Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Izolace

Kapitola 20 - Slzy

Izolace
Vložené: arabeska - 19.01. 2016 Téma: Izolace
arabeska nám napísal:

Chapter 20: Tears

originálTears

autor: Bex-chan

překlad: arabeska

beta: Violeta

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

arabeska: Autorka (velmi nadšeně) doporučuje Oh children od Nicka Cavea. Moje menší upozornění: Jestli se zrovna nacházíte ve stavu chaotické kupy hormonů jako třeba já, nečtěte to, anebo u toho čtení nebuďte sami.




Hermiona ty odstavce pročítala stále dokola a mrkáním se snažila zahnat slzy, které rozpíjely slova a pálily ji v očích. Zaměřila se na jednu z fotografií a rozeznala na ní Finch-Fletchleyovy, Justinovy rodiče, se kterými se před pár lety potkala na nádraží King‘s Cross.

Zvedla hlavu a úpěnlivě pohlédla na McGonagallovou. „Justin -“

Je naživu,“ prozradila jí ředitelka obratem. „Byl na návštěvě u prarodičů, když k tomu došlo.“

Chudák Justin,“ zašeptala žalostně a polkla vzlyk. „M-musí být zničený.“

Zamlženým pohledem přejela k dalším třem fotografiím, z nichž každá zobrazovala mudlovský manželský pár s oslňujícími úsměvy – vzpomínka na to, jací kdysi bývali. V týdnu mezi svátky bylo zavražděno osm lidí a všichni vykazovali známky mučení, než jejich křik umlčela smrtící kletba. Hermiona nebyla obeznámena s jejich jmény, ale byla si jistá, že jejich příběh zná dobře.

Všichni jsou to rodiče mudlorozených, že?“ otázala se sklíčeně, ačkoliv už znala odpověď.

Ano,“ přikývla McGonagallová a Hermiona si nedokázala vzpomenout, jestli kdy svou profesorku viděla tak otřesenou. „Pronikli i do domu Creeveyových, ale ti byli naštěstí zrovna v zahraničí.“

Hermiona dospěla k posledním dvěma obrázkům. Dva chlapci, sotva šestnáctiletí, kteří navštěvovali kouzelnickou školu Bryn Glas ve Walesu. Po tváři jí stekla slza, když si prohlížela jejich takřka dětské tváře, a cítila, jak jí hruď svírá žal. Mučeni a zabiti, stejně jako jejich rodiče.

Jsou tak mladí,“ zamumlala. „Příliš mladí.“

Já vím,“ povzdychla si McGonagallová a položila své studentce konejšivě ruku na záda. „Smrtijedi jsou čím dál aktivnější.“

Tak musíme být i my,“ donutila se Hermiona k rozhodnému hlasu. „Měli bychom plánovat -“

Momentálně bych s vámi chtěla probrat jen jeden plán,“ přerušila ji poněkud nepohodlně. „Ten, o kterém jste se zmínila, když jste se vrátila do Bradavic.“

Máte na mysli seslat na moje rodiče Obliviate a donutit je odejít ze země,“ objasnila jen zdánlivě vyrovnaným tónem a třesoucí se dlaní si setřela slzy. „Ano, vzpomínám si.“

Výraz profesorky McGonagallové se změnil. „Hermiono -“

Vždycky se chtěli podívat do Austrálie,“ pronesla vzdáleně. „Myslím, že tam budou v bezpečí.“

Vím, že to pro vás není jednoduché,“ mračila se starší čarodějka. „Ale obávám se, že se všechno začne jen zhoršovat.“

Doufala jsem, že to takhle daleko nedospěje,“ přiznala Hermiona sklíčen, než opět podlehla slzám, které se draly na svět zpoza sevřených víček. „Chci říct… Vím, že je tohle to nejrozumnější a nejbezpečnější řešení pro všechny, jenže… je to tak těžké -“

To si uvědomuji,“ pravila ředitelka tiše a chápavě stiskla Hermionino rameno, než ji vtáhla do objetí. „Možná by bylo nejlepší, kdybych to udělala já.“

Ne,“ odmítla rozhodně. „Ne, měla bych to být já. Jsou to moji rodiče.“ Zaváhala a skousla si ret. „Moje máma s tátou.“

Pak udělám vše, abych vám pomohla,“ slíbila McGonagallová, uvolnila stisk a omluvně na ni pohlédla. „Je mi to líto, Hermiono, ale bylo by moudré to udělat co nejdříve.“

Hermiona polkla knedlík v krku a donutila se k rovnému postoji. „Jak moc brzy?“

Zítra,“ řekla přiškrceně. „Brzy ráno, ještě před úsvitem. Uvažovala jsem o dnešku, ale myslím, že bude nejlepší, když dostanete trochu času na přípravu kouzla i sebe samotné. Jste si jistá, že jsou vaše schopnosti ohledně paměťových kouzel dostačující?“

Ano,“ kývla nepřítomně. „Přesvědčím je, aby se přestěhovali do Austrálie, dám jim falešná jména a… donutím je zapomenout na mě. Dokážu to. Ano.“

Hermiono, víte, že nesmíte nikomu prozradit, kam je máte v plánu poslat, pokud to nebude absolutně nezbytné.“

Vím.“

Kdyby existovala jakákoliv jiná možnost,“ vydechla ředitelka slabě, když jí pohlédla do očí, „jak zajistit vaše i jejich bezpečí -“

Jenže neexistuje,“ utnula ji. „V pořádku, paní profesorko. Znala jsem všechna rizika, když jsem se s vámi o ten nápad podělila. Vím, do čeho jdu.“

McGonagallová smířeně sklonila hlavu. „Dobrá tedy. Když sem přijdete před šestou, měla by být stále ještě dost velká tma na to, abych nás přemístila bez povšimnutí.“

Dobrá,“ broukla Hermiona, nejistá, co jiného by měla dodat. „Měla bych jít.“

Nechtěla byste na chvíli zůstat?“ nabídla jí starší čarodějka a hlas měla přesycený obavami. „Možná by vám čaj a sušenky -“

Pomohly?“ dokončila Hermiona pochybovačně. „To si nemyslím, paní profesorko.“

Tak možná něco malého k jídlu?“

Ne, děkuji,“ odmítla dívka a chvatně se otočila, jak ji znenadání přemohl pocit, že ji stěny ředitelny rozdrtí. „Měla bych využít volného večera a pročíst si znovu knihy o paměťových kouzlech.“

Hermiono,“ zavolala za ní McGonagallová, ještě než došla ke dveřím. „Všechno bude v pořádku.“

Při těch slovech útěchy sebou cukla a zauvažovala, proč měli lidé během války takové sklony skládat unáhlené sliby. Byla příliš racionální osoba na to, aby se v tomto období nechávala unést optimismem, a věděla, že pravděpodobnost, že se podaří zvrátit účinky paměťového kouzla, byla padesát na padesát, a to ani nebrala v úvahu, zda se jim podaří vyhrát válku nebo zda bude schopná je poté najít.

Faktem zůstávalo, že pokud ve válce zemře, její rodiče se to nikdy nedozví a nezničí je to, protože ji vlastně nikdy nepoznali.

Uvidíme se ráno, paní profesorko. Dobrou noc.“

Hermiona vyběhla z kabinetu dřív, než se ji profesorka znovu stihla pokusit bezvýsledně utěšit, a na roztřesených nohou se dala do zoufalého běhu ke svým komnatám. Uháněla prázdnými tichými chodbami plnými stínů a slzy se jí řinuly z očí. Zaběhla za roh, vykoktala heslo a zabouchla za sebou dveře. Ještě se rychle ujistila, že je Draco dosud ve své ložnici, než si dovolila opřít se zády o dveře ve snaze dát se dohromady.

Zápěstím si protřela oči a nehty zaryla do vlasů, jak se snažila potlačit pláč. Tolik se na sebe zlobila, vždyť to celé byl její nápad, měla by být lépe psychicky připravená, ale místo toho se jí kolem každého napjatého svalu omotával děs a srdce jí bolestivě svíral a pohlcoval žal.

Všichni, které milovala, se jí postupně vzdalovali. Harry a Ron a teď i rodiče. Kdo bude další?

Grangerová?“ Jeho hlas ji vyděsil. „Co tu sakra děláš?“

Rychle narovnala záda a pokusila se potajmu setřít vlhké cestičky na tvářích, než ho vyhledala krví podlitýma očima. Stál přímo před svou ložnicí, zaujatě ji pozoroval a pod jeho zrakem se cítila bezmocná a naprosto odhalená jako otevřená kniha.

Nic,“ zamumlala a odkašlala si, jelikož zněla příliš chraptivě. „Vůbec nic.“

Nevypadá to jako nic,“ podotkl Draco suše a zamračil se, když si všiml lesknoucích se zbytků slz, které jí uvízly mezi řasami. „Brečela jsi?“

Ne,“ opáčila rychle. Příliš rychle. Sklonila hlavu a vydala se ke svému pokoji. „Mám něco na práci -“

Počkej,“ zarazil ji a přešel k ní. „Něco přede mnou skrýváš.“

Uhni mi z cesty -“

Ne,“ zamítl příkře. „Nelži mi.“

Draco, přísahám,“ varovala ho, ale hlas jí zakolísal. „Jestli mi neuhneš…“

Jenom mi řekni, co se stalo,“ naléhal neoblomně, chytil ji za zápěstí a snažil se jí podívat do tváře. „Někdo ti ublížil?“

Ne,“ zavrtěla urputně hlavou a snažila se odtáhnout. „Prostě mě nech -“

Dokud mi neřekneš, co se ti stalo -“

VYPADNI!“ křikla a vytrhla se mu, když se v ní vzedmul vztek. „Proč mě nemůžeš poslechnout?“

Co máš do prdele za problém?“ vyplivl rozlíceně. „Jenom jsem se zeptal.“

Tak se neptej!“ odsekla, proklouzla kolem něj a klopýtala do své ložnice. „Prostě chci být sama -“

FAJN!“ zařval za ní Draco, jeho vztek poháněný odmítnutím. „Když chceš být sama, tak si do prdele buď!“

Hermiona za sebou práskla dveřmi, aby tak přerušila jeho křik, a zamumlala tlumící kouzlo, aby měla jistotu, že ho neuslyší a že on nebude slyšet ji. Jestli se hodlá ponořit do dalšího slzavého jezera, pak určitě nechce, aby o tom věděl. Momentálně se nedokázala potýkat s Dracem, potřebovala zaměřit veškerou pozornost na své rodiče. Odmítala nechat si plést už tak rozbouřené myšlenky, když její máma a táta teď vyžadovali každičký kousek její roztěkané mysli.

Priority. Priority. Priority.

Rozklepaně se nadechla, aby se jí trochu zklidnily roztřesené končetiny, než zasedla ke knize o paměťových kouzlech. Už ten text pročetla nespočetněkrát a ty věty byly tak známé, ale stejně se dalších šest hodin soustředila, aby si je vryla do hlavy, a procvičovala si správné úhly švihnutí hůlky. Udělala všechno pro to, aby zůstala soustředěná a vyrovnaná, ale stejně se tu a tam objevila zrádná slza, která rozpila slovo na stránce a vyzradila její muka.

Když se jí okolo půlnoci začala klížit víčka, usoudila, že by bylo moudré se alespoň pokusit ukrást si několik hodin spánku, pokud chtěla být ráno připravená splnit ten srdce ochromující úkol. Ruce ji neposlouchaly, když se svlékala, a zalezla si pod přikrývku a v duchu si opakovala pasáže z knihy a pokoušela se ignorovat fakt, že na ni její rodiče ještě před snídaní zcela zapomenou.

V myšlenkách sklouzla k hádce s Dracem, téměř omylem, a přála si, aby se s tím bývala vypořádala jinak.

Zrovna teď by se jí jeho objetí docela hodilo.

*

Draco rozrušeně bubnoval nehty o stůl.

Poté, co ho Grangerová zanechala v tak frustrujícím stavu, pochodoval bezcílně komnatami v naději, že nějak vypustí páru, ale vedlo jen k tomu, že se nejméně pětkrát rozeřval na její dveře bez jakékoliv odpovědi. Netušil, co ho vytáčelo víc; jestli její chování nebo fakt, že neměl ponětí, proč na něj ječela, ať ji nechá být, než se izolovala ve svém světě.

Nesnášel, že nemá svou hůlku.

Stačilo by jen jedno rychlé kouzlo a mohl by k ní vrazit a dožadovat se, co ji tolik rozrušilo, a lhal by sám sobě, kdyby si nepřiznal, že v něm narůstala jistá starostlivost, která potřebovala znát důvod jejích slz. Z představy, že jí někdo ublížil, ať už fyzicky nebo duševně, mu dunělo v hlavě a v žilách vřela krev. Neměl tušení, kdy mu v organismu zakořenil ten nový a intenzivní zájem o její blaho, jež se smísil se všemi ostatními dojmy, které tam neměly co dělat, ale přiváděly jej k šílenství.

Jenom chtěl vědět, z čeho nebo z koho byla tak nešťastná. Potřeboval to vědět.

Očima hořce zkoumal prázdnou postel.

Ve své ložnici trávil čím dál méně nocí, a když už ano, bylo to jeho dobrovolné rozhodnutí; během těch dnů, kdy si náhle uvědomil, že by neměl mít zájem o žádnou mudlorozenou milenku. Pýcha a protesty v jeho mysli se v poslední době tišily a měl pocit, že ze spaní tady, o samotě, si odnese jen chlad a nepohodlí.

Opřel si čelo o sevřenou pěst a ztěžka vydechl.

Měl pocit, že dnes v noci se k němu vrátí noční můry.

*

Ranní nebe mělo barvu tmavého odstínu zimního indiga, když je McGonagallová přemístila do její ulice. Hermiona slyšela vzdálené vrčení mlékařovy dodávky, ale to byla jediná známka toho, že se v jejím bydlišti začíná probouzet život. Chodníky, až na jemný sněhový poprašek a několik zbloudilých koček, zely prázdnotou. Pohlédla na svůj domov a zamračila se do tlumeného světla, které vycházelo z obývacího pokoje. Věděla, že jsou její rodiče ranní ptáčata, ale doufala, že to stihne udělat, zatímco budou oba spát.

Jste si jistá, že to nemám udělat místo vás?“ zeptala se ředitelka po jejím boku.

Naprosto,“ kývla znaveně.

McGonagallová ji s povzdychem a ujištěním poplácala po rameni. „Dobrá tedy,“ řekla. „Počkám tady na vás, dokud neskončíte. Pokud budete potřebovat jakoukoliv pomoc nebo si to rozmyslíte -“

Zvládnu to,“ odvětila Hermiona ztuhle a pokročila vpřed. „Za chvíli jsem zpátky.“

Z plných plic se nadechla mrazivého vzduchu, než se hlasitě přemístila do svého pokoje. Všechno zůstalo tak, jak to nechala. Ustlaná postel a prázdné police, kromě hrstky cetek, které si s sebou nesbalila do Bradavic. Olízla si rty a prohlédla si staré plakáty, které visely na zdech už od jejích třinácti let, a ten neodstranitelný flek na koberci, kam upustila pomerančový džus, když se dozvěděla, že je čarodějka. Místnost rezonovala vzpomínkami a ozvěnou minulosti, ale ten bolestivý kámen emocí v hrudi poklesl, když se jí něco přivinulo ke kotníkům.

Křivonožko,“ zašeptala láskyplně a přivinula si milované zvíře do náruče. „Chyběl jsi mi, kluku.“Zrzavý kocour se jí otřel o tvář a uznale vrněl, když ho držela tak pěkně blízko.

Zase budeme bydlet spolu,“ prozradila mu tiše a zamračeně naslouchala pohybu svých rodičů v přízemí. „Ale nejdřív si musím ještě něco zařídit, takže budeš hodný a zůstaneš pěkně potichu, ano? Můžeš na mě počkat u vchodu, Nožko?“

Vrátila ho na zem a sledovala, jak se od ní vzdaluje, než si znovu prohlédla svůj pokoj, tápajíc ve vzpomínkách, a odevzdaně vyšla vstříc nevyhnutelnému. Seslala tlumící kouzlo, aby nebyla slyšet při cestě ze schodů, a během chůze nepřítomně přejížděla prsty po rodinných portrétech, které visely na zdech.

Doplul k ní důvěrně známý zvuk televize a ona se obrátila k obýváku a spatřila své rodiče na pohovce, zády k ní, jak usrkávají ranní čaj a sledují zprávy. Do nosu ji praštila vůně spálených toustů a připomněla jí, jak mile roztěkaný její otec uměl být a jak je její maminka stejně snědla, protože ho milovala příliš na to, aby cokoliv namítala.

Hermiona na prahu zaváhala. Hrozilo, že ji přemůže bolestivá agónie, ale odsunula ji stranou, protože věděla, že potřebuje čistou mysl, aby tohle zvládla. Chtěla to udělat teď, než si jí všimnou a ona se tak bude muset potýkat se zlomeným srdcem při pohledu do jejich nechápavých očí. Potlačila zanaříkání, třesoucí se rukou zvedla hůlku a připravila se na kouzlo.

Tolik vás miluju,“ vydechla, ale její hlas pohltila slova moderátorky. Osamělá slza se jí svezla po tváři, když zavřela oči, a vším, co měla, se soustředila na složité kouzlo.

Obliviate.“

Neochotně rozlepila víčka, aby přihlížela tomu, jak z fotografií mizí její tváře, a přísahala by, že cítila, jak z myslí jejích rodičů mizí vzpomínka na jedinou dceru. S tím, že má stěží několik minut, než jejichrozum pochytí všechny nové a falešné informace, vykročila směrem k nim. Nutkání natáhnout se a naposledy je obejmout ji drtilo a stálo ji každou částečku síly tomu odolat a držet paže u těla.

Místo toho si zvedla prsty ke rtům a poslala jim vzdušný polibek. „Slibuju, že až všechno skončí, najdu si vás,“ vydechla za jejich zády, než se se skloněnou hlavou obrátila k odchodu.

A to byl konec.

Žádná rodina. Žádný Harry a Ron. Válka.

Na moment truchlila nad svým dětstvím a rodinou, která nevěděla, že existuje.

Křivonožka na ni oddaně čekal u dveří, hlavu nakloněnou na stranu s čímsi, co připomínalo starost. Zvedla ho znovu do náruče, přivinula si jej k sobě, jako by na tom závisel život, a naposledy se s tříštícím srdcem ohlédla za svým domovem. Plíce ji bolely potlačovanými vzlyky, když došla k McGonagallové a narovnala záda, aby vypadala silněji.

To netrvalo dlouho,“ prolomila ticho profesorka a natáhla ruku, aby pohladila kocoura. „Jak to šlo?“

Dobře,“ odvětila Hermiona vágně. „Jak jsem očekávala.“

Jak se cítíte?“

V pořádku,“ zalhala a pozvedla hlavu. „Měly bychom se vrátit, než si nás někdo všimne.“

*

Hermiona se omluvila a spěchala do svých komnat v zoufalé touze po osamění a úniku před těmisoucitnými pohledy, kterými ji ředitelka zahrnovala od chvíle, kdy změnila svým rodičům vzpomínky. Měla v plánu se zamknout v ložnici a křičet, dokud se nebude cítit jako dřív, ale nohy ji zradily už ve chvíli, když překročila práh.

Křivonožka jí vyskočil z náruče, když se skácela k zemi, a ona v sobě prostě nenašla dost síly vstát. Přitiskla si nohy k hrudi a hlava jí klesla ke kolenům, zatímco se podvolovala nářku a dovolila zlomeným vzlykům, aby se prodraly ven. Věrný kocour se dožadoval pozornosti své sklíčené majitelky starostlivým mňoukáním, ale ta si ho nevšímala. Vzlykala si do kalhot a žadonila, ať ta ochromující bolest v hrudi ustoupí.

Tak ji našel Draco, jako rozbitou, roztříštěnou kopu střepů, až mu z toho pohledu ztuhla krev v žilách. Pozvolna se vytrácející předsudky vedly lítý souboj s nově objevenými city, ale když vypustila další chraplavý vzlyk, nohy ho nesly k ní až příliš rychle na to, aby to pochopil nebo zpochybnil. Sklonil se a s obavami svou čarodějku sledoval, pátral po jakémkoliv důvodu její mizérie, avšak jediná věc, která se zdála nepatřičná, byla rozrušená kočka, která jí škrábala u nohou.

Jsi zraněná?“ zamumlal pochybovačně, ale ona nedala ani gestem najevo, že si všimla jeho přítomnosti. „Grangerová, co se děje?“

Nic. Žádná reakce.

Shromáždil veškerou trpělivost, kterou v sobě měl, a odhrnul jí stranou většinu rozcuchaných kudrn, aby jí viděl do obličeje. Z něčeho v jejím zmučeném výrazu, který jí hyzdil rysy, se mu stáhly vnitřnosti a zasáhlo ho to způsobem do té chvíle naprosto nepoznaným.

Grangerová,“ nevzdával se. „O co jde?“

Stále nic.

Frustrovaně vydechl a prsty ji nepřítomně hladil na šíji, aby ji upokojil. „Hermiono,“ vzdychl. „Řekni mi, co chceš, abych udělal.“

Konečně. Jen stěží patrný záblesk v pohledu, kterým viděl až do jejího zlomeného srdce, mu prozradil, že ho slyšela. Zadržel dech, když natočila hlavu, vzala ho na vědomí a usilovně se snažila uklidnit nepředvídatelné vzlyky.

Můj… pokoj,“ zašeptala.

Dobře,“ zamručel Draco, něžně ji uchopil za paži a přehodil si ji přes ramena, a pak si ji vyhoupl do náruče. Zvedl se na nohy, držel ji pevně u sebe a vydal se k její ložnici. Když ji nesl do postele, každý její záchvěv a sten mu vibroval hrudí, a když se usadil, schoulila se na bok zády k němu.

Ch-ci b-být sama,“ zajíkla se a Křivonožka vyskočil na postel a uvelebil se jí u nohou.

Draco sevřel rty. „Grangerová, nemyslím -“

Prosím, Draco,“ zasténala.

To syrové zoufalství v jejím hlase, to pod jeho náporem se nahrbil a ztrhaně vydechl v souhlasu, než se zvedl z její postele a vydal se k odchodu. Na moment setrval ve dveřích a ohlédl se přes rameno na zlomenou čarodějku a s úděsem se srovnával s myšlenkou, že si ještě nikdy nikoho takhle… neuvědomoval. Pro hněv Salazarův, nedokázal tomu zabránit.

Znaveně zavrtěl hlavou, zavřel za sebou dveře a zachmuřil se, když se zpod nich vylinuly její vzlyky a pronásledovaly ho celý den.

*

Blížila se třetí hodina ráno, když Draco usoudil, že už to stačilo. Po nekonečném dni, kdy neustálekontroloval ciferník, zvážil každý možný důvod jejího utrpení, dokud ho nerozbolela hlava a trpělivost vyprchala.

Věděl, že k ní musí přistupovat takticky a něžně, jestli chtěl zjistit důvod jejího chování, a v podivné chvíli zamyšlení jí připravil čaj. Spokojený s ním byl až po několika pokusech a s kouřícím hrnkem v ruce otevřel dveře a páteří se mu prohnal rozčilující pocit, když ji spatřil na posteli.

Hermiona se vytáhla do sedu a omotala kolem sebe jednu ze silnějších přikrývek. Rozdrážděné rty se jí chvěly, bezpochyby z toho jejího otravného návyku si je ve chvílích úzkosti okusovat, a ramena měla poraženecky shrbená, ale byl to ten pohled v jejích očích, z čeho Dracova pochybná duše znejistěla. Pláč ustal, ale tváře se jí leskly hodiny starými slzami a ten nepřítomný výraz byl děsivý, nádherně zlomený a evokující prázdné pohledy mrtvých. Obrnil se, odhodlaně se k ní přiblížil, odložil čaj na noční stolek a zabořil se do matrace naproti ní.

Zírala přímo skrz něj.

Tak co, Grangerová,“ začal mnohem úsečnějším tónem, než jaký zamýšlel. „Vybal to. Máš na víc než tohle.“

Hermiona ani nemrkla.

Co se stalo?“ zkusil jiný přístup. „Jde o… Pottera a Weasleyho?“

Pouhé ticho a ten samý zastřený pohled do nicoty.

Do prdele, Hermiono,“ procedil skrz zuby, popadl ji za tvář a donutil ji se na něj podívat. „Přestaň s tím. Řekni mi, co se zpropadeně stalo.“

Víčka se jí zavřela a Draco s rostoucí nervozitou zaťal čelist. Dotkli se čely, jeho palce zažehnaly vlhké důkazy hodin naplněných smutkem a on spolkl všechnu pýchu a nechal ze rtů sklouznout ta pravdivá slova.

Vrať se ke mně, Grangerová,“ pronesl stěží znatelným hlasem. „Já…“ odpusť, Salazare, „tě potřebuju.“

Prohnala se jím omamná vlna úlevy, když prudce otevřela oči a podívala se přímo na něj a ne do prázdna. Řasy ztěžklé slzami se zachvěly, když si olízla rty, a on se neodvažoval promluvit ze strachu, že se vrátí zpět k tomu strnulému stavu.

Moje máma a táta neví, kdo jsem,“ zasípala nakonec a on zmateně zvedl obočí. „Bylo zavražděno… několik mudlů a já jsem jim potřebovala zajistit bezpečí…“

Draco neřekl ani slovo, protože neměl tušení, co by měl říct. Hlavou se mu honily otázky, ale instinkty jej varovaly, aby počkal, dokud se jí trochu nesrovná mysl, než dostane jakoukoliv naději z ní vytáhnout podrobnosti. Neklidně se zavrtěl na posteli. Utěšování lidí byla jen stěží jeho parketa a on usoudil, že její bolest zmírní spíše jeho činy než neurčitá slova.

Opřel se o ni ještě víc, až se jejich nosy dotkly, a přitáhl si ji do klína, možná až příliš hrubě, a omotal kolem ní ruce i nohy. Jeho čarodějka se mu přivinula k pažím a hrudi, jako by se s ním snažila splynout a sdílet tělesné teplo. Draco se natáhl, zvedl hrnek ze stolku a vtiskl jí jej do ruky.

Vypij to,“ vybídl ji. „Nic jsi dneska neměla.“ Pozorně ji sledoval, jak zvedá hrnek ke rtům a zkusmo usrkává a zamyšleně mručí, než na něj nevěřícně pohlédla.

Co?“

Děláš dobrý čaj,“ pronesla, znovu ztracená v myšlenkách, a cítila, jak ji ve vlasech pohladilo jeho pobavení.

Na to ber jed,“ pronesl a uvolnil sevření paží. „Grangerová, já -“

Víš, co je na tom nejhorší?“ přerušila ho, její hlas směsicí tísně a rozhořčení. „Nikdy… nikdy jsem nemyslela, že dokážu někoho tolik nenávidět. Chci říct opravdu nenávidět… až tak, že bych mu přála smrt.“

Draco se při nakřáplém zvuku jejího hlasu ošil, ale usoudil, že bude nejlepší nechat ji mluvit a vyprázdnit tak přecpanou hlavu. Prsty si pohrával s konečky jejích vlasů a poslouchal, jak mu vylévá své srdce s alarmující mírou důvěry.

V-Voldemort zničil tolik životů a tolik dětství,“ pokračovala a zvedla bradu a setkala se s jeho očima. „Harrymu, Nevillovi,“ vyjmenovávala a natáhla se k jeho ruce, aby ji pevně stiskla. „Dokonce i tobě.“

Draco vydechl a pozoroval jejich propletené prsty a v žaludku ho lechtal podivný pocit. „Grangerová -“

Nenávidím ho,“ vyprskla zlostně a z těch nevinných očí jí vytryskly slzy. „Tolik ho nenávidím -“

Grangerová, dýchej,“ přikázal jí pevně, i když se mu trochu ulevilo, že se do jejího hlasu navrátil ten zápal. „Ještě se napij.“

Děkuju ti,“ vyhrkla náhle a Dracova hlava překvapeně vyletěla vzhůru. „Že jsi mě poslouchal. Trochu… mi to pomohlo.“

Nepohodlně na ni kývl a zamračil se, když se mu o kloub ruky rozprskla jedna zrádná slza. Za zvuku souhry jejich srdcí naklonil hlavu, aby spojil jejich rty v ujišťujícím polibku. Její melancholie byla evidentně pryč, ale byl si jistý, že by ji bývala odehnala i sama, protože na to, aby se jen tak ztratila v truchlivém předpeklí, byla příliš silná.

Co chceš teď dělat?“ otázal se šeptem.

Jsem unavená,“ přiznala Hermiona, zavrtěla se v jeho náruči a podívala se na něj tak, že mu bylo jasné, že se mu nadcházející otázka opravdu nebude líbit. „Zůstaneš tady se mnou, než usnu?“

Zaváhal, ale pomalu souhlasně sklonil hlavu, než se s ní opatrně zachumlal pod peřinu a dovolil jí, aby mu zabořila obličej do hrudi a otřela si těch pár tvrdohlavých slz do jeho svetru. Když se jeho paže líně usídlila na jejím pase, uvědomil si, že tohle nikdy předtím neudělal. Neusínal s ní jen tak, bez vyčerpání z pohlavního styku, které se mezi nimi jinak drželo.

Kdyby se ho někdy v budoucnu někdo zeptal, řekl by, že tohle byla ta chvíle, kdy zjistil, že jeho city ke Grangerové dosáhly zničující a vrcholně nebezpečné úrovně. Staly se tak silnými, že mohl upřímně říct, že ho zaslepily vůči její nečisté krvi.

Vážně už mu na tom nezáleželo.





Bryn Glas dle anglicko-velšského slovníku: bryn = hora/kopec; glas = modrý/zelený/šedý/mladý

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 20 - Slzy Od: MichelleF - 19.08. 2016
Tak tuhle kapitolu jsem taky obrecela.. strhující..

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: sisi - 27.02. 2016
Děkuji za další kapitolu, čtu to jedním dechem, Merlindík za komentáře, to se trošku nadechnu a valím dál.

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: Fanny88 - 13.02. 2016
Tak jsem včera po delší době dostala chuť na fanfiction a samozřejmě neodolala svému oblíbenému Dramion. Očekávala jsem hezky strávené odpoledne s touhle povídkou, ale vzalo mě to. Vzalo a zaujalo mě to mnohem víc než bych čekala, což považuju skoro za tragédii, vzhledem k tomu, že to není dopřeložené... :-) Neuvěřitelně děkuju za tenhle skvělý překlad báječné povídky! Mám pocit, že jsme se dostali do takového zlomu ani jeden už prostě nemůžou popírat svůj... vztah a vypadá to, že to Draco doopravdy začíná přijímat. Ovšem do teď jsme stoupali tak nějak pořád nahoru, pořád za zlepšením... Teď s těmi tragickými událostmi a zároveň s Dracovou poslední větou očekávám zlom... Jo, bojím se, že velké zkoušky a překážky jim do cesty teprve přijdou... A budu jim pevně držet palce. A zároveň doufat, že každá další kapitola bude co nejdřív. :-) Děkuju

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: Zuzana - 06.02. 2016
To je také príšerné, neverím, že by s tým Hermioniny rodičia súhlasili, nemohli by ich poslať do Austrálie aj bez vymazaných spomienok? Veď Voldy ich môže nájsť aj takto keď nevedia o tom, že mali dcéru... Draco bol strašne milý... Ďakujem za kapitolu...

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: gama - 22.01. 2016
Zjištění, že i Draco má nějaké kladné emoce pro něj muselo být děsivé :-) Krásně přeloženo. Děkuji :-*

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: Gift - 21.01. 2016
Z teto kapitoly sel mraz po zadech. Co vic, doopravdy z toho zabolelo u srdce. Na druhou stranu... nerika se jen tak nahodou, ze krizove situace vztahy utuzuji. Krasny preklad, moc dekuji.

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: scully - 21.01. 2016
Ta kapitola se jmenuje výstižně.Slzy.Ty mě taky tekly. Jsem ráda za Draca,ale zároven mám strach,co bude dál.Moc děkuju za nádherný překlad a budu se těšit na další díl

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: silrien - 21.01. 2016
Sakra, rozbrečelo mě to. A hned dvakrát. Napřed jsem soucítila s Hermionou a její vlastně ztrátou rodičů. A potom mě dojala Dracova starostlivost. A ten závěr, kdy si uvědomí, že na nečisté krvi nezáleží. Ten konec je krásný. Ale asi se to ještě hodně pokazí.

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: TaraFaith - 20.01. 2016
Já se omlouvám, ale zase nevím, co mám napsat. Je to prostě strašně silný příběh, který mi bere dech. Moc zza něj děkuji.

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: marci - 20.01. 2016
Krásná kapitola. Nemám pocit, že bych teď zrovna byla chaotická kupka hormonů, nicméně kapitola byla nádherná. Je dobré mít v takových chvílích u sebe někoho, kdo vám uvaří dobrý čaj a nechá vás utřít usoplený nos do svého svetru. A krásný hudební doprovod k tomu - paráda. Díky, arabesko, jsi neuvěřitelná :)

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: MajaB - 19.01. 2016
no sláva! toto Dracovi trvalo... ovšem, tak jednoduché to určitě nezůstane...

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: Jimmi - 19.01. 2016
No teda, vôbec nie pekná kapitola, nedala som na varovanie. Radšej dávku milovania :) Krásny preklad, ale tak nejak v tom ich uzavretom priestore som úplne zabudla, že vonku zúri vojna. Ďakujem

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: grepik03 - 19.01. 2016
Arabesko si úžasná! Děkuji za další prelozenou kapitolu ♡ Po pravdě pustit si k tomu cokoli od Nicka Cavea už bych asi nerozdychala....je fakt, že kapitola sama o sobe na me zapůsobila velmi silne. Hermiona je tu opravdu dospěla a vyzrala osobnost a udělala co bylo nutne, aby ochránila sve milovane. Jen by se nemělo stávat, že deti jsou nuceni ochraňovat sve rodiče, melo by to byt naopak. .... Jsem moc ráda, že Draco konecne nastoupil na cestu uvědomění. ...tak jen, aby vse pochopil a byl schopen podle toho jednat.....držím mu palce, bude to pro něj velmi tezke a to je teprve na začátku. ....

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: tvefisto - 19.01. 2016
Jsem ráda, že si to Draco uvědomil, fakt jo. Jen mi to malé štěstí kazí okolnosti. Docela tě Arabesko obdivuju, hormony jsou svině a tohle číst a překládat...klobouk dolů. Děkuji :)

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: luisakralickova - 19.01. 2016
Moc děkuji za překlad děvčata. Podpora a objetí jsou teď důležité, ostatní přijde:)

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: m_mitackova - 19.01. 2016
Týmto dávam vedieť, že očakávam ďalší príspevok. Ďakujem.

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: Sally - 19.01. 2016
Páni, toto bola riadne emociami nabitá kapitola. Musí to byť strašný pocit, byť zodpovedný za "stratu" rodičov. Ale Hermiona je silná a po boku Draca, ktorý sa jej práve načisto odovzdal, to prežije. Ďakujem za ďalší skvelý preklad :)

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: Marti - 19.01. 2016
Tak to byla silná kapitola. Myslím, že taky potřebuju obejmout! Chudinka Hermiona, takové emoční balvany s sebou vláčet... snad se Draco ukáže jako účinná podpora, teď, když se začíná zbavovat zakořeněných předsudků (snad mu to vydrží, i když to asi nebude jednoduché - kolik lidí tohle nikdy nedokáže...). Děkuju za další kapitolu a těším se na pokračování!

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: margareta - 19.01. 2016
Tak už hlasitě přiznal jí, že ji potřebuje a sám sobě, že krevní statut je irelevantní. Ještě si ale nepřipustil, co to dohromady znamená. Myslím, že tam bude největší zádrhel.Vrozená pýcha, nadrilovaná odtažitost od jakýchkoliv emocí, to se ještě Hermiona nabrečí!! Nebo navzteká?Protože si myslím, že možná teď, co si prožila skutečně drásavou bolest, už jí ty citové rozmíšky - má mě rád- nemá mě rád- přijdou jako bouřka ve sklenici vody, už pro ni asi nebudou tak zásadní. A možná, že právě tahleta změna Draca konečně dokope k přiznání , co cítí. A jestli se Hermiona ve svém vzteku vydá osobně do nějaké bitky, tak taky k akci. Děkuji za krásnou kapitolu!

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: Jacomo - 19.01. 2016
Ach, zase ti mrtví mudlorození... chudák Finch-Fletchleyovi a Creeveyovi to odnesou skoro vždycky... :-( A chudinka Hermiona, vůbec nechápu, jak byla schopná to svým rodičům udělat a nepoplést paměťové kouzlo. Doufám, že až to všechno skončí, tak je najde a vzpomínky jim obnoví. Ovšem Draco se tady zachoval neskutečně kavalírsky - uvařil jí čaj a držel ji v náručí, když to potřebovala a už to dokázala přijmout. Opravdu "stál za záchranu" a já se jen třesu obavami, co všechno se bude ještě muset stát - jim i světu - než dojdeme ke šťastnému konci. Pevně v něj věřím, protože ta povídka je tak bolavá, že tahle naděje je světýlkem v temnotách. Velikánské díky, arabesko, tvůj překlad byl jako vždy opět dokonalý. A tobě taky, Violeto. Bety jsou náš poklad :-)

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: maria - 19.01. 2016
dakujem

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: denice - 19.01. 2016
Ubohá Hermiona, nechtěla bych být na jejím místě. Tohle je zničující kapitola. Ale teď snad už půjdou věci chvíli k lepšímu, když Draco dostává rozum. Díky.

Re: Kapitola 20 - Slzy Od: Lupina - 19.01. 2016
Ano, chápu, proč se to špatně překládalo. Tohle byla emocionální ždímačka. Výsledkem jsou dvě pozitivní věci - na scéně je Křivonožka a jsem zvědavá, co řekne na Draca, a poslední věta kapitoly. Konečně se Draco zbavuje svých předsudků. Děkuji, čarodějko!!!

Prehľad článkov k tejto téme:

Bex-chan: ( arabeska )18.02. 2020Počátek (epilog)
Bex-chan: ( arabeska )28.09. 2019Kapitola 48 - Úsilí
Bex-chan: ( arabeska )22.09. 2019Kapitola 47 - Moc
Bex-chan: ( arabeska )15.09. 2019Kapitola 46 - Smilování
Bex-chan: ( arabeska )08.09. 2019Kapitola 45 - Harry
Bex-chan: ( arabeska )01.09. 2019Kapitola 44 - Smrt
Bex-chan: ( arabeska )25.08. 2019Kapitola 43 - Pokraj
Bex-chan: ( arabeska )18.08. 2019Kapitola 42 - Vzplanutí
Bex-chan: ( arabeska )11.08. 2019Kapitola 41 - Snape
Bex-chan: ( arabeska )04.08. 2019Kapitola 40 - Boj
Bex-chan: ( arabeska )28.07. 2019Kapitola 39 - Tonutí
Bex-chan: ( arabeska )21.07. 2019Kapitola 38 - Znovu
Bex-chan: ( arabeska )14.07. 2019Kapitola 37 - Chyby
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2019Kapitola 36 - Hůlky
Bex-chan: ( arabeska )17.02. 2019Kapitola 35 - Voda
Bex-chan: ( arabeska )02.09. 2018Kapitola 34 - Spojenectví
Bex-chan: ( arabeska )05.08. 2018Kapitola 33 - Cejch
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2018Kapitola 32 - Puls
Bex-chan: ( arabeska )22.07. 2018Kapitola 31 - Krev
Bex-chan: ( arabeska )01.07. 2018Kapitola 30 - Tabu
Bex-chan: ( arabeska )03.02. 2018Kapitola 29 - Týdny
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2017Kapitola 28 - Anděl
Bex-chan: ( arabeska )18.07. 2017Kapitola 27 - Pravda
Bex-chan: ( arabeska )28.03. 2017Kapitola 26 - Duše
Bex-chan: ( arabeska )15.01. 2017Kapitola 25 - Míle
Bex-chan: ( arabeska )27.11. 2016Kapitola 24 - Hodiny
Bex-chan: ( arabeska )12.08. 2016Kapitola 23 - Předpeklí
Bex-chan: ( arabeska )08.08. 2016Kapitola 22 - Bouře
Bex-chan: ( arabeska )26.02. 2016Kapitola 21 - Jizvy
Bex-chan: ( arabeska )19.01. 2016Kapitola 20 - Slzy
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2016Kapitola 19 - Šeď
Bex-chan: ( arabeska )30.11. 2015Kapitola 18 - Dary
Bex-chan: ( arabeska )17.11. 2015Kapitola 17 - Hvězdy
Bex-chan: ( arabeska )06.09. 2015Kapitola 16 - Sníh
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2015Kapitola 15 - Střepy
Bex-chan: ( arabeska )05.06. 2015Kapitola 14 - Chtíč
Bex-chan: ( arabeska )12.05. 2015Kapitola 13 - Sám
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2015Kapitola 12 - Spánek
Bex-chan: ( arabeska )31.03. 2015Kapitola 11 - Pochyby
Bex-chan: ( arabeska )27.02. 2015Kapitola 10 - Chuť
Bex-chan: ( arabeska )13.02. 2015Kapitola 9 - Jed
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2015Kapitola 8 - Dotyk
Bex-chan: ( eryenie )23.11. 2014Kapitola 7 - Lidskost
Bex-chan: ( eryenie )03.10. 2014Kapitola 6 - Dlaždičky
Bex-chan: ( arabeska )11.09. 2014Kapitola 5 - Vůně
Bex-chan: ( arabeska )15.07. 2014Kapitola 4 - Skóre
Bex-chan: ( arabeska )02.06. 2014Kapitola 3 - Dveře
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2014Kapitola 2 - Úder
Bex-chan: ( arabeska )21.04. 2014Kapitola 1 - Útočiště
Bex-chan: ( arabeska )18.04. 2014Isolation - fanart
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )14.04. 2014Úvod