Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Etapy naděje

19. kapitola

Etapy naděje
Vložené: Lupina - 07.08. 2015 Téma: Etapy naděje
Luci.e.n nám napísal:

ETAPY NADĚJE

Stages of Hope

Originál: https://www.fanfiction.net/s/6892925/19/Stages-of-Hope

Autor: Kayly Silverstorm

Překlad: Luci.e.n       Beta: podik

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Pozn. překladatelky: Omlouvám se všem za zpožděnou kapitolu. Další už je skoro hotová, takže by tu snad měla přistát v regulérním termínu příštího pátku. :) Moc mě potěšila spousta komentářů pod kapitolou minulou, to bylo velké překvapení. Musím říct, že i když překládám moc ráda i tak sama o sobě, tak mně to udělalo velkou radost a povzbudilo mě to do další práce. Tímto všem děkuju.

Pozn. autorky: Abych odpověděla na další z vašich častých otázek: Ne, prostě nemůžu psát kapitoly delší. Ne snad proto, že bych nechtěla více psát, ale proto, že v mé hlavě délka kapitoly přinejmenším částečně určuje atmosféru příběhu. Dlouhé kapitoly si říkají o popisy vnitřních rozpoložení a úhlů pohledu, detailních scén (toto jsem dělala u ‚Petals on a Wet, Black Bough‘ a u ‚Když lvice bojuje‘). Krátké kapitoly udržují napětí a rychle rozvíjí děj a to je přesně tak chci, aby se tento příběh odvíjel. Takže se omlouvám, ale prosím přestaňte požadovat delší kapitoly - nedočkáte se jich.

_______________________________________

Kapitola 19

„Proč jsi Jamesovi neřekl, kdo jsi?“ zeptal se Sirius, když vedl Harryho a ostatní do knihovny.

„Myslím, že nepotřebujeme další komplikace,“ odpověděl Harry upjatě, což prozrazovalo, jak moc je vyčerpaný. „Taky byste o tom nevěděli, kdyby to nebylo nezbytné... a kdybych měl čas promyslet to, než jsem vás potkal.“

Remus si nebyl jistý, co vlastně cítí - úlevu, protože to věděli, úlek, protože Harry zněl, jakoby je využíval, nebo lehkou závist, protože nevědomost by jim ušetřila nespočet problémů... ale tu poslední myšlenku odehnal dřív, než ji mohl dokončit.

„Ale on je tvůj otec,“ oponoval Sirius.

„Co to vůbec znamená?“ zeptal se Harry unaveně a vrhl na Siriuse pohled, jako by přesně věděl, co byl zač jeho otec. „A i tak, není. Je to otec Petera, bezpochyby hvězdného hráče famfrpálu, nesnesitelného chvástala a ukázkového příkladu studenta Nebelvíru... Peter Potter...“ ušklíbl se.

No, pomyslel si Remus a odmítal se nechat rozptýlit tímto velmi trefným vylíčením Petera, alespoň že jsou teď s Harrym a ostatními v soukromí a budou se jich moci zeptat na všechny ty otázky, které Remuse pálily na jazyku posledních pár dní. A snad poprvé se ti čtyři nacházeli v rozpoložení, které nahrávalo tomu, že by mohli i odpovědět. Kdyby jim tak ta vyrovnanost vydržela ještě chvilku...

Avšak hned, jak je Lucius uvedl do knihovny, zavřel dveře a vyvolal tišící štíty, mezidimenzionální cestovatelé se změnili. Odložili své osobnosti sebevědomých hrdinů, jako by to byly kabáty, které si nasazují, když jdou ven, a zůstali jen čtyři mladiství, které už znali a kteří je tolik frustrovali.

Neville a Harry si navzájem tiše odepjali meče ze zad, Hermiona si sundala pás s lektvary a Lenka, s velkou obřadností, odstranila květ ze svých vlasů. Všechny čtyři předměty pak lehce zmizely v Hermionině a Harryho tašce na opasku.

A pak Harry svěsil ramena a hodil sebou na podlahu - na podlahu! - kde ležel doširoka roztažený a zíral na strop s nedůtklivým výrazem malého dítěte.

„U Merlina!“ zaúpěl. „Zapomněl jsem, jak moc nesnáším promlouvat před davem. Hádám, že na tom, že jste všichni mrtví, je alespoň jedna věc dobrá - už nemusím mít žádné projevy.“

Remus na něj konsternovaně hleděl. Neville se mezitím posadil do jednoho z kožených křesel a tiše se smál. Hermiona se odporoučela prozkoumat police s knihami. Pouze Lenka se nehnula od přátel z této dimenze, avšak pohled upírala na něco neviditelného a vzdáleného.

„To a vánoční přání,“ přitakala vážně. „Tak moc nemám ráda vánoční přání a od doby, co všichni zemřeli, jsem nemusela napsat ani jedno.“

„Taky ti už nikdo neříká Vyvolený,“ souhlasil Neville suše. „Kdybych byl obklopen lidmi, kteří neustále zírají na moji jizvu a snaží se mě celý večer dotknout - u Merlina, Harry, to jsme se chovali opravdu tak hrozně? Proč jsi nám jednu nevrazil?“

„Prostě jsem se Voldemorta nezbavil včas,“ odpověděl Harry líně. „To je mnohem lepší odplata, nemyslíš?“

Sirius konečně našel slova, která všichni už dlouho hledali.

„Co to s váma sakra je?“ zařval. „Jak můžete být všichni tak zatraceně divní?“

Harry zavřel oči a zahihňal se. Hermiona jej, zdá se, ani neslyšela.

Neville jen pokrčil rameny.

„Myslím, že jsme se prostě přestali snažit být normální,“ odpověděl. „Všichni, kdo zbyli, byli alespoň tak divní, jako jsme my. A rozumíme si mezi sebou natolik dobře, že se neobtěžujeme nic předstírat.“

Brumbál, který pořád stál u zavřených dveří, naklonil hlavu a usmál se.

„V tom případě,“ řekl lehce, „vám děkujeme za kompliment.“

„Jakej sakra kompliment?“ zakřičel Sirius, zatím příliš rozhozený tím, čeho byli svědky, než aby se mohl uklidnit.

„Ostatní viděli jejich divadelní představení,“ vysvětlila Lenka trpělivě. „Vy jste natolik důvěryhodní, že vám dovolí pohled do zákulisí, kde je všechno špinavé, chaotické a pravdivé.“

Sirius vypadal, že kvůli znovu vyjevené záhadnosti jejich hostů do něčeho praští, ale Remus měl dojem, že tentokrát snad konečně Lenku pochopil.

Bylo nevyzpytatelné chování mezidimenzionálních cestovatelů opravdu jen tohle? Projev důvěry? Důkaz, že se k lidem v této místnosti cítí tak blízko - no, kromě Luciuse, který zamknul dveře a všechny je tiše pozoroval - že se neobtěžují nic předstírat? A co to vypovídalo o vztahu celé skupinky k jejich alternativním protějškům?

„Takže jsme byli svědky představení?“ zeptal se slabě a myslel tím: A tohle chování je tedy pravdivé?

„Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci,“ přednesla Hermiona jemně a vůbec ničemu tím nepomohla. Neville však zatřásl hlavou a odkašláním si pročistil suché hrdlo.

Lucius to vzal jako znamení, otevřel bar s nápoji a začal nalévat svůj vybraný koňak.

Neville přijal sklenici s pokývnutím, kterým nedal najevo ani náznak toho, co si o Luciusovi myslí, pouze své slušné vychování. Lenka zatřásla hlavou a požádala místo koňaku o dýňovou šťávu, kterou okamžitě donesl domácí skřítek. Hermionu také oslovil, ta však jen pootočila hlavu, zírala na něj a snažila se zapřít svůj očividný neklid.

Harryho, který stále ležel roztažený na Luciusově moc pěkném koberci a teatrálně vzdychal nad strastmi veřejných proslovů, prostě ignoroval.

„Ne pouze představení,“ odpověděl konečně Neville na Remusův dotaz. „Je to část toho, kdo jsme. Harry se stal vůdcem Fénixova řádu poté, co ředitel Brumbál zemřel. Hermiona je hodně zvyklá na to učit ostatní v obtížných podmínkách. A já jsem stál v čele odboje v Bradavicích, když Harry...“

Teď si varovně odkašlala Hermiona a Neville se náhle odmlčel.

„...nicméně,“ řekl pak, „vypadá to, že Řád jsme naším počínáním celkem přesvědčili.“

„Už to tak vskutku vypadá, můj drahý chlapče,“ souhlasil Albus a srkal čaj, který si pro sebe vyčaroval. „I když já osobně nejsem zcela přesvědčen, že je nezbytné, abyste se do toho pustili sami. Všichni jsme zkušení kouzelníci a čarodějky a můžeme být nápomocni...“

„Vaše zkušenosti moc nepomůžou,“ přerušil jej Harry ze své pozice na podlaze. „Ve skutečnosti můžu velmi detailně povyprávět, jak vám celá ruka svraštěla a zčernala, protože jste se nedokázal ochránit před viteálem. Omluvte mě, že to nechci vidět znovu. Bylo to nechutné.“

„Chovej se slušně, Harry,“ připomněla mu Hermiona zpoza polic s knihami, ale znělo to unaveně a postrádalo to jakékoli zapálení.

„Ano,“ zamumlal Harry, „jistě. Mrtví lidé, kteří pobíhají okolo, jako bychom byli v základně nekromancera, jsou v pořádku, jen pokud zachováme dobré způsoby...“

Zněl bezútěšně, skoro až zoufale, a způsob, jakým Hermiona hrbila ramena a soustředila celou svoji impozantní pozornost na knihy, připomněl Remusovi, že zmínila, že její snoubenec se jmenoval Ron. Jako Ron Weasley, který s ní rok chodil do školy a do stejné koleje. A že viděla, jak jej v tomto domě umučili.

Jedinou nepochopitelnou věcí na chování mezidimenzionálních cestovatelů najednou zůstávalo, že se dokázali udržet pohromadě až do chvíle, než se zavřely dveře od knihovny.

Poprvé od okamžiku, kdy vstoupili do Malfoyova sídla, se Lenka vzdálila od Remuse a přešla ke svému příteli na koberci. Opatrně si klekla po jeho boku, natáhla ruku a položila ji na jeho čelo, ale jizvy se nedotýkala.

„To nebyla Ginny,“ zašeptala. „Pamatuj, že to nebyla ona. Taky to nebyl tvůj otec. Nebyl to ani Ron. A pamatuj, že nejsou pryč navždy. Zase je uvidíš.“

„Ano,“ zašeptal Harry zpátky a vypadal staře a unaveně. „Raději dřív než později.“

Hermiona v rohu místnosti upustila knihu.

„Omlouvám se,“ řekla přiškrceně. „Ale opravdu odsud potřebuju vypadnout. Tento večer byl plodný, všichni jste byli skvělí, ale myslím, že už bych měla raději jít.“

Neville tiše rozmotal své dlouhé údy a stoupnul si.

„Půjdu s tebou,“ nabídl se. „Harry?“

„Myslím, že si tady ještě chvíli poležím,“ odpověděl Harry a opíral se čelem do Lenčiny dlaně. „Ty koberce jsou opravdu pěkné a nemyslím si, že bych se už teď udržel na nohou. Viteály ve mně vždycky uvolní něco strašného, víš?“

„Vím,“ řekl Neville. „Zůstaneš s ním, Lenko?“

Lenka přikývla. Nevillův zrak na chvíli smutně spočinul na jeho dvou přátelích. Pak přešel k Hermioně, jemně ji vzal za paži a vedl ke dveřím.

„Vy ostatní byste se pravděpodobně měli ještě vrátit do společnosti,“ řekl a znělo to jako příkaz.

Lily si vyměnila pohled s Remusem.

„My zůstaneme s Lenkou a Harrym,“ slíbila. „Ostatní se můžete vrátit ke zbytku Řádu.“

Knihovna se v překvapivě krátkém čase úplně vyprázdnila. Zůstali pouze Remus, jeho žena a dva mladiství na podlaze uprostřed místnosti.

Na chvíli se rozhostilo ticho. Pak Lily popošla a sedla si vedle Lenky.

„Tohle si já nemyslím,“ řekla to, co měla na jazyku už od chvíle, kdy viteál promluvil. „Nemyslím si, že jsi blázen, Harry. Ani trochu.“

Harry na ni pomalu a unaveně mrknul.

„Tak mě jen dál poznávejte. Velmi brzy změníte názor,“ slíbil jí unaveně.

Lily chvíli vypadala, že se s ním hodlá hádat, ale pak si uvědomila, že Harry není ve stavu diskutovat.

„Kdo to byl?“ zeptala se místo toho. „Ta dívka. Musela pro tebe znamenat opravdu hodně, když se ji proti tobě snažil použít.“

Snad poprvé od chvíle, kdy se potkali, se Harry podíval Lily do očí a neuhnul. Remus cítil, jak se mu zvedá tep. Tohle mohlo pro oba dva znamenat tolik. Kdyby konečně zvládli navázat spojení, kdyby se Lily dokázala přenést přes svoje trauma a přiblížit se k tomu chlapci, který by mohl být jejím synem...

Ale Harryho pohled, i když zakotven v jejím, byl prázdný, nevyjadřoval nic a po dlouhém, dlouhém tichu otočil hlavu a přerušil jejich spojení.

„Jdu teď spát,“ prohlásil, zavřel oči a předstíral, že už tu prostě není.

Lily klesla ramena. Zhluboka se nadechla a přivřela oči. Remus se zvedl ze židle, aby k ní přešel, ale v tom se Lenka nahnula a začala Lily zlehka hladit po vlasech.

„Povím vám příběh,“ nabídla tiše, „o hrdinovi a jeho jediné pravé lásce.“

Lily vzhlédla, vyhledala Remusův pohled a ten přikývl. Většinou v Lenčiných vysvětleních nenacházel smysl, ale začínal si uvědomovat, jak jsou důležitá. Možná tohle pomůže.

„Ano, prosím,“ zašeptala Lily a opřela se o Lenčinu dlaň, stejně jako Harry před pár minutami.

„Navzdory slávě a věhlasu, které na něj čekaly,“ začala Lenka upjatým hlasem, „vyrostl hrdina našeho příběhu nenáviděn. Nikdy nezažil lásku, takže když se navrátil do své rodné země a potkal dívku, která byla krásná a laskavá, nepoznal, že je jeho osudem. Po mnoho let proto zůstával slepý, i když v něm rostla silná touha po lásce.“

I když se Remus snažil rozluštit její slova, nemohl si pomoci a tiše se uchechtl. Zatímco Lenčin předchozí příběh zněl jako pohádka, plný opakování a symboliky, tento vykazoval znaky románu z devatenáctého století - hrdina, kterému nikdo nerozumí a tak dále.

„Když konečně otevřel oči a uviděl ženu, ve kterou tato mladá dívka vykvetla, jeho srdce se naplnilo žalem. Jakkoli toužil být s ní, věděl, že jeho láska je zapovězená. Protože náš hrdina byl prokletý osudem tak temným a hrůzným, že se o něm neopovažovali šeptat ani bohové.

Avšak navzdory své bezútěšné budoucnosti se této příležitosti, kterou mu seslala sama štěstěna, chopil, a dovolil sám sobě milovat a být milován. Po pár drahocenných měsíců našel útěchu v náručí své osudové lásky. Jejich oddanost jeden druhému se zdála dost silná, aby na chvíli zastavila čas.“

Lenka se na chvíli odmlčela a usmála se, její oči viděly něco vzdáleného a krásného. Lily se k ní nakláněla a hltala každé její slovo, ale Remus se už snažil obrnit. Slyšel dost Lenčiných příběhů na to, aby věděl, že temnota brzy vstoupí i do tohoto.

„Nastal svatební den jejího bratra. Den, který měl být plný radosti. Den, který skončil zlomeným srdcem a zkázou. Protančili celý den, dívčiny dlouhé rudé vlasy vlály v lehkém večerním vánku a na pár bezchybných hodin bylo vše v pořádku.

Avšak poté strážce spustil alarm a dovnitř ze všech stran vtrhly zástupy zla a změnily výjev lásky v bitevní pole. Chyceni v pasti, bojovali svatební hosté statečně, od nejmenšího dítěte po tu nejstarší ženu, ale jeden po druhém byli zajati nebo povražděni, dokud nezůstala poslední malá skupinka, která ochraňovala hrdinu, jeho přátele a jeho lásku. Z dívčiny velké rodiny už naživu zůstali pouze tři - ona a její dva bratři. Dokonce i mladí novomanželé, sezdaní pouze před pár hodinami, by tu noc zahynuli, kdyby neodešli dříve.“

Lilyiny oči se rozšířili v šokovaném úžasu a Remus v nich viděl odraz své vlastní bolesti. Lenka však mluvila dál tím samým upjatým, teatrálním způsobem, jakoby vyprávěla příběh Davida Copperfielda, ne životní příběh svého přítele Harryho, který ležel přímo vedle ní a stále předstíral spánek.

„Nakonec našeho hrdinu a jeho přátele zachránila pouze oběť jejich nejvěrnějších ochránců. Když se pak od té ohavné scény znázorňující všechny jejich ztracené naděje přemisťovali pryč, srdce uvnitř jejich hrudí pukla. Tolik mrtvých a přitom věděli, že v následujících měsících pro ně zemřou další.

Ale byli stále jen děti, a stále věřili, že budou mít navždy jeden druhého. A tak, i přes všechen zmatek a temnotu a plameny, se náš mladý hrdina držel své lásky, pevně ji svíral a nesl s sebou. Nikdy ji nepustí, přísahal sám sobě, ani kdyby si pro něj přišla sama smrt.“

Lenčin hlas se lehce zlomil. Zhluboka se nadechla a pokračovala. Tiše a bezmyšlenkovitě rukou nahmatala Harryho hruď a spočinula na ní, jako by se chtěla ujistit, že stále dýchá.

„Avšak nakonec to nebyl on, pro koho si přišla smrt. Ještě dlouho to neměl být on. A tak když se konečně ocitli v bezpečí a přišlo svítání, uviděl, že to jediné, co svírá v náručí, je mrtvé tělo, již dlouho studené. Tělo, které už nikdy nebude tančit.“

Lenčin hlas utichl. Hodiny na knihovně tikaly. Remus se zhluboka, zoufale nadechl.

Zpod zavřených víček, která vypnula celý svět kolem něj, stekla po suché, tak suché tváři Harryho Pottera jedna jediná slza.

_______________________________________

A/N: ‚Celý svět je jeviště a všichni lidé na něm jenom herci‘ – Shakespeare, ,Jak se vám líbí‘

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 19. kapitola Od: mami - 06.09. 2015
Síla, perfektné.

Re: 19. kapitola Od: Jacomo - 28.08. 2015
Za tuhle kapitolu ještě víc miluju Lenku a ještě víc obdivuju autorku. Mám podezření, že hloubka jejích myšlenek vychází z hluboké bolesti, kterou si sama prožila... Snad se jí lépe vyrovnávalo s vlastní ztrátou, když psala o loučení oblíbených postav, které taky přišly o své nejbližší... S velkou pokorou a poděkováním, Kayly a Luci.e.n.!

Re: 19. kapitola Od: Aeidaill - 18.08. 2015
Bratři Grimmové, to se mi vybaví, když čtu Lenčiny pohádky. Krásné a tak smutné.

Re: 19. kapitola Od: Folwarczna - 13.08. 2015
Lenka umí nádherně vyprávět.

Re: 19. kapitola Od: samba - 11.08. 2015
Budu se opakovat ale je to, to co mě napadlo jako první To je tak smutné :(

Re: 19. kapitola Od: scully - 10.08. 2015
Lenku tu mám moc ráda.Její dnešní pohled byl smutný a dojemný. Tahle povídka je čím dál lepší. Moc děkuju za krásný překlad

Re: 19. kapitola Od: Densi - 10.08. 2015
Veľmi smutné to bolo, ten príbeh o Harrym a Ginny :( celkovo ... ale páči sa mi Lily. Som veľmi zvedavá na pokračovanie.

Re: 19. kapitola Od: lunaq - 09.08. 2015
Je to jedna z mých nejoblíbenějších povídek.Kdysi jsem ji četla v překladu googlu, ale v pořádném překladu si to ráda čtu znova.

Re: 19. kapitola Od: maria - 09.08. 2015
Dakujem za preklad

Re: 19. kapitola Od: lenty - 09.08. 2015
Tohle byla dost smutná, ale myslim si, ze i potřebná kapitola. Ostatní potřebovali pochopit, proč se naši hrdinové chovají, tak jak se chovají. Lencin pohled je nádherně smutný a hluboký. a úplně souhlasim s autorkou a krátkými kapitolami, u některých povídek je to bohužel potřeba. Moc děkuji za překlad, tesim se na další.

Re: 19. kapitola Od: katrin - 08.08. 2015
Co som to hovorila o minulej kapitole, ze stretnutie s Ronom a Jamesom muselo boliet? Tak TOTO muselo boliest este viac :( Ach nemam viacej slov..

Re: 19. kapitola Od: seviesnape321 - 08.08. 2015
Pozastavil som sa nad jednou myšlienkou...Je to, vskutku, normálne plakať pre príbeh viac, ako dokážem plakať pre reálny svet? :) Ďakujem za preklad....:)
Re: 19. kapitola Od: Neprihlásený - 08.08. 2015
Ovšemže je. Plakat pro příběh zdaleka tolik nebolí, takže si to můžeme dovolit prožít. Plakat pro realitu bolí tolik, že se tomu většinou radši vyhneme v naději, že se tak vyhneme i té bolesti ...

Re: 19. kapitola Od: Neprihlásený - 08.08. 2015
Děkuji za překlad a těším se na další kapitolu.

Re: 19. kapitola Od: Luci.e.n - 07.08. 2015
Och, děkuji vám všem za milou přízeň! :) Jsem moc ráda, že se mi daří vám příběh od KaylySilverstorm zprostředkovávat v hezky čitelné formě :) Musím zde vyzdvihnout mé beta readery (skvělého bráchu či přítele, dle toho, kdo má zrovna čas) a samozřejme Lupinu - vězte, že bez nich by to tak skvělé počtení v některých pasážích nebylo! Velký dík i jim! Tato kapitola se mi překládala nezvykle těžko. Asi proto, že je opravdu docela smutná.. Holt takové jsou osudy našich hrdinů..

Re: 19. kapitola Od: KatherineE - 07.08. 2015
Děkuji za překlad nádherné povídky. Lenčiny přiběhy jsou tak krásné. Smutné, když člověk ví, co znamenají, ale krásné...

Re: 19. kapitola Od: gleti - 07.08. 2015
nevím, komu se více klanět, zda autorce, či překladatelce. dnešní kapitola opět dokonalost sama.

Re: 19. kapitola Od: Anur - 07.08. 2015
To bylo smutné a zároveň krásné. Lenka je v téhle povídce úžasná. :) Děkuji za překlad.

Re: 19. kapitola Od: Zuzana - 07.08. 2015
Aspoň Albus pochopil, prečo sa správajú tak detinsky, keď sú z dohľadu verejnosti. To bolo milé. Aj to ako Harry Albusa odmietol s tým, že nechce vidieť jeho černajúcu ruku:) Ale potom tá Lenkina rozprávka... to bolo strašne smutné... Ďakujem za preklad.

Re: 19. kapitola Od: denice - 07.08. 2015
„Takže jsme byli svědky představení?“ zeptal se slabě a myslel tím: A tohle chování je tedy pravdivé? - Nejsem si jistá, že to dokážu dobře a srozumitelně zformulovat, ale pořád ve mně jaksi převládá dojem, že partě kolem Brumbála je předváděn pouze jiný typ představení, než ostatním. Neodsuzuji to, vzhledem k tomu, co mají tito dospívající za sebou, je moc dobře, že si zachovali aspoň náznak příčetnosti, ale něco ve mně v tom pořád vidí ten kousek komediantství. Budu moc ráda, když se v dalších kapitolách dočtu, že se pletu. Hvězdami příběhu pro mě zůstává Remus a Lily, ona je dokonalá. Myslím, že jestli někdo z této reality k Harrymu proniknout, bude to ona. Díky.

Re: 19. kapitola Od: Packa - 07.08. 2015
Díky za další skvěle přeloženou kapitolu. Vyprávění v podání Lenky je bravurní - vypadá jak vyprávění pohádky, ale když jeden ví z čeho se vlastně vychází, tak to skvěle vystihuje život Harryho. Ještě jednou díky a těším se na další. PS - obdiv autorce že něco takového vůbec vymyslela a tobě za odbivuhodný překlad

Re: 19. kapitola Od: michelle13 - 07.08. 2015
Tak to bolo riadne horkosladké. Chudák Harry. To by som sa asi aj ja zbláznila z takého zážitku

Re: 19. kapitola Od: Jirka005 - 07.08. 2015
Příliš smutné na komentování. Tak jen se ozývám, že čtu a díky za překlad.

Re: 19. kapitola Od: emmicka - 07.08. 2015
Stejně jak všechny kapitoly v této povídce... nemám slov. Tvůj příběh je výjimečný a nádherný. Už se těším, co si od tebe přečtu příště. Moc děkuji.

Re: 19. kapitola Od: Marti - 07.08. 2015
Neznám povídku, kde by Lenka nebyla naprosto úžasná. Bez ní by naši hrdinové prostě nebyli kompletní, jsou jak čtyři živly nebo světové strany, nelze nikoho opominout. Děkuju za další kapitolu, tuhle povídku moc ráda čtu (i když ji komentuju velmi velmi sporadicky, jestli vůbec - jsem ostuda, ale budu se snažit to napravit).

Re: 19. kapitola Od: MajaB - 07.08. 2015
...převyprávění Harryho života Lenčiným stylem je opravdu románové a zárověň je děsivé, že je to v jeho případě pravda... :-( Díky za překlad, tahle povídka mě uchvátila!

Re: 19. kapitola Od: luisakralickova - 07.08. 2015
Ach, čarodějky! Vy mi dnes dáváte. Lenka zase vystihla pravou tvář věci. Díky.

Re: 19. kapitola Od: soraki - 07.08. 2015
ufff, já asi ani nevím, co napsat... opět síla. Lenčiny příběhy jsou naprosto dokonalé! Děkuji

Re: 19. kapitola Od: anizne - 07.08. 2015
To je tak smutné, je mi jich moc líto..

Prehľad článkov k tejto téme:

kayly silverstorm: ( Luci.e.n )19.11. 2016Epilog
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )13.11. 201631. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )05.08. 201630. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )05.07. 201629. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )22.05. 201628. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )14.11. 201527. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )06.11. 201526. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )23.10. 201525. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )17.10. 201524. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )24.09. 201523. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )04.09. 201522. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )28.08. 201521. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )14.08. 201520. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )07.08. 201519. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )24.07. 201518. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )10.07. 201517. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )03.07. 201516. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )26.06. 201515. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )23.06. 201514. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )15.06. 201513. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )01.05. 201512. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )24.04. 201511. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )17.04. 201510. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )10.04. 20159. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )03.04. 20158. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )28.03. 20157. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )20.03. 20156. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )13.03. 20155. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )06.03. 20154. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )03.03. 20153. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )27.02. 20152. kapitola
kayly silverstorm: ( Luci.e.n )23.02. 20151. kapitola
. Úvod k poviedkam: ( Luci.e.n )22.02. 2015Úvod k poviedke