Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Jen krví spojeni

Jen krví spojeni - 28

Jen krví spojeni
Vložené: Lupina - 15.07. 2015 Téma: Jen krví spojeni
Lupina nám napísal:

Autor: E. M. Snape               Překlad: Lupina          Beta: marci                Banner: Vojta

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2027554/28/In-Blood-Only

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 28. Zodpovědnost

Teď je celý můj.

Jakmile pominul šok ze skutečnosti, že si celou situaci zcela nesprávně vyložil, uvědomil si Snape zlomyslné, majetnické potěšení.

Konkurent, kterého si představoval, vůbec konkurentem nebyl. Lupinovy nároky na Harryho visely na vlásku, který Snape mohl jednoduše přestřihnout.

Pokud jen loajalita k Jamesi Potterovi byla tím, co Lupina motivovalo, aby stál po Harryho boku, pak by se Severus mohl zbavit – mohl by svého syna zbavit Pobertů jednou provždy. Čtyři slova… jen čtyři slůvka…

Jakmile by Harry přišel o Lupina, neměl by už jinou možnost. Snape by se stal jeho jedinou otcovskou postavou. Neexistovala by konkurence těch, co by si dělali nároky, už žádné sledování vlastního potomka upínajícího naděje k někomu jinému…

Ale ty myšlenky se zarazily, protože Severus byl natolik chytrý, aby poznal jejich slabá místa.

Kdyby Harry ztratil důvěru v Lupina, už by ji neinvestoval do nikoho jiného. Pokud by postava, na niž spoléhal, zmizela z jeho života, těžko by svá břemena vložil na někoho dalšího a zcela jistě ne na Snapea. S největší pravděpodobností by v budoucnu nedůvěřoval téměř nikomu.

Ne že by Snape vůbec chtěl, aby jej takto kluk vnímal, ale stejně… byla to jeho výsada. Koneckonců, je Harryho biologickým otcem a nebýt otcem svému synovi by si měl zvolit sám, bez vnějšího ovlivňování…

To nebylo dobré.

Snapea to uvědomění docela překvapilo, ale Lupinova přítomnost byla důležitá. Snape toho muže nenáviděl, ale přesto musel neochotně přiznat, že Harry si k vlkodlakovi vytvořil jakési pouto.

A chlapce by zabilo, kdyby teď Lupina ztratil.

Mohl Lupinovi odhalit chlapcův skutečný původ, ale při pomyšlení, že by tím Harryho totálně zničil, se v něm cosi sevřelo.

To uvědomění k Severusovi nesedělo. Vždy oceňoval jemné instinkty Zmijozelů – to nutkání využít každou výhodu, která se nabízela. Nevěděl, odkud se v něm ta úvaha o Harryho pocitech vzala, ale nelíbila se mu. Nelíbilo se mu, že jaksi nechtěl, aby Harry zažil tu zkázu, ke které by určitě došlo v případě, kdy by využil situace k odstranění Lupina.

A pro jednou si nebyl jistý, jak toho zatraceného vlkodlaka urazit, nebo jak okomentovat jeho vyjádření.

„Myslím, že je na čase, abych tě zanechal tvému utápění se v lítosti,“ poznamenal krátce.

Lupin roztřeseně přikývl a Snape se otočil, aby vypadl, než ten chlap udělá něco tak odporného jako poděkování, v kterémžto případě by Severusovi nějaké to slůvko uklouznout mohlo.

Vyvedený z míry rychle unikl.

Toho večera neklidně pozoroval Harryho přes Velkou síň. Teď, když o tom tak přemýšlel, líbilo se mu víc, když byl Remus Lupin jeho konkurentem. S uvědoměním, že Harry v podstatě ztratil další základní postavu svého života, Severusovu hruď tiskla podivná tíže, jako by existovalo něco, co musí udělat… Zuřivě si probral vzpomínky na posledních pár dní, ale nemohl si vzpomenout na nic, co by nevyřídil.

Ale cosi na pozadí jeho mysli naléhalo a nebralo v potaz, jak moc se snažil to potlačit.

ooOOoo

Víkend prožil Snape docela produktivně. Podařilo se mu zarezervovat famfrpálové hřiště pro Zmijozely, takže Nebelvírům zůstaly pouze náhodné hodiny tu či tam, aby se připravili na nadcházející zápas. Ten zatracený vlkodlak převrhl lahvičku žluči pásovce, když se natahoval po vlkodlačím lektvaru, a jelikož si obsah nalil na ruku, musel navštívit ošetřovnu. A ačkoliv za to Snape nemohl, tu zásluhu si připsal.

Dokonce Harrymu udělil další várku trestů za zakletí Draca na chodbě. Snape si plně uvědomoval, že skutečným pachatelem byl Weasley a že se Harry ze záhadných důvodů pokoušel z Draca tu nadýmací kletbu sejmout. Ale byl přistižen s hůlkou namířenou na rychle se nafukujícího Malfoye a odmítal pravdou dostat Weasleyho do problémů. Weasley na oplátku odmítal nechat Harryho vzít vinu na sebe, takže Snape s potěšením udělil trest oběma.

Zatímco Weasley byl odeslán v pondělí večer k Filchovi, Harry se nešťastně vploužil do učebny lektvarů, přičemž si mnul jizvu. Snapea potěšilo, že se chlapec přestal škrábat, ale přetrvávající bolest představovala znepokojivou známku, že kluk už nedosahuje ani průměrných úspěchů v nitrobraně.

„Snažím se!“ namítl Harry nad kotlíkem, když jej Snape konfrontoval. „Už to nefunguje. Dokonce jsem se včera vplížil do jedné Filchovy komory a prostě se nic nestalo.“

Snape na něj vrhl káravý pohled, což mu Harry nadurděně vrátil.

„Nemůžu uvěřit, že jste na mě naštvaný za vykradení se z koleje kvůli tomuto. To vy jste řekl, že se potřebuji nitrobranu naučit. Myslel jsem, že je to na prvním místě.“

Snape upustil od ošklivého pohledu.

„Měl jsi nějaké další vize?“ zeptal se a změnil tak téma.

„Pár,“ přiznal Harry a naklonil se, aby vydrhl jedno obzvláště náročné místo. „Zapsal jsem je a předal Brumbálovi.“

Snapea bodla hořká zrada, že Harry nepřišel nejdříve za ním. Několik vteřin se ve svém hněvu dusil, a pak s krutým úšklebkem nenápadně seslal kouzlo a zdvojnásobil obsah připečené špíny ve zbývajících kotlících.

„Pane profesore?“ ozval se Harry s pohledem upřeným do své práce. „Ví, ehm, o nás někdo další? O tom otcovství, myslím?“

Snape si založil ruce a prozkoumal Harryho pečlivě neutrální výraz. Byl opatrný ohledně motivace k tomuto dotazu.

„Ne. Jen pan ředitel a profesorka McGonagallová. A tak to i zůstane.“

Harry s otázkou na rtech vzhlédl.

Nesmíš to říct kamarádům,“ procedil Snape skrz zaťaté zuby. „A zcela jistě máš zakázáno říct to Lupinovi.“

„Proč?“ namítl Harry a zavěsil hadr přes okraj kotlíku. „Věřím Ronovi i Hermioně a Lupin je v Řádu.“

„Ale nevěřím tvým kamarádům,“ opáčil Snape zostra. „A neřekneš to Lupinovi. Byla by to chyba.“

Harryho zelené oči se podezřívavě přivřely. Občas byl až příliš vnímavý.

„Chyba? Proč?“

Snape od něj poodešel a začal si přerovnávat papíry na stole, jen aby zaměstnal ruce.

„Čím méně lidí o tom ví, tím lépe. Tajemství se vždy nějak odhalí, i když je prozradíš jen nemnohým.“

„Ale vypadá to, že obzvláště Remuse považujete za nedůvěryhodného,“ trval si na svém Harry. Snape slyšel, že nechal kotlík kotlíkem a vydal se učebnou. „Proč?“ V hlase mu zazněla zvláštní naléhavost. „Jen proto, že ho nenávidíte, nebo je v tom víc?“

„Máš trest, Pottere,“ poznamenal Snape chladně a zadíval se na chlapce svýma temnýma očima. „Přestaň mě vyrušovat svým neustálým žvaněním a vrať se k práci!“

Než opět začal s drhnutím, vyslal na něj Harry ošklivý pohled.

Snape věděl, že musí veškeré pochybnosti utnout v zárodku, tak pokračoval: „Nemyslím, že by bylo moudré prozradit tu informaci Lupinovi a ty ji neprozradíš. Nevzešlo by z toho nic dobrého.“

Podle zablesknutí vzdoru v Harryho očích poznal, že jeho slova toho pitomce spíše popíchla, aby udělal přesný opak. Snape frustrací téměř zavrčel. Idiot. Bylo to pro jeho vlastní dobro.

Harry neměl jak zjistit, že si toho zatraceného vlkodlaka mohl nárokovat jen z jediného důvodu, a to že je synem Jamese Pottera.

… Nebo možná ten kluk tušil víc, než si Severus myslel.

Harry měl přivřené oči. Ruka, která nyní nedrhla kotlík, si začala mnout jizvu; jeho emocionální stav se zjevně prudce zhoršil, což jej zanechávalo zranitelným.

Snape jej znepokojeně sledoval. Potřeboval udržet chlapce v nevědomosti. Se vším, co tížilo Harryho mysl, by jej odmítnutí v Lupinových očích zničilo.

Severus v hrudi opět ucítil ten divný tlak a tentokrát jej identifikoval jako strašlivý pocit zodpovědnosti.

Zodpovědnosti. Vůči tomuto chlapci.

Proč ji cítí teď? To ředitel měl za úkol zajistit Harryho dobro. To ředitelka koleje měla za úkol jej chránit. To Lupin by se o něj teď měl starat.

Ale byl to Snape sám, kdo náhle čelil nelehké a rozhodně nechtěné zodpovědnosti být otcem.

A zatraceně neměl ani tušení, co všechno to obnáší.

ooOOoo

V dalším famfrpálovém utkání hrál Nebelvír proti Zmijozelu. Harry nemilosrdně porazil Draca Malfoye navzdory blonďákově kvapnému pokusu sestrčit jej z koštěte, chytil Zlatonku, Draco ztratil balanc a spadl na zem.

Harry si dopřál vítězné kolečko jen kvůli Snapeovi a pak se snesl na trávu vedle Draca. Ten stále seděl na zadku a jen zíral na svoji Nemesis.

Šedé oči naplnil šok, když mu Harry nabídl ruku. Draco zamyšleně studoval soupeřovu tvář, uchopil nabízenou ruku…

A strhl Harryho na zem.

Draco se škodolibě smál, když se ladně zvedl na nohy a otřepával si trávu z hábitu. Navzdory chvilkovému vzplanutí hněvu Harry ovládl emoce, vzpřímil se a klidně se střetl s nenávistným pohledem druhého chlapce.

„Dobrá hra,“ nadhodil neutrálně. „Skoro jsi ji měl, když jsme byli u havraspárské tribuny. Trochu mě to vyděsilo.“

Dracův výraz zkřivilo pohrdání a nenávist. „Co to s tebou, Pottere, v poslední době je?“

Kromě momentální Harryho zdvořilosti měl Draco jasně na mysli jeho pokus ukončit Ronovo nadýmací zaklínadlo.

„Jsem jen slušný,“ řekl Harry tiše.

„Uvidíme, jak slušný budeš, až ti můj otec rozsápe hrdlo,“ zahrozil mu Draco tiše. Rty mu zkřivila zraněná pýcha, že prohrál zápas.

Harryho hluboce zasáhl soucit. Ten pokřivený spratek byl produktem Luciuse Malfoye. Draco nikdy neměl šanci být slušným člověkem.

Jejich týmy se k nim nahrnuly a odnesly je opačnými směry.

„Proč ses pokoušel pomoct tomu Malfoyovic kriplovi?“ zeptal se Ron útočně, když přehodil ruku přes Harryho ramena, aby zamířili do šatny.

Harry pod tíhou jeho ruky pokrčil rameny a ignoroval kamarádovu intenzivní prohlídku. Nemohl Ronovi prozradit, že zkušenost s Luciusem v něm vyvolávala lítost, kdykoliv se setkal k Malfoyem mladším. Jakkoliv ohavný a malicherný Draco byl, ta stará antipatie se prostě neobjevila, když si vzpomněl, jak na něj Lucius seslal Cruciatus, jen aby jej zvedl z pohovky.

„Hej,“ zašeptal mu Ron do ucha, „se Seamusem jsem nachystal večírek ‚Vítej zpět ve famfrpálu‘… takže dnes po večerce se vyplížíme ven.“

Harry se na něj zvědavě koukl a Ron se zazubil.

„Jen ty, já a pár dalších. Nechceme nic moc velkého. A neřekneme to Hermioně.“

Harry si povzdechl. „Nevím, jestli jsem pro, Rone…“

Necítil se nejlépe. Jizva jej bolela. Ale při pohledu na zraněný výraz svého kamaráda se zajíkl.

„Musíš jít, kámo. Je to pro tebe!“ zašeptal Ron. „Plánujeme to celý týden!“

Sakra, Ron opravdu vypadal rozrušeně.

Harry se usmál a ucítil záchvěv viny. Asi by dokázal sebrat sílu…

O pár hodin později, když jej zrzek vedl k tajné chodbě do Prasinek, pochopil, proč to Hermiona neměla vědět. Čekal je Seamus a pár dalších z týmu, spolu s významnou porcí ohnivé whisky, kterou irský chlapec činorodě pašoval z Prasinek během posledních tří měsíců.

„Rone,“ ptal se Harry polohlasem, „sem jste v poslední době se Seamusem v noci chodili?“ Na Ronovo přikývnutí pokračoval chladněji: „Ty jsi mu ukázal tajný průchod do Prasinek?“

Ron se nadechl, aby se bránil, ale přerušili ho.

„Uklidni se, Harry!“ vykřikla Katie Bellová a už si to k nim šinula, aby mu strčila sklenku do ruky. „Na zdraví!“

Harry se rychle rozhlédl po tvářích naplněných očekáváním. Kamarádi. Zařídili to pro něj a on se chová jako skutečný mamlas.

Kromě toho si vzpomněl na Snapeova slova. „Myslím, že jednoho dne se, Pottere, naučíš, že nejlepší způsob, jak zmírnit tlak vrstevníků, je podlehnout mu.“

Řídím se tvými slovy, Snape, pomyslel si Harry ironicky a s uštěpačným úsměškem do sebe hodil drink. Jen vteřinu trvalo, než si uvědomil, že má hrdlo v ohni!

Když se málem zhroutil na zem a zuřivě kašlal, ostatní vybuchli smíchem. Harrymu vhrkly slzy do očí, ale jakmile se zase sebral, musel se také rozesmát.

ooOOoo

„Víš, Rone,“ později, když už se několik nebelvírských odpotácelo nocí, bylo Harrymu jen špatně rozumět. Hodil paži zrzkovi přes rameno a pevně jej chytil. „Jsi můj nejlepší kámoš!“

Ron se zasmál. „Jsi nachmelený, kámo.“

„Hm?“ Harry pustil Rona a pár kroků vrávoral, ale cítil se spokojený sám se sebou, že má tak báječné přátele. Ucítil, když jej jeho nejlepší kamarád chytil při nebezpečném naklonění na stranu. „Jo, možná trošičku.“ Ze rtů mu zazurčel smích.

Jen napůl si uvědomoval, že Ron ostatním popřál dobrou noc a vtáhl jej do chodby.

Ron na mě vždycky dává pozor… šťastně si pomyslel Harry a vychutnával si skutečnost, že mu jeho nejlepší přítel pomáhá. Před Bradavicemi pro něj nikdy nikdo nic takového neudělal. Nikdo se nestaral. Kdyby zemřel, Dursleyovy by to potěšilo. Ale ne Rona. Ne Nebelvíry.

Harryho přemohl nával lásky ke kamarádovi a hodil kolem něj paže, jako to kdysi jemu udělala Molly Weasleyová.

„Uáá, Harry!“ vykřikl Ron, jak je ten pohyb oba poslal na zeď.

„Promiň,“ zamumlal mu Harry do ramene. „Ale vážně. Jsi můj nejlepší kámoš. Mám tě rád, Rone.“

Ach, ale nebyl šťastný jen kvůli Ronovi. Tolik dalších lidí v jeho životě se k němu chovalo hezky.

„A Hermionu. Tu mám taky rád,“ dodal. „A tvou mamku a Freda a George a tvého taťku a Ginny a tvou mamku…“ Ach, ale… „Nemám rád Percyho… je to hňup… Promiň.“

„Neomlouvej se. Vím, že Percyho nemusíš.“

„Ne,“ odfrkl si Harry. „Je mi líťo – líto, že je tvůj brácha takový hňup!“

Ron se po chvíli vzdal snahy vytáhnout Harryho tělo do svislé polohy a s namáhavým výdechem se zhroutil vedle něj na podlahu. Nacházeli se právě poblíž školních vrat.

„Měli bychom něco zpívat,“ poznamenal Harry a cítil teď lehkou apatii. „To lidi dělají vždycky, když jsou opilí.“

Ron se zazubil a dramaticky se vyškrábal na nohy.

Pokoj hipogryfům dobré vůle –“ začal bolestně falešným hlasem.

A Harry se rozplakal.

Ron šokovaně zmlkl. „Netušil jsem, že jsem tak špatný,“ zděšeně zíral na kamaráda.

Harry si rukama sevřel tvář, stočil se do klubíčka a ramena se mu zvedala prudkými vzlyky.

„Harry?“ oslovil jej Ron trochu bezradně, dřepl si k němu a lehce jím zatřásl, jako by doufal, že jej vytrhne ze slzavého údolí.

Harry nekontrolovatelně plakal. Nemohl si pomoci. Vybavil si, jak loni o Vánocích zpíval na chodbě tutéž písničku Sirius, a najednou si hrozivě uvědomoval tu zející díru ve svém nitru. Paží se snažil utlumit vzlyky a Ron jej slabě poklepal po zádech, protože nevěděl, co jiného dělat.

Když slzy začaly vysychat, uvědomil si Harry, že Ron mluví. Ten hrozný, dusící smutek se poněkud zmírnil a jeho mysl se snažila pochopit něco z Ronovy rozvláčné řeči. „Znovu famfrpál, rozhodně jim ukážeme –“… „viděl Malfoyův ksicht, když jsi –“… „ta kráva srazila Hermionu, jako by jí to místo patřilo –“

Až když Ron zmínil, že Hermionu za mnohem hezčí než Pansy Parkinsonovou, Harry otevřel oči a zakaleným zrakem na něj pohlédl.

„Co?“ ptal se omámeně. „Myslíš, že je Hermiona… hezká?“

Ron zrudl do barvy svých vlasů. „Neříkám, že ji mám rád, nebo tak něco – myslím, je moje kamarádka – ale víš, ona je, ehm, roztomilá.“

Úsměv roztáhl Harryho rty. „Hermiona se ti líbí.“

„Nelíbí –“

„Ty Hermionu miluješ!“

Ron ho praštil do paže a Harry spadl zády na zem, svět se s ním točil a ze rtů se mu linul smích.

„To je v pohodě, kámo,“ řekl Ronovi bryskně. „Neřeknu jí to. Bude to tajemství. Jako já a Snape.“

Ron v momentě zpozorněl. „Ty a Snape?“ Hraná hrůza zachvátila jeho tvář. „Ty jsi zamilovaný do Snapea?“

„Ne!“ Harry se zasmál, i když ho ten nápad zděsil. „Ne… Jen, je trapné to říkat, ale…“

Znovu se zasmál a najednou přemýšlel, proč se to tolik snažil před svým nejlepším kamarádem skrývat. Ron s ním bude soucítit!

„Snape je můj otec,“ vysvětlil. „Můj táta. Sám mi to řekl. Bumbál – Brumbál to věděl už dávno. A my udělali lektvar, který to potvrdil, a zůstal jsem v jeho domě a četl jeho knihy kouzel…“

Najednou vyřčené to znělo natolik absurdně, že se Harry pobavil tak, až se začal svíjet smíchy.

Ron to zřejmě považoval taky za legrační, protože se zubil, když Harryho zvedal na nohy.

„Jsi úplně mimo. Jsi strašně ožralý.“

Harry souhlasně odfrkl.

Ospale si opřel hlavu o kamarádovo rameno, zatímco jej zrzek táhl dál, a jen matně vnímal Ronovo nadávání, když si uvědomil, že v chodbě nechali neviditelný plášť.

„Vrátíme se pro něj zítra,“ slíbil Ron.

Harry nezvedl hlavu, dokud Ron náhle nezastavil uprostřed chodby ve druhém patře.

„Ale, sakra!“ zamumlal.

Harry ucítil silné dloubnutí do žeber a přinutil se vzhlédnout.

„Sakra, Harry,“ pronesl Ron. „Tvůj táta!“

ooOOoo

Snape okamžitě přímou čarou zamířil ke dvěma velmi opilým studentům po večerce. Jejich totožnost v něm vyvolala náramnou radost, ale Weasleyho slova jej zarazila na místě.

Pohlédl na ty dva. Harry měl oči skelné, většinu jeho hmotnosti podpíral vyšší chlapec. Weasley vypadal na pokraji hysterického smíchu. Oba byli velmi opilí. A Harry zjevně prozradil něco, co neměl.

Odtrhl tmavé oči od zrzka a zaměřil se na svého syna. Okamžitě poznal, že v tomto stavu Harry nepojme žádnou plamennou přednášku, takže se vrhl vpřed a vyrval jej z rukou překvapeného hocha, aby jej nepříliš jemně uložil na podlahu u protější zdi.

Weasley po něm poplašeně střelil očima. Polekání však rychle přerostlo v hrůzu, když jej Snape popadl za límec a za současného mávání hůlkou s ním couval ke zdi.

„Řekl to jen vám?“ zavrčel.

„Co?“ vyjekl Weasley.

Snape utáhl sevření pláště kolem chlapcova krku a ten teď dýchal freneticky, když mu skelným pohledem rychle prorazil strach.

„ŘEKL TO JEN VÁM, WEASLEY?“ zařval a nehty zaryl do zrzkova ramene.

„Ano – ano!“ vykřikl zjevně vyděšený Weasley. „Byli jsme tu jen my – jen já a Harry. Jen my!“

„Teď poslouchejte, chlapče,“ hrozil Snape tiše a tiskl hůlku na chlapcův krk. „Sám bych na vás okamžitě seslal Obliviate namísto čekání na ředitele, pokud bych si nebyl jistý, že bych vám nenapravitelně poškodil mysl… což je něco, co si vzhledem ke svému nedostatku intelektuální zdatnosti nemůžete dovolit. Nicméně,“ ještě víc si přitáhl límec chlapcova pláště a rty přiblížil k jeho uchu, „jestli zjistím, že jste tuto informaci někomu předal, a myslím tím KOMUKOLIV, zapomenu, že své dvě mozkové buňky tak nutně potřebujete!“

Odstrčil se od Weasleyho a hrozivě se zahleděl do těch vyděšených očí. „Rozumíte, chlapče?“ zasyčel.

Ronald Weasley na něj vytřeštěnýma, nevěřícíma očima zamrkal. Chvíli mu trvalo, než si uvědomil, o čem to Snape mluvil, a ve tváři se mu objevilo prudké popření.

„Ale byl to přece jen vtip!“ ozval se slabě.

Snape cítil, jak se mu sevřel žaludek.

„Vy umaštěný zmetku! Lžete! Je to vtip, že jo?“ Weasley téměř prosil a střelil pohledem k Harrymu, který teď pohodlně pochrupával na podlaze. „Harry si jenom dělal srandu. Nejste jeho – nemůžete být jeho –“

Jako by se právě stal svědkem nějaké kataklyzmatické události, očima pomalu přeběhl ke skácenému chlapci na podlaze, pak ke Snapeovi. Do tváře mu proniklo zděšené pochopení.

„Ale proč byste jinak – Ach, u Merlina!“ vydechl a zhrozeně zavrtěl hlavou. „Nevěřím vám. To nemůže být pravda! To je – to je nemožné! LHÁŘI!“

To dokazuje, pomyslel si Snape zlostně, rozzlobený sám na sebe, že imbecilní chování je nakažlivé.

Weasley se zdál příliš ohromený, aby řekl něco víc. Snape byl rozhodnutý požadovat na řediteli, aby chlapci vymazal paměť… jakmile zajistí, že mu aktuálně omdlelý syn na podlaze nezemře na otravu alkoholem, než dostane šanci jej potrestat.

„Odebral bych Nebelvíru několik tisíc bodů,“ informoval Weasleyho prudce, „ale pak bych musel vysvětlit, proč už si nepamatujete dnešní noc. Dovolte mi vás tedy ujistit, pane Weasley, že po zbytek roku vás budu pozorovat! A nyní půjdete přímo do ředitelovy kanceláře! Já tam dorazím vzápětí.“

Weasley vypadal příliš zničený a v šoku, aby cokoli namítal. Teprve když se Snape natáhl po Harrym, zrzek vykřikl na protest.

„Co mu uděláte?“ Lehce panikařil.

„Nic fatálního,“ odpověděl Snape hrozivě. „Teď, BĚŽTE!“

Bez dalšího pohledu na toho idiota Snape vytáhl Harryho vzhůru a pakoval jej chodbou do komnat. Druhý Nebelvír za nimi hleděl ochromený šokem.

ooOOoo

Harry se probudil se strašlivou žízní. Matně zaznamenal sklenici vody na nočním stolku u postele, ale srazil ji, když po ní sáhl.

„Idiote!“

Trhl sebou při zvuku Snapeova rozezleného hlasu a stočil se do klubíčka, aby ovládl zvedání žaludku.

„Mohl bych ti dát něco na tu mučivou kocovinu, která tě čeká,“ Snape jej chytil vzadu za krk a vytáhl ho do svislé polohy, aby musel hledět do jeho třpytících se černých očí. „Ale dám přednost sledování toho, jak trpíš.“

Překvapení, pomyslel si Harry hořce a trhl sebou, když Snape pevněji stiskl. Neohrabaně zvedl ruce, aby Snapea odstrčil, ale ucítil chladnou sklenici na rtech.

Překvapený Harry vodu žíznivě polkl. Jakmile ji Snape kouzlem doplnil, Harry jí zabránil v cestě k ústům.

„Už ne,“ zašeptal chraplavě a pokusil se uniknout Snapeovi a zase si lehnout.

„Myslím, že ano, Pottere,“ odporoval mu Snape nevrle a opět mu sklenku přistrčil k ústům. „Pij. Musíš zůstat hydratovaný.“

„Asi budu zvracet.“

Snape se temně usmál. „Pak si ten proces prostě zopakujeme.“

Se zaúpěním Harry vodu vypil. Vlastně se polykala docela dobře; měl větší žízeň, než by si myslel. Snape jej alespoň pustil a nechal jej vděčně padnout na matraci.

„Začíná se z toho stávat nepříjemná rutina, Pottere. Nebaví mě dělat ti chůvu pokaždé, když tě tvá stupidita učiní neschopným.“

„Tak proč jste mě nenechal madame Pomfreyové?“ zabrblal Harry.

Snape mu neodpověděl. Harry nechal oči zavřené s tím, že usne.

„Za tohle by tě měli vyhodit,“ ozval se Snape hořce přes celou místnost. „Ty malý imbecile.“

I přes opar opilosti ta slova jaksi dosáhla jisté jeho části, která nepostrádala rozum. S úzkostným rozechvěním se Harry přinutil zvednout hlavu.

Co tady dělá? Jak jej Snape našel?

Ale ne, Snape ví, že pil.

V duchu se probíral napůl zapomenutými obrazy. Rozvalení na podlaze chodby, v hale s Ronem…

Sakra, sakra, sakra.

Řekl to Ronovi.

Snape , že to řekl Ronovi!

Hrůzou z toho, co provedl, si připleskl ruku na ústa. Cítil na sobě Snapeův pohled – tak těžký – a zachvěl se pod ním. Snape musel být strašlivě naštvaný a v tomto případě měl tedy důvod být.

Kruci, byl tak pitomý!

Zděsilo ho, co provedl. Muselo to být vidět.

„Žádný strach, Pottere,“ Snape zněl znechuceně. „Nepošlou tě k těm mudlům tak rychle.“

Harry se stěží odvážil na Snapea podívat.

„Dokonce i po tomto vrcholném projevu tvé deviace pochybuji, že by ředitel vyloučil naši místní celebritu.“

Harry jej ostražitě sledoval. Zvláštní, že Snape jeho hrůzu přičítal vidině Dursleyových. Nějak úplně nechápal, proč je to divné – mozek mu teď sotva pracoval – ale překvapilo jej, že se Snape vůbec obtěžoval analyzovat jeho reakce.

„Běž spát, Harry,“ nařídil Snape tentokrát jemnějším hlasem.

Použil mé jméno, pomyslel si Harry pošetile.

„Jen si přeji, abys měl pár výživných nočních můr o povaze trestů, které sis tímto vysloužil,“ dodal Snape zlomyslně a kouzlem zhasl světla.

No, tak to docela vynulovalo to oslovení, rozhodl se, než se o něj přihlásil spánek.

ooOOoo

Zatracený Albus Brumbál. K čertu s ním!

„Může jít o šťastnou náhodu, Severusi,“ reagoval ředitel jemně na Snapeův požadavek vymazání Weasleyho paměti. „Harry právě teď potřebuje přítele a pan Weasley je skvělým zdrojem síly a podpory…“

Zapomeň na zatajení skutečné identity Chlapce, který zůstal naživu.  Zapomeň na chránění jediného špeha ve vnitřním kruhu Pána zla. Vykašli se na všechno! Harry potřebuje někoho na klábosení!

Hořké myšlenky mu bouřily hlavou, když vybíral perfektní neutralizační činidlo na zlikvidování posledních zbytků alkoholu, ačkoli lék na kocovinu nechal být. Ještě vymýšlel různé způsoby Harryho potrestání za tu naprostou hloupost, když uslyšel nesmělé klepání na dveře.

Otevřel je a čelil nevítanému pohledu na vyčerpaného Ronalda Weasleyho.

„Ehm, profesor Brumbál mě sem posílá vyzvednout Harryho, než si někdo z Nebelvíru všimne, že chybí,“ vysvětloval Weasley a vypadal, jako by se ze všech sil snažil vyvolat své obvyklé pohrdání Snapem, ale nemohl na to najít dost energie.

Snape se na něj zamračil. „Mám toho s panem Potterem hodně k povídání.“

A tu byl ten známý neuvážený vzdor. „Brumbál mě poslal,“ trval na svém Weasley. A vzápětí s podrážděným nádechem vybuchl: „Podívejte, stejně se dnes bude cítit příšerně, tak proč na něj neječet později?“

Harry právě teď potřebuje přítele

Snape si při vzpomínce na ředitelova slova pohrdavě odfrkl, ale z nějakého nevysvětlitelného důvodu Weasleymu ustoupil a nechal jej vstoupit do komnat, aby vytrhl stále dezorientovaného Harryho ze spánku.

„Pojď,“ pobídl jej Ron tiše a vrhl kradmý, podezřívavý pohled Snapeovým směrem. „Vracíme se.“

Harry zamumlal jakýsi nesmysl, ale i dost opilý a jen napůl při vědomí přijal Ronovu pomoc.

Ron se na Snapea podíval pochybovačně, a pak pomohl nemotornému Harrymu ke dveřím.

Severus si nebyl jistý, proč přistoupil na ředitelovo směšné nařízení nechat Harryho uniknout s Weasleym, ale nějak zjistil, že odpoledne, když viděl Lupina vstoupit do Velké síně, ta strašná tíže na jeho hrudi se trochu zmenšila.

Vzpomněl na Weasleyho reakci, když čapl Harryho, aby jej po tom střetu v hale odvedl. Ten kluk se bál, že Snape Harryho zraní.

Zdálo se, že Harry má alespoň jednoho oddaného spojence. Weasleyho pohrdavé, vzdorovité chování k jeho osobě Harryho jménem by jej mělo rozzuřit, obzvláště když Weasley každým proneseným slovem podkopával jeho autoritu coby učitele.

Z jakéhosi důvodu však nezuřil. A to Snapea zneklidnilo víc než zjištění, že teď jeho vlastní život závisí na diskrétnosti Ronalda Weasleyho.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Libbi - 18.02. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Jen krví spojeni - 28 Od: sisi - 28.10. 2017
Co třeba uvalit na Ronalda přísahu mlčení, pane řediteli? Nemohl by říct ani "mň," pokud by mluvil o Harrym, nebo profesoru Snapeovi s ostatními. Říkal by třeba jen nějakou básničku pro mimina, nic důležitého a ostatní přítomní by ho měli za ještě většího idiota, než dřív. Ach, to dospívání je vskutku otravné a puberťáci nesnesitelní. 8) Pouze ti nejchytřejší by si uvědomili, že je Ron pod Fideliem, nebo jiným způsobem omezen v mluvení. :-) Děkuji za krásný překlad, pobavila jsem se. Harry chlastal jako duha, ne že by to nemohl svést na výchovu u mudlů, ne tak na výhru na hřišti.

Re: Jen krví spojeni - 28 Od: margareta - 13.01. 2016
Hahaha, co se Snape vzteká??!! Sám mu poradil, jak se zbavit tlaku vrstevníků!! Zapoměl jenom dodat, že mu nemá podlehnout po nebelvírsky, ale po zmijozelsky!!hahaha... No, takže si oba můžou zpívat ,, pokoj hipogryfům dobré vůle," teď to není od věci!! Bezvadná kapitola, díky moc za ni!!!

Re: Jen krví spojeni - 28 Od: JSark - 01.12. 2015
Čo tam po diskrétnosti. Čo ak na neho niekto použije legilimens? Páčila sa mi tá časť "Harry potrebuje niekoho na klábosenie". :D

Re: Jen krví spojeni - 28 Od: GinnyWesley789 - 22.11. 2015
Líbí se mi, jak Severus trochu měkne;) Je vidět, že má o Harryho starost. Díky:)

Re: Jen krví spojeni - 28 Od: mami - 03.09. 2015
Severusovi v hlave šrotí obrovské koleso až niekedy priam prekombinuje... Ďakujem za preklad :-)
Re: Jen krví spojeni - 28 Od: Lupina - 04.09. 2015
Děkuji za komentáře, mami :-)

Re: Jen krví spojeni - 28 Od: cuc - 29.07. 2015
Rona nemám moc v láske, ale teraz sa zachoval ako správny kamarát :) ďakujem.
Re: Jen krví spojeni - 28 Od: Lupina - 04.09. 2015
Jejda, Tvůj komentář mi unikl. Zpětně děkuji :-)

Re: Jen krví spojeni - 28 Od: nika - 21.07. 2015
po dlouhé době jsem se zase začetla do severitus povídky :) je zajímavé vidět Lupina úplně jinak se vyrovnájícího se s Harrym jako synem Severuse :) děkuju za překlad
Re: Jen krví spojeni - 28 Od: Lupina - 22.07. 2015
Pro mě jsou severity srdcovka, s těmi jsem začínala :-) Ale jsem ráda, že jsi se začetla. Děkuji za komentář, niko :-)

Re: Jen krví spojeni - 28 Od: tigy - 20.07. 2015
Ovplyvnená množstvom prečítaných FF nemám Rona Weasleyho príliš v láske, tak uvidíme ako sa prejaví v tejto poviedke a či sa mu dá veriť :) Vďaka za super kapitolku, Lupina :)
Re: Jen krví spojeni - 28 Od: Lupina - 20.07. 2015
No... abych nespoilerovala... :-) V některých povídkách mám Rona ráda, ale tady jaksi ani ne... :-) Já děkuji za komentář, tigy :-)

Re: Jen krví spojeni - 28 Od: ebrova - 20.07. 2015
Pekná a dlhá kapitola, už sa neviem dočkať ďalšej. Ďakujem
Re: Jen krví spojeni - 28 Od: Lupina - 20.07. 2015
Teď už budou kapitoly krapet delší :-) Moc mě těší, že se líbí. Děkuji za komentář :-)

Re: Jen krví spojeni - 28 Od: amick - 20.07. 2015
Tuhle báječnou povídku sleduji pravidelně, i když jsem zatím žádný komentář nenapsala.Teď mě k tomu popíchlo Brumbálovo jednání. Bezpečí a život Severuse a především Harryho závisí na co možná největším utajení jejich vztahu a to obzvlášť ve škole plné puberťáků. Je opravdu tak důležité, aby se měl Harry komu svěřovat ? A zůstane Ron odaným kamarádem až vystřízliví a dojde mu, co to vlasně slyšel?
Re: Jen krví spojeni - 28 Od: Lupina - 20.07. 2015
Přesně tak! Taky jsem nemohla uvěřit, že Brumbál dovolil nechat Ronovi vzpomínky. Přímo mě to pobouřilo, protože tak zásadní informaci svěří někomu tak nedůvěryhodnému. Autorka Rona vidí jako pozitivní postavu, jak píše pod poslední kapitolou, ale nemyslím, že se jí to úplně povedlo. Proč, se dozvíš později, nemohu spoilerovat :-) Spekulovaly jsme o nějakém neporušitelném slibu, ale o tom se nikde nemluví. Moc děkuji za komentář, amicku :-)

Re: Jen krví spojeni - 28 Od: arabeska - 20.07. 2015
Prostě jsem si ji musela vychutnat ještě jednou. A bylo to úchvatné. Ač autorské čtení stále vede. Jste skvělé, klobouk dolů. Děkuji ♥
Re: Jen krví spojeni - 28 Od: Lupina - 20.07. 2015
:-D No, nařknout Tě z toho, že jsi při autorském čtení byla ovíněná, nemůžu. Ale dobře :-D Já děkuji za všechno, Arabesko. Za minislet vlastně můžeš Ty :-*

Re: Jen krví spojeni - 28 Od: Blair - 18.07. 2015
Moooc dlouho jsem tu nebyla. Naposled jsem cetla kapitolu o tom,jak Hartymu bylo receno,ze Tonskova je v Azkabanu a vcera jsem precetla zbytek jednim dechem. Cetla jsem i po ceste z prace a vrazela do lidi na chodniku a v autobuse se mi ridix smal,co to ctu tak zajimavyho. Protoze jsem zapomnela vystoupit a musel me upozornit,ze jsem doma :). Dekuji za preklad. Cteni jsem si uzila a povidka mi strasne zvedla naladu. A Snape zacina byt sladkej :-D Diky moc
Re: Jen krví spojeni - 28 Od: Lupina - 20.07. 2015
Jé, to jsem moc ráda, že se tolik líbí. To strašně ráda slyším, tedy vidím :-) Jsem moc ráda, že jsme Ti zvedly náladu, teď jsi zvedla nálady Ty mně. Děkuji, Blair :-)

Re: Jen krví spojeni - 28 Od: scully - 18.07. 2015
Severus už definitivně přemýšlí jako otec a má za Harryho zodpovědnost. To jak Harrymu pomohl pri jeho opičkovém úletu to potvrzuje. Mám trochu strach,když jeho život i role špiona ted závisí i na Ronovi. Moc děkuju za kapitolku a budu se těšit na středu
Re: Jen krví spojeni - 28 Od: Lupina - 20.07. 2015
Přesně, Severus otcovatí, to je báječné, ale jak mohl Brumbál dovolit, aby Harryho a Severusův život závisel na ROnovi, to nedokážu pochopit. Stačí málo a Ron přestane Harryho jako kamaráda brát. Vždyť co jiného udělal ve čtvrtém ročníku? Děkuji moc za komentář, scully :-)

Re: Jen krví spojeni - 28 Od: Zuzana - 16.07. 2015
Severus sa do svojho otcovstva krásne zamotáva aj keď sa snaží brániť:) Som zvedavá či sa niečo u Rona zmení, keď už vie kto je Harryho otec naozaj. Ďakujem za super kapitolu:)
Re: Jen krví spojeni - 28 Od: Lupina - 16.07. 2015
Co se týká Rona, tak... no, tak ten bude Ron :-) Jo, Severus je v tom až po uši, že? :-) Ale ne, on si nepřizná, že už fotrovatí, že to v sobě má :-) Díky za komentář, Zuzano :-)

Re: Jen krví spojeni - 28 Od: Julie - 15.07. 2015
...Teď je celý můj... Severus už je definitivně otcem, přemýšlí nad Harrym, jde mu o jeho bezpečí i o to, aby se necítil špatně, zlobí se na něj, když je proč, potrestá ho, když vyvádí hlouposti, štve ho, když se Harry svěří Brumbálovi, místo jemu... Otázkou zůstává, kdy si toho otcovství Harry všimne a jak na něj bude reagovat. Děkuji velmi za překlad a moc a moc se těším na další kapitolu.
Re: Jen krví spojeni - 28 Od: Lupina - 15.07. 2015
A jak je v tom otcovství majetnický :-) No, Harrymu to potrvá dlouho. Přece jen mají za sebou nějakou minulost. Ale Harry pochopí. Já moc děkuji za komentář, Julie :-)

Re: Jen krví spojeni - 28 Od: Jizlivost - 15.07. 2015
Tak po dlouhé době přidávám zase komentář. Pořádně se nám to tu zamotalo :D. Snapeovy myšlenkové pochody jsou zajímavé a Harryho lítost očekávatelná. Myslím, že nápad Rona jako vrby je dobrý, ale s Ronem to nejde vždycky tak snadně, jak se předpokládá a pokud má: "jen dva ubohé neurony", tak to taky může být začátek cesty do pekel. Díky že překládáš :)
Re: Jen krví spojeni - 28 Od: Lupina - 15.07. 2015
Situace se zamotává, ale napětí ještě vzroste... Z Rona jsem měla velké obavy. Nakonec nějaké důslrdkybudou, ale ne tak fatální, jak jsem se bála. Já děkuji za komentář. Potěší, když vím, že povídka má své čtenáře :-)

Re: Jen krví spojeni - 28 Od: denice - 15.07. 2015
Tak po téhle kapitole jsem se do povídky úplně a definitivně zamilovala! Severus se nám tady vážně mění v tátu! On chlap jeden mizerná už uvažuje o tom, co by ztráta nenáviděného vlkodlaka provedla s Harrym. Tak tohle je duševní přerod jedna báseň. Ne že by se to nepřipravovalo v minulých kapitolách, ale teď je to definitivní. Zodpovědnost - to je to správné slovo. A tím, že začal dávat na první místo ve svém životě Harryho, to zpečetil. Teď už mu nepomůže vůbec nic :-) Strašně se mi líbil výčet aktivit Severusova produktivního víkendu :-) Byl to takový pěkný oddech před dalším úderem. Vážně jsem nevěděla, koho mi má být líto víc, jestli totálně opilého užvaněného Harryho, nebo chudáka Severuse :-D Jeho život závisí na diskrétnosti Ronalda Weasleyho! A nejhorší na tom je, že tahle mizérie ho neštve nejvíc. Vážně brilantní. Díky.
Re: Jen krví spojeni - 28 Od: Lupina - 15.07. 2015
A jak on se tomu přerodu brání. jak si nechce připustit, že se stává otcem. Ale opravdu mě překvapil, jak nad Harrym přemýšlel. Je vůči němu majetnický a občas parchant, ale opravdu má na srdci jeho blaho. Ve chvíli, kdy bylo jasné, že Ronovi paměť zůstala, jsem si řekla: chudák Severus, to Brumbál nemyslí vážně! No, ale náš pár čekají ještě horší záležitosti... Já moc děkuji za komentář, denice. Hrozně mě těší, že se povídka líbí :-)

Re: Jen krví spojeni - 28 Od: marci - 15.07. 2015
Harry by si mohl vlastně blahopřát, že má tak chápavého a tolerantního otce. Fakt! Ožralost ho neomlouvá - zase jednou se choval jako dementní puberťák! :) Snapea je mi až líto! Vážně bych si přála, abych se dočkala kapitoly, kde bude i ten nedozrálý adolescent bojovat o otcovu přízeň! ... Tak toto byl můj mail s první reakcí po přečtení :) Dnes jsem o hodně smířlivější. kapitola mi přijde jako takový klid před bouří a nachmelený Harry roztomilý. No vida, co udělá odstup a znalost věcí příštích :) Hezké čtení, díky :)
Re: Jen krví spojeni - 28 Od: Lupina - 15.07. 2015
No jo, měla jsi období, kdy jsi k němu byla přísná :-) Takhle to dopadá, když se někdo chce zavděčit kamarádovi... Věděl, že by neměl, ale šel. Ale jak píšeš, když víme, co bude, toto je klid před bouří. A Harry je roztomilý :-) A taťka Severus do otcovství spadl v té nejhorší etapě života potomka :-) Moc děkuji za všechno!

Re: Jen krví spojeni - 28 Od: Marti - 15.07. 2015
Severusovy myšlenky jsou jedním slovem skvost. Krásná kapitola, děkuji!
Re: Jen krví spojeni - 28 Od: Lupina - 15.07. 2015
Moc mě těší, že se líbilo, a děkuji za komentář, Marti :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

E. M. Snape: ( Lupina )11.11. 2015Jen krví spojeni - 45 (Závěr)
E. M. Snape: ( Lupina )04.11. 2015Jen krví spojeni - 44
E. M. Snape: ( Lupina )28.10. 2015Jen krví spojeni - 43
E. M. Snape: ( Lupina )21.10. 2015Jen krví spojeni - 42
E. M. Snape: ( Lupina )14.10. 2015Jen krví spojeni - 41
E. M. Snape: ( Lupina )07.10. 2015Jen krví spojeni - 40
E. M. Snape: ( Lupina )30.09. 2015Jen krví spojeni - 39
E. M. Snape: ( Lupina )23.09. 2015Jen krví spojeni - 38
E. M. Snape: ( Lupina )16.09. 2015Jen krví spojeni - 37
E. M. Snape: ( Lupina )09.09. 2015Jen krví spojeni - 36
E. M. Snape: ( Lupina )02.09. 2015Jen krví spojeni - 35
E. M. Snape: ( Lupina )26.08. 2015Jen krví spojeni - 34
E. M. Snape: ( Lupina )19.08. 2015Jen krví spojeni - 33
E. M. Snape: ( Lupina )12.08. 2015Jen krví spojeni - 32
E. M. Snape: ( Lupina )05.08. 2015Jen krví spojeni - 31
E. M. Snape: ( Lupina )29.07. 2015Jen krví spojeni - 30
E. M. Snape: ( Lupina )22.07. 2015Jen krví spojeni - 29
E. M. Snape: ( Lupina )15.07. 2015Jen krví spojeni - 28
E. M. Snape: ( Lupina )08.07. 2015Jen krví spojeni - 27
E. M. Snape: ( Lupina )01.07. 2015Jen krví spojeni - 26
E. M. Snape: ( Lupina )24.06. 2015Jen krví spojeni - 25
E. M. Snape: ( Lupina )17.06. 2015Jen krví spojeni - 24
E. M. Snape: ( Lupina )10.06. 2015Jen krví spojeni - 23
E. M. Snape: ( Lupina )03.06. 2015Jen krví spojeni - 22
E. M. Snape: ( Lupina )27.05. 2015Jen krví spojeni - 21
E. M. Snape: ( Lupina )20.05. 2015Jen krví spojeni - 20
E. M. Snape: ( Lupina )13.05. 2015Jen krví spojeni - 19
E. M. Snape: ( Lupina )06.05. 2015Jen krví spojeni - 18
E. M. Snape: ( Lupina )29.04. 2015Jen krví spojeni - 17
E. M. Snape: ( Lupina )22.04. 2015Jen krví spojeni - 16
E. M. Snape: ( Lupina )15.04. 2015Jen krví spojeni - 15
. Fan Art: ( Lupina )08.04. 2015Harry Snape
E. M. Snape: ( Lupina )08.04. 2015Jen krví spojeni - 14
E. M. Snape: ( Lupina )01.04. 2015Jen krví spojeni - 13
E. M. Snape: ( Lupina )25.03. 2015Jen krví spojeni - 12
E. M. Snape: ( Lupina )18.03. 2015Jen krví spojeni - 11
E. M. Snape: ( Lupina )11.03. 2015Jen krví spojeni - 10
E. M. Snape: ( Lupina )04.03. 2015Jen krví spojeni - 9
E. M. Snape: ( Lupina )25.02. 2015Jen krví spojeni - 8
E. M. Snape: ( Lupina )18.02. 2015Jen krví spojeni - 7
E. M. Snape: ( Lupina )11.02. 2015Jen krví spojeni - 6
E. M. Snape: ( Lupina )04.02. 2015Jen krví spojeni - 5
E. M. Snape: ( Lupina )28.01. 2015Jen krví spojeni - 4
E. M. Snape: ( Lupina )21.01. 2015Jen krví spojeni - 3
E. M. Snape: ( Lupina )14.01. 2015Jen krví spojeni - 2
E. M. Snape: ( Lupina )07.01. 2015Jen krví spojeni - 1
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )30.10. 2014Jen krví spojeni