Autor: Hesaluti Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola 5. V restauraci
Hermiona vystoupila z taxíku, znovu si upravila šaty a zamířila k restauraci, která už zvenčí vypadala elegantně a draze. Byla ráda, že si na oblečení dala záležet. Nedalo jí moc práce spočítat si, že Draco Malfoy vybere na večeři přesně takové místo!
Přistoupil k ní vrchní číšník a doprovodil ji ke stolu na opačném konci místnosti. Přišla brzy, ale Draco už tam byl. Jakmile se přiblížila, vstal, aby ji pozdravil. Když se usadila a objednala si pití, číšník je nechal o samotě.
Snažila se být zdvořilá a nedat najevo rozpaky. „Je to krásná restaurace.“ Draco ji pozorně sledoval a ona si přála, aby s tím přestal.
„Ano, a jídlo je úžasné,“ souhlasil a upil vína. Hermiona se pokoušela na něj nezírat, ale on byl tak přitažlivý, že od něj nedokázala odtrhnout oči. Dokonce i způsob, jakým pil, byl půvabný a suverénní! Položil sklenku a zdálo se, že na chvíli zaváhal. „Děkuji, že jsi přišla.“
Nervózně se kousla do rtu. „Málem jsem to neudělala, a moje přítomnost zde ještě neznamená, že budu s čímkoli souhlasit.“
„Já vím.“ Dracova odpověď byla prostá a jeho postoj zdvořilý a zcela klidný. Po chvíli mlčení znovu promluvil. „Takhle jsem měl přistupovat k našemu jednání už od začátku, ale většinou jednám dřív, než přemýšlím.“
Povytáhla obočí nad jeho přiznáním, že není dokonalý. „Páni! Víš, že jsi právě uznal chybu?“
Dracova ústa se prohnula v nepatrném úsměvu a Hermiona cítila, jak mezi nimi částečně mizí napětí.
„Možná, ale zapřu to každému, komu bys to řekla,“ ušklíbl se a jí se povedlo na něj pousmát. Přišel číšník a přijal jejich objednávku. Menu bylo rozsáhlé a Hermiona si vybrala jídlo téměř namátkou, bylo jí jedno, co bude jíst, jen se nechtěla ztrapnit. Pak se omluvila a odešla se upravit s vědomím, že ji Draco pozoruje. Vydechla úlevou, když došla na toaletu a zkontrolovala se v zrcadle. Tohle bylo těžké, byla vyvedená z míry, a ačkoli zde měla domlouvat obchod, měla dojem, že je na schůzce! Při tom pomyšlení se otřásla. Sebrala se a zamířila zpět ke stolu rozhodnutá, že zůstane oběma nohama na zemi a neudělá ze sebe blázna.
Tu myšlenku udržela v hlavě asi půl minuty, protože Draco ji spatřil a vstal, aby jí odsunul židli. Byl zdvořilý a dvorný, ale cítila se velmi podivně. Pak ji zmátl ještě víc, když jí složil kompliment.
„Vypadáš… půvabně.“
Usoudila, že tohle chování opravdu nedokáže snášet po celou dobu večeře, a tak se naklonila přes stůl a tiše mu řekla:
„Poslechni, Malfoyi, já vím, že se snažíš ukázat z té nejlepší stránky a ne jako nepřítel, ale všechna ta zdvořilost a roztomilost, kterou předvádíš, nezmění mé rozhodnutí. Takže pojďme si promluvit o tom, co chceš probrat, a buďme k sobě upřímní.“ Domluvila a opět se opřela v židli. Draco přivřel oči a chvíli na ni zíral.
„Podívej, nezdá se ti můj nynější přístup? Teď, když se k tobě chovám normálně? Myslel jsem, že by se ti mohla líbit trocha uhlazenosti. Zřejmě jsem se mýlil.“
„Ne, cením si toho, že se ke mně snažíš být milý, ale připadám si nesvá. Mám pocit, jako by na mě tlačil velmi dobrý prodejce. Takže prostě diskutujme o tom, kvůli čemu jsme tady,“ zavrtěla se na své židli. Draco přikývl.
„Jak chceš,“ řekl, ale neznělo to radostně. Na chvíli se zaklonil na svém sedadle, než si odkašlal. „Moje společnost distribuuje lektvary ve velkém. Kupuji je hotové a znovu balím…“
„Vím,“ přerušila ho Hermiona.
„Ty už si mě prověřuješ, Grangerová?“
„Pokračuj,“ nechtěla odpovídat na tuto otázku, tak přehodila míč zpět na jeho půlku hřiště.
„Jeden z mých zaměstnanců, kterého nebudu jmenovat, si hraje s vařením vlastních lektvarů a přišel za mnou s nápadem. Je na dobré cestě ke vzniku jistého speciálního lektvaru, ale má potíže, protože nemůže získat polovinu potřebných přísad a ví, že bez nich nemůže pokračovat. Takže mi prozradil svou myšlenku a požádal mě o pomoc. Pracovali jsme na tom několik měsíců společně a je to už dokonalé… téměř…“
„Jak to působí?“ zeptala se Hermiona přímo.
„Jestli mě budeš přerušovat, nikdy to nedopovím!“ poukázal Draco s úsměvem. „Nemůžu ti říct, co je to za lektvar, dokud nebudeš souhlasit, že mi pomůžeš.“
„Zatraceně! To je to přísně tajné nebo tak něco?“
„Samozřejmě že je! Je výjimečný, Grangerová. Někdo na něm zbohatne a tím někým chci být já… a ty, když mi pomůžeš,“ řekl Draco nadšeně a Hermiona poznala, že je tím opravdu zaujatý.
„V tvém případě tě to ve skutečnosti udělá ještě bohatším. Co tvůj přisluhovač? Ten, který přišel s nápadem jako první? Odsuneš ho stranou?“ Věděla, že se chová nepřátelsky, ale nedokázala si pomoci. K jejímu překvapení se tomu Draco zasmál.
„Nebyl by rád, kdybys mu říkala přisluhovač! A když ti prozradím, kdo to je, už ho tak znovu nenazveš.“
„Kdo?“
„Blaise. Blaise Zabini.“
„Pracuje pro tebe? Nevzpomínám si, že by v lektvarech zvlášť vynikal!“
„Není špatný, ale taky ne tak dobrý jako ty nebo já – proto potřeboval mou pomoc. Nápad je jeho, a je zatraceně brilantní!“ pokýval Draco hlavou.
„Tak k čemu mě potřebuješ? Přiznávám to nerada, ale v lektvarech jsi stejně schopný jako já.“
„No, já to taky nerad přiznávám, ale nikdy jsem nebyl tak dobrý, a když se jimi teď živíš, myslím, že jsem za tebou zaostal. Máš z nich další zkoušky, ne?“ Hermiona přikývla, evidentně mluvil pravdu. Od konce školní docházky se naučila ještě mnoho. „Každopádně tě potřebuji i z jiného důvodu.“ Hermina na něj zvedla obočí, nebyla si jistá, jestli tohle slyší ráda.
„Nemyslíš si, že budu tvoje pokusné morče nebo tak něco, že ne? Pro vyzkoušení lektvaru a jistotu, že nemá žádné vedlejší účinky?“ žertovala, ale vzhledem k minulosti se chtěla ujistit. Draco se znovu zasmál.
„Ne, ale je to zatraceně dobrý nápad!“
Nedokázala si pomoci a musela se tomu zahihňat. „Dělala jsem si legraci, a doufám, že ty taky!“
„Potřebuji tvé odborné znalosti a také základní složku, kterou je obtížné získat. Právě kvůli ní je lektvar mimořádný. Ale ty máš povolení, že? To, které ti umožňuje nakupovat některé méně obvyklé ingredience?“ jeho hlas zněl ležérně, ale ona cítila, že je za tím víc, než prozrazuje.
„Určitě víš, že mám povolení, jinak bys mě nežádal o pomoc,“ odpověděla. „A musím říct, že nejsi zcela otevřený. Nehodlám o věci uvažovat, dokud mi neřekneš všechno.“
Draco na ni chvíli hleděl a pak si povzdechl. „Jsi dobrá…“ řekl spíš pro sebe.
„Co myslíš tím - jsem dobrá?“
„Chci říct, že jsem skvělý lhář, a přesto jsi poznala, že něco skrývám,“ ušklíbl se na ni. „Zatracení nebelvírští svatouškové!“
Neurazila se, protože z jeho tónu i výrazu poznala, že si dělá legraci. „Tak mi tedy řekni všecko.“ Snažila se, aby zněla vyčítavě: „Je to legální?“
Draco protáhl obličej. „Jo…tak trochu…“
„To je jako být trochu těhotná. Nejde být trochu těhotná a složka nemůže být trochu legální. Buď je, nebo není!“ zašklebila se na něj Hermiona. Draco si odkašlal a naznačil jí, aby zmlkla, protože dorazil číšník s jejich večeří. Pár minut jedli v tichosti, Hermiona se snažila strávit to, co jí dosud řekl. Znělo to riskantně, ale musela přiznat, že ji to zaujalo.
Poznámka autorky: Příště více z restaurace… doufám, že se vám to líbilo… prosím komentáře… pěkně prosím…