Of Kings and Queens - 24. kapitola
Autor: galfoy
Překlad: Jacomo Betaread: Ivet
Originál najdete na https://www.fanfiction.net/s/8227894/25/Of-Kings-and-Queens
Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera. Skličující, leč pravdivé.
* * *
Hermiona nejistě přistála na hrbolatém návrší a s vrávoráním chytala balanc. Ostrá tráva ji píchala přes šaty. Nervózně a vystrašeně se rozhlédla, přenášedlo stále pevně sevřené v dlani.
Kde to je?
"Jsme kousek od Doupěte," řekl Ron. Hermiona se otočila a uviděla ho, jak stojí o pár metrů dál a rozpačitě přešlapuje. V jeho očích nebyla žádná zloba. Vyslal k ní stydlivý úsměv.
"Takže... přenášedlo fungovalo? A Malfoyovi se nepodařilo dorazit s tebou? Na uspěchaný plán to není tak špatné."
Hermiona na něj jen zírala. V některých ohledech se Ron od školy změnil téměř nerozpoznatelně: například ve svém vzhledu nebo ve způsobu, jakým se snažil vypadat dospěle, i když všechny důkazy svědčily o opaku. V jiných zůstal naprosto stejný. Naprosto. Jednou z věcí, které se nikdy nezmění, byla Ronova neschopnost promyslet plán až do konce. Tohle byl přesně ten případ a vedlo to k obvyklým koncům. Rozzlobeně se nadechla, protože si netroufla promluvit.
"Hej, máš pruhované vlasy," řekl a pod vlivem jejího intenzivního pohledu se nervózně usmál. "Na tebe je to trochu divoké, nemyslíš, Miono?"
Stále na něj jen zírala, zatínala a povolovala pěsti a třásly se jí ruce. Něco se s ní dělo. Cítila, jak jí v hrudi roste rozbouřený, vroucí hněv. Hrdlem se jí dralo zavrčení, ale ovládla se.
Až sebou při tom úsilí trhla.
Odkašlal si. Nevěděl, co si má o jejím mlčení myslet. "Ale samozřejmě ti to sluší."
Přimhouřila oči. Zavrčení si probojovalo cestu ven.
Vytřeštil na ni oči.
"Ehm, hele, vím, že to přenášedlo bylo trochu nečekané, ale opravdu jsem tě musel vidět. Dostal jsem včera balíček. No, vlastně tuhle lahvičku a dopis... A ehm..."
Její upřený pohled se nezměnil. Ron začínal ztrácet nervy, ale pokračoval v koktání.
"Chci říct, že... Celé ty roky jsem si myslel, že Ginny zabil Lucius Malfoy, ale ukázalo se, že to byl Rodolfus. Taky mi dal ten lektvar. Mal-"
"Malectio," dokončila ledovým hlasem.
"Jasně, jasně," vyhrkl, protože v něm slyšel hněv. "Takže všechny ty špatné věci, co jsem udělal... Nebyl jsem to opravdu já, Miono. Myslím věci, co jsem udělal Malfoyovi, tobě, prostě komukoliv. Nebyl jsem to opravdu já."
"Nebyl jsi to opravdu ty," zopakovala.
"Jo," řekl a zatvářil se povzbudivě. "Copak nevidíš, co to znamená? Zase jsem v normálu. Můžeme být spolu. Už mě nemusíš trestat tím, že jsi s Malfoyem."
Šokovaně otevřela ústa. Okamžitě si to špatně vyložil.
"No, vím o vás dvou," pronesl nedbale. "Trochu jsem sledoval Blaise; odposlouchával jsem ho, abych získal pár informací, když jsem se k tobě nemohl dostatečně přiblížit. Nejdřív jsem si myslel, že je to tvůj způsob, jak mě přimět žárlit, ale řekl bych, že si myslíš, že máš toho chlapa fakt ráda. Miono, už se tím dál netrap. Rozešel jsem se se Stacey. Vlastně ani nevím, jak se stalo, že jsem si s ní začal, ale na rovinu, to není důležité... Můžeme být zase spolu. Jako dřív."
"Jako dřív," zopakovala. Cítila, že její hlas balancuje na hraně toho, co se může proměnit v pronikavý jekot.
Nervózně zamrkal a prostoduše poznamenal: "Pořád jen opakuješ to, co říkám."
"Rone," nadechla se a snažila se zachovat klid na tak dlouho, aby mu vyjádřila svou soustrast. "Jsem ráda, že jsi zjistil pravdu o Ginny. Opravdu. Vím, že pro tebe bylo těžké se všechny ty roky se svým žalem vypořádat. Jsem ráda, že jsi tu bolest konečně překonal."
Usmál se a napětí v jeho ramenou se uvolnilo.
"Taky mě mrzí, když slyším, že jsi byl celou tu dobu obětí Rodolfuse. Později si ráda poslechnu všechny podrobnosti."
Otevřel pusu, aby promluvil, ale přerušila ho.
"JENŽE..."
Ztěžka polkl.
"Nikdy nebudeme zase spolu. A jak se do prdele OPOVAŽUJEŠ přivést mě sem bez mého souhlasu? Zbláznil ses? Nemohl jsi mě nechat, ať si sama vyberu, jestli přijdu? Opravdu si myslíš, že to představuje dostatečný důvod pro tvoje jednání? Všechno, co jsi udělal, jen dokazuje, že jsem se rozhodla správně."
"Ale -"
"Dovol mi, abych ti něco pověděla o Malectio lektvaru, Ronalde. Chová se jako hlas ve tvé hlavě, neustále tě popichuje k realizaci špatných nápadů, že ano?"
Ron úzkostlivě přikývl.
"Ale pořád v prvé řadě musíš ty nápady vůbec mít," zašeptala. Pod jejími slovy doutnal vztek. "Chápeš, kam tím mířím?"
"No, neznamená to, že já -"
"Přestaň. Nebudeš se na to zpětně vymlouvat, Ronalde Weasley. Sklapneš a budeš poslouchat, co ti chci říct. Jako partner jsi nestál za nic - s lektvarem nebo bez lektvaru. Ve skutečnosti jsi stál absolutně za hovno. Možná jsem vynaložila veškerou energii na to, abych skryla svou závislost, ale ty jsi vůbec neměl tušení, že je něco špatně."
"Ale -"
"Po válce jsem se potýkala s žalem nad ztrátou svých rodičů, ale ty jsi byl příliš zaneprázdněný poflakováním a pletichařením, než aby ses o tom se mnou bavil."
"Ale - "
"Celé roky jsi koukal po jiných ženách - ten lektvar ti v tom jen pomáhal. Tvoje srdce má do věrnosti pěkně daleko."
"Ale -"
"Snažila jsem se - a selhala - udržet všechno pohromadě, ale celou dobu jsem cítila, že se nemůžu svěřit ani člověku, kterého jsem si měla vzít. Bral jsi mě jako naprostou samozřejmost, takže ses už vůbec nesnažil. Neposkytl jsi mi žádnou podporu. Žádnou pozornost. Žádnou náklonnost."
"Ale -"
"Víš, kdo mi všechno tohle dává? Kdo si okamžitě všimne, že je něco špatně? Kdo může říct, kdy lžu? Kdo se stará a dává na mě pozor? Kdo ignoruje jiné milostné návrhy bez ohledu na to, jak ochotně se mu samy podbízejí? Draco Malfoy. Je drzý, neomalený a taky je do mě tak zamilovaný, že teď nejspíš cupuje Londýn na kousky, aby mě našel. Radši doufej, že najde mě, a ne tebe, protože, přísahám bohu, uskuteční to, co ti posledně sliboval, Rone Weasley."
Ron s hlasitým klapnutím zavřel pusu. Tohle tedy vůbec neplánoval. Bránila Draca. Odmítla jeho nabídku. A ještě něco nebylo v pořádku. Kromě nezvyklého peskování, kterým ho zahrnula, se její vlasy přímo před jeho očima měnily.
Pomalu světlaly do platinova.
A. Do. Prdele.
"Miono -"
"SKLAPNI!" zaječela a odhodila prsten na zem. Další z jejích hnědých pramenů se zachvěl a vybledl. "A víš, co je ještě skvělé? Že ho taky miluju. Není to k smíchu? Bála jsem se, jak se s tím vypořádá můj rozumu, ale já jsem do něj naprostý blázen. Jeho rodiče se mě nejspíš štítí, ale já ho miluju. On nenávidí všechny a všechno, ale já ho miluju. Budoucnost, kterou jsem tak strašně chtěla kontrolovat, je v jeho rukách, ať chci nebo ne, a mně to začíná být jedno. Možná je dobře, že mám jen jednu jistotu. Jednu krásnou jistotu. Chci tím říct, že když se v současné době rozhoduju, jen bohové vědí, co se stane. Jsem v parádním průseru, ale jestli si jsem něčím setsakra jistá, tak je to fakt, že jsem nikdy nikoho takhle nemilovala a nikdy už milovat nebudu."
Ron otevřel pusu. Osmdesát procent její hlavy zesvětlalo, ale ona si toho vůbec nevšimla. Byla příliš zaměstnaná hysterií.
"Přestala jsem předstírat, že jsem silná," řekla a z očí jí vytryskly slzy. "Jsem ve sračkách, jasný? Skrývat to jenom způsobilo, že jsem v ještě větších sračkách. Už nic nezvládám, ale víš co? Najdu způsob, jak to zvládnout. Teď mám někoho, na koho se můžu spolehnout. Vždycky pro mě budeš někým výjimečným, ale ty jsi mě roky přehlížel, zatímco já jsem se schovávala před světem a snažila si tě udržet. S takovým člověkem nemůžu strávit svůj život. Nejde tu o lektvar nebo zármutek, Rone. Nefunguje nám to."
Začala neovladatelně plakat, trhavě vzlykala do dlaní. Ron tváří v tvář pochopení situace svraštil obličej. Neexistovalo nic, čím by ji mohl přesvědčit. Už nikdy nebude znovu jeho.
Ona toho idiota opravdu milovala. Jako fakt milovala.
Do prdele.
"Promiň," zachraptěl. "Asi... Asi jsem o tom takhle nepřemýšlel."
Hermiona neodpověděla a dál plakala, schoulená v podřepu a kývající se dopředu a dozadu. Slzy jí stékaly po bradě. Ron se náhle cítil kvůli všemu strašně provinile, protože mu došlo, jak špatně celou situaci pochopil. Měla pravdu. Naprosto ho míjelo to, co chtěla... Co potřebovala.
Nepotřebovala ho.
Vlastně ji k tomu dohnal. Udělal toho příliš málo a příliš pozdě. Začala se bát, že bude nuceně závislá na jiných lidech. Bylo skoro dobře, že se zamilovala do Malfoye, dalšího člověka, který nenávidí spoléhat se na ostatní. Perfektně se k sobě hodili. Mohli se místo na okolí spoléhat jeden na druhého.
Ron pochopil, že prohrál. Nebyl důvod, proč to ještě zhoršovat.
"Jestli ti to pomůže, jeho rodiče se tě neštítí," pronesl tiše.
Hermiona škytla a přes uslzené oči k němu vzhlédla.
"To oni mi poslali ty informace o Rodolfusovi. Řekli, že chtěli udělat správnou věc."
"C-co?"
Ron přikývl. "A ve vzkazu Narcisa připsala řádek, kde stálo, že Lucius odešel pátrat po tvých rodičích a našel je, Miono. I za tím byl Rodolfus. Psala, že se vrací domů, že jim obnovil vzpomínky. Načmárala to úplně na konec, ale myslím, že mi chtěla dát na srozuměnou, že se o tebe chystají dobře postarat. Chtěla dokázat, že mohou dělat správná rozhodnutí. Že se změnili."
"Cože napsala?" řekla Hermiona. "Lucius našel moje rodiče? Ale... ale já tomu nerozumím!"
"Zřejmě zmizel na celý týden a hledal je. Dostal tip od Rodolfuse, a pak odešel. Hermiono, nejsem si jistý, jak se ti podařilo okouzlit chlapa, jako je Lucius Malfoy, ale myslím, že je to dobré znamení. Který Malfoy s jejich způsobem myšlení by se pustil do takové akce, kdyby to s tebou nemyslel vážně? Jak jsem řekl... Oni všechny nenávidí. Tohle je něco jako přijetí do rodiny."
Usmál se na ni. Byla příliš v šoku, než aby mu úsměv oplatila.
"Nemůžu předstírat, že budu mít rád Draca," pokračoval. "Nebudu. Je to zasraný idiot. Ale jestli si tě považuje tak, jak říkáš, a jeho rodina zašla tak daleko, aby tě udělala šťastnou, hádám, že nejsem v pozici, abych mohl něco namítat. Právě teď vedou na celé čáře, a to tě do prdele mučili."
Hermiona ze sebe vyloudila zvuk, který byl kombinací smíchu a zavzlykání.
"Jo," usmál se Ron. "Tohle je lepší. Je hezké slyšet tě znovu se smát. Už je to dlouhá doba."
Opět několikrát nejistě přešlápl, a pak se ohlédl přes rameno směrem k Doupěti.
"Hele... já asi půjdu. Na jeden den jsem toho zmršil až dost, a myslím, že si teď musím pár věcí promyslet."
Strnule přikývla.
"Taky se chystám poslat sovu Harrymu. Chci mu říct o Ginny. Umřela při ochraně Nevilla, víš. Nebelvírka až do samého konce. Možná bude ochotný být jednou znovu ve stejné místnosti jako já."
Hermiona se smutně usmála a řekla: "Určitě to od tebe rád uslyší. Myslím to o Ginny. Taky se tím trápí."
"Já vím," kývl Ron. "Po válce jsem zpackal kde co. Kamarádství, vztah, všechno."
"Všichni jsme měli problémy," odpověděla. "Nikdo z nás není dokonalý."
Ron se na ni usmál, ale úsměv mu ztuhl na rtech, když se její vlasy začaly třpytit. Znovu se proměňovaly na hnědé. Čím víc se uklidňovala, tím víc se vracely k normálu, až na ty vytrvalé pruhy. Zamrkal.
"Něco se děje?" zeptala se. "Právě teď máš v obličeji legrační výraz."
"Ne," odkašlal si. "Nic se neděje. Jenom... Jo. Ne. Nic. Ehm, myslím, že s Malfoyovými ti to půjde dobře. Jen takové tušení."
"Díky, Rone," řekla. "Myslím, že bys mohl mít pravdu."
S nemotorným mávnutím se přemístil.
Hermiona si povzdychla a otřela si obličej rukávem. Ron to skutečně pochopil. Překvapilo ji to, ale ulevilo se jí. Ulevilo se jí, že nemusela vytahovat minulost, aby ho k tomu dostrkala. Ulevilo se jí, že ho nemusela omráčit, aby se odtud dostala. Byla emocionálně vyčerpaná a pravděpodobně by se mohla na místě stočit do klubíčka a usnout, ale věděla, že po ní Draco zběsile pátrá. Bylo by nezodpovědné nechat ho dělat si starosti déle, než je nezbytně nutné.
Na zemi před ní se cosi zalesklo.
Byl to prsten.
Vstala a narovnala se v ramenou, pohled stále upřeným na ten malý zlatý kroužek třpytící se ve slunečních paprscích.
Kašlu na to. Ron se sem může vrátit a vzít si ho sám, když bude chtít.
"Sbohem, bývalý živote," pronesla a zhluboka se nadechla. "Řekla bych, že mi bylo potěšením, ale byla by to setsakramentská lež." A v momentě se přemístila.
* * *
Hermiona vešla do bytu a rozhlédla se.
Draco tam nebyl, ale to ji jen stěží šokovalo. Nejspíš je bůhvíkde a starostmi bez sebe. Měla by vyrazit na Manor... Narcisa bude vědět, co dělat. A možná tam bude i Lucius. Chtěla se ho zeptat na tolik věcí, že nevěděla, kde začít. Část z ní měla problémy uvěřit, že by ten chladný, bezcitný muž, kterého znala, udělal něco pro něj tak neobvyklého, ale Ron neměl důvod, proč v tomhle lhát.
Možná Lucius opravdu našel její rodiče.
Možná to byla pravda.
Myšlenka na to, že znovu uvidí svoje rodiče, způsobila, že se jí rozbušilo srdce. Mockrát už to vzdala. Získat znovu takovou naději byl šílený, neuvěřitelný pocit. Po všech těch letech, po všem tom smutku možná opravdu byli v pořádku. I přes jejich odcizení? Možná Luciusovi poděkuje.
Skvělé.
Její hůlka ležela na tom stolku, kde ji nechala, když ji přenášedlo odneslo pryč. S úlevným vydechnutím k ní došla a rychle po ní chňapla, ale podařilo se jí přitom shodit na zem hromádku pošty, kterou předtím roztřídila.
"Zatraceně," řekla a klekla si, aby ten nepořádek uklidila. Na tohle teď neměla čas. Merlinví, co Draco vyvádí. Potřebovala ho najít a to rychle.
Účty, účty, účty... Věštec. Hermiona ztuhla. Noviny se při pádu rozevřely a z titulní stránky na ni hleděla její vlastní tvář.
Přečetla si titulek.
Vidění se jí rozmazalo.
Žaludek se jí zhoupl.
A ona se pozvracela na podlahu.
* * *
Draco se právě s Harrym hnal Děravým kotlem, když to ucítil. Mocné škubnutí v hrudi. Podivně naléhavé.
"Harry..." pronesl pomalu a zabrzdil.
Harry se otočil, překvapený tím, že slyšel Draca použít jeho křestní jméno. Ještě víc ho překvapilo, když uviděl, že se mladík chytil za hrudník.
"Jsi oukej, kámo? Potřebuješ ke Svatému Mungovi?" zeptal se úzkostlivě
"Ne," zalapal Draco po dechu a trhl sebou. "Jen... mám takový divný pocit..."
Harry se zamračil: "Jakoby infarkt? Vypadáš jako při infarktu. Jdeme za lékouzelníkem. Jsi bledší než obvykle a to už je co říct."
"Ne, mám na mysli pocit od Hermiony. Nebo o Hermioně. Nedokážu to vysvětlit, ale myslím, že vím, kde je."
"Říká ti ten pocit, jestli je v pořádku?" zeptal se Harry opatrně.
"Nejsem si jistý. Musím jít. A půjdu sám, jestli ti to nevadí."
"Samozřejmě," řekl Harry. "Jen mi dej vědět, co se děje. Zůstanu tady tak půl hodiny, abys věděl, kde mě najdeš."
"Určitě," kývl Draco a znovu sebou trhnul, protože pocit v hrudi se stal intenzivnějším. "A mimochodem, díky za všechno."
"Od toho kamarádi jsou," odpověděl Harry s úšklebkem, protože věděl, že to Draca dopálí.
Ten se na něj zamračil, ale pak jeho výraz změkl. "Jo, možná je to pravda."
"Samozřejmě, že je to pravda, ty cyniku. A teď mazej."
S kývnutím na pozdrav vyběhl Draco z hospody a s hlasitým PRÁSK, které se odrazilo od okolních zdí, se přemístil.
Harry se usadil a chvíli jen tak hleděl na dveře. Zvažoval přitom, jestli Dracova podivná intuice byla správná. Doufejme, že ano. Doufejme, že Hermiona byla v bezpečí a oni by si mohli konečně dát pro jednou pauzu. Harry nikdy nezažil, že by dva lidi potkalo v tak krátkém čase tolik smůly. Bylo to o to horší, že oba byli jeho kamarádi.
V poslední době o svých kamarádech hodně přemýšlel. Zvažoval, že možná nastal čas, aby se vrátil do Londýna. Vypadá to, že Draco a Hermiona se nedokážou vyhnout problémům. Možná by jim mohl pomoct – dávat na ně pozor nebo něco takového. Co Blaise zmizel s Pansy, ještě se neukázal, ale až se tak stane, možná by chtěl mít někoho, s kým může zajít na skleničku. Harry miloval život na farmě, ale jak se ukázalo, kuřata nebyla moc dobrými společníky. Toužil po něčem trochu jiném. Po něčem takovém, jako měl ve škole.
"Pane Pottere?" oslovil ho Tom. Harry vzhlédl a spatřil, že hostinský drží jakousi obálku.
"Dopis pro vás," řekl a podal mu ji. "Právě dorazil." Harry se zamračil, sáhl po dopisu a na jeho přední straně zaregistroval chaotickou čmáranici. Toho, kdo měl takový rukopis, dobře znal. Nebo aspoň dřív znával. Ron mu už delší dobu nenapsal. Chvilku se přel sám se sebou, ale pak se rozhodl, že nemá co ztratit.
Opatrně otevřel obálku a začal číst.
"Tome?" zvolal po několika minutách se svíravým pocitem v hrudi. "Jestli mohu požádat, přineste mi ohnivou whisky."
* * *
Poznámka překladatelky: Ukázka z další kapitoly tentokrát nebude. Přece nechcete, abych vám prozradila, jak tohle všechno dopadne :-D
galfoy: ( Jacomo ) | 25.04. 2015 | 25. kapitola - závěr | |
galfoy: ( Jacomo ) | 18.04. 2015 | 24. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.04. 2015 | 23. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 04.04. 2015 | 22. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.03. 2015 | 21. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 21.03. 2015 | 20. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 14.03. 2015 | 19. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.03. 2015 | 18. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.02. 2015 | 17. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.02. 2015 | 16. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.02. 2015 | 15. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.02. 2015 | 14. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 31.01. 2015 | 13. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.01. 2015 | 12. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.01. 2015 | 11. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.01. 2015 | 10. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 29.11. 2014 | 9. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 22.11. 2014 | 8. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 15.11. 2014 | 7. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 08.11. 2014 | 6. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 01.11. 2014 | 5. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 17.07. 2014 | 4. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 16.07. 2014 | 3. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 14.03. 2014 | 2. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 04.03. 2014 | 1. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 25.02. 2014 | Prológ | |
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi ) | 23.02. 2014 | Of Kings and Queens | |