Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Jen krví spojeni

Jen krví spojeni - 41

Jen krví spojeni
Vložené: Lupina - 14.10. 2015 Téma: Jen krví spojeni
Lupina nám napísal:

Autor: E. M. Snape               Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2027554/41/In-Blood-Only

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 41. Rodinná záležitost

„… nemůžu uvěřit, že jsi něco takového řekl! Vždyť je to ta nejabsurdnější, naprosto směš –“

Odmlčela se, když ve dveřích zahlédla Harryho. Její hněv plynule přešel do zářivého úsměvu.

„Harry! Ron mi zrovna říkal, jaký byl pitomec ty poslední týdny.“ Pohledem se obrátila k Ronovi. „A je mu to velice líto.“

Harry pohlédl na Rona, jehož tvář zrudla do barvy červenější, než měly jeho vlasy. Zajímalo by jej, kdo ten rozhovor zahájil. Asi Hermiona… Včera pojala podezření, když koktal jakési chatrné výmluvy o tom, proč ji nenavštívil spolu s Ronem – „Ehm, trest… problémy s rozvrhem… Ginny je naštvaná kvůli Deanovi…

Teď Rona sledovala s očekáváním; zrzek se tvářil mrzutě, ale rty tiskl v tenké, tvrdohlavé lince.

Hermiona podrážděně vydechla.

„Upřímně, Ronalde, co jsi od něj čekal?“ naléhala. „Že ho nechá mozkomorovi? Nedovolím ti odejít, dokud se neomluvíš!“

„Promiň, kámo,“ zamumlal Ron, ale zíral někam za Harryho hlavu.

Hermiona vrhla na Rona zdrcující pohled. „Ano a zníš, že je ti to líto –“ pronesla kousavě.

„Jenom o tebe měl strach,“ Harry doufal, že tak předejde další neupřímné omluvě. „Opravdu.“

Ron se na něj překvapeně podíval.

Hermiona si jej skepticky měřila a Harry rychle dodal: „Všichni jsme o tebe měli strach. O nic nejde.“

Hermiona narážku pochopila a opustila téma; pouze občasné zamračení na Rona prozrazovalo, že ji naštvanost neopustila. Harry s ní raději zapředl rozhovor a ignoroval Ronův tázavý pohled.

Když madame Pomfreyová Hermionu informovala, že je nejvyšší čas jít spát, jen protočila očima.

„Vždyť jsem spala týdny!“

Naštvaně padla zpět do postele.

„Můžete mi vzít zpět všechny tyhle krámy?“ zeptala se Hermiona a mávla na své osobní věci, které se jaksi přestěhovaly z jejího pokoje sem na noční stolek. „Nevím, co si Levandule myslela… Jsem pryč jen pár týdnů a ona mi sem naskládá polovinu majetku! Jeden by si myslel, že jen čeká na výmluvu, jak se mě zbavit…“

Když později Harry s Ronem levitovali dvě krabice Hermioniných věcí zpět do Nebelvíru, Ron se pomalu zastavil před portrétem střežícím vchod do věže.

„Ehm, poslouchej,“ nejistě si Harryho prohlížel, „díky za to – na ošetřovně. Víš, když se do toho pustí –“

„O nic nešlo,“ zareagoval Harry odmítavě.

Otočil se, aby pronesl heslo, ale zastavila jej Ronova ruka. Harry se stáhl, jako by jej popálila.

„Ne, bylo –“ Ron zaváhal a přikrčil se. „Bylo ode mě hloupé, že jsem ti tamto řekl.“

„Bylo od tebe hloupé, že jsi mě skoro nechal zabít?“ zavrčel Harry, jak v něm vzplálo dřímající roztrpčení. „Nebo –“ ztišil hlas. „Snapea? Skoro jsi ho odhalil!“

Ron zčervenal. „Merline, Harry – říkám, že to byla pitomost! Byl jsem zatracený idiot, jo? Ale, ehm –“ sledoval Harryho, jako by se snažil nalézt slova, „dokonce jsi mě praštil. Takže jsi z toho taky něco měl.“

Harry na něj zíral, zaplavený zlostí nad směrem hovoru.

„A, ech, kdyby ses nesnažil vemluvit do mě trochu rozumu,“ snažil se Ron, „pravděpodobně bys mě nakonec rozmáčkl jako švába.“

„Jo, pravděpodobně,“ přitakal Harry stále chladně.

Ron se ho očividně snažil rozesmát, zbavit ho jeho hněvu. Harry doufal, že se mu to nepovede.

„Na tom něco je,“ dodal Ron vstřícně. „Být tvrdší než nějaký Weasley…“ Najednou se mu obočí nakrabatilo. „Myslím tím, pravděpodobně bys mě nakonec rozmáčkl, ale možná jsi nemohl –“

Harry si teď nemohl pomoct. Vztek jej opouštěl.

„Moc si nefandi,“ snažil se nešklebit. „Vyhrával jsem, dokud jsem se nezačal snažit, abys přišel k rozumu.“

Ron ožil. „Ne, víš, řekl jsem, že pravděpodobně bys mě rozmáčkl, myslel jsem to jako možnost, ale když se nad tím pořádně zamyslíš –“

„Ne, ne, Rone,“ zavrtěl hlavou Harry. „Vyhrál bych. Ale dostat něco do té tvojí tvrdé palice mě stálo spoustu energie, takže se mi nedostávalo sil –“

Ron gestem naznačil ránu pěstí a Harry se zubil, když uhýbal.

„– ale rozhodně bych vyhrál,“ trval na svém.

Ron s úsměvem spustil ruku k boku a Harry mu veselý úšklebek vrátil.

Možná bych měl prostě přiznat, že nedokážu cítit trvalou zášť, i kdyby na tom závisel můj život, pomyslel si sarkasticky.

Ron se přestal usmívat.

„Opravdu je mi to líto,“ zvážněl najednou. „Nechápu, že se se mnou pořád kamarádíš.“

Harry zavřel oči, cítil, že mu v jizvě nepříjemně zacukalo; byl připravený tu pitomou hádku nechat být. „Prostě na to zapomeňme, ano?“

Ron jako by chtěl něco říct, ale Harry už pronesl heslo.

„Pojď. Hermiona nás oba zabije, pokud ty věci nedoneseme do jejího pokoje.“

„– A neřekneme Levanduli, aby je vrátila ‚přesně a myslím tím přesně na to samé místo, kde ležely!‘,“ napodobil ji Ron a obrátil oči v sloup.

Vyměnili si zdráhavě přátelský pohled a ztratili se v otvoru.

ooOOoo

Harry bloumal v učebně lektvarů a nepřítomně pohlížel na tituly černé magie, které vykukovaly ze Snapeovy tašky, když se otec objevil ve dveřích.

„Tak pojď,“ pobídl jej Snape netrpělivě se zrakem upřeným kamsi mezi Harryho a knihy. „Jsi tady nevhodně brzy.“

„Omlouvám se,“ Harry zastrčil ruce do kapes a následoval jej do kabinetu. „Počkám…“ Na Snapeův pohled se opravil: „Počkám v tichosti.“

„To počkáš,“ odpověděl Snape chladně.

Harry se opřel o dveře a sledoval, jak muž vytahuje suroviny přímo ze sáčků a rychle je posílá do kotlíku. Jak se zdálo, Snape se nepotřeboval dívat do knih; i ten nejsložitější lektvar dělal prostě instinktivně.

Až když lektvar začal prskat, Snape o krok ustoupil a z ramen mu spadlo napětí. Zjevně dokončil náročnou část. Teď obrátil pozornost k Harrymu a temnýma, vnímavýma očima jej sledoval přes celou místnost.

„Všiml jsem si, že sis dnes u oběda povídal s panem Weasleym.“

Aha, tak to nebude zábavné.

„Jo,“ odvětil Harry. „Už spolu zase mluvíme.“

„Tedy jsi mu odpustil,“ konstatoval Snape kysele. „Prostě jsi dovolil, aby mu jeho útok prošel. Úžasné, jak rychle jsi ‚nastavil druhou tvář‘.“

„Byl rozrušený,“ argumentoval Harry. „Lidé dělají pitomosti, když jsou rozrušení.“

Snape ponořil naběračku do kotlíku a střelil po synovi temným pohledem, zatímco míchal. „Fyzicky tě napadl –“

„Ve skutečnosti to fyzicky napadl jeho.“

Netřeba Snapeovi dodávat proč.

„– a zjevně tě obvinil z neřestné aférky s Draco Malfoyem,“ Snape to jméno vyslovil s nechutí. „Přesto mu odpouštíš… Jako by se nic nestalo.“

„V podstatě jo.“

Snapeova ústa sebou zacukala, jako by jej napadla perfektní urážka a jeho frustrovalo, že ji nemůže použít. Kousavě se podíval na lektvar, pravděpodobně si tak vynahradil mračení na Harryho.

„Jsi příliš shovívavý,“ řekl krátce.

Harry se snažil neusmívat, byl vděčný za, jak věděl, značnou míru otcova sebeovládání.

„Žádný strach,“ odvětil suše. „Vím s jistotou, že to není dědičné.“

Snape na něj rozmrzele pohlédl. „To skutečně není.“

Zamračil se zpět na lektvar.

„Kdyby bylo po mém, Weasley i ten zatracený vlkodlak…“

Snapeův hlas se vytratil, čímž se Harrymu víc než ulevilo.

Harry nepřítomně sledoval, jak nespokojený, zakaboněný Snape  trhavými pohyby přidává drcená vejce runovce. Zvažoval, a pak zamítl myšlenku, že by se pokusil zjistit zdroj jeho konsternace. Měl pocit, že před dvěma dny vstoupil do Snapeova osobního prostoru až moc hluboko; cokoliv dalšího by ten neklidný mír, který se mezi nimi rozhostil, jen porušilo.

Znenadání jej ohromilo, jak zvláštní je sedět ve Snapeově přítomnosti bez neklidu a nespokojenosti z mizérie, která mu kdysi v jeho společnosti byla samozřejmostí. Ale možná poprvé od – no, vlastně vůbec poprvé – měl pocit, že může sedět ve stejné místnosti bez neustále udržované obranné pozice, bez pocitu, že se mu rozpadá zem pod nohama.

Bylo zvláštní, jak v té jediné chvíli, kdy jej Snape odzbrojil, s vědomím, že přišel o šanci zachránit nejlepší kamarádku, najednou pochopil, proč je jeho otec takový, jaký je.

Snape to hrál na Harryho vinu a vyhlídku toho, že zapříčiní smrt vlastního otce. A nevědomky tak Harrymu dal klíč k jeho pochopení… protože poprvé Harry dokázal zaujmout Snapeovo místo a zjistit, co se děje v jeho hlavě. Poprvé Harry najednou chápal Snapea stejně, jako on chápal jeho.

A jeho slova na ošetřovně zjevně trefila do černého; Snape se ani nepokusil jej zastavit, když léčil Hermionu.

Ten zvláštní nový pocit, že Snapeovi rozumí… a – odváží se vyslovit? – pocit ze Snapeovy strany, že Harry rozumí jemu – nějak stačil, aby zlomil jejich patovou situaci, odstranil zbytky oné ostražitosti, která je stavěla proti sobě.

Harry se neodvážil to zmínit; nechtěl by o tom mluvit, ne se Snapem. Ale jako by mezi nimi vzniklo nové pochopení.

A jestli je Snape tak kousavý, Harry si byl jistý důvodem; Snape je… no, kousavý.

Starší kouzelník odstavil kotlík z ohně a položil jej do stojanu, aby vychladl. Oheň mávnutím hůlky zhasil.

Harry vyskočil na nohy a vytáhl hůlku, připravený vrátit se do Snapeova kabinetu kvůli hodině nitrobrany.

„Počkej chvíli,“ Snape Harrymu pokynul, aby sklonil hůlku.

Zmatený Harry ji spustil k boku.

„Nejdříve probereme Belatrix Lestrangeovou,“ zabodl do něj Snape chladný pohled.

Toto Harry nečekal a podvědomě sevření hůlky zesílil. „Teď?“

„Už jsme se o ní onehdy zmínili.“ Snape jej pozorně sledoval. „A ano, viděl jsem tě studovat ty knihy, ty pitomče. Myslím, že bychom si měli vyjasnit, co s ní zamýšlíš. Pořád ji chceš zabít?“

Harry na něj zíral. „Samozřejmě. Já – zabila Siriuse. A Tonksovou.“

„A ty máš pocit, že bys byl vlažný ve své náklonnosti k nim, pokud bys jejich smrt nepomstil?“ otázal se Snape suše.

„Ano!“ Na chvíli ztichl, jak se cítil hloupě. „No, ne. Nevím. Asi – asi to pro ně nic nezmění, že?“

„Nezmění,“ odpověděl Snape. „Ale splníš svoji povinnost.“

Harry pokrčil rameny, pořád se mu o tom těžko mluvilo.

Snape se přiblížil a soustředěně jej pozoroval. „Uvědom si, že pokud si přeješ potrestat ji, existují horší věci než smrt.“

„Jako Azkaban?“ zeptal se Harry temně. „Páni. Jak jen fungoval, když ji tam šoupli poprvé.“

„Příliš situaci zjednodušuješ,“ pravil Snape stroze. „Ano, vyšla z Azkabanu relativně… nemohu říct ‚příčetná‘, ale relativně bez následků.“ Černé oči se přivřely, důkladně studovaly Harryho výraz. „Ale její sílu v Azkabanu rozdmýchávalo její přesvědčení, že Pán zla povstane. Je jeho fanatická následovnice – Pán zla je její víra; on nemá stoupence s větším přesvědčením než Lestrangeová.“

Harry poslouchal s podezřením, kam tohle míří.

Snapeových rtů se dotkl chladný úsměv. „Jen její víra ji držela nad vodou během pobytu v Azkabanu, její neochvějné přesvědčení, že Pán zla znovu povstane… Ale, Harry, někdy je sám život tím největším trestem. Pokud je skutečně tvým životním údělem zcela zničit Pána zla, pak jako by ses už pomstil. Nikdo neunese život bez naděje, ani Lestrangeová.“

„Skvělé,“ pronesl Harry sarkasticky a myslel na obtíže spojené s tímhle. „Takže jen potřebuju naplnit svůj osud a tím mi také ona zaplatí. Možná si zítra v čase mezi vyučováním odskočím a provedu to.“

Harry nechtěl, aby to znělo tak hořce; prostě to tak vyšlo.

„Mám za to,“ řekl Snape a sledoval jej třpytícíma očima, „že předpokládáš příliš, když připouštíš, že tvá iniciativní opatření budou mít něco společného se zánikem Pána zla.“

„To jsem zase arogantní?“ zavrčel Harry najednou rozzlobený. „Já s tím nezačal…! Nevybral jsem si to!“

„Ne,“ vrátil to Snape chladně. „Nevybral. Byl bys blázen, kdyby ano. Je ti šestnáct a ani celá desetiletí ponoření se do nejtemnějších učebnic kouzel na světě by velmi pravděpodobně nepřinesla způsob, jak porazit Pána zla.“

Harry na něj zíral. „Takže co to vlastně znamená? Měl bych prostě… nedělat nic? Nechat věcem volný průběh?“

„Navrhuji ti,“ pokračoval Snape jízlivě, „abys nejen nedělal nic, ale také přijal, že není nic, co bys udělat mohl.“

„To se jako vážně mám – jednoduše vzdát?“ Pod Snapeovým významným pohledem Harryho nevěřícnost ještě vzrostla. „Prostě bych měl jen sedět a říkat, že nemám šanci… že se ani nemusím obtěžovat?“

„Ty nemáš šanci,“ odpověděl Snape, „a nemusíš se obtěžovat.“

Harry tam stál a nemohl uvěřit tomu, co Snape říká. Chvíli hledal nějakou vhodnou odpověď, ale Snape pokračoval:

„Pokud je věštba pravdivá, a ty nějakou ‚moc, kterou Pán zla nezná,‘ máš,“ Snape poslední slova pronesl sarkasticky, „pak jsem si jistý, že se objeví a způsob bude znám. Pokud se neobjeví, stěží je to tvoje vina. V současné době toho můžeš dělat jen velmi málo, abys porazil o tolik silnějšího protivníka. Je vyloženě směšné usilovat o vítězství, ve které ani nemůžeš doufat.“

„To jsou ale hrozná slova,“ pravil Harry tiše. „Bude to moje chyba… bude to jen má chyba, co se stane, když to vzdám.“

Nevzdáš to,“ ušklíbl se Snape. „Protože ‚vzdát se‘ znamená, že nějaká akce z tvé strany může skutečně ovlivnit výsledek. A to není pravda. Při současném stavu je tvá porážka Pánem zla nevyhnutelná, takže nemůže být považována za tvoji chybu. Pokud se objeví nějaká událost, která situaci změní, pak to můžeš přehodnotit.“

Harry se nezmohl na slovo. Nemohl uvěřit tomu, co Snape říká. Bylo to – bylo to hrozné!

„Nechej stranou svoji příšernou nebelvírskou pýchu a popřemýšlej o tom, co říkám,“ nařídil mu Snape. „Bereš na sebe zavádějící tíhu zodpovědnosti, když ve skutečnosti tě prozkoumání reality tvé situace od ní osvobodí.“

„Nejsem zbabělec,“ ozval se Harry. „Nechci před tím utéct.“

Snape se ušklíbl. „Samozřejmě že nechceš.“

Otočil se a vyrazil k sousední místnosti.

„Vyčisti si mysl,“ nařídil mu.

Harryho Snapeova slova stále mátla, když se zvedl z židle a zamířil do kabinetu. Opravdu nemohl uvěřit tomu, co Snape řekl, že by se neměl obtěžovat… Že by měl uznat svá omezení a jednat podle toho, vzdát se naděje kvůli nepravděpodobnosti.

Řekl strašné věci; všichni ostatní jej povzbuzovali, aby byl lepší. Samotná nebelvírská kolej požadovala odvahu, aby usiloval o něco většího.

Chvíli mu hrozilo, že jej přemůže zlost. Prostě to byl umaštěnec! Říct, že na to nemá, že se nemá obtěžovat, protože prostě není dost dobrý… Řekl hrozné věci!

Harry se neodvážil připustit, že se jaksi cítí lépe.

Mělo by jej to rozzuřit. Mělo by to probudit jeho odpor, touhu dokázat Snapeovi, že se mýlí.

Ze stejného důvodu však přinášelo úlevu mít alespoň jednoho člověka, který jej viděl jako nemotorné děcko, za které se sám považoval, jednoho člověka, kterého nešokuje, ani nezklame, když selže.

Snape by nikdy neměl pocit, že ho zklamal. Snape by jej nikdy neobviňoval, kdyby prohráli. A protože by to přišlo od člověka, který není milý natolik, aby ušetřil jeho city nějakou hezkou lží, věděl, že by to byla pravda.

Když na něj otec seslal Legilimens, poprvé za celé měsíce jej dokázal z mysli vypudit.

ooOOoo

„Měl bych si to pamatovat,“ Harry se na konci hodiny držel za tepající čelo.

„Pamatovat co?“ zeptal se Snape a palcem nadzvedl Harryho ofinu, aby posoudil vzhled jizvy; zdálo se, že stupeň její otravnosti bere jako měřítko toho, jaký lektvar Harrymu po nitrobraně naordinovat.

„Měl bych si pamatovat, že míváš pravdu,“ odpověděl.

Zachytil Snapeův pohled. Měl tázavě zvednuté obočí v pobídce bližšího vysvětlení.

„Zdá se, že mi rozumíš líp než já sám. Teda někdy,“ pravil Harry a cítil se tak vyčerpaný, že zanechal zdrženlivosti. „No – jako bys vždycky hádal správně. Nemyslel bych si to… ne, dokud nebylo snazší tě blokovat. A tehdy v noci, no, taky jsi měl v něčem pravdu.“

Snape stáhl ruku a nechal Harryho ofinu padnout zpět na čelo; tvářil se podivně, jako by si nebyl zcela jistý, jak reagovat. Harryho bodlo, když si uvědomil, že Snape není zvyklý na ocenění.

„Měl jsem si to uvědomit dřív,“ dodal odvážněji. „Opravdu bych tě měl víc poslouchat.“

Myšlenkami se vrátil k té první noci, kdy Malfoy dorazil na Snapeovo panství a jemu se dostalo varování, aby neopouštěl pokoj. Kdyby jen poslechl, všechno teď mohlo být jiné. Možná by se Malfoy nesnažil je zabít…

No, pravděpodobně by se pořád snažil zabít Harryho. Ale ne Snapea, ani fiktivního ‚Septimuse‘.

„I když přiznám, že jsem zpochybnil mnoho tvých rozhodnutí,“ nakonec promluvil Snape, „obvykle používáš zdravý rozum… Nerozhoduješ se stejně jako já, ale tvé volby často nebývají bezvýznamné.“

„Vydal jsem se zachránit Siriuse,“ ozval se Harry temně. „Byl jsem pitomý. Ty bys to neudělal.“

„Ne,“ pravil Snape rozhodně. „Ani bych neušetřil Pettigrewa. Nechal bych zemřít Draca Malfoye rukou mozkomora. A kdybych viděl svého nejnenáviděnějšího profesora trpět následky mučení, nechal bych ho ‚shnít‘. Můj život by byl v mnoha ohledech snazší… ale já nejsem ty.“

Předklonil se a zkoumavě Harryho sledoval.

„Jak vidíš,“ uzavřel nakonec, „velmi se lišíme, ty a já. Ty se odvažuješ uspokojit svoje ušlechtilejší impulzy a já jsem k tomu nikdy nenašel odvahu. Ty jsi zachránil slečnu Grangerovou před trollem a od toho dne je tvá kamarádka. Black,“ – Harry si všiml, že tentokrát to jméno ani tak nevyplivl – „ti dlužil život a na oplátku ti dal svůj. K problémům přistupujeme odlišně, což je jedním z důvodů, že svůj život velmi pravděpodobně prožiješ obklopený věrnými přáteli, a já velmi pravděpodobně zemřu sám.“

Snape mluvil chladně, věcně; zjevně nezamýšlel vyvolat lítost, ale Harryho najednou přemohla. Jak osamělý život musel Snape mít, izolovaný  se svými lektvary, život v klamu špiona, příliš jízlivý na přátele, odcizený rodině.

„Nezemřeš sám,“ řekl Harry tiše. „Já tam budu. Koneckonců, jsem tvůj syn. To je součást údělu.“

Snape po něm střelil zničujícím pohledem, kterým Harryho málem přinutil ustoupit a distancovat se od svého prohlášení. V té chvíli Harry téměř zalitoval toho, co řekl – Snape neoceňoval lítost – ale ty nejlepší zbytky nebelvírské odvahy jej donutily udržet oční kontakt.

„A, ehm, možná jednou budeš potřebovat ledvinu.“

Snape na něj dlouze zíral a Harry přemýšlel, jestli bude rozcupován. Avšak vzápětí, neuvěřitelně, se mu zacukaly koutky úst, jako by byl zdráhavě pobavený.

„Možná,“ připustil Snape. „Obzvlášť, jestli budu pravidelně potopený v podobně přeslazených diskuzích.“

Harry se zazubil, napětí bylo v jediném okamžiku zlomeno.

„Nebudu z toho dělat zvyk, když ani ty ne,“ zavtipkoval. „Ale jak tě znám, asi bych toho chtěl moc, co?“

Snape na něj vrhl zarputilý pohled.

„Vraťte se do Nebelvíru a vyspěte se, pane Pottere. Vaše vyčerpání ve vás zjevně vyvolalo přeludy.“

Harry se přidrzle usmál. „Ano, pane.“

Snape protočil očima a stáhl se do laboratoře.

Harry se pustil do sbírání knih a po chvíli očima vyhledal Snapea nahlížejícího do hlubin chladnoucího kotlíku.

Najednou si uměl živě představit Snapeův život – osamělé komnaty nasycené výpary lektvarů… tyčení se před třídami studentů, kteří jej nemají rádi, ani jej nerespektují… přemisťování k temnému čaroději, jemuž prakticky otročí… lhaní, manipulace, klam… udržování odstupu za všech okolností.

To vše, aby se vykoupil za fatálně chybnou víru v příčiny… A za obětování jediné rodiny, kterou měl.

Harry se myšlenkami vrátil k Luciusi Malfoyovi, jedinému Snapeovu kamarádovi ve škole… Teď jeho nepříteli čistě jen proto, že chránil Harryho.

Pronásledovala jej Snapeova slova. „Použij to kouzlo na slečnu Grangerovou teď a neodhodíš jen svoji páku na něj, odhodíš i moji.“

Harry se naposledy podíval na Snapea, než opustil kabinet. Myšlenkami se mu míhaly ty dny a noci od okamžiku, kdy jej Snape odtáhl z Velké síně a informoval jej, že jsou otec a syn. Jakkoliv tehdy Snapea nenáviděl, jakkoliv si vyměnili mnoho vzteklých slov, upřímně teď viděl, jak moc se Snape pro jeho dobro obětoval a jak málo dostal na oplátku. A jak málo žádal na oplátku.

Vzplanula v něm prudká, ochranářská vřelost a Harry se odvrátil.

Malfoy jej znovu nezraní, slíbil si v duchu. To přísahám.

ooOOoo

Harry si uvědomoval hlasy v dálce. Byl v nebelvírské společenské místnosti a Ron se zdál překvapený, proč jeho šachové figury mluví k Harrymu hadím jazykem. Harry překládal lámanou angličtinou, že hadi zesměšňují Ronovu novou bradku.

Mezitím se Ronova bradka rozrostla do obřích, neskladných vousů, které by mohly soupeřit s Brumbálovými – plnovous také mluvil hadím jazykem – když hlasy v dálce znenáhla zesílily a Harry zjistil, že je ze scény odtahován, strháván divokým, krutým potěšením.

Ocitl se v temné, zdobené komnatě a uculoval se. Před ním se hádaly zběsilé postavy – umolousaná žena zbavená jakéhokoliv náznaku zdrženlivosti a vysoký, chladný aristokrat, jehož vyrovnanost zažívala těžkou zkoušku.

„– kuráž a řekni mu to, drahý bratře!“ křičela Belatrix a mávla směrem k vyplašenému blonďatému chlapci, který se ze všech sil snažil neschovávat za svého otce. „ŘEKNI MU TO! Řekni mu, že jsi mu zamordoval matku!“

Draco ztuhl, zdánlivě zapomněl na pokusy uniknout pozornosti. Ohromený zíral na ženu.

„Neopakuj ty pomluvy před mým synem,“ zavrčel Lucius a hrozivě vykročil vpřed, jako by svým tělem nechránil syna jen před jejím pohledem, ale také před jejím hlasem.

Belatrix se zachechtala – vysokým, ječivým smíchem na hraně hysterie – a Harry se usmál.

„Ach, ale měl by slyšet ty chutné detaily!“ vykřikla. „Měl by vědět, že jsi ZAVRAŽDIL moji sestru – UŠKRTIL JI jako nějakou obyčejnou mudlu –“

„ZMLKNI!“ zařval Draco a vytáhl hůlku. „PŘESTAŇ TO ŘÍKAT!“

Belatrix se šíleně chechtala s pohledem upřeným na Dracovu hůlku, asi jako by ji ohrožovalo dětské chrastítko.

„Chudák ošulené děťátko nechce slyšet důkazíčky,“ ušklíbla se. „Tvůj tatínek ti zabil maminku, malinký Draco. Tvoje abrakadabra kouzla to nezmění!“

„Řekl jsem, PŘESTAŇ!“ křičel Draco a zuřivě, se zarudlými tvářemi se podíval na otce. „Proč ji necháš to říkat? PROČ TO POŘÁD ŘÍKÁ?“

Lucius neplýtval pohledem na svého syna a chladně hodnotil Belatrix. „Probereme to později, Draco. Sniž hůlku.“

„Ale –“

„Nezvedej hůlku v přítomnosti Pána zla!“ zařval Lucius a vrhl na Draca varovný pohled, načež se omluvně s náznakem úsměvu podíval na Harryho.

Jeho syn na něj prosebně zíral, ale od otce se mu nedostalo ani slova nebo pohledu. Otočil se ke své tetě, která potěšeně hodnotila situaci, a pak k Harrymu neúspěšně potlačujícímu pobavení nad tou odpornou scénou.

„Pane!“ Bela klesla na kolena. „Dovolte mi jej potrestat! Nechte mě mu ublížit!“

Malfoy poplašeně ztuhl. „Můj pane?“ v hlase mu zaznívala panika.

„Ne, Belo,“ zasyčel Harry. „Nebudu tolerovat žádné škody způsobené na jednom z mých zástupců.“

Belatrix neochotně sklonila hlavu; Lucius střelil po Harrym vděčným pohledem.

Jeho syn se najednou probral z místa, kde ztuhl. Hnal se k otcovu boku, jako by hledal útočiště před tím, co slyšel.

„Není to pravda, že?“ prosil. „Nemůže. Nemůže být.“

Lucius se na něj chladně, rozhodně podíval. „Ticho. Děláš tu divadlo.“

Draco ustoupil a zíral na něj, patřičné chování zapomenuto.

Lucius snížil hlas na úroveň slyšitelnosti.

„Probereme to později.

Draco zavrávoral, jako by jej někdo udeřil. „Ne… to nemůže být – tys nemohl –“ zavrtěl hlavou v divokém popření.

„Utiš svého syna,“ protáhl Harry a jeho pobavení se přetavilo do podráždění.

„Draco –“ Lucius přikročil –

V záblesku světla se chlapec odmístil.

Scéna kolem se vytratila…

ooOOoo

Harry se v posteli s trhnutím posadil, omámený a zděšený. Voldemortovo pobavení mu setrvávalo na pozadí mysli jako cosi škodlivého a on se musel vymotat z pokrývek.

Jeho vyčerpanému mozku trvalo dlouho, než pobral, co právě viděl.

Draco – Lucius…

Lucius zabil svoji ženu.

Dracův otec zabil jeho matku. Dobrý bože.

Devastace a hrůza Dracova obličeje se mu vpálila do očí; nemohl ten obraz dostat z hlavy.

Draco se právě dozvěděl, že mu otec zabil matku.

Stále v šoku na sebe Harry roztřeseně natáhl hábit. Nemohl tomu uvěřit. V mysli se vrátil k chlapci, kterého viděl shrbeného v křesle Snapeova kabinetu, se stopami slz na tváři.

Lucius zabil Narcisu Malfoyovou.

Harry bezmyšlenkovitě popadl plánek a hůlku, rozhodnutý Snapeovi říct, co viděl. Přes hlavu přehodil neviditelný hábit a vydal se dolů po schodech. Snape to musí vědět; tohle bylo velké.

Ve vstupní hale Harry ztuhl, jak to najednou plně pochopil.

Draco se přemístil. Kam šel?

Něco na pozadí mysli jej zašimralo… Dojem, možná vymyšlený, ale –

Vytáhl Pobertův plánek a přidržel si ho ve světle louče. A pak to uviděl.

Tečka se jménem Draco Malfoy uvnitř přemisťovací hranice. Jako přikovaný zíral, jak se tečka přibližuje ke škole a znovu zastavuje.

Draco je zde… Harryho srdce divoce bušilo. Draco je zde… Musím se dostat ke Snapeovi

A pak tečka začala couvat – pomalu, zdráhavě, ale ustupovala.

Nebyl čas. Musí jít hned.

Harry uchopil hůlku a vystartoval do noci.

Tečka se pohybovala tam a zpět, jako by se nemohla rozhodnout. Pak se opět vydala k přemisťovací hranici a hrozilo, že z plánku zcela zmizí. Harrymu poskočilo srdce, schoval mapku a zběsile se rozeběhl k Dracovu místu.

Zcela bez dechu překročil hranice školních pozemků a pomalu se zastavil. Poprvé ucítil záchvěv neklidu. Ocitl se za přemisťovacími obranami… Možná to nebyl tak dobrý –

A pak si všiml Draca; opíral se o kmen stromu a hlavu měl zabořenou v pažích. Harryho obavy byly zapomenuty.

Zvažoval, zda nevytáhnout hůlku… Ale to by se Draco ve zlomku vteřiny přemístil; nechtěl pro něj znamenat hrozbu. Po tom, co zjistil…

Pocítil bodnutí lítosti. Stáhl neviditelný plášť a pro případ, že by ji potřeboval, držel hůlku u boku, i když ne v Dracově zorném poli.

„Malfoyi.“

Druhý chlapec zvedl hlavu. Vytáhl hůlku a málem zakopl o kořeny stromu, jak se od Harryho odtáhl. Modré světlo úsvitu zachytilo nádech lesknoucích se slz na tváři.

„Co chceš, Pottere? Běž ode mne pryč!“ vykřikl Draco a hlas se mu zlomil.

Harry vykročil, ale zpomalil, když sebou druhý kluk instinktivně trhl.

„Podívej,“ řekl Harry tiše, „vím, co se stalo. Vím, proč jsi tady.“

Draco se na něj mračil, rozzuřený a vyděšený; ruka s hůlkou se mu třásla.

„Nevíš nic, Pottere!“ zařval. „Drž se zpátky! Prokleju tě!“

„Nejsem tady, abych ti něco provedl, dobře?“ ujišťoval jej Harry. „Vidíš? Ani na tebe nemířím hůlkou.“

V tichém okolí slyšel Dracovo trhavé lapání po dechu a viděl jeho oteklé oči – plakal už nějakou dobu.

Harry velmi opatrně pokračoval: „Vím, co Lucius provedl tvojí matce. Já –“ Ztichl a snažil se přijít na to, co říct. „Viděl jsem všechno.“

Dracův obličej se bolestně zkřivil. „Jak –“ zmučený hlas se stěží dotkl jeho rtů. „Jak? Kdo ti to řekl?“

Harry se odvážil přiblížit, pobízel Draca, aby mu věřil.

„Mívám vize. Vídám, co vidí Voldemort, když cítí silné emoce – zlost, štěstí.“ Cosi nechutného se mu zvedalo krkem. „Pobavení.“

Dracovy oči se opět zalily slzami. „Považoval to za zábavné, celý čas byl…“ Opět se zadusil slovy.

Harry viděl bledou, štíhlou postavu chlapce chvět se v chladném vzduchu, který zamlžovalo jeho rychlé, zoufalé dýchání.

„Nenávidím ho,“ zašeptal Draco.

Jestli myslel Voldemorta, nebo svého otce, mohl Harry jen hádat. Mohli to být oba.

„NENÁVIDÍM HO!“ Jediným plynulým pohybem serval z pláště rodový znak Malfoyů a snažil se ho rozcupovat na kousky. „Nenávidím ho… Nenávidím ho… Nenávidím ho…

Tkanina nepovolovala a Dracův vztek jen narůstal. Zadupal ji do země a nesouvisle křičel.

Harry v rozpacích udržoval odstup a přemýšlel, jestli by neměl udělat něco víc.

Najednou Draco zmlkl a nepřítomně zíral na pošpiněný rodinný erb. A vzápětí zvedl hlavu a upřel na Harryho šílené oči.

EXPELLIARMUS!

Harry byl sražen dozadu, když mu hůlka vyletěla z ruky.

Na zemi ztuhl, zatímco se Draco blížil se zvednutou vlastní hůlkou; jeho starost o druhého hocha splynula s tímto náhlým, velmi reálným nebezpečím.

„Říkal jsem ti, aby ses držel dál…“ Dracův hlas se chvěl. „ŘÍKAL JSEM TI TO!“

„Vím, že ano,“ Harryho žaludek stiskla úzkost z šíleného pohledu Dracovy tváře. Mohl jej jednoduše zabít… nikdo by to sem nestihl včas…

„Měl ses držet dál…“ zopakoval Draco hystericky. „Mohl bych tě teď zabít, Pottere. Mohl bych to udělat.“

„Ano, mohl bys,“ promluvil Harry opatrně a bojoval se svým instinktem uprchnout. Oči upíral mezi Dracovu hůlku a jeho tvář a pomalu začal vstávat. „Ale nemyslím, že to chceš.“

Před zmateným pohledem oné tváře Harryho odvaha vzrostla.

„Myslím, že jsi sem přišel kvůli něčemu,“ pokračoval a pečlivě sledoval Dracův výraz. Podle záblesku neklidu poznal, že má pravdu. „Musíš mít důvod. Přišel jsi za –“

Slova mu na rtech odumřela. Ne za Brumbálem. Draco neměl důvod věřit Brumbálovi.

„Přišel jsi za Snapem, že jo? Přišel jsi za ním pro pomoc?“

Draco přivřel oči. „Nevíš nic, Pottere.“

„Ve skutečnosti vím víc, než si myslíš,“ odpověděl Harry a odvážil se o krok přiblížit. „Vím, že tě ochrání před Luciusem i Voldemortem. Vím, že mu můžeš věřit.“

Draco se na něj ušklíbl; zdálo se, že na základě Harryho nevědomosti získal jistotu.

„Jsi idiot, Pottere!“ vykřikl. „Opravdu si myslíš, že se Snapeovi dá věřit? Myslíš, že by se hned vzápětí neobrátil k Pánu zla?“ Zamračil se na školu. „Snape je Smrtijed. Pomůže mi, jen pokud si bude myslet, že může ublížit mému otci… v mžiku by mě zabil.“

Obrátil divoký pohled na Harryho a ten se zamyslel, co všechno by měl předstírat, že o Snapeovi ví.

„Vsadím se, že jsi to nevěděl, co?“ pokračoval Draco zlomyslně, jak si špatně vyložil ten pohled. „Snape je SMRTIJED! Zabil by tě, kdyby mohl! A mě by taky zabil. Jsi pitomý, jestli si myslíš, že mě ochrání.“

„Draco, poslouchej –“

„Jediné, co Snape může udělat, je schovat mě před mým otcem,“ pokračoval Draco a v hlase mu zazníval vztek. „Koneckonců se navzájem nenávidí. Ale byl jsem pitomý, že jsem sem přišel.“

Draco si jej dlouze prohlížel, jako by si nebyl jistý, co dělat dál, ale hůlka se mu ani nezachvěla. Po nekonečné chvíli si jen vztekle vydechl a kouzlem odmrštil Harryho hůlku do vzdáleného podrostu.

„Vypadni odsud, Pottere,“ nařídil mu Draco. „Vrať se pro hůlku zítra a mě nech na pokoji.“

Harry zaváhal. „Co budeš dělat? Prostě se k nim vrátíš?“

„NEVÍM!“ zakřičel Draco a opět hrozivě máchl hůlkou. Oči se mu znovu zalily slzami. „BĚŽ!“

„Dobře,“ vzdal se Harry a zvedl ruce. Opravdu nerad tady Draca nechával a opravdu nerad tady nechával hůlku.

Přepadl jej skličující pocit selhání, když odcházel. Chtěl něco udělat – cokoliv – aby Snapeovi pomohl s Luciusem.

Možná byl ještě čas. Mysl mu pádila zvažováním možnosti co nejrychlejšího útěku z Dracova dohledu a přivolání Snapea –

Vzduch pročíslo hlasité prásknutí.

Harry nepotřeboval vidět tvář, aby věděl, o koho jde. Přehodil přes sebe neviditelný plášť rychleji, než by to považoval za možné.

Draco, naopak, prudce máchl hůlkou směrem k novému vetřelci.

Lucius Malfoy.

Otec a syn stáli v pološeru proti sobě. Harry se mohl úzkostí zadusit. Nezvládne utéct včas. Teď stačilo jedno Dracovo slovo…

„Co chceš?“ ptal se Draco. Výraz mu zkřivila bolest a zrada; nepokusil se utřít slzy tekoucí po tváři.

Lucius pochytil Dracův stav rychlým pohybem očí a moudře se rozhodl držet se zpět; Harry si všiml, že nevytáhl hůlku.

„Napadlo mě, že tě tady najdu.“

„Opravdu?“ zavrčel Draco.

„A chápu proč,“ řekl Lucius jemně. „Cítíš se zraněný a zrazený. Doufal jsi, že ti Severus pomůže mě potrestat.“

Dracova ramena se prudce zvedla, jako by bojoval se vzlykem. „Zasloužíš si to!“

„Možná ano,“ připustil Lucius a zatvářil se snad provinile. Nijak se nepohnul, aby vytáhl hůlku, a udržoval si odstup, zdánlivě jakoby z respektu k Dracovým kouzelným schopnostem. „Nikdy jsem si tu strašnou událost nepřál. Nikdy jsem si nepředstavil, že bych něco tak strašného udělal. Vroucně jsem tvoji matku miloval – byla mi dražší než život. Nikdy jsem nechtěl, aby se to stalo.“

„Tak proč jsi to udělal?“ ptal se Draco přiškrceně.

Harry odtrhl pozornost od scény a očima hledal, kudy utéct. Zem byla poseta uschlými větvemi a různým lesním odpadem. Stál příliš blízko Luciusovi; jen čirým štěstím se přemístil zády k Harrymu. Ale teď neexistovala možnost, aby se stáhl, aniž by vydal zvuk…

Sakra, kdyby jen měl svoji hůlku…

Jeho jediná naděje spočívala v tom, že Draco dosud neodhalil jeho přítomnost Luciusovi, že Dracovy oči se třpytily nenávistí, vztekem a zradou, když se díval na svého otce. Jak trýznivé to bylo – jeho osud ležel v Dracových rukou.

„Myslím, že víš, proč se to stalo, Draco,“ promlouval Lucius tiše. „Myslím, že víš, co mě za ty hranice zatlačilo. Jsem si jistý, že jsi slyšel, jak se ostatní pošklebují nad její – její indiskrétností. A když jsem se přišel podívat na svoji ženu – ženu, kterou jsem tak hluboce miloval, a ten chlap – v našem domě…“

Ztěžka zavřel oči, jako by bojoval s návalem emocí.

„To nejdůležitější v životě pro mě je,“ Lucius pomalu oči otevřel, „rodina. Má rodina. Moje žena a můj syn. Můj-syn.“

Draco na něj zíral ztuhlý, jako by byl paralyzován.

„Jsi pro mě to nejdůležitější na světě, Draco,“ zašeptal Lucius jemným, milujícím hlasem. „Celá má existence stojí na tobě, na nás dvou – otci a synovi. Tvá matka poskvrnila moji lásku k ní… Poskvrnila naši rodinu. A se všemi těmi otřesnými událostmi, které se udály – mé nespravedlivé uvěznění, Severusova zrada… to bylo příliš. Nesnesl jsem, že tak bezcitně zahodila naši lásku… odhodila mě, aby se stala děvkou tomu nečistokrevnému…“

„Neříkej to,“ zasyčel Draco.

„Ty a já jsme Malfoyovi, Draco,“ trval na svém Lucius a o krok přistoupil. „Jsme dědici starověkého odkazu, Draco. Na světě nejsou tací jako my. Nikdo nemá tak vznešený rodokmen, naši dávnou sílu. Mohl bys jít z jednoho konce světa na druhý a nenašel bys nikoho, kdo ti porozumí jako já… nebude nikdo jiný, kdo by tě miloval tak bezpodmínečně.“

Po Dracových tvářích se skutálely slzy. Jeho hůlka zakolísala.

„Nenechej roztrhnout toto pouto – tuto naši vznešenou krev – kvůli prohřeškům ženy,“ prosil Lucius. „Pouze ty a já – otec a syn – jsme hodni tohoto odkazu. Odhodíš to jen tak pryč? Necháš to zničit?“

Draco mlčel; Harry se bál, že Luciusova slova zvažuje.

Neposlouchej ho! zděšeně si pomyslel Harry. Jen tebou manipuluje, copak to nevidíš?

„Můj synu,“ Lucius stále používal ten milující tón, „pokud se teď rozhodneš mě opustit – pokud se rozhodneš projít touto branou a se Severusem zosnovat moji zkázu, odpouštím ti.“

Dracovu tvář opanoval šok.

Harry ztrápeně zavřel oči. Znal ten manévr.

„Jsi můj syn,“ zašeptal Lucius, „a budu tě milovat, ať už uděláš cokoliv…“

Jeho úsměv se vytratil a výraz zvážněl, téměř jako by litoval.

„Ale budu se o tebe bát, můj synu… Budu pro tebe truchlit, protože jednoho dne zjistíš, že jsi zničil jediného člověka na světě, který se o tebe opravdu zajímal, který si tě skutečně cenil. A nechci, abys zažil tu bolest, kterou ti to způsobí. Příliš tě miluju, abych ti něco takového přál.“

Draca to Luciusovo rezignované svolení ničilo. Malfoy starší se zatraceně chápajícím výrazem ve tváři ustoupil stranou, aby nechal syna projít přemisťovací hranicí do úkrytu Bradavic.

Draco svého otce sledoval naprosto zmučeně.

„Jen do toho, Draco,“ pobídl jej Lucius jemně. „Dělej, co si přeješ. Je to tvé právo. A já je nikdy nenapadnu.“

Draco sklonil hlavu a zavřel oči. Celé tělo se mu chvělo, byl bledý a tvářil se napjatě. Dlouho tam stál a Harry poznal, že Luciusova slova odvedla svoji práci, zahrála na jeho strach. Dokonce i uprostřed té naprosté hrůzy si Harry vzpomněl, jak se Lucius pokusil izolovat Septimuse, aby v něm vyvolal pocit, že oni dva jsou jediní spojenci na světě. Znal Draca – v této chvíli se pravděpodobně cítí, jako by mu svět ujížděl pod nohama.

Harrymu se udělalo zle. Najednou věděl, co přijde.

Když Draco vzhlédl, byl podivně klidný.

Accio neviditelný plášť,“ zvolal.

Harry se zoufale pokusil udržet zrádnou tkaninu, ale proklouzla mu mezi prsty a nechala jej naprosto odhaleného a zcela bezbranného ani ne deset stop od šokovaného Luciuse Malfoye.

Věděl, že do bezpečí se nemůže dostat včas; srdce mu bušilo až v uších.

Temný úsměv zkroutil Luciusovy rty.

„Jaké nečekané překvapení, pane Pottere,“ protáhl.

Ta slova z Harryho setřásla šok. Vystřelil a hnal se kupředu, i když věděl, že nemá šanci.

Než udělal tři kroky, zasáhla ho kletba a svět zčernal.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Jen krví spojeni - 41 Od: margareta - 15.01. 2016
Draco není zmanipulovaný, je šokovaný tím, co udělala jeho matka. Stydí se za ni a zuří, že to ví Harry, kterému tak často otíral o nos svou čistokrevnou a morálně bezchybnou rodinu.Myslím taky, že trochu, tak nějak po mužsky, pocítil soucit s otcem paroháčem. A čas, aby to rozdýchal, prozatím nedostal.Tak si zchladil žáhu na prvním, koho měl po ruce. Až si uvědomí, že to způsobil on sám, když z tatíčka udělal impotenta a matička tak vlastně neměla komu být věrná, možná svůj postoj přehodnotí. Možná přestane být tak Malfoyovsky pyšný, možná aspoň v duchu; pochybuju, že nahlas! A možná něco tiše podnikne! / Pořad to ještě čtu po kapitolách, nepředbíhám, ale přiznávám, že si už koušu nehty./ Díky, díky!!!

Re: Jen krví spojeni - 41 Od: mami - 02.11. 2015
Draco je riadne zmanipulovaný chudák. Som zvedavá ako to bude pokračovať.

Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Jacomo - 28.10. 2015
Přiznám se, rychlé obnovení kamarádského vztahu s Ronem bylo nečekané i pro mě - asi snapeovatím :-) Ovšem ten rodinný rozhovor se Severusem, to byla lahůdka. Nejdřív si chlapec taťku dobírá a pak mu řekne, že mívá pravdu? Je to vůbec Harry? Jo, je. Kdo jiný by porušil všechna bezpečnostní pravidla kvůli pomoci svému školnímu rivalovi? A skoro by se mu to povedlo, kdyby ovšem nedorazil sám velký Lucius. Vůbec jsem nepochybovala, že chudáka Dráčka totálně zmanipuluje. Ten bledulka proti tomu intrikánovi prostě neměl šanci. Ach jo. Díky, Lupinko, za další skvělý čtenářský zážitek.
Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Lupina - 29.10. 2015
Taky myslím, že Draco byl ke zkáze odsouzený. Že rozhodně neměl šanci. Tento Lucius byl totální manipulativní bastard. Já děkuji za komentář, Jacomo :-)

Re: Jen krví spojeni - 41 Od: larkinh - 16.10. 2015
Fuj, takový hrozný konec... ale jak říkal Severus, jestli Harry opravdu má něco, co Voldemort nemá, tak přežije. Jestli nemá, tak nepřežije, ale to by stejně nepřežil i později. Ale douvám, že platí to první :) Nenapínej nás dlouho. Díky za překlad.
Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Lupina - 17.10. 2015
Teďka nás čekají fuj kapitoly. I když extrémně drsné to nebude. Dál se pohnem zase ve středu. Vše už je přeloženo, obetován a zaplánováno, takže každou středu přibyde kousek. Díky za komentář, larkinh :-)

Re: Jen krví spojeni - 41 Od: scully - 16.10. 2015
To teda byla pěkně zrádná kapitola. Skoro celá v poklidu,pohodě a na konci bac a je to v pytli. Ron si uvědomil,že se choval jako pitomec. Já být Harrym,tak mu to tak snadno neodpustím. Jsem moc ráda,že je Hermiona v pořádku. Scéna Harryho a Severuse byla super,už opravdu fungují jako rodina. Moc se mi líbilo,jak se Harry zařekl,že už Severusovi nikdo neublíži. Lucius je opravdu manipulativní parchant. Takhle psychicky rozložit Draca,bylo mě ho fakt líto. Vlastně to ani nemohlo dopadnout jinak. A ted má Harryho . Tak trochu doufám,že ho hned nepředá Voldymu. A zatím pořád neví,že je to ve skutečnosti Octavius. Moc děkuju za překlad a těším se na středu
Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Lupina - 16.10. 2015
Teď už pohodové kapitoly nebudou - až na tu poslední. TeĎ už to bude akční a my uvidíme, jak se s nastalou situací naše malá rodina vypořádá. A že si autorka dá na čas, aby nás pořádně napnula :-) Díky moc za koemntář, scully :-)

Re: Jen krví spojeni - 41 Od: maria - 15.10. 2015
dakujem

Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Julie - 15.10. 2015
Velmi silná kapitola. Na začátku krásné usmiřování a pochopení všemi směry, pak zlom s Dracem, to jak pochopil, kdo je příčinou smrti jeho matky... a ten konec... Myslím, že Harry se musí ještě od Severuse učit taktice, strategii a rozvážnosti. Chtěl pomoci Dracovi, ale takto mu opravdu nepomohl a ještě se do toho namočil. Prostě zbrklý Nebelvír. Doufám, že ho Severus dostane brzy ze spárů Luciuse a spol. A k Dracovi musím napsat, že je mi ho velmi líto i když se zachoval, jak se zachoval - protože když má někdo otce takového psychpata jako je Lucius, musí vám ho být líto. Děkuji velmi za překlad.
Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Lupina - 16.10. 2015
Harry sice už vykazuje jisté zmijozelské geny, ale tady se prostě projevil jako Nebelvír. Tady pomůže jedině Severus a doufejme, že něco vymyslí. K Dracovi. Toho taky lituju. Opravdu a nejvíc v této povídce. S takovým otcem nemohl mít život lehký. A jsem moc zvědavá, co řeknete vy, čtenáři, na osud, který mu autorka připravila. Moc děkuji za komentář, Julie :-)

Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Marti - 15.10. 2015
Nad některými Severusovými výchovnými postupy jen kroutím hlavou, ale světe div se - ono to na Harryho zabírá líp, než co jiného. Tahle kapitola mě přesvědčila, že to mezi nimi může fungovat, že se konečně vzájemně chápou jako rodina se vším, co k tomu patří. No a ten konec - nějak jsem nevěřila, že by se Draco obrátil ke straně světla, ne když ho opět dostal do spárů Lucius. Ten chlap setsakra ví, jak lidmi manipulovat ve svůj prospěch, a Draco je podle mě už tak moc pokřivený, že si nejsem jistá, co by ho mohlo napravit. Snad to Harryho naučí, že ne v každém lze spoléhat na jeho lepší stránku, i když to vypadá na hodně krutou lekci. Těším se na další kapitolu, i když nevím, jestli bych se spíš neměla bát, co v ní bude...
Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Lupina - 16.10. 2015
S Tvým komentářem se musím ve všem ztotožnit. Přesně tak. Kupodivu Severusův přístup na Harryho funguje a ti dva už konečně budou moci fungovat jako otec a syn. Co se týká Draca, tak ten opravdu neměl šanci pod Luciusovou výchovou vyrůst v něco slušného. Lucius je tady za opravdového padoucha. A co se týká dalších kapitol, tak tady jsou obavy na místě .-) Ale dopadne to dobře ;-) Díky za komentář, Marti.

Re: Jen krví spojeni - 41 Od: sisi - 15.10. 2015
To je tedy síla.Harry má ještě hodně co dohánět v učení se. Snad bude mít příležitost, ač jej momentálně Lucius zajal. No, jestli si Ron nechává růst bradku, to je asi k popukání směšné. Také mě pobavily šachové figurky, které mluví hadí řečí. Moc děkuji za další kapitolu. Dobrá práce.
Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Lupina - 15.10. 2015
Těší mě, že se líbí :-) Děkuji za komentář, sisi

Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Liz - 14.10. 2015
Na začátku jsem s Dracem soucítila, ale na konci mohu s klidným svědomím říct, že je to malý hajzlík.
Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Lupina - 14.10. 2015
Ale né, on je to chudák. Co z něho mohlo vyrůst pod Luciusovou výchovou? I když, pravda, když jsem četla poprvé, také jsem na něj byla nakrknutá. Teď však již vím... Díky za komentář, Liz :-)

Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Sally - 14.10. 2015
Kurňa, tak to je v kýbli. Naozaj? Keď príde Ron k rozumu a Hermiona k vedomiu? Len dúfam, že Lucius nezneužije situáciu vo svoj prospech a priazeň k Voldemortovi a ponechá to ako osobnú záležitosť pomsty. Lebo z tohto sa bez zrady Severus nevylíže. Vďaka za preklad :)
Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Lupina - 14.10. 2015
Správná myšlenka!!! Ano, teď musíme doufat, že z toho bude chtít Severus vytěžit něco pro sebe. I když Voldemort... No, to se brzy ukáže ;-) Díky za komentář, Sally :-)

Re: Jen krví spojeni - 41 Od: luisakralickova - 14.10. 2015
Severus na scénu, ale rychle, je třeba udělat pořádek:D Děkuji za překlad a netrpělivě očekávám další dění.
Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Lupina - 14.10. 2015
:-D No, Severusovi to bude ještě chvíli trvat, než zasáhne. Ale netřeba se bát, on si nenechá vzít, co je jeho :-) Děkuji za komentář, luiso.

Re: Jen krví spojeni - 41 Od: adriaanna - 14.10. 2015
Ach jo. Zase budu týden netrpělivě čekat
Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Lupina - 14.10. 2015
Však ono to uteče rychle :-)

Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Khira - 14.10. 2015
Dakujem za preklad, Draco je korunovany somar!!!
Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Lupina - 14.10. 2015
Ale chudák Draco, na toho se to dnes sesype. No jo, s tou výchovou, co ho postihla, se není co divit. Děkuji za komentář, Khiro :-)

Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Sonka234 - 14.10. 2015
Sev a Harry sú každou časťou úžasnejší :) skutočne poriadne manipulatívny parchant. A ten koniec, no Severusa isto porazí. Nemôžem sa dočkať, čo bude s Harrym... och, nech už je streda!!! Ďakujem za super preklad, babule :)
Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Sonka234 - 14.10. 2015
Nejako mi to blbne :D - Sev a Harry sú každou časťou úžasnejší. Draco sklamal na plnej čiare, ten Lucius je skutočne poriadne manipulatívny parchant. A ten koniec, no Severusa isto porazí. Nemôžem sa dočkať, čo bude s Harrym... och, nech už je streda!!! Ďakujem za super preklad, babule :)

Re: Jen krví spojeni - 41 Od: elllie9 - 14.10. 2015
A do pytle!! Draco zklamal, myslela jsem si, že se nenechá tak rychle zblnout. Ze Severuse a Harryho začínám mít čím dál lepší pocit, jejich vztah doznal velké změny a přijdou mě spolu roztomilí :D..Co se mi nelíbí je ten infarktový konec kapitoly, těším se na další :) Díky.
Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Lupina - 14.10. 2015
Draco mi přijde tady v té povídce největší chudák. S výchovou, kterou ho počastoval Lucius, z něj nemohlo vyrůst nic jiného. A navíc jej Lucius zmanipuloval, že ani neviděl jiné východisko, než držet se svým otcem. No, teď už jen zbývá čekat, co s nastalou situací provede Severus... Bude to ještě infarktovější :-) Díky za komentář, elllie :-)

Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Zuzana - 14.10. 2015
To vážne??? A tak som dúfala, že Draco nenaletí. Veď Lucius zavraždil jeho matku. Dúfam, že je tam niekde Severus. Práve keď sa tak krásne porozprávali s Harrym a Harry si dal sľub, že Lucius neublíži Severusovi... som zvedavá na pokračovanie, úplne strašne moc.
Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Lupina - 14.10. 2015
To jako vážně :-) No jo, Draco je v podstatě chudák. Týrané děcko, které lne ke svému jedinému rodiči. Bojím se, že příští dvě kapitoly budou dost infarktové :-) Děkuji za komentář, Zuzano.

Re: Jen krví spojeni - 41 Od: denice - 14.10. 2015
Ďábelská kapitola. Člověk je tak pěkně uhýčkaný okouzlující první polovinou, Ron nahlédne, jaký byl pitomec a všechno mezi nimi se dá do pořádku, táta a syn si tak pěkně notují: "Ten zvláštní nový pocit, že Snapeovi rozumí… a – odváží se vyslovit? – pocit ze Snapeovy strany, že Harry rozumí jemu – nějak stačil, aby zlomil jejich patovou situaci, odstranil zbytky oné ostražitosti, která je stavěla proti sobě." No, a tady měl být konec kapitoly. Protože pak už je všechno temné a šílené. Chudák Harry, chudák Severus a obávám se, že je mi líto i Draca, možná skoro stejně, jako obou předchozích. Lucius je ďádel, jednoznačně vyhrál. Jsem strašně moc zvědavá, jak z tohohle Severus s Harrym vybruslí. Fantastická kapitola, moc děkuji.
Re: Jen krví spojeni - 41 Od: denice - 14.10. 2015
Tak bych se měla naučit číst po sobě komentáře - ale ďádelský Lucius mi aspoň vrátil na tvář úsměv - i když od něj bych asi schytala Avadu :-)
Re: Jen krví spojeni - 41 Od: denice - 14.10. 2015Re: Jen krví spojeni - 41 Od: Lupina - 14.10. 2015
Že jo? Už to tam mezi těmi dvěma je! Ale protože už se nám povídka chýlí ke konci, musela v této kapitole autorka rozehrát závěrečnou scénu. Bohužel se té scény zúčastnil i Draco a jak píšeš, je chudák. Neměl šanci proti svému manipulativnímu otci. TO jsou holt týrané děti - přilnou ke svým tyranským rodičům. Bruslení chvilku potrvá :-) Děkuji moc za komentář, denice.

Prehľad článkov k tejto téme:

E. M. Snape: ( Lupina )11.11. 2015Jen krví spojeni - 45 (Závěr)
E. M. Snape: ( Lupina )04.11. 2015Jen krví spojeni - 44
E. M. Snape: ( Lupina )28.10. 2015Jen krví spojeni - 43
E. M. Snape: ( Lupina )21.10. 2015Jen krví spojeni - 42
E. M. Snape: ( Lupina )14.10. 2015Jen krví spojeni - 41
E. M. Snape: ( Lupina )07.10. 2015Jen krví spojeni - 40
E. M. Snape: ( Lupina )30.09. 2015Jen krví spojeni - 39
E. M. Snape: ( Lupina )23.09. 2015Jen krví spojeni - 38
E. M. Snape: ( Lupina )16.09. 2015Jen krví spojeni - 37
E. M. Snape: ( Lupina )09.09. 2015Jen krví spojeni - 36
E. M. Snape: ( Lupina )02.09. 2015Jen krví spojeni - 35
E. M. Snape: ( Lupina )26.08. 2015Jen krví spojeni - 34
E. M. Snape: ( Lupina )19.08. 2015Jen krví spojeni - 33
E. M. Snape: ( Lupina )12.08. 2015Jen krví spojeni - 32
E. M. Snape: ( Lupina )05.08. 2015Jen krví spojeni - 31
E. M. Snape: ( Lupina )29.07. 2015Jen krví spojeni - 30
E. M. Snape: ( Lupina )22.07. 2015Jen krví spojeni - 29
E. M. Snape: ( Lupina )15.07. 2015Jen krví spojeni - 28
E. M. Snape: ( Lupina )08.07. 2015Jen krví spojeni - 27
E. M. Snape: ( Lupina )01.07. 2015Jen krví spojeni - 26
E. M. Snape: ( Lupina )24.06. 2015Jen krví spojeni - 25
E. M. Snape: ( Lupina )17.06. 2015Jen krví spojeni - 24
E. M. Snape: ( Lupina )10.06. 2015Jen krví spojeni - 23
E. M. Snape: ( Lupina )03.06. 2015Jen krví spojeni - 22
E. M. Snape: ( Lupina )27.05. 2015Jen krví spojeni - 21
E. M. Snape: ( Lupina )20.05. 2015Jen krví spojeni - 20
E. M. Snape: ( Lupina )13.05. 2015Jen krví spojeni - 19
E. M. Snape: ( Lupina )06.05. 2015Jen krví spojeni - 18
E. M. Snape: ( Lupina )29.04. 2015Jen krví spojeni - 17
E. M. Snape: ( Lupina )22.04. 2015Jen krví spojeni - 16
E. M. Snape: ( Lupina )15.04. 2015Jen krví spojeni - 15
. Fan Art: ( Lupina )08.04. 2015Harry Snape
E. M. Snape: ( Lupina )08.04. 2015Jen krví spojeni - 14
E. M. Snape: ( Lupina )01.04. 2015Jen krví spojeni - 13
E. M. Snape: ( Lupina )25.03. 2015Jen krví spojeni - 12
E. M. Snape: ( Lupina )18.03. 2015Jen krví spojeni - 11
E. M. Snape: ( Lupina )11.03. 2015Jen krví spojeni - 10
E. M. Snape: ( Lupina )04.03. 2015Jen krví spojeni - 9
E. M. Snape: ( Lupina )25.02. 2015Jen krví spojeni - 8
E. M. Snape: ( Lupina )18.02. 2015Jen krví spojeni - 7
E. M. Snape: ( Lupina )11.02. 2015Jen krví spojeni - 6
E. M. Snape: ( Lupina )04.02. 2015Jen krví spojeni - 5
E. M. Snape: ( Lupina )28.01. 2015Jen krví spojeni - 4
E. M. Snape: ( Lupina )21.01. 2015Jen krví spojeni - 3
E. M. Snape: ( Lupina )14.01. 2015Jen krví spojeni - 2
E. M. Snape: ( Lupina )07.01. 2015Jen krví spojeni - 1
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )30.10. 2014Jen krví spojeni