Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Jen krví spojeni

Jen krví spojeni - 37

Jen krví spojeni
Vložené: Lupina - 16.09. 2015 Téma: Jen krví spojeni
Lupina nám napísal:

Autor: E. M. Snape                Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2027554/37/In-Blood-Only

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 37. Nejhorší z pastí

Snape byl poslední dny docela slušný, soudě podle určité míry prostoru, který Harrymu dopřával při studiu temných svazků, a podle obsahu odpovědí na občasně vznesené dotazy na to či ono kouzlo. Nikdo jej nenavštěvoval, ani Zmijozelové ne, a když Harry pobýval v jeho komnatách, cítil se téměř jako by byl v nějakém izolovaném koutě a celý svět na něj už dávno zapomněl; téměř i on sám dokázal zapomenout na svět.

Když si v knihovně sbíral knihy, aby se vydal na cestu ke Snapeovým komnatám a k hodině nitrobrany, nenaplňovala jej všeprostupující hrůza z nedělního odpoledne. Snape mu nařídil pročistit si mysl a on se o to skutečně pokusil. Neúspěšně, samozřejmě, ale to mu stačilo, aby vstoupil do Snapeova kabinetu a čelil Mistru lektvarů jen s tou nejmenší úzkostí.

„Pottere,“ přivítal jej Snape a vytáhl hůlku. „Cvičil jsi?“

„Jo,“ odvětil Harry a vytáhl svou vlastní, jen co odložil knihy na židli.

Snape si jej cynicky prohlédl. „Uvidíme.“

Po hodině Snapeova prolamování se do jeho mysli se zhroutil na židli, aby se vzpamatoval, a nepřítomně sledoval, jak profesor z přilehlého skladu vytahuje kouřící lektvar.

„Toto musím brzy doručit,“ rychlým pohledem temných očí Snape zhodnotil Harryho stav. „Potřebuješ ode mne něco?“

„Co je to?“ zeptal se Harry a přemýšlel, proč mu ten kouřící lektvar přijde povědomý.

„Toto?“ otázal se Snape líně a očima přešel k poháru. Objevil se v nich hrozivý záblesk. „To je Lupinův vlkodlačí.“

„Aha. Zapomněl jsem.“

Harry si promnul čelo, nad čímž se Snape zamračil.

„Co tvoje jizva?“

Harry pokrčil rameny; bolela, ale nijak neobvykle. „V pohodě. Nemyslím, že dnes potřebuju uklidňující lektvar.“

Snape si jej prohlédl klinickým zrakem. „Modřiny ještě nezmizely. Mám mast, která by na to mohla pomoci.“

„Ne, díky,“ odmítl Harry. „Stejně už se to skoro vyléčilo.“

Snape se posadil naproti němu a klidně jej pozoroval. „Dostala se ke mně informace, že ses tehdy rval s Weasleym. Asi už teď chápu, proč se zdráháš jej uřknout.“

„Ne jen proto, že jde o Rona,“ odvětil Harry rychle. „Nechci zranit nikoho z Bradavic.“

Poznal, že to prohlášení staršího muže podráždilo.

„Musím pochválit tvůj vkus na kamarády,“ posmíval se Snape. „Podle toho, co jsem zaslechl, obvinil tě ze žhavého milostného románu s Dracem?“

Harry zrudl. „Jo, no, vy zrovna máte co mluvit o kamarádech. Váš nejlepší kamarád v Bradavicích byl Lucius Malfoy.“

Snape po něm střelil podrážděným pohledem.

„Asi byl mým ‚nejlepším kamarádem‘. Ale na druhou stranu nebyl celebritou,“ protáhl. „Neměl jsem houf obdivovatelů, co soupeří o moji pozornost. Kdybych byl v jiné situaci, byl bych mnohem prozíravější ve svém úsudku.“

„Kdybyste byl v jiné situaci?“ opakoval Harry. „No, a co vaše jiná situace hned po Bradavicích, když jste se rozhodl kamarádit s Pánem zla a jeho Smrtijedy?“

Jakmile ta slova vypustil, už jich litoval; poznal, že překročil hranici a čekal, že ho za to Snape prokleje.

Ale ten jej jen sledoval se zvláštním nedostatkem emocí.

„Nerozhodl jsem se následovat Pána zla jen proto, že mi chyběla společnost. Musel bys být Zmijozel, abys pochopil přitažlivost přátelství založeného na vzájemném prospěchu.“

„Klobouk mě chtěl poslat do Zmijozelu,“ vypadlo z Harryho. „Tak mi to zkuste vysvětlit.“

Ta informace Snapea překvapila. „Do koleje?“

„Přemluvil jsem ho. Ale představte si – mohl jste uvíznout se synem Jamese Pottera ve Zmijozelu. Vsadím se, že byste to miloval.“

„Ano, mohl bych v tom najít jisté potěšení,“ usmál se Snape temně; Harryho uším ten tón zněl poněkud zlověstně. Ale než se mohl otřást nad možným mučením, které hrozilo jeho prvňáckému já, Snape dodal: „Velmi pravděpodobně by se tvá přítomnost v mé koleji ukázala otravnějšívíc pro mě než pro tebe. Jsi nesmírně všetečný kluk.“

Harry protočil očima. „Při první příležitosti byste mě vyloučil ze školy. Teď bych byl asi u Dursleyových… Ale na druhou stranu byste mohl snadněji přijmout zjištění, že jsem váš syn, kdybyste věděl, že jsem Zmijozel.“

„Velmi pravděpodobně,“ přiznal Snape neochotně, ale Harry si všiml, že se tváří samolibě, když se opřel. „Vždycky jsem věděl, že bych nemohl zplodit plnohodnotného Nebelvíra.“

Ta slova Harryho podráždila. Ale než mohl povstat k obraně své koleje, Snape pokračoval: „Pokusím se ti to tedy vysvětlit; Lucius Malfoy a já jsme byli přátelé a naše přátelství jako takové naplňovalo naše vzájemné požadavky. Jako student jsem ve Zmijozelu potřeboval vlivného spojence a on potřeboval poskoka s jistou mírou mazanosti, aby podporoval jeho prefektství. Jako dospělého mě pozval do řad stoupenců Pána zla a v jejich očích mi dodal jisté úrovně postavení; na oplátku požadoval mocné spojenectví proti soupeřům z oněch řad. Naše přátelství bylo založeno na skutečnosti, že jsme naplňovali vzájemné potřeby. Konec přátelství nastal, když mě okolnosti donutily postavit se proti němu otevřeně. Tehdy jsem si už uvědomil, že nadále nepotřebuji jeho dobrou vůli, abych si udržel postavení v kruhu Pána zla.“

„Tak proto se pokusil vás zabít,“ dumal Harry. „Přátelství pro Zmijozela končí, když už se navzájem nepotřebujete, co?“

„Částečně.“ Snape po něm střelil blahosklonný pohled. „Jistě chápeš, proč jsem si jej svými činy o prázdninách nejspíš znepřátelil.“

„No, jistě. Seslal jste na něj Cruciatus.“

„Víc než to, Pottere. Ponížil jsem ho. Za použití síly jsem jej vyhodil z domu a úspěšně jsem odolal jeho pokusu uplatnit absolutní moc nad mými záležitostmi stejně jako nad tvými. Mezi námi vzniklo několik sporných bodů. A mé odmítnutí podvolit se jeho vůli znamenalo poslední anomálii, kterou už nemohl déle tolerovat.“

Harry jej zvědavě sledoval. Profesor Snape, kterého potkával ve třídě, byl vrčící, neoblomný diktátor; nedokázal si jej představit jako loutku někoho jiného.

„Proč jste to toleroval tak dlouho?“ vyhrkl. A proti svému přesvědčení pokračoval: „Prostě si vás neumím představit jako Grega Goyla Draca Malfoye, jestli víte, co tím myslím.“

Snape se na něj úkosem, chladně podíval. „Nebo Ronalda Weasleyho HarryhoPottera?“ vrátil mu posměšně.

Harry sebou trhl; věřte Snapeovi, že zasáhne bolavé místo.

„Ron a já takoví nejsme,“ odsekl. „A vy to víte.“

Zvlášť ne teď.

„Nedívej se na mě tak uraženě. Zasloužíš si to za své přirovnání mého mladšího já k tomu slaboduchému hulvátovi Goylovi!“ zahartusil Snape.

Harry se přinutil být zticha, jen aby se vyhnul konfrontaci.

Snapeův tón zhořkl. „A co se týká proč… Nu, hochu, měl jsem v patách gang Nebelvírů, kteří se bavili mým týráním. Podobnému výsměchu bych čelil i ve Zmijozelu, pokud bych nezískal přízeň jednoho z nejmocnějších. Byl jsem neatraktivní, netaktní a mnohem inteligentnější než mí vrstevníci, přesto nedostatečně mazaný, abych zakryl, že si to uvědomuji. Určitě chápeš, proč jsem byl předmětem zesměšňování. Jakkoliv arogantní a sebestředný Lucius Malfoy byl, ušetřil mě sedmi velmi nesnesitelných let. Víc než šťastně jsem mu sloužil; bylo to daleko milosrdnější než alternativa.“

Do Harryho myšlenek vplul Siriusův posměšek o Snapeovi jako psíčkovi Luciuse Malfoye a přikrčil se při tom. Nemohl si pomoci a přemýšlel o Dudleym a jeho gangu a ucítil záchvěv viny, že tohle všechno vytáhl.

„Chápu… opravdu.“ Cítil se, jako by Snapea nějak ztrapnil, proto se zhluboka trhaně nadechl a nabídl: „Dudley a jeho gang měli ve zvyku mlátit mě a kohokoliv, kdo se pokusil se mnou spřátelit. Kdyby byl ke mně někdo milý, nebo mě nějak chránil, taky bych byl dost vděčný.“

Cítil, jak mu při těch slovech hoří tváře. Nemohl uvěřit, že se právě svěřil Snapeovi.

Černé oči na něm stále těžce spočívaly a Harry sebou vnitřně trhl, jak čekal na Snapeovo zesměšnění. Takové strasti naší ubohé celebrity…

„Tví příbuzní to neměli dovolit,“ řekl Snape klidně.

Harry nemohl uvěřit, co právě slyšel; sotva se odvážil dýchat. A další slova jej šokovala ještě víc.

bych to určitě nedovolil.“

Harryho přemohla podivná směs úzkosti a rozpaků. Zíral na svoji ruku, pevně svírající okraj Snapeova stolu, a snažil se ignorovat vtíravý pocit, jak jej pozorují všechny ty mrtvé, slizké věci ve Snapeových sklenicích.

„Ať nenabydeš špatného dojmu,“ pravil muž rozhodně hlasitěji, což dalo vědět, že opouštějí nebezpečné téma, „chtěl bych zdůraznit, že jsem Luciusi Malfoyovi nebyl až tak nechutně vděčný, abych se stal Smrtijedem čistě z jeho rozmaru. Byl bych nerad, kdybys z toho vyvodil takový závěr.“

„Já vím,“ Harryho překvapilo, že si to Snape myslel. „Taky jste to asi chtěl vrátit Jamesovi, že? Pomstít se? A vsadím se, že jako čistokrevný a s otcem, co byl – takový, jste byl vychovaný, abyste celé té záležitosti s čistou krví věřil. A asi se vám líbila moc a síla.“

„Ano,“ přiznal Snape zvláštním tónem. „To byly důležité faktory.“

Harry jej pozorně sledoval a v hlavě se mu zrodila myšlenka, kterou prostě nemohl nechat být.

Věděl, že by se neměl ptát… Ale nemohl si pomoci. Ne s tímto.

„Že jste tomu přestal věřit, za to mohla moje matka? Byla to ona, kdo změnil vaši víru ve Voldemorta?“ Slova se z něj hrnula. „Cítil jste k ní něco, i když byla mudlorozená? Myslím tím – vím, že jste řekl, proč, ech – proč s vámi šla. Ale nikdy jste neřekl, proč jste to dovolil. A ona vás ve škole bránila…“

Harryho slova se vytratila, když si všiml nebezpečného záblesku ve Snapeových očích.

„Nebylo by to malebné?“ ušklíbl se Snape. „Jaká pohádka – tvá matka a otec spojeni láskou… Tvá svatá matka vykupuje tvého příšerného otce z jeho ubohých přečinů pouze sladkým nektarem svého polibku.“

Harry jej sledoval s neblahým tušením.

„Jsi muž, Pottere,“ pokračoval Snape kousavě, „jistě je ti jasné, že panic se vzbouřenými hormony bude nanejvýš ochotný vyhovět atraktivní ženě, která jej poctila svojí pozorností. A že v té pozornosti byla značně liberální.“

Harry cítil nával horké krve v obličeji. „Už mi nic dalšího říkat nemusíte,“ procedil skrz zaťaté zuby. „Chápu to.“

„Mé zběhnutí nemělo nic společného s Lily Evansovou!“

Její jméno prakticky vyplivl a v náhlém záblesku pochopení Harrymu došlo, že zmíněním své matky se dotkl zvlášť citlivého místa. To zjištění utlumilo jeho vlastní vzrůstající hněv.

„Jak už se to stává, dostalo se mi obzvláště nevítaného daru v podobě vybraného chování Pána zla,“ pravil Snape a na čele mu zuřivě tepala žíla, „čímž se změnila má loajalita. Tvá matka neměla naprosto žádný vliv na mé rozhodnutí.“

„Dobře, věřím vám,“ reagoval Harry rychle. „Opravdu. Nebylo to o mé mámě.“

Snape zmlkl a zamračil se.

„Už ji nikdy nezmíním, dobře, pane profesore?“

Snape rychle uhnul očima.

„Když jsi teď svým žvaněním promarnil až příliš mého času,“ zněl chladně a popadl kouřící vlkodlačí lektvar, „laskavě mě omluv. Musím dát vlkodlakovi jeho lektvar.“

„Aha. Dobře. Omlouvám se.“ Zatímco Snape netrpělivě čekal, Harry si sebral plášť a do chodby se pak vlekl jen pár stop za profesorem. „Vyřiďte Remusovi, že jej pozdravuju.“

Snape se najednou zarazil a zvláštně se na Harryho podíval. „Už s ním zase mluvíš?“

Harry pokrčil rameny, jak jej celá ta záležitost přiváděla do rozpaků. „Jo. S Lupinem – se tak nějak snažíme věci urovnat.“

Pak Snape provedl cosi podivného. Poplašeně pohlédl na pohár v ruce a hůlkou jej znenadání nechal zmizet.

„Profesore?“ zeptal se zmatený Harry.

„Jen – hmyz. V lektvaru.“ Snape na něj vrhl pohled, o němž by chlapec přísahal, že je ostražitý. „Musím obstarat další dávku. Omluv mě.“

Bez dalšího sbohem se profesor otočil a vyrazil do kabinetu. Popletený Harry zamířil do Nebelvíru.

ooOOoo

Snape se zdržel, když Lupin usrkával svého vlkodlačího lektvaru. Ten však vycítil pečlivý dohled a vzhlédl.

„Ještě jsi zde? Čekáš, až jed začne působit, Severusi?“ zažertoval Lupin slabě.

„Ne,“ s lítostí přiznal Snape.

„Jak se Harry drží?“ zeptal se Lupin tiše. „Slyšel jsem, že Hermioně poslali pro odborníka z Malajsie.“

„Synovi se daří dobře,“ pronesl Snape chladně, „navzdory tvému nejlepšímu úsilí.“

Lupin ostře vzhlédl. „Co prosím?“

Snape zavrčel: „Vím, co jsi mu řekl… Že jsi ho prakticky obvinil ze zabití Blacka.“

Lupin zbledl, ale neztratil vyrovnanost. „Co jsem Harrymu řekl, bylo velmi nespravedlivé. Za to jsem se mu omluvit. Snažím se s ním udobřit.“

„Varoval jsem tě, abys ani slovo necekl,“ zavrčel Snape. „Kdyby ten kluk nebyl tak shovívavý, měl bych sto chutí ti vlkodlačí říznout expektoransem(1).“

Mimo jiné…

Remus si protřel dlaní oči a v unavených rysech jeho tváře se zračila vina a vyčerpání. „Také bys k tomu jako jeho otec měl plné právo. Vím, že jsem ho strašlivě zranil. Opravdu se kvůli tomu cítím hrozně.“ Povzdechl si a oči znovu otevřel. „Mohu jen říct, že mě to donutilo vyrovnat se s tím, co se stalo Siriusovi. A už se to znovu nestane, Severusi. Složím ti kouzelnickou přísahu, jestli chceš.“

„Štěstí… pro tebe,“ ucedil Snape nebezpečně. „Varuji tě, Lupine, jestli si před tím klukem znovu pustíš pusu na špacír, budeš nepříjemně překvapen.“

„A zasloužím si to,“ odvětil Remus a sledoval jej s podivným výrazem, který připomínal téměř respekt. „Víš, že jsem Harryho nikdy nechtěl zranit. To jsem ti říkal.“

Snape zavrčel. Neochotně si vzpomínal.

„Vběhl by přímo do bitvy, Severusi. Zabili by ho,“ zašeptal Lupin. „Tolik jsem se zlobil. On prostě někdy věci nedomýšlí.“

Jeho výraz potemněl a Lupin se zahleděl do odlehlého rohu místnosti, jako by jej lapil nějaký vzdálený stín.

„Před Bradavicemi neměl snadný život. Někdy se bojím, že o sobě smýšlí stejně jako o něm ti mudlové. Myslí si, že musí dokázat, že je nás hoden. Neuvědomuje si, že i když nezachrání den, tak ho pořád budeme mít rádi.“

Snape chtěl prudce skočit do Remusova proslovu slovy o tom, jak je kluk obvykle obklopený hordou obdivovatelů, ale druhý muž se zdál slepý.

„Bojím se, že jednoho dne zajde tak daleko, že se opravdu nechá zabít.“ Lupin si usrkl z vlkodlačího lektvaru a nad jeho chutí se otřásl. „A hlavně se obávám důvodu, proč se o sebe nebojí.“

Snape se podíval na Lupina ostře, jak jej najednou napadlo, jestli se ten chlap nějak nedozvěděl o tom, co se Harry pokusil udělat, jak se málem zničil, jen aby zabil Belatrix Lestrangeovou.

Ale vtom si uvědomil – ne, Lupin to nevěděl. Jen Harryho znal.

Do Severuse se vkradl zvláštní pocit. Žárlivost kvůli tomu, jak vlkodlak dobře rozuměl té chlapcově stránce, kterou on sám tak docela nechápal, v něm doutnala stále. A nyní se zároveň přidal neznámý pocit spřízněnosti, vědomí, že Lupin ze všech lidí na světě s ním sdílí stejné obavy, že Lupin rozumí.

„Kluk se nevhodně zapletl s Nymfadorou Tonksovou,“ přiznal Snape, aniž by si byl vlastně jistý, proč cítí potřebu to druhému muži říct. Lupinovi se oči rozšířily šokem, zatímco Snape pokračoval: „Než zemřela, přesvědčil se, že ji miluje.“

Druhý muž na něj s nevírou zíral. „Tomu nemůžu uvěřit.“

„Ale ano, je to pravda,“ pronesl Snape temně. „Viděl jsem to v jeho mysli.“

Sledoval, jak Lupinovou tváří přeběhlo porozumění a nemilosrdně dodal: „Nechce o tom mluvit, ale hádám, že tvé obvinění odpovídá dni, kdy ztratil lásku svého života.“

Lupinovy rysy se zkřivily. „Ach, Merline, Harry…“ V té chvíli vypadal tak zničeně, jak ho Severus nikdy neviděl.

Snape se temně usmál, užíval si to. „Dopij svůj lektvar, Lupine.“

Díval se, jak Lupin třesoucí se rukou přibližuje nápoj ke rtům, a věděl, že jeho slova jej zranila mnohem víc, než cokoliv by mu přidal do poháru.

ooOOoo

„Severusi, musíme si promluvit.“

Příštího večera Snape vzhlédl od večeře a zjistil, že nad ním stojí Brumbál s ponurým výrazem ve tváři.

„Doprovoďte mě do kanceláře,“ zašeptal Brumbál a počkal na něj, než se vydá ke dveřím.

Tvářil se velmi vážně a Snape okamžitě věděl, že má špatné zprávy. Vzápětí jej napadlo, jestli neztratili dalšího člena Řádu. Doufal, že je to Moody.

„Z Ministerstva kouzel jsem obdržel nějaké nešťastné zprávy týkající se jednoho studenta vaší koleje,“ začal Brumbál vážně a složil své stařičké tělo do křesla. „Rád bych, abyste mu tu novinu sdělil nejdřív vy a ne Denní věštec.“

„O koho jde?“ zeptal se Snape s podníceným zájmem.

„Dnes odpoledne byla ve svém domě nalezena mrtvá Narcisa Malfoyová,“ informoval jej Brumbál a Snape cítil, jak mu v žilách tuhne krev. „Minulou noc se nedostavila na nějakou společenskou akci. Také se pohřešuje zaměstnanec ministerstva – Julian Noailles. Existuje podezření, že má co dočinění s její smrtí. Naposledy byl spatřen v blízkosti jejího domu.“

„Je mrtvý,“ okamžitě pravil Snape a věděl, že má pravdu. „Je za tím Lucius. Musel se těla zbavit, aby ze sebe setřásl podezření. Zabil je oba.“

Na Brumbálův zvídavý pohled Snape dodal: „Měli spolu poměr.“

A živě si vybavil poslední příležitost, kdy viděl Luciuse. On i Belatrix se mu vysmívali kvůli chování jeho manželky. Teď plně pochopil pohled na jeho tváři, když už posměchu narostlo až příliš.

„Co je víc ponižující? Ona nedostatečnost, která od tebe ženu odehnala, nebo tvé lhostejné přijetí jejího dalšího milence?“

Právě toho večera se Lucius musel rozhodnout k vraždě své manželky.

V jeho paměti tančil obraz mladého Luciuse a Narcisy, jak se na sebe usmívají přes tasené hůlky. Když proti ní stál v souboji zmijozelských, vždy ji nechal vyhrát. Severuse to nekonečně iritovalo; kvůli svému postavení podržtašky si musel vždy vsadit na Luciuse a kdykoliv si na to stěžoval, Lucius se stal sentimentálním a začal vrkat cosi o ‚ceně lásky, drahý příteli‘.

Nyní Snape s chladnou jistotou věděl, že se právě dostali do poslední fáze nepřátelství. Lucius zavraždil vlastní manželku – ženu, kterou vroucně miloval – a Severuse z toho bude vinit. Nebude mít klid, dokud nezabije Severuse, dokud nezabije Septimuse. Tímto vyhlásil finále, jako by je napsal na pergamen a podepsal vlastní krví.

„Toto ale nebude verze pro Draca,“ sledoval jej vážný Brumbál. „Ministerstvo věří, že šlo o jednostranné poblouznění. Nesmíte mu říct cokoliv jiného.“

„Proč?“ zeptal se Snape. „Mezi Smrtijedy je ta aféra všeobecně známá. Určitě na to přijde.“

„Protože jde o šestnáctiletého chlapce, který právě ztratil matku.“ Brumbálův hlas byl chladný. „Nenechám vás ten smutek zhoršit, ne, dokud to nebude nezbytně nutné.“

„Chápu,“ reagoval Snape sarkasticky. „Ušetříte jej bolesti ze zjištění pravdy.“ Otočil se a zamířil ke dveřím. „Ten chlapec není tak chytrý jako jeho otec, ale také není blázen. Přijde na to. Zaslechne klepy.“

„Věřím, že ne od vás,“ pravil Brumbál přísně.

Snape se po něm ohlédl s chladným pohledem. „Budu… jemný. Ale připadá mi zvláštní, že chcete, aby kluk i dál miloval a ctil svého otce, který mu právě zavraždil matku.“

„Dokud zůstává Lucius uprchlíkem a Draco v naší pravomoci,“ mluvil dál Brumbál, „Luciusův čin by jej ještě víc zranil. Dopřejte tomu chlapci období truchlení. Pak mu pravdu nějak sdělíme.“

Snape v duchu Brumbála proklel za jeho směšný soucit, za jeho potřebu poskytnout přístřeší i těm nejhorším dětem.

Avšak jakkoliv jej to dopalovalo, nebyl zvyklý se řediteli vzpírat. „Pak tedy v hlídání mladého pana Malfoye budeme pokračovat?“ zeptal se rezervovaně.

„Už jsem sestavil tým členů Řádu, aby jej střežili během pohřbu.“

Snapeovi se srdce v hrudi silně sevřelo. „Vy mu dovolíte odejít?“

„Nemohu nějak opodstatněně zabránit chlapci, aby se zúčastnil pohřbu své matky,“ Brumbálův tón jej měl zjevně uklidnit. „Rodina požadovala Dracovu účast bez doprovodu; chtějí soukromý obřad, jen rodinnou záležitost. Členové Řádu tam půjdou diskrétně, v utajení.“

A Snape to najednou uviděl, předestřel se před ním celý Luciusův plán. Lucius Narcisu zabil pro víc než jen z vášně; šlo o akt nejchladnějšího výpočtu. Věděl, že není nic nezlomnějšího, než je smrt rodiče, co by stáhlo syna z Bradavic. Věděl, že Narcisina rodina nebude chtít nikoho jako Severuse nebo bystrozory, aby narušili jejich soukromý smutek. Udělal to, aby opět dostal do rukou svého syna.

V žaludku ucítil hrozný, svíravý pocit. „Uvědomujete si, proč to dělá,“ zachraptěl Snape. „Uvědomujete si, že jestli se nám chlapec dostane z dosahu, Harry a já – my oba –“

„Udělám vše, abych zajistil, že se to nestane,“ slíbil Brumbál tiše a předklonil se. „Ale jeho odchodu nemohu zabránit. Ministerstvo by zasáhlo. A nemohu ignorovat přání rodiny.“

Dlouze si dívali do očí, přičemž si Snape náhle uvědomil, proč byl Brumbál tak vážný, uvědomil si, v jak bezmocné pozici se ocitli. Vše, co podnikli pro zajištění Draca, bylo neoficiální, mimo dohled Ministerstva kouzel. Šlo o jednu ze situací, kdy nemohli vyvinout žádný tlak a Draca před Luciusem plně zaštítit.

„Musíte mi dovolit říct mu pravdu,“ dožadoval se Snape vehementně. „Musí to vědět.“

„Změní to něco, Severusi?“ zeptal se Brumbál. Modré oči zjemněly soucitem a hlas měl skoro smutný. „Opustil by svého otce, kdyby znal pravdu?“

A Snape si najednou připomněl ten zbožňující, téměř fanatický lesk šedých očí, když chlapec mluvil o svém otci, tu absolutní oddanost inspirovanou roky důrazného formování. Lucius Draca vychoval, aby uctíval svého otce, a Draco by se od něj nikdy neodvrátil. Ani kvůli své matce.

„Ne,“ přiznal Snape s nepříjemným pocitem zděšení.

Brumbál smutně přikývl. „Tak nezničme další duši, pokud nemusíme.“

ooOOoo

Draco vypadal nabručeně, blonďaté vlasy měl netypicky rozcuchané, když jej Snape povolal ze zmijozelské koleje. Zvážil, zda jej nemá přivést do svých komnat, ale místo toho zvolil kabinet, jelikož se bál Dracovi ukázat svůj osobní prostor.

Opatrně mu vysvětlil ministerskou verzi přehledu událostí a sledoval šok opanovávající Dracovu bledou tvář.

„Je mi to hluboce líto, Draco,“ řekl Snape tiše. „Pan ředitel vás ráno odvede na spěšný vlak, kde na vás bude čekat rodina.“

Chlapec upadl do příliš hlubokého šoku, aby mohl mluvit. Když se Snape ztratil a pak se vrátil s uklidňujícím lektvarem, doufal, že chlapce utlumí dřív, než dojde k výbuchu. Ten dávku automaticky vypil.

Sledování Dracova ohryzku při polykání podnítilo v Severusovi temný nápad, který nemohl okamžitě odvrhnout.

Chlapec zvolna položil hlavu a zavřel oči. Zpod víček mu vytékaly tiché slzy a kapaly na stůl.

Snape tiše jako černý přízrak vstal z křesla a vklouzl do zadní části svého kabinetu. Očima přeběhl lektvary ve skříních, až mu pohled padl na kovově šedý flakonek.

Absynia. Proč jinak by ji vyvinul, pokud ne kvůli takovéto situaci?

Kradmo pohlédl na Draca, ztraceného u stolu ve svém žalu, a pak opět zvážil lahvičku.

Bude muset uvařit novou dávku; dosud si nebyl jistý, jak dlouho zůstane jedna šarže účinná. Zabere mu to celou noc; bude mít štěstí, jestli stihne zchladnout včas. Ale jakmile Draco užije alespoň pár doušků, no… pak již nebude záležet na Luciusově postupu. Ten by riskoval hodně pro dosažení vítězství, ale neriskoval by svého syna. A jen se Severusovou pomocí – pečlivou aplikací protijedů – zajistí Dracovo přežití týden po týdnu.

Snape tiše shromáždil ingredience a příležitostně pohlédl na Draca, aby se ujistil, že chlapec si jej nevšímá. Draco však neměl zájem o Severusovo počínání. Stočil se do klubíčka na židli a špičatou bradu si opřel o kolena, zatímco mu slzy stále stékaly po tvářích.

„Musím dodělat nějaké lektvary, Draco. Řekněte si, pokud budete cokoliv potřebovat,“ pobídl jej Snape. „Asi by bylo nejlepší, pokud byste na noc zůstal zde. Vykouzlím vám pohodlné křeslo.“

„Jsem v pořádku,“ zamumlal Draco, ale neobtěžoval se nic namítat, když se židle přeměnila do luxusního křesla. Jen se hlouběji stočil do polštářů a vypadal malý a velmi ztracený.

„Chtěl byste něco na čtení? Nebo k jídlu či pití?“ zeptal se Snape, jelikož doufal v nepřerušované vaření.

„Ne,“ odmítl Draco slabě. „Jsem v pohodě.“

„Výborně. Na stole je další uklidňující lektvar, pokud jej budete potřebovat. Nebo povzbuzující doušek v horní zásuvce. Použijte je dle uvážení.“

Sledoval, jak Draco vrhl apatický pohled na stůl a hlavou klesl na opěradlo křesla.

Snape jej tam zanechal zírat do zdi se slzami stékajícími po tvářích a vydal se uvařit jed, kterým ukončí jeho budoucnost.

ooOOoo

„Draco – vzbuďte se.“

Dracovy oči se pomalu otevřely a on se sklíčeně rozhlédl po místnosti. Snape jej sledoval, jak doufal, laskavým pohledem – nebyl moc dobrý v projevování soucitu.

„Je skoro sedm třicet. Pan ředitel vás za chvíli vyzvedne,“ pravil Snape a sledoval, jak se do Dracových očí vkrádá devastace, když plně pochopil, že to všechno nebyl jen zlý sen. „Myslel jsem, že byste rád nejdříve něco snědl.“

Draco zavrtěl hlavou. „Ne, jsem – v pohodě.“ Těmi slovy se zajíkl a do očí mu vhrkly slzy.

„Alespoň něco vypijte. Musíte být vyprahlý,“ pobídl jej Snape tiše, natáhl ruku a v uklidňujícím gestu jej pohladil po blond vlasech. „Dýňový džus? Čaj?“

Chlapec na něj dlouze zíral, a aby věci uspíšil, Snape pokračoval: „Tedy dýňový džus, jestli nic nenamítáte.“

Draco apaticky pokrčil rameny, ale Snape si byl jistý, že teď by vypil cokoliv. Znovu chlapci prohrábl vlasy zdánlivě láskyplně, způsobem, který si pamatoval od Luciuse Malfoye a Harryho.

„Jakákoliv temnota vás obklopuje, Draco,“ zašeptal a vnitřně se ušklíbl, jak směšně to zní, „vždy existuje světýlko naděje. Na konci z vás bude silnější člověk.“

Chlapec mechanicky přikývl pod jeho rukou a Snape se na něj laskavě usmál, načež se postavil.

Jen před pár minutami lektvar téměř zchladl a už jej nalil do lahvičky, aby zbytek procesu proběhl v ní. Zavřel dveře oddělující jej od Draca a mávl hůlkou, aby vyčaroval sklenici dýňového džusu. Sáhl po Absynii, když jej zaskočil pohyb za zády.

„Hej!“ zašeptal Harry, stáhl ze sebe neviditelný plášť a nechal jej viset v ruce.

Snape na místě ztuhl, ruku nataženou kesbírce jedů. Měl pocit, jako by mu někdo sevřel srdce do svěráku a stiskl; nemohl dýchat. Harry je tady. Harry byl tady. Harry viděl.

Jeho syn před ním stál, zíral na něj, jako by ho nikdy předtím neviděl. Snapea ty zelené oči paralyzovaly, děsily do hloubky jeho bytí tím, co o něm teď Harry ví. Cokoliv si o Snapeovi myslel dřív, za toto mu nikdy neodpustí; pokud si dřív myslel, že je Snape monstrum, teď to věděl.

A Severus si uvědomil, že i kdyby zakřičel: „Dělám to pro TEBE. VŠECHNO to dělám pro TEBE, TY PITOMČE!“ Harry pro to nebude mít nikdy omluvu. Harry mu to nikdy neodpustí.

Mučení Luciuse Malfoye byla jedna věc. Plánování vraždy Luciusova šestnáctiletého syna bylo nekonečně horší. A Harry pozná ten lektvar. Pozná přesně, co Snape chystá.

Harry na něj stále hleděl s tím podivným výrazem a Snape si uvědomil s pocitem hluboké, vířící nevolnosti, že není nic, čím by to změnil. Ruku nechal spadnout k boku. Cítil, jak ty zelené oči pronikají do podstaty jeho duše a nenalézají nic než odpad.

„Co teď řekneš, Pottere,“ pravil rezignovaně.

„Přišel jsem –“ Harry mávnul k plášti, ale stále upřeně sledovalSnapea, „zapomněl jsem včera, ehm, učebnici přeměňování. A chtěl jsem si ji vyzvednout před vyučováním. Viděl jsem –“

Bezmocně ukázal Dracovým směrem, ale oči ze Snapea neodvrátil.

Ale Snape v nich neviděl odsouzení, když se odvážil je prozkoumat. Žádné znechucení. Cosi jiného, cosi, co na něj nikdy dřív nebylo namířeno.

„Nechtěl jsem špehovat. Chtěl jsem vypadnout, ale on se vzbudil a já nemohl jen tak otevřít dveře… Ale stejně, já – ehm, já jen chtěl, abyste věděl,“ Harry byl trochu bez dechu, „že to, co tu děláte pro Draca, je vážně dobrá věc.“

Snape na něj zíral a jako by mu mozek oslnilo světlo. „Co?“

Harry se poněkud opatrně usmál a z tepla v jeho očích se Severusovi zatočila hlava.

„Se vším, co se přihodilo s Luciusem, je od vás vážně slušné, že jste k Dracovi milý. S tím, co se stalo s jeho mámou a tak… viděl jsem noviny.“ Harry pokrčil rameny a znovu se zpola zahalil dopláště. „Jen jsem chtěl, abyste to věděl.“

Severus nemohl mluvit. Jeho syn se na něj díval stejně jako na Lupina. Jako na Blacka.

„Také,“ pokračoval Harry a krátce, s trhaným nádechem zavřel oči, jako by sbíral odvahu, „vím – uvědomil jsem si, co všechno jste pro mě udělal. Po T – T – po Tonksové –“ hlas mu zakolísal, jako by jej jen její jméno zraňovalo, „zachránil jste mi život, postaral se o mě. Opět.“

Harry ztěžka polkl a pohlédl ke dveřím, které je oddělovaly od Draca.

„Měl jsem si to uvědomit dřív. Opravdu – opravdu jste na mě dával pozor, že? Omlouvám se, že jsem to neocenil.“ Harry na něj upřel pohled. „Ale ocením.“

Snape nemohl mluvit, i kdyby se o to snažil. Zdálo se, že jakékoliv slovo, které by opustilo jeho rty, by jen uhasilo to teplo žhnoucí z očí jeho syna, jen by odhalilo, jak je odporný, jaký je pokrytec. A najednou, v této chvíli, kdy se na něj Harry díval se stejnou láskou, jakou si vyhrazoval pro ostatní, pro ty, co miloval, Severus by si mohl snadněji vyrvat srdce z těla, než to zničit.

Tak neřekl nic, uvězněný ve svém pokrytectví. Tiše sledoval, jak se Harry usmál a přes hlavu si přetáhl neviditelný plášť.

„Jestli otevřete dveře, pokusím se vyklouznout, aby mě neslyšel,“ ozval se Harryho hlas. „Omlouvám se, že jsem mluvil tak dlouho. Chystáte se mu dát lektvar?“

Lektvar.

Snapeovi se rozbušilo srdce v hrudi a mechanicky se otočil k  pečlivě seřazeným lektvarům.

„Uklidňující lektvar,“ slyšel svůj hlas dutě mu zvonit v uších. Díval se, jak jeho ruka zcela minula kovově šedý lektvar a uchopila průhlednou lahvičku.  Díval se, jak obsah nalila do dýňového džusu a rozvířila ji lehkým pohybem sklenice.

Otevřel dveře a slyšel za sebou Harryho tiché kroky. Srdce jako by se mu v hrudi kroutilo, a i když posléze položil pohár před Dracovy nevidomé oči a otevřel dveře kvůli ‚troše vzduchu‘, cítil se nesvůj, jako by tu někde Harry stále číhal.

A on určitě číhal.

Snape byl napjatý a nervózní. Pohlédl k otevřeným dveřím na chodbu. Odešel už ten kluk, či ne? Jak to pozná?

Slyšel, jak Draco polyká dýňový džus. Pořád byl čas. Prostě to Dracovi podá. Zalže o tom, co to je… Přinutí jej to požít, pokud bude muset… Jen pokud bude vědět, že je Harry pryč

A najednou se v otevřených dveřích objevil ředitel s očima upřenýma na Draca.

„Nuže, pane Malfoyi,“ pravil, „jste připraven k odchodu?“

Draco s prázdným pohledem vzhlédl a přikývl. Vstal a klidně si oblékl plášť. Ředitelův pohled prodlel na poháru. Snape, rozzuřený sám na sebe, zíral do podlahy.

Cítil na sobě Brumbálovy oči a jejich vážný zkoumavý pohled. S Brumbálovým zrakem se setkal vyzývavě, na ředitele zuřil stejně tak jako na sebe.

Nedívej se tak na mě, ty dědku! Víš, co jsem, nechal jsi ho se mnou. VĚDĚL jsi, co udělám!

Ale když na to přišlo, neprovedl to. A když si to uvědomil, udělalo se mu špatně.

Brumbál měl ruku položenou na Dracově rameni, a než se s chlapcem ztratil v chodbě, vyslal k Severusovi další zkoumavý pohled.

Snape pochmurně zíral do poloprázdného poháru od dýňového džusu a věděl, že udělal osudovou chybu.

A jak se ukázalo, opravdu udělal. Draco se ztratil během svojí cesty na pohřeb. Chlapec byl svými příbuznými nahlášen jako pohřešovaný, odveden údajně ‚osobami neznámými‘.

Lucius měl zpět svého syna. Severus věděl, že to je jen otázka času.

Udělal chybu, když Draca pustil. A ta chyba je oba zabije.

 

(1) https://cs.wikipedia.org/wiki/Expektorans

Jak poznamenává Marci: Čili že by si vykašlal plíce???

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Jen krví spojeni - 37 Od: margareta - 14.01. 2016
Vůbec se nedivím, že Lucius zabil svou manželku a jejího amanta. Miloval ji, zahrnul luxusem a ona s ním neměla ani tolik soucitu, aby své avantýry prováděla tajně. A jestli Bellatrix bude její smrti litovat, / pokud vůbec/, tak jedině jako vyschlého zdroje galeonů na drahé hábity. A být Luciusem, ještě bych přidusila Draca, aby zrušil to kouzlo, kterým z něho udělal impotenta a tím vlastně celou tu tragedii zapříčinil!!! Aby zůstal jedináčkem, stačilo sterilizační kouzlo, ikdyž Lucius ani sám evidentně o dalšího potomka nestál, to by už nějakého sourozence Draco dávno měl! A kde je psáno, že Snape nemůže Luciusovi říct, že Dracovi to Absynium dal? Děkuji, je to perfektní povídka!!!

Re: Jen krví spojeni - 37 Od: JSark - 04.12. 2015
To fakt nevyzerá dobre. Lucius je monštrum, o tom niet pochýb. Ten jed - na jednej strane logický krok na ochranu vlastného syna, na druhej rovnako ohavný čin, ako urobil Lucius. Uf. Teraz neviem, či mám byť rada, alebo sa báť.

Re: Jen krví spojeni - 37 Od: mami - 02.11. 2015
V Severusových očiach to bolo zlé rozhodnutie, Harry však nikdy nemyslel na seba, ale na dobro iných, takže v jeho očiach aj keď nevie ako to pre neho dopadne ( a taktiež nevedel, čomu vlastne zabránil) to bolo to správne.

Re: Jen krví spojeni - 37 Od: miroslava - 20.09. 2015
Luxusní kapitolka! I kdyby v této chvíli povídka končila, úplně bych věřila, že Severus s Harrym už budou napořád v pohodě. Že se oba smíří se svým rodinným poutem. No naštěstí nekončí, ale já si neumím představit jak se ten šílený zdrchmanec rozmotá. Autorka je geniální, že jo? A překladatelky taky!!!! :-) Děkuji a těším se na pokračování.
Re: Jen krví spojeni - 37 Od: Lupina - 21.09. 2015
A ono se to ještě zašmodrchá! :-) Jo, autorka je rozhodně geniální. A že si to myslíš i o překladatelkách? Tak to se dmeme pýchou :-) Díky moc za milý komentář, miroslavo :-)

Re: Jen krví spojeni - 37 Od: maria - 19.09. 2015
dakujem

Re: Jen krví spojeni - 37 Od: Folwarczna - 18.09. 2015
Šílené. A ten konec mě dostal.
Re: Jen krví spojeni - 37 Od: Lupina - 18.09. 2015
Jojo, docela nářez.

Re: Jen krví spojeni - 37 Od: Sonka234 - 18.09. 2015
Och, bože, to bolo skrátka totálne a úplne dokonalé. Jedna z najlepších kapitoliek, ale nie všetky sú famózne. Harry a Severus sú rozkošní. Scénka s jedom bola neskutočná! A ten koniec, tak to ešte len bude niečo :-O Fúha, ďakujem za ďalšiu časť a za výborný preklad. Zbožňujem túto poviedku :) ♥
Re: Jen krví spojeni - 37 Od: Lupina - 18.09. 2015
Tak ráda jsem si přečetla Tvá slova! :-) Moc mě těší, že se líbí. A děkuji za milý komentář :-)

Re: Jen krví spojeni - 37 Od: tigy - 18.09. 2015
Vážne by Severus toho Draca otrávil? A len dúfal, že Lucius sa na neho obráti o pomoc a tak potom udrží Draca nažive? Tak to je dosť riskantný kalkul s životom "nevinného". Myslím, že týmto u mňa Severus dosť bodov stratil... No, uvidíme, čo bude ďalej... Vďaka za skvelú kapitolku, Lupina! :)
Re: Jen krví spojeni - 37 Od: Lupina - 18.09. 2015
Severus by to udělal. Je to Smrtijed. A navíc to vidí jako nerovnici život nevinného Harryho a život nevinného Draca a je to jasná volba. Harryho život má vyšší váhu. I když z povídky jsem nakonec získala pocit, že Severus si morální otázky nedovolil pokládat. Ne, že by neveděl, že existují. Děkuji za komentář, tigy :-)

Re: Jen krví spojeni - 37 Od: larkinh - 17.09. 2015
To bylo smutný... sice jsem už zapomněla, co je s Dracem, proč ho chránili před otcem, ale stejně doufám, že to dopadne dobře.
Re: Jen krví spojeni - 37 Od: Lupina - 17.09. 2015
Draco byl jediná páka na Luciuse, aby na Septimuse neseslal příbuzenskou kletbu. Jakmile by proti Severusovi a Septimusovi něco podnikl, Severus by Draca zabil. A teĎ si myslí, že zůstali bezbranní... Dopadne to dobře. .-)

Re: Jen krví spojeni - 37 Od: Julie - 16.09. 2015
Tak to je vážně napínavé. Líbí se mi, jak se Harry se Severusem zbližují i jak Harry nevědomky ovlivňuje Severuse k lepšímu.Lucius je horší než jsme si myslela, ta vražda Narcisy je už trošku moc. To že Lucius dostal Draca je špatné, myslím si, že Brumbál ho vůbec neměl pouštět, je to dost velý intrikán na to, aby vymyslel jak to udělat. Situace se zdá kritická, ale věřím, že to dobře dopadne.
Re: Jen krví spojeni - 37 Od: Lupina - 16.09. 2015
Lucius, ten je, že? Zloun zlounský. No, Brumbál se teď nějak nevytáhl. Mám pocit, že počítal s Dracovou otravou. Ale neboj, ono to vážně dobře dopadne. I když ne pro všechny zúčastněné.

Re: Jen krví spojeni - 37 Od: adriaanna - 16.09. 2015
„Synovi se daří dobře,“ pronesl Snape chladně, „navzdory tvému nejlepšímu úsilí.“ no to je za všechny prachy. Mazec. Jen na Lonánka se pořád ještě nedostalo :(
Re: Jen krví spojeni - 37 Od: Lupina - 16.09. 2015
Snape válí :-D Obávám se, že na Lonánka snad dojde, až se probere Hermiona.

Re: Jen krví spojeni - 37 Od: amick - 16.09. 2015
V závěru to vypadá skoro jako bezvýchodná situace, Severus ztratil jedinou páku, kterou na Luciuse měl. Takže doufám, že do hry vstoupí ještě něco jiného. Třeba Bellatrix : je dostatečně krvelačná a Lucius jí právě zabil sestru. Harry je skvělý, že dokázal, i když nevědomky, odvrátit Severuse od otrávení Draca.
Re: Jen krví spojeni - 37 Od: Lupina - 16.09. 2015
No, zatím to vypadá bezvýchodně, že? Ale už brzy se dozvíme, jak toto dopadne. Harry rozhodně Severuse ovlivňuje. Má prostě ten dar :-) Díky za komentář, amick :-)

Re: Jen krví spojeni - 37 Od: Zuzana - 16.09. 2015
Asi som rada, že Harry Severusovi zabránil dať Dracovi ten lektvar... ale teraz sú obaja v obrovskom nebezpečenstve... Toto je poriadne krutá poviedka. Lucius naozaj chladnokrvne zabil Narcissu? Je mi z toho smutno, ale kompenzujú to Harryho slová, ktoré povedal Severusovi... aj keď asi netušil, že Snape chcel Draca otráviť.... Ďakujem za kapitolu.
Re: Jen krví spojeni - 37 Od: Lupina - 16.09. 2015
Ne, Harry opravdu netušil, co Severus chystá. Viděl v něm to nejlepší. A Severus nemohl jinak, než ten předpoklad následovat. :-) Jestli je to dobře, nebo špatně se dozvíme už brzy :-) Díky za komentář, Zuzano.

Re: Jen krví spojeni - 37 Od: prodavacka - 16.09. 2015
Ahoj Lupino, To bylo tak napínavé, že jsem sotva dýchala. Třeba se Luciovi stane nehoda dřív, než se rozkouká-přece zabil Belatrix sestru Zdraví Prodavačka
Re: Jen krví spojeni - 37 Od: Lupina - 16.09. 2015
Ano, to by se Belatrix nemuselo líbit, že? Jak to bude doopravdy si však musíme počkat :-) Díky za komentář, Prodavačko.

Re: Jen krví spojeni - 37 Od: Marti - 16.09. 2015
Zase jsem četla od začátku do konce téměř bez dechu. Je to téměř fascinující, jaký kus cesty směrem k sobě Harry se Severusem ušli. Když si vezmu jejich hovory na začátku povídky a teď... Až mám chuť držet při čtení palce, aby se to nějak nepokazilo. :-D A líbil se mi i rozhovor Severuse s Lupinem. Zdá se, že společná starost o Harryho dokáže obrousit hrany letité zášti. Asi z nich nikdy nebudou přátelé, ale mají nakročeno ke vzájemné toleranci, a to je asi víc, než v co kdo mohl kdy doufat. Teda pokud Severuse přejdou nápady říznout vlkodlačí lektvar kapkami na kašel (holt projímadlo už je okoukané...). :-D No a záležitost s Dracem - z toho mám taky špatný pocit. Netroufám si odhadnout, co z toho vzejde. Sice Harrymu dluží za svůj život, ale po Luciusovým vlivem se na to asi příliš spoléhat nedá. Těším se na pokračování!
Re: Jen krví spojeni - 37 Od: Lupina - 16.09. 2015
Obdivuju všechny, kteří si dokážou při čtení spojovat věci dohromady (i když mě by mohlo omlouvat, že jsem to prvně četla v Aj). Máš pravdu, že Draco sice dluží Harrymu za život, ale... a to ale bude už brzy hrát svoji roli! Harry má prostě dar, že lidi kolem sebe dělá lepšími. A spojuje je dohromady. Jak Severus musí nenávidět, že má cosi společného s Lupinem :-D Moc mě těší, že se líbí. A děkuji za komentář, Marti :-)

Re: Jen krví spojeni - 37 Od: denice - 16.09. 2015
Dech vyrážející kapitola - víc než z jednoho důvodu. A i když si je Severus jistý, že nezavraždit Draca pomalou bolestivou smrtí je chyba, která je je oba zabije, domnívám se, že pro něj je to hluboký převrat a vysvobození. Tohle začíná mít rozměr antické tragédie. Do konce máme sedm kapitol? Nedokážu si představit, co ještě se stane. Díky.
Re: Jen krví spojeni - 37 Od: Lupina - 16.09. 2015
:-) Rozměr antické tragédie mě pobavil :-) Ale ano, vypadá to, že tohle nemůže dobře skončit. A to nás ještě čeká jedna vypjatá scéna mezi otcem a synem. A ta bude fakt drsná. Příště ještě ne, to budeme mít na scéně poněkud vlezlého vlkodlaka :-( Díky za komentář, denice.

Re: Jen krví spojeni - 37 Od: gleti - 16.09. 2015
Opět úžasné ponoření do hlubin zmijozelské duše,kterádokáže ublížit jedním dobře zvoleným slovem. ale ani Severus není odolný vůči láskyplnému teplu v Harryho očích.
Re: Jen krví spojeni - 37 Od: Lupina - 16.09. 2015
Harry má prostě dar měnit k lepšímu lidi kolem sebe :-) Ani Severus mu neodolá :-) I když mám pochybnosti o Luciusovi, na něj by Harry asi nestačil.

Re: Jen krví spojeni - 37 Od: Liz - 16.09. 2015
Tohle byla dokonalá kapitola. Harry a Severus se zase posunuli ve svém vztahu o něco dál. Harry přiznal svoji alternativní kolej. Severus morálně vyhrál, ale fakticky selhal. Poslední věta odkazuje na nepříjemnou budoucnost, vše se asi hodně zamotá.
Re: Jen krví spojeni - 37 Od: Lupina - 16.09. 2015
Zamotá - to ano :-) Ale v podstatě nás čekají už jen dvě významné události, které se v povídce odehrají. Příští kapitola bude taková odpočinková.

Re: Jen krví spojeni - 37 Od: LadyLillyPotterml - 16.09. 2015
Ja si myslím že je to dobre, pretože ak Lucius bude chcieť zabiť harryho tak mu to draco nedovolí.
Re: Jen krví spojeni - 37 Od: Lupina - 16.09. 2015
Nezapomeň, že Draca formovala (pokřivila) Luciusova výchova. Myslím, že Draco je tady největší obětí. Ale ono se to už brzy vysvětlí. Přeci jen, pomalu se blížíme ke konci.

Prehľad článkov k tejto téme:

E. M. Snape: ( Lupina )11.11. 2015Jen krví spojeni - 45 (Závěr)
E. M. Snape: ( Lupina )04.11. 2015Jen krví spojeni - 44
E. M. Snape: ( Lupina )28.10. 2015Jen krví spojeni - 43
E. M. Snape: ( Lupina )21.10. 2015Jen krví spojeni - 42
E. M. Snape: ( Lupina )14.10. 2015Jen krví spojeni - 41
E. M. Snape: ( Lupina )07.10. 2015Jen krví spojeni - 40
E. M. Snape: ( Lupina )30.09. 2015Jen krví spojeni - 39
E. M. Snape: ( Lupina )23.09. 2015Jen krví spojeni - 38
E. M. Snape: ( Lupina )16.09. 2015Jen krví spojeni - 37
E. M. Snape: ( Lupina )09.09. 2015Jen krví spojeni - 36
E. M. Snape: ( Lupina )02.09. 2015Jen krví spojeni - 35
E. M. Snape: ( Lupina )26.08. 2015Jen krví spojeni - 34
E. M. Snape: ( Lupina )19.08. 2015Jen krví spojeni - 33
E. M. Snape: ( Lupina )12.08. 2015Jen krví spojeni - 32
E. M. Snape: ( Lupina )05.08. 2015Jen krví spojeni - 31
E. M. Snape: ( Lupina )29.07. 2015Jen krví spojeni - 30
E. M. Snape: ( Lupina )22.07. 2015Jen krví spojeni - 29
E. M. Snape: ( Lupina )15.07. 2015Jen krví spojeni - 28
E. M. Snape: ( Lupina )08.07. 2015Jen krví spojeni - 27
E. M. Snape: ( Lupina )01.07. 2015Jen krví spojeni - 26
E. M. Snape: ( Lupina )24.06. 2015Jen krví spojeni - 25
E. M. Snape: ( Lupina )17.06. 2015Jen krví spojeni - 24
E. M. Snape: ( Lupina )10.06. 2015Jen krví spojeni - 23
E. M. Snape: ( Lupina )03.06. 2015Jen krví spojeni - 22
E. M. Snape: ( Lupina )27.05. 2015Jen krví spojeni - 21
E. M. Snape: ( Lupina )20.05. 2015Jen krví spojeni - 20
E. M. Snape: ( Lupina )13.05. 2015Jen krví spojeni - 19
E. M. Snape: ( Lupina )06.05. 2015Jen krví spojeni - 18
E. M. Snape: ( Lupina )29.04. 2015Jen krví spojeni - 17
E. M. Snape: ( Lupina )22.04. 2015Jen krví spojeni - 16
E. M. Snape: ( Lupina )15.04. 2015Jen krví spojeni - 15
. Fan Art: ( Lupina )08.04. 2015Harry Snape
E. M. Snape: ( Lupina )08.04. 2015Jen krví spojeni - 14
E. M. Snape: ( Lupina )01.04. 2015Jen krví spojeni - 13
E. M. Snape: ( Lupina )25.03. 2015Jen krví spojeni - 12
E. M. Snape: ( Lupina )18.03. 2015Jen krví spojeni - 11
E. M. Snape: ( Lupina )11.03. 2015Jen krví spojeni - 10
E. M. Snape: ( Lupina )04.03. 2015Jen krví spojeni - 9
E. M. Snape: ( Lupina )25.02. 2015Jen krví spojeni - 8
E. M. Snape: ( Lupina )18.02. 2015Jen krví spojeni - 7
E. M. Snape: ( Lupina )11.02. 2015Jen krví spojeni - 6
E. M. Snape: ( Lupina )04.02. 2015Jen krví spojeni - 5
E. M. Snape: ( Lupina )28.01. 2015Jen krví spojeni - 4
E. M. Snape: ( Lupina )21.01. 2015Jen krví spojeni - 3
E. M. Snape: ( Lupina )14.01. 2015Jen krví spojeni - 2
E. M. Snape: ( Lupina )07.01. 2015Jen krví spojeni - 1
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )30.10. 2014Jen krví spojeni