Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Albus Potter a Rok jezevce

9. Konec velmi dlouhého dne!

Albus Potter a Rok jezevce
Vložené: Jimmi - 28.05. 2015 Téma: Albus Potter a Rok jezevce
denice nám napísal:

Albus Potter and the Year of the Badger

Albus Potter a Rok jezevce


Originálhttps://www.fanfiction.net/s/4256837/6/Albus-Potter-And-the-Year-of-The-Badger

 

AutorBartimus Crotchety

Překlad: denice

Beta: Jimmi a Lupina

Banner: Inverarity

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Poznámka autora: Vydávám kapitolu docela brzy, protože už je připravená, a cliffhanger jsem si nechal až na závěr té příští. Tak zde máme... KONEC VELMI DLOUHÉHO DNE! Ubohý Albus konečně půjde spát. No, ne před několika posledními zvraty... znáte mě! Bwahahahahá... Chlape jeden! Musím toho chlapíka odstřelit!

Necháte mi o tom všem pár řádků jako obvykle?

 

9. Konec velmi dlouhého dne!

 

Andromeda přešla místnost, prohlížela si Scorpiuse jako chovatel, který hledá znaky pokrevní příbuznosti. „Ano, máš v sobě blackovskou krev,“ pravila, když si pomocí hůlky čistila šaty a ruce.

Scorpius vyhlížel uraženě. Nechal Kublaje, aby prozkoumal podlahu kanceláře, a řekl: „Nevím, o čem mluvíte. Proč vypadáte jako fotka tety Bely?“

Ignorovala ho a obrátila se k Albusovi a Rose. „Albusi Pottere a malá Rose, už v ředitelně? Styďte se!“

Albus se hotovil k obraně, dokud si nevšiml úsměvu škubajícího jejími rty. Rose na škádlení nereagovala, ohlédl se tedy.

Zblízka přes sklo pozorovala magické oko. To byla jeho sestřenice. Když svým ostrým jazykem nerozsévala zkázu, všechno ji zajímalo.

„Kde je Theodore?“ obrátila se Andromeda k Albusovým rodičům, když dokončila očistu.

„No, předtím byl na pozemcích, pomáhal s vyšetřováním,“ odpověděl Albusův táta.

„Dobrá, tak mu zavolej,“ odsekla. „Měl by tu být.“

Albuse nepřekvapilo, když jeho otec ihned splnil její příkaz; Andromeda byla většinou příjemná, ale pod její líbezností se skrývala ocelová vůle.

Jeho táta vytáhl zrcátko a poodstoupil.

Andromeda obrátila oči v sloup a objala Albusovu mamku.

Scorpius stále otevřeně zíral na nově příchozí. Jeho obvyklý odstup zmizel, zdálo se, že ho smetla vlna zmatení.

Albusův táta si významně odkašlal, když skončil se zprávou a zaklapl víčko zrcátka.

Albusova mamka a Andromeda si prohlížely několik fotografií, které mladší čarodějka vytáhla z kabelky, a naprosto ignorovaly jeho snahu získat si pozornost.

„Dámy,“ zavolal.

Andromeda se k němu obrátila, založila si ruce na hrudi, a pod jejím aristokraticky zlobným pohledem se okamžitě začal cítit nepříjemně. „Harry Pottere, to ty jsi mě zavolal. Vzhledem k tomu, že ti prokazuji laskavost, možná budeš chtít projevit trochu víc trpělivosti.“

Albusův táta zvedl ruce v gestu naznačujícím „vzdávám se“.

Zanedlouho poté Teddy Lupin zaklepal a vstoupil do dveří, na hlavě mu zářily jasně světlemodré vlasy.

Ředitel Pastorek byl zjevně podrážděný. „Jak jste zjistil heslo?“

Teddy pokrčil rameny. „Chrliče kvůli hádce neměly čas, jen jsem kolem nich prošel.“

Pastorek obrátil oči v sloup. „Potřebuji nové chrliče!“

Teddy se rozhlédl po místnosti, mrkl na Albuse, když ho míjel.

„Jak se vede, babičko.“

Zabodla do něj pohled, krátce ho prohlédla. „Jak se vede tobě, Theodore. Stačí se podívat na tvůj hábit! A měla bych ti připomenout, že tvé vlasy nejsou modré.“

 

Teddy znovu pokrčil rameny a změnil si barvu vlasů na původní hnědou.

I když nesouhlasně hleděla na jeho pomuchlaný hábit, vroucně ho objala.

Albusův táta se usmál. „Tak jsme tady všichni.“

Obrátil se k Andromedě: „Pamatujete si inkantaci?“

Pohled, jímž ho sežehla, byl dostatečnou odpovědí. S rozpačitým úšklebkem ji nechal být.

Vytáhla dokonale leštěnou hůlku, na okamžik se jí dotkla rty a pak s rozmáchlým gestem zavolala do prázdnoty.

„Toujours pur, napříč staletími. Přivolávám Blackovu linii, najdi si ke mně cestu! Narciso Black Mafoyová, přenes svůj arogantní, pompézní, zhýčkaný zadek sem! Hned!“

Obrátila se k ohromeným kouzelníkům a zvedla obočí. „Přijde za okamžik, ale nepotěší ji to.“

Nejdřív se vzpamatoval ředitel Pastorek. „Harry, když jsem ti půjčil soukromý krb ve své kanceláři, nebylo to proto, abys do mé blízkosti přivolal dvě velmi mocné, s největší pravděpodobností znepřátelené čarodějky!“ pronesl důrazně.

Scorpiusovi se povedlo zakoktat: „C-co se to tady děje?“

Andromeda se na něj s laskavým pohledem obrátila. „Myslím, že tvoje babička bude mít co vysvětlovat, Scorpiusi. Neboj se, brzy tu bude.“

Scorpius vypadal podrážděně. „Jak to, že znáte moje jméno? Nikdo tady ho nevyslovil.“

Andromeda si s Teddym vyměnila pohled, ale mlčela.

Netrvalo dlouho, když se s oslnivým prásknutím objevila vysoká, naštvaná čarodějka se stříbroplavými vlasy a upustila propracovanou čajovou konvici, jež jí zřejmě sloužila jako přenášedlo. Hůlku měla v pohotovosti a jasně modrýma očima prohledávala místnost. Pohledem spočinula na pobavené Andromedě. „Máš vůbec představu, jak to pálí?“ zahřměla.

„Ahoj, Ciso,“ prohodila lehce znuděně Andromeda. „Mělas pěknou cestu?“

Narcisa se chystala sestru proklít, když vtom Scorpius vystřelil přes pokoj, objal ji kolem pasu, a tak ji znehybnil.

„Babičko!“ vykřikl s tváří vtisknutou v jejím živůtku.

Hůlka bleskem zmizela, pomsta byla zapomenuta. Objala ho a okolní svět pro ně přestal existovat.

Ostatní v kanceláři se odvrátili, aby jim poskytli chvilku soukromí.

Aby změnil téma, zeptal se ředitel Pastorek na zaklínadlo, které Andromeda použila.

Ta se usadila do křesla, jako by to byl trůn. „Dědí se v blackovské krevní linii a může ho použít jenom Black,“ vysvětlovala. „Původně bylo míněno jako volání do zbraně pro naše předky, když jejich území napadli mudlové.“

Pastorek se na chvíli zamyslel. „Takže vyslovíte inkantaci a volaná osoba musí přijít? Nebo se stane co?“

Andromeda se usmála – ne právě příjemně. „Cítíte se, jako by vás po hlavě strčili do hnízda zdivočelých vos, pokud si dobře vzpomínám; už mnoho let mě nezavolali.“

Albusův táta seděl na opěradle křesla, v němž se uhnízdila jeho mamka. Dodal: „Nemohli použít kouzlo předvolání na Siriuse ani Andromedu, protože jakmile se jich rodina zřekla, kouzlo se zlomilo. Vzpomínám si, že mi to říkala kdysi o Vánocích.“

Andromeda posmutněle střelila pohledem po Narcise a Scorpiusovi. „Má sestra ctí rod Blacků, nikdy nebyla zapřena. A z toho důvodu ji kouzlo předvolalo. Vsadím se, že bych takhle mohla přivolat i mladého Scorpiuse.“

Narcisa se mazlila se Scorpiusem a jeho tvář zrůžověla rozpaky. „Babičko, nech toho!“ zabručel, když se mu Narcisa snažila otřít obličej, zatímco zamířili zpět k ostatním. 

Když se přiblížili, z její tváře se vytratila vřelost, stala se chladnou, rezervovanou, aristokratickou. Už vím, po kom to Scorpius má, pomyslel si Albus. A taky vím, co znamená, když to Scorpius dělá. Jeho babička musí být zrovna teď velmi nejistá.

„Můj vnuk mne informoval o důvodu mé přítomnosti. Jakkoli ho miluji, musím bohužel odmítnout podepsat to povolení.“

Scorpius nedokázal skrýt, jak ho zklamání zdrtilo.

Andromeda podrážděně rozhodila rukama. „Nedokážeš se od Luciuse oprostit ani teď, když jste se rozvedli? Co se stalo s tvou blackovskou krví, Ciso?“

Narcisiny tváře zaplavil ruměnec. „Ty nemáš právo tak mluvit, už dávno jsi ho ztratila. A kdo jsi, že mě poučuješ, co je typické pro blackovskou krev, Andy?“

Andromeda vstala. Byla menší než Narcisa, ale o nic méně působivá.

Scorpius se podíval na babičku. „Proč ta dáma vypadá jako prateta Bela?“

Andromeda pomalu odsekávala jednotlivá slova. „Řekla jsi mu o Belatrix, ale o mně ne? Jakého člověka z něj chceš mít, až vyroste?“

Narcisa chladně zírala na menší čarodějku. „Scorpiusi, prosím, řekni jí, co víš o své tetě Bele.“

Scorpius chvíli hleděl na babičku, pak ji poslechl. „Byla pravou rukou Vy-víte-koho, zabila a mučila mnoho lidí, a byla zabitá v souboji jeden na jednoho těsně předtím, než padl Pán zla.“

Andromeda se na chlapce usmála. „A teď se babičky zeptej, kolik sester má.“

Narcisa odpověděla, než stačil Scorpius promluvit. „Na Dořině pohřbu jsi mi řekla, abych odešla, že nechceš mít nic společného se mnou, mým manželem ani s naší rodinou.“

Andromeda sklopila oči. „Mýlila jsem se.“

Na Narcisině tváři byl znát šok. „Co jsi to řekla?“

Andromeda k ní vzhlédla, po líci jí stékala slza. „Mýlila jsem se. Zrovna jsem ztratila Teda, Doru a Remuse, a snažila jsem se vychovávat Teddyho. Cítila jsem tolik hněvu, že jsem zavrhla jediné příbuzné, kteří mi zbyli. Ale tohle není o tobě, ani o mně nebo o Luciusovi. Je to o malém chlapci, co se tě drží. On ví jen to, že chce hrát famfrpál. Neber mu to.“

Na dlouhou chvíli nastalo ticho. „Scorpiusi,“ zašeptala Narcisa, „toto je tvá prateta Andromeda, a ten mladý muž tam je Teddy, tvůj bratranec.“

Nebylo to slzavé shledání, ani ideální gratulace. Dvě světaznalé čarodějky se neobjaly, s pláčem se neomlouvaly; jen pokývly, jako by uzavřely dohodu.

Narcisa se obrátila na Pastorka: „Kde to mám podepsat?“

Vyhledal pergamen na svém stole a donesl jí ho i s brkem. Když naškrábala své jméno, řekl: „Smím se zeptat, co změnilo váš názor?“

Podala mu zpět pergamen i brk: „Ne, nesmíte.“

Scorpius se rozzářil: „Mám tetu a bratrance, a budu hrát famfrpál!“

Narcisina fasáda na okamžik popraskala: „Považuj to za dárek k několika příštím Vánocům i narozeninám v jednom. Za tohle se mě zřeknou.“

Andromeda se na sestru usmála. „Kdybys někdy potřebovala pomoc...“

Narcisa ji přerušila: „Mám nějaké jiné zdroje, děkuji.“

S těmi slovy a s posledním objetím svého vnuka zvedla přenášedlo a zmizela v modrém záblesku.

Albus otřeseně sledoval celou tu scénu. „Scorpius a Teddy jsou bratranci?“ Jeho otec přikývl. „Rodinná záležitost, Albusi. Neměli jsme právo cokoli prozradit.“

Ten okamžik přerušil strýc Ron, když vtrhl do kanceláře a bez dechu prohlásil: „Promiňte, ale nemůžu odejít, dokud nenajdu...“ Zarazil se, když uviděl Rose. „Tady jsi! Co jsi zač, uštěkaná bláznivka? Víš, že se musím rozloučit se svou holčičkou!“

Rose protočila oči a přiběhla k němu. Zvedl ji ze země v mohutném objetí. Pak si začali šeptat.

Albus se podíval na své rodiče. „Najednou se cítím mnohem normálněji.“ Oba se zasmáli a napřáhli k němu paže. „Dostaneš se přes to.“

„Rone?“ ozval se ředitel, strýc Ron s Rose na něj ruku v ruce pohlédli. „Jak ses dostal dovnitř?“

Zaire, Felix mi to řekl. Potřebuješ nové chrliče, kamaráde!“

 

Pastorek si povzdechl: „O tom mi povídej.“

Když Scorpius odlovil Kublaje, souhlasil Teddy, že ho doprovodí do sklepa, a v živém rozhovoru spolu odkráčeli. Albus se tiše ubíral po chodbách sám. Rozloučil se s rodiči a odešel, Rose si ještě povídala se svým tátou. Prostě se chtěl dostat do postele.

Pak si najednou uvědomil, že se s ním schodiště otočilo a on si není jistý, kde je. Zkusil projít novou chodbou a s hrůzou najednou zjistil, že visí za jednu nohu hlavou dolů. Netrvalo dlouho, než zaslechl nějaké zvuky a viděl cosi, co vypadalo jako skřet stojící vzhůru nohama.

„Ach, student mimo postel,“ řekl skřet uhlazeným, kultivovaným hlasem a hladil si dlouhý vous. „Copak budeme dělat? Duch školníka Filche zase honí strašidlo, ale můžu ho rychle zavolat.

„C-co chcete?“ zakoktal se Albus.

„Podívejte se, mladý pane Pottere, nevlastníte moc cenností, které by měly opravdovou hodnotu. Přál bych si, aby vás doprovázel mladý pan Malfoy.“

Albuse to pobouřilo: „Hrabal jste se v mých věcech?“

„Jsem tu správce, je výhodné znát to, oč se očekává, že budu pečovat. My skřeti nevěříme v soukromé vlastnictví. To je lidský pojem. Pokud o to mám pečovat, měl bych k tomu mít přístup.“

Albus se snažil přemýšlet, ale bylo mu stále trochu zle. „Co ode mě chcete?“

Skřet se zamyslel. „Laskavost bude stačit. Můžeš mi ji dlužit. Buď si jistý, že mi svůj dluh splatíš do konce tohoto roku.“

Spustil Albuse na podlahu. Ten se do něj zabodl pohledem. „Jakou laskavost?“

Skřet se usmál tak, že se zablýskly jeho malé ostré zuby. „Poznáš ji, až ji uvidíš, mladý kouzelníku.“ Kostnatým prstem ukázal Albusovi směr, jímž by měl jít, a pak se vydal dolů protější chodbou.

Albus zuřil. Jak se ho to stvoření opovažuje pověsit hlavou dolů! Teď hned by se měl vrátit do ředitelovy kanceláře! Ačkoli si uvědomoval, že by se pravděpodobně cestou znovu ztratil.

„Co tu děláš, Albusi?“ zeptala se Rose, když zahnul za roh směrem, který mu skřet naznačil. Sestupovala ze schodů a nevypadala ztraceně.

„Jak se ti povedlo najít cestu?“ zeptal se.

„Před příchodem do školy jsem si zapamatovala i plán Bradavic,“ ušklíbla se.

Albus obrátil oči v sloup, ale následoval ji. Brzy prošli kulatými dubovými dveřmi do sklepa.

Překvapilo ho, když viděl Cormaca čekat u krbu. „Hele, Albusi, můžu s tebou minutku mluvit?“

Rose jim popřála dobrou noc, objala Albuse a byla pryč.

Přešel ke křeslu proti Cormacovi. Zář ohně odhalila vrásky vyryté do chlapcovy tváře.

„Co se děje?“ zeptal se Albus.

Zdálo se, že Cormac si není jistý, jestli má promluvit, ale nakonec začal. „Pamatuješ se, jak jsi dnes ráno říkal, že s tím camrálem jsi měl prostě jenom štěstí?“

Albus přikývl.

Cormac si povzdechl. Jako by na něm ležela tíže celého světa. „Možná jsi s tím měl pravdu.“

Albus znervózněl; nevěděl, k čemu ten úvod vede. „Proč to říkáš?“

Cormac chvíli mlčel. „Ty víš, kdo jsem, Albusi? Nemůžu to vyslovit, jestli nemáš podezření.“

Albus se opřel a promnul si unavené oči. Tohle byl nejdelší den v jeho životě. „Ty jsi napůl leprikón, že?“

Cormac vydechl tak prudce, že to vypadalo, jako by ucházel vzduch z propíchnutého balónu. „Tys na to kápl. Doufal jsem, že na to přijdeš. Má mamka byla leprikón a táta člověk. Dozvěděl jsem se to před třemi roky. Tedy před třemi roky leprikóního času. Je těžké to určit, když jsem pobýval s mamčiným lidem.“

Albuse to zaujalo. „Jak dlouho by trvaly tři roky lidského času?“

Cormac se na něj klidně podíval. „Plusmínus třicet let.“

V Albusově hlavě vířily možnosti. „A tvůj táta? Byl člověk, že jo?“

Cormac se zahleděl do ohně. „Moje mamka se vrátila ke svému národu, nevěděla, že je ve mně moc, protože mám kouzelnickou krev. V tátově rodině byla před čtyřmi generacemi, taky to nevěděl. Moje magie se objevila, když jsem měl sedm let. Jeli jsme autem, stěžoval si na semafory a já jsem všechny změnil na zelenou. Vrazili jsme do jiného auta, co přijíždělo z protější strany.“ Cormac pohlédl Albusovi do očí. „Změnil jsem je na jedné straně, ale na té druhé zůstala pořád zelená. Zabil jsem svého otce.“

Albus byl ohromený. Nakonec se odvážil říct: „Nemůžeš za to. U všech kouzelnických dětí se objevuje divoká magie, to není tvoje chyba.“

Cormac zavrtěl hlavou. „Moje moc je jiná, můžu způsobit, že se věci stanou s větší pravděpodobností, dobré i špatné, ale nemám kontrolu nad tím, jak to dopadne.  Zamysli se nad tím - když jsem ti přál hodně štěstí, profesor Krum dostal ránu do hlavy a zamířil k vrbě, ale ty jsi měl camrál, věděl jsi, kde je suk, a měl jsi dost pevnou ruku, abys ho trefil. Štěstí i smůla zároveň.

Albus si povzdechl. „Takže ta rána potloukem byla jen štěstí. A když nebudu ani pod vlivem Uklidňujícího lektvaru, nebudu tak výjimečný, jak si všichni myslí.“

Cormac zavrtěl hlavou. „Jediný způsob, jak ses mohl trefit, je, že jsi byl schopný zasáhnout suk tak jako tak. Všechno, co jsem udělal, bylo, že jsem tomu dal víc pravděpodobnosti. Nejsem čistokrevný, takže nemůžu udělat nic, co by se pravděpodobně stejně nestalo.“

Albus potřásl hlavou. „Musím si jít lehnout, bolí mě hlava.“

Cormac se usmál. „Vím, že je to matoucí, ale musel jsem ti to říct.“

Albus mu pohlédl do očí. „Proč mně?“

Cormac vylovil hůlku z hábitu. „Poznal jsem práci mého národa, když jsi vytáhl svou hůlku.“ Ve dni plném šoků Albus utrpěl ještě jeden navíc. Hůlka, již třímal Cormac, byla stejně složitě vyřezávaná jako ta, kterou měl v kapse. Přijal nabízenou hůlku. „Má taky jádro z chiméry?“ Cormac zavrtěl hlavou. „Ne, není tak silná. Vytrhli vous mému dřímajícímu pra-pra-pradědečkovi. To bys měl zažít! Dokud jsi neslyšel proklínat šest set let starého leprikóna, neslyšel jsi nic!“

Oba se zasmáli.

„Co to pro mě znamená?“ zeptal se Albus a vrátil mu hůlku.

Cormac si ji uložil. „Nejsem si jistý. Jestli ji ovládáš, pak ti patří, to je všechno, co vím určitě.“

Albus si promnul oči. „Můžeme si o tom promluvit někdy jindy? Zavařil se mi mozek.“

Cormac přikývl.

Pustili se přes společenskou místnost, když Albus řekl: „Cormacu, jsem si jistý, že jsi svého otce nezabil.“

Cormac smutně zavrtěl hlavou. „Je to stejné, jako bych to udělal, Albusi.“

A v tichu odešli.

 

 

Myšlenka pro tento den: Má předchozí myšlenka pro tento den vyvolala velký rozruch! Dal jsem si za cíl povzbudit přemýšlení o oné věci, úkol byl splněn! Tato myšlenka je poměrně jednoduchá. Proč rodiny vydrží pěstovat si tak dlouho bolest a pocity viny, když zbavit se jich je mnohem výhodnější?

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: 9. Konec velmi dlouhého dne! (Hodnotenie: 1)
Od: sisi - 15.07. 2023
|
Leprikonní synek asi taky nevěděl, co čekat od kouzelníků. Vždyť je skoro neznal, ale podobnost jeho a Albusovi hůlky, to vypadá na dobrou záhadu, kterou bude třeba řešit. Aby se to dověděl i pan Ollivander.
Děkuji za překlad.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 9. Konec velmi dlouhého dne! Od: maria - 18.10. 2015
dakujem

Re: 9. Konec velmi dlouhého dne! Od: solace - 08.09. 2015
Chudák Kingsley, je tam ako piate koleso na voze - nutne potrebuje nové chrliče:-D A Harry si s tým čarodejníckym mobilom pripadá nejaký dôležitý. Bude mať Albus ďalšieho nového kamaráta? Z toho jeho vysvetľovania sa zavaril mozog aj mne. Ďakujem za preklad, denice.
Re: 9. Konec velmi dlouhého dne! Od: denice - 08.09. 2015
Kingsley mi tady připadá spíš jako parodie na ředitele, ale ono se to změní :-) Děkuji, solace.

Re: 9. Konec velmi dlouhého dne! Od: katrin - 29.05. 2015
No, tak to bol skutocne dlllhy den, ze som uz aj zmatena a sa mi zdalo, ze sa toho stalo tolko, ako keby to bol tyzden :) Takze "stastna trefa"? No uvidime, ako si Albus povedie na realnom treningu.. Autor ma dar vyvadzat ma z miery a "vytahovat" neocakavane :) A ako sa som uz zmienila, myslienky dna ma dostavaju.. Tesim sa na dalsi kusok..
Re: 9. Konec velmi dlouhého dne! Od: denice - 29.05. 2015
To je pravda, z třiceti kapitol se téměř třetina odehrává v jednom dni :-) Ale dál už to autor trochu zrychlí. Myšlenky dne jsou opravdu bonus, taky mě vždycky dostane. Děkuji!

Re: 9. Konec velmi dlouhého dne! Od: Zuzana - 28.05. 2015
Nakoniec to dopadlo dobre:) Cormacov príbeh ma rozľútostil. Naozaj si dáva za vinu tie nešťastia... a čo je horšie, asi má aj pravdu:( Ďakujem za preklad:)
Re: 9. Konec velmi dlouhého dne! Od: denice - 28.05. 2015
Narcisa zachránila den :-) Cormaca je mi taky líto, on chtěl jenom pomoci tátovi, netušil, jaké to bude mít následky, a teď s tím musí žít po zbytek života. Díky.

Re: 9. Konec velmi dlouhého dne! Od: JSark - 28.05. 2015
Narcisa sa nezdá. :) Takže nový školník bude oveľa prefíkanejší a akčnejší, ako Filch. Len by ma zaujímalo, čo bude chcieť. Hihi, riaditeľ určite potrebuje nové chrliče. :D Rodiny vydržia tak dlho si pestovať bolesť, vinu a dosť často aj hnev, pretože je iné, keď ti ublíži niekto cudzí. Keď to urobí člen rodiny, je to hlbšia rana. A ak sa snažia urobiť hrubú čiaru a odpustiť, problém je, ak si veci z minulosti nevydiskutujú. A ešte ak ten, kto druhému ublížil sa nezmenil. Pretože povahy sa väčšinou časom nemenia, keď, tak jedine k horšiemu. :(
Re: 9. Konec velmi dlouhého dne! Od: denice - 28.05. 2015
Narcisa je opravdu silný charakter, stejně jako Andromeda. Je dobře, že se dokázaly dohodnout, jinak by pan ředitel měl z kanceláře kůlničku na dříví :-) Ale třeba by si pořídil i nové chrliče :-D Je pravda, že od rodiny čekáš laskavost a slušnost, od cizích lidí vždycky ne, takže od blízkých lidí ty rány víc bolí. Tak je krásné, že aspoň tady došlo ke smíření. Děkuji!

Re: 9. Konec velmi dlouhého dne! Od: marci - 28.05. 2015
Krásná kapitola. Blackovic dámy jsou opravdu impozantní, Pastorek vážně potřebuje nové chrliče a trochu se bojím laskavosti, kterou Albus dluží skřetovi... A myšlenka na tento den? Protože když někoho milujeme, nebo jsme někoho milovali, bolesti a pocitu viny se lze zbavit jen velmi těžko, bez ohledu na to, jak výhodné by to bylo. Díky, denice! Úžasné čtení, jako vždy!
Re: 9. Konec velmi dlouhého dne! Od: denice - 28.05. 2015
Je mi strašně líto, že Belatrix dopadla tak, jak dopadla, představ si trio těchhle Blackových čarodějek - myslím, že spolu by obrátily kouzelnický svět vzhůru nohama :-) Skřet mě taky děsí, to si Pastorek nasadil do kožichu pěknou veš. Je pravda, že nejvíc mohou ublížit lidé, které milujeme, znám spoustu lidí, kteří si celý život nesou ze své rodiny nezhojené jizvy. Děkuji!

Re: 9. Konec velmi dlouhého dne! Od: Jimmi - 28.05. 2015
Náročné byť takto spiatky... kapitola perfektná, ešte zistiť čo je leprikon, len matne si vybavujem, aký mal význam v HP. Andromeda, Theo... až teraz mi došlo, že Teddy je skratka od Theo... v súvislosti s Isolation.... že má rovnaké meno ako Theodore Nott. Alebo sa mýlim? Ach jo, za všetkým v poslednej dobe vidím spiknutie a premyslené veci od Rowly. Ďakujem
Re: 9. Konec velmi dlouhého dne! Od: denice - 28.05. 2015
Ano, občas mám stejný pocit :-) Leprikóni, irští ostrovní skřítci, se objevili ve čtvrtém dílu na mistrovství ve famfrpálu, nechali tam pršet zlaťáky, které druhý den zmizely. Theodore - myslím, že Nott je pro JKR okrajová, snad jen dvakrát zmíněná postava, tak to jméno použila znovu. Možná se Teddy jmenuje po dědečkovi na usmířenou s tím, koho si dcera vzala. Jen mi vždycky připadalo pikantní, že Theo Nott, jako čistokrevný (předpokládám, když byl ve Zmijozelu) měl jméno, co v překladu znamená boží dar :-) Děkuji!
Re: 9. Konec velmi dlouhého dne! Od: JSark - 28.05. 2015
Podľa HP wiki sa ale Ted volá Edward: http://harrypotter.wikia.com/wiki/Edward_Lupin.
Re: 9. Konec velmi dlouhého dne! Od: denice - 28.05. 2015
To je zajímavé, z kánonu si pamatuji jenom zdrobnělinu Teddy. Tak jsem se zas dovzdělala. Tu HP wiki autorizovala Rowlingová? Díky.
Re: 9. Konec velmi dlouhého dne! Od: JSark - 29.05. 2015
To fakt netuším. :)

Re: 9. Konec velmi dlouhého dne! Od: Lupina - 28.05. 2015
Andromeda je impozantní dáma! Asi budu zbožňovat oba Tonksovy :-) Pastorek opravdu potřebuje nové chrliče, pouští si to do ředitelny, že to tam je jak na Václaváku :-) Tak a už víme, že skřet má cosi za lubem a že Cormac je poloviční leprokón. Super kapitolka, díky moc, čarodějko :-)
Re: 9. Konec velmi dlouhého dne! Od: denice - 28.05. 2015
Andromeda je vážně něco! Ale doma bych ji mít nechtěla ;-) Skřet se ještě objeví, ale na Albusově místě bych ho rozhodně práskla řediteli, vždyť je to normální vyděrač. Děkuji za všechno :-)

Prehľad článkov k tejto téme:

Bartimus Crotchety: ( denice )15.10. 201529. Něco končí, něco začíná - ZÁVĚR
Bartimus Crotchety: ( denice )08.10. 201528. Odhalení
Bartimus Crotchety: ( denice )01.10. 201527. Nenahraditelné
Bartimus Crotchety: ( denice )24.09. 201526. Malfoyovský faktor
Bartimus Crotchety: ( denice )17.09. 201525. Incendio!
Bartimus Crotchety: ( denice )10.09. 201524. Stín pochybností
Bartimus Crotchety: ( denice )03.09. 201523. Svět se změnil
Bartimus Crotchety: ( denice )27.08. 201522. Vánoční příběh
Bartimus Crotchety: ( denice )20.08. 201521. Lítost a přemítání
Bartimus Crotchety: ( denice )13.08. 201520. Poslední kapka a první trest
Bartimus Crotchety: ( denice )06.08. 201519: Podivnější a podivnější
Bartimus Crotchety: ( denice )30.07. 201518. Trojitá nit
Bartimus Crotchety: ( denice )23.07. 201517. Doutnající řevnivost
Bartimus Crotchety: ( denice )16.07. 201516. Jezevec a had
Bartimus Crotchety: ( denice )09.07. 201515. Souboj dřív, než se nadějete
Bartimus Crotchety: ( denice )02.07. 201514. Famfrpálové zkoušky a jiné tragédie
Bartimus Crotchety: ( denice )25.06. 201513. Nabytá perspektiva
Bartimus Crotchety: ( denice )18.06. 2015 12. Z vlastní volby
Bartimus Crotchety: ( denice )11.06. 201511. Létat jako draci ve tvých stopách
Bartimus Crotchety: ( denice )04.06. 201510. Upíři, růže a práce s hůlkou… Merline!
Bartimus Crotchety: ( denice )28.05. 20159. Konec velmi dlouhého dne!
Bartimus Crotchety: ( denice )21.05. 20158. Mal-formace
Bartimus Crotchety: ( denice )14.05. 20157. Mýty a omluvy
Bartimus Crotchety: ( denice )07.05. 20156. Něco se přihodilo na cestě k normálnosti
Bartimus Crotchety: ( denice )30.04. 20155. Větší očekávání
Bartimus Crotchety: ( denice )23.04. 20154. O jezevcích a košťatech
Bartimus Crotchety: ( denice )16.04. 20153. Potíže se zařazováním
Bartimus Crotchety: ( denice )09.04. 20152. Čluny, bratři a další rozhodnutí
( denice )02.04. 2015Kapitola 1: Zaškatulkovaní
. Úvod k poviedkam: ( denice )20.02. 2015Úvod k poviedke