Preklady fanfiction Harryho Pottera

Astorie se dívala přes zábradlí dolů na živě se pohybující dav. Chtělo se jí vzteky křičet. Jaký byl ve dvou letech a kousek rozdíl? Byla hezčí než Dafne, vyšší, štíhlejší. Ale protože jí bylo teprve čtrnáct, pořád ji pokládali za dítě a vynechávali ji z veškeré zábavy.

Samozřejmě se snažila přesvědčit matku, že je ve čtrnácti dostatečně velká na to, aby se mohla zúčastnit oslavy Nového roku. Mohla by lehce tvrdit, že už je jí šestnáct, možná dokonce sedmnáct. Kdo by poznal, kolik jí je doopravdy? Kdyby se někdo ptal na věk, tak spíš Dafné, protože ta je plachá a nemotorná. Navíc se oslava konala v jejich domě. Jistě existovala nějaká společenská pravidla, že tady se na ni ta záležitost s oním jen pro dospělé nevztahovala.

Ale zřejmě ne. Matka se tvářila soucitně, ale neoblomně. Jednalo se o speciální oslavu, speciální Nový rok pro lidi, jako byli oni. Konečně byli lidé jako oni na vzestupu, jejich pohled a způsob nazírání na svět nabyl na významu. Dnes večer tu bude hodně těch, kteří měli v novém režimu vliv. Bylo potřeba, aby rodina ukázala, že se k věcem staví správně, jak se od čistokrevných, kteří možná budou mít svůj podíl na novém světě, očekávalo. A na takový večírek byla Astorie příliš mladá. Pořád byla ještě dítě.

Astorie na chvíli uvažovala, že předvede výbuch hněvu, křik a rozmrzelost, protože dobře věděla, jak udělat celé domácnosti peklo na zemi, když nebude po jejím. Ale takový postup by nebyl důstojný, neslušel se pro dívku, kterou se snažila být - pro dívku, která se navzdory svému věku chová dospěle. Vrátila se do svého pokoje ve vysoké věži a jediný výkřik frustrace ztlumila v polštáři.

Když teď sledovala ty davy dole, ten rozruch a zmatek způsobený mnoha příchozími, přemýšlela, proč jí na tom tak záleželo. Hosté byli většinou vrstevníci jejích rodičů nebo dokonce starší. Lidé, na které chtěli její ambiciózní rodiče udělat dojem. Nikdo z nich nebyl její typ. Pravděpodobně ji čekalo víc zábavy tady nahoře s ukradenou láhví vína a velkou bonboniérou získanou z hloubi Dafnina šatníku. (Dafné potřebovala zhubnout. Tím, že ty bonbony sní, jí udělá laskavost.) Ráno bude Dafné fňukat a stěžovat si na nudný večer a ona se bude moct spokojeně usmívat s vědomím, že o nic nepřišla.

Ale pak se podívala skrz vyřezávané zábradlí dolů a uviděla ho. Krok či dva za svými vysokými rodiči, jak se na uctivého syna sluší, vyšší než jeho matka a téměř tak vysoký jako jeho otec. Tiše se usmívající blonďák kráčel s lehkostí, vědom si toho, jak dobře vypadá. Když Dafné, trapná, boubelatá Dafné vyrazila matce v patách, aby ho přivítala, pocítila Astorie, jak jí do krku stoupá žluč žárlivosti.

"Měla jsem tam stát já," zamumlala. "Měla jsem tam stát já."