Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Oblivious

Kapitola 8. Trocha času na léčení

Oblivious
Vložené: Lupina - 02.03. 2016 Téma: Oblivious
Lupina nám napísal:

Autor: Jess Pallas                   Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2063033/8/

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

PA: Je-li tato kapitola poněkud klidná, pak jen proto, že se stala další obětí mé naprosté neschopnosti být stručná. Kapitoly 8, 9 a 10 měly být původně vcelku, ale opět jsem se nechala unést a 15 stran na kapitolu se mi zdálo až moc.

 

Kapitola 8. Trocha času na léčení

Jakmile Remus nabral vědomí, první, co uslyšel, byly zvýšené hlasy. Tvrdé dláždění uličky zmizelo; jak se do jeho těla vracel cit, vnímal až příliš dobře známou měkkost přikrývek, teplo sálající z praskajícího ohně a vzdálený, rozhořčeně znějící hlas Poppy Pomfreyové. Ošetřovna. Nemohl se splést; mockrát se zde probouzel, když byl mladý.

No, alespoň je naživu. To už něco znamenalo.

Krk ho strašlivě bolel. Jak se zdálo, měl ho zavázaný do pásů obvazů, ale to nebylo nic proti trýznivému tepání v čerstvé ráně, kvůli které především upadl do mdlob. Risknul hlubší nádech a zjistil, že jej zvládl. Určitě byl zraněný – vzhledem k tomu, že mu hrdlo rozpáral zuřící zdivočelý, se nebylo čemu divit – ale asi neutrpěl žádné trvalé poškození. Možná se mu rozšíří sbírka jizev, ale v porovnání s léty sebetýrání při úplňcích se pár šrámů na kůži dalo pominout.

„Rozhodně ne!“ Poppyin tón mu byl okamžitě povědomý – byl to ten, který si vyhradila pro vyhazov návštěvníků rušících pacienty jejího léčitelského panství. „Ještě nenabyl vědomí a já vám nedovolím jej vyrušovat!“

Ach, ano. Přesně ten tón.

„Madame, dnes v Prasinkách zemřel člověk.“ Rychlý hlas, který pročísl vzduch, nepoznával. „Jen chci položit otázku jednomu z hlavních svědků.“

„Pane Dawlishi, už jste mluvil s mnoha svědky. Byla jich plná ulice.“ Poppyin hlas byl ostrý a neochvějný, čepel připravená udeřit. „A podle stavu, v jakém se nacházel, když jsem dorazila do té uličky, jste snadno mohl mít na starosti těla dvě. Nechte jej na pokoji!“

Remus téměř cítil, jak se neviditelný pan Dawlish napřímil před impozantním běsněním Poppy Pomfreyové. „Pan – promiňte – profesor Lupin byl, jak je známo z výpovědí svědků, první, kdo uviděl toho zdivočelého a nechal jej uniknout. Dvakrát. Také s ním byl několik minut o samotě, než dorazila má jednotka bystrozorů. Pouze si přeji zjistit, co ti dva – ehm – probírali…“

Byl k ní blahosklonný. Pan Dawlish, podle všeho bystrozor, byl blahosklonný k Poppy Pomfreyové. A to byste od bystrozorů čekali dobré instinkty. No nazdar.

Čepel se zableskla a usekla jeho větu. „Naznačujete tím něco?“

Remus téměř slyšel, jak Dawlishova ústa sklapla. Dokázal si představit jestřábí výraz vrchní ošetřovatelky. Snažil se potlačit úsměv, který by odhalil, že bezvědomí jen předstírá.

„Protože pokud něco naznačujete,“ Poppyina kadence narůstala, „dostanu vás ze školy rychleji, než vyslovíte blud! Znám tohoto mladého muže od jeho jedenácti let a mohu bezpečně potvrdit, že v jeho těle není jediná zlá kost! Jak se opovažujete nakráčet do pokoje nemocného a dělat takové narážky poté, co pro ty děti riskoval život? Alespoň něco udělal! Nestál na hlavní ulici a neposílal kolegy riskovat život, zatímco sám trčí v bezpečí! Vlkodlak nebo ne, je lepší člověk než vy!

Merlin žehnej Poppy Pomfreyové! Kdyby nebyla ve věku jeho rodičů, asi by se s ní oženil. Úsměv se zakrýval čím dál hůř.

Hluboké zahřmění Kingsleyho Pastorka nastolilo pořádek – Remus si jeho přítomnost dosud neuvědomil.

„Dawlishi, myslím, že z výpovědí přítomných dětí je docela zřejmé, že se Lupin pokoušel pomoci. Pravděpodobně zachránil život Harryho Pottera. A nemyslím, že někam odejde. Víte, kde ho najdete, až se vzbudí.“

„Ale…“ Možná byl Dawlish ochotný v dané věci diskutovat s Poppy Pomfreyovou, ale Remus věděl, že Kingsley je mezi bystrozory vysoce respektován.

Hluboký černochův hlas uklidňoval. „Pokud máte takový strach, nechte tady jednoho ze svých služebně mladších – třeba Nymfadoru Tonksovou – aby na něj dohlédla. Může počkat, dokud se nevzbudí, a pak jej vyslechnout. Pokud budete potřebovat vědět něco dalšího, profesor Lupin zde pracuje. Neměl by být problém jej najít.“

Dawlish tváří v tvář nažhavené Poppy a rozumnému Kingsleymu založil ruce. „Tak tedy dobře. Přivolejte sem z Prasinek Tonksovou. Ale budu chtít úplné hlášení!“

„Zajistím, že se to dozví.“ Kingsleyho hlas se zdál poněkud vzdálenější. „No tak, Dawlishi. Uděláme nejlíp, když se vrátíme na ministerstvo.“

Kroky utichly. O chvíli později Remus zaslechl pevně zacvaknout dveře ošetřovny.

„Zaplať pán bůh, že je pryč!“ zvolala Poppy.

Nemohl odolat. „Má hrdinko,“ pravil a konečně uvolnil úsměv. Jeho vždy chraplavý hlas teď rozhodně skřehotal a krk měl celý rozbolavělý, ale alespoň mohl mluvit. Otevřel oči, zamžoural v náhlém světle a uslyšel rychlé staccato kroků madame Pomfreyové.

„Ach, už jste vzhůru.“ Poppyin rázný hlas zněl potěšeně. „Zdálo se mi, že jsem zahlédla, jak se snažíte neusmívat, ale nic bych před tím strašným chlapem neřekla.“

Remus se pokusil podepřít na loktech, ale okamžitě byl pevně strčen zpět do polštářů.

„Nic takového!“ Poppy se naklonila, aby mu změřila teplotu a zkontrolovala oči. „Jak se cítíte?“

Remus protáhl obličej, ale rozhodl se pro upřímnost. „Unavený. Trochu roztřesený. Bolavý.“

„To je stěží překvapivé po tom, čím jste si prošel. Ležte v klidu. Chci se podívat, jak probíhá léčení.“

Opatrnými prsty odloupla vrstvu obvazů a zamyšleně mhouřila oči na odkrytou kůži.

„Myslím, že to můžeme na chvíli nechat tak,“ prohlásila nakonec a zlehka se konečky prstů dotkla zbytků jeho téměř smrtelného zranění. Pak usedla na kraj postele. „Hezky se to hojí, ostatně jako vždy. S jizvou nic nezmůžu, samozřejmě, ale to víte.“ Najednou se usmála. „Upřímně, Remusi Lupine, myslela jsem, že jsou za námi dny, kdy jsem vám musela napravovat vlkodlačí škrábance.“

„Dnes to bylo sotva škrábnutí.“ Tentokrát Remus ignoroval protesty a vytáhl se do sedu, opřel se o čelo postele a za záda si nacpal polštář. „A pokud nepočítáte moji vlastní hloupost, ani jsem si nic z toho neudělal sám.“

Poppy si nad tím prohlášením odfrkla, ale nijak se nevyjádřila. Jeho pozornost upoutal záblesk barvy – pohlédl doleva a zjistil, že vedlejší postel je obsypaná veselými pohlednicemi, sladce vonícími květinami a nazdobenými bonboniérami. „Odkud to všechno je?“

Poppy se usmála. „Dárky na brzké uzdravení. Přichází celé odpoledne.“

„Pro koho?“

Vrhla na něj podrážděný pohled. „Pro ložní mísu těžko. Pro vás, Remusi! Koho dalšího tu vidíte?“

Remus zíral na ohromující hromadu. „Pro mě? Od koho?“

„Od studentů, samozřejmě!“ Poppy si jej přeměřila s nečekaným zábleskem v oku. „Myslela jsem, že touto dobou jste si jich už mohl všimnout, takoví ti mladí, pomenší a vyvolávající víc problémů, než za co stojí?“

Aha,“ Remus se usmál s předstíranou zamyšleností. „Lámal jsem si hlavu se všemi těmi adolescenty, co se mi vynořili ve třídě.“

Poppy se zasmála. „Sarkasmus, pane profesore? Musíte se cítit lépe.“

Remus se pokusil o výraz plný pokory. „Jen jsem se snažil odpovědět v podobném duchu. Ale vážně, Poppy, všechno je to pro mě?“

Laskavě se na něj usmála. „To opravdu je. Studenti se o vás hodně bojí.“

Remus se trochu zamračil. „Jak vědí, co se stalo? Od Harryho, Rona a Hermiony bych nečekal drby.“

Vrchní sestra zvážněla. „Také je neroznášeli. Jakmile jste odpadl, museli jsme vyčarovat nosítka, abychom vás hlavní ulicí rychle donesli až k Bradavicím. Většina z nich vás viděla, Remusi.“

Remus si vzpomněl na stav, v němž se nacházel, jak byl pokrytý krví a nepřestával krvácet z krku, a dovedl si představit zírání ulice plné zmatených studentů. Trhl sebou. „Můj bože.“

„Přesně tak. Jste velmi populární, víte? Mnoho jich bylo velice rozrušeno. Proto ten náhlý příval. To mi připomíná…“ Najednou se usmála. „Albus si všiml, že hodně studentů, především těch ze třídy obrany Harryho Pottera, se zdálo pozoruhodně dobře informováno o povaze zdivočelých. Až se na to budete cítit, rád by si s vámi promluvil o osnovách šestých ročníků.“

Remus se rozpačitě usmál. „Nechtěl jsem jim toho říct tolik. Měli jsme hodinu s otázkami a odpověďmi o vlkodlacích, která se tak trochu zvrhla.“

Poppy se naplno rozesmála a opět vyskočila na nohy, aby zkontrolovala mihotavé světlo vedle postele. „Proč mě to nepřekvapuje?“

Remus pohlédl k oknu a poprvé si uvědomil, že slunce zapadlo a že ošetřovnu osvětlují louče. „Poppy, kolik je hodin? Jak dlouho jsem spal?“

„Je sobota večer, asi sedm hodin.“ Poppy si jej zamyšleně přeměřila a zamířila k policím s lektvary, které lemovaly zeď vedle její pracovny. „V bezvědomí jste byl asi osm hodin. Ale s ohledem na potřebné léčení, které jste absolvoval, to není nic překvapivého. I s kouzelnou podporou tělo potřebuje čas. Tady.“

Podala mu flakónek. Remus k němu přistupoval ostražitě. „Co je to?“

„Dokrvovací lektvar. Během bezvědomí jste dostal dvě dávky. Ještě jedna a mohlo by to stačit. Určitě vám pomůže s únavou.“

Navzdory profesi jeho matky Remus nikdy nebyl fanda do lektvarů. Někdy měl podezření, že za to mohlo ono nadšení, se kterým jej v dětství lektvary dopovala. Neochotně lahvičku odzátkoval a obsah spolkl.

„Hodný chlapec.“ Remus se rozhodl nepoukázat na skutečnost, že už zdaleka není chlapec, že ve skutečnosti je sedmatřicetiletý profesor, který pouze před dvěma měsíci ve Velké síni v Bradavicích odpálil dvě stě šedesát tři ohňostrojů. „Upřímně, na někoho, jehož matka byla Mistryní lektvarů, jste pokaždé užíval léky velmi vlažně. Ach, to mi připomíná!“ Poppy si vzala od svého pacienta flakónek zpátky a rozzářila se. „Váš otec posílá pozdravy. Zítra se tu objeví, aby byl u vás jako první; dostavil by se už dnes večer, ale Albus mu řekl, že možná nepřijdete k vědomí a že bude asi nejlepší nespěchat. Přesto se nemůže dočkat, až vás uvidí –hrozně ho rozrušilo, když mu ředitel řekl, co se stalo.“

Remus ostře vzhlédl – jeho mysl okamžitě naplnila vzpomínka na potemnělou uličku a celý ten matoucí rozhovor. „Vy jste zavolali tátovi?“

Poppy si špatně vyložila jeho výraz. „Remusi, můžete sice být dospělým mužem, ale váš otec má stále právo být obeznámen. Jeden z drápů roztrhl tepnu; kdyby Nymfadora Tonksová nezareagovala tak rychle s kouzlem první pomoci, mohlo být pozdě. Samozřejmě, že jsme Reynarda zavolali.“

Remus se kousl do rtu. Takže táta ho přijde navštívit. Ještě včera by jej ta zpráva potěšila. Ale ta podivná a vtíravá Kaneova slova si pohrávala s jeho myslí; vypadá to, že tvůj nejdražší tatínek před svým milovaným synáčkem cosi zatajovalMožná už není tak nadšený, jak předstíral, když má místo syna monstrum… A ačkoliv si Remus byl téměř jistý, že Kaneovo popichování a narážky nebyly víc než jen potměšilým rýpáním, jeho nedávný zmatek ohledně událostí vedoucích k pokousání vlkodlakem zdivočelý rozezvučel svým posměchem. Jak to, že Kane znal Remusovo jméno? Jak to, že zná jeho otce? A co tím myslel, když je nazval rodinou?

Copak to necítíš, zeptal se. A Remus nemohl popřít, že něco cítil, to podivné mrazení, které v jeho krvi až bolelo, kdykoliv byl Kane poblíž. Chvíli zvažoval, zda ten pocit není jen přirozenou vlkodlačí reakcí na přítomnost zdivočelého – ale na druhou stranu, proč se té noci nikdo další U Vyjící smečky nezdál být ovlivněn?

Kane naznačil, že se už setkali. U Vyjící smečky jej poznal a natolik jej to zaujalo, že se na něj později přeptal.  Proč?

A jeho nabídka… Remus se bezděčně zachvěl. Kane nemohl vědět, jak odporná ta myšlenka bude připadat jeho zajatci; zpětně viděno, bez znalosti skutečných Remusových úmyslů, došel k docela logickému závěru. Ale proč si způsobovat problémy a pokoušet se jej změnit na zdivočelého? Byl to nějaký Voldemortův plán, nebo Kane jednal na vlastní triko? Remus si nebyl jistý, které odpovědi by dal přednost.

Ale ze všeho nejvíc jej mrazilo z Kaneova naznačení, že ví o dávném incidentu zdivočení mladšího vlkodlaka. Ochutnal jsi to už dřív, pravil. Ale jak to mohl vědět? Na světě existovali jen tři lidé, kteří věděli o jeho zdivočení v roce 1981, a všem třem bezvýhradně věřil, že jeho nejtemnější tajemství udrží; Brumbál, Moody a jeho otec. Pokud se to tedy neprojevilo nějak fyzicky, nějakým způsobem, jehož si Remus nebyl vědom. Mohl jen předpokládat, že Kane hádal, že se snažil dostat se mu těmi slovy pod kůži. Neexistovala možnost, jak by se to mohl dozvědět.

Nebo existovala?

Ta myšlenka v něm nepřestávala hlodat. Povytáhl si peřinu, zavrtal se do polštářů a poslouchal, jak Poppy Pomfreyová při své práci pobíhá sem a tam. Nepřítomně zíral do stropu a snažil se setřást ze srdce ten mrazivý pocit, že se někdo, na kom mu záleželo, nerozpakoval lhát mu přímo do očí.

Nepovedlo se.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


dakujem

Re: Kapitola 8. Trocha času na léčení Od: arabeska - 07.03. 2016
Ach, Remusi, neodvratitelně mi přirůstáš k srdci. Muselo to být brutální zranění. Ale tepny jsou vždy brutální. A Kane... A jeho otec... Hádám se to ještě dost zašmodrchá. Poppy ale nesmírně potěšila. Typická ohnivá ochrana svěřenců :)) Nesmírně děkuji, čarodějky, je to čím dál lepší. A moc moc doufám, že si najdeš čas, abys nahnala v překládání dostatečný náskok, protože představa, že někdy zásoby dojdou a já budu muset čekat déle jak 7 dní... Brr :D
Jojo, ještě se to zašmodrchá. Minulost už mám skoro přeloženou (zatím po kapitolu 14), takže já už vím, chachá:-) Jo, Poppy, ta je zlatíčko :-) Čas bych potřebovala. Sotva se člověk dostane přes Vánoce a zimní oslavy a plesy, už tu máme jaro a narozeniny! :D Ne, nemůžu mít volno. Pěkně pod tlakem, ať se mozkové závity snaží :-) Jsem ráda, že jsme Ti trošku zpříjemnily chvíle. Díky za komentík, arabesko :-)

Bojovna Poppy, presne takovou ji mam rada :) Jsem zvedava, jak setkani s tatkou dopadne a jak se povede Tonksove vyslech :) Dekuju!
Já děkuji za odezvu, zuzule. Už ve středu se dozvíš o výslechu.

Re: Kapitola 8. Trocha času na léčení Od: jedunamule - 03.03. 2016
ojé, asi se budou v příští kapitole u Lupinů vytahovat kostlivci ze skříně, co? dík moc za překlad.
No, až v té další, ještě nás čeká Tonksová a její "výslech". Děkuji za komentář, jedunamule.

Konečně mám taky trošku času na nějaký komentář (s čerstvým miminem to fakt není snadný): úžasný vývoj příběhu, sice vyvstává čím dál více otázek, ale vzhledem k tomu, jak má autorka doposud všechno propracované do detailu, tak se moc těším na rozuzlení. Kane mi vrtá hlavou, stejně tak i tajemství Lupinovic famílie - snad rozhovor Remuse s otcem něco ozřejmí. A jsem zvědavá na Tonksovou, zatím se moc neprojevila, tak jsem zvědavá, jak autorka uchopí její postavu. Děkuju děvčata za úžasný překlad, tuhle povídku čtu moc ráda!
Gratuluji k miminku :-) Jo, pamatuju, jaké to bylo :-) Musím říct, že otázku Remusova pokousání autorka vymyslela opravdu zdařile. Je na co se těšit. Tonksová v této povídce bude, ale stane se důležitejší v pokračování. Už tady si ale budeš moct udělat představu, jak ji autorka chápe. Moc děkuji za komentář, Marti :-)

Děkuji moc za další kapitolu, úplně mě orovnal Lupinův sarkasmus: ... Od studentů, samozřejmě!“ Poppy si jej přeměřila s nečekaným zábleskem v oku. „Myslela jsem, že touto dobou jste si jich už mohl všimnout, takoví ti mladí, pomenší a vyvolávající víc problémů, než za co stojí?“ „Aha,“ Remus se usmál s předstíranou zamyšleností. „Lámal jsem si hlavu se všemi těmi adolescenty, co se mi vynořili ve třídě.“ Poppy se zasmála. „Sarkasmus, pane profesore? Musíte se cítit lépe.“ Remus se pokusil o výraz plný pokory. „Jen jsem se snažil odpovědět v podobném duchu. Ale vážně, Poppy, všechno je to pro mě?“.....
Těší mě, že pobavilo. Díky za odezvu, sisi :-)

Re: Kapitola 8. Trocha času na léčení Od: grepik03 - 02.03. 2016
Lupino, moc děkuji za překlad další krasné kapitoly ♡ Remus má nad čim přemýšlet. ..schůzka s otcem se blíží a s tim i odpovědi, které určitě nebudou příjemné. Do ted si Remus myslel, že je jeho život složitý, ale zřejme tuší, že bude hůř. ... A to by mohla na scénu konečně přijít Tonksova, jako opora že? Dawlishovi se ani nedivim, že vznesl ta obvinění, situace byla zvláštní, v Bradavicich začal učit vlkodlak a při první návštěvě Prasinek se objevi zdivocely.....velka náhoda. ... Opet se budu těšit na příští středu :)
Remus má nad čím dumat, ale až se dozví pravdu, bude toho možná ještě víc. Tonksová na scéně slibuje odlehčení atmosféry :-) Dawlish... jo, je to podivná náhoda, ale Remus zachránil Harryho a má na to svědky. A Dawlish se dobýval k bezvědomému, tak bych ho tipla na přehorlivého pitomce. Nu, ale divné to bylo, to je fakt. Štěstí, že tam Remus byl. Kdyby ne, tak by to asi nedopadlo pro Harryho dobře. Moc děkuji za komentář, grepiku :-)

Re: Kapitola 8. Trocha času na léčení Od: espirity - 02.03. 2016
Děkuji za další skvělý překlad. Těším se na další :-)
Já děkuji za odezvu, espirity :-)

Chudák Remus, takový zmatek v hlavě...myslím, že zdivočení Kane tipoval (nebo se to fakt dá nějak fyzicky poznat, co třeba nějaká změna v pachu?). Na tu ,,rodinu" a to že ho zná mám samozřejmě podezření... Jéé, to je hezké, že ho bude hlídat Tonksová...no, jsem hrůzou bez sebe, že by ho šikanovala nějakým přehnaným výslechem :-D Poppy byla přesná, správně, pacienty je třeba chránit (a Dawlish je pitomec). Díky za překlad :-)
Líbí se mi, jak vám Kane vrtá hlavou. Vše bude smysluplně objasněno :-) Tonksová se blíží :-) Myslím, že na Dawlishe má stejný názor jako Ty :-) Díky za komentář, Iveto.

Teda Poppy byla skvělá. Jako kvočna bránící své kuřátko. Hrozně mi připomněla Poppy v Honbě,kde bránila Severuse. Těším se na Tonksovou. Rozhovor Remuse s otcem pro něj asi nebude moc příjemný. Moc děkuju za krásný překlad děvčata
Jojo, tyhle Poppy si jsou podobné. Přesně také je mám najraději :-) Rozhovor bude... přínosný. Děkujeme za milý komentář, scully.

Re: Kapitola 8. Trocha času na léčení Od: LadyLillyPotterml - 02.03. 2016
hmmmmmm zaujimave. Som zvedava čo bude dalej
Brzy bude odhalena docala zajímavá minulost rodiny Lupinů :-)

Kouzelný Remus v klidné, půvabné kapitole - o jediný rozruch se vlastně postarala matka medvědice Poppy. Dawlish to vždycky v každé ff odnese, tady není výjimkou. Je moc pěkné, že si ho studenti tak moc oblíbili, a příznačné, že ho to překvapilo. Taky už si začíná spojovat věci a události, najednou se netěší na otcovu návštěvu. Jako by nevítal příležitost zeptat otce, co to má všechno znamenat. Začínám být ostražitá a proti starému Lupinovi jaksi předem zaujatá, nemyslím si, že by si Kane takové narážky vycucal z prstu a jsem moc zvědavá na průběh návštěvy. Tenhle Remus nevypadá, že uhne před fakty a odpověďmi - jen jestli dokáže vyslovit ty pravé otázky, zatím je podivně váhavý. Díky. A dnes už žádná Rita, bééé...
Myslím, denice, že Remusovi opravdu rozumíš. Opravdu se na otcovu návštěvu zas tak netěší. Bojí se, co se dozví. A jestli jsou jeho obavy na místě... To se dozvíme až později :-) I s pravými otázkami máš pravdu. Ale nakonec se vše vysvětlí. Moc děkuji za komentář, denice. Rita není, teď se budu snažit trošku pohnout s novou snamionkou. Ach, jen toho času mít víc.

Já si vždycky tyhle kapitoly, kdy se zdánlivě nic neděje, vychutnám nějak víc. Při akčních scénách mám tendenci přeskakovat, abych už věděla, že to dobře dopadne, ale taková poklidná zastavení si užívám slovo po slovu. I když - poklidná... Poppy rozhodně tedy poklidná nebyla :-) Spíš se chovala jako dračice, která brání mládě :-) A to by si ji Remus klidně vzal? :-) Jestli on nemá sadistické sklony :-) Ale teď vážně - skvělá kapitola v tradičně dokonalém překladu. Smekám a děkuju, čaromocné čarodějky!
Užiješ si ještě dvě kapitoly, kdy vlastně bude stále jen scéna na ošetřovně. Ale ony ty kapitolky budou důležité, abychom pořádně pochopili postavy. Než se dozvíme, proč. A na to se taky těším. Sadistické sklony? :-D Možná jo :-D Moc děkuji za milý komentář, Jacomo. To si snad ani nezasloužím - Marci však určitě. Ta má lví podíl na výsledné podobě.

Poppy nemala chybu ako zatočila s Dawlishom ... úplne som sa smiala, Remus bol zlatý, že keby nebola vo veku jeho rodičov, tak by si ju zobral za ženu :D ale je to pravda, čo povedala, totálne super bola. Kingsley to potom vyriešil, teším sa na to, že bude na neho Tonksová dávať pozor. A aj na stretnutie s otcom som zvedavá. Pekné bolo, ako sa Remus divil od koho sú všetky tie darčeky :) je to skvelé, že si ho študenti tak obľúbili.
Jo, Poppy se povedla. Přesně takovou ji miluju :-) Setkání s otcem bude vážně zajímavé, ale předtím nás ještě čeká Tonksová. A ta bude... sladká :-D Ano, Remus nějak nemůže uvěřit, že by ho studenti měli rádi. A on si neuvědomuje vícero věcí... Díky za odezvu, Densi.

Re: Kapitola 8. Trocha času na léčení Od: luisakralickova - 02.03. 2016
Poppy obranářka vždycky potěší:) Děkuji za další dílek.
Byla tu skvělá :-) Díky za odezvu, luiso.

Prehľad článkov k tejto téme:

Jess Pallas: ( Lupina )09.11. 2016Kapitola 42. Kruh uzavřen (epilog)
Jess Pallas: ( Lupina )02.11. 2016Kapitola 41. Poklidná rozmluva
Jess Pallas: ( Lupina )26.10. 2016Kapitola 40. Připravený nebo ne?
Jess Pallas: ( Lupina )19.10. 2016Kapitola 39. Přijetí
Jess Pallas: ( Lupina )12.10. 2016Kapitola 38. Skrývání
Jess Pallas: ( Lupina )05.10. 2016Kapitola 37. Ze zimy do tepla
Jess Pallas: ( Lupina )28.09. 2016Kapitola 36. Jen pro zvané
Jess Pallas: ( Lupina )21.09. 2016Kapitola 35. Čas návštěv
Jess Pallas: ( Lupina )14.09. 2016Kapitola 34. Odhalený
Jess Pallas: ( Lupina )07.09. 2016Kapitola 33. Pěkné nadělení
Jess Pallas: ( Lupina )31.08. 2016Kapitola 32. Konejšivý západ měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )24.08. 2016Kapitola 31. Padlý
Jess Pallas: ( Lupina )10.08. 2016Kapitola 30. Pod měsícem
Jess Pallas: ( Lupina )03.08. 2016Kapitola 29. Bradavický alfa
Jess Pallas: ( Lupina )27.07. 2016Kapitola 28. Liber emitto
Jess Pallas: ( Lupina )20.07. 2016Kapitola 27. Zásah do živého
Jess Pallas: ( Lupina )13.07. 2016Kapitola 26. Volání měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )06.07. 2016Kapitola 25. Omějová smršť
Jess Pallas: ( Lupina )29.06. 2016Kapitola 24. Následky
Jess Pallas: ( Lupina )22.06. 2016Kapitola 23. Noc v kleci
Jess Pallas: ( Lupina )15.06. 2016Kapitola 22. Velký útěk
Jess Pallas: ( Lupina )08.06. 2016Kapitola 21. Přistižen
Jess Pallas: ( Lupina )01.06. 2016Kapitola 20. Opět U Vyjící smečky
Jess Pallas: ( Lupina )25.05. 2016Kapitola 19. Otázka viny
Jess Pallas: ( Lupina )18.05. 2016Kapitola 18. Čekání
Jess Pallas: ( Lupina )11.05. 2016Kapitola 17. Zeď
Jess Pallas: ( Lupina )04.05. 2016Kapitola 16. Za svitu měsíce
Jess Pallas: ( Lupina )27.04. 2016Kapitola 15. Do lesa
Jess Pallas: ( Lupina )19.04. 2016Kapitola 14. Rodinná pouta – část druhá
Jess Pallas: ( Lupina )13.04. 2016Kapitola 13. Rodinná pouta – část první
Jess Pallas: ( Lupina )06.04. 2016Kapitola 12. Pronásledování
Jess Pallas: ( Lupina )30.03. 2016Kapitola 11. Náročný případ
Jess Pallas: ( Lupina )16.03. 2016Kapitola 10. Sen
Jess Pallas: ( Lupina )09.03. 2016Kapitola 9. Označený
Jess Pallas: ( Lupina )02.03. 2016Kapitola 8. Trocha času na léčení
Jess Pallas: ( Lupina )24.02. 2016Kapitola 7. Procházka v Prasinkách
Jess Pallas: ( Lupina )17.02. 2016Kapitola 6. Vlkodlakova lekce
Jess Pallas: ( Lupina )10.02. 2016Kapitola 5. Hold
Jess Pallas: ( Lupina )03.02. 2016Kapitola 4. Poberta
Jess Pallas: ( Lupina )27.01. 2016Kapitola 3. Tajemství
Jess Pallas: ( Lupina )20.01. 2016Kapitola 2. Myslánka
Jess Pallas: ( Lupina )13.01. 2016Kapitola 1. U Vyjící smečky
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )25.11. 2015Oblivious úvod