Preklady fanfiction Harryho Pottera

21. Lítost a přemítání

Poznámka autora: No, děti, musím se k něčemu přiznat. Chtěl jsem odložit tento příspěvek, ale četl jsem komentář, který mi připomněl, že tu buduji svět, a některé kapitoly připravuji jako návštěvu v něm. Žádné spiknutí, žádná akce, jen trochu víc poznáváme naše postavy. Ohromilo mě, jak moc se mi líbilo vstupovat do rodin a vidět některé z příčin, které je formovaly a případně motivovaly. Tato kapitola je mé provinilé potěšení, možná to byla šance umožnit vám vhled do světa JK, do verze, která se nachází v mé hlavě.  Doufám, že si tu procházku užijete.

PŘÍSAHÁM, že příště budou Vánoce!

Albus si myslel, že ví, jaké důsledky mu jeho rozhodnutí přinese, ale těch několik dnů poté, co se napsal na prázdninový seznam, bylo rušných.

Sovy se začaly houfně slétávat hned, jak Rose dostala od svého táty Huláka, kterého přinesla jejich rodinná sova Podšívka.  Po narychlo zakouzleném Ševelissimu bylo vidět, že má slzy na krajíčku. „No, vypadá to, že jsem tátu nepotěšila.“ Vzhlíželi, dokud nespatřili přilétat oficiální ministerskou sovu. Albus viděl, jak Rose ucukla, asi si myslela, že je to Hulák od maminky, ale k její úlevě přišel jen dopis. Rose byla tak ráda, že šťastnou sovu nakrmila celým párkem, zatímco četla dopis nakloněný tak, aby ho mohli zároveň číst i Albus se Scorpiusem.

Nejdražší Rosie,

Omlouvám se, že jsem tvého tátu neodchytila dřív, než poslal Huláka. Předpokládám, že přišel chvíli před touto sovou. Víš, že je občas temperamentní a bezmyšlenkovitý, ale vášniví lidé už jsou takoví. Rosie, on tě miluje, udělal by pro tebe cokoli, ale nedovede si představit prázdniny bez své holčičky. Nedokázala jsem ho přesvědčit, a tak jsem povolala vyšší autoritu, aby zasáhla.  Babičku Weasleyovou. Vím, že Huláky neumím, a jelikož jsem byla při tom, když Ron kdysi od ní jednoho dostal, přišlo mi, že ona to zvládne líp.

Brzy by ti měla přijít jeho omluva.

Jsem na tebe hrdá, Rosie, protože si tak moc ceníš přátelství. Neřeknu, že nám nebudeš chybět. Celé rodině budeš. Už jsi to slyšela od táty, a Hugo momentálně plánuje protest proti bradavické prázdninové politice. Pošli mu sovu, prosím. Kdyby u babičky a dědečka zorganizoval další hladovku, umřela bych rozpaky.

Všechny vaše dárky vám pošleme, Albuse a Scorpiuse ujisti, že na ně s láskou myslím.

Srdečně tě zdravím,

Tvá máma

Rose zvedla oči od posledních slov, když se kluci zachechtali. Scorpius na ni vyčkávavě hleděl, dokud nevyštěkla: „Co?“ Pak nasadil vážný výraz: „No tak, kdy nás ujistíš, že na nás tvá maminka s láskou myslí?“ Albus se Scorpiusem se rozesmáli, když výhružně vytáhla hůlku. Vyrušila je další sova z ministerstva, tentokrát s upřímným a srdečným „promiň, že jsem ztratil nervy“ od jejího otce.

Albus nedostal Huláka, ale brzy následoval průvod dotčených příbuzných s dotazy, zda si oba jsou opravdu jistí, že tady zůstanou.

Nicméně James vypadal potěšeně. „Co myslíš, že děláš?“ slyšel Albus příjemně překvapeného Jamese volat přes celou chodbu, když s Rose a Scorpiusem mířili na přeměňování.

Albus si povzdechl a otočil se. „Cože?“ James se vlídně usmál: „Však víš!“ Albus na něj zlostně pohlédl. „Není tvoje starost, že jsem se rozhodl zůstat tady na prázdniny,“ prohlásil. „Maličký Albusíček prostě musí mít něco extra jako vždycky!“ popichoval ho James. „Sklapni,“ zabručel Albus.

Dominique je došla a zaslechla poslední část rozhovoru. „Tak tohle jsi přehnal, Jamesi. Albus si hledí svých věcí, a je to právě on, kdo nenávidí pozornost. A ty to víš.“ James obrátil oči v sloup. „Když chce chlapeček zůstat na prázdniny ve škole, nemám nic proti tomu. To znamená, že na mě zbude jeho jídlo a uvidím jeho dárky dřív, než se k nim dostane on. Šťastné Vánoce, bratříčku!“ Radostně mu zamával a s veselým hvízdáním odbočil do vedlejší chodby. Dominique se omluvně usmála: „Promiňte. V poslední době nebyl tak nesnesitelný. Nemůžu říct, že mi nebudete chybět.“ A oběma dala pusu, než se vydala za Jamesem.

Když se otočili zpět ke Scorpiusovi, měl opět vztyčený svůj chladný štít proti emocím. „Za tohle můžu já,“ mumlal, „je to všechno moje vina.“ Albus předstíral unavený povzdech. „Mal-íček zase bude teatrální?“ Rose komicky obrátila oči v sloup: „Dá se čekat, že budoucí Pán zla bude lehce zádumčivý, ale stejně.“

Scorpius po nich hodil nevraživým pohledem, ale jeho účinek narušil drobný úsměv.

Avšak jak se blížily Vánoce a studenti zneklidněli a začali si dělat plány, Albus se ocitl na vážkách.

Potterovi pojímali Vánoce jako rodinnou záležitost. Ten den trávili se všemi svými početnými potrhlými příbuznými, nejen s Weasleyovými.

Rolf a Lenka Scamanderovi jako mezinárodní cestovatelé disponovali příběhy z bezpočtu zemí o vypátrání kdysi dávno vymyšlených mytických kouzelných tvorů, ale tajemství uchovávali pouze pro blízké známé. Záhada jejich úspěchů při psaní o magických příšerách byla ale jen jedna věc, vedle úplňkových výkyvů nálad Teddyho Lupina a chutí strýčka Billa na úplně krvavé maso, vysoký obrýlený Rolf, který stále vypadal, jako by zrovna dorazil z pralesa, nebyl u Weasleyových nic zvláštního. I přes jejich výstřednosti patřili do rodiny. Časem Scamanderovi přivedli do Doupěte svá ďábelská lvíčata, která sotva odrostla z plenek. Tato dvojčátka způsobila, že vedle nich Fred s Jamesem vypadali krotce! Albus často uvažoval, jestli nemají po Rolfovi něco z vlkodlaka. Za čtyři roky půjdou do Bradavic! Navzdory chaosu, který je obklopoval, bylo milé vidět tetu Lenku spolupracovat s manželem, bylo na nich vidět, že se k sobě hodí. Zcela zřetelně, když jeden z nich lovil z kuchyňského dřezu Lorcana a ten druhý přemlouval Lysandera, aby slezl dolů z lustru.

Strýček Neville a líbezná tetička Hannah se objevili s nejlepšími dárky, které se jí mohly dostat do rukou, což bylo s ohledem na její podnikání působivé. Ukázala se být talentovanou nájemkyní Děravého kotle, který ze sešlého vstupu na Příčnou ulici proměnila v renomovaný hostinec se čtyřmi kotlíky v Putujícím mágovi. Rozšířila svou klientelu o rodiny, nabízela kulinářské speciality a špičkové ubytování s dobrou dostupností k nejprestižnějšímu seskupení kouzelnických obchodů Anglie. Longbottomovi, kteří brzy po sňatku zjistili, že nebudou mít děti, reagovali budováním svých kariér a přijetím malých Potterů a Weasleyů za své.

Tato prázdninová rodinná shromáždění se odehrávala na třech místech.

Dům na Grimmauldově náměstí 12, Albusův domov, měl Křídlo potřeby a automatické zvětšovací kouzlo v každém pokoji. Blackové, kteří jej původně postavili, byli chorobně podezíraví a věřili ve válku mezi mudly a kouzelníky. Zbudovali příbytek jako útočiště pro všechny čistokrevné tak, aby velké rodiny přežily. Dosáhli však jediného -  po dlouhých letech umožnili rodinám největších krvezrádců současnosti, aby jej navštívili a pohodlně se tam ubytovali. Jen Krátura věděl, kolik mizících a znovu se objevujících ložnic a koupelen v tom křídle může vzniknout a znovu se obrátit v prach, když na chvíli odešel.

Dalším místem setkávání se stalo panství Blackbriar, dům zděděný po Prewettových. Od Albusových prarodičů ho dostali rodiče Rose, když potřebovali víc prostoru. K potěšení svého manžela teta Hermiona změnila výspu čistokrevných ideálů prapratetičky Muriel v dům na půli cesty pro skřítky, kteří byli osvobozeni nebo propuštěni svými čistokrevnými vykořisťovatelskými rodinami a potřebovali pomoc, aby se naučili chovat se ve společnosti jako její rovnoprávní členové. Proto jich tam vždycky přebývala velká kolonie, a samozřejmě také mnoho dobře placených zaměstnanců. Obrovská hodovní síň byla ideální, když Weasleyovi přijímali návštěvy, včetně velkého stolu velikosti přiměřené skřítkům pro vítané návštěvníky. V průběhu let Albus na toto rozlehlé sídlo získal několik velmi pěkných vzpomínek, zahrnujících i velkou kopii Stonehenge uprostřed pohyblivého bludiště.

Letošní Vánoce stráví rodina v Doupěti, a poprvé v životě tam nebudou Albus s Rose. Věděl, že zůstat se Scorpiusem bylo správné, nepochyboval o tom, ale trochu se mu stýskalo po domově.

Poslední den vyučování se většina dětí balila a připravovala. Rose, Albus a Scorpius si vyšli na procházku po hradbách. Tam také poprvé zahlédli přijíždět podivný lesklý černý kočár, z něhož vystoupili dva strašidelně vypadající muži, kteří vešli do hradu. Později vynesli dlouhou úzkou bednu podobající se rakvi. „Vypadá to, že dokonce i Hemophilias jede domů na prázdniny,“ poznamenala Rose. Albus zavtipkoval: „Nechtěl bych vidět jejich rodinnou oslavu.“ Scorpius se zahihňal: „Tu bys nepřežil!“

„Jak vypadají Vánoce u tebe doma, Scorpiusi?“ zeptal se Albus.

Scorpiusova tvář nabyla vzdáleného výrazu. „No, pozdě vstáváme, vypijeme si čaj, na večeři jdeme na Malfoy Manor a sedíme u tak dlouhého stolu, že musíme použít kouzlo Sonorus!, abychom se navzájem slyšeli. Dědeček dělá jízlivé poznámky o mamince a naznačuje, že není způsobilá být Malfoyovou, táta reaguje několika dobře umístěnými odštěknutími. Rozbalíme dárky a hádáme se. Pak vypijeme kávu a pohádáme se ještě víc. Obejmu dědečka a poděkuji mu za jeho drahé, ale nevhodné dárky, které nebudu používat, dokud mi nebude padesát. Pak jdeme domů a táta přesvědčuje maminku, aby neotvírala skříňku s likéry, dokud si nesedneme ke krbu a nerozbalíme dárky od babičky, pak si s tátou povídáme a maminka chrápe, usne po koňaku. Tohle mi bude chybět,“ smutně si povzdechl Scorpius.

Albus byl zděšený, ale nechal si to pro sebe. Rose zírala do dálky na blikající světýlka Prasinek, celá rudá snahou nekomentovat to, Albus na ni byl pyšný.

Scorpius obrátil řeč: „Takže jak probíhají vaše Vánoce?“

Rose využila příležitosti mluvit o něčem jiném, než co se jí honilo hlavou. „Mě a mého bratra Huga probudí táta v kostýmu Otce Vánoc, on je opravdu někdy jako malý, a navíc je na to příliš hubený, takže vypadá jako cukrová hůlka se vší tou červenou a bílou.“ Láskyplně se usmála při té vzpomínce. „Pak jdeme nejdřív k mým mudlovským prarodičům a máma s tátou se dohadují, co vzít k Weasleyům, protože máma je příšerná kuchařka. Obyčejně popadneme něco na mudlovském trhu a tím to odbudeme.“

Albus se přidal: „Většinou se probudím tím, že mi James provádí něco děsivého. Nevím, proč rodičům není podezřelé, že mě jde dobrovolně budit! Lilka chce obvykle donést až dolů, troje schody a ona je teď už těžká! Krátura dělá k obědu svůj duhový hořící pudink s tradičními přílohami; řeknu ti, že se tím o Štědrém dni přecpeme stejně jako jídlem v Doupěti. Ale nemůžeme ho odmítnout, protože je to hodný starý skřítek a milujeme ho jako příbuzného. James má obvykle pro jednoho z nás nějaký žertovný dárek, loni ho dal Lilce. Když jsme šli do Doupěte, vypadala jako tuřín. James dostane trest na celé Vánoce tak často, že si myslím, že nikdy ještě neochutnal sirupový koláč babičky Molly! Všichni sedíme kolem stolu, kde je jedno volné místo mezi strýčkem Georgem a Percym...“

Rose vpadla: „Strýček George říká svůj tradiční přípitek.“ Albus a Rose ho společně recitovali.

Pro ty, které milujeme a jsou stále tady,

slibujeme je milovat a voláme jim třikrát sláva,

pro ty, které milujeme a nejsou s námi,

Potterovi, Lupinovi a Sirius taky,

a můj prima bratr Fred,

uši na vás!

Jak Albus s Rose končili, udělali pohyb, jako by snímali své ucho a zvedali ho. Scorpiuse to pobavilo. „No páni, co to má znamenat?“ Vyměnili si pohled. „Počkej, až se setkáš se strýčkem Georgem, uvidíš.“ Scorpius vypadal zadumaně. „Myslíte, že vaše rodina by přijala návštěvu Malfoye?“ Albus s Rose se na něj nevěřícně podívali. Od odpovědi je zachránilo, že Albus zahlédl, jak se k nim měsíčnou nocí blíží povědomá široce rozepjatá křídla. Natáhl ruku, aby Nox mohl usednout. Vzal si dopis a unaveného ptáka poslal do sovince.

Psaní bylo od jeho táty.

Drahý Albusi,

vím, že se ti asi stýská po domově, když vidíš všechny odcházet. Dokonce bys mohl litovat svého rozhodnutí zůstat v Bradavicích.

To, co ti řeknu, tě možná překvapí.

Jsem na tebe hrdý proto, že zůstáváš. Budeš mi chybět, chlapče, ale pobýval jsem většinu svých Vánoc v Bradavicích a vzpomněl jsem si, jak moc pro mě znamenalo, když Ron, Hermiona a Weasleyovi zůstali se mnou. Často jsem si myslel, že babička a děda Weasleyovi odjeli na výlet v prvním ročníku proto, abych nebyl sám.

Neměj strach, události, ke kterým došlo v tomto roce, stále vyšetřujeme. Řekl bych, nestarej se o to, ale jestli jsi můj syn, tak myslím, že ses do toho pravděpodobně už pořádně zapletl. Vážně nechci vědět, jak moc; mám pocit, že bych v noci nemohl dobře spát. Mám pro tebe dva dárky, které ti pošlu na Štědrý den po návštěvníkovi, který tě překvapí, ty by ti mohly pomoct. Pořád nevím, kdo prozradil Scorpiusovy prázdninové plány Nitě Holoubkové, ale nedám si pokoj, dokud to nezjistím.

Miluji tě, synu. Zůstaň v bezpečí tak, jak jen můžeš.

S láskou,

táta

Albus nosil dopis u sebe a jeho opětovné čtení mu dodávalo sílu. Pozoroval, jak jeho příbuzní nastupují do vlaku, přál jim veselé Vánoce a viděl Jamese odcházet bez jediného slova. Albuse udivilo, jak strašně moc to bolelo.

Z velké části byli s Rose a Scorpiusem odkázáni sami na sebe. Prázdný hrad byl děsivý a zdál se být větší než obvykle.

Když na Štědrý den pořádali svou večeři, všiml si Albus, že kromě Kiana Kerryho a Camerona Zabaly zůstal i Liam Donovan, tiše sám sedící na konci stolu.

Myšlenka pro tento den: A vítězem se stává... Člověk/ jezerní člověk. (Nepadni do mdlob, ArielleDeLa)

Toto rozhodnutí je založeno na dvou faktorech. Za prvé pro svou příští knihu potřebuji postavu, která plynně mluví jezersky a chápe jezerskou kulturu. Za druhé mě vždycky velmi fascinoval čtvrtý díl, návrat této kultury mě velice zajímá. Tohle je v hrubých rysech dívka, kterou mám na mysli. Samozřejmě je Zmijozel. Voda - Zmijozel. Její matka je vůdkyně, otec kouzelník, který užívá žaberník a rád ji navštěvuje. Má potíže s opuštěností, vzpurné rysy a nesnáší čistokrevnou mánii, která převládá v její koleji. Pojmenujte tuto dívku. Měřítko, které hledám, je inteligence, zvraty podobné JK, a nadšení.

Člověk – Gorgona bude později, uvidíte, že bude! Mrk!