Autor: Hesaluti Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola 16. Malá zpověď
Hermiona stála ve dveřích Dracova apartmá (bylo to zcela určitě apartmá, ne byt), zaujatá výhledem. Celou jednu stranu obývacího prostoru v nejvyšším patře budovy tvořila velká okna, která jí umožňovala výhled na rozsvícené město, neboť jejich hladké černé žaluzie byly vytaženy. Byt byl velký a bez přepážek, dohlédla na dlouhou pohovku, jídelní stůl i kuchyni. Byla překvapená tím, jak bylo všechno přepychové, teplé a příjemné, vybavené polštáři a huňatým kobercem. Každý jednotlivý předmět vyzařoval kvalitu i nákladnost a zcela chyběly minimalistické, chlad vyzařující prázdné plochy, které očekávala.
„Proč tam stojíš?“ přerušil Draco její myšlenky.
„Ehmm…“ trochu ohromeně se zakoktala.
„Pojď dál!“ přistoupil k ní, aby jí vzal tašku. „Ukážu ti to tady, pak si dáme něco k pití. Nevím jak ty, ale já už bych se docela rád uložil ke spánku.“
Poslušně ho následovala přes velký otevřený prostor a krátkou chodbičkou, která z něj vedla a po obou stranách měla dveře. Draco otevřel jedny zhruba v polovině cesty.
„Koupelna,“ řekl. Hermiona nahlédla dovnitř. Pak otevřel dveře na konci. „Pokoj pro hosty.“ Pokynul a ona vstoupila do prostorné místnosti, uprostřed níž trůnila velká, bezvadně ustlaná postel. Vypadala tak dokonale, že by byla škoda ji narušit tím, že si do ní lehne.
„V pořádku?“ zeptal se.
„Ach, ano. Je to skvělé, díky.“
Hermiona nechala tašku ležet u dveří a následovala Draca zpět na chodbu. Na kraji se znovu zastavil a klepl na dveře. „Tohle je moje ložnice. Jen pro případ, že bys chtěla vyzkoušet své výslechové metody,“ usmál se na ni. Nedokázala si pomoci a zahihňala se.
„Pokusím se ovládnout,“ odpověděla.
Draco šel připravit pití. Hermiona se chvíli dívala na město, než se usadila na jednu z pohovek a snažila se uvolnit. Cítila se napjatá jak struna, což ji nepřekvapovalo vzhledem k předchozím událostem tohoto večera a k faktu, že přespí u Draca Malfoye! Ten před ni položil skleničku.
„Nějak jsi ztichla, určitě jsi v pořádku?“ usedl naproti ní.
„Myslím, že mě to všechno přece jenom trochu ohromilo!“ přiznala. „Nedokážu pochopit, že jsme dnes večer museli bojovat se dvěma kouzelníky. A nemůžu uvěřit, že jsem se ocitla právě tady.“
Usmál se jejím posledním slovům. „Je to prostě můj byt.“
„Já vím! Právě tohle myslím, jsem v bytě Draca Malfoye! V jeho mládeneckém doupěti!“ přikryla si dlaní ústa. „Páni! Kolik dívek už přespalo v té posteli? Vlastně nechci, abys mi odpověděl.“
„Většina dívek, které tu tráví noc, nespí v ložnici pro hosty, Hermiono,“ ušklíbl se Draco a ona zasténala.
„Popravdě jsi první…“ zmlkl, když vyskočila na nohy.
„Jejda! Musím jít!“
„Cože? Proč? Dělal jsem si srandu…“ přesvědčoval ji.
„Astoria! Co když zjistí, že jsem zde! Nemůžu tady zůstat celou noc! A co jestli se tu objeví?“ zvedla se, že půjde pro svou tašku, ale Draco ji chytil za zápěstí a stáhl zpět na pohovku.
„Uklidni se! Astoria sem nepřijde!“
„Je to tvá snoubenka! Může tu být každou chvíli,“ řekla.
„Úplně takhle to nechodí,“ vysvětlil Draco, který se zjevně cítil nesvůj. „Je to můj byt. Já rozhoduji, kdo tu zůstane, a Astoria do toho nemá co mluvit.“
„Ale je tvá snoubenka!“
„Ovšem, ale ne má manželka. Ještě ne. Takže se uvolni, ano?“ povzdechl si.
„Ale už nás nachytala ve tvé kanceláři…“ uvědomila si, že tohle neznělo moc dobře, a zmlkla.
„Nachytala nás při čem?“ zeptal se, pak se plácl do čela, jako by si vzpomněl. „Ááá jo! Přistihla tě, jak ze mě trháš košili.“
„Netrhala jsem z tebe košili!“ protestovala, ale zůstávala sedět na svém místě, protože ačkoli chtěla odejít, ve skutečnosti neměla kam jít.
„Draco?“ začala a on na ni pohlédl.
„Pořád se tak jmenuji.“
„Promiň.“
„Nestěžuju si,“ řekl tiše a Hermiona se lehce zachvěla. Skoro zapomněla, nač se ho chtěla zeptat, ale stále na ni tázavě hleděl.
„Nechci strkat nos…“
„Ale stejně budeš.“
„Jenom chci říct, že ačkoli je Astoria tvá přítelkyně, zdá se, že s ní nikdy nebýváš... řekl jsi mi, že je to složité,“ kousla se do rtu, přála si, aby s tím nebyla začínala, ale už bylo pozdě. Musela pokračovat. „A jestli je tvá snoubenka, proč by se tu nemohla zastavit, pokud by chtěla?“
Draco sepjal ruce a zíral na ně. Hermiona vycítila jeho zmatek. Netušila, proč se ho zeptala. Nebyla to její věc, ale Draco byl vždycky tak vyhýbavý. Nechtěl mluvit o svém soukromí, takže se prostě chtěla dozvědět víc. Teď seděla u něj v bytě, v jeho osobním prostoru, a nějak vycítila, že se ho může zeptat. Stále se na ni nedíval. Bála se, že překročila hranice. Najednou vzhlédl a odpověděl otázkou, kterou skutečně neočekávala.
„Proč to chceš vědět?“
Nervózně polkla a pokrčila rameny. „Protože jsem zvědavá.“
„No, jestli je to takhle, tak se starej o své věci,“ odpověděl bez obalu a ani se neusmál, aby zmírnil ostří. Cítila, jak ztrácí odvahu. Jasně si uvědomovala, že ji k otázce nepřiměla pouhá zvědavost. Bylo za tím mnohem víc, ale ve skutečnosti to ještě nedokázala přiznat ani sobě, natož Dracovi. Jeho přímočará odpověď zůstala otevřená a ona cítila, že Draco vůbec nechtěl, aby jejich rozhovor skončil. Čekal, že řekne víc.
„Nezdáš se být šťastný,“ vyhrkla. Pak si dlaní zakryla ústa, jako by sama nevěřila, že to skutečně řekla. Draco vytřeštil oči a ji překvapilo, že se malinko usmál.
„No, máš můj obdiv, že dokážeš jít rovnou k věci, i když pořád to není tvoje starost.“
Povzdechla si znechucená Dracovou neochotou mluvit o čemkoli, co se netýká práce. „Dobrá, promiň, že jsem se ptala,“ řekla a zhluboka se napila ze své sklenice. „Už je hodně pozdě. Myslím, že půjdu do postele.“ Vstala, sotva na Draca pohlédla a obrátila se směrem k ložnici. Bylo jí líto, že pokazila večer, protože cítila, že se skutečně sbližovali. Škoda, že musela neustále těžce pracovat na tom, aby nenarušila jejich křehký vztah.
„Hermiono.“ To slovo ji zastavilo. Otočila se zpět k němu. Stále seděl na pohovce, ruce sepjaté, ale díval se na ni. „Je to smlouva... máme dohodu...“ Zírala na něj. To doznání ji nepřekvapilo tak, jako fakt, že se jí svěřuje. Vrátila se a znovu si sedla. Neodvažovala se ho požádat, aby vysvětlil, co tím myslel, tak prostě čekala, až zase začne mluvit.
„Její otec má velkoobchod s přísadami do lektvarů. Znovu jsem se s ní setkal, když moje firma začala obchodovat s tou jeho. Je tvrdý obchodník, který ví, jak uzavřít smlouvu. Potřeboval jsem levnější zboží, a tak jsme se dohodli, že mi prodá ingredience za zvýhodněnou cenu, a já mu dám procenta ze zisku.“ Odmlčel se a Hermiona ho nepobízela, nechávala ho mluvit vlastním tempem. Nikdy předtím jí toho o svém životě neřekl tolik. Nechtěla přerušit tok jeho myšlenek. Draco si rukou přejel po vlasech, zřejmě to pro něj stále ještě nebylo snadné. „Všechno šlo každopádně prima, vydělávali jsme, ale pak začal zvyšovat ceny. Jednali jsme spolu, jenže si postavil hlavu a to mě opravdu mátlo, protože předtím jsme měli z této dohody oba slušný zisk, takže to nedávalo smysl. Pozval mě k nim domů na večeři. Myslel jsem, že se bude jednat o obchodních věcech, ale když jsem přišel, šlo daleko víc o společenskou záležitost. Byla u toho Daphne, překypující nadšením, jako bychom ve škole byli nejlepší přátelé nebo tak něco, a u tabule jsem příhodně seděl vedle Astorie.“
„Je mi jasné, kam to povede,“ nabídla mu možnost přerušit teď vyprávění, kdyby chtěl, ale Draco jen povzdechl.
„Jo, to jsem pochopil, stejně tak jsem se snažil, aby bylo zřejmé, že mě zajímá jen náš obchodní vztah. Můj osobní život byl dost komplikovaný i bez toho, že bych ke svým problémům přidal tatínkovu holčičku.“ Hermiona pochopila poslední větu a okamžitě ji napadla spousta dalších otázek, ale věděla, že teď na ně není vhodná doba. „V každém případě bylo jasné, že smlouva padne, jestli Astorii nevěnuji trochu pozornosti. Tak jsem to udělal. Vzal jsem ji na skleničku a na večeři, ale pak to nestačilo. Smlouva bude neplatná, jestli se spolu nezačneme vážně stýkat. Snažil jsem se získat další dodavatele. Je jich spousta, ale Greengrassovy slevy byly větší, než nabízel kdokoli jiný. Jednu složku používanou v našem nejžádanějším lektvaru navíc prodává ve velkém jenom on. Tak jsem do toho pošetile skočil a začal s ní chodit.“ Draco se znovu odmlčel a opřel se o opěradlo pohovky. Hermionu tato stránka jeho osoby fascinovala. Zmizela arogance i sebevědomí, vypadal bledý a úzkostný. „Nelíbí se mi takhle vést svůj podnik, Hermiono. Mám rád poctivé a čestné obchody. Takhle se cítím jaksi podloudně a špatně. Abych byl upřímný, kdyby nebylo Astorie, tak bych ho s tím poslal kamsi.“
„Jak to myslíš?“
„Je milá... v hlavě má sice trošku prázdno, ale srdce má na pravém místě a vím, že mě má ráda.“ Zakroutil hlavou. „Nemiluje mě. Vemluvili ji do toho stejně jako mě, ale vzájemně nám na sobě záleží jako přátelům. Takže teď jsem zasnoubený a tatík Greengrass bude mít aspoň jednu dceru provdanou do té správné společenské vrstvy, k těm pravým lidem. Jeho společnost se zviditelní a on bude šťastný.“
„Ale co vy dva! Nemůžete se vzít jen z obchodních důvodů!“ šokovalo ji, že Draco na tohle přistoupil.
„Já vím, ale měl jsem to skoncovat dřív. Teď už je moc pozdě... Smlouva je mi jedno, na té už nezáleží, ale jde o Astorii. Nenechám ji v tom,“ zdůraznil Draco a Hermiona věděla, že si pevně stojí za svým. „Šla do toho a teď je nadšená tím, že je zasnoubená... Nemůžu ji v tom nechat s jejím tátou...“
„Ale nemůžeš si vzít někoho, koho nemiluješ!“
„Mluvíš jako pravá Nebelvírka! Lidé si pořád berou někoho, koho nemilují!“
„Sotva tě znám, ale poznala jsem, že jsi nešťastný! Co ti to říká? Chceš prožít zbytek svého života nešťastný?“
„Proč ne? Nejsem zrovna zvyklý na to jít z jednoho malého radostného prožitku přímo do druhého...“
Chvíli na sebe hleděli a Hermioně se nad ním svíralo srdce smutkem. Jaká škoda, že se do toho s Astorií nechali zatáhnout. Pořád ještě si myslela, že ačkoli Draco zdůrazňoval všechny správné důvody, bylo by lepší rozseknout to teď a trpět nějakým krátkodobým žalem, než aby dva lidé prožili příštích dvacet nebo třicet let v naprosté mizérii. Trochu ji překvapily jeho zásady a ochota stát při Astorii. To byla poslední věc, kterou by od něj čekala. Pro jeho vlastní dobro si přála, aby se vrátil do starých kolejí a byl zase tím Dracem, jehož znala ve škole. Dracem, který se nezajímal o nikoho jiného, natož o to, zda dělá správnou věc.
„Tak teď to víš...“ Draco do sebe překlopil zbytek svého pití a ztěžka položil sklenku zpět na stůl.
„Co se stane, když někoho potkáš?“ zeptala se Hermiona tichým hlasem.
„Jak to myslíš?“
„Vezmeš si Astorii a jsem si jistá, že budete úspěšně předstírat šťastný pár. Jste přátelé, ale potom jednoho dne potkáš někoho, s kým budeš chtít být víc než jen přítel. Co pak?“ nestarala se o to, jak s ním mluví, protože opravdu nechtěla, aby udělal obrovskou chybu.
„Jak víš, že někoho potkám?“
„Potkáš! Samozřejmě že ano! Myslím, že už ses viděl!“
Poprvé za posledních deset minut se usmál. „Cože? Už jsem se viděl? Co tím chceš říct?“
Hermiona se k němu naklonila. „I když riskuji, že nafouknu tvoje ego, jsi ten typ muže, s kterým by si ráda vyšla většina žen. Bohatý, úspěšný, šarmantní, pohledný…“ Dracův úsměv se rozšířil a Hermiona obrátila oči v sloup. „Snažím se ti vysvětlit, že o tebe vždycky bude zájem. Pokud bys byl ženatý s někým, koho miluješ, nezáleželo by na tom, protože pak bys nestál o žádnou jinou. Ale pokud budete s Astorií jen přátelé…“
„I s rizikem, že zničím tvůj pohádkový obraz manželství, neočekává se, že zůstanu věrný, jestli víš, co tím myslím,“ vysvětlil Draco a Hermiona si povzdechla.
„Jo, vezmeš si do postele ženu, po níž zatoužíš, a tvé manželce to nebude vadit – to je nádhera!“ řekla. „Ale pořád nechápeš. Co když se zamiluješ do nějaké jiné? Co když si ji budeš chtít vzít? Teď ti to může být jedno, ale počkej, až k tomu dojde a budeš se cítit jinak!“ dokončila svou malou přednášku a zírala na Draca, jenž jí pohled vracel bouřkově šedýma očima. Neodpovídal ihned. Viděla, že o jejích slovech přemýšlí.
„Myslím, že se budu muset ovládnout, abych se do nikoho nezamiloval,“ řekl.
„To není něco, co se dá ovládnout,“ namítla.
„Velmi romantické, jsem si jistý.“ Dracův hlas byl prosycen sarkasmem.
Hermiona se znovu vztyčila, popošla blíž a naklonila se k němu, než promluvila. „Tohle není hra, Draco. Jednoho dne se probudíš a budeš si přát, abys to neudělal. Jednoho dne se probudíš velmi osamělý. To bych nepřála nikomu, ani tobě ne.“
Poznámka autorky: Ha, konečně trochu informací! Ale bude jich víc. Doufám, že se vám kapitola líbila. Taky doufám, že se vám líbilo, jak Draco pochopil, že se může Hermioně svěřit. Komentáře jsou krásná věc a dokonce i ty krátké mě činí velmi šťastnou…