Preklady fanfiction Harryho Pottera

Pozn. překladatelky: …stále jsem se úplně nevymotala z časoprostorového kontinua, ale pracuju na tom! Omlouvám se za zpoždění a tady je další kapitola, která poodhalí další velkou, dosud skrytou část této nové dimenze. Hezké čtení!

_______________________________________

Kapitola 24

Když si Lily později celou situaci přehrávala – jak Hermioně vystřelila ruka s hůlkou, jak Harry kouzlem odmrštil Draca pryč od Nevilla a svázal jej ve vyčarovaných provazech, jak Lenka vystartovala k Nevillovi a okamžitě začala zjišťovat, zda není zraněný – divila se, že ji to vůbec překvapilo.

Koneckonců, pouhý pohled na Luciuse přiměl Hermionu ke Cruciatu. Měli štěstí, že ten domnělý útok na jejího kamaráda neskončil vražednou kletbou.

Právě teď ale Lily naprosto bez rozmyslu vkročila mezi Draca a špičku Harryho hůlky. Čekala jen tak dlouho, dokud nebylo jasné, že Harry nehodlá pokračovat v útoku a nepoužije nějaká horší zaklínadla, a pak se vrhla k Dracovi, kterého již jeho matka vysvobodila z provazů.

„Ahojky, teto Lily,“ pozdravil ji vesele, i když trošku omámeně. „To ode mě nebylo moc chytré, že?“

Lily se navzdory obavám zakřenila a úsměv se jí roztáhl ještě víc, když Narcisa, která konečně usoudila, že je její syn živ a zdráv, začala se svým nevyhnutelným plísněním.

„Opravdu, Draco, někdy nechápu, proč ti vůbec něco říkám, když se zjevně nikdy neobtěžuješ mě poslouchat!“

Draco se nadějně usmál.

„Protože mě tolik miluješ, nejdražší matko?“ nadhodil. Narcisa se proti své vůli uchichtla, postavila se, pomohla mu na nohy a odvedla jej zpět ke skupině.

„Už žádné objímání bez dovolení,“ varovala jej. Rozpačitě přikývl, ale předstíraná pokora zmizela, jen co se znovu podíval na Nevilla.

Tentokrát byl již opatrnější, ale nadšení a potěšení z něj přímo sálalo. Navzdory čistokrevné výchově se z jeho tváře dala vyčíst každá emoce, a když nabídl Nevillovi ruku a ten mu jí potřásl, tiskl ji o dost déle, než bylo pro obvyklé podání rukou zvykem.

„Pravděpodobně ti to neřekli,“ prohlásil, jako by jejich představování nic nepřerušilo, jako by jej Harry před chvílí neodmrštil přes celou místnost, „ale byl jsem Nevillův nejlepší přítel. Prakticky jsme spolu vyrostli. Takže jsem opravdu rád, že tě vidím, opravdu moc, moc rád!“

Neville vypadal, že jím takové přivítání docela otřáslo. Dokonce vyslal směrem k Siriusovi bezmocný pohled, jako by ho mohl před Dracem ochránit. Ale Sirius se jen uchechtl.

„Dej jim šanci se porozhlédnout, bratranče,“ pokáral Draca. „Však si ho ještě užiješ víc než dost.“

Neville po těchto slovech zbledl. Hermiona pevně svírala svoji hůlku a Harry stál s pusou dokořán a očividně jej tento vývoj událostí rozhodil. Lenka naopak lehce naklonila hlavu, jako by jí mohl nový úhel pohledu objasnit Dracovo chování. Pak se usmála a rozhodně přikývla.

„Tuhle verzi mám mnohem raději,“ prohlásila a zbytek skupiny se uvolnil, jakoby právě na její požehnání čekali.

Což bylo jedině dobře, protože Draco následoval neotřesitelnou víru všech Malfoyů, že nikdo nedokáže odolat jeho šarmu, a jako dalšího popadl za ruku Harryho, pak Hermionu a nakonec se přesunul k Lence.

Zamžoural na ni.

„Nechodila si v Bradavicích o rok níž?“ zeptal se. „Lenka Láskorádová, že? Pamatuju si na tebe. Havraspár, bystrá, jedinečná mysl. Viděla jsi testrály už od prváku.“

Lenka přikývla, potřásla mu rukou se stejným nadšením, jaké projevoval i on, a na rozdíl od ostatních odpověděla bez známky zaváhání.

„Matka zemřela při nehodě v laboratoři,“ sdělila mu. „Zrovna jsem tam byla s ní. Bylo to velmi smutné.“

Dracův výraz se zjemnil.

„To muselo být hrozné. Je mi to moc líto.“

„Děkuji,“ řekla Lenka prostě, natáhla se a zastrčila mu za ucho jeden z jeho stříbřitě blonďatých pramenů. „Jsi milý kluk.“

Draco se začervenal.

Hermiona ze sebe vydala zvuk podezřele připomínající zaskuhrání.

„Tak fajn, moment! Co se to tady děje?!“ Harry sesbíral svoji čelist z podlahy a přeskakoval pohledem z Draca na Lily tak vyčítavě a ublíženě, že to Lily při nejlepší vůli připadalo k popukání. „Proč je tak milý? Proč vám říká teto? Jak to že má rád Nevilla? A proč má na sobě červenou?“

Severusovi unikl povzdech.

„Už ne,“ zašeptal.

„A proč se pořád usmívá?“ přidala se Hermiona ve směsici fascinace a zděšení. „Nevěděla jsem, že to jeho tvář umí!“

Lily si vzpomněla, jak jí Severus vyprávěl o Harryho reakci na něj a barvu jeho hábitu. Znovu si dobře prohlédla pobouřený výraz v jeho tváři a rozhodla se učinit v tu chvíli to nejlepší pro zlehčení situace.

„Pojďte, ukážu vám vaše pokoje,“ nabídla se. „Po cestě vám všechno vysvětlím.“

_______________________________________

Avšak ani její nejlepší pokusy o ono vysvětlení nedostačovaly ke zklidnění přívalu šoku, který ti čtyři zažívali. Zdálo se, že zřejmě ze všech proměn, kterých si na všech přítomných povšimli, pro ně byla ta Dracova nejméně uvěřitelná – poslední kapka, kvůli které pohár konečně přetekl.

Harry zíral do prázdna a každou chvíli odmítavě potřásal hlavou. Hermiona pozorně poslouchala Lilyino vysvětlení – že ano, Draco byl opravdu Nevillův nejlepší přítel, a ano, opravdu spolu prakticky vyrostli, protože sídlo Malfoyů bylo dvacet let hlavním štábem Řádu a Neville zde trávil mnoho času. A ano, Draco byl opravdu milý chlapec, i když občas trochu moc upovídaný a důvěřivý.

Ale Lily si nebyla jistá, zda jí Hermiona věří. Jediná Lenka se jako obvykle chytala. Po Lilyině vysvětlení šťastně přikývla, přelétla řadu pokojů, které jim byly přiděleny, a kdykoli sebou Neville škubnul, jen tak mimochodem se natáhla, aby jej pohladila po zádech („Objal mě. Draco Malfoy mě objal.“).

„Ale no tak,“ zamumlala nepřítomně. „Co nevidět z vás budou nejlepší přátelé.“

Což vedlo jen k dalším záškubům.

Když se nakonec vydala do svých komnat, aby si odpočinula, stále nejevili žádné známky toho, že by obdržená fakta vstřebali. Lily přemýšlela, zda by to třeba neměli celé odpískat, dokud je ještě čas. Raději žádné než zničené Vánoce. Raději pár klidně strávených dnů s Remusem, než divný kolotoč formalit, kdy budou cestovatelé zírat na Draca a Luciuse a při každém pohledu sebou škubnou a Draco bude trpět, kdykoli uvidí tvář svého nejlepšího přítele s očima cizince.

„Vypořádávají se mnohem lépe s nečekanými nepřáteli než s nečekanými spojenci, že?“ konstatoval Remus, když mu po půl hodině konečně povyprávěla, jak to šlo.

Oba byli již slavnostně oblečeni a připraveni sejít dolů na svačinu – další z vánočních tradic, která bude od nynějška odsouzena k zániku.

„To mě nikdy nenapadlo,“ přiznala překvapeně, „ale máš pravdu – zdá se, že mají mnohem menší problém přijmout nepřátelství než laskavost.“

Remus ji vzal za ruku a jeho teplo a klidná jistota ji, jako vždy, upokojily.

„Zvyknou si,“ slíbil. „Jestli existuje něco, díky čemu si zvykneš na laskavosti, jsou to Vánoce strávené s rodinou.“

Zaváhala.

„Nemyslím si, že jsme jejich rodina, Remusi,“ řekla tiše. Upevnil svoje sevření.

„Nejsme, ale budeme,“ odpověděl hlasem plným vřelosti, jistoty a sebevědomí.

Pak se usmál.

„Jsi příliš tvrdohlavá, než aby to dopadlo jinak, Lily.“

Obrátila se k němu a pomalu a unaveně se políbili.

„Miluju tě,“ zašeptala.

„A já miluju tebe. Veselé Vánoce.“

_______________________________________

Svačina i večeře proběhly lépe, než Lily očekávala. I když se ti čtyři drželi od Malfoyových dál, pohledy, které na ně vrhali, nebyly vyloženě nepřátelské. Samozřejmě pomohlo, že Draco jako obvykle sršel energií a s nehranou radostí se přesouval od jednoho člena rodiny k druhému – se Severusem diskutoval o teorii lektvarů, se Siriusem o famfrpálu, s Remusem a Lily probíral učení (nedávno se stal žákem jednoho z nejproslulejších lékouzelníků v Británii, který byl známý svým vážným přístupem k výuce).

Když tu a tam hlasitost smíchu a škádlení přesáhla dle aristokratických způsobů míru přijatelnosti, Lucius zvedl obočí v posměšné kritice a Narcisa nad Dracovými šaškárnami nepřestávala kroutit hlavou. Oba ale skrývali úsměv a byli na svého jediného syna viditelně pyšní. Ještě že se z Draca vyklubal laskavý a soudný chlapec, pomyslela si Lily, jinak by z něj svou nekritickou láskou vychovali malé monstrum.

Poté, co se večeře stala minulostí a dokonce i ty největší snahy zmenšit hory jídla, které připravili dychtiví domácí skřítci, přišly vniveč, se řeč stočila k minulosti; jako vždycky, když spolu dlouholetí přátelé zasedli v radostné atmosféře klidu a pokoje.

Sirius byl ze všech nejlepší vypravěč a Severus dokázal každou historku na tom pravém místě okořenit nějakou suchou a trefnou poznámkou, takže brzy všichni řvali smíchy nad vzpomínanými neplechami a dobrodružstvími. Dokonce i Luciuse Malfoye vyvedla z míry vzpomínka na Lily, která k němu jednoho večera přikráčela, třeťačka, jež mu nesahala ani po rameno, a vynadala mu tak hrubě, že dokonce i jindy velmi výřečný Malfoy zmlkl.

„A pak se otočila,“ líčil Severus se slzami v očích, „podívala se na nás tři, zaklela, pohodila přesně takhle hlavou a řekla...“

„TO MU UKÁŽE,“ zopakovali všichni dobře známou hlášku. Lily zčervenala a zahihňala se, Severus se natáhl a ve vzácném spontánním láskyplném gestu ji objal kolem ramen.

„A podařilo se nám to,“ zašeptal jí, „Všem jsme jim to natřeli, že?“

Usmála se a opřela se o něj.

Pomalu přejela pohledem po všech přítomných, kteří se stali její rodinou, smáli se a mluvili a upíjeli výborné nápoje. Lenka ležela natažená na gauči, hlavu v Nevillově klíně. Vískal ji ve vlasech a jemně se na ni usmíval.

Lucius chytil svoji ženu za ruku, palcem s dokonale pěstěným nehtem jí na kloubech kreslil malá kolečka. Jejich syn jim seděl u nohou a s úsměvem k nim vzhlížel. Sirius se stále chechtal do své sklenice s ohnivou whisky. Remus a Severus seděli oba po jejím boku a hřáli každý kousek jejího srdce.

A pak spatřila Hermioninu tvář, naplněnou tak nečekanou touhou, že si nemohla pomoct a zalapala po dechu, a Harry, ach, Harry plakal, v naprosté tichosti mu po tvářích stékaly slzy, ale také se usmíval a jeho oči ve světle ohně vypadaly jako dva třpytící se smaragdy.

Nechtěla na to upozorňovat ostatní, ale jakoby její pohled spustil řetězovou reakci, ostatní si toho všimli také.

„Ty brečíš,“ podotkl Sirius překvapeně. „Proč brečíš?“

Harry zatřásl hlavou a rychle si setřel všechny slzy, jakoby nestály za pozornost.

Sirius se zamračil.

„Je to zase ta tvoje ‚všichni jste mrtví‘ záležitost?“ zeptal se opatrně. Hermiona, s podezřele lesknoucíma se očima, divoce zakroutila hlavou.

„Ne,“ odpověděla. „Ne.Tohle je záležitost ‚nikdy jsme nikoho z vás neviděli takhle šťastného‘, Siriusi.“

„Ach,“ vypadlo ze Siriuse, kterému zjevně docházela slova, „takže to je teda asi pozitivní, že jo?“

„Čarokrásné,“ ozvala se Lenka z gauče. „Plné stříbrných zvonků a zimních nocí a pohádkových světel!“

Harry pomalu, zasněně přikývl.

_______________________________________

Lily nějakou chvíli trvalo, než si všimla, že Harry někam zmizel; tak potichu se vyplížil. Pohladila Remuse po paži na znamení, že je vše v pořádku, a vydala se Harryho hledat. Hned za dveřmi uviděla, že nemusí chodit daleko.

Přímo naproti jídelně se tyčil obrovský a osvětlený vánoční strom. Před ním na podlaze seděl Harry v tureckém sedu a vypadal jako batole, které netrpělivě čeká na Ježíška.

Nijak na její příchod nereagoval, i když si byla jistá, že ji slyšel. Na malou chvíli zvažovala, že se vrátí zpátky. Nebyla jistá, zda je vítaná. Cítila, že dnes udělali krok kupředu, a nechtěla ten posun ohrožovat něčím příliš unáhleným.

Ale on pak pokynul hlavou jejím směrem, i když se stále díval na strom. Vzala to jako povolení jít blíž.

„Můžu se k tobě posadit?“ zeptala se tiše, a když znovu pohnul hlavou a pak přikývl, uvelebila se na podlaze vedle něj.

Společně v tichosti sledovali rozsvícený strom.

„Takže, zní to, že vaše školní léta byly jedno velké dobrodružství,“ řekl pak Harry. Lehkost jeho tónu a ta škádlivá slova ji opravdu překvapila.

„Myslím, že mnohem menší, než ta vaše,“ odvětila a snažila se naladit na jeho vlnu.

„No,“ protáhl, „jednou jsme vážně propašovali ven z hradu zakázané dračí mládě.“

Jeho rozpustilé pousmání se k jejímu překvapení rozšířilo v úsměv, který mu na tváři zůstal i poté, co se obrátil zpět ke stromu.

„Když jsem přišel do Bradavic,“ řekl toužebně, „tohle roční období jsem měl nejraději.“

Lily přikývla.

„Já taky,“ souhlasila. „Možná proto, že Vánoce jsou vždy ta nejkouzelnější část roku. A jaké je lepší místo pro kouzla, než Bradavice?“

Nezmínila, jak fádně vypadal obývací pokoj jejich rodičů v porovnání s Bradavicemi, jak přezdobené a naprosto nudné byly ty panenky, které si její sestra přála k Vánocům. Nevyslovila myšlenku, že po tom, co poznala kouzelnický svět, se mu už nic na světě nevyrovná.

„Předtím,“ pokračoval Harry, tak tiše, že mu sotva rozuměla, „jsem si vždycky představoval, co by mi mí rodiče – skuteční rodiče – dali pod stromeček. A že by to bylo mnohem lepší než dárky, které jsem kdy dostal od kohokoli jiného. Úchvatné dárky, poklady. Ale když jsem přišel do Bradavic, uvědomil jsem si, že to je můj opravdový dar od nich. Magie. Stále jsem za to vděčný, i po tom všem, co se stalo.“

Lily zadržela dech.

Mluvil o ní. Tedy, ne o ní. O její druhé verzi, o té, která byla jeho matkou a přesto neznámou, o té, o niž přišel ještě dřív, než vůbec pochopil, co znamená ztráta.

Ta myšlenka jí otřásla a díky jeho přiznání ucítila, že mu to chce oplatit. Vzpomínky se rozběhly, zaplnily celou její mysl, a aniž by to nejdřív pořádně promyslela, začala mluvit.

„Byla jsem těhotná.. jednou,“ řekla tiše hřejivým světýlkům a barvám na vánočním stromě, „před patnácti lety. Byli jsme s Remusem tak nadšení, tak pyšní. Ale neměla jsem ve vínku, aby můj život naplnilo mateřství. Stále jsem pracovala pro Řád. Jednou v noci, zrovna za úplňku, takže se mnou Remus nemohl být, jsem měla službu se Severusem a Jamesem Potterem.“

Harry vedle ní úplně znehybněl, ani se na ni nepodíval, ale svaly na krku měl ztuhlé napětím, jakoby čelil něčemu neviditelnému.

„James... Nedá se říct, že by nás nenáviděl. Jenom prostě nechápal, jak se můžu kamarádit se zmijozely a milovat Remuse, který byl podle něj nudný, místo abych randila s jeho úchvatnou maličkostí. Choval se jako posedlý, nedokázal to nechat být, popichoval nás a posmíval se a hádal se a neuvěřitelně nás vytáčel.

Hlídat štíty byl jeho úkol a nechci naznačovat, že by jejich napadení přehlédl schválně – nic z toho nebylo dobrovolné nebo plánované. Prostě se jen, jako vždy, tolik soustředil na Severuse a na mě, že když se objevili Smrtijedi a já jsem schytala kletbu přímo do břicha, myslím si, že ho to šokovalo stejně jako nás.“

Zhluboka se nadechla. Tohle byla minulost. Teď už s tím dokázala žít.

„Severus mě okamžitě dostal do nemocnice, ale už bylo pozdě. Pozdě pro miminko, a rozmnožovací orgány zjevně moc dobře nesnáší, když je někdo drtí. Nemůžu... už nikdy nebudeme mít děti, Remus a já.

Ale nikdy nezapomeneme. Nedozvím se, kdy by mělo narozeniny, jak by vypadalo či kdo by z něj vyrostl. Ale každé Vánoce jsem mu koupila dárek. Každý rok.“

Zaváhala.

„Kromě letoška,“ dodala šeptem, „Letos jsem koupila dárek tobě.“

Vánoční strom dál tiše stál, zlaté ozdoby zářily v pohádkovém světle. Z vedlejší místnosti se tlumeně ozýval smích a Sirius zrovna zvyšoval hlas ve vyvrcholení nějaké pobuřující historky.

Harryho oči byly nečitelné a rty bílé.

„To jste nemusela,“ řekl monotónně, „nejste moje matka.“

Ke své hanbě Lily cítila, jak ji pálí hrdlo a do očí se jí derou slzy.

„Já vím,“ zašeptala chraptivě, „já vím. Ale...“

Zaváhala a nebyla si jistá co říct, jak vyjádřit svoje city k tomuhle cizinci, který se jí nějak dostal pod kůži.

„Milovala bych tě,“ řekla synovi, kterého nikdy neměla, procítěně, vědoma si své ztráty a všech následků, jež z toho plynuly. „Nikdy jsem nedostala šanci dát ti život, starat se o tebe a vychovat tě, ale milovala bych tě, Harry! Více než cokoli jiného na světě! Zemřela bych pro tebe.“

Mluvila od srdce, ale očividně to nebyla ta správná slova – zřejmě mu řekla pokaždé něco špatně.

Místo aby se k ní otočil, místo aby se usmál, nebo ji alespoň vzal na vědomí, úplně zbledl. Jeho tvář se uzavřela, dům, kde nikdo nebydlí, a postavil se na roztřesené nohy. Nedíval se na ni ani na strom.

Zíral do tmy.

„Pak je možná dobře, že jste své dítě ztratila dřív, než vás zvládlo zabít,“ řekl.

A odešel z místnosti, aniž by se otočil.

_______________________________________

Pozn. autorky: V další kapitole nás čekají lumpárny Nevilla a Draca, velkolepý ples a jeden dlouhý rozhovor mezi Hermionou a Weasleym...