Autor: Hesaluti Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola 12. Tři tvoří dav
Těsně před zavřením přinesla Laura Hermioně dopis, který někdo osobně doručil. Hermiona ho ihned otevřela.
Grangerová,
jakmile se zbavíš svého milovníka, přijď do mé kanceláře.
Tady Ti můžu nejlíp podat vysvětlení k lektvaru a ukázat Ti, co jsme doteď udělali.
Povečeříme spolu, tak se předtím nemusíš jít najíst.
Malfoy
P. S. Nechoď žádnými temnými uličkami! Přesněji řečeno, nechoď nikam, ale rovnou se sem přemísti.
Poslední poznámka Hermionu trochu rozesmála. Byla ráda, že může navštívit jeho kancelář. Nelhala, když prve tvrdila, že je zvědavá. Podívala se na své oblečení a uvažovala, jestli má čas jít se převléct. Pak se naštvala sama na sebe. Proč se stará o to, jak vypadá?
Najednou si uvědomila, že asi zjistí, jak ten tajemný lektvar působí! V té chvíli někdo zaklepal a ona šla otevřít Joshuovi. Měla teď v kapse svůj vlastní šek, takže Joshua se nedozví, že za tím stojí Draco. Neztrácela čas a po spěšném pozdravu mu podala šek. Měla také k podpisu připravené listiny, kterými převáděl svůj podíl na obchodu zpět na Hermionu. Joshua to vše v tichosti vyřídil, než vzal šek a začal ho zkoumat.
„Co děláš?“ ptala se netrpělivě Hermiona.
„Jen mě mate, kde jsi tak najednou vzala všechny peníze,“ odpověděl. „Doufám, že jsi neudělala nějakou hloupost, Hermiono?“
To je věc názoru, pomyslela si.
„Nic hloupého jsem neudělala, ne že by to byla tvoje věc.“
„Je to moje věc! Nechci ti dělat potíže,“ řekl.
„Co dělám, nemá s tebou vůbec nic společného, Joshuo. Navždy ses mě zbavil, takže o mně nemusíš vůbec přemýšlet!“ vyštěkla na něj. „Ale musím zdůraznit, že jestli jsem udělala něco hloupého, došlo k tomu kvůli tvému nátlaku!“
„To není fér!“
„Teď odejdi, Joshuo,“ podržela mu otevřené dveře a on na ni chvíli hleděl.
„Je mi líto, že k tomuhle muselo dojít… kdybys mě někdy potřebovala…“
„To si snad děláš srandu!“ vybuchla nevěřícně. Joshua se na ni smutně podíval a odešel. Hermiona zamkla a opřela se zády o dveře. Na chvíli cítila bezútěšný smutek, ale pak si uvědomila, že je volná! Už nebyla k Joshuovi ničím vázaná! Místo toho byla zavázaná Dracu Malfoyovi. Opravdu na tom byla lépe?
O deset minut později už hleděla na impozantní budovu, v níž se nacházely kanceláře Dracovy společnosti. Svou výstavností a starobylostí by ohromila každého. Řekla recepční, že má schůzku s panem Malfoyem. Ta přivolala mladou čarodějku, která ji zdvořile přivítala, než ji provedla mnoha schodišti a širokou chodbou k vysokým dveřím, na které zaklepala. Hermiona slyšela Draca, jak ji zve dovnitř.
„Přišla za vámi slečna Grangerová,“ řekla mladá žena a ustoupila, aby mohla Hermiona vejít. Draco seděl za velkým stolem v rohu místnosti. Rozhlédla se po místnosti a musela obdivovat vkusné vybavení na první pohled kvalitním nábytkem. Draco vstal a přešel k pohovkám v opačném koutě. Gestem ji vybídl, aby šla k němu a posadili se.
„Jak to šlo?“ zeptal se. „Proběhlo to slušně?“
„Ano.“ Nechtěla opakovat celý rozhovor. Už to bylo za ní a toužila na to zapomenout.
„Dobrá.“ Draco nalil dva šálky z konvice na stole. Hermiona se napila, ale bylo to příliš silné, rychle si dolila trochu mléka.
„Páni! To je síla! Snažíš se vyléčit kocovinu?“
Draco přimhouřil oči. „Byla to obchodní večeře, neopil jsem se.“
„Nedokážu si tě představit opilého!“ řekla. Draco se na ni znovu zadíval.
„Takže si mě představuješ, Grangerová?“ ušklíbl se a Hermiona si hlasitě povzdechla.
„Jen ve svých nočních můrách!“
„Lhářko.“
„Jak můžeš být tak arogantní? Vzhled není všechno, Malfoyi!“
Draco se na ni zazubil: „To říkají oškliví lidé.“
Hermiona se na něj zamračila. „Já jsem to právě řekla!“ zvolala, ale Draco se jen zasmál.
„Chystáš se mi vysvětlit ten lektvar, nebo ne?“
Překvapeně na ni pohlédl, jako by na chvíli zapomněl, že je tu kvůli tomu.
„Ano, ale nejdřív se pojďme najíst.“
„Ale, s tím si nedělej starosti, můžu večeřet později,“ prohodila Hermiona. Nechtěla, aby si Draco myslel, že potřebuje chůvu.
„Odmítáš mé pozvání na schůzku?“ zeptal se s úsměvem.
„Tohle snad není schůzka, že ne? Jde o obchodní dohodu,“ řekla upjatě Hermiona. Draco vstal a začal si svlékat sako.
„Co to děláš?“ ptala se.
„Připadám si čím dál míň jako v práci a čím dál víc jako na schůzce…“ rozvázal si kravatu a odhodil ji na pohovku. Hermiona na něj udiveně zírala. „Chceš mi rozepnout košili, nebo to mám udělat já?“ Zajíkla se, ale pak si všimla záblesku v jeho očích. Jen ji popichoval, díky bohu! Draco roztáhl rty v širokém úsměvu. „Měl jsem to vydržet chvilku déle, kdyby ses tak viděla! Mohl jsem tě požádat, abys mi rozepnula kalhoty!“ Nemohla si pomoci a rozesmála se. Nedokázala se na něj zlobit, protože byl tak moc zábavný. Byla opravdu překvapená, že dokáže být takový. Co se stalo s arogantními úšklebky? Věděla, že se nezmizely nadobro, ale bylo to příjemné. Pak si také nebyla zcela jistá, o co tady jde, ale něco v ní chtělo Dracovi ukázat, že už není to plaché děvče jako ve škole, že by mu dokázala patřičně odpovědět na jeho škádlení. Zaváhala jen na okamžik, než vstala a přešla k němu. Stála u něj opravdu blízko a viděla, jak se jeho výraz mění.
„Jak víš, že jsem na tuto nabídku nečekala? Jak víš, že jsem o tom nesnila?“ řekla. Neodvážila se pohlédnout mu do očí, protože kdyby to udělala, patrně by se od něj nedokázala odtrhnout. Vztáhla ruku, zlehka se dotkla jeho dokonalé čistě bílé košile a pomalu rozepnula horní knoflík. Viděla jeho drzý úsměv - věděl, že si s ním zahrává, ale každopádně pokračovala. Rozepnula další knoflík a potom třetí. Pak náhle ucítila něco jiného než pobavení. Draco byl vysoký, oči měla na úrovni jeho klíční kosti, a teď zcela neúmyslně odhalila svým zírajícím očím hladké, pevné tělo. Věděla, že je přitažlivý, nebyla slepá, ale opravdu o něm takhle nikdy nepřemýšlela. Všechny jejich rozhovory se točily kolem obchodu, Joshuy a lektvaru. Najednou na něj hleděla úplně jinak, protože takhle zblízka z něj prostě tekla smyslnost. Nádherně jí voněl a Hermiona se nevědomky naklonila blíž. Jeho oděv vypadal, jako by ho měl poprvé na sobě. Každý záhyb byl dokonalý a přesně tam, kde měl být. Takhle zblízka viděla svaly rýsující se mu pod košilí. Najednou měla nutkání pohladit je, ale než tu myšlenku stačila uvést do praxe, zjistila, že se její dlaně ocitly na jeho hrudníku, protože přistoupil blíž, objal ji kolem pasu a přitáhl ji k sobě. V té chvíli začal opravdu působit adrenalin, protože teď mohla vnímat, jak se k ní ty svaly tisknou. Cítila, jak jí Dracova druhá ruka klouže přes záda. Tím pocitem se jí v hrdle zarazil dech a zaplavila ji vlna rozechvění.
Náhle se s hlasitým prásknutím otevřely vysoké dveře a Draco zlostně blýskl očima po vetřelci.
„Draco, nikdy neuhodneš, co jsem právě viděla v tom obchůdku…“ ženský hlas náhle umlkl a Hermiona od muže odskočila, jako by ji něco bodlo. I když ne dost rychle.
„Co je ksakru tohle? Kdo to je a proč jsi...“
„Astorie...“ Draco k ní přistoupil. Tónem hlasu ji uklidňoval. Hermiona zírala na vetřelkyni. To jméno upoutalo její pozornost. Byla to Astoria Greengrassová? Ze školy? Měla na sobě kostým a svírala malou kabelku. Vypadala nastrojeně, její vlasy i líčení byly až příliš dokonalé.
„Co se to tady děje?“ Astoriin hlas zněl drsně a tak nahlas, že Draco šel ke dveřím, aby je tiše zavřel.
„Nic, uklidni se,“ zdál se být naprosto klidný. Hermiona si zoufale přála se také tak ovládat, protože jí srdce bušilo nadzvukovou rychlostí. Neschopná slova očima přelétávala z jednoho na druhého.
„Byl jsi... byla...“ koktala Astoria a zírala na Hermionu. Najednou se výraz její tváře změnil, když vykročila k Hermioně, která podvědomě ucouvla. „Hermiona Grangerová?“
„Ta a žádná jiná!“ řekl Draco, obešel Astorii a jemně k ní postrčil Hermionu. „Hermiono, tohle je Astoria Greengrassová, pamatuješ si ji ze školy?“ Mlčky přikývla, neschopná vyloudit úsměv. Bez ohledu na to Draco pokračoval: „Astorie, to je Hermiona, jsem si jistý, že si na ni pamatuješ... nakonec, kdo by se nepamatoval?“ Hermiona po něm střelila očima, ale on ji ignoroval. Astoria ji podezřívavě pozorovala, ale vypadalo to, že se uklidnila, zřejmě ukonejšená Dracovým sebevědomým zvládnutím situace.
„Co dělá ve tvé kanceláři...“ ptala se, jako by Hermiona nestála přímo před ní.
„Dokončujeme obchod,“ vysvětloval Draco. „Než jsi přišla, polil jsem si košili kávou. Musím se převléct, protože jdeme s Hermionou na pracovní večeři.“
Hermiona pohlédla na Draca, skutečně měl na košili velkou skvrnu. Kdy se to stalo? Polil se schválně?
„Hm,“ Astoria znovu přejela dívku ledovým pohledem. Pak jí podala ruku, k Hermioninu překvapení oblečenou v bílé rukavičce. Proč se oblékala jako její babička? Odkdy se nosí kostýmy a rukavice? Potřebuje už jen klobouk a vypadala by jako z roku 1956! Uvědomila si, že na ani Astoria mluví: „Ráda jsem tě znovu viděla, Hermiono. Promiň, že jsem přerušila tvou schůzku s mým snoubencem.“
Hermiona cítila, jak jí klesá čelist a s klapnutím ji zase zavřela. Povedlo se jí na rtech vyloudit úsměv, když si s Astorií potřásala rukou.
Poznámka autorky: No – pěkný kousek Dramione, jak jsem slíbila – lituji, že byl tak hrubě přerušen! Doufám, že se vám příběh pořád líbí. Prosím komentujte a děkuji za všechny dosavadní krásné ohlasy.