Albus Potter and the Year of the Badger
Albus Potter a Rok jezevce
Originál: https://www.fanfiction.net/s/4256837/17/Albus-Potter-And-the-Year-of-The-Badger
Autor: Bartimus Crotchety
Překlad: denice
Beta: Jimmi a Lupina
Banner: Inverarity
17. Doutnající řevnivost*
Poznámka autora: Tyto kapitoly jsou čím dál tím těžší! Páni! Začal jsem v jednom směru, pak jsem si uvědomil, že jsem o tři knihy dál, než jsme byli. Chachá! Zvládl jsem to a dal nějaký prostor všemi oblíbenému roztržitému profesorovi! V procesu jsem zjistil, že chovám jakési sympatie k ďáblu. Ano, dámy a pánové, objevil jsem v sobě slabost pro Jamese Siriuse Pottera! FUUJ! Tak jsem přidal nějaké škádlení Rose se Scorpiusem, trochu famfrpálu, a doufám, že vám směs zachutná!
Školu stále vzrušovalo nedělní mrzimorské vítězství.
Když přiletěly sovy, čekalo na Albuse překvapení. Nox se snesl, upustil Denního věštce vedle jeho talíře a věnoval mu pohled typu dej-mi-toust-nebo-nes-následky.
Četl titulky, zatímco pták oždiboval kůrku pečiva. Ten článek ho tak pohltil, že si vysloužil klovnutí.
„Au!“
Sovy nedokážou obracet oči v sloup, ale Nox dělal úplně stejný dojem, když otáčel hlavou kolem dokola, než ladně zamířil zpět do sovince. Houkal a mračil se na Jamese, když se cestou vyhýbal nebelvírskému stolu. Nox nikdy neodpustil Albusovu bratrovi žert s falešnými dvířky od sovince, který na něj nastražil před třemi měsíci.
Albus rozptýlení přivítal.
Když předchozí noci opustil ošetřovnu, tak ještě předtím, než navštívil improvizovanou oslavu ve sklepě, vyšel k jezeru a hodil do něj starobylou leprikónskou minci.
Po návratu do ložnice ležela mokrá mince na přehozu jeho postele a Kublaj si ji ze Scorpiusova lože prohlížel s ostražitým zájmem.
Albus ji hodil na dno kufru a pokusil se vyspat. Když se na druhý den ráno probudil, minci našel pod svým polštářem.
„To je Věštec?“ zeptal se Scorpius, který se právě vrátil z ošetřovny a usazoval se vedle něj. Paže měl stále ovázané, ale už ne tak silnou vrstvou.
Rose seděla po Albusově druhém boku, zívající a nepříjemná, jako vždy v tuto hodinu.
Naklonila se, aby si mohla přečíst noviny, které Albus rozložil tak, aby na ně všichni tři viděli.
Podivné události v Bradavicích
Od Nity Holoubkové
Nedávno si získalo mou pozornost jisté podivné dění na hradě na kopci.
Za prvé, připravte se; co naplat, Malfoy je v Mrzimoru.
Scorpius Hyperion Malfoy je nejen v koleji Jezevce, ale jako prvňák je chytačem ve famfrpálovém týmu a nejlepším studentem ve většině předmětů. Není tajemstvím, že Lucius Malfoy není potěšen.
Za druhé, nečtěte dál, pokud máte nemocné srdce, ale je to tak, Potter je taky v Mrzimoru!
Albus Severus Potter, druhorozený syn muže, jehož někteří nazývají velikým, Harryho Pottera, je také v té nejskromnější bradavické koleji. Také je střelcem. Takže, počítejte, dva studenti prvního ročníku ve famfrpálovém týmu. Bezprecedentní! Zatímco on není jedním z nejlepších studentů, byl spíš v centru jistých zajímavých událostí.
Za třetí, ale věřte mi, že o nic méně významné, weasleyovská rodinná tradice trvající sedm generací byla přerušena. Rose Caroline Weasleyová byla také zařazena do Mrzimoru se svým bratrancem! Ona a pan Malfoy se zdají být na nebo v blízkosti vrcholu v každé akademické kategorii. Jednoho by zajímalo, jestli je to vše, v čem si jsou nablízku.
Jelikož Mrzimor včera rázně porazil ve famfrpálu Zmijozel, a to podle všeho především díky panu Malfoyovi a jeho brilantnímu chycení zlatonky, člověk si klade otázku, jestli pro Mrzimor vzchází nový úsvit?
Jistě nastává pro rodiny Potterových, Weasleyových a Malfoyových!
Rose to nepobavilo.
„Takový pisálek! Štve mě, že se snaží vyvolat drby, jako bychom se Scorpiusem něco měli.“
Scorpius zezelenal. „Myslím, že se pozvracím. Jo, myslím, že k tomu dojde.“
Rose se na něj jedovatě zašklebila: „Nemusíš být tak znechucený!“
Zatímco se hašteřili, Albus očima přejel síň. Jak se obával, Denní věštec ležel téměř před každým místem.
Už začínaly objevovat pátravé pohledy a chichotání.
„To není dobré,“ zamumlal.
Ten týden se stal noční můrou.
Zdálo se, že každá hodina s Nebelvírem a Zmijozelem se mění v soutěž o schopnosti snášet nepříjemné.
Poslal sovu tátovi, aby zjistil, kdo prozradil ten příběh Věštci, ale všechny dotazy jeho otce mladá reportérka, autorka zprávy, podmínila žádostí o rozhovor s třemi studenty. Odmítl to.
Informoval Albuse, že už se setkal s Nitinou matkou, a pokud je její dcera stejná, má si Albus dávat moc dobrý pozor, s kým v budoucnu bude mluvit.
Samozřejmě, jeho táta nemusel poslouchat pomlaskávání a žádosti o autogramy, jako to musel snášet Albus a jeho dva přátelé.
James reagoval jinak. Zdál se být tak rozzuřený, že se ani nedokázal podívat Albusovi do očí. Pokaždé, když se s ním Albus pokusil promluvit, odcházel ztuhlý hněvem.
To Albuse mátlo. Je pravda, že s Jamesem k sobě neměli zrovna blízko, ale nikdy předtím nebyli nepřáteli.
Rose prohlásila, že James je pitomec, a Albus ať si ho prostě nevšímá. Scorpius ani nenabídl názor, protože neměl sourozence, ale Rose se zdálo, že by měl souhlasit s ní, což způsobilo další hádku.
Albus se zeptal Dominique a Freda na bratrovo chování, ale James k nim byl očividně tak nevrlý, že se s ním nebavili ani oni.
Tenhle pocit úzkosti z bratra, důsledek článku a rýsující se čtvrtletní zkoušky tak potrápily Albusův žaludek, že strávil většinu pátku na ošetřovně.
Nakonec se cítil tak dobře, že mohl včas odejít na hodinu se strýčkem Nevillem.
Jeho kancelář se nacházela na čtvrtém podlaží arboreta. Stejně jako většina míst v tomto areálu měla tři skleněné stěny s rostlinami tlačícími se ze všech stran. Byla prostorná, s policemi plnými knih o bylinkářství a odborných textů, které pokrývaly zdi, a starým otlučeným stolem u jediné pevné stěny. Tam, kde nebyly knihy, obsadily prostor fotografie. Z většiny z nich mávali strýček s tetou Hannah, vypadali jako nejšťastnější pár na světě. Přísná, skutečně hrůzu nahánějící čarodějka, zamračeně shlížející z velkého portrétu nad stolem, měla na klobouku ze všech věcí na světě právě vycpaného supa. Laskavá šedivá čarodějka s rozevlátými vlasy a silně záplatovaným kloboukem i rouchem srdečně zářila z jiného portrétu, na špičce nosu se jí zachytila trocha hlíny. Na Nevillově stole stála jediná podobizna. Byla na ní usměvavá, malá žena s kulatým obličejem a vysoký pohledný muž, oba měli Nevillovy rysy. Albus slyšel o Alici a Frankovi Longbottomových od Rose, ale jeho mamka mu řekla, aby se na ně strýčka nikdy nevyptával.
Když Albus dorazil, strýc Neville velmi opatrně prořezával jakousi rostlinu, brýle mu balancovaly na špičce nosu. Rostlina mu to neusnadnila, chichotala se a mávala větvemi. „Vydrž, uklidni se, budeš na jaře chtít nějaké pupeny, že?“ řekl, když opatrně zachytil malou odnož a stříhal. Větvička ho plácla do nosu. „No dobrá! Chceš na výlet do arktické místnosti?“ vyhrožoval. Rostlinka se usadila a on dokončil práci.
Když odložil rostlinu stranou a odstranil odřezky ze stolu, řekl Albusovi: „Slyšel jsem, že jsi od madame Pomfreyové dostal nějaké žaludeční lektvary. Návaly paniky?“
Domluvil a přes brýle zíral na Albuse. Vypadal směšně, takže si Albus nemohl pomoci a musel se usmát.
„Jde o Jamese, předvádí šílenou komedii a já nevím proč. Opravdu mě to trápí.“
Neville si sundal obroučky a trošku si promnul oči. Pak pohlédl na Albuse a zeptal se: „A proč by to mělo být jiné než kdykoli jindy? Vy dva si obvykle jdete po krku, kdykoli se setkáte.“
Albus si povzdechl. „Já nevím. Když je na mě naštvaný, většinou mám představu proč, nebo jsem rád. Myslím, že mi to nevadilo, protože jsem věděl, že ke mně necítil nenávist nebo něco takového.“
Neville náhle vypadal velice vážně. „Vsadil bych svůj život na to, že k tobě necítí nenávist.“
„Tak co se děje?“ naléhal Albus. Do očí mu stouply slzy, zlostně je setřel. Zvrací. Pláče. Má nervózní žaludek. To je ale hrdina!
Neville mu podal kapesník a počkal, až se uklidní. „Už je ti líp?“
Albus přikývl a podal mu kapesník zpět. Neville jej opatrně uchopil mezi ukazovák a prostředník, jako by byl skrz naskrz promočený… a pak jej jedním pohybem prodloužil a zatvrdil do hůlky. Jako by se nic nestalo, odložil ji na stůl. Sepjal prsty a trpělivě hleděl na Albusův skvrnitý obličej, dokud se neuklidnil.
„Víš, bojí se.“
Albus popotáhl a hřbetem ruky si utřel nos. „Čeho?“
Neville na něj klidně pohlédl. „Tebe.“
Albus se prudce napřímil na své židli: „Cože? Mlátil mě, už když jsme se spolu jako děti koupali.“
Neville se uchechtl. „Ještě dřív než tohle. Nezapomeň, že si vás oba pamatuji ještě v plenkách. Párkrát jsem vás přebaloval! Řeknu ti, že jsem běžně pracoval s trollím hnojem, ale vaše plenky páchly víc!“
„No vážně, strýčku Neville!“ napomenul ho Albus pobouřeně.
Nevillovi se zablýsklo v očích. „Přemýšlels někdy o tom, proč se tvůj bratr občas snaží tě trápit, jindy tě chce předstihnout, a ještě jindy se snaží, aby sis připadal maličký?“
Albus přikývl.
Neville si povzdechl. „Má z tebe strach.“
Albus mu věnoval plnou pozornost a on si toho byl vědom. Pozvedl oči ke stropu, jako by se tam promítaly jeho vzpomínky.
„James byl víc než ten první v rodině. Byl prvorozený Potter. Byl na obálce každého významného časopisu na ostrově, na první straně většiny novin. Kdekoli se ocitli tví rodiče, James byl populárnější než oni.“
Albus byl v šoku. „Nic z toho jsem nevěděl.“
Neville se usmál: „Vím. Ale pochop, byl jenom něco přes rok starý, když se jeho maminka začala znovu kulatit. Náhle ji odvezli k Mungovi, předčasně, v obrovském spěchu. Jamese dali k Hannah a ke mně. Neviděl tátu čtyři dny. Neviděl maminku celý týden.“
Albus byl zděšený. „Proč? Zapomněli na něj?“
Neville zavrtěl hlavou. „Ale ne, posílali sovu každý den. Jenže James neustále plakal, nechápal, co se děje. A když mu konečně dovolili jít ke svatému Mungovi, aby viděl svoji mamku, ukázali mu inkubátor s droboučkým chlapečkem bojujícím o život, a řekli mu, že kvůli tomu maličkému byla maminka v nemocnici. Chceš vědět, jak zareagoval?“
Albus se smutně usmál. „Jak ho znám, tak asi násilím.“
Neville se uchechtl. „Praštil do inkubátoru a rozplakal tě. Všechny to rozrušilo a poslali ho pryč. To bylo poprvé, kdy se na tebe zaměřil.“
Albus chvíli seděl v tichém rozjímání. „Takže mě od začátku nenáviděl.“
Neville obrátil oči v sloup. „Ne, takhle to není, on se tě bál.“
Albus byl znechucený. „To říkáš pořád, ale já tomu nevěřím.“
Neville zabodl oči do Albusových. „Nejstarší vzpomínky tvého bratra jsou na to, jak všichni říkali Harrymu, že Albus má jeho oči. Jak všichni říkali jeho mladšímu bratrovi malý Harry. Jak jeho malý bratr byl ještě větším předmětem pozornosti, než kdy byl on. Jestliže on přitáhl hloučky, ty, Albusi, jsi přilákal davy. Každý chtěl vidět malého zelenookého dvojníka Harryho Pottera. Jak se zdálo, všichni zapomněli, že tu jsou dva chlapci. James přišel o pozornost všech kvůli druhému Potterovu synovi jako ani ne dvouletý.
Albusi, přemýšlej o tom co se děje teď.
On vždycky chtěl být v Nebelvíru jako jeho táta, předpokládal, že se to očekává. Ty se tu ukážeš a skončíš v Mrzimoru a šťastně vzdoruješ tradici, o níž on věří, že je správná.
Věřil, že je nejnadějnější famfrpálová hvězda rodiny, protože ty ses bál létat a nenáviděls výšky. Věděl, že letos je nejlepší nebelvírský kandidát na chytače, a loni to ani nezkoušel, protože prvňáci jsou moc malí. Další věc, kterou se dozvídá, je, že se najednou objevíš ty a umíš létat, v závodu porazíš Lucy a Molly, nejlepší letce mezi vnoučaty, a navzdory všemu se v prvním ročníku dostaneš do famfrpálového týmu. Nejen to, ale začneš jako slušný střelec.
James věří, že všichni Zmijozelové jsou zlí a všichni otcovi nepřátelé mají být i jeho nepřáteli. A ty ses spřátelil se synem muže, který byl jeho největším protivníkem.
Tyhle všechny věci se stanou a on vidí tátu je přijímat a respektovat tě za vybočení z mezí, do nichž se James snažil zařadit.
A teď, poté co se po celý svůj první rok v Bradavicích neocitl na titulní straně, což se jeho otci vedlo pravidelně, vidí ve Věštci článek o tobě. Můžeš mu dávat vinu za to, že se tě bojí?“
Albus mlčky seděl. Nevěděl, co na to říct. Povedlo se mu přikývnout.
„Můžu udělat něco, aby to pro něj bylo snazší?“ zamumlal konečně.
Neville zavrtěl hlavou. „Bude se s tím muset vypořádat sám. Vím jenom, že tě nebude nenávidět.“
„Proč ne! Já bych to udělal. Po tom, co jsi mi řekl, se divím, že se nepokusil mě zabít ve spánku!“ vybuchl Albus.
Neville vypadal, jako by vedl rozhovor sám se sebou. Pak si přikývl. „Chceš vědět, proč si na tebe zlomyslné žertíky nedovolil nikdo jiný kromě Jamese a Freda?“
Albus si najednou uvědomil, že má pravdu. Přikývl.
Nevillova tvář náhle zvážněla. „Rozhlásil, že ti nikdo nesmí zkřivit ani vlas na hlavě.“
Albus se ušklíbl. „Je jenom druhák, nikdo ho nebude brát vážně.“
Neville se zasmál „On a Fred zásobují Bradavice zbožím z Kratochvilných kouzelnických kejklí. Mají mnohem větší vliv, než bys řekl.“
Albus se usmál: „Ty o tom víš?“
Neville podrážděně potřásl hlavou. „Vím o tom, ale oni jsou dobří pašeráci. Už nějaký čas se mi nepovedlo je chytit. Vím, že mají spoustu zájemců, zabavil jsem hodně zboží vašeho strýčka George, ale oni vždycky vědí, kde jsem a kam ukrýt kontraband.“
Albus si povzdechl. Už se cítil líp. „Takže James ke mně necítí nenávist.“
Neville se usmál: „Samozřejmě že ne. On prostě neví, co si má myslet. Ale přijde na to, když mu dáš čas.“
Strýček vstal a přešel ke knihovně přímo za svým stolem. Mávl hůlkou a police se odklonila a odhalila hrozivé šedé bezpečnostní dveře.
Natáhl ruku a prstem přejížděl vzor na povrchu dveří. Albus slyšel tisíce malých kliknutí a dveře se otevřely. „Pár skřetů od Gringottových mi je nainstalovalo. Samozřejmě jsem ihned změnil nastavení.“
Neville vstoupil do trezorové místnosti. Byla překvapivě prostorná, s regály plnými draze vypadajícího zařízení a kouzelných přístrojů každého tvaru a velikosti. Albus zamířil ke vchodu, když jeho strýc sestoupil po několika schodech a vzal z police Albusovu hůlku. Albus se očima zastavil na něčem, co se jasně rudou barvou blýskalo v nástropním osvětlení.
Byl to zářící a lesknoucí se Jamesův Nebeský blesk, uchycený v držáku na zdi. Albus tak uchvátilo sledování jeho linií, že neslyšel Nevilla přicházet.
„Ruce pryč. Pamatuj, jsi nepřítel.“
Albusova ruka provinile ucukla, jako by byl přistižen při činu. „Neměl by být v přístěnku na košťata?“ zakoktal.
Dřív než Neville odpověděl, vyprovodil Albuse a zavřel dveře.
„Je to prototyp. Tvůj táta musel slíbit, že ho udrží v bezpečí, než ho vyzkouší. Kromě toho, kdyby stálo v kůlně, všichni studenti by na něj sahali svými špinavými tlapkami.“
Aby zdůraznil svá slova, pohlédl přes brýle na Albuse.
Albus se začervenal, i když věděl, že tím nemyslí jeho.
Strýček Neville mu podal hůlku. Albus pocítil radost z dotyku ruky na hůlce a pozvedl paži. Neville ho pozoroval s pobaveným výrazem ve tváři.
„Tím vším mluvením jsi mě opravdu uondal, vezmi si tu zatrolenou věc a zmiz.“
Albus cítil takové vzrušení, že se stěží dokázal ovládnout. „Myslíš to vážně?“
Strýc kývl směrem ke dveřím. „Zkus nezlikvidovat žádné další potlouky nebo Pány zla, prosím.“
Albus málem hopsal celou cestu zpět do sklepa.
Příští den hrál Havraspár proti Nebelvíru a došlo k tomu, čeho se Albus obával.
Byla to jatka.
Semknuté formace a milimetrová přesnost Havraspáru byly rozervány na cáry jeho bratrancem Fredem a Fergusem Finneganem, a když náhodou proklouzli, Grayson Wood ukázal, že dokonale zapadl do starého týmu. Molly a Lucy byly rychle se točícím camrálovým útokem na Eleanor Ferrarovou, v hladkém spojení s Dominique se bez námahy vyhnuly potloukům Isly Petitové a Ashtona Gullyho. Lilith LeBlancová byla na svém Nimbusu Tisíciletí překonána, James si s ní doslova pohrával, nechal ji vyrazit za zlatonkou, předběhl ji a zablokoval. Bylo zřejmé, že podle jejich strategie měli získat co nejvyšší skóre a chytit zlatonku, až když nechají ostatní týmy v hodnocení daleko za sebou. „Bánší“ měla jiný plán. Provedla perfektní Vronského fintu a James byl téměř na opačné straně hřiště, než uslyšel její charakteristické zaječení. Blížila se ke zlatonce, což bylo všem jasné z jejího nelidského vytí. James se obrátil na svrčku a vyrazil zpět, předváděl ohromující rychlost Nebeského blesku. Albus myslel, že vidí vařit se vzduch v místech, kde koště raketově zrychlilo. Lilith málem polapila zlatonku, když vystřelila Jamesova ruka.
Krum naznačil konec hry. Fred byl rozzuřený. Skóre jen tři sta ku dvaceti. Zamračil se na Jamese přes vlnící se rudozlatý dav, odnášející mladšího chlapce z hřiště.
Albus viděl Jamesův úsměv; bratr si ještě neuvědomil, jak moc naštval svůj tým. Jejich oči se setkaly, když ho nesli okolo. Albus na něj kývl a usmál se. James mrkl a úsměv opětoval.
Hřiště se vyprázdnilo. Na tribuně zůstalo sedět sedm lidí, nevrle naslouchali halasu Nebelvírů mířících zpět do hradu. Diana si povzdechla, vstala a odešla, sestry a Corny ji následovali doprovázeni Albusem, Roderickem a Scorpiusem.
Scorpius šťouchl do Albuse. „Špatný.“
Myšlenka pro tento den: Jestliže s vámi téměř dva roky zacházejí jako s pupkem světa a pak vás náhle opustí kvůli stonavému děcku, o kterém všichni prohlašují, že vypadá jako váš velmi slavný táta, a ach, z toho kluka se vyklube jeden-z-těch-extra-kouzelníků-jaký-se-rodí-jednou-za-generaci? Nejednali byste příležitostně tak trochu jako pitomec?
Je to jen názor.
*nevraživosť