Autor: Hesaluti Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: Jimmi
Kapitola 1. Služby zákazníkům
Hermiona seděla a zamračeně zírala na papír s výpočty, ležící před ní. Obchod vykazoval malý zisk, což bylo samozřejmě dobře, ale nebylo to dost, aby mohla vyplatit Joshuu. To chtěla opravdu udělat co nejdřív, aby se s ním už nemusela setkat. Před pouhými dvěma dny vstoupil do obchodu v doprovodu své zbrusu nové snoubenky, půvabné a okouzlující dívky jménem Antoinette (Hermiona si ji skutečně chtěla oblíbit, ale nešlo to). Byl ráznější než obvykle, netrpělivý a náročný. Věděla, že je to vlivem Antoinette. Žádal pravidelnější informace o účtech. Dokonce se zmínil, že by chtěl na místě uzavřít formální smlouvu, podle níž by rychle odkoupila jeho podíl na obchodu, protože se bude ženit a potřebuje peníze.
Hermiona teď nevěděla, proč s ním kdy začala společně podnikat, ale tenkrát se to zdálo být přirozené a správné. Obchod byl situován na dobrém místě v Příčné ulici a Hermiona si byla jistá, že si brzy získá zákazníky. V dohledné době si ho nemohla sama dovolit, a to ani s velkorysou pomocí svých rodičů, takže pátrala po investorech. Harry s Ronem oba dobře vydělávali a rádi se stali tichými společníky, takže jí s Joshuou stačilo rozdělit si jen polovinu ceny. Joshua se chtěl zapojit nejen jako tichý společník. Pomohl jí prodejnu zařídit, a když měl čas, dokonce i obsluhoval zákazníky.
Půl roku šlo všechno dobře, obchodu, který Hermiona pojmenovala Míchací kotlík, se dařilo. Hermiona si zažádala o licenci na výdej speciálních přísad, aby mohla skladovat a prodávat některé z dražších a méně obvyklých lektvarových ingrediencí. A k dovršení všeho byla poptávka i po samotné Hermioně, neboť byla vždy ochotná poskytovat rady k přípravě lektvarů. Jak ubíhal čas, Joshuův počáteční zájem mizel a obchod navštěvoval čím dál tím méně a méně. Hermiona musela najmout prodavače, včetně Ginny zaměstnávala tři lidi. Bohužel, Joshua se moc dobře nevypořádal s Hermioninou přílišnou zaneprázdněností a dlouhou pracovní dobou, kvůli níž s ním trávila méně času, a začal se od ní odpoutávat. Takže ji ani nepřekvapilo, když si s ní jeden den sedl a řekl jí, že je po všem, osobně i obchodně. Byl příjemný, plný porozumění a shodli se, že si Hermiona koupí jeho podíl, jakmile si to bude moci dovolit. To se stalo téměř před rokem a on teď začínal naléhat.
Hermiona si povzdechla a zavřela účetní knihu. Zíráním do ní nemohla ta čísla změnit. Bude muset vymyslet nějaký plán. Dveře z krámu se otevřely a dovnitř se vřítila Ginny.
„Hermiono! Hádej! To nikdy neuhodneš!“ rozzářeně spráskla ruce.
„Co mám hádat?“ zeptala se Hermiona mdle. Opravdu neměla náladu projevovat nad čímkoli nadšení.
„Hádej, kdo právě vešel dovnitř a zrovna teď si prohlíží regály. To nikdy neuhodneš!“
„Tak proč mi to prostě neřekneš?“ Věděla, že je nepříjemná, ale Ginny si toho nevšimla, tak ji pohltilo nadšení. Naklonila se blíž k Hermioně a ztišila hlas.
„Malfoy! Zatracený Draco Malfoy je tady!“
Hermiona zvedla obočí. To byla opravdu novinka, protože ho neviděly od té doby, co opustil školu. Věděla, že si založil vlastní společnost, prodával lektvary a jiné kouzelné věci, ale to se nijak nedotýkalo Hermionina obchůdku. V první řadě pracoval ve větším měřítku a všechno prodával ve velkém. Jakékoli jeho lektvary byly kompletně připravené k použití a distribuované ve velkých baleních. To bylo novátorské, nikdo před ním nepracoval s takovým množstvím. O jeho soukromí nebylo, na rozdíl od podnikání, nic slyšet. Nikdy se neocitl v titulcích novin a Hermiona o jeho životě neměla ani ponětí. Ne že by chtěla mít. Takže co asi dělá v jejím krámku? Zřejmě něco hledá. Jestlipak ví, že je to její obchod? Pravděpodobně ne.
„Tak jdi!“ Ginny mávla rukou ke dveřím. „Jdi ho obsloužit.“
„Cože? Proč se mu nemůžeš věnovat ty?“ řekla Hermiona, která vůbec netoužila vidět bývalého nepřítele.
„Protože ho musíš vidět, proto!“ odpověděla Ginny.
„Proč bych se na něj měla chodit dívat? Děkuji pěkně, velmi dobře si ho pamatuji. Bledý, světlovlasý, vytáhlý, s arogantním úšklebkem. Rozhodně nespěchám oživit si tuhle vzpomínku.“
„Ale on se změnil! Musíš ho vidět… vyrostl a …“ Ginny se zarazila a kousla se do rtu, takže na ni Hermiona hleděla a přemýšlela, co má tohle sakra znamenat.
„A…?“ pobídla ji.
„Je úžasný,“ vydechla Ginny a usmála se. Hermiona údivem vytřeštila oči.
„Úžasný? Právě jsi popsala Draca Malfoye slovem úžasný? Cítíš se dobře?“
„Ano, jsem v pořádku! Chci říct, že spousta děvčat si už ve škole myslela, že je rajcovní, ale tohle je něco jiného! Teď opravdu je rajcovní! Vysoký, svalnatý a ten typ, co z něj čiší smyslnost! Vážně se na něj musíš jít podívat,“ popadla Ginny Hermionu za paži.
„Ne! Je mi jedno, jak vypadá! Nechci ho vidět. Je to tvůj zákazník, tak ho obsluž,“ rozhodně řekla Hermiona a Ginny ji stihla zlostným pohledem, než se vrátila zpět do prodejny. Hermiona si povzdechla, ale Ginny tentokrát alespoň nebouchla dveřmi. V poslední době se dohadovala se všemi kolem a na všechny poštěkávala. Začínala se divit, čím to asi je. Ginny byla vždycky temperamentní, ale většinou to byla spokojená a šťastná dívka, takže její nevypočitatelné chování z poslední doby jí vůbec nebylo podobné.
Hermiona zaslechla hluboký hlas, který poznala, a navzdory tvrzení, že nemá zájem na zhlédnutí nebo setkání se s novou a údajně vylepšenou verzí pana Malfoye, se připlížila ke dveřím a nepatrně je pootevřela. Teď slyšela dokonale, protože Malfoy stál hned za nimi, obrácený zády k ní. Viděla jen malou část jeho vlasů a ramen, ale ty charakteristické kadeře by poznala kdekoli.
„Takže ty teď děláš Grangerové služtičku, Wízlice?“ Protahovaná slova dorazila k Hermioniným uším a ona okamžitě ucítila, jak se jí ježí vlasy na hlavě, částečně ze zvyku a částečně z tónu a použitých výrazů.
„Nejsem její služtička, pracuji tady!“ odpověděla Ginny. „A nejmenuji se Wízlice!“
„Ale! Tak už jste se s Potterem konečně spřáhli? Co na něm vidíš?“ řekl Malfoy a Hermiona zaťala pěsti.
„Ne, ještě ne, ale to s tebou nemá nic společného!“ odpověděla Ginny, pro tuto chvíli stále ještě klidným hlasem. „Řekla bych, že mám naprosto vhodné křestní jméno, které neváhej použít, Malfoyi!“
„Ginevra…“ vyslovil Malfoy její jméno, jako by zkoušel neznámé slovo. „Takhle mluvíš se všemi zákazníky?“
„Ty ještě nejsi zákazník, nic sis nevybral,“ poukázala Ginny a Hermiona se tomu zasmála.
„Nemyslím, že máš to, co chci,“ odpověděl Malfoy dvojsmyslně a ona zaslechla Ginnin hlasitý povzdech.
„Myslím, že bys měl odejít.“
„Ví Grangerová, jak vyháníš zákazníky? Možná bych si měl promluvit s majiteli…“
„Proto jsi tu? Chceš jen trápit Hermionu? Nebo skutečně něco potřebuješ?“ Ginnin hlas už nebyl klidný.
„Ty nevíš, že zákazník má vždycky pravdu?“ zeptal se Malfoy a Hermiona slyšela v jeho hlase pobavení. Zřejmě mu všechno přišlo k smíchu. Rozhodla se, že je čas zasáhnout. Bylo ale příliš pozdě, protože uslyšela Ginnin tlumený hlas.
„Jdi se vycpat! Táhni odsud a hraj si na jiném písečku, Malfoyi!“
V příštím okamžiku se rozletěly dveře a Hermiona musela uskočit z cesty, aby neschytala ránu. Ginny na ni pohlédla planoucíma očima.
„Odmítám ho obsluhovat! Jestli se tu ještě někdy objeví, říkám ti už teď, že je celý tvůj!“
Hermiona zvedla ruce nad hlavu: „Dobrá, dobrá! Omlouvám se! Je zcela zřejmé, že se zlepšil jen jeho vzhled, protože byl stejně protivný jako předtím,“ odmlčela se a mnula si bradu. „Jen doufám, že neměl v plánu udělat velký nákup a ty jsi ho dřív nevykopla z obchodu!“
Ginny rozmrzele pokrčila rameny: „Některé věci nestojí za žádné peníze, Hermiono, a jednání s ním je jedna z nich.“
Poznámka autorky: Tak tady to máte…jako vždy jsou tu některá známá témata, ale jsou jinak podaná. Tohle bude hodně pohodová povídka a doufám, že se vám zalíbí… dejte mi vědět, jestli ano.