Autor: Hesaluti Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola 14. Lektvar
Draco znovu představil Blaise a Hermionu, a ti se na sebe usmáli. Okamžitě se jí zalíbil. Nevypadal ani o den starší než ve škole. Oba muži jí trochu ukázali svůj podnik, pak ji zavedli do malé kanceláře a Draco jim připravil pití. Hermiona se zájmem překvapeně pozorovala, že to dělá sám.
„Tak, Blaise, řekneš Hermioně o lektvaru?“ rozdal nápoje a posadil se k nim.
„Od začátku?“ zeptal se Blaise. Draco přikývl. Hermiona byla okouzlená, protože tohle bylo jednoznačně jednání mezi přáteli, ne mezi podřízeným a šéfem. Chovali se k sobě uvolněně. „No, jednoho dne jsem tu byl a pár lidí mluvilo o lektvaru, kterého jsme měli dodat velké množství. Abych to zkrátil, naříkali, že si musí pamatovat, který lektvar je k čemu, a jak by bylo skvělé mít jeden, který dělá všechno.“
„Všechno?“ V jejím hlase zazněla skepse. Zoufale zadoufala, že tohle nebude ten jejich objev. Lektvar, který dělá všechno?
„Ano. Prostě mi to tak nějak uvízlo v hlavě a pomyslel jsem si, že musí být způsob, jak uvařit lektvar, který dokáže přesně tohle,“ domluvil a pohlédl na Hermionu. „Vidím ti na očích, že mi nevěříš, ale můžu ti dokázat, že se mýlíš.“
„Doufám, že ano,“ odpověděla s úsměvem.
„Tak jsem si s tím začal hrát, jestli by to vůbec bylo možné. Měl jsem pracovat na něčem pro něj, ale čert to vem...“ Blaise se na Draca zazubil a ten mu to přátelsky oplatil. „Každopádně – a musím přiznat, že úplně náhodou – se ingredience jednoho dne začaly spojovat. Víš, že tohle je hlavní problém u nového lektvaru? Složky nefungují, když se správně nespojí.“
„Já vím.“
„Jo, jasně že víš. Promiň. V každém případě je to téměř správně. Je smíchaný, jak má být. Potřebujeme jen tuhle poslední složku, aby byl dokonalý...“ Blaise po ní blýskl zářivým úsměvem. Potom skočil úplně jinam, což ji přimělo se začervenat. „Mimochodem, vypadáš zatraceně fantasticky, Hermiono.“
„Díky.“
Draco obrátil oči v sloup. „Ruce pryč, Zabini. Drž své malé špinavé myšlenky u lektvaru.“
„Nejsou ani špinavé, ani malé,“ odpověděl Blaise. „Tak co si o tom myslíš teď, Hermiono?“
Nechtěla být hrubá, ale opravdu nebyla přesvědčená, že se jim povedlo uvařit lektvar, který by měl takové účinky. Kdyby to vážně bylo tak jednoduché, už by na to dávno někdo přišel. Pokusila být se zdvořilá.
„No, myšlenka je to samozřejmě geniální, ale mám trochu strach o lektvar. Jsi si jistý, že udělá, co tvrdíš? Udělá vůbec něco?“
Draco potřásl hlavou. „Ne! Samozřejmě, že nic neudělá!“ podal Hermioně kus papíru. „Tohle je seznam složek. Nazvali jsme ten lektvar Requisito a neudělá nic,“ střelil po Blaisovi zničujícím pohledem. „Bude fungovat jako komnata nejvyšší potřeby, ale fyzickým způsobem. Nebude moct změnit cokoli, jen věci ohledně tebe samé a dovolí ti změnit jen to, co budeš požadovat, ne to, co bys chtěla.“
„Teď jsem se ztratila,“ přiznala Hermiona. „Jaký je v tom rozdíl?“
„Tak bys mohla chtít stovky tisíc galeonů, ale nemůžeš je POŽADOVAT, že? To je přání, není to požadavek, a není to něco, co můžeš sama sobě fyzicky udělat. Věci, které požaduješ, se musí týkat tebe. Nemůžeš žádat, aby se zvětšil tvůj pokoj, protože to potřebuješ, nebo aby se na druhé straně testu objevily odpovědi.“
„Jo, to je škoda,“ poznamenal Blaise s úšklebkem.
„Ale můžeš požadovat, abys byla po dobu trvání zkoušky dvojnásobně inteligentní, nebo požadovat, abys byla vyšší, když si chceš koupit levné kalhoty na nóbl ples, kam jsi pozvaná...“
„Zní to trochu riskantně. Opravdu chceš prodávat lektvar, který po požití umožní každému, aby dostal přesně to, co požaduje?“ zeptala se Hermiona. „Představ si, k čemu by mohlo docházet.“
„No, k tomu se používat nebude, to jsem jen uváděl příklady. Představ si, že bystrozor bude chtít vypadat starší, nebo změnit barvu vlasů tak, aby ho nepoznali. Mohl by požadovat, aby byl neviditelný.“
„Lektvar dokáže udělat člověka neviditelným?“
„Ano, a ne jako zastírací kouzlo. Pokud požaduješ, abys byla na tři hodiny neviditelná a nezjistitelná, stane se. Nemůžeš to ale zasáhnout protikouzlem a zrušit jako zastírací kouzlo.“
„Co když se lektvar dostane do špatných rukou?“ cítila, že je negativistická, ale musela se zeptat.
„Proto se musí regulovat a kontrolovat. Prodej bude možný jen s tvým zvláštním povolením a z toho důvodu ti to budeme muset prozradit,“ vysvětlil Draco.
„Takže k tomu potřebujete modrou večernici...“ začala Hermiona, ale Blaise ji přerušil.
„Už jsi jí to řekl?“ zeptal se a Draco přikývl.
„Ano. My tři jsme v tom teď společně. Bez ní to nezvládneme,“ potvrdil klidně Draco a Blaise pohlédl na Hermionu.
„Tím nenaznačuji, že nechci, abys věděla... Jen mě překvapilo, že ti to Draco už prozradil,“ pokračoval Blaise. „Lektvar s modrou večernicí umožní nahradit lektvar požadovaný zákazníkem. Je to zásadní složka, protože bez ní je lektvar prakticky k ničemu. Nedokáže bez ní působit podle požadavků.“
Hermiona pomalu přikyvovala. „Dobrá, myslím, že to mám. Když si vezmete lektvar, umožní vám požadovat něco, co potřebujete, stejně jako komnata nejvyšší potřeby, jenomže půjde o osobní věc, jako být světlovlasý, starší nebo vyšší. Předpokládám, že můžete žádat vždy jenom jednu věc?“ Muži přikývli, ale mlčeli, nechali ji, aby si to srovnala v hlavě. „A vy jen pomyslíte na to, co potřebujete?“
„Ano, první věc, na kterou pomyslíš. Ale řekněme, že je potřeba, abys vypadala jako někdo jiný, pak si stačí pomyslet, že potřebuješ vypadat stejně jako někdo, a stane se. Není třeba Mnoholičný lektvar,“ přikývl Blaise, v jeho hlase stále zněl náznak vzrušení.
„A jak dlouho účinek potrvá?“ pátrala dál Hermiona.
„No, je to dočasné, stejně jako jiné lektvary. Jakmile projde tvým organismem, účinky odezní. Takže si můžeš přát něco na pár hodin, ale pokud to budeš potřebovat déle, pak budeš muset mít lektvaru víc a znovu to požadovat.“
Oba teď pozorovali Hermionu, jak vstřebává všechny informace, které jí sdělili. Zdálo se proveditelné, aby lektvar mohl působit stejně jako komnata, ale pořád ještě bylo velmi obtížné představit si jeden lektvar, který toho zvládne tolik.
„V pořádku?“ pobídl ji Blaise.
„Noo... zní to úžasně,“ připustila.
„Ale?“ ozval se Draco, který vycítil její váhání.
„Zdá se mi, že je tu trochu moc účinků na jeden lektvar. Ne že bych chtěla znevažovat váš úspěch, ale jak si můžete být jistí, že bude fungovat?“ směřovala svou otázku na Blaise v nervózním očekávání, že Draco by jí mohl utrhnout hlavu.
„Jo, máš pravdu. Je to složitá směs a pokazit by se toho mohlo spoustu. Bez modré večernice ji pochopitelně nemůžeme pořádně vyzkoušet, ale myslím, že je to správně,“ odpověděl jí Blaise svým vyrovnaným přátelským způsobem. Tvář se mu pak roztáhla úžasným úsměvem, který jako by jej rozzářil. Hermiona si nemohla pomoci a úsměv mu opětovala.
„Každopádně komplikovanost lektvaru je důvod, proč potřebujeme tvé odborné znalosti. Myslím, že Draco a já jsme se svými schopnostmi u konce.“
„Mluv za sebe,“ ohradil se Draco.
Hermiona si ho nevšímala a posouvala se okolo stolu tak dlouho, až seděla vedle Blaise. Rychle popadla seznam ingrediencí a přitáhla jej mezi ně.
„Tak dobrá, můžeme si projít ten soupis?“
„Jo, jasně,“ a Blaise bez dalších okolků sjížděl prstem po seznamu. „Kůže zeleného červa je hlavní spojující složkou...“
„Ano, správně, ale jen tehdy, když směs obsahuje dostatek jedlové kůry...“
Až o pěkných pár chvil později si Hermiona všimla, že Draco se vzdálil a potloukal se kolem lahví v zadní části pokoje. Veškeré jeho chování vyjadřovalo nudu. Přistihla se, že se na něj usmívá, protože se choval jako velmi unuděné a nadurděné děcko. Stejně už prošli skoro celý seznam a bzučelo jí z toho v hlavě.
„Díky, Blaisi. Máš pravdu, vypadá to nadějně,“ řekla. „Zaskočím sem zítra a můžeme probrat zbytek. Není už trochu pozdě?“
„Hmm... to mi zní jako rande,“ odpověděl Blaise s přidrzlým úsměvem. „Obzvlášť jestli mi pak dovolíš vzít tě na skleničku?“
Hermiona na něj po očku pohlédla a přikývla. Nemohla si pomoci, ale zalichotilo jí, že ji pozval, protože moc dobře vypadal. Taky byl velký sympaťák. Dokázala si představit, že mu rozhodně nechyběly příležitosti. Slyšela, jak si Draco odkašlal. Když se k němu obrátila, zjistila, že na ně zírá.
„Vezmu tě teď domů,“ řekl tiše.
„Nemusíš, odletaxuji se nebo přemístím,“ ujistila ho, ale on zavrtěl hlavou.
„Ani jedno z toho nejde v domě nebo okolí.“
„Pak projdu jen pár ulic...“
„Ne. Doprovodím tě domů.“ Dracův tón nepřipouštěl žádné další námitky, tak zamávala na rozloučenou usmívajícímu se Blaisovi a následovala Draca pryč z místnosti. Rychle a tiše kráčel mnoha chodbami ven z budovy do temných ulic. Musela skoro běžet, aby s ním udržela krok. Nedokázala by přitom zároveň mluvit, tak se zdálo dobré, že mu nebylo do řeči. Nakonec byla tím sprintem unavená a s rukama v bok se prudce zastavila. Chvíli trvalo, než si to uvědomil a zastavil se. Otočil se k ní.
„Nezvládnu s tebou držet krok! Jestli se nedokážeš aspoň pokusit jít mým tempem, tak mě už nech být, domů dojdu sama!“ vyštěkla. Draco se k ní vrátil, ale než stačil něco říct, pokračovala: „Nevím, jaký máš problém, ale nemyslím si, že ke mně můžeš zaujmout tenhle odměřený postoj a očekávat, že se s tím smířím!“
„Uklidni se, Grangerová, jen jsem tě chtěl dostat domů,“ odpověděl klidně.
„To jsem si mohla myslet, že se takhle vybarvíš, jakmile s tím vším budu souhlasit!“ vyštěkla Hermiona.
„O čem to sakra mluvíš?“
„O ničem! Zapomeň na to!“ pokusila se proklouznout kolem něj, ale chytil ji za ruku.
„Grangerová!“
„Myslím tím, že už se nepotřebuješ přetvařovat, když mě máte jistou, že? Veškerý šarm je fuč!“ napřímila se a znovu se pokusila projít kolem něj, ale držel ji pevně. Nebyla si jistá, proč je na něj tak naštvaná, ale převratná změna jeho chování od schůzky v restauraci ji rozčilovala. Teď se choval tak, jak si ho pamatovala.
„No jasně, a tvůj šarm asi pracuje naplno, že?“ Dracův hlas se náhle změnil a přitáhl si ji blíž. „Rozhodně zapracoval na Blaisovi, že jo! Jak se zdá, měl jsem pravdu. Velmi snadno dokážeš přilákat atraktivní muže a ani k tomu nepotřebuješ žádný lektvar! Stačí jen trocha duchaplného flirtu!“
„Duchaplného flirtu?“
„Jistě, přijde skvěle vypadající dívka, s kterou domluvíme spolupráci na lektvaru. Pak se přidá fakt, že je brilantní čarodějka a jedna z nejinteligentnějších lidí, které známe. Tak není divu, že Blaise prakticky slintá na svůj lektvarový návod!“
Hermiona rychle zamrkala v reakci na jeho komentář, překvapená, že vypadal opravdu rozrušeně. Co mu vlastně vadilo na tom, že se nechala od Blaise pozvat? Přesně tohle jeho tón naznačoval, ale nevěřila mu. Přesněji řečeno měla dojem, že se jí celý rozhovor zdá, protože on by přece ve skutečnosti neřekl, že přitahuje dobře vyhlížející muže? A nepřímo by ji neoznačil za skvěle vypadající? Neměla vůbec žádnou představu, jak mu odpovědět, protože se jí zdálo naprosto neuvěřitelné, že by Draco Malfoy ohledně její osoby tohle všechno připustil. S hlavou sklopenou k zemi kopal do malého kamínku. Nakonec se jí povedlo vypravit ze sebe to jediné, co dokázala vymyslet.
„Děkuji.“
Draco okamžitě vzhlédl a ona pokrčila rameny. „Předpokládám správně, že někde hluboko v tom prohlášení byl ukrytý kompliment?“ Pokusila se o úsměv. Nebyla si úplně jistá jeho reakcí, tak ji potěšilo vidět, jak se mu v odpověď zvedají koutky úst.
„Ano, ale nezvykej si na to. Víš, že můj šarm nepracuje bez vady, jak bys pravděpodobně podotkla,“ konstatoval. „Pokud slíbím, že půjdu pomaleji, přestaneš na mě křičet?“
Přikývla a znovu vyrazili, tentokrát v přátelském tichu. Hermiona se přistihla, že si v duchu opakuje Dracova slova. Opravdu ji pochválil, a ne málo! Mluvil o tom, jak ji vidí Blaise, ale dokázala číst mezi řádky.
Když zahnuli za roh k Hermioninu bytu, Draco se náhle zastavil a prudce zdviženou rukou jí zahradil cestu, což způsobilo, že do něj vrazila a téměř si vyrazila dech.
„Co to děláš? Málem jsi mě udusil...“ umlčel ji rukou položenou přes ústa a druhou ukázal k jejímu bytu. Ve vchodu stál vysoký muž. Tvář měl ukrytou ve stínu. Byl z něj vidět jen obrys, ale nemohlo být pochyb, že v ruce drží hůlku. Zamrazilo ji, když se jí vybavilo setkání v Příčné ulici. To další, co vnímala, byl Draco vtahující ji do průchodu. Otočil ji tak, že se zády opírala o zeď, pak se vyklonil ven, aby si znovu prohlédl ten stín. Promluvil hlasem sotva hlasitějším než šepot:
„Vypadá to, že někdo projevuje víc než jen malý zájem o náš lektvar, není-liž pravda?“
Poznámka autorky: Doufám, že se vám to líbilo. Děkuji, že čtete dál. Dejte mi vědět, co si myslíte.