Autor: Hesaluti Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola 9. Přespání
Hermiona spala překvapivě dobře. Po probuzení slyšela někoho šramotit v kuchyni. Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, kdo ten někdo je, a pak strnula. Proč to ksakru udělala? Proč ho požádala, aby zůstal? V jasném denním světle se to zdálo ubohé!
Vstala z postele, prohrábla si vlasy a vklouzla do županu. Když vstoupila do kuchyně, Draco se otočil a prohlédl si ji od hlavy až k patě.
„Hmm… velmi atraktivní, Grangerová,“ protáhl.
„Jdi se vycpat,“ nerudně odpověděla.
„Toust?“ zeptal se Draco, zatímco mazal dva kousky máslem.
„Ehm… ano, prosím,“ nejistě přikývla. „Poslouchej, Malfoyi, opravdu ti chci poděkovat, že jsi tu zůstal, byla jsem trapná.“
„Na ulici tě obtěžoval cizí chlap, takže jsi trapná rozhodně nebyla,“ řekl velkoryse. Na malý talířek shrnul dva krajíce dokonale opečeného a namazaného chleba. „Ačkoli na tebe to nebylo moc nebelvírské,“ dodal, a přestože mu nemohla vidět do obličeje, věděla, že se usmívá.
„Měla jsem vytáhnout hůlku a proklít ho!“ prohlásila, komentáře o Nebelvíru si nevšímala. „Spal jsi dobře?“
„Kupodivu ano.“ Draco si vytáhl stoličku proti ní a začal jíst své tousty. „Převalovala ses celou noc ve snaze odolat?“
„Čemu?“ V okamžiku, kdy slovo opustilo její ústa, si Hermiona přála vzít jej zpět.
„Odolat pokušení přijít za mnou na pohovku!“ odpověděl Draco, jako by to byla velmi hloupá otázka. „Máš ty vůbec představu, kolik jsem odmítl žen žádajících mě, abych s nimi strávil noc?“
„Nežádala jsem tě, abys se mnou strávil noc!“ nelíbila se jí jeho volba slov. „A ty jsi pravděpodobně žádnou neodmítl! Nedovedu si představit, že by Draco Malfoy odmítl nabídku spát s kteroukoli ženou.“
„Víš, Grangerová, ve skutečnosti jsem velmi vybíravý. Jen proto, že jsem dostal stovky nabídek, nemusím hned s každou hupsnout do postele!“
„Ne, jsem si jistá, že máš určité požadavky, které musí být splněny. Představuji si, že musí být štíhlá, blond, dlouhonohá a musí mít bohatého tatínka?“
Draco se na ni zeširoka ušklíbl: „Kterému z těch požadavků vyhovuješ, Grangerová?“ nestydatě ji přelétl očima odshora až dolů a zase zpět a ona si přála, aby si oblékla šaty.
„Ani jednomu! Musíš se cítit opravdu mizerně!“
„Stalo se.“ Jeho odpověď byla stručná a sklopil oči do talíře, ale tón, kterým to řekl, přiměl Hermionu přestat jíst a zírat na něj.
„Takže, nebude se někdo ptát, kde jsi byl?“
„Už jsem velký kluk, Grangerová.“
„Tvá přítelkyně se nebude divit, že jsi strávil noc v bytu jiné dívky?“ vyptávala se Hermiona záměrně. Chtěla se o něm dozvědět něco víc.
„Jak víš, že mám přítelkyni?“ zeptal se a ona spatřila, jak se před ní uzavírá.
„Říkal jsi, že nejsi sám.“
„Ne, neříkal – překrucuješ moje slova a vyzvídáš. Nejsi moc rafinovaná, že?“ pohlédl na ni a zvedl obočí. „Já z tebe dokážu vytáhnout nejrůznější informace a ty si ani nevšimneš, že to dělám.“
Hermiona si byla jistá, že má pravdu. Moc se jí to nelíbilo. „No, tak mi nic neříkej! Zacházíš se mnou jako s dítětem! Ještě jsi mi ani nic neřekl o lektvaru!“
„Jo, to je moc dobře. Aspoň tě teď z toho můžu vynechat.“
„Vynechat? Jak to myslíš?“
„No, naštěstí jsem ti neřekl žádné podrobnosti o výrobě lektvaru nebo jak působí, takže se můžeš klidně vrátit do svého malého bezpečného života.“
„Ale budeš mi o něm muset říct víc, nebo ti nebudu moct pomáhat.“
„Nebudeš mi pomáhat. Ruším dohodu.“ Draco vstal a sbíral talíře. Nevěřícně na něj pohlédla.
„Cože? To nemůžeš! Proč bys to dělal?“ vykřikla napjatě.
„Je to příliš nebezpečné. Zřejmě někdo zjistil, co děláme, a chce lektvar pro sebe. Je to komplikované i bez toho, abych se musel starat o tebe,“ znovu usedl na stoličku.
„Ale říkal jsi, že beze mě to nepůjde! Byl jsi opravdu neodbytný!“
„Vím, ale budeme muset najít jiný způsob. Tohle za to riziko nestojí.“
„O tom ty nerozhoduješ. Jsem zcela schopná posoudit, jaká rizika na sebe beru.“ Hermiona vstala a zamířila kolem stolu k němu, přitom si přitahovala župan blíž k tělu. Tohle opravdu nebylo vhodné oblečení, když chtěla důrazně argumentovat! „Oba víme, že už jsem byla v mnohem nebezpečnějších situacích, než je tato.“
„Ano, nedopatřením. Já jsem tě do té situace zatáhl, takže je na mně, abych tě z ní zase dostal.“
„Malfoyi, přestaň se pokoušet mě ovládat. Uzavřeli jsme dohodu a ta stále trvá,“ namířila na něj prstem.
Draco se na ni zadíval, pak jí přitiskl ruku k tělu. „Přestaň na mě ukazovat. Jak jsem řekl, tvoje část dohody padá. Moje zůstává. Dám ti peníze na vyplacení bývalého milence.“
„Cože? Ne, to je mi jedno. Takhle to nemyslím,“ trvala na svém. „Chci dělat ten lektvar! Musíš mě k tomu pustit. Chci vidět, jak vzniká.“
„Máš starost o peníze, Hermiono,“ řekl tiše. „Vím, že je potřebuješ, aby sis udržela svůj obchůdek.“
„Samozřejmě, že ano!“ nadechla se ve snaze neječet na něj. „Malfoyi, kdyby ti někdo řekl o tom lektvaru a ty ses angažoval, byl bys rád, kdyby tě od toho najednou odstavili?“
Draco na ni zíral, pak se usmál. „Ne, to bych tedy nebyl rád!“ Hermiona na něj zdvihla obočí a tím dala jasně najevo, že situaci vidí stejně.
„A když mi nedovolíš, abych pomohla s lektvarem, jak bych ti kdy mohla ty peníze vrátit?“ založila si paže na hrudi.
„Řekl jsem DÁM, ne PŮJČÍM,“ promluvil Draco tiše s pohledem upřeným na její tvář. Hermiona vykulila oči.
„Dáš mi je? Nebuď směšný! Proč bys mi je dával?“ zašeptala, když se jejich oči setkaly.
„Nemá smysl říkat tomu půjčka, když je pravděpodobně nedostanu zpátky, že?“ odvrátil se. „Takže ber mou nabídku, Hermiono. Nemyslím, že bys v dohledné době dostala lepší.“
„Ale to je ohromné množství peněz! Malé jmění,“ ucouvla. „Nikdy bych to od tebe nepřijala, kdybych ti na oplátku nepomohla.“ Napřímila se. „Tenhle rozhovor je stejně nepodstatný, protože ti pomůžu, a dostanu půjčku, kterou ti vrátím! A ty o tom nerozhoduješ, takže se neobtěžuj s dohadováním, protože budu spolupracovat na lektvaru. Ne neberu jako odpověď!“
Do Dracovy tváře se vloudil obrovský úsměv a Hermiona ucítila v nitru rozechvění. Merline, jak byl přitažlivý, když se takhle usmál! Zděsila se sama sebe – vážně si myslela, že Draco Malfoy je přitažlivý? Každou minutou to bylo divnější a divnější.
„Domnívám se, že je rozhodnuto,“ řekl Draco, oči mu zářily a Hermiona věděla, že se červená, a neměla tušení proč.
„Tak dohoda platí?“ zeptala se.
„Zdá se, že ne nebereš jako odpověď.“
„To je pravda! Dobrá,“ přikývla a pak nastalo ticho.
Vstal a Hermiona si teprve teď všimla, že oblečení, v němž strávil noc, bylo bezchybné! Jak se mu to povedlo? Vždyť spal na pohovce.
„Peníze ti dám dnes,“ říkal Draco, zatímco si přes sebe přehazoval sako. Pak si všiml, jak na něj Hermiona zírá, a podíval se na sebe. „Co se děje? Vypadám nepořádně?“
„Hmmm… ne…“ zakoktala se a uhnula očima. Co se to s ní ksakru dělo?
„Chystal jsem se jít rovnou do kanceláře… musím se převléct?“ nepřestával se ptát.
„Éé… ne… vypadáš dobře,“ začala uklízet stůl po snídani, rozhodnutá znovu na něj nepohlédnout.
„Hermiono?“ ozvalo se blízko za ní. Všimla si, že hodně často užívá její křestní jméno.
„Co se stalo s Grangerovou?“ otočila se k němu.
„Nejsem si jistý, ale mám pocit, že bych svou obchodní partnerku neměl oslovovat příjmením,“ pokrčil Draco rameny. „Tak co mělo znamenat všechno to koktání?“
Hermiona s bouchnutím postavila láhev omáčky a povzdechla si. „Vypadáš dokonale, žádné skvrny ani záhyby nebo tak. Jen jsem přemýšlela, jak to, když jsi celou noc spal na pohovce?“
V Dracově tváři znovu rozkvetl ten úchvatný úsměv. „Cha chá! Snažíš se mi říct, že sis uvědomila, jak jsem přitažlivý?“
„Ale prosím tě!“
Draco ji šťouchl do paže. „Nestyď se, Grangerová. Máš povoleno po mně toužit, to je naprosto pochopitelné.“
„Myslím, že je na čase, abys šel…“ odsekla, znovu se od něj odvrátila a slyšela, jak se rozesmál.
„Dobrá, snaž se mě příliš nepostrádat,“ řekl. Otočila se a viděla ho postávat u dveří. „Jo, a šaty nemám pomačkané, protože vždycky spávám nahý, a to i když nocuji u někoho na gauči.“
Prudce sebou trhla, ale on už byl pryč.
Poznámka autorky: A teď všichni zkuste ze všech sil nepředstavovat si nahého Draca na gauči… zhluboka se nadechněte… a napište mi komentář.