Preklady fanfiction Harryho Pottera

Dracovy rty byly z jejich polibku stále ještě vlhké.

S pevně zavřenýma očima se zhroutil na pohovku, zpocenými dlaněmi se chytil za tvář a vnímal, jak se kolem něj vine chlad. Neměl ponětí, jestli se třese zimou nebo kvůli té trýznivé bolesti, která hrozila, že mu roztrhá hruď, a cítil se naprosto ztracený. I přes neutuchající přesvědčení, že mu Grangerová a celé tohle místo zničily mysl, si teď uvědomil, že její přítomnost ve skutečnosti ty rozbouřené myšlenky, které mu stále pulzovaly v hlavě, utěšuje. Dvacet mučivých dní mlčení a osamění vedlo akorát k dalším pochybám o krvi a o tom, co od Grangerové vlastně chce.

Ozvěny hlasu jeho otce a jeho předsudků o mudlorozených se zkreslily a roztříštily a zůstal pouze stěží slyšitelný šepot v koutech jeho mysli. Rozčilovalo ho to a děsilo, že měla na jeho přesvědčení takový vliv, ale cítil také omamný pocit úlevy, kterému tak docela nerozuměl. Líbat ji a dotýkat se jí bylo jako prožívat ten nejzvláštnější pocit klidu, a i když si připadal naprosto ztracený, byl to… dobrý pocit. Představoval si, že je to srovnatelné s opojením, jež lidé pravděpodobně cítí, když se topí, a on se rozhodně utápěl.

A ona ho tady prostě nechala. Frustrace mu jiskřila pod kůží a bojoval s představami jí a Cornera, které nahlodávaly jeho příčetnost. V koutě dobitého mozku věděl, že Grangerová nelhala, když tvrdila, že s tím zvránysynem nejsou nic než přátelé, ale beztak ho sžírala žárlivost. Pokaždé, když mu fantazie vykreslila možné scénáře, byl připravený začít rozběsněně vraždit, ale co mohl dělat? Nic než dusit vztek.

Zaryl si nehty do spánků, když jej udeřila další vlna rozhořčení, a polkl žluč, která mu div že nesežehla hltan. Tělo mu rozvibrovalo hluboké hrdelní zavrčení a on si jen přál, aby dokázal zůstat sedět, protože si uvědomoval, že kdyby se pohnul z gauče, pravděpodobně by udeřil pěstí do zdi tak silně, že by si klouby rozdrtil na prach.

Neměl ponětí, jak už je to dlouho, co jej opustila. Zřejmě stěží několik minut, ale jemu to připadalo jako ta nejosamělejší hodina.

Vždy byl tak… vycvičený a ukázněný, co se týkalo chování, ale stačila pouhá chvíle osamotě s ní a kompletně ho ovládly pudy. To jej děsilo. Kontrola byla základ, ale teď by si klidně mohl mozek pověsit na hřebík, jak mu byl k ničemu. V hlavě mu zela ohromná propast, kterou kdysi obývaly jeho předsudky, a kterou teď, místo nich, zaplnila ona.

Svými slovy.

Svou tváří.

Svou vůní, úsměvy, vzdechy.

Grangerová…

Hlava mu vystřelila vzhůru, když se otevřely dveře, a zcela ztratil dech v momentě, kdy si uvědomil, že se vrátila. Splašeně oddychovala, tváře měla zrudlé a kudrny se vrátily do původního rozdivočelého stavu a naprosto dokonale jí rámovaly tvář a s tou vzdouvající se hrudí a rozšířenými zorničkami vypadala vyjeveně, ale zatraceně k sežrání. Stačilo jemné zavlnění látky jejích inkoustových šatů a on se v jediném úderu srdce ocitl na nohou, vedený jen a pouze instinktem.

Jejich pohledy se na dálku spojily a vzduch mezi nimi prakticky zčeřilo napětí a zmatek a Draco si zoufale přál zůstat klidný. Mohl si dost dobře jenom něco namlouvat, Grangerová možná prostě něco zapomněla a z toho by mu neměly takhle vzrůstat naděje. Ale ze znepokojeného výrazu vrytého do jejích rysů mohl říct, že tady byla z určitého důvodu, a to spojení vzrušení a pochopení mu sevřelo útroby.

Nohy se mu samy od sebe daly do pohybu.

Potřeboval se k ní dostat dřív, než začne nad vším moc přemýšlet a znovu ustoupí a nechá ho za svými zády, aby se dusil ve vlastním stínu. Dnes večer už se pokoušel touhu po ní potlačit, a možná kdyby prostě dokázali… akceptovat tu nevyhnutelnou jiskru, Grangerová by zmizela z jeho organismu a ta nepochopitelná slabost pro ni by skončila.

„Ne-nevím, co tady dělám,“ zamumlala Hermiona, když se zastavil přímo před ní.

Draco těžce bojoval, aby ji nepopadl a nestmelil neodvratitelné, a musel se spokojit s tím, že nejistě zvedl ruku k její tváři a palcem přejel po linii jejího rtu. Cítil, jak ztěžka polkla, a když od něj odlepila oči, přistoupil k ní ještě blíž. Dokázal si představit ten vnitřní boj, který se jí odehrával pod víčky, a zadržel dech, jakmile otevřela rty.

„Jenom…“ zašeptala, očividně nervózní. „Jenom jsem chtěla jednu noc, aby-“

„Jednu noc,“ souhlasil v zájmu zachování příčetnosti, než plynule zdolal ty poslední centimetry, které je ještě dělily.

V nose ho polechtal její odevzdaný povzdych, když přilnul k jejím ústům, a zjistil, že dnes večer chutná po borůvkách a příslibech, a bylo to opojné. Žádostivý záškub v jeho břiše se rychle probral k životu v okamžiku, kdy se s veškerou frustrací, se kterou jej opustila, ponořil do její chuti. Majetnicky jí sevřel boky a pevně ji držel na místě, odhodlaný nenechat ji znovu utéct. Ne že by snad o útěk projevila jakoukoliv snahu.

Hermioniny polibky a gesta byly sice trochu bázlivé, rozhodně však ne váhavé a perfektně vycházela vstříc jeho vášni, až ji to zanechávalo celou malátnou. Položila mu dlaně na tváře a zapletla prsty do jeho sněhobílých vlasů, aby si ho mohla přitáhnout ještě blíž. Godricu, cítila se jako zkamenělá, ale bylo to tak vzrušující, když s jejími ústy prováděl tak destruktivní věci.

Neměla ponětí, kde se vzal ten smělý impulz, ale vkradla se rukama pod lem jeho černého svetru a konečky prstů putovala po kůži a zvedala mu látku nahoru k ramenům. Draco přerušil polibek, aby jí pomohl, a prudce si svetr přetáhl přes hlavu a odhodil ho na stranu.

Hermiona v několika ukradených vteřinách nečinnosti putovala očima po jeho nahé hrudi. Připomínal úchvatný tón měsíčního světla, ne příliš svalnatý ani štíhlý, jen vypracovaný pozicí chytače, s liniemi a křivkami, které žadonily po dotycích.

Sotva se jí podařilo obdivně vydechnout, než se znovu kvapně políbili, bez sebe touhou jako milenci, kterým osud odměřoval čas. Zvídavě mu přejela rukou po hrudi a cítila, jak jí zasténal do úst a zesílil stisk kolem jejího pasu. Pevně sevřela stehna, když ji v žaludku polechtalo něco smyslného, a v uších jí řvaly údery srdce.

Draco se s ní rychle otočil a nemotorně zamířil na druhou stranu komnat, aniž by si na okamžik dovolil se od jejích rtů oddělit. Hermiona mu zamručela do úst, když zády narazila do dveří ložnice, a on jí zuby stiskl spodní ret. Unikl jí omráčený vzdych, když přesunul pozornost k pulzujícímu místu na jejím krku, které začal jemně sát, a vyslal tak božské chvění, aby se jí roztančilo po páteři.

„Heslo, Grangerová,“ zasípal udýchaně do její pokožky.

Zamrkala soustředěním. „Křivonožka,“ vyhrkla a Draco ji podržel, když dveře povolily.

V ložnici vládlo přítmí, bez svitu neústupných vědoucích paprsků měsíce, a ona se tmou nechala pohltit. Cítila se tady chráněná, na bezpečném místě, kde může uchovávat nebezpečná tajemství a zapovězené fantazie, a znovu naklonila Dracovu tvář, aby ho mohla opět políbit, v naději, že ji zbaví zbytku jejích tvrdošíjných rozpaků.

Draco v jejím postoji cítil úzkost, ale když rukama přejel po křivce jejích ramen, aby tak mohl zachytit ramínka jejích šatů, značnou část napětí tím odplavil. S tlumeným úderem se jí tmavomodrá róba sesunula k nohám a on se zamračil, když znovu ztuhla.

Odtáhl se, aby se na ni výmluvně podíval, ale nedokázal si pomoci a zamženým pohledem putoval po jejím těle. Břicho se mu stáhlo a cítil, jak tvrdne, když zrakem vstřebával její křivky; ano, představoval si ji během těch zoufalých rán, zkroucený u stěny, která jej dělila od koupelny, ale podcenil její přitažlivost. Byla mnohem ženštější a půvabnější, než slibovaly fantazie v jeho mozku – oděná v prostém modrém spodním prádle, které bylo typicky praktické, ale ani v nejmenším neubíralo na kráse křivek jejího těla. Ve zšeřelém světle vypadala její snědá pokožka jako karamel a Draco se na krátký moment cítil naprosto ochromený úžasem.

Rozhodně ne ošklivá… nebo špinavá…

Zřejmě ji ovládla nejistota, protože si rukama zakryla tělo, ale on rychle zajal její rty, než dostala šanci nechat se svést pochybami. Byl by odsouzen k zatracení, kdyby to dovolil poté, co se dostal tak daleko.

Vklouzl dlaní mezi ně, aby si rozepnul kalhoty, a vedl je dále do místnosti. S její postelí v dohledu, tím, po čem prahnul už od chvíle, kdy tady strávil těch pár nocí, cítil, jak mu srdce v hrudi burácí, než ho opět lehce roztřesenýma rukama uchopila za tvář. Postrčil ji, tak něžně, jak mu to jen dovolovala žádostivost, až padla zády na matraci a rozkročil se nad ní. Stále se utápěl v jejích ústech.

Znovu jí ztuhly svaly, když sáhl dozadu, aby jí rozepnul podprsenku, a tak prohloubil polibek, aby ji rozptýlil, a modlil se k neexistujícím entitám, aby dala sbohem logickému myšlení stejně jako on.

Přejel jí zuby po klíční kosti a vyžíval se ve vzdechu, který ho polechtal ve vlasech. Pomalu se vzdávala, cítil to. Věděl, že na vnitřní straně stehna cítí jeho touhu, a znovu zajel rukou mezi jejich těla a odstranil poslední bariéru látky mezi jejich pokožkami.

Prsty zahákl o lem jejích kalhotek a pomalu je stahoval přes stehna, kolena a holeně s trpělivostí hodnou ocenění. Vibrovala napětím a nejistotou a on k ní vzhlédl a uzřel ji ponořenou v měsíčním světle, s rozšířenýma a ostražitýma očima upřenýma přímo do těch jeho. Zvedl hlavu, aby jí znovu dosáhl na ústa, a pokusil se jí vklínit tělem mezi nohy, ale při jejích roztřesených slovech ztuhl.

„Počkej, Draco,“ zamrmlala. Škubl sebou a s tváří přímo nad tou její tiše přísahal Salazarově duši, že jestli mu řekne, že to nemůže udělat, vzdá vlastní rozum nadcházejícímu ránu. Olízla si rty a prosebně se na něj podívala, než se donutila vypustit ta křehká slova. „Prosím… pomalu.“

Nad její žádostí zvedl obočí. „Myslel jsem, že nejsi pa-“

„Nejsem,“ přerušila ho a tváře jí ohnivě zčervenaly. „Ale… jenom jednou jsem…“

Tlak…

Uvědomil si, kolik moc mu odevzdává, a tvrdě bojoval, aby ho to příliš neovlivnilo. K úderům chtíče v jeho hrudi na moment přibylo ještě něco dalšího; něco bolestivě příjemného, kvůli čemu se rozhodl nebýt dnes v noci sobecký.

„Polož mi ruce na ramena,“ řekl jí tiše, a než pokračoval, počkal, dokud mu nevyhoví. „Jestli to bude bolet, stiskni tak tvrdě, jak budeš chtít, a kousni mě do rtu.“

Těmi slovy zjevně ztišil její nepohodlí, a tak na něj pomalu souhlasně kývla, než naklonila krk pro další uklidňující polibek. Okamžitě jej zintenzivnil. Pomalu ji poznával a věděl, že bude nejlepší odvést její pozornost, a tak se prsty toulal po jejím břiše, až zabloudil mezi stehna, aby se přesvědčil, jestli je připravená.

Ačkoliv jí hlavu sžíraly pochybnosti, její tělo se nad ně povzneslo a toužilo po něm. Ucítil tu perfektní vlhkost, odstrčil netrpělivost stranou a pohladil ji bříškem palce po nejcitlivějším místě. Vyloudila bázlivý sten a Draco do ní dvěma prsty vklouzl, aby jí tak pomohl se na něj připravit. Po několika dlouhých minutách prosycených ženskými vzdechy na horním patře jeho úst usoudil, že čekal dost dlouho a udělal, co mohl, aby se uvolnila.

Jakmile se nad ni Draco vyhoupl, Hermiona mu zuby stiskla spodní ret. Konejšivě ji pohladil po bocích, když do ní konečně vstoupil, a ona mu nehty zaryla do ramen, když zadusila zakňučení. Nedokázal potlačit sametové zasyčení, když ho do sebe vpustila, a steží si všiml jejího zoufalého stisku na ramenou, když se všechny pocity hnaly na jih. Byla úzká nezkušeností a panikou a podělaně fantastická, ale on chtěl, aby si to užila.

„Uvolni se,“ zamumlal jí do úst. „Je to v pořádku.“

Věděl, že si na něj potřebuje zvyknout, takže bojoval proti instinktům a zůstal v klidu, čelem se opíral o to její a doufal, že bolest rychle ustane. Opatrně vyklouzl a znovu ji naplnil a bolestivě pomalu pohyby opakoval, dokud mu prsty nepřestala zatínat do kůže a zuby neuvolnila jeho ret. Klesl hlavou do ohbí jejího krku, když si vzpomněl, jak reagovala na jeho ústa v těch místech. Zrychlil.

Když bolest opadla, Hermiona ztratila soustředění a slyšela, jak její steny ztěžkly a jeho péče v ní něco rozvířila. Každé jeho pohlazení jako by jen povzbuzovalo napětí toho neznámého pocitu v podbřišku, a tak mu instinktivně vyšla boky vstříc, aby se jí toho pocitu dostalo víc. Draco zvedl hlavu, aby se rty vznášel nad jejími, stěží se jí dotýkal, zatímco jí jeho zběsilé výdechy padaly do úst a brněly na jazyku. Zaklesli se zastřenými pohledy a v jeho hrudi zaburácel hrdelný vzdech a Hermiona cítila, jak ten dokonalý uzlíček, který Draco vytvořil, natéká a brní.

Draco jí omotal ruce kolem zad a posadil se, vytáhl ji do sedu s sebou. Hřála ho na zpoceném hrudníku a on ji pevně držel, když se znovu políbili, tentokrát zběsileji než kdy dřív, když je přizpůsobil nové poloze. Věděl, že tahle pozice mu umožní otírat se o její citlivý bod, a účelně pohnul boky, než se odtrhl ústy od jejích a přesunul se ke krku a ňadrům.

Tiché žádostivé zvuky se staly horlivějšími a on cítil, jak se kolem něj její svaly začínají stahovat, když se v jeho pažích začala vrtět. Těžké bušení jejího srdce proti rtům mu napovědělo, že je blízko, a on si přál, aby ještě zkrotil tu blaženost bublající celým jeho organismem.

Budiž proklet, pokud kolem sebe neucítí její uvolnění.

Hermiona nakonec roztřeseně vykřikla, když se jí ze středu rozšířilo pulzující teplo, až jí z toho ztuhlo nitro. Ztratila kontrolu a těžkopádně se třásla a dovolila těm podivným, ale nádherným pocitům, aby ji zcela pohltily. Draco si ji k sobě pevně přitiskl, když ji popadl za tvář a odhrnul jí z obličeje hřívu, aby spatřil ty udivené oči.

S několika dalšími pohyby boků a vlněním jejího uchvácení kolem něj Draco cítil, jak bublání v jeho nitru vybuchlo a uvolnilo se do ní. Potlačil vrčivé zasténání proti jejímu hrdlu a přilnul k ní, zatímco ho nepřítomně uklidňovala, hladila po vlasech a oddechovala do jeho krku. Zachvěl se, když nehty dospěla k jeho páteři, dech se mu uklidňoval, když to hučení začalo slábnout, a končetiny měl jako z olova.

V jeho sevření byla slabá, hlavou se opírala o tu jeho, když mu tiskla líné polibky do ramene. Pomalu se s ní vrátil na záda na polštář, nepřítomně popadl zapomenutou přikrývku a zaštítil je proti chladu. Rozpletli se a Draco se svezl na matraci vedle ní, pozorně čarodějku sledoval, jak se jí chvěly řasy a kousala se do rtu. Cítil, jak se mezi ně plazí trapné ticho, když vyšuměly jejich vzdychy a zanechaly po sobě jen nevyhnutelné otázky a nevítanou realitu.

„Draco, já-“

„V klidu, Grangerová,“ řekl jí.

„Jen jsem ti chtěla poděkovat,“ zašeptala Hermiona unaveně a víčka jí klesla. „Žes byl… něžný.“

Zamračil se nad dojetím v jejím hlase. Věděl, že za pár hodin už bude všechno jinak. S křiklavými paprsky rána se bude nenávidět za to, že to vzdal, a ona se bude cítit zneužitá a podvedená. Noc je zásobila mírem a utajením a z toho samotného důvodu zvedl ruku, aby jí z obličeje odhrnul rozdivočené kudrny. Byla na pokraji spánku a povzdychla si nad jeho dotykem, zamumlala něco neurčitého, když jí prstem přejel po obočí.

Ucukl rukou, když si uvědomil, co dělá, a vynadal si za prodlužování nepřístojné intimity. Odejít by bylo jen logické, ale kosti měl jako z kamene a Grangerové postel byla tak teplá. Lehl si tváří k ní, nedotýkal se jí, ale možná to bylo blíž, než bylo nezbytné, ale než to stihl zpochybnit, upadl do spánku.

Zazlíval zítřejšku, že je nevyhnutelný.

*

Hermiona se probudila s bezvládnými končetinami a s bolavostí mezi nohama, která se komíhala mezi potěšením a bolestí. Vášní poznamenané rty a s chutí zmijozela na jazyku otevřela oči, aby prozkoumala dosud teplé místo vedle sebe. Očekávala, že odejde, takže když uhnula ospalým pohledem k oknu a nalezla jeho siluetu opřenou o rám, víc než trochu ji to překvapilo.

Opatrně se posadila, aby viděla na jeho výraz, jeho bledé rysy v zamyšleném zamračení, když vyhlížel z okna. Byl úplně oblečený, mnul si bradu a vypadal příliš ztrápeně, než aby si všiml, že se vzbudila.

„Myslela jsem, že odejdeš,“ prolomila klid skřípavým hlasem.

Draco se na ni nepodíval. „Zdálo se to zbytečné, když můžeš přijít ke mně do pokoje, kdykoliv se ti jenom zachce,“ řekl jí pokojně.

Hermiona se hluboce nadechla, než kolem sebe omotala přikrývku a vstala, pomalými kroky se k němu rozešla bez sebemenšího ponětí, co má v úmyslu. Když se dostatečně přiblížila, uvědomila si, že krajina venku je zamrzlá a zasněně se na ni snáší bělavý sníh. Zadržela dech a do tváří se jí vehnal úsměv a vůbec si nevšímala toho, jak ji Draco pozorně sleduje a zvažuje, že ji odvleče zpátky do postele a bude pokračovat v jejich zapovězených aktivitách. Vzduch v místnosti byl těžký jejich vůněmi a to působilo jako afrodiziakum, ale soužilo ho něco na jejím nevinném pousmání.

„Z čeho jsi tak zatraceně šťastná?“ zeptal se ostře a opřel se bradou o klouby ruky ve snaze působit lhostejně.

„Sněží.“

Zvedl obočí. „No a?“

„Čekala jsem, až začne sněžit,“ přiznala tiše.

Teď byla dost blízko na to, aby se mohl natáhnout a dotknout se jí, kdyby chtěl, ale zdržel se toho, ačkoliv to bylo až směšně vábivé. Postkoiální rána Grangerové svědčila, s těmi rozcuchanými vlasy a zrůžovělými tvářemi, a když pohledem zachytil svoje značky na jejím krku, cítil pnutí v tříslech. Odtrhl od ní fascinovaný pohled a zatnul čelist, rozhodnutý říct si svoje a vypadnout z pokoje.

„Podívej, Grangerová-“

„Ty… lituješ, co se v noci stalo?“ přerušila ho nejistě a pohrávala si s okrajem přikrývky.

Ošil se, protože neměl nejmenší ponětí, jak na tohle odpovědět. „A ty?“ opáčil místo toho.

Hermiona si olízla rty. „Ne, já ne a… nemyslím, že ty ano.“

„To je irelevantní,“ zamumlal a odvrátil pohled. „Nemělo se to stát a nemělo by se to stát znovu-“

„Nemělo by?“

„Nestane,“ opravil se spěšně. „Nemůže-“

„Proč?“ odvážila se naléhat, rozhořčená jeho zamítnutím. „Protože jsem mudlorozená?“

„Grangerová-“

„Víš, už se na mě nedíváš znechuceně,“ prozradila mu klidně. „Vlastně přesně naopak-“

„Cos doufala, že tímhle získáš, Grangerová?“ zeptal se bez obalu. „Víš, kdo jsem-“

„Ano, vím,“ souhlasila. „A vím, že ve skutečnosti nevěříš všem těm kecům, jinak by se minulá noc nestala.“

„Minulá noc bylo jasné znamení, že se mnou tohle místo až moc vyjebalo-“

„Přestaň!“ vyprskla rozzuřeně. „Přestaň házet vinu na všechno ostatní! Je to sakra k pláči! Moc dobře jsi věděl, co děláš!“

„A ty taky!“

„Já to nepopírám!“ vykřikla. „Neznamenám pro tebe nic?“

Zaskřípal zuby a spoutal ji ledovým pohledem. Merlin věděl, proč ho ten komentář tak pekelně dopálil. „Ty to nechápeš, co?“ ušklíbl se. „Teď jsem jedním z nich.“

„Z koho?“

„Podělaný krvezrádce!“ zařval a náhle se zvedl. „Podrazil jsem svou rodinu, takže se neodvažuj ptát se mě, co pro mě znamenáš!“

Hermiona se po jeho výbuchu ztěžka nadechla a oba ztuhli v pohybu, stěží pár centimetrů od sebe. V Dracových očích se třpytil šok a rozhořčení, když si uvědomil, co právě řekl, a byl by dal všechno, aby mohl ta slova vzít zpět. Natáhla ruku a dotkla se jeho tváře, ale on ji už z principu setřásl a odmítal se cítit ještě pitoměji, než doteď.

„Do prdele s tím,“ zavrčel a namířil ke dveřím. „Končím-“

„Počkej, Draco,“ zavolala za ním Hermiona a zadržela ho, než došel ke dveřím. „Já… se omlouvám, ale po včerejší noci s tebou nemůžu bydlet, jestli budeš takový.“

Cítil, jak se mu hrudník bolestivě sevřel. „Co tím chceš říct?“

„Jestli opravdu chceš, aby to teď skončilo,“ pokračovala smutně a zajíkavě, „tak půjdu za McGonagallovou, jestli by našla jiné místo, kde bys mohl zůstat. Nemůžu… už se s tebou potýkat. Ne po tom, co se stalo včera v noci.“

Jiné místo? Bez ní?

Z pouhého pomyšlení na to se mu udělalo fyzicky špatně. Všechno se teď nezvratně změnilo. Viděl ji nahou a bez zábran a ať se jim to líbilo nebo ne, vlastnili část toho druhého. I když stopy po nehtech na jeho ramenou a po zubech na jeho rtu zmizí, vzpomínky zůstanou; čisté a jako živé a připravené se přehrát, kdykoliv se mu zachce. A fakt byl, že chtěl těch vzpomínek víc, ale Merlin věděl, že jeho pýcha už toho rána utrpěla výprask.

„A předpokládám, že chceš teď moji odpověď?“

Slyšel, jak mu za zády popotáhla. „Máš víkend,“ zamumlala tiše. „Chci odpověď v pondělí.“

Hermiona sledovala, jak se narovnal v ramenou a otevřel dveře, nechal ji za sebou s důkazem jejich důvěrností; zmačkaným povlečením a oparem touhy ve vzduchu. Sedla si na okno a setřela si slzy, počítala sněhové vločky ve zbytečné snaze odlákat pozornost od toho, jak bezmocná se v tu chvíli cítila.

Věděla, že k ní něco cítí, sám to vyhrkl, a jeho něha včera v noci ji přiměla cítit se tak bezpečně, ale věděla, jak tvrdohlavý umí být. Upřímně neměla ponětí, jestli si zvolí tady zůstat nebo se rozhodne, že jejich poměr zašel příliš daleko, ale věděla, že jestli odejde, zdevastuje ji to. Téměř svého ultimáta litovala, ale odmítala se na něj každý den dívat a cítit se odhozená; použitá a odstrčená stranou kvůli jeho drtivé pýše.

Stačilo by jí, kdyby si vybral tady zůstat.

*

V neděli večer byl Draco zralý na kýlu.

Grangerová odešla v sobotu ráno, ani ne hodinu poté, co mu přednesla možnost odchodu, a dosud se nevrátila. Neměl ponětí, kde zůstala, ale v jednu chvíli zjistil, že si vlastně dělá starosti, jestli se jí něco nestalo. Dostihla ho logika a uvědomil si, že McGonagallová by jej touhle dobou už navštívila, kdyby to tak bylo, nicméně díky úvahám o jejím blahobytu ohromně vystřízlivěl.

Bylo by rozumné přijmout Grangerové nabídku na jiné vězení a projít si absťákem, ale v realitě to vlastně ani možnost nebyla. Nějak se jí podařilo stát se z nejotravnějšího aspektu tohohle pekla důvodem, proč byl stále příčetný. Věděl, že bez ní by se rozdrobil jako mořem omývaný útes. Chtěl se jí znovu dotknout, vlastně po tom prahnul, ačkoliv netušil proč.

Prostě to… dávalo smysl.

Došel k závěru, že to byl zkrátka produkt jeho izolace, a pokud ji potřebuje, aby si udržel rozum, dokud se nedostane z Bradavic, tak ať. Jakmile bude volný, všechno se vrátí do normálu a nikdo nikdy nezjistí, jak hanebně se choval.

Všechno, co se tady stane, zůstane mezi námi.

Zaslechl, jak se vchodové dveře otevřely a zavřely, a pozorně naslouchal vypovídajícím krokům své čarodějky, když mířila k sobě do pokoje. Rozpoznal zvuky, jak se šourala kolem, chvíli, než se znovu dala do pohybu, a tentokrát zamířila do koupelny a pustila sprchu. Známé zvuky spadnutého oblečení evokovaly vzpomínky na páteční noc a obrazy modrých šatů a snědé kůže mu probleskly pod víčky.

Dvakrát se rozmyslel a pak ještě potřetí, než se ocitl na nohou; nebezpečné záměry mu ztuhly mezi nohama.

Příliš dlouho si její sprchy jen představoval.

Přikradl se ke koupelně a doufal, že se zapomněla zamknout, a dnes stálo štěstí na jeho straně. Vklouzl dovnitř a dopřál si pořádný hlt páry prosycené její višňovou vůní, opatrně se začal svlékat, zatímco sledoval Grangerové nevědomý stín tancující za sprchovým závěsem.

V uších mu prudce pulzoval tep, v čase kdy si stáhl boxerky až do Grangerové prvního zasténání, a nedočkavě zlehka našlapoval po podlaze a vstoupil do sprchového koutu.

Zíral na její nahá záda, následoval kapky vody, které jí stékaly z dlouhých loken a přistávaly v té okouzlující jamce těsně nad hýžděmi, než stekly po ladných nohou. Natáhl se, aby se jí dotkl, ale v momentě, kdy ji jeho prsty pohladily po kůži, se zděšenýma očima se prudce otočila a chabě se pokusila zakrýt si intimní partie.

Prudkým polibkem se mu podařilo ztlumit její výkřik, vyžíval se v pocitu vodních kapek mezi jejich rty. Hermiona se pár vteřin vrtěla, ale podlehla, když jí palci sjel po krku a těsně pod ušima jí kreslil znaky jako dotyky pírek. Pomalu ji přitlačil ke kachličkové zdi a zamračil se, když cítil, jak přerušila polibek a překřížila si ruce na hrudi.

„Co to děláš?“ zeptala se mezi ztěžklými nádechy.

Je to jen dokud se odtud nedostaneš…

Se zdáním bezpečnosti svého pomýleného uvažování, že se tohle všechno vytratí, jakmile zmizí z jejích komnat, se rozhodl a pevně se na ni podíval.

„Zůstávám.“