Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Albus Potter a Rok jezevce

17. Doutnající řevnivost

Albus Potter a Rok jezevce
Vložené: Lupina - 23.07. 2015 Téma: Albus Potter a Rok jezevce
denice nám napísal:

Albus Potter and the Year of the Badger

Albus Potter a Rok jezevce


Originálhttps://www.fanfiction.net/s/4256837/17/Albus-Potter-And-the-Year-of-The-Badger

 

AutorBartimus Crotchety

Překlad: denice

Beta: Jimmi a Lupina

Banner: Inverarity

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

17. Doutnající řevnivost*

 

Poznámka autora: Tyto kapitoly jsou čím dál tím těžší! Páni! Začal jsem v jednom směru, pak jsem si uvědomil, že jsem o tři knihy dál, než jsme byli. Chachá! Zvládl jsem to a dal nějaký prostor všemi oblíbenému roztržitému profesorovi! V procesu jsem zjistil, že chovám jakési sympatie k ďáblu. Ano, dámy a pánové, objevil jsem v sobě slabost pro Jamese Siriuse Pottera! FUUJ! Tak jsem přidal nějaké škádlení Rose se Scorpiusem, trochu famfrpálu, a doufám, že vám směs zachutná!

 

Školu stále vzrušovalo nedělní mrzimorské vítězství.

Když přiletěly sovy, čekalo na Albuse překvapení. Nox se snesl, upustil Denního věštce vedle jeho talíře a věnoval mu pohled typu dej-mi-toust-nebo-nes-následky.

Četl titulky, zatímco pták oždiboval kůrku pečiva. Ten článek ho tak pohltil, že si vysloužil klovnutí.

„Au!“

Sovy nedokážou obracet oči v sloup, ale Nox dělal úplně stejný dojem, když otáčel hlavou kolem dokola, než ladně zamířil zpět do sovince. Houkal a mračil se na Jamese, když se cestou vyhýbal nebelvírskému stolu. Nox nikdy neodpustil Albusovu bratrovi žert s falešnými dvířky od sovince, který na něj nastražil před třemi měsíci.

Albus rozptýlení přivítal.

Když předchozí noci opustil ošetřovnu, tak ještě předtím, než navštívil improvizovanou oslavu ve sklepě, vyšel k jezeru a hodil do něj starobylou leprikónskou minci.

Po návratu do ložnice ležela mokrá mince na přehozu jeho postele a Kublaj si ji ze Scorpiusova lože prohlížel s ostražitým zájmem.

Albus ji hodil na dno kufru a pokusil se vyspat. Když se na druhý den ráno probudil, minci našel pod svým polštářem.

„To je Věštec?“ zeptal se Scorpius, který se právě vrátil z ošetřovny a usazoval se vedle něj. Paže měl stále ovázané, ale už ne tak silnou vrstvou.

Rose seděla po Albusově druhém boku, zívající a nepříjemná, jako vždy v tuto hodinu.

Naklonila se, aby si mohla přečíst noviny, které Albus rozložil tak, aby na ně všichni tři viděli.

 

Podivné události v Bradavicích

Od Nity Holoubkové

 

Nedávno si získalo mou pozornost jisté podivné dění na hradě na kopci.

Za prvé, připravte se; co naplat, Malfoy je v Mrzimoru.

Scorpius Hyperion Malfoy je nejen v koleji Jezevce, ale jako prvňák je chytačem ve famfrpálovém týmu a nejlepším studentem ve většině předmětů. Není tajemstvím, že Lucius Malfoy není potěšen.

Za druhé, nečtěte dál, pokud máte nemocné srdce, ale je to tak, Potter je taky v Mrzimoru!

Albus Severus Potter, druhorozený syn muže, jehož někteří nazývají velikým, Harryho Pottera, je také v té nejskromnější bradavické koleji. Také je střelcem. Takže, počítejte, dva studenti prvního ročníku ve famfrpálovém týmu. Bezprecedentní! Zatímco on není jedním z nejlepších studentů, byl spíš v centru jistých zajímavých událostí.

Za třetí, ale věřte mi, že o nic méně významné, weasleyovská rodinná tradice trvající sedm generací byla přerušena. Rose Caroline Weasleyová byla také zařazena do Mrzimoru se svým bratrancem! Ona a pan Malfoy se zdají být na nebo v blízkosti vrcholu v každé akademické kategorii. Jednoho by zajímalo, jestli je to vše, v čem si jsou nablízku.

Jelikož Mrzimor včera rázně porazil ve famfrpálu Zmijozel, a to podle všeho především díky panu Malfoyovi a jeho brilantnímu chycení zlatonky, člověk si klade otázku, jestli pro Mrzimor vzchází nový úsvit?

Jistě nastává pro rodiny Potterových, Weasleyových a Malfoyových!

Rose to nepobavilo.

„Takový pisálek! Štve mě, že se snaží vyvolat drby, jako bychom se Scorpiusem něco měli.“

Scorpius zezelenal. „Myslím, že se pozvracím. Jo, myslím, že k tomu dojde.“

Rose se na něj jedovatě zašklebila: „Nemusíš být tak znechucený!“

Zatímco se hašteřili, Albus očima přejel síň. Jak se obával, Denní věštec ležel téměř před každým místem.

Už začínaly objevovat pátravé pohledy a chichotání.

„To není dobré,“ zamumlal.

Ten týden se stal noční můrou.

Zdálo se, že každá hodina s Nebelvírem a Zmijozelem se mění v soutěž o schopnosti snášet nepříjemné.

Poslal sovu tátovi, aby zjistil, kdo prozradil ten příběh Věštci, ale všechny dotazy jeho otce mladá reportérka, autorka zprávy, podmínila žádostí o rozhovor s třemi studenty. Odmítl to.

Informoval Albuse, že už se setkal s Nitinou matkou, a pokud je její dcera stejná, má si Albus dávat moc dobrý pozor, s kým v budoucnu bude mluvit.

Samozřejmě, jeho táta nemusel poslouchat pomlaskávání a žádosti o autogramy, jako to musel snášet Albus a jeho dva přátelé.

James reagoval jinak. Zdál se být tak rozzuřený, že se ani nedokázal podívat Albusovi do očí. Pokaždé, když se s ním Albus pokusil promluvit, odcházel ztuhlý hněvem.

To Albuse mátlo. Je pravda, že s Jamesem k sobě neměli zrovna blízko, ale nikdy předtím nebyli nepřáteli.

Rose prohlásila, že James je pitomec, a Albus ať si ho prostě nevšímá. Scorpius ani nenabídl názor, protože neměl sourozence, ale Rose se zdálo, že by měl souhlasit s ní, což způsobilo další hádku.

Albus se zeptal Dominique a Freda na bratrovo chování, ale James k nim byl očividně tak nevrlý, že se s ním nebavili ani oni.

Tenhle pocit úzkosti z bratra, důsledek článku a rýsující se čtvrtletní zkoušky tak potrápily Albusův žaludek, že strávil většinu pátku na ošetřovně.

Nakonec se cítil tak dobře, že mohl včas odejít na hodinu se strýčkem Nevillem.

Jeho kancelář se nacházela na čtvrtém podlaží arboreta. Stejně jako většina míst v tomto areálu měla tři skleněné stěny s rostlinami tlačícími se ze všech stran. Byla prostorná, s policemi plnými knih o bylinkářství a odborných textů, které pokrývaly zdi, a starým otlučeným stolem u jediné pevné stěny. Tam, kde nebyly knihy, obsadily prostor fotografie. Z většiny z nich mávali strýček s tetou Hannah, vypadali jako nejšťastnější pár na světě. Přísná, skutečně hrůzu nahánějící čarodějka, zamračeně shlížející z velkého portrétu nad stolem, měla na klobouku ze všech věcí na světě právě vycpaného supa. Laskavá šedivá čarodějka s rozevlátými vlasy a silně záplatovaným kloboukem i rouchem srdečně zářila z jiného portrétu, na špičce nosu se jí zachytila trocha hlíny. Na Nevillově stole stála jediná podobizna. Byla na ní usměvavá, malá žena s kulatým obličejem a vysoký pohledný muž, oba měli Nevillovy rysy. Albus slyšel o Alici a Frankovi Longbottomových od Rose, ale jeho mamka mu řekla, aby se na ně strýčka nikdy nevyptával.

Když Albus dorazil, strýc Neville velmi opatrně prořezával jakousi rostlinu, brýle mu balancovaly na špičce nosu. Rostlina mu to neusnadnila, chichotala se a mávala větvemi. „Vydrž, uklidni se, budeš na jaře chtít nějaké pupeny, že?“ řekl, když opatrně zachytil malou odnož a stříhal. Větvička ho plácla do nosu. „No dobrá! Chceš na výlet do arktické místnosti?“ vyhrožoval. Rostlinka se usadila a on dokončil práci.

Když odložil rostlinu stranou a odstranil odřezky ze stolu, řekl Albusovi: „Slyšel jsem, že jsi od madame Pomfreyové dostal nějaké žaludeční lektvary. Návaly paniky?“

Domluvil a přes brýle zíral na Albuse. Vypadal směšně, takže si Albus nemohl pomoci a musel se usmát.

„Jde o Jamese, předvádí šílenou komedii a já nevím proč. Opravdu mě to trápí.“

Neville si sundal obroučky a trošku si promnul oči. Pak pohlédl na Albuse a zeptal se: „A proč by to mělo být jiné než kdykoli jindy? Vy dva si obvykle jdete po krku, kdykoli se setkáte.“

Albus si povzdechl. „Já nevím. Když je na mě naštvaný, většinou mám představu proč, nebo jsem rád. Myslím, že mi to nevadilo, protože jsem věděl, že ke mně necítil nenávist nebo něco takového.“

Neville náhle vypadal velice vážně. „Vsadil bych svůj život na to, že k tobě necítí nenávist.“

„Tak co se děje?“ naléhal Albus. Do očí mu stouply slzy, zlostně je setřel. Zvrací. Pláče. Má nervózní žaludek. To je ale hrdina!

Neville mu podal kapesník a počkal, až se uklidní. „Už je ti líp?“

Albus přikývl a podal mu kapesník zpět. Neville jej opatrně uchopil mezi ukazovák a prostředník, jako by byl skrz naskrz promočený… a pak jej jedním pohybem prodloužil a zatvrdil do hůlky. Jako by se nic nestalo, odložil ji na stůl. Sepjal prsty a trpělivě hleděl na Albusův skvrnitý obličej, dokud se neuklidnil.

„Víš, bojí se.“

Albus popotáhl a hřbetem ruky si utřel nos. „Čeho?“

Neville na něj klidně pohlédl. „Tebe.“

Albus se prudce napřímil na své židli: „Cože? Mlátil mě, už když jsme se spolu jako děti koupali.“

Neville se uchechtl. „Ještě dřív než tohle. Nezapomeň, že si vás oba pamatuji ještě v plenkách. Párkrát jsem vás přebaloval! Řeknu ti, že jsem běžně pracoval s trollím hnojem, ale vaše plenky páchly víc!“

„No vážně, strýčku Neville!“ napomenul ho Albus pobouřeně.

Nevillovi se zablýsklo v očích. „Přemýšlels někdy o tom, proč se tvůj bratr občas snaží tě trápit, jindy tě chce předstihnout, a ještě jindy se snaží, aby sis připadal maličký?“

Albus přikývl.

Neville si povzdechl. „Má z tebe strach.“

Albus mu věnoval plnou pozornost a on si toho byl vědom. Pozvedl oči ke stropu, jako by se tam promítaly jeho vzpomínky.

„James byl víc než ten první v rodině. Byl prvorozený Potter. Byl na obálce každého významného časopisu na ostrově, na první straně většiny novin. Kdekoli se ocitli tví rodiče, James byl populárnější než oni.“

Albus byl v šoku. „Nic z toho jsem nevěděl.“

Neville se usmál: „Vím. Ale pochop, byl jenom něco přes rok starý, když se jeho maminka začala znovu kulatit. Náhle ji odvezli k Mungovi, předčasně, v obrovském spěchu. Jamese dali k Hannah a ke mně. Neviděl tátu čtyři dny. Neviděl maminku celý týden.“

Albus byl zděšený. „Proč? Zapomněli na něj?“

Neville zavrtěl hlavou. „Ale ne, posílali sovu každý den. Jenže James neustále plakal, nechápal, co se děje. A když mu konečně dovolili jít ke svatému Mungovi, aby viděl svoji mamku, ukázali mu inkubátor s droboučkým chlapečkem bojujícím o život, a řekli mu, že kvůli tomu maličkému byla maminka v nemocnici. Chceš vědět, jak zareagoval?“

Albus se smutně usmál. „Jak ho znám, tak asi násilím.“

Neville se uchechtl. „Praštil do inkubátoru a rozplakal tě. Všechny to rozrušilo a poslali ho pryč. To bylo poprvé, kdy se na tebe zaměřil.“

Albus chvíli seděl v tichém rozjímání. „Takže mě od začátku nenáviděl.“

Neville obrátil oči v sloup. „Ne, takhle to není, on se tě bál.“

Albus byl znechucený. „To říkáš pořád, ale já tomu nevěřím.“

Neville zabodl oči do Albusových. „Nejstarší vzpomínky tvého bratra jsou na to, jak všichni říkali Harrymu, že Albus má jeho oči. Jak všichni říkali jeho mladšímu bratrovi malý Harry. Jak jeho malý bratr byl ještě větším předmětem pozornosti, než kdy byl on. Jestliže on přitáhl hloučky, ty, Albusi, jsi přilákal davy. Každý chtěl vidět malého zelenookého dvojníka Harryho Pottera. Jak se zdálo, všichni zapomněli, že tu jsou dva chlapci. James přišel o pozornost všech kvůli druhému Potterovu synovi jako ani ne dvouletý.

Albusi, přemýšlej o tom co se děje teď.

On vždycky chtěl být v Nebelvíru jako jeho táta, předpokládal, že se to očekává. Ty se tu ukážeš a skončíš v Mrzimoru a šťastně vzdoruješ tradici, o níž on věří, že je správná.

Věřil, že je nejnadějnější famfrpálová hvězda rodiny, protože ty ses bál létat a nenáviděls výšky. Věděl, že letos je nejlepší nebelvírský kandidát na chytače, a loni to ani nezkoušel, protože prvňáci jsou moc malí. Další věc, kterou se dozvídá, je, že se najednou objevíš ty a umíš létat, v závodu porazíš Lucy a Molly, nejlepší letce mezi vnoučaty, a navzdory všemu se v prvním ročníku dostaneš do famfrpálového týmu. Nejen to, ale začneš jako slušný střelec.

James věří, že všichni Zmijozelové jsou zlí a všichni otcovi nepřátelé mají být i jeho nepřáteli. A ty ses spřátelil se synem muže, který byl jeho největším protivníkem.

Tyhle všechny věci se stanou a on vidí tátu je přijímat a respektovat tě za vybočení z mezí, do nichž se James snažil zařadit.

A teď, poté co se po celý svůj první rok v Bradavicích neocitl na titulní straně, což se jeho otci vedlo pravidelně, vidí ve Věštci článek o tobě. Můžeš mu dávat vinu za to, že se tě bojí?“

Albus mlčky seděl. Nevěděl, co na to říct. Povedlo se mu přikývnout.

„Můžu udělat něco, aby to pro něj bylo snazší?“ zamumlal konečně.

Neville zavrtěl hlavou. „Bude se s tím muset vypořádat sám. Vím jenom, že tě nebude nenávidět.“

„Proč ne! Já bych to udělal. Po tom, co jsi mi řekl, se divím, že se nepokusil mě zabít ve spánku!“ vybuchl Albus.

Neville vypadal, jako by vedl rozhovor sám se sebou. Pak si přikývl. „Chceš vědět, proč si na tebe zlomyslné žertíky nedovolil nikdo jiný kromě Jamese a Freda?“

Albus si najednou uvědomil, že má pravdu. Přikývl.

Nevillova tvář náhle zvážněla. „Rozhlásil, že ti nikdo nesmí zkřivit ani vlas na hlavě.“

Albus se ušklíbl. „Je jenom druhák, nikdo ho nebude brát vážně.“

Neville se zasmál „On a Fred zásobují Bradavice zbožím z Kratochvilných kouzelnických kejklí. Mají mnohem větší vliv, než bys řekl.“

Albus se usmál: „Ty o tom víš?“

Neville podrážděně potřásl hlavou. „Vím o tom, ale oni jsou dobří pašeráci. Už nějaký čas se mi nepovedlo je chytit. Vím, že mají spoustu zájemců, zabavil jsem hodně zboží vašeho strýčka George, ale oni vždycky vědí, kde jsem a kam ukrýt kontraband.“

Albus si povzdechl. Už se cítil líp. „Takže James ke mně necítí nenávist.“

Neville se usmál: „Samozřejmě že ne. On prostě neví, co si má myslet. Ale přijde na to, když mu dáš čas.“

Strýček vstal a přešel ke knihovně přímo za svým stolem. Mávl hůlkou a police se odklonila a odhalila hrozivé šedé bezpečnostní dveře.

Natáhl ruku a prstem přejížděl vzor na povrchu dveří. Albus slyšel tisíce malých kliknutí a dveře se otevřely. „Pár skřetů od Gringottových mi je nainstalovalo. Samozřejmě jsem ihned změnil nastavení.“

Neville vstoupil do trezorové místnosti. Byla překvapivě prostorná, s regály plnými draze vypadajícího zařízení a kouzelných přístrojů každého tvaru a velikosti. Albus zamířil ke vchodu, když jeho strýc sestoupil po několika schodech a vzal z police Albusovu hůlku. Albus se očima zastavil na něčem, co se jasně rudou barvou blýskalo v nástropním osvětlení.

Byl to zářící a lesknoucí se Jamesův Nebeský blesk, uchycený v držáku na zdi. Albus tak uchvátilo sledování jeho linií, že neslyšel Nevilla přicházet.

„Ruce pryč. Pamatuj, jsi nepřítel.“

Albusova ruka provinile ucukla, jako by byl přistižen při činu. „Neměl by být v přístěnku na košťata?“ zakoktal.

Dřív než Neville odpověděl, vyprovodil Albuse a zavřel dveře.

„Je to prototyp. Tvůj táta musel slíbit, že ho udrží v bezpečí, než ho vyzkouší. Kromě toho, kdyby stálo v kůlně, všichni studenti by na něj sahali svými špinavými tlapkami.“

Aby zdůraznil svá slova, pohlédl přes brýle na Albuse.

Albus se začervenal, i když věděl, že tím nemyslí jeho.

Strýček Neville mu podal hůlku. Albus pocítil radost z dotyku ruky na hůlce a pozvedl paži. Neville ho pozoroval s pobaveným výrazem ve tváři.

„Tím vším mluvením jsi mě opravdu uondal, vezmi si tu zatrolenou věc a zmiz.“

Albus cítil takové vzrušení, že se stěží dokázal ovládnout. „Myslíš to vážně?“

Strýc kývl směrem ke dveřím. „Zkus nezlikvidovat žádné další potlouky nebo Pány zla, prosím.“

Albus málem hopsal celou cestu zpět do sklepa.

Příští den hrál Havraspár proti Nebelvíru a došlo k tomu, čeho se Albus obával.

Byla to jatka.

Semknuté formace a milimetrová přesnost Havraspáru byly rozervány na cáry jeho bratrancem Fredem a Fergusem Finneganem, a když náhodou proklouzli, Grayson Wood ukázal, že dokonale zapadl do starého týmu. Molly a Lucy byly rychle se točícím camrálovým útokem na Eleanor Ferrarovou, v hladkém spojení s Dominique se bez námahy vyhnuly potloukům Isly Petitové a Ashtona Gullyho. Lilith LeBlancová byla na svém Nimbusu Tisíciletí překonána, James si s ní doslova pohrával, nechal ji vyrazit za zlatonkou, předběhl ji a zablokoval. Bylo zřejmé, že podle jejich strategie měli získat co nejvyšší skóre a chytit zlatonku, až když nechají ostatní týmy v hodnocení daleko za sebou. „Bánší“ měla jiný plán. Provedla perfektní Vronského fintu a James byl téměř na opačné straně hřiště, než uslyšel její charakteristické zaječení. Blížila se ke zlatonce, což bylo všem jasné z jejího nelidského vytí. James se obrátil na svrčku a vyrazil zpět, předváděl ohromující rychlost Nebeského blesku. Albus myslel, že vidí vařit se vzduch v místech, kde koště raketově zrychlilo. Lilith málem polapila zlatonku, když vystřelila Jamesova ruka.

Krum naznačil konec hry. Fred byl rozzuřený. Skóre jen tři sta ku dvaceti. Zamračil se na Jamese přes vlnící se rudozlatý dav, odnášející mladšího chlapce z hřiště.

Albus viděl Jamesův úsměv; bratr si ještě neuvědomil, jak moc naštval svůj tým. Jejich oči se setkaly, když ho nesli okolo. Albus na něj kývl a usmál se. James mrkl a úsměv opětoval.

Hřiště se vyprázdnilo.  Na tribuně zůstalo sedět sedm lidí, nevrle naslouchali halasu Nebelvírů mířících zpět do hradu. Diana si povzdechla, vstala a odešla, sestry a Corny ji následovali doprovázeni Albusem, Roderickem a Scorpiusem.

Scorpius šťouchl do Albuse. „Špatný.“

 

Myšlenka pro tento den: Jestliže s vámi téměř dva roky zacházejí jako s pupkem světa a pak vás náhle opustí kvůli stonavému děcku, o kterém všichni prohlašují, že vypadá jako váš velmi slavný táta, a ach, z toho kluka se vyklube jeden-z-těch-extra-kouzelníků-jaký-se-rodí-jednou-za-generaci? Nejednali byste příležitostně tak trochu jako pitomec?

Je to jen názor.

 

*nevraživosť

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: 17. Doutnající řevnivost Od: sisi - 30.11. 2020
Pitomec pitomý z Pitomákova, ale v tomto případě se jedná spíš o dědičný rys. Potterovi mývali méně potomků, až Harry se rozhodl pro velkou rodinu podle vzoru Weasleyových. Takže to bude muset řešit mamka Ginny, aby do situace vnesla trošku ženského úhlu pohledu a navrhla schůdnější strategii. Díky za krásný překlad. Užívám si od kapitoly ke kapitole. Jsem nevěděla, jaký je to luxusní čtení. Dík.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 17. Doutnající řevnivost Od: maria - 21.10. 2015
dakujem

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: Aeidaill - 17.08. 2015
Děkuji za překlad. Moc hezká kapitola. :) A výraz dej-mi-toust-nebo-nes-následky si s dovolením od Noxe vypůjčím a budu ho s požitkem aplikovat po večerech na přítele. Muhaha!
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 10.09. 2015
Děkuji, jsem ráda, že se líbila - a dokonce ji využiješ i v praxi :-D

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: Tarja - 04.08. 2015
Ja ti nevim, i pres to vsechno Jamese nemam rada :-/ Jo a dekuju za vysvetleni k predesle kapitolce, ted uz to dava smysl :-)
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 07.08. 2015
Ono je opravdu těžké ho mít rád, ani Albus to vždycky nezvládá... Rádo se stalo :-)

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: wanilka - 01.08. 2015
Jedna ze zatim nejlepsich kapitol, diky za ni!
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 01.08. 2015
Já děkuji :-)

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: Lisbeth - 29.07. 2015
Další super kapitola...Díky...
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 29.07. 2015
Já děkuji :-)

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: Lily - 28.07. 2015
Můj bratranec se ke své sestře choval přesně tímto stylem.. Jen mu bylo cca 6 let. Nevím jestli jectohle reálné když je rozdíl mezi nimi jen něco přes rok..
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 28.07. 2015
Dvouleté dítě už si dokáže pořádně bránit své teritorium, tomu člověk prostě nevysvětlí, že miminko potřebuje pochovat, přebalit, nakrmit... Šestiletému dítěti už by se to vysvětlit mělo dát. Ale tohle je opravdu strašně individuální. Děkuji :-)

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: Astra - 27.07. 2015
Řekla bych, že tenhle problém je reálný, že to autor popsal moc hezky. Dítě, které přestane být středem pozornosti to zákonitě musí špatně snášet a musí se cítit ohrožené. A z pocitu ohrožení může vyplynout i ledacos horšího... Děkuji za perfektní překlad... :-)
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 28.07. 2015
Skoro to vypadá, že autor se s tímto setkal pěkně zblízka, že? Děkuji za komentář, Astro.

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: Lupina - 27.07. 2015
Já nekomentovala, protože až dnes jsem se dostala k opětovnému přečtení. Na delší kapitoly si nechávám čas a klid. No, když už Albus ví, co se asi děje v hlavě Jamese, tak je to krok k urovnání vztahů. Stejně je mi Jamese líto, že to takto cítí. Že se v podstatě cítí odstrčený. Musí to být pro něj děsné, když se snaží tátovi zavděčit a pořád má pocit, že to nestačí. No, ale mám důvěru v sourozeneckou lásku :-) Díky, denice :-)
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 27.07. 2015
Neville to Albusovi krásně vysvětlil, takže teď už by měl mít jasno. James to nemá jednoduché, ale věřím, že s Albusovou pomocí se všechno urovná. Já děkuji, Lupino!

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: arabeska - 27.07. 2015
Pekne vysvetlene Jamesovo chovani. Zarlivec jeden ustrasena. No, holt to zatim neprekousnul, ale myslim, ze je na dobre ceste. Nox je ukrutne roztomila sova :D A Neville je frajer, vzdycky jsem ho mela rada... Denice, opet to stalo za to. Dekuji! Za vsechno!
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 27.07. 2015
Když se nad tím člověk zamyslí, Neville to perfektně odhadl. A Albus s tím teď může pracovat. Nox nemá chybu :-) Děkuji, arabesko!

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: skorpik62 - 26.07. 2015
No, co se Jamese týče - člověk by řekl, že si za těch 9 let, co je Albus na světě, mohl zvyknout :D Ten článek v novinách mi nepřišel tak špatný... A to, že by spolu Rose a Scorpius měli něco mít? Vždyť je jim jedenáct! Díky za krásný překlad :) PS: Moc se mi líbila sova otáčející hlavou kolem dokola :D
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 27.07. 2015
Zvyknout si mohl, ale Albus přišel do školy a zase na sebe strhl veškerou pozornost, to muselo být pro Jamese zlé. Mně ten článek přišel zlomyslně poťouchlý, už tím, jak rádoby nenápadně naznačoval, že by spolu ty jedenáctileté děti měly něco mít. Děkuji!

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: michelle13 - 26.07. 2015
Ja som také niečo podobné tiež zažila. Môj brat ma bral ako konkurenciu a nakoniec na mňa tak žiarlil. A to mal 10 rokov. Robil mi zle. Vzťahy sa urovnali až teraz v dospelosti. Takže snáď si to James uvedomí skôr, než bude neskoro :) Inak perfektná kapitola a nedočkavo sa teším na ďalšiu.
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 27.07. 2015
Ano, stává se to často a jsem moc ráda, že se to u vás urovnalo. James doufejme taky dostane rozum :-) Děkuji.

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: samba - 26.07. 2015
Aspoň jsme pochopili já a Albus kde je zakopaný pes :)
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 27.07. 2015
Neville je borec, že nám to všem tak dobře vysvětlil. Děkuji :-)

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: Skara - 26.07. 2015
Super kapitola :) Postoj Jamese na jednu stranu chápu, ale na druhou stranu, je to postavené na hlavu, byl mu jeden rok, když se narodil? To je čaroděj už v tomto věku schopen přemýšlet na takové úrovni?? Pochopila bych, kdyby mu byly tři nebo čtyři ale v jednom roce bouchá do inkubátoru... Ano já vím, beru to moc odborně a doslova, ale prostě tohle bije do očí. Jinak je kapitola fakt super :) sice se nic moc nestalo, ale zase jsme se dozvěděli kousek minulosti :)
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 27.07. 2015
No, myslím, že v necelých dvou letech to vnímal spíš tak, že maminka teď krmí, přebaluje a pečuje o toho vetřelce, místo co by se jako doteď celý den věnovala jemu. A s tím inkubátorem - prostě se chtěl zbavit ohrožení. Děti jsou hodně přímočaré... Děkuji :-)

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: Ragnar - 25.07. 2015
je pravda, že hloupost některých rodičů opravdu nezná mezí... vídám to bohužel dost často a nejhorší je, že následky si nesou všichni i desítky let. protěžovat jednoho ze sourozenců, nebo mu dovolit takovéto chování je dost obvyklé a poměrně tragické
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 25.07. 2015
No, musíme doufat, že to nebude tento případ:-) Děkuji.

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: ALacko888A - 25.07. 2015
Myslím že James má na to úplne právo :) ale som zvedavá kedy a ako sa s tým vyrovná.
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 25.07. 2015
Pro jeho dobro doufám, že to bude brzy, našlápnuto k tomu už má :-) Děkuji.

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: biaca - 24.07. 2015
Zdravím, Opět skvělá kapitola, postavy promyšlené - děj zábavný. Prosím jen o pravidelné přidávání kapitol - je to jedna z nejlepších povídek, kterou jsem v poslední době četla a moc ráda se vracím, abych mohla sledovat dobrodružství Albuse Pottera. Překladatelce skládám poklonu za skvělý překlad.
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 25.07. 2015
Děkuji za chválu i komentář, pro pravidelné přidávání udělám, co bude v mých silách, ale někdy nás bohužel dostihne životní realita a svět ff musí ustoupit - doufám, že ne nadlouho... Rozhodně na příští týden je kapitola už připravená :-)

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: Sammi - 24.07. 2015
A to se nezdálo, pd začátku povídky, že by byl Albus takto obletován.. pro mě rozhodně nové zjištění, měla jsem dojem, že naopak.... A k myšlence dne.... no.... vše záleží na přístupu rodičů a děje se to dnes a denně, kdy už tak malý človíček začne žárlit a je proti druhému dítěti... V tom případě by to měl někdo vyčíst Harrymu.
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
Ono myslím ještě leccos bude jinak, než povídka skončí :-) Myšlenka dne - oni Jamese neopustili, jen mu to tak připadalo. ale doufám, že to všichni nakonec zvládnou. Děkuji.
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: Sammi - 24.07. 2015
Nemyslím tím, že opustili. Myslím tím, že malé dítě (pokud mu to není dostatečně vysvětleno) začne žárlit na mladšího sourozence a má dojem, že už mu není věnována dostatečná pozornost. Což nebývá pravda, ale to dítě už nevidí... :)
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 25.07. 2015
To máš pravdu, a někdy to rodiče přes sebelepší snahu prostě nezvládnou :-)

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: blan - 23.07. 2015
Jak už bylo psáno výše, taky mi přijde, že tam je už chybka ve výchově. I když jsme se toho z jejich minulosti ještě tolik nedozvěděli a nedá se tolik soudit, ale minimálně teď mi přijde, že by se harry s ginny měli více angažovat.
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
Máš pravdu, že toho o Harrym a Ginny jako rodičích moc nevíme, vlastně je tady známe skoro jen z dopisů, ale mám pocit, že se snaží. James i Albus jdou do puberty, to jim to zrovna moc neusnadňuje:-) Děkuji.

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: Zuzana - 23.07. 2015
Newille je úžasný. Alovi ten Jamesov hnev krásne vysvetlil. Rodičia často robia tú chybu, že zabúdajú na starších súrodencov, keď je ten malý chorý alebo príliš rozkošný... Mrzí ma, že sa to stalo aj Albusovi a Jamesovi, ale po Nevillovom vysvetlení, že James necíti nenávisť sa mi dosť uľavilo. Ďakujem za preklad skvelej kapitoly:)
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
Neville je bezvadný. Ano, rodiče často nemají dost sil, aby se starali o malé dítě a přitom se věnovali ještě tomu staršímu, který samozřejmě chce taky všechno teď hned a je mu jedno, že maminka přebaluje nebo koupe... Děkuji, Zuzano!

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: MeiLi - 23.07. 2015
James je malí žiarlivec, ale vyrastie s toho. Super kapča teším sa na pokračko.
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
Myslím, že s Jamesem máš pravdu :?-) Děkuji.

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: martian - 23.07. 2015
No, pokud to James cítí opravdu takto, pak manželé Potterovi zřejmě někde udělali chybu. Nic proti nim, děláme je všichni. Ale možná by si alespoň mohli (a podle mě jako rodiče i měli) všimnout toho, že mezi jejich dětmi není něco v pořádku. Tedy, všimnout si toho dřív, než děcka půjdou na téměř deset měsíců v roce do internátní školy…
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
Myslím, že všichni rodiče dělají spousty chyb, ale když děti cítí jejich lásku, tak jim je prostě dřív nebo později odpouštějí. A znám spoustu sourozenců, kteří se neustále hašteří o cokoli a nevydrží v jednom pokoji pět minut, aniž by se nepoštěkali. Děkuji.

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: Dragonel - 23.07. 2015
skvělá kapitola, řekl bych že teď si svou chvilku slávy zažijí oba, alespoň než se albus sesype před zápasam s nebelvírem a jamese roztrhá jeho tým za to že málem prohrály
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
:-D :-D :-D Tak s touto vizí budoucnosti jsi mě opravdu dostala! Děkuji.

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: Packa - 23.07. 2015
Zdravím a jdu si zopakovat horor s vkládáním komentáře z telefonu. (Když už jsou ty komenty povinnosti) James je spratek, ale s myšlenkou dne souhlasím akorát u "trochu pitomec" bych to " trochu" vypustila.
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
James je prostě James, nezbývá než čekat, až z toho vyroste, jako dědeček :-) Děkuji, tak to si tvého komentáře vážím dvojnásob.

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: JSark - 23.07. 2015
Neviem ako komu, ale mne Neville strašne začína pripomínať Dumbledora (okuliare, vševedúce pohľady...). James ako odstrčený prvorodený je zaujímavá myšlienka. Nie je řevnivost aj súperenie, niečo ako medzi sokmi?
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
Tak to je zajímavá myšlenka :-) Budeme si na Nevilla muset začít dávat pozor. Súperenie: slovensko - český slovník říká soupeření. Slovník spisovné češtiny říká: řevnit - sočit, žárlit, etymologický slovník. rivalita, soupeřství. Takže je na výběr. Nevraživosť dodal Google... Děkuji.

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: soraki - 23.07. 2015
Tak trochu teda Jamese omlouvám, ale jen trochu. On si ani nic pamatovat nemusí, stačí to neustálé pripominani ze všech stran a bac, žárlivost, mrcha jedna, je tu. Díky P.s. To vkládání přes mobil je za trest
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
Okolí si to neuvědomuje, ale sama vídávám, jak se lidé rozplývají nad miminkem v kočárku a že vedle stojí starší dítě, toho si ani nevšimnou. A pak už to s nimi roste... Děkuji, vážím si toho :-)

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: Nanya - 23.07. 2015
Trochu naštve mladší súrodenc..... Jamesa chápem ale už by z toho mohol začať vyrastať...
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
To máš pravdu :-) Myslím, že k tomu James taky časem dospěje. Děkuji.

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: Marti - 23.07. 2015
Á, u Holoubkových nepadlo jablko daleko od stromu, zdá se... Jestli je Nita ze stejného těsta, jako její drahá máti, tak potěš koště. A moc se mi líbil Neville, jeho dospělou verzi mám ráda snad ve všech povídkách. Možná by trochu měl promluvit do duše i Jamesovi, třeba by se přestal chovat jako pitomec...
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
Ano, Nita bude asi celá maminka a ještě k tomu má zřejmě v Ritě dobrou rádkyni... Neville je prima, myslím, že Jamese zná odmalička, a tak si dovede představit, co by s ním taková rozmluva udělala. Děkuji.

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: mortalis - 23.07. 2015
super
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
Díky :-)

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: Iveta - 23.07. 2015
Z tohohle pohledu asi chudák James (i když touhu po popularitě úplně nechápu). Ale připadá mi, že Harry a Ginny se snaží nedělat mezi dětmi rozdíly, Jamesovi poslali koště...
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
On James se asi chce ze všech sil tátovi vyrovnat, získat si jeho uznání, když má pocit, že větší díl pozornosti si odmalička získává jeho bratr. Harry a Ginny se určitě snaží nedělat mezi dětmi rozdíly, jen někdy je to těžké, když ty děti jsou každé jiné. Děkuji.

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: luisakralickova - 23.07. 2015
Jo, jo bratská žárlivost, ztráta pozic - to je něco;) Nevill to pěkně osvětlil, a James ukrývající kontraband, taky neměl chybu. Díky.
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
Pašerák James :-) Taky mě to dostalo. Děkuji!

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: Lejsi - 23.07. 2015
Také se přikláním k názoru, že jde u Jamese spíše o žárlivost než strach. Záleží na tom, jak a kdy se s tím vyrovná. Neville je skvělý, v této povídce má mé sympatie. Dík za pokráčko.
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
Žárlivost, obavy, nevraživost,... ono je to asi všechno dohromady smíchané a jsem ráda, že to Neville Albusovi vysvětlil. Máš pravdu, je bezvadný. Děkuji.

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: Peggykaja - 23.07. 2015
To by nebyl Potter aby neměl problémy s tiskem :D Jinak si myslím, že ten Jamesův vztah k Albovi moc hrotí, jako že by si kluk v roce pamatoval co se dělo a že nesnáší bráchu? To je blbost... Každopádně, díky za překlad :-)
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
No, v tomto se Albus opravdu potatil :-) James si možná nepamatoval, co přesně se stalo v jeho necelých dvou letech, ale ten dojem v něm přetrval. Viděla jsem tenhle vztah mezi sourozenci u svých kamarádů mnohokrát, naštěstí se většinou nejpozději v dospívání srovnal. Děkuji.

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: Jirka005 - 23.07. 2015
Rozdíl mezi bát se a nenávidět, je velmi malý. Uchovat si kladný vztah k něčemu, čeho se bojíte je divné a obtížné. Možná je kombinace toho obojího, navíc smíchaná s kombinací obdivu a pocitu méněcennosti, základem na žárlivost. Takovou tu žárlivost, která způsobila například smrt Rema na počátku rozkvětu města jeho bratra, Romy.
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
Máš pravdu, tyto emoce jsou asi hodně propletené a těžko se dají oddělit, natož aby se v nich dvanáctiletý kluk vyznal. Příběh Romula a Rema je krásný příklad toho, co taková bratrská nevraživost dokáže, když přetrvá do dospělosti... Děkuji!

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: katrin - 23.07. 2015
Hm, autor ma neustale prekvapuje hlbkou prepracovania svojich postav.. Tak Albus ma status nedotknutelneho medzi spoluziakmi? Ake prekvapujuce.. a po Nevillovom vysvetleni tak trochu pochopitelne.. nie ospravedlnujuce, ale pochopitelne.. Este ma uplne zarazila ta metla.. uz predtym sa mi nezdalo, ze ju Harry poslal Jamesovi a teraz sa divim este viacej, ked je to taky vzacny prototyp, ze mu Neve v trezore.. Kapitoly s nabitym dejom sa striedaju s tymi s rozhovoromi nabitymi zase emociami a myslienkami, az neviem, ktore mam radsej :D
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
Autor má příběh opravdu dobře promyšlený. Myslím, že to nedotknutelný znamená, že na něj nikdo jiný než James s Fredem nesmí útočit kouzly nebo fyzicky (zelené vlasy, nápis na zádech,...), ale více či méně povedených jedovatých vtípků si Albus vyslechl a ještě vyslechne opravdu dost. Koště - co s ním Harry měl dělat? Sám nelétal ani na svém pověstném koštěti, tak ho dal staršímu synovi, když už mu ho slíbil za dobré chování :-) Děkuji!

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: elllie9 - 23.07. 2015
Zpočátku jsem nechápala Jamesovu nevraživost vůči Albusovi ale Neville ji velmi pěkně vysvětlil. Dcera Rity Holoubkové mě nejdříve taky dostala, původně jsem si myslela, že to je překlep ve jméně :D A myslím, že budoucí zápas mezi Mrzimorem a Nebelvírem bude stát za to :D díky za kapitolu :)
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
Neville je muž na svém místě. Ritina dcera bude asi druhá maminka :-) Na zápas si ještě počkáme, ale máš pravdu. Děkuji:-)

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: LadyLillyPotterml - 23.07. 2015
Nie nemyslím si že ho to ospravedlňuje.
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
Ale snad to aspoň trochu něco vysvětluje... Děkuji.

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: scully - 23.07. 2015
Pobavil mě Nevillův popis dvojčat jako pašeráků. Trochu mě zmátla ta hůlka,myslela jsem ,že má Albus zákaz. Moc děkuju za překlad
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
No, oni takoví pašeráci vlastně jsou .-) Albus zákaz má, ale o jeho trvání rozhoduje Neville. Děkuji.

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: gleti - 23.07. 2015
přesně to samé se stalo u nás doma a na Jamesovu obranu musím přiznat, že jsem se s tím úplně vyrovnala až v dospělosti. Jestli předchozí kapitola byla zajímavá, tak tahle (aspoň) pro mě je skvělá.
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
Tak to jsi hodně dobrá, znám pár lidí, co se s takovou situací nedokázali vyrovnat vůbec, trpkost v nich zůstala navždy. Děkuji!

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: Liz - 23.07. 2015
Moc zajímavé. Jako vždy je tu spousta naznačení, na která zapomenu, než se k nim autor vrátí. James má výborné koště. Nevím, jestli si ve dvou letech mohl už pamatovat jemu davanou pozornost. Máme se dál na co těšit.
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
Taky jsem zvědavá, jestli autor vysvětlí všechny náznaky - doufám, že většinu ano. Všechno si pamatovat nemůže, ale dojmy asi v duši zůstávají... Děkuji.

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: Agule99 - 23.07. 2015
Zajímavá kapitola... Postoj Jamese chápu. Ale taky bych řekla, že spíš žárlí :). A Neville je fakt chytrej, začínám ho mít docela v oblibě :D. Jen mě udivilo, jak Albusovi vrátil hůlku - to už jako natrvalo? Nemá náhodou zákaz? :D Díky moc za překlad :).
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
Autor ty Jamesovy excesy moc pěkně vysvětlil, že? Neville je moc prima. Podle úmluvy měli profesoři vrátit klukům natrvalo hůlky v okamžiku, kdy si byli jistí, že už nebudou pro okolí nebezpeční a Neville se asi rozhodl, že je vhodná chvíle. Děkuji.

Re: 17. Doutnající řevnivost Od: kakostka - 23.07. 2015
Ty jo, to mne nenapadlo, že se ho James bojí, stejně mám spíš dojem, že žárlí, než že by se ho bál. Jedině z pohledu, že byl opravdu sesazen z pozice Pupku světa:-)))) ale tomu se říká vítej v realitě. Děkuju za skvělou kapitolu, famozního strýčka Nevilla a Albuse, který válí.
Re: 17. Doutnající řevnivost Od: denice - 24.07. 2015
On James vnímá Albuse jako ohrožení své vlastní pozice, takže je to asi něco mezi. Děkuji:-)

Prehľad článkov k tejto téme:

Bartimus Crotchety: ( denice )15.10. 201529. Něco končí, něco začíná - ZÁVĚR
Bartimus Crotchety: ( denice )08.10. 201528. Odhalení
Bartimus Crotchety: ( denice )01.10. 201527. Nenahraditelné
Bartimus Crotchety: ( denice )24.09. 201526. Malfoyovský faktor
Bartimus Crotchety: ( denice )17.09. 201525. Incendio!
Bartimus Crotchety: ( denice )10.09. 201524. Stín pochybností
Bartimus Crotchety: ( denice )03.09. 201523. Svět se změnil
Bartimus Crotchety: ( denice )27.08. 201522. Vánoční příběh
Bartimus Crotchety: ( denice )20.08. 201521. Lítost a přemítání
Bartimus Crotchety: ( denice )13.08. 201520. Poslední kapka a první trest
Bartimus Crotchety: ( denice )06.08. 201519: Podivnější a podivnější
Bartimus Crotchety: ( denice )30.07. 201518. Trojitá nit
Bartimus Crotchety: ( denice )23.07. 201517. Doutnající řevnivost
Bartimus Crotchety: ( denice )16.07. 201516. Jezevec a had
Bartimus Crotchety: ( denice )09.07. 201515. Souboj dřív, než se nadějete
Bartimus Crotchety: ( denice )02.07. 201514. Famfrpálové zkoušky a jiné tragédie
Bartimus Crotchety: ( denice )25.06. 201513. Nabytá perspektiva
Bartimus Crotchety: ( denice )18.06. 2015 12. Z vlastní volby
Bartimus Crotchety: ( denice )11.06. 201511. Létat jako draci ve tvých stopách
Bartimus Crotchety: ( denice )04.06. 201510. Upíři, růže a práce s hůlkou… Merline!
Bartimus Crotchety: ( denice )28.05. 20159. Konec velmi dlouhého dne!
Bartimus Crotchety: ( denice )21.05. 20158. Mal-formace
Bartimus Crotchety: ( denice )14.05. 20157. Mýty a omluvy
Bartimus Crotchety: ( denice )07.05. 20156. Něco se přihodilo na cestě k normálnosti
Bartimus Crotchety: ( denice )30.04. 20155. Větší očekávání
Bartimus Crotchety: ( denice )23.04. 20154. O jezevcích a košťatech
Bartimus Crotchety: ( denice )16.04. 20153. Potíže se zařazováním
Bartimus Crotchety: ( denice )09.04. 20152. Čluny, bratři a další rozhodnutí
( denice )02.04. 2015Kapitola 1: Zaškatulkovaní
. Úvod k poviedkam: ( denice )20.02. 2015Úvod k poviedke