Preklady fanfiction Harryho Pottera

Výběr jmen po weasleyovsku

Autor: Bad Mum

Překlad: Jacomo

Originál s názvem The Naming of Weasleys najdete ZDE

Shrnutí: Jak by se jmenoval sedmý syn Weasleyových? Příběh rodiny Weasleových zasazený těsně před narození Ginny.

Pro tebe, naše hvězdo Denice!

* * *


„Charlie! Charlie! VRAŤ mi to! Mami! Charlie mi zase sebral mou knihu o famfrpálu!"

„Jenom jsem si ji půjčil! Řekl jsi, že si ji můžu půjčit!"

„Ale ne kdykoliv! Musíš mi to nejdřív říct! Teď ji chci zpátky! MA-MÍ!"

„Ale proboha, Bille, přestaneš už o té pitomé knížce pořád mlít? Už mě z toho bolí uši. Ještě slovo a půjde do popelnice, bez ohledu na to, že je to dárek od strýčka Fabiana!"

„Ale mami..."

„Myslím to vážně, Bille! A teď oba pojďte sem. Otec a já potřebujeme s něčím pomoct."

Bill a Charlie následovali svoji matku do neuklizeného obývacího pokoje v Doupěti. Charlie vyslal ke svému staršímu bratrovi triumfální pohled. Bill zamumlal: „Dostanu tě potom!" Pak se posadil na pohovku vedle téměř pětiletého Percyho. V jednom z pohodlných křesel už se uvelebil jejich otec s ročním Ronniem, benjamínkem rodiny, na klíně. Když viděl výrazy na tvářích svých nejstarších synů, zvedl ruku, zachytil procházejícího Charlieho a stáhl ho k sobě na opěrku křesla. „Vás dva je lepší držet chvíli samostatně a pod dohledem," řekl se soucitným pohledem na svoji ženu v pokročilém stupni těhotenství, která s povzdechem zapadla do druhého křesla.

Zbylí přítomní, tříletá jednovaječná dvojčata, jejichž buclaté, nevinné výrazy batolat nepasovaly k už teď výrazně znatelnému potenciálu pro dostávání se do potíží, metala kotrmelce na koberečku před krbem.

„Frede! Georgi! Nechte toho, mám z vás závratě," přikázal jim pan Weasley. „Všichni poslouchejte. Potřebujeme s něčím pomoct."

„S čím?" dožadovali se Bill, Charlie a Percy jednohlasně, zatímco dvojčata se posadila a hleděla na otce s nezvyklým zájmem.

„Se jménem pro miminko, které se má každým dnem narodit," řekl pan Weasley. „Po pojmenování vás šesti už jsme s maminkou bez nápadu. Co si o tom myslíte?"

„Klučičí jméno?" zeptal se Charlie.

„No, ano, samozřejmě," odpověděla matka poněkud podrážděně. „V téhle rodině se holky neobjevují, že?"

Kromě broukání maličkého Ronnieho, který se bavil tím, že se snažil svému otci sundat brýle, nastalo v místnosti ticho. Chlapci dumali nad otcovou žádostí. Pak to začalo.

„Edward?" navrhl Bill

„Jimmy!" řekl Charlie

„Lancelot?" vyhrkl Percy, který právě teď četl před spaním knihu o rytířích.

Manželé Weasleyovi se na sebe podívali. „Edward je v pohodě," řekla paní Weasleyová. „Mohli bychom mu říkat Teddy. Ale Jimmy ne. James Potter má už tak nos nahoru. Nechceme, aby si myslel, že jsme pojmenovali naše dítě po něm."

„Lancelot je pěkné jméno," přemítal její manžel, „ale proti pojmenování ostatních je trochu moc poetické. Možná by to mohlo být prostřední jméno. Díky, kluci."

„George!" navrhl Fred.

„Fred!" vykřikl George téměř současně a oba se s hysterickým chichotáním a ve změti rukou a nohou svalili na kobereček.

„Ne, dvojčátka, to ne!" odmítla matka s nechtěným úsměvem. „To jsou vaše jména. Potřebujeme jiná."

„Eric?"

„Andrew?"

„Jack!"

„Henry!"

Nápady chlapců teď přicházely jeden za druhým.

„Harold?"

„Bob!"

„David?"

Fred a George si to zatím bez pozornosti zbytku rodiny namířili na druhý konec místnosti.

„Donald!" navrhl Charlie, ale otec to hned zamítl.

„Ronald a Donald? Kdybychom chtěli, aby se jména dětí rýmovala, udělali bychom to tak u dvojčat. Vypadá to, že tam jsme to už prošvihli..."

„Možná to budou znovu dvojčata?" nadhodil Bill, ve tváři výraz předstírané nevinnosti.

Matka po něj střelila pohledem plným hrůzy. „Jedna dvojčata jsou na jednu rodinu až dost, děkuju, Bille. Fred a George jsou víc než dost..."

Zmínka o dvojčatech připomněla jejich otci, že jsou až podezřele zticha. Rozhlédl se a zjistil, že právě lezou na okenní parapet za jeho zády.

„Bille, Charlie! Vezměte dvojčata!" nařídil rezignovaným tónem, který naznačoval, že něco takového říká dvacetkrát za den. Oslovení vstali a poslechli; Charlie stáhl jedno z dětí ze židle, kterou si přistavilo, aby mohlo snáze vylézt nahoru, Bill zvedl druhé přímo z okenního parapetu. Oba to provedli jakoby mimochodem, což dávalo najevo, že i oni jsou na podobné situace zvyklí.

„Mně se líbí Eric," dumala paní Weasleyová. „Eric Weasley? Eric Lancelot Weasley? Co myslíš, Arture?"

„Eric? Jo, to se mi líbí," odvětil její manžel a s pozvednutým obočím se rozhlédl po svých synech. „Jiný návrh?" Všichni zakroutili hlavou. „Tak je to tedy Eric Lancelot Weasley! Díky bohu, že jsme se shodli."

„Ale mami a tati...?

„Co je, Charlie?"

„Co když je to holka? Budete pak hledat nové jméno, ne?"

Jeho rodiče si vyměnili pohledy.

„No, my už máme vybrané dívčí jméno od té doby, než se měl narodit Bill," řekl pan Weasley. „Ginevra Molly Weasleyová. Pěkné, ne? Škoda, že jsme ho nikdy nedostali šanci použít."