Chapter 13 - Kittens and Makeover
originál: https://www.fanfiction.net/s/5168945/13/Diary-of-a-Weasley-Kid
autor: ChocolateRosePetals; překlad: arabeska; beta: ladyF
4. ledna, 8:05
Můj pokoj
Milý Deníčku,
dnešek nebude provázen úspěchem. Ze všeho nejdřív se s tebou musím podělit o dobrou a špatnou zprávu: ta dobrá je, že Carl, jak zní jméno mé kočky pro tento den či hodinu, není tak tlustý a líný, jak jsem se domníval. Jasně, teď se mu musím omluvit, že jsem ho nazval lenošným kocouřím pobudou.
Jaký omluvný dárek se hodí pro kočku? A když už jsme u omluvných dárků, své přítelkyni Chaney jsem žádný dárek neposlal. Tři dny po Vánocích jsem dostal jeden od ní: její fotku a růžové pero, které voní jako žvýkačka. Musel jsem Carlovi zabránit, aby to pero spořádal, ale nepodařilo se mi zabránit, aby poblil obrázek, jenž momentálně zavání.
Ale zpět k tématu. Špatná zpráva je, že Carl není ani kocour, ani tlustý. Důkaz mi právě v podobě pěti koťat spí na posteli, kde jsem je ráno našel. Rose se mi vysmála, když jsem o nich řekl rodině. Podle ní jsem si měl všimnout… hm, radši nebudu říkat čeho, ale jako že jsem se měl podívat té kočce tam dolů.
Asi bych mu měl přestat říkat on a jeho a přejmenovat ho. Chci říct ji! Takže její nové jméno pro dnešní den zní Carlita.
Inu, Deníčku, teď musím ze tří důvodů odejít: zaprvé, mamka na mě stále křičí, ať si poberu koťata a Carlitu a jdu dolů, zadruhé, Carlita právě obdarovala můj polštář obrovským smotkem vyzvracených chlupů, a konečně zatřetí, začínám být mátožný z čuchání toho pera.
11:34
Kupé ve vlaku
Na každém chmuru, dobrosti trochu! (říká se to tak?) Když jsme došli k vlaku, Chaney stála s rodiči na nástupišti a zírala na mě. Pořádně jsem se pochlapil a po silném šťouchanci, který jsem dostal od Ala, jsem se k ní vydal.
Dovol mi podotknout, Deníčku, že jsem na rozzuřené ženy zvyklý, obzvláště po zkušenostech s opilecky naštvanými tetou Fleur, tetičkou Ginny a mamkou, ale Chaney vypadala, jako by ode mě očekávala spontánní vzplanutí.
Bolelo by to spontánně vzplanout?
Chaney: Co chceš, Hugo? Konečně sis vzpomněl, že máš přítelkyni?
Já: P-promiň, že jsem ti nedal dárek, ale…
V té chvíli mňoukla Carlita a Chaney střelila pohledem k přepravce, kterou jsem vzal s sebou. Zalapala po dechu a rychle zavolala na svoje kamarádky. Než jsem se vzpamatoval, shromáždilo se u mojí klece šest vzdychajících a oči poulících holek.
Nemám ponětí, kvůli čemu všechny vzdychají – já vidím jen kočku s krizí pohlavní identity a pět malých koťat. Carlita vydala nechutný zvuk, pročež všechny holky zavrkaly.
Kdybych byl nejasně pohlavně určená kočka já, pokusil bych se na ně zaútočit.
Chaney: To je jedna z nich pro mě?
Já: No, ano! Jo, chvíli je ještě nemůžu dát pryč, ale měl jsem v úmyslu dát ti jednu k Vánocům.
Chaney skoro zapištěla nadšením, než mě políbila. Tak ještě jednou: na tom muckání nic není.
Teď, Deníčku, tady sedím s rodinou, přítelkyní Jamese a s Chaney a poslouchám o jejich úžasných zážitcích.
O tři minuty později
Milý Deníčku,
z jakéhosi důvodu všechny moje bratrance začalo nesmírně fascinovat, když se měla všechna koťata napít od matky. Mně teda to srkání přijde nechutné.
To mi připomíná mamčiny buchtičky s krémem (fujtajbl!) a TEN rozhovor s Alem…
Také bych značně ocenil, kdyby se vedle mě Škorp s Alem k sobě tolik netulili. Totiž, to držení za ruce a hlazení po koleni je už trochu moc.
VÍM, ŽE TO ČTEŠ, ŠKORPE, TAK TOHO NECH!
O deset vteřin později
Milý Deníčku,
Al mě nazval prudičem a teď se se Škorpem vysávají z podoby. Čekal jsem, že na to James něco řekne, ale ten je příliš zaneprázdněný svou přítelkyní.
Chaney se na mě pořád tak divně kouká a těká pohledem mezi mnou a okolními páry. Myslím, že vím, co tím naznačuje, takže jí dám čokoládovou žabku.
V Bradavicích
Čekání na ty blbé kočáry
Milý Deníčku,
jediná dobrá věc na návratu do školy je to, že se vrátila moje dobrá kámoška, Rachel, která byla v prvním pololetí nemocná! Dokonce mi ukázala pár jizev po dračích spalničkách!
Chaney je ale dost naštvaná, protože jsem si je údajně prohlížel moc důkladně. Tak jsem jí řekl, že když někdo zírá moc důkladně, vystřelí mu oči z důlků. Nato odmašírovala pryč, ale říkal mi to James, tak nevím.
O pět vteřin později
Milý Deníčku,
teď chci tu nemoc taky, když jsem viděl ty jizvy!
Stačilo by mi olíznout draka? To by byl blivajz.
Ale zpátky k ďáblu, Chaney je zpátky a asi mi chce udělit lekci…
O pět minut později
Milý Deníčku,
co je to proměna vizáže?
O tři minuty později
Nebelvírský stůl
Milý Deníčku,
Škorp řekl, že nic takového nechci, zatímco Al tvrdí, že je mi to třeba.
9. ledna, 15:06
Můj pokoj, s Chaney
Milý Deníčku,
Chaney se rozhodla začít s vlasy. Nazývá je nezvladatelnými a nemoderními. Já mám ale svoje háro rád! Jeden americký turista mě jednou označil za hipíka, což byl doufám kompliment.
No jo, byl to sen, ale pořád je mám rád!
Když už jsme u těch snů, zdálo se mi o létajícím růžovém marshmallow jménem Justin. Dal mi bonbón a naučil mě písničku.
Vlastně jsem se bavil.
O deset minut později
Milý Deníčku,
Chaney to odmítá vzdát. Už zlomila tři kartáče, rozfrckala čtyři lahvičky rychlopomády a já z toho teď mám lysinu.
Říká, že není tak velká, ale stejně mám strach, že teď vypadám jako táta.
Ach prosím nedovol, abych vypadal jako táta, moje srdce by to neuneslo. Totiž, to bych najednou ztloustnul?
Vsadím se, že kdybych byl tlustý jako táta, přestali by se mnou všichni kamarádit. Byl bys pořád můj kamarád aspoň ty, Deníčku?
Pravděpodobně ne.
O třicet minut později
Milý Deníčku,
Al nám vběhnul do pokoje. Nejdřív zase hned zavřel dveře, protože Chaney vrčela a já pištěl, ale po chvíli stejně vešel dovnitř.
Al: Tak co vy dva?
Já: No, já se svíjím v bolestech.
Al tam jen stál jako na výsměch, protože měl tabulku čokolády. O kousek jsem ho požádal a Chaney to zakázala, protože prý bych ztloustnul.
Jako táta!
Než Al odešel, prohlásil:Nebyl jsem si jistý, kdo má v tomhle vztahu koule. No, asi půjdu umuchlovat Škorpa.
Přísahal bych, že koule mám já, pokud je teda nemá i Chaney.
Večeře, 19:46
Milý Deníčku,
všem kromě mě se líbí moje nové vlasy. Jsou krátké a hrozně rovné, ale to přece nejsem já. Rachel řekla, že vypadám hloupě, ale než jsem to stihl odsouhlasit, Chaney se na ni jedovatě podívala.
Ne, Deníčku, tak ne jedovatě, ale spíš ďábelsky.
Doufám, že nespustí holčičí boj, protože už ten stres nezvládám.
Vlastně myslím, že mi roste další beďar. Po večeři řeknu Škorpovi, aby mi s ním pomohl.
O hodinu později
Před KNV
Milý Deníčku,
místo beďaru mám teď modřinu na rameni.
Našel jsem Škorpa a Ala v KNV.
Počkej, Deníčku, jenom dodám, že to vypadalo, že dělají něco víc než ocucávání.
Každopádně, Al mě praštil, když jsem odtáhl Škorpa, ale věnoval mi na omluvu mrtvého červa. Podle Škorpa to bylo sladké.
Nicméně jsem docela konsternovaný počtem zdechlin v Bradavicích. Měl bych asi zavolat nebo poslat sovu školní radě nebo tak něco.
21:23
Moje kolej
Milý Deníčku,
Škorp tvrdí, že zná skvělý lék na beďary. Doufám, že bude bezbolestný…
Svatá Klekánice! On má jehlu.
Čas na útěk!
O dvě minuty později
Milý Deníčku,
Škorpovi se podařilo mě chytit a znehybnit a vzápětí mi vrazit jehlu přímo do beďaru. Vyvalila se spousta blivajzu a teď se cítím dost malátně.
Škorp: Tak jo, Hugouši, nehrabej si na to a dobrou.
No, tak jdu teda do postele, Deníčku. Chaney řekla, že by chtěla, abychom si zítra dali romantické rande u jezera. Doufám, že se budeme jenom líbat nebo ani to ne, protože jinak bych si s ní musel dát TEN rozhovor.
Dlouho jsem ho s nikým nevedl. Poslední bylo Usoplené děcko na lektvarech a to mi hned vzápětí naprskalo přímo do tváře! Zase! Bál jsem se, že chytnu dýmějový mor.