštěstí tvůj strýc George tam toho času nebyl, ale jsem si jistá, že si umíš představit to množství škod, jaké nekontrolované kouzlo udělá Kratochvilným kouzelnickým kejklům.

Raději nepřemýšlet nad množstvím škod, které by na tom místě mohly být napáchány. Kratochvilné kouzelnické kejkle byly v nejlepších časech soudkem střelného prachu. Překvapuje mě, že nevyletěly do povětří dříve. Díky Merlinovi, že tam strýček George nebyl.

George je z toho celý pryč. Tvá mamka se s tebou včera pokoušela spojit, ale nebyla jsi doma. Někteří z nás se potkají během dne v Příčné ulici, aby pomohli uklidit nepořádek. Tvůj táta a Harry říkají, že byla nalezena poslední těla. Předpokládám, že bychom se měli považovat za šťastné, že jediné, co jsme ztratili, byl obchod. Každopádně, kdybys chtěla po práci přijít do Příčné ulice, opravdu bychom ocenili tvou pomoc. Andromeda dá na Aidana pozor - hlídá pro Victorii a Teddyho Remuse a Dorie.

Doufám, že se brzy uvidíme, drahá,

babička.

Byla jsem tak sobecká. Nikdy jsem ani nepomyslela na obchod strýčka George, nebo na strýčka George. Stala jsem se tak egocentrickou, že když se stane katastrofa přímo vedle obchodu mého vlastního strýčka, vše na co jsem schopná myslet, jsem já samotná a jak je pro mě těžké vidět lidi umírat? Je mi ze sebe špatně. Jsem ten typ člověka, který jsem vždy nenáviděla. I teď s vědomím, že později budu pomáhat svému strýci sbírat střepy jeho zničeného podnikání, myslím na sebe - protože nyní mě Daisy nemůže dnes večer zabít.

"Rose, ahoj."

Je to léčitel Kennedy. Damien. Nejsem si jistá, jak bych mu měla říkat. Linda vzhlédne od svého magazínu a Gladys a Hazelin výraz vyzařuje daleko větší nadšení, než tomu bylo před deseti vteřinami. Hoří mi uši - cítím je.

"Ahoj." odpovím.

"Jen jsem ti chtěl poděkovat za tvojí pomoc včera." říká, jako kdyby měl naspěch. Zdá se, že tak mluví vždycky. Ale na druhou stranu, on má vždy naspěch, je docela důležitým léčitelem. Scorpius je typ bezstarostného člověka, který se nikdy nezdá být ve spěchu, ať jde kamkoliv - s výjimkou, když přijde na uspěchání dítěte a oženění se, samozřejmě. Takhle mi leze na nervy.

"Oh, dobře." říkám trochu zaraženě. Nechci poukázat na to, že jsem doopravdy neměla jinou možnost než pomoci. "Eh... rádo se stalo."

"A myslel jsem, že bych ti mohl dát tohle," podává mi letáček – PO-OVCové kurzy lektvarů*. Gladys, Linda a Hazel se snaží podívat se, co mi to dal, všechny byly samozřejmě velmi nenápadné. "Je vidět, že jsi nadaná na lektvary," pokračuje, "Tohle jsou Po-OVCové večerní kurzy, které se pořádají tady vždy v pondělí."

"Och." řeknu. Vypadá zklamáný mou lhostejnou odpovědí. "No, děkuji, ale já skutečně nemám čas - AU!" Gladys mě kopne. Damien předstírá, že si toho nevšiml.

"Och?"

,,Ano," pokračuji a mnu si mojí pohmožděnou nohu, "Musím se starat o dítě, nemyslím si, že má možnosti najmout si chůvu..." Ani se neobtěžuji zmínit to, že by mohl zůstat se Scorpiusem. Protože jak trapné je přiznání, že jsem matka samoživitelka, nemám chuť vysvětlovat, že si to prostě nemohu dovolit.

"Dobře, skutečně si myslím, že máte talent." říká Damien. "Byla by ostuda promarnit ho. Nemáte rodinu, která by se mohla postarat o vašeho..."

"Syna." informuji ho. "A ne, pocházím z velmi malé rodiny. A všichni jsou po smrti." Půjdu rovnou do pekla. Linda znechuceně vrtí hlavou.

"Och, to je mi moc líto." říká soucitně Damien. "Je tu něco, co bych mohl udělat?"

Jsem v tom až po uši. Už víc nemůžu lhát. Hazel vypadá, že vybuchne smíchy a Linda se stále tváří znechuceně. A Gladys je připravená kopnout znovu.

"Podívejte." povzdechnu. "Mám rodinu - velkou, která je až moc naživu." Pozvedne obočí. "Důvod, proč se nemohu účastnit těchto hodin je, že nemám OVCE z Lektvarů. Nemám OVCE vůbec z ničeho." Přiznáním nedostatku vzdělání léčiteli se fakt cítím jako po kopačce do břicha. On se pravděpodobně právě cítí dost nepohodlně. Ačkoliv asi ne tak nepohodlně, jako se musel cítit, když si myslel, že celá má rodina je mrtvá.

"Vy nemáte OVCE z lektvarů?" ptá se.

"Ne." připouštím kompletně v rozpacích a zostuzená. "Opustila jsem Bradavice po mém šestém ročníku." Gladys, Hazel a Linda všechny nyní předstírají, že pracují. Cítí, jak je mi to nepříjemné.

"Vážně?" ptá se překvapeně. "Pak jsem tedy ještě více přesvědčen, že byste se měla toho kurzu zúčastnit."

"Prosím?"

"Rose, jsi jednoznačně dobrá v Lektvarech. Věděla jsi, jak připravit Proti-zlomeninový lektvar bez toho, aniž bys složila své OVCE! Jsou tu jiné kurzy - Lektvary pro začátečníky, nebo pokročilé." říká mi. "Skutečně si myslím, že bys to měla zvážit."

"Zváží." říká Gladys.

"Rozhodně ano." říká Linda.

"Skvěle." usmívá se Damien. "Pošlu více brožurek. Hezký den, dámy."

Ani ne po patnácti minutách mi na stole přistanou dvě brožurky- Po-NKÚ lektvary a Lektvary pro začátečníky. Upřímně, umíchám jeden lektvar a hned mám začít brát noční kurzy? Je to směšné. Tedy, byla jsem v lektvarech dobrá, když jsem byla ve košle, ale polovinu z toho všeho jsem už zapomněla. Je naprosto vyloučené, že se toho zúčastním.

,,Půjdeš tam," řekne mi Gladys, "Nebudeš tu trčet do nekonečna."

Nemám na to čas. Brzy začnu chodit na přemisťovací kurz a musím se starat o Aidana a nemůžu si dovolit brát noční školu. Myslím, že se Gladys mýlí. Myslím, že tu budu do nekonečna.

*

Příčná ulice je naprosto plná, když tam dorazím po té, co jsem nechala Aidana u paní Tonksové. Půlka ministerstva je venku a pomáhá znovu obnovit a postavit Příčnou ulici. Jak je vidět, bystrozorové odvádí nejvíc práce pod vedením strejdy Harryho. Někteří lidé nechali před obchody kytice s fotkami zesnulých. Okna u Děravého kotle jsou rozbitá, zdi jsou spálené, ale to je tak asi všude. Naopak Gringottovic banka na druhé straně ulice vypadá netknutě.

Zariovo hůlkové obchodní středisko, jak jsem předpokládala, je naprosto shořelé až do základů. Dříve krásný obchod, který poskytoval hůlky všem čarodějnícím a čarodějům v Anglii (po smrti Ollivandera) je teď jenom suť. Lidé zapalují svíčky, což je trochu ironické, když to tu ještě před pár dny bylo v plamenech.

Kratochvilné kouzelnické kejkle jsou – nebo bych spíš měla říct byly – přesně naproti Zariovi obchodu. Je to horší než jsem očekávala. Ikdyž rám budovy pořád stojí, nic jiného už ze strejdova obchodu nezbylo. Vidím mého bratra, Huga, jak stojí venku a kouká se na to s rukama v kapsách. Tak hrozně dlouho jsem ho neviděla. Je vtipné, jak Al, James a Dom jsou jen moji bratranci a sestřenice, ale vídám je mnohem častěji než mého malého brášku. Řekla jsem 'malého' – měří 195 centimetrů. Lidé si tudíž skoro vždy myslí, že já jsem ta mladší. Hned jak mu bylo patnáct, začal rychle růst a já jsem ho už nemohla šikanovat tak, jak jsem mívala ve zvyku.

,,Ahoj Hugo," pozdravím ho, ale jsem neschopná spustit oči z obchodu. "Wau..je to vážně všechno pryč."

,,Jep," přikývne Hugo smutně. Strávili jsme jako děti tolik času pobíháním okolo. Strejda George měl ve zvyku dávat nám zdarma Ultradlouhé uši a Karamely jazyk jako jelito, abysme s nimi trápili rodiče.

,,Je tu mamka s taťkou?" ptám se.

,,Mamka je pořád v práci," odpoví mi, "A táta je uvnitř s Harrym."

Fred a Roxie vyjdou ze zbytku obchodu a připojí se k nám. Vypadá to, že Roxie brečela.

"Všechno je pryč." Říká nám třesoucím se hlasem Roxie. "Nic tam nezbylo."

"S výjimkou těchto nezničitelných pavouků." říká Fred a Roxie vypadá, že při pomyšlení na ně jí bude špatně. Hugo se viditelně zachvěje. Nezničitelní pavouci jsou vysoce realistické napodobeniny pavouků, které mohou být použity ke strašení arachnofobiků - vždycky jsem milovala nechávat je na taťkově polštáři. A na Hugově polštáři.

"Je váš taťka v pořádku?" zeptám se jich, i když znám odpověď.

"Ne." odpovídá Fred, "Nikdy jsem ho neviděl tak smutného."

"Ten velký obraz, kde je on a Fred je zničen." říká Roxie. "Víš který? Ten za pultem?" Byl tam velký zarámovaný obraz strýčka George a jeho dvojčete Freda, který zemřel ve válce, když jim bylo dvacet. Byl pořízen v den, kdy prvně otevřeli obchod, a bylo by nemožné je od sebe odlišit, kdyby na sobě neměli svetry od babičky Molly se svými iniciály. Nedokážu si představit, jak se strýček George musí cítit - všechno, co vybudoval se svým bratrem, je teď kompletně zničeno.

,,S čím můžeme pomoct?" ptám se a vytahuji hůlku.

"Uvnitř je přelidněno." říká nám Fred. "Zřejmě bychom měli prostě pomoci uklidit nějaké trosky tady venku..."

Dáme se do práce.. Znovu a znovu se objevují různí rodinní příslušníci, aby nám pomohli, chodí dovnitř obchodu a ven. Pomáháme také ostatním lidem, kteří se pokouší opravit své vlastní obchody a kteří nemají rodinu tak velkou, jako je ta naše. Ale bez ohledu na to, kolik lidí se objeví, nelze změnit to, že Reparo nedokáže opravit tak mnoho. Někdo nám rádio, abychom ho během práce poslouchali. Ministr kouzel, Luca Livingston, poněkud rozporuplný starý podivín, který pokaždé dělá ve svých otřesně špatných proslovech dlouhé, dramatické (a nevhodně načasované) odmlky, hovoří o včerejší katastrofě. V současnosti mu je něco přes stovku. Počítá se, že každým týdnem rezignuje. Ten člověk vypadá jako oživlá mrtvola.

"Včerejší výbuch v Příčné ulici byl... politováníhodný. Upřímnou soustrast jménem celého ministerstva... kouzel rodinám všech zesnulých. Ehm! Je to smutná událost, když umírají lidé... a tato... není výjimkou."

Mám podezření, že za něj jeho domácí skřítek píše proslovy.

"Naše myšlenky jsou s těmi, kteří... zemřeli. Smrt je jako... ehm..."

Je tam nějaké šustění stránkami. Můžu ho slyšet, jak si posouvá brýle po nose.

"... závěrečnou cestou na cestě vedoucí... nikam."

Je mi ho trochu líto. I v této zoufalé situaci si lidé kolem mě nemůžou pomoct a tomu chudákovi se smějí.

"Smrt přichází k nám všem... když ji nejméně očekáváme."

"No, tohle je povznášející." řekne James, který zřejmě právě dorazil. Vypadá jaksi unaveně, pravděpodobně ze všeho paření, kterého se jednoduše musí jako člen prvního týmu Kudlejštích kanonýrů, který vyhrál ligový pohár od roku 1892, účastnit. Alespoň, že je tady. "Kdy ten starý mizera konečně zaklepe bačkorama a vysvobodí nás z našeho utrpení?"

Najednou začne Livingston kašlat a pak je tam hlasitý zvuk nárazu - a pak ticho.

"Oh sakra! Zná někdo kouzlo kardiopulmonální resuscitace? - Myslím, že je mrtvý! - Merline, on je mrtvý! Jsme stále v éteru?

"Myslím, že se ti tvé přání nejspíš plní." řeknu Jamesovi, který když zesiluje rádio, vypadá docela provinile.

"Ehm, posluchači za tamto se omlouvám," říká moderátor programu, "ale myslím... myslím si, že ministr kouzel právě zemřel, živě ve vysílání!"

"No, to je něco, co se jen tak nevidí - nebo neslyší - každý den." pokrčí Hugo rameny, nevypadá příliš zasažený náhlou smrtí Luca Livingstona. "Ten chlap byl tak jako tak chodící mrtvola."

"Mohl bys prokázat trochu respektu, víš." řeknu, když lidé kolem nás začnou klábosit mezi sebou o tom, co se stalo. "Právě zemřel člověk."

"No jak řekl on sám," říká James, "smrt k nám všem přichází, když ji nejméně očekáváme. A pak je najednou mrtvý. Osobně si myslím, že tahle ironie osudu je zábavná."

O pár minut později je ministrova smrt potvrzena a strýček Harry, jako vedoucí oddělení bystrozorů, musí pospíchat zpět na ministerstvo těsně následován mamkou a taťkou. Zdá se, že nikdo neshledává ministrovu smrt v žádném směru šokující nebo smutnou - ve skutečnosti, někteří lidé byli překvapení, když zjistili, že ještě mrtvý nebyl. Někteří e dokonce tváří potěšeně.

Nicméně, myšlenky na Luca Livingstona jsou z mé mysli rychle vystrčeny, když se Scorpius zjeví přímo vedle Kouzelnických kratochvilných kejklí těsně následován Daisy. Vypadá to, že se připojím ke starému drahému Lucovi dříve, než jsem si myslela.

"Sakra." zasyčím, jakmile je spatřím. James se mi potichu směje. "Kryj mě!" Poručím a skočím za něj.

"Scorpe, kamaráde, tady!" zavolá James a já mu zapíchnu svou hůlku do zad. "Au!"

"Nenávidím tě!" zašeptám zlostně. Scorpius a Daisy přistupují a já vylezu ze svého velmi špatného úkrytu. Daisy nevypadá nijak zvlášť naštvaně, že mě vidí, takže možná neví, že u mě Scorpius minulou noc zůstal, nebo možná je jen dobrá herečka.

"Mysleli jsme, že bychom mohli být užiteční." říká Daisy. "Teprve dnes jsme slyšeli o Georgově obchodě. Myslela jsem, že veškeré škody byly způsobeny na druhé straně ulice."

,,Je v pořádku?" ptá se Scorpius.

,,Jde to. Pořád lepší než Luca Livingston," řekne James, "akorát zaklepal bačkorama v přímým přenosu v rádiu!"

,,Vážně?" zalapá Daisy po dechu, "On umřel?"

,,Já myslel, že už je dávno mrtvý," konstatuje Scorpius a Daisy ho hravě udeří do ramene, kárajíc ho tak za vtip, kterému by se chtěla zasmát, ale ví, že by neměla. Jenže on si srandu nedělal – stoprocetně jistě si myslel, že je Livingston mrtvý.

,,Možná že taky byl," řekne James. Mezitím co James podrobně líčí příběh Scorpiovi a Daisy se nenápadně vzdálím, doufajíc, že se vynu trapné konfrontaci. Mohla mě v klidu zabít a vypadalo by to jako nehoda. Spadla na mě nestabilní zeď, další hůlka si 'náhodou' začala dělat co chtěla a zabila mě, čirou náhodou jsem se nabodla na koště... možnosti jsou nekonečné. Ale ona se se mnou ani nesnaží bavit, pomáhá jenom s uklízením.

O pár hodin později kolem deváté je nám všem moc velká zima a už jsme unavení na to, abysme dál něco dělali a tak nám babička Molly nařídí, abysme se přemístili do Doupěte. Přemisťuji se s Jamese, který mě drží za boky jako kdybych byla malé dítě- čím dřív složím mojí přemisťovací zkoušku, tím líp. Doupě je uplně plné, když tam dorazíme. Jsou tu všichni- dokonce i Hagrid, nemůžu si pomoct, abych si ho nevšimla když každého na zahradě převyšuje. Je moc velký na to, aby mohls být v domě. Neviděla jsem ho od Alových 21. narozenin, které se slavily před rokem. Od té doby, co jsem opustila Bradavice je tolik lidí, které skoro vůbec nevídám.

Následuji Jamese, Scorpiuse a Daisy dovnitř, kde je mamka, táta, Harry a Ginny, kteří se baví o něčem důležitém. Vím, že to je důležité, protože jsem si všimla, že si mamka kouše nervózně nehty, táta má založené ruce a nakrčené obočí, Harry si projíždí rukou vlasy a Ginny kouká neustále někam jinam. Takhle přesně to probíhá, když diskutují o něčem, co se týká ministerstva, což je asi to, co řeší. Ginny dělá pro Denního Věštce takže není z ministerského gangu. Můžu říct, že jí to i trochu štve.

,,Musíš to udělat, Hermiono," řekne táta, "Jseš pro tu práci nejvhodnější."

,,Ron má pravdu," souhlasí Harry, "Určitě bys to měla zkusit."

,,Měla by zkusit co přesně?" zeptá se Hugo, připojujíc se tak do konverzace. Máma se začervená a sklopí pohled na podlahu. Harry s Ginny se na ni podívají, jako kdyby čekali na povolení říct nám o tom, co řešili.

,,Tvá matka se přihlásí na post nového ministra kouzel!" oznámí nám táta nadšeně. Cítím jak mi klesne čelist. Je to něco, co neslyšíte každý den.

,,Ministra kouzel?" ptá se Hugo, "Děláš si srandu?"

,,Ne," odpoví máma, "Byla jsem pouze požádána, abych nad tím popřemýšlela, to je vše. Myslím, že hodně lidí se toho zúčastní. Luca nestihl ještě ani vychladnout takže nechápu, proč se o tom vůbec tady bavíme –"

,,Mami, to je skvělý, gratuluju!" vyhrknu.

,,Ale ne! Řekla jsem, že zvážím účast, to nic přece ještě neznamená!"

,,Wau, moje mamka bude ministrem kouzel!" zvolá Hugo nadšeně, ignorujíc tak vše, co máma právě teď řekla. Novina se šíří domem rychle a všichni jsou nadšení, dokonce i strejda George blahopřeje mamce. Vypadá ztrapněně. Odmítá se o tom dál bavit, protože si myslí, že nemá na tu práci dost zkušeností a že by její výkon stál za nic. Zase dává najevo její skormnou stránku; neznám někoho lepšího na ten post. Pořád mi je ale trochu líto Luca Livingstona, který je naprosto zapomenut pouze po pár hodinách po jeho smrti. Tetička Audrey je naproto nadšená z novinek- dokonce se už mamce nabízí jako 'manažerka na kampaň'.

Babička dělá koláčky a dýňový koláč pro všechny. Paní Tonksová dorazí se svými dětmi, které jsou naprosto nadšené ze všeho toho, co se děje v Doupěti. Dnes bude opravdu težké dostat Aidana do postele. Dorie spí, jako vždy, je to to nejperfektnější dítě, jaké kdy existovalo (mám pocit, že je to robot), ale Remus je stejně hyperaktivní jako Aidan.

,,Děti, huh?"

Daisy se postaví vedle mě v obývacím pokoji, když zrovna jím koláč, zatímco sleduji, co vyvádí kluci. Teď mají wrestlingový zápas v rohu.

,,Jojo," odpovím.

,,Poslouchej Rose, ráda bych si s tebou o něčem promluvila," zní vážně. Bože, je to tady. "Můžeme jít na chvíli ven?"

Ano, pojďme ven. Nechci, aby Aidan viděl, jak umírám. A nechci ušpinit babiččin koberec. Kývnu a následuji Daisy ven, dýchajíc zhluboka a kontrolujíc jestli mám svou hůlku. Jdeme k zahradnímu nábytku a posadíme se u malého bílého stolku, kde tráví babička s dědou hodně času. Daisy nevypadá, že by byla naštvaná. Vypadá ustaraně. Možná že to nebude takové, jaké jsem předpokládala. Chvíli nic neříká a já začínám být vážně nervózní.

,,Podívej se Daisy, ať se to týká čehokoli," začnu, "Mohla bys to už prosím říct?" Pravděpodně si myslí, že se chovám drze, ale je mi to jedno.

,,Jasný," přikývne a zhluboka se nadechne. Doopravdy nechápu, co na ní Scorpius vidí. Je tak nudná. Je krásná a všechno okolo, ale vypadá to, že postrádá osobnost. Nebo ji jen já neznám tak dobře, přecejenom, trávím s ní čas jen pokud to je nezbytné. "Týká se to Aidana." Dobře, tohle jsem opravdu nečekala.

,,Co s ním?" ptám se.

,,No," řekne a narovná se, "Nemyslím se, že systém, který máte se Scorpiusem rozvrhnutý funguje, abych byla upřímná."

Teď je na mně, abych se narovnala. "Fungoval naprosto skvěle, dokud jsi se ty neobjevila." odpovím hnusně.

,,Nijak se nesnažím tě kritizovat," odpoví klidně, i když to říká naprosto povýšeneckým tónem, "Ale myslím si, že by bylo dobré vyřídit to soudní cestou, celé opatrovnictví. Posílání ho od tebe k nám, kdykoli se ti to hodí pro něj není fér. Potřebuje pravidelnost, rutinu."

,,Bez urážky, ale zní to tak, že mě kritizuješ." mračím se, "A Aidan má pravidelnost. Máme naše opatrovnictví vyřízené, ale někdy se to změní podle toho, jak to potřebujeme. Co je problém?"

,,Problém je, že v tom není žádná stálost! Scorpius ani nemá legální přístup k Aidanovi a myslím, že to by se mělo změnit," řekne mi. Vážně ji nenávidím. "Chápu, že mě nemáš moc ráda," dodá, "Vím, že je těžké akceptovat, že tu jsem a zůstanu tu, ale i já jsem nyní částí v Aidanově životě ať se ti to líbí nebo ne."

,,Jen proto, že si tě Scorpius vzal neznamená, že jsi něco víc v Aidanově životě, než bezdomovec, který žije před naším domem," řeknu neomaleně, ale pořád mluvím tak, aby nikdo z mojí rodiny neslyšel, jak hnusná jsem. "Přestaň se chovat jako kdybys byla jeho matka."

,,Možná že ty by ses mohla začít chovat víc jako matka," vyhrkne a hned je na ní vidět, že lituje toho, co právě vypustila z pusy. "Omlouvám se, já to nemyslela –"

,,Tahle konverzace je u konce," řeknu a vstanu, "Aidan se má se svojí průměrnou matkou dobře. Děkuji ale za tvou starost." S tímto se otáčím a odcházím od ní, uvědomuji si, že jakékoli šance, že by se z nás staly kamarádky jsou nyní pohřebené.

Jaká škoda.