Preklady fanfiction Harryho Pottera

Někdy si Padma přála pohlédnout k nebelvírskému stolu a vidět něco jiného. Obvykle totiž mohla vidět Parvati, ponořenou do debaty s Levandulí Brownovou, a zastesklo se jí po tom druhu intimity, který se sestrou sdílela, než přišly do Bradavic. Když se podívala o kus dál, viděla Freda a George Weasleyovy, vždy bok po boku nebo naproti sobě, v dokonalém vzájemném souladu, dokonce za sebe doříkávající věty. Možná kdyby ona a Parvati šly do Sangamu¹⁾, jak si přála matka a babička, byly by na tom taky tak. V Sangamu neexistovaly žádné koleje; byly by v jedné ložnici, třídě i u jednoho stolu, stejně jako když ještě žily doma - neustále pohromadě.

Ale otec prosazoval Bradavice - jako obvykle v akademických záležitostech - a trval na tom, že když teď žijí v Británii, mělo by se jeho děvčatům dostat toho správného britského kouzelnického vzdělání. Takže šly do Bradavic a byly rozděleny - což překvapilo Parvati, ale Padmu nikoliv.

Kdyby měla být sama k sobě upřímná, musela by přiznat, že by se jedna druhé vzdálily i v Sangamu. Nesdílely - nikdy - onen dokonalý druh vzájemného porozumění, jaký měla dvojčata Weasleyových, a jaký byl zřejmě pokládán za samozřejmý. Když byly ještě malé holčičky, Padma nejraději seděla v jednom rohu s hlavou zabořenou do knihy, zatímco její dvojče si hrálo venku v potoce nebo lezlo po stromě. Když měli návštěvu a otec a matka očekávali, že se jejich děvčátka předvedou, zarecitují, zazpívají nebo třeba jen budou podávat občerstvení, Parvati si v tom libovala a Padma to nenáviděla. Netoužila po ničem jiném, než tiše sedět sama v koutě a mluvit, co nejméně to půjde.

Takže bylo nevyhnutelné, aby kolejní systém v Bradavicích Padmu od její sestry oddělil i oficiálně. Když měla nasazený Moudrý klobouk, snažila se o ty nejstatečnější myšlenky, na které dokázala přijít, snažila se skrýt vědomosti, které získala z učebnic a esejí, napsaný o všech těch věcech, které otec považoval za důležité, mohla své dvojče porazit i s prstem v nose. Ale klobouk se nedal oklamat.

"Ale kdepak, holčičko. Můžeš to zkoušet, ale mě neobalamutíš. Ty jsi skrz naskrz studijní typ. Není pro tebe lepší místo než HAVRASPÁR!"

A možná to tak bylo nejlepší. I kdyby se jí podařilo Moudrý klobouk přechytračit a jít s Parvati do Nebelvíru, pravděpodobně by se stejně jedna druhé vzdálily. Parvati by si našla své vlastní kamarády, pravé nebelvíry, a nechala by Padmu za sebou. V Havraspáru měla Padma alespoň kamarády; lidi jako je ona, lidi, kteří rozumí radosti, kterou cítila při vyřešení zapeklitého problému z věštění z čísel nebo při úpravě kouzla jen proto, aby se tím trochu vylepšilo. Nebelvíři se o takové věci nezajímají. Jejich nedbalost, chrabrost a statečnost míří nad rámec takových drobností ke vzdálenějším obzorům.

Minimálně otec ale Padminu chytrost oceňoval. Samozřejmě, že ano, protože on byl v Sangamu nejlepší z ročníku, zatímco matka se trápila někde uprostřed seznamu o ročník níž. Otec byl přesvědčený, že na výsledcích zkoušek záleží. Ale Padma to věděla lépe. Byla to matka, kdo dokázal s omezeným rodinným rozpočtem zajistit rodině pohodlný život, který se otci zamlouval; byla to matka, kdo byl nejlepším parťákem dvojčat, když byla malá; byla to matka, kdo je chápal, když byla rozrušená, a věděl, jak dát věci do pořádku; byla to matka, na koho se přátelé a rodina mohli spolehnout, když měli problémy. Parvati byla jako matka.

Padma si přála, aby to platilo i pro ni. A nedokázal se přestat snažit, i když hluboko v srdci věděla, že se nemůže změnit v někoho, kým není.

Možná ale, když v tom snažení vytrvá, najde jednoho dne i ona svůj vlastní druh odvahy.

Poznámka: 1) https://en.wikipedia.org/wiki/Sangam_%281964_Hindi_film%29