Autor: Hesaluti Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola 6. Modrá večernice
„Když už jsi to znovu zmínila... jsi tedy tak trochu těhotná? Ví o tom Joshua?“ Dracova otázka způsobila, že Hermionina vidlička s prásknutím dopadla na talíř.
„Ne!“
„Protože jestli je to jeho, možná by změnil názor a nechtěl své peníze zpět...“
„NE! Myslím tím, že nejsem těhotná! Přemýšlela jsem o někom jiném, když jsi mě zaslechl,“ popřela to Hermiona.
„Hm, o kom?“ Draco si promnul bradu. „Počkej, musí to být Wízlice!“
„Nech toho, Malfoyi. A jmenuje se Ginny.“
„Ou, malé Potterátko! Příšerné!“
„Malfoyi!“ řekla Hermiona svým nejvýhružnějším hlasem, ale musela uznat, že je zábavný. Takového ho nikdy předtím nezažila, žertoval a škádlil ji, a určitě se jí zdál být přitažlivější. Téměř příjemný, ale jen téměř! Vrátila se zpět k lektvaru.
„Tak co je to za ingredienci, kterou ti mám pomoct získat?“
„Ehm...“
„Malfoyi!“
„Nemůžu ti to říct! Nejdřív musíš souhlasit, že mi pomůžeš.“
„Já ti neslíbím pomoc, dokud mi neřekneš, o co jde.“ Hleděli na sebe, až Hermiona pokrčila rameny. „Nemůžeš očekávat, že budu uvažovat o tom, že ti pomůžu, aniž bych měla všechny informace.“
„Slíbíš mi, že to udržíš v tajnosti?“ zeptal se Draco a ona přikývla, ale Draco pozvedl ruku a pokračoval. „Myslím to vážně! Ani když se rozhodneš, že do toho nepůjdeš, nesmíš to nikde vyžvanit. Můžeš zkusit být trochu víc Zmijozel a míň Nebelvír? Možná Havraspár?“ Hermiona se znovu zasmála, velmi ji pobavil. Překvapivé! Draco Malfoy s ní žertuje!
„Jen mi to řekni,“ začala, ale on se na ni zatvářil. „Dobře... dobře... slibuji, že o tom nebudu nikde mluvit“
Po další chvíli váhání se Draco naklonil blíž a zamumlal něco, co Hermiona nedokázala pochytit.
„Cože? Neslyšela jsem,“ požádala ho, aby to zopakoval. Draco se přisunul ještě blíž, natáhl se přes celý stůl.
„Výtažek z modré večernice,“ zašeptal a tentokrát ho Hermiona slyšela jasně.
„MODRÁ VE...“ vykřikla mnohem hlasitěji, než měla v úmyslu, a Draco se vymrštil ze židle a položil jí ruku přes rty.
„Proč na sebe nezakouzlíš Sonorus a neopakuješ to? Mám pocit, že u dveří tě neslyšeli!“ řekl sarkasticky. Hermiona se pokoušela promluvit, ale přes jeho dlaň z ní vycházelo jen nesrozumitelné mumlání. Stáhnul ruku a znovu se posadil.
„Promiň,“ znovu a jasně zopakovala Hermiona, „ale to myslíš vážně? Tohle chceš dát do lektvaru?“
„Žádal jsem tě, jestli bys mohla být míň Nebelvír, vzpomínáš?“ řekl Draco. „Je to velmi malé množství, ale je nepostradatelné.“
„A nelegální,“ poukázala Hermiona.
„Přesně řečeno, není nelegální,“ opravil ji. „Její použití je někdy nelegální, ale přísada sama o sobě nelegální není.“
„Malfoyi! Je to kořen halucinogenní rostliny. Nemůžeš jen tak jít a koupit ho!“
„Já vím! Ale my ho potřebujeme.“
„Proč bys chtěl vyrábět lektvar, který způsobuje halucinace?“ ptala se Hermiona.
„Nechci! Říkal jsem ti, že jde jen o malé množství. Nebude to mít žádný vliv, když toho bude tak málo, a vím, že je to legálně používaná přísada do lektvarů. Pokud je to kontrolované a zaregistruješ to,“ jeho hlas zněl neústupně.
„Nemám povolení na nákup tohohle,“ zavrtěla hlavou Hermiona. „Takže jsi možná zbytečně ztratil spoustu času úsilím přemluvit mě, abych s tebou šla do něčeho, v čem ti nemůžu pomoct.“
„Budeme potřebovat licenci, až budeme předkládat lektvar ke schválení,“ řekl Draco.
„Tak proč někomu nestrčíš balík peněz a nezískáš ji sám?“
„Protože by to bylo neetické,“ odvětil svým nejkorektnějším a nejupjatějším tónem.
Hermiona si velmi nevychovaně odfrkla. „Jako kdyby tobě na tom záleželo.“
„A bude zapotřebí zkouška kvůli udělení výjimky,“ připustil Draco. „Takže když jsi až doteď s jekotem neuprchla od stolu, znamená to, že o tom uvažuješ?“ naklonil se blíž a Hermioninu pozornost náhle upoutaly jeho oči. Hleděly přímo do jejích a ona si připadala jako zhypnotizovaná. Pohlédla stranou. Odmítala nechat se podvodně zlákat k souhlasu.
„Existují stovky lidí, kteří ti s tím mohou pomoci. Mnoho z nich má vyšší kvalifikaci než já.“
„Ale nemůžu jim věřit,“ promluvil Draco tiše.
„A proč si myslíš, že mně věřit můžeš?“
„Protože jsi to ty! Máš všechnu potřebnou čestnost a oddanost, na níž záleží,“ Dracův tón jakoby naznačoval, že se jedná o něco špatného, „a vím, že jestli mi slíbíš pomoc, nebudeš se snažit po půl roce tvrdit, že lektvar je tvým objevem.“
„Myslíš tím, že jsem Nebelvír!“ odsekla mu a on se na ni se zářícíma očima usmál.
Přinesli jim zákusky a Hermiona si uvědomila, že si ani nevšimla, kdy zmizely jejich talíře. Věděla, že rozumné (a velmi Hermionovské) by bylo, kdyby teď snědla svůj lahodně vypadající moučník, poděkovala Malfoyovi za nabídku a šla si po svém. Celá ta věc byla zřejmě nezákonná. Vypadala riskantně a časově náročně. Zároveň však myšlenka, že by se mohla stát součástí týmu vytvářejícího úplně od začátku zbrusu nový lektvar (ať už jakýkoli!), byla skutečně vzrušující a nesmírně se jí zamlouvala. A jistým velmi nehermionovským způsobem také věděla, že Draco se chystá dát jí podíl na zisku, což by jí vyřešilo spoustu problémů.
„Tak co bylo s tím Joshuou? Cos na něm vůbec viděla a proč se z něj stala taková monumentální osina v zadku?“ Dracova otázka ji vytrhla z úvah. Chvíli na něj hleděla a nedokázala uvěřit, že měl tu drzost se jí na tohle zeptat. Diskutovat o svém osobním životě s Dracem Malfoyem jí připadalo nesnesitelné, tak rychle odpověděla.
„Potřebuje peníze, protože se bude ženit.“
„Pustil tě k vodě kvůli jiné?“ zeptal se bez obalu Draco. „Pořád ještě máš svou úžasnou schopnost, jak přilákat druhé pohlaví?“
Hermiona se na něj zamračila. Ve chvíli, kdy se zdálo, že bude jednat rozumně, se musel vrátit ke svým sarkastickým a urážlivým způsobům.
„Ty toho prostě nedokážeš nechat, že? Co ti dává právo mě soudit?“
„Myslel jsem, že teď už budeš provdaná za Lasičáka se stovkami malých Lasičat hemžících se kolem - zhyň, myšlenko!“ na Dracově tváři se jasně zračil odpor k této představě.
„No, já jsem myslela, že tě už Parkinsonová dovlekla k oltáři. Nemyslím, že by připustila, aby se od tebe vzdálila dál než na metr... Drakouši!“ Hermiona ukončila větu Pansynou láskyplnou přezdívkou a viděla, jak přimhouřil oči.
„No, docela šikovně se jí povedlo přilepit se k jiné ubohé duši, takže jsem z obliga.“ Něco v Dracově tónu přimělo Hermionu na něj pohlédnout, ale nemohla za to dát ruku do ohně. Nemohl být naštvaný na Parkinsonovou, že ne? Každý věděl, že to byl vždycky jednostranný vztah.
„Takže jsi sám?“ Jakmile to vypustila z úst, cítila, jak rudne rozpaky a lítostí. Proč se na to ptala? Přece ji vůbec nezajímalo, jestli je nebo není svobodný! Viděla, jak se Dracovi trochu rozšířily oči a opřel se v židli. Jeho odpověď byla nečekaná.
„Tak trochu.“
Hermiona chvíli uvažovala, zda ho má požádat, aby to rozvedl, nebo zda změnit téma, ale zvítězila zvědavost.
„Co myslíš tím tak trochu? Je to jako ‚trochu‘ těhotná nebo lektvarová složka je ‚tak trochu‘ legální?“ Pozorně sledovala jeho reakci a viděla, že bojuje sám se sebou, zda jí má říct podrobnosti.
„Je to složité,“ odpověděl konečně.
„Což si mohu přeložit jako – starej se o své zatracené věci, Grangerová,“ řekla s povzdechem Hermiona. „Proč s tebou musím sdílet jeden každý intimní detail svého života, ale o tobě nesmím vědět nic?“
„Tohle opravdu vědět nechceš,“ řekl Draco kontrolovaným hlasem a s bezvýraznou tváří.
„Máš pravdu, nechci,“ Hermiona odsunula židli od stolu. „Budu potřebovat nějaký čas, abych si všechno rozmyslela.“
Draco se na ni překvapeně podíval. „Ještě jsme neprobrali, jak ti můžu pomoct já. Tohle nebude jednostranné.“
„Vím, ale chci o tom přemýšlet, než přede mnou začneš mávat návnadou,“ opáčila. Bylo jí jasné, že jí Draco pravděpodobně nabídne nějaké řešení problému s Joshuou, ale nechtěla se na základě toho rozhodovat. „Takže můžeme požádat o účet, prosím?“
„Ale..“ začal Draco, ovšem Hermiona zavrtěla hlavou.
„Přijď do obchodu zítra po zavírací době. Pak můžeme probrat zbytek.“
Draco si povzdechl. „Proč to sakra dělám?“ řekl si spíš pro sebe. Pokynul číšníkovi o účet a Hermiona uchopila svou kabelku, ale on se k ní naklonil a zarazil ji dřív, než ji stačila otevřít. „Zaplatím.“
„Ne. Tohle není schůzka, měli bychom dát každý půlku,“ trvala na svém Hermiona.
„Grangerová,“ řekl Draco a pak se odmlčel; zdálo se, že chvíli přemýšlí, než se opravil. „Hermiono...“ znovu se zarazil, tentokrát kvůli výrazu na její tváři. „Páni! To zní divně,“ přiznal, protože používat její křestní jméno bylo opravdu zvláštní.
„Na tomhle je divné všechno,“ řekla Hermiona. „Uvidíme se zítra... Draco.“
Poznámka autorky: Vím, že je to pomalý vývoj. Nesnáším, když se věci uspěchají... prostě si užívejte, jak se vztah rozvíjí! Děkuji za komentáře.