Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Oblivious

Kapitola 14. Rodinná pouta – část druhá

Oblivious
Vložené: Lupina - 19.04. 2016 Téma: Oblivious
Lupina nám napísal:

Autor: Jess Pallas                   Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2063033/14/

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

PA: A máme tady ďábelský klifík číslo dvě :)

 

Kapitola 14. Rodinná pouta – část druhá

Žádných pět hodin v historii známého vesmíru neuběhlo tak pomalu. Jak se odpoledne vleklo, Rey začal uvažovat o tom, jestli nepotřebuje vypít obsah kotlíku u ohně, aby byl seškrábnut v blábolícím stavu ze stropu.

Počet krmení zvěřince měl své meze, jinak by jeho osazenstvo směšně ztloustlo. Hlášení o akci vyšperkoval, až se lesklo. Dokonce uklidil, u Merlina. Vaření by mu mohlo ukrojit velkou část volna, nebýt hranic jeho kulinářských schopností, které dosahovaly jen ke krátké a rychlé přípravě toastu se sýrem a uvaření vajíčka. Reye by udivilo manželčino podivné ponoukání vyzkoušet jeho nevalné schopnosti v kuchyni, kdyby si nebyl jistý, že se s Remusem v bradavické Velké síni přecpou.

Z prvních tří plátků sýra na toastu se mu podařilo vyprodukovat malé zuhelnatělé hromádky. To bylo něco.

Při čtvrtém pokusu zvládl pár plátků, které byly s přimhouřenýma očima jedlé, a právě rozebíral, zda je má sníst sám, nebo se pokusit o ohřívací kouzlo, ve kterém byla jeho manželka tak zběhlá, když zaslechl zvuk vzplanutí krbu v obývacím pokoji. Rozmetal dýmající pozůstatky předchozích pokusů o vaření a stihl udělat jen tři kroky, když se objevila Diana. S širokým, šťastným úsměvem nesla v náručí ospalého Remuse. Přeběhla zrakem kuchyni, neušel jí oblak kouře, brunátný obličej manžela a značně zčernalé zbytky, které ležely na stole. Pomalu a významně zvedla obočí.

„Vidíš to, Remusi?“ zažertovala škádlivě. „Táta nám udělal nejedlý sýr na toastu. To je ale překvapení, co?“

I přestože mu víčka padala, zubící se Remus ještě zvládl pokývat hlavou.

Rey založil ruce, přijal nahrávku své ženy a zahrál uraženého. „Takže jsi našeho syna konečně zkorumpovala. No, k tomu asi muselo dojít.“

Dianě zasvítily oči, když ukládala ospalý uzlíček do speciálně zakouzlené dětské židličky. „Nějak nechápu, co má dobrý vkus a zdravý rozum společného s korupcí. Vždyť se podívej na ten toast, Reynarde Lupine. A soudě podle zápachu bych řekla, že šlo o tvůj nejlepší pokus.“

Rey stál pevně proti své škádlící manželce. „Když ho nechceš, proč jsi po mně chtěla, abych vařil?“

Diana se otevřeně zašklebila. „Protože to bude sranda?“

„Okouzlující.“ S pochmurným odhodláním Rey zvedl zuhelnatělý toast a zakousl se. „Mňam,“ lhal. „Prostě skvělý. A lahodný pro ty z nás, kteří se celý den nenacpávali kuchyní domácích skřítků.“

Diana na něj vrhla dlouhý tvrdý pohled a spěchala ke dřezu zkontrolovat újmy na svém náčiní. „Poukazuješ na moji éterickou postavu?“

To byla otevřená nahrávka. I s rizikem noci strávené v pokoji pro hosty nebo na gauči se jí nemohl vyhnout. „Pokud budeš konzumovat bradavické porce, tvá éterická postava neprojde dveřmi.“

Musel uznat, že ten mokrý hadr si zasloužil. Naběračka však bolela.

Zahihňání Remuse nemělo na dovádění rodičů vliv.

Au.“ Rey si promnul čelo. „Víš, jaký teď dáváš příklad našemu synovi?“

„Dobře ti tak.“ Diana si odfrkla, když se jí její projektil vrátil, a uložila jej zpět do hrnce. „Kdybych do tebe nebyla zamilovaná, právě teď bys byl ve velkých problémech. Jestli sis chtěl vzít vychrtlinu, měl jsi zůstat s tou Sylvií Vennerovou.“

Rey zasténal. U Merlina, v jistých okamžicích toužil, aby s manželkou nechodili do stejné školy. „Proč je to vždycky Sylvie Vennerová? Tak jsem s ní šel do Prasinek. Jednou. V páťáku. Než jsme spolu začali chodit. Sotva si pamatuju, jak vypadá.”

„No, teď má sto kilo. A žije v ukázkovém manželství se zženštilým německým famfrpálovým hráčem s ošklivým knírem.“

„Nestarám se o Sylvii Vennerovou!“ Rey neměl tušení, jestli jeho žena mluví pravdu, nebo spřádá jednu ze svých slavných fantazií – obvykle bylo nejlepší se neptat ani neukazovat žádný zájem o dávnou přítelkyni nebo jinou ženu; to by jej nevyhnutelně dovedlo na gauč. Diana byla nádherná bytost; nejlaskavější žena, co znal, úžasně vtipná, nekonečně trpělivá, báječná s dětmi a skvělá manželka a matka, ale také mívala potlačované, ale nevyhnutelné záblesky nejistoty. A nikdy, nikdy nezapomínala.

V důrazném umlčení oné nejistoty se Diana usmála. „Dobře. To ráda slyším. A teď, Remusi,“ přidřepla si před židličkou k synkovi, „chtěl bys něco z tatínkova ošklivě spáleného jídla, nebo půjdeš raději spinkat?“

Remus matku sledoval ospalýma očima. „-pinkat,“ zamumlal. „Neči jídlo.“

Diana mu rozcuchala vlasy, až se rozesmál. „Dobrá volba. Upřímně se nedivím, že jsi tak unavený z dnešního poprasku, cos způsobil. Myslela jsem, že Molly Prewettová uteče a vezme si tě domů, bůh žehnej jejímu dobrému srdci. Nemohla se tě nabažit.“ Zasmála se a spiklenecky se zazubila na manžela. „Chudák Artur Weasley vypadal vyděšeně. Doufám, že ten nebohý chlapec nemá nic proti velké rodině.“

Rey zavrtěl hlavou. „Bude mít na výběr?“

„Pochybuji.“ Diana se otočila a zvedla svého chlapce. „Tak pojď, broučku. Vezmu tě do vany a převlečeš se a pak se vrátím udusit se toastem tvého nabručeného táty.“ Přes rameno se usmála na manžela a s bezvládným synem v náručí zamířila ke dveřím. „Až bude v pyžamu, přinesu ho pro pusu na dobrou noc.“

Rey sledoval, jak nese jejich milované dítě do chodby, celý svět se mu smrskl do těchto dvou křehkých lidských těl a musel potlačit náhlé zamrazení.

„Diano?“

Tmavá manželčina hlava se otočila ve dveřích. „Ano, lásko?“

Setkal se s jejíma očima a viděl, jak srdečný, rozzářený pohled pohasl, když v tom jeho přečetla nečekanou vážnost situace.

„Pospěš si. Včera se na misi něco stalo a musíme to probrat. Je to důležité.“

Dianiny rysy ztuhly, když se vpila do přívalu manželových chaotických emocí, ale kvůli vláčnému a ospalému Remusovi se na nic neptala. Přikývla. „Za chvilku jsem zpět.“

Rey mlčky naslouchal mizejícím krokům manželky. O chvilku později ji slyšel povídat v synově pokoji. Povzdechl si.

Rodina pro něj znamenala všechno. Žít bez nich by nebylo žití. Jestli se cokoliv stane Dianě nebo Remusovi kvůli jeho zmatené šlamastyce s Kanem, nikdy si to neodpustí. Možná to nic nebude, jak řekl Moody. Ale přesto mu instinkty znovu a znovu říkaly, že hrozba je reálná. Kaneova tvář byla známá a nenávist, která ji naplnila, když jej uviděl, byla nepopiratelná. Možná šlo o paranoiu, strach ze ztráty všeho, zač tak těžce bojoval. Ale co když ne?

Tato situace, jak se zdálo, byla cena za jeho dřívější pocit nudy. A nepovažoval ji ani vzdáleně za fér.

Zhroutil se na židli u stolu a položil hlavu do dlaní. Co v životě provedl, že si zasloužil tuhle pohromu?

Kromě opuštění toho chlapce.

V srdci mu opět povstaly provinilé pocity, když si vzpomněl na jedinou událost ve svém životě, za niž se zoufale styděl. Ale otec byl tak rozzuřený a on chtěl tolik získat zpět jeho respekt – tehdy se ta oběť zdála adekvátní. A nebyl jen synem jeho sestry, ale také Isaaca – jak by se na něj mohl každý den dívat s vědomím, že když získal život, sebral tím ten Rhein?

Před deseti lety se dozvěděl, že otcovo použití výrazu ‚ztraceni‘ místo ‚zemřeli‘ bylo záměrné. Rhea byla mrtvá. Ale její dítě ne.

Toho dne Isaac zahrál poslední kartu. Sebral dítě z nemocnice a uprchl.

Rey si stále pamatoval ten den něco málo před deseti lety, kdy k němu přišel bystrozor spolu s vyšším úředníkem z odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů a pozvali jej do izolované kanceláře. Téměř jím otřáslo, když tam uviděl otce a Rolfa. Ale víc jej šokovalo, co jim bylo oznámeno.

Ráno byl nalezen mrtev Adam Isaac. Oběsil se.

Doma našli vzteklého a plačícího desetiletého hocha. Podle dopisu na rozloučenou byla jeho matkou Rhea Lupinová. A péče o chlapce byla nabídnuta rodině z matčiny strany.

Rafe vybuchl. Označil to všechno za lež a ohavnost – dítě jeho dcery je již dlouho mrtvé a on se nebude starat o nebezpečného parchanta té kreatury a nějaké další chovné klisny, kterou si ukořistil. Co se jeho týkalo, děcko toho monstra se může klidně utopit. Ani on, ani žádný člen jeho rodiny se toho vlkodlačího bastarda nedotkne.

Pak se vyřítil ven. Rolf jej následoval.

Ale Rey zaváhal. Tak dlouho toužil po dítěti, ale s Dianou se mu nedařilo. Zvažovali adopci. Mohl by adoptovat syna své sestry?

Položil mnoho otázek. Jsou si jistí, že je to Rheino dítě? Tak jistí, jak jen to jde. Jaký je? To je těžké, přiznali – Isaac, po nějaký čas zjevně v depresi a bez nálady, nebyl z nejlepších otců samoživitelů. Vlastní chlapec magii? Možná, řekli – vykazoval nějaké známky, ale není pravděpodobné, že by byl nějak silný. Je ten chlapec vlkodlakem? Ačkoliv Rey věděl, že ta nemoc není dědičná, mohlo se stát, že chlapce pokousal vlastní otec. Ale ne, řekli. Chlapec je člověk. Může se s ním setkat? Jistě, odpověděli. Jak se jmenuje?

Jmenuje se Ábel. Ábel Isaac.

Docela obsáhle to probral s Dianou. Té se ta myšlenka celkem zamlouvala. Ale chlapec je z jeho rodiny, řekla. Konečné rozhodnutí závisí na něm.

A tak se s ním sekal. S Ábelem Isaacem, zamračeným hochem, jehož tmavé oči vyzařovaly bolest větší, než si desetileté dítě zasloužilo. Byl nevrlý, nepříjemný, temperamentní. Zeptal se strýce, kde byl posledních deset let.

Reyova odpověď – že o jeho existenci nevěděl a netušil by ani, kde ho najít – jej trochu uklidnila. Tu a tam snad při rozhovoru zahlédl i náznak naděje.

Ale nebyl si jistý. Chlapec zažil opravdu složitou výchovu a zdaleka nebyl přátelský; jako by zdědil matčin zápal spolu s otcovou osobností, což podle žádných měřítek nebyla příjemná kombinace. Bude to náročné a nedostane se jim moc času na vytvoření pouta, než chlapec odejde do Bradavic. Cítil, že adoptovat toto dítě přinese malou odměnu za velkou práci.

A pak jeho úmysly odhalil otec. Reakce byla poněkud méně než laskavá.

Rafe Lupin se rozzuřil doběla. Zřeknutí se bylo nejmenší hrozbou. Vezmi si tu věc k sobě, řekl mu, a budeš pro Lupinovy vymazán z existence, rodinu víckrát neuvidíš ani se k ní nepřiblížíš. Už tak bylo špatné, že sis vzal nemajetnou mudlorozenou, ale toto bude konec. Nebude návratu zpět.

Rey se s rodinou moc často nevídal. To ale neznamenalo, že by příbuzné neměl rád. A víc než co jiného toužil po otcově uznání.

Stál za to zasmušilý kluk, který mu pravděpodobně ani nepoděkuje? Stál za to syn vlkodlaka, který zavinil sestřinu smrt?

Rozhodl se, že ne. Adopci zamítl.

Zeptal se, jestli by Ábela mohl občas vidět. Ale řekli mu, že chlapec si to nepřeje. Dali ho k pěstounům a to byl konec kontaktu.

Rey si povzdechl. Možná to bylo nejlepší. Ale stále mu nepřestávalo vrtat hlavou, co se s Ábelem stalo. Teď by mu bylo něco kolem dvaceti…

Vlak myšlenek zprudka zabrzdil. Ztuhl.

Představil si Ábelovu tvář.

A pak si představil Ábelovu tvář starší.

Ne!

Vyskočil na nohy; vnímal jen čistý, oslepující šok, když se potácel chodbou a do obývacího pokoje, aby popadl jeden z obrázků na krbu. Nevěřícně na něj hleděl. Šlo o fotku rodiny o posledních Vánocích, než zemřela jeho sestra – rodiče, Rolf, Rhea a on sám. Zíral na zářící sestřin obličej a v mysli si jej spojil s Adamem Isaacem. Pomíchal rysy, proházel části a dostal jeden výsledek.

Dostal staršího Ábela.

Dostal Kanea.

Kane byl Ábel. Ábel byl Kane. Merline, není divu, že mu byl povědomý!

Ale nebyl pokousán. Nebyl vlkodlakem, ne tehdy. Byl bezpečný, no, jak se dalo očekávat, a rozhodně člověk, když ho předali pěstounům. Co se s ním stalo od té doby? Jak se stal tímto?

„Reyi?“

Diana stála ve dveřích se zívajícím Remusem v pyžamu v náručí. S těmi největšími obavami zírala na jeho omráčený obličej.

A pak oheň v krbu zahořel zeleným světlem.

Nebyl čas reagovat. I kdyby nebyl v takovém šoku, vše se událo příliš rychle.

Ucítil, že se na něj něco vrhlo, téměř jej zvedlo do vzduchu, jak byl katapultován přes celou místnost. Stříbrné světlo se roztříštilo do černé, když hlavou narazil na zeď – cítil, jak padl na zem, ale nedokázal tomu zabránit. Uslyšel Dianin křik, Remusův pláč a viděl, jak jsou oba taženi kolem něj do místnosti, jak se skulili na koberec s výrazem hrůzy a šoku. Vedle něj bouchly dveře.

A pak ta krví potřísněná tvář, jako vystřižená z Reyova zděšeného zjištění, zcela naplnila jeho pohled.

A Abraham Kane se zazubil. Byl to ten nejchladnější výraz, jaký kdy Rey viděl.

„Dobrý den, strýčku,“ protáhl tiše. „Pamatuješ si na ?“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Aaaa do haje...

Tak, a je to venku... Milá Lupino, byť obvykle se moc těším, tak tuhle povídku čtu raději s týdenním zpožděním, bych se moc nevyděsila, kde co zas vyplave napovrch, co odkud vyskočí, jako například teď: krvelačný bratránek z krbu. Z dnešní kapitoly jsem četla jenom nadpis a myslím, že si ji přečtu až příští středu :-) je to úžasná povídka a já moc děkuji za překlad.
No jo, je asi jasné, o čem bude příští kapitola, kam míříme :-) A napínavé to bude :-) Díky za odezvu, jedunamule, těší mě, že se líbilo.

Lupinko, děkuji za dokonalý překlad další kapitoly ♡ Musím říct, že zírám. ...odhalení Kanea - Abela me naprosto šokovalo. A přesně v takových chvilkách si říkám, co by bylo kdyby.... Autorka má příběh paradne vymysleny, jen mi chyběla reakce Diany na rozhodnuti Reye neadoptovat Abela. Z této i minulé kapitoly jsem nabyla dojmu, že je celkem vyřečná. .. Dále me hodně zajímá jak se z Abela stal Kane, tudíž vlkodlak a kde tedy vyrůstal.. Těším se na pokračování!
Vidíš, Dianinu reakci autorka poněkud upozadila. Možná se jí to nehodilo do rozvržení a plynulosti děje povídky. Mohla to rozepsat. Víme jen, že Diana rozhodnutí nechala na Reyovi. Tedy chápu to tak, že ona byla svolná, ale záleží jí na názoru manžela. O minulosti Kane teď už asi víš :-) Moc děkuji za komentář, grapiku .-)

Tak tohle musím okomentovat, i kdybych měla jen zmínit slovní hříčku Kane-Ábel, která mě hned praštila do očí a nadchla. Vida, já v něm viděla Khana a on je to Kain - nepochybuji, že to byl autorčin záměr. Ale teď k tomu dalšímu. Minulá část byla jako pohlazení - náhled do laskavé, milující rodiny, vykreslující Remusovo ranné dětství jako naprostou idylku, i když trochu v izolaci. O to zlověstněji působila hrozba od Kanea, vzhledem k věcem příštím velmi reálná. Přestože se to všechno už stalo, je to napsané tak sugestivně, že se stejně klepu o Remuse a Dianu strachy (ta je tu mimochodem stvořená v tak sympatické podobě, že mě mrzí, že se s ní asi moc nesetkáme - nebo těch retrospektiv bude víc?). Postavu Reye už tu velmi barvitě rozebraly Denice a Arabeska, tak se do toho pouště nebudu, snad jen zmíním to, že tyto kapitoly jsou podávané z jeho pohledu, takže je momentálně vypravěčem a každý se spíš snažíme najít pro své jednání omluvy a úhel pohledu, který by ho ospravedlňoval. Jeho postoj k malému Ábelovi se dá pochopit - věci by se přece mohly vyvinout i tak, že by chlapec ve svém jádru skutečně byl zlým člověkem a jako nevlastní bratr Remusovi ubližoval a ničil rodinu zevnitř. Osočovali bychom pak Reye naopak za to, že si ho vzal k sobě? Konec kapitoly je z těch, kdy často klikám na originál a pátrám v budoucím ději. Ale tentokrát to neudělám a budu se jen neskutečně těšit, čím nás česká verze ve vašem nenapodobitelném podání obdaří. Velikánské díky, Lupinko a Marci!
Ano, Rey je postava, která vyvolává diskuze :-) Ale jedno je jisté. Rozhodl se a pro něj už teď nemá smysl zabývat se tím, coby, kdyby. Bohužel retrospektiva je jen tato část. Diana bude jen v příštích kapitolách, a pak se s ní rozloučíme. Diana se skutečně povedla. A vůbec, rodina Lupinů mladších (nemyslím děda) se vyvedla. Jedna jim až ten vztah závidí. Autorka měla určitě jasnou představu o okolnostech Remusova pokousání a tyto napínavé a vypjaté části umí napsat. Říkám si, i kdyby návrat do přítomnosti nebyl tak skvělý, kvůli této části povídka stojí za překlad. Jsem ráda, že nám zůstáváš věrná :-) Moc děkuji za milý komentář, až se červenám :-) Díky, Jacomo.

Ajajaj, tak to je nepěkně špinavé rodinné prádlo... No chudák Remus, ten k tomu přišel jak slepý k houslím. Po tomhle nevím, zda je naděje na nějaké rozumné řešení situace s Kanem (mimochodem hezká slovní hříčka se jmény). Trochu se bojím, co přijde v následující kapitole...
A to ještě není všechno! Ještě se něco propere - probere! Ještě nás čekají šokující odhalení! Jo, Kane nám taky evokoval Kaina. Možná to tak autorka i zamýšlela. Díky moc za komentář, Marti.

Re: Kapitola 14. Rodinná pouta – část druhá Od: luisakralickova - 20.04. 2016
Tak strýček, jo? No, asi se už nedomluví v klidu, že? Tenhle krok z mládí se šeredně vymstí a k tomu ještě na pokračování:) Díky za parádní překlad.
No, klid opravdu nečekejme :-) Tak víme, kam to dojde, ale než k tomu dojde, čekají nás ještě nějaká odhalení... Těší mě, že se líbilo. Díky za komentář, luiso :-)

Tak já teda nevím. Kolik Reyovi bylo, když mohl toho kluka adoptovat? Že byl totiž ještě tolik závislý na názoru svého otce. Mám pocit, že měl prostě růžové brýle a viděl jenom to, co chtěl vidět. Rodinu měl rád, to chápu - když má člověk někoho rád, s naprostým přehledem si nevšimne, že on nemá rád jeho (nebo že je něco špatně). Chápu, že chtěl uznání a nechtěl zůstat sám, myslím bez příbuzných a bez starých pout. Kdyby chtěl adoptovat dítě, musel by to opravdu chtít, fakticky, ne že si ho vezme pod patronát jenom proto, že je to děcko. A pak se na něj bude celou dobu dívat jako na nevychovatelného nevděčníka, protože má rysy chování svého otce. To dítě za to nemůže. Ovšem adopce by bývala byla lepší a Ábel by neskončil jako Kane. No to Rey nemohl vědět. Tenkrát z něj vlkodlak ještě nebyl. Fakt se těším, až se dozvím, co se mu stalo. Já Reye chápu. Je to u mě tak trochu slaboch. Něco honem slíbí a pak to musí odvolávat. Bez stabilních rodinných základů z něj prostě nevychovali silnou osobnost. Navíc se jim nedařilo to dítě, to člověku taky zrovna nepřidá. Ve dvaceti udělá chybu, ve třiceti mu to dojde, ve čtyřiceti ho to pronásleduje, dvacet let za to pyká a stejně ho to do sedmdesáti nepustí a vrátí se mu to i s úroky (prostřednictvím Remuse). Je mi ho líto. Nikdo nevidíme do budoucnosti. Těžko si dokážu představit, co bych na jeho místě udělala já. No, dokážu, já bych si toho kluka prostě vzala, ale víte, jak to myslím. Tak jsem to konečně dočetla až sem a povím vám, čarodějky moje, fakt dobré. Jako že FAKT dobré! Mrzí mě, že to má tak málo fanoušků, ale co se dá dělat. Jejich chyba, my víme svoje :)) Teda ale ty ďábelské klifíky, ty bych plošně zakázala :D Famózní, děkuji vám! ♥
Úplně mi mluvíš z duše, arabesko. Reye tak nějak vidím i já. Miluje rodinu, je slepý k tomu, že rodina jeho tolik ne. Chce vlastní dítě, naskytne se adopce už téměř hotové osobnosti (nevím, nakolik se desetileté dítě dá změnit), ale nemá s dětmi zkušenosti a netuší, jestli to zvládne. Tak to prostě vzdá. A tato chyba se změní v něco strašného. Uf. Docela silné téma této povídky. A vlastně kvůli této části jsem ji musela přeložit. No, že nemá tolik čtenářů, to se nedá nic dělat. Není to nejoblíbenější pairing, tak jsme to i trochu čekaly. Ale třeba se najdou i další čtenáři a budou mile překvapeni :-) Děkuji moc za komentář a těším se, až tohle téma proberem :-)

A kruci, takže Kane má důvod Raye nenávidět - a dost dobrý. No, nazdar. Tohle mě fakt nenapadlo, tipovala jsem příbuzného, ale přímo synovec...chudák Remus, ten aby už z toho taky měl dvojnásobnou hlavu. Díky za překlad :-)
A počkej, to ještě není všechno! Děkuji za komentář, Iveto :-)

Tak nevím, jestli neodložit psaní komentáře na večer, až trochu vychladnu. Momentálně se cítím tak, že bych Reyovi stahovala kůži z jistých částí těla v půlcentimetrových proužcích... Ale možná je to tím, že znám pár lidí, které drazí rodiče typu Rafe Lupina poznamenali na celý život a oni se nikdy nedokázali vymanit ze své závislosti na nich, i když na to doplácejí oni a jejich partneři a děti. Čím dál tím víc chápu, proč sis vybrala tuhle povídku, mně se dokázala velmi dobře dostat pod kůži, Jess Pallas umí. Nějak nevím, nakolik malé dítě vnímá matčino škádlení - popichování otce za neschopnost uvařit jako legraci. Plácnutí mokrou hadrou bych brala, ale ránu naběračkou asi ne. Po této kapitole už definitivně nemám ráda Reye. On asi nemůže za to, že je takový slaboch, ale to ho neomlouvá. Už mohl vědět, že otec je lhář, a ověřit si, jak to tenkrát bylo opravdu, vsadím se, že nějaké svědky by našel - sousedy Rhey a podobně. Neměl děti a zvažoval adopci - a tady se mu nabízelo opuštěné děcko v zoufalé situaci a kromě toho bylo z rodiny, ale ne, to je moc práce ho vychovávat! Nevrlý a nepříjemný! Jaký si asi ten idiot představoval, že bude kluk, který našel otce oběšeného a nevěděl, kam se vrtne? A pak na jeho úmysly (opravdu úmysly? komu lže do kapsy?) přišel tatíček (jakpak asi?) a zřeknutí se ho bylo tím nejmenším, čím mu vyhrožoval - no, to by o hodně přišel, stejně se skoro nevídali. A co by mu udělal ještě? Nedal mu peníze? No to přece nakonec stejně udělal, že? A Rey si myslí, že si získá respekt, když zbaběle stáhne ocas a odplíží se od své povinnosti? Onuce jedna! On si opravdu neuvědomil, že otcovo uznání nezíská nikdy, když se před ním bude plazit? Když si představím, že mohl aspoň zkusit dát děcku domov, stejně by za rok odešlo do školy. Co mohl vědět, to dítě mohlo být požehnáním, kdyby mu dali najevo trochu zájmu. Ale kdepak, nebyl hned přátelský. Ach jo. A teď to odnese Remus. Musím jen obdivovat autorku, jak skvěle to vymyslela, teď budu zase celý týden netrpělivě čekat, jak to bude dál. I když představu mám, naléhavě si to potřebuji přečíst ve tvém krásném překladu. Díky.
Jejda, Tobě se Rey hodně zadřel pod kůži :-D Myslím, že Reye nenapadlo, že otec mohl lhát. Prostě byl úctyhodný a respektovaný kouzelník. A víme to, že zavrhované děti často vidí v rodičích jen to nejlepší. A pro Reye byla rodina důležitá. Prostě neměl kuráž na to, postavit se proti nim. Jako osobně s ním nesouhlasím, já bych synovce přijala. Ale on je muž a nemá mateřské pudy. Nechal rozum zvítězit. Ono je otázka, zda by se z desetiletého Ábela dalo vychovat něco rozumného. Juj, už se těším, až tohle probereme osobně :-) Byla to velmi zapeklitá situace, ač bych ji já řešila jinak než Rey, asi ho trochu chápu. Chicht, ale že Tě zvedl ze židle :-) Díky moc za komentář, denice, jsem ráda, že se Tě kapitola tolik dotkla. To opravdu značí dobrý výběr :-)

dakujem

A sakra! Neco mi rika, ze tohle bude jeste mazec... Kdy ze bude dalsi kapitola? :-D Vsechno se to zatim jevi jak o jeden veliky omyl, kvuli kteremu za ktery pykaji zcela nevinni lide. Takove pribehy jsou vetsinou ty nejkrutejsi a nejsmutnejsi. A bohuzel casto i nejpravdivejsi. Moc dekuji a se zadrzenym dechem se uz tesim na dalsi!
No, omyly do tohoto příběhu taky patří. Ale nejen ony... Vše už se vysvětlí v příští kapitole... Na tu se těším. Teda jako v tom drsném smyslu, příjemné to nebude. Ale to je jasné, když míříme k Remusovu pokousání. Děkuji moc za komentář, Gift :-)

Tomu říkám kostlivec ve skříni. A jsem opravdu ráda, že nemusím čekat týden na pokračování :) Ale autorka umí, to se musí nechat. krásné, Lupinko, díky moc, že jsi tuhle povídku vyhmátla :)
Jo! A jo, umí. Pěkně šponuje svoje čtenáře. Díky za všechno, marci!

o môj bože, autorka sa v tomto vyžíva, však? :D Konečne tu máme poriadne vysvetlenie! Ešte asi ale potrvá, aby sa riadne predaloo i Remusovi.. Každopádne, uplne pecka, vďaka za preklad :)
Jojo, vyžívá :-) A čeká nás ještě jisté odhalení, ono nic není tak prosté, jak se zdá! Chudák Remus se to dozvídá až po třicítce... Příští kapitola bude - pro neschopnost nalézt lepší přídavné jméno - hustá. Těš se. Moc děkuji za komentář, Sally. :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

Jess Pallas: ( Lupina )09.11. 2016Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog)
Jess Pallas: ( Lupina )02.11. 2016Kapitola 41. Poklidná rozmluva
Jess Pallas: ( Lupina )26.10. 2016Kapitola 40. Připravený nebo ne?
Jess Pallas: ( Lupina )19.10. 2016Kapitola 39. Přijetí
Jess Pallas: ( Lupina )12.10. 2016Kapitola 38. Skrývání
Jess Pallas: ( Lupina )05.10. 2016Kapitola 37. Ze zimy do tepla
Jess Pallas: ( Lupina )28.09. 2016Kapitola 36. Jen pro zvané
Jess Pallas: ( Lupina )21.09. 2016Kapitola 35. Čas návštěv
Jess Pallas: ( Lupina )14.09. 2016Kapitola 34. Odhalený
Jess Pallas: ( Lupina )07.09. 2016Kapitola 33. Pěkné nadělení
Jess Pallas: ( Lupina )31.08. 2016Kapitola 32. Konejšivý západ měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )24.08. 2016Kapitola 31. Padlý
Jess Pallas: ( Lupina )10.08. 2016Kapitola 30. Pod měsícem
Jess Pallas: ( Lupina )03.08. 2016Kapitola 29. Bradavický alfa
Jess Pallas: ( Lupina )27.07. 2016Kapitola 28. Liber emitto
Jess Pallas: ( Lupina )20.07. 2016Kapitola 27. Zásah do živého
Jess Pallas: ( Lupina )13.07. 2016Kapitola 26. Volání měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )06.07. 2016Kapitola 25. Omějová smršť
Jess Pallas: ( Lupina )29.06. 2016Kapitola 24. Následky
Jess Pallas: ( Lupina )22.06. 2016Kapitola 23. Noc v kleci
Jess Pallas: ( Lupina )15.06. 2016Kapitola 22. Velký útěk
Jess Pallas: ( Lupina )08.06. 2016Kapitola 21. Přistižen
Jess Pallas: ( Lupina )01.06. 2016Kapitola 20. Opět U Vyjící smečky
Jess Pallas: ( Lupina )25.05. 2016Kapitola 19. Otázka viny
Jess Pallas: ( Lupina )18.05. 2016Kapitola 18. Čekání
Jess Pallas: ( Lupina )11.05. 2016Kapitola 17. Zeď
Jess Pallas: ( Lupina )04.05. 2016Kapitola 16. Za svitu měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )27.04. 2016Kapitola 15. Do lesa
Jess Pallas: ( Lupina )19.04. 2016Kapitola 14. Rodinná pouta – část druhá
Jess Pallas: ( Lupina )13.04. 2016Kapitola 13. Rodinná pouta – část první
Jess Pallas: ( Lupina )06.04. 2016Kapitola 12. Pronásledování
Jess Pallas: ( Lupina )30.03. 2016Kapitola 11. Náročný případ
Jess Pallas: ( Lupina )16.03. 2016Kapitola 10. Sen
Jess Pallas: ( Lupina )09.03. 2016Kapitola 9. Označený
Jess Pallas: ( Lupina )02.03. 2016Kapitola 8. Trocha času na léčení
Jess Pallas: ( Lupina )24.02. 2016Kapitola 7. Procházka v Prasinkách
Jess Pallas: ( Lupina )17.02. 2016Kapitola 6. Vlkodlakova lekce
Jess Pallas: ( Lupina )10.02. 2016Kapitola 5. Hold
Jess Pallas: ( Lupina )03.02. 2016Kapitola 4. Poberta
Jess Pallas: ( Lupina )27.01. 2016Kapitola 3. Tajemství
Jess Pallas: ( Lupina )20.01. 2016Kapitola 2. Myslánka
Jess Pallas: ( Lupina )13.01. 2016Kapitola 1. U Vyjící smečky
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )25.11. 2015Oblivious úvod