Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

The Rise and Fall

Kapitola 3 - Žádný odstín šedé

The Rise and Fall
Vložené: arabeska - 12.04. 2015 Téma: The Rise and Fall
arabeska nám napísal:

One Shade of Grey

originál: https://www.fanfiction.net/s/9667092/3/The-Rise-and-Fall

autor: Xeres Malfoy;  překlad: arabeska;  beta: sluccy

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Připadal si prázdný. Zmožený, vyřízený, zkormoucený, ve stavu takového vyčerpání, jakého jen může lidská bytost dosáhnout. Hlavou se mu honily stále ty samé otázky. Jak to mohl dovolit, jak se to vlastně mohlo stát? Jak si má vůbec představit byť jednu jedinou vteřinu bez její přítomnosti? Nemohla zmizet, on ji potřeboval, oni ji potřebovali, celý svět ji sakra potřeboval.

Harry Potter rozezleně popadl polštář ze své postele a mrštil jím do protějšího rohu místnosti. Kdyby mohl, vlastníma rukama by tady všechno zničil. Péřový polštář, matraci, postel, židli, stůl, všechno, co se nacházelo v tomto potemnělém skrovném pokoji ve „starém a ctihodném domě rodiny Blacků‘, kousek po kousku přebudovávaném na hlavní štáb Fénixova řádu.

Po milionté od chvíle, kdy Hermionu před dvěma dny zajali, si Harry projel rukou vlasy, aby katastrofálnímu účesu přidal ještě něco toho chaosu. Už tomu byly dva dny, kdy ustali v honbě za viteály. Už dva dny se Ron potuloval chodbami domu jako tělo bez duše. Už dva dny, co zanechali veškerého pátrání. Dva dny uplynuly za ustavičného pláče Molly Weasleyové v každé podělané místnosti tohoto domu, v kuchyni při vaření, v obývacím pokoji během zametání, na chodbách, když chytala běhnice… Harry uvažoval, jak dlouho je člověk schopný nepřetržitě plakat, než se mu z těla odplaví všechna voda. V každém případě zřejmě déle než ty dva podělané dny.

Znovu vysvitla naděje. Po zničení medailonu a Ronově návratu se tíha na jeho bedrech trochu snížila. Hermiona se znovu usmívala a ponořila se do výzkumu s daleko větším zanícením než kdy předtím. Ale všechno zmizelo v té jediné vteřině, kdy ji chytili. Nejdříve se ji pokoušeli získat zpět, za doprovodu kouzel létajících všemi směry bojovali proti útočníkům jako divocí psi, ale když se setkal s jejíma slzami zalitýma očima, přečetl v nich němou zprávu adresovanou jen jemu. Utečte. Zmizte beze mě, než bude příliš pozdě. A Harry popadl Rona, který křičel, že ji tam přece sakra nenechá samotnou, a aniž by mu dal na výběr, přemístil je.

Zametli stopy, vrátili se na ústředí Řádu a od té doby mu Ron nevěnoval jediné slovo či pohled. Artur Weasley Harryho ujišťoval, že se vrátí zase do normálu, že to bude znovu ten starý Ron, jakmile se v něm vztek trochu ustálí, a Harry jen zasmušile přikývl. Chápal Ronovu reakci, ale udělal to, na čem se s Hermionou domluvili. Když dostanou jednoho z nich, ostatní nebudou riskovat, že by je mohli zajmout všechny tři. Lepší je obětovat jednoho a myslet na životy ostatních, než hromadně skončit ve spárech Voldemorta.

Ale Harry si teď marně lámal hlavu snahou vymyslet nějaké řešení. Merline, neměl ani ponětí, kde Hermionu vězní… Mohla být dost dobře někde v Timbuktu.

Když se ozvalo tiché zaklepání na dveře, otevřel je Remus Lupin, bývalý učitel obrany proti černé magii, a s obvyklým přátelským úsměvem stanul na prahu.

Ahoj, Harry,“ pozdravil ho klidně. „Brzy dorazí náš drahý přítel Srabus s novinkami, asi bys měl sejít za námi.“

Harryho oči potemněly a Remus mu zřejmě musel číst myšlenky, protože vzápětí dodal: „Spolupráce s ním mě netěší o nic víc než tebe, Harry. Vím, že jsi ho viděl v tu noc na Astronomické věži, ale jak nám prozradily dokumenty z Albusovy pozůstalosti, jeho smrt byla naplánovaná a Severus je stále na naší straně. Získává nám velmi cenné informace…“

Harry se opovržlivě ušklíbl. „Naplánovaná nebo ne, zavraždil ho a –“

Harry!“ zamračil se Remus. „Nepředstírám, že rozumím jeho motivům, ale věřím Brumbálově rozhodnutí. I já bych raději zemřel rukama někoho, komu věřím, než se nechat zabít Voldemortem nebo jedním z jeho pochopů.“ Remus si povzdychl. „Byl v pasti a věděl to. Jeho plán ti připadá nepřijatelný, protože způsobil smrt člověka, kterého sis cenil víc než kohokoliv jiného, ale nebylo zbytí. Věř Brumbálovi.“

Harry zdráhavě přikývl a Remus mu položil ruku na rameno. „A teď pojď. Možná se dozvíme něco o Hermioně.“

Harry následoval bývalého profesora do jídelny. Snape už tam čekal, zahalený pochmurným mračnem jako obvykle. Harry zauvažoval, jestli se tak mračí kvůli špatným zprávám nebo kvůli Ronovi a dvojčatům, kteří seděli u stolu a mlčky ho sledovali.

Jakmile Harry vstoupil, Snape zvedl oči a zvláštně se na něj podíval. Harry mu s nevolí pohled opětoval a Snape na něj povýšeně zvedl obočí. V rohu místnosti byl i Kingsley Pastorek, zrovna uprostřed rozhovoru s Arturem a Billem. Fleur už se zaměstnala servírováním jídla za pomoci Molly, která k Harryho úlevě přestala plakat. Jakmile Ron dostal svou porci, popadl vidličku, horkokrevně ji zapíchl do dušené mrkve a hlasitě žvýkal, aniž by na vteřinu spustil oči ze Snapea. Ten se nad chováním zrzka zatvářil vrcholně znechuceně a měl co dělat, aby ho nepřetáhl po hlavě ubrouskem.

Tak co, Snape, máte v plánu zavraždit během večeře někoho dalšího, nebo můžeme uvolnit zadky?“ zavrčel Ron a Harry se skrytě pousmál.

Ronalde!“ vyjekla Molly a pleskla ho po hlavě.

Snape se na něj dlouze podíval, než odpověděl: „Dosud jsem se nerozhodl, pane Weasley. Na vašem místě bych nic neuvolňoval… Nikdy nevíte.“

Ron se chystal k ostré odpovědi, ale jeho matka opět zasáhla, když vycítila rostoucí napětí. „Ronalde! Varuji tě…“

Matka se synem si vyměnili zlostné pohledy. Harry využil jejich odmlky a sedl si ke stolu.

Nějaké novinky?“ zeptal se ztuhle Artur. Ani on se necítil v přítomnosti mistra lektvarů nijak příjemně.

Severus odvrátil pozornost od Ronovy brunátné, rozzlobené tváře a otočil se k panu Weasleymu. „Nic nového. Pán zla je momentálně zaneprázdněn skandálem u Zabiniových,“ prohlásil s ironickým podtónem.

Ach ano, četla jsem o tom ve Věštci!“ ozvala se Tonksová. „Ta historka je šílená. Jak se jim mohlo podařit utajit před ministerstvem existenci potomka? Magie každého kouzelnického dítěte se do matriky zapisuje hned po narození, to je nemožné zfalšovat.“

Zřejmě ne nemožné pro Zabiniovy,“ opáčil Snape. „Sám Pán zla nemá ponětí, jak se jim to podařilo, což vysvětluje jeho rozezlení. Nemáme ani tušení, co se s ní stalo poté, co se spustila celá kauza. Jen vím, že neumí ani mluvit, ani číst, ani psát. Naprosto divoké dítě.“

To je příšerné… jak tohle může někdo udělat vlastní dceři?“ zabručel Remus a položil dlaň na koleno Tonksové, která seděla vedle něj. Překryla jeho ruku svou a pevně ji stiskla.

Co slečna Grangerová?“ otázal se Kingsley vážně.

Snape si koutkem oka všiml, že Harry prudce zvedl hlavu v očekávání odpovědi. „Vím, kde ji vězní, a také vím, že je dosud živá. Nepřesvědčil jsem se na vlastní oči, ale mám v plánu to brzy napravit… alespoň abych se přesvědčil, jak se jí daří.“

Kde je?“ vypálil Ron a vyskočil na nohy. „Už se do prdele vymáčkněte!“

Rone, prosím,“ zamumlal Harry. „Nech ho domluvit.“

Ron se neochotně posadil a Snape poděkoval Harrymu pokývnutím hlavy. „Děkuji, pane Pottere,“ promluvil s důrazem na každou slabiku. „Jak už jsem říkal… než mě pan Weasley přerušil…“

Kreténe,“ utrousil Ron pod nosem.

Slovník, pane Weasley…“ Snape protočil oči v sloup a pokračoval: „Slečna Grangerová je držena v podzemí Malfoy Manor, pravděpodobně zamčená v jedné z Luciusových výslechových místností.“

Molly s Arturem se na sebe podívali, ale neřekli ani slovo.

Také vím, že osoba, která má na starosti její výslech, je čistě náhodou mladý Draco, což je štěstí, jelikož –“

Tentokrát vybuchl Harry. Doslova. „Řekl jste právě, že Malfoy je zodpovědný za její mučení?“

Snape zvedl ruku, aby mu naznačil, že se má uklidnit, ale marně.

A v čem má být do prdele to štěstí? Uvědomujete si, jak ji nenávidí? Podá si ji! Zabije ji!“ zahřměl Chlapec, který přežil.

Pane Pottere…“

Malfoy dělal Hermioně ze života peklo celých šest let, on ji –“

Pottere!“ zaburácel Snape a zvedl se z místa. Harry zavřel ústa a zmateně na něj zíral. Profesor se dlouze a namáhavě nadechl. „Domnívám se, že jste si vše špatně vyložil.“

Ale…“ zaprotestoval Harry.

Snape se však otočil čelem k dospělému osazenstvu. „Jsem Dracův kmotr, znám ho tak dobře, jako by byl můj vlastní syn…“ Odmlčel se a promýšlel si další slova. „Mohu vás ujistit, že tato válka je mu cizí. V posledních týdnech se mi několikrát poštěstilo ho potkat a zdá se, že je vcelku odhodlaný raději utopit své problémy v alkoholu, než aby se zúčastňoval mučení.“

Molly si přitiskla ruku na srdce a s chvějícími se rty zašeptala: „Ach, to ubohé dítě…“

Ron na ni vrhl ostrý pohled. „Mami! Mluvíme tady o Malfoyovi! O tom zbabělém ničemovi.“

A dítěti lapenému ve světě násilí, proti kterému není schopen bojovat!“ přerušila ho Molly a pohrozila mu prstem před obličejem. „Jak by se to líbilo tobě samému, kdybychom byli rodiče jako Lucius a Narcisa Malfoyovi?“

Ze všech z nás by byli blonďáci a v Bradavicích bychom byli mezi holkami nejpopulárnější,“ prohlásil Fred a jeho dvojče rázně kývlo hlavou.

Jaké plýtvání,“ dodal Geroge. „Proradná genetika.“

Plácli si, evidentně spokojení se svou vtipnou vložkou, zatímco po nich Molly střelila výhružným pohledem. Harry se na úsměv necítil, a tak se otočil na Snapea.

Takže co navrhujete? Přesvědčit Malfoye, že kam vítr, tam plášť, když přijde na to, jak odtud Hermionu dostat pryč?“ utrousil Harry ironicky.

Severus Snape zabořil černý pohled do Harryho očí a na rtech se mu zformoval podivně vypočítavý úsměv. „Porozuměl jste tomu, pane Pottere. Škoda, že jste nikdy nebyl tak prozíravý při hodinách lektvarů.“

Ťal do živého a Harry chladně odpověděl: „Není špatných studentů, Snape, jen špatných učitelů…“ Nechal Snapeovi chvíli na vstřebání slovního útoku. „Váš plán by mohl klapnout, pokud jste si ovšem jistý, že vidíte Malfoyovi do hlavy. Ale jestli je pořád stejný jako ten Malfoy, kterého znám já… tak mi promiňte ten výraz, ale Hermiona je v prdeli.“



*



Draco za sebou zavřel dveře pokoje a zamířil přímo k posteli, kde na něj čekala lahev. Ohnivá whisky. Perfektní. Uchopil víčko mezi palec a ukazováček a zrovna se chystal jím otočit, aby lahev otevřel, když mu v tom zabránila ostrá bolest. To ten výslech Grangerové. Kůže byla sedřená a na několika místech se jeho krev slila s tou nebelvírskou. Draco upustil lahev na zem, aniž by uhnul pohledem od svého zápěstí. Pomalu klesl na koberec, opřel se čelem o kolena a zavřel oči.

Slunce už sláblo, když je znovu otevřel, a tehdy si uvědomil, že většinu dne prospal na podlaze. Krev na jeho košili zaschla a zhnědlá tkanina byla tvrdá a hrubá. Bolavými a ztuhlými prsty si začal košili rozepínat a svlékal se po cestě do koupelny. Pustil horkou vodu a zamyšleně sledoval, jak po bělostném smaltu vany stoupá hladina ryzí čistoty. Chystá se do koupele, zatímco o pár metrů níž se lidé brodí ve vlastních exkrementech. Draco potřásl hlavou, aby zahnal takové myšlenky. Nesmí si pokládat podobné otázky. Musí na to zapomenout a pokusit se žít normálně. A není možné všem vězňům světa dopřát sprchu.

Ta myšlenka jej uklidnila a Draco vklouzl do horké napěněné vody, která se téměř vzápětí zbarvila dorůžova. Zasmušile si během koupání vzpomněl na Grangerovou. Plula kolem něj ve formě rudých vláken, až se rozředila, zavířila a zmizela…

Draco odolal náhlému nutkání vanu vypustit a napustit čistou vodou. Potom mu oči sklouzly k rukám. Rány už nekrvácely a pomalu se začínal tvořit strup. To odstraní jednoduché kouzlo. Rozhodně nemá zapotřebí myslet na ni při každém pohledu na svoje ruce.

Dvacet minut dumal, než vystoupil z vody, osušil se a přešel do ložnice, aby se oblékl do čistého. Jeho otec, kterému měl podat zprávu, už určitě několik hodin netrpělivě dupe po pracovně. Draco prošel půl manoru ve snaze svého rodiče najít, až ho objevil v obýváku spolu s –

Theodore…“ zabručel Draco, když spatřil svého přítele. „Co tvůj nos?“ zeptal se a odsekával přitom každou slabiku.

Jeho přítel na něj pohlédl. „Spravený mrknutím oka. Věř mi, že ta malá děvka Grangerová čekáním o nic nepřišla. Zaplatí za to, co mi udělala.“

V tu chvíli proťal místnost Luciusův autoritativní tón. „Ty nebudeš dělat vůbec nic, Notte. Tvá neschopnost vypořádat se s tím politováníhodně slabým dítětem nezůstala nepovšimnuta. Od nynějška se o ni bude starat pouze Draco…“ Draco by si úlevně povzdychl, ale jeho otec ještě neskončil. „Za předpokladu, že jeho nynější zprávy budou uspokojivě příznivé. Takže?“

Draco předvedl úšklebek a po dlouhém nádechu spustil o honbě za viteály. Přesvědčený, že právě líčí bombu století, si nevšiml, jak si jeho otec přejel dlaní po tváři, dokud nezvedl ruku, aby nastolil ticho. Dracovi cuklo ve rtu a odmlčel se. Takhle to nemělo probíhat. Otec by mu měl teď gratulovat, pyšně ho poplácat po zádech a hrdě předat informaci Pánovi zla. Ale na jeho tváři se usídlil pouze výraz hlubokého zklamání zastíněný jen lehkým oparem opovržení.

Theodor si všiml Luciusova výrazu a zachechtal se. „No vážně, Draco, zas tak dobře ti to beze mě nejde…“

Běž se –“ začal Draco, ale vzápětí ho přerušil výkřik jeho otce.

Jak si můžeš myslet, že Pán zla o této historce už dávno neví!“ vyprskl Lucius. „Opovažuješ se označovat za mého syna?“ Při posledním slově zvýšil hlas natolik, že mu přeskočil. Draca opět přemohl pocit, že je mu zase osm let, a přikrčil se paralyzovaný strachem.

Dveře salónku se zlehka otevřely a ve škvíře se objevila Narcisina hlava. „Luciusi, drahý, nebuď na našeho synka tak přísný. Zajisté to myslel dobře.“

Narciso, nepleť se do toho,“ odsekl její manžel, ale přesto snížil hlas.

Dobrá, dobrá…“ zamumlala a zavřela za sebou dveře tak tiše, jako je otevřela. Lucius Malfoy si stiskl kořen nosu a podrážděně vydechl. Theodor se naproti tomu tak šíleně zubil, až Draca popadla touha zbavit ho toho úšklebku dvěma údery kladivem. Musí vymyslet, jak přesvědčit otce, že má všechno pod kontrolou…

Otče…“ Draco se chystal pokračoval, ale pod palbou Luciusových rozzuřených očí ústa znovu zavřel a vyschlo mu v hrdle. A potom ho napadla spásná myšlenka.

Otče, já to všechno vím, ale copak nevidíš důležitost této situace?“ vyhrkl Draco.

Lucius se na něj chvíli upřeně díval a zkřížil ruce na hrudi. „Ne, opravdu nevidím. Momentálně jen vidím vás dva jako…“ Chvíli hledal správná slova s prstem namířeným ke stropu. „Jako dva nebetyčné hlupáky a osly,“ dořekl, zatímco jeho syn a Theodor svorně v dokonalé souhře protočili očima.

Já jenom konstatuju, že se mnou Grangerová mluví,“ bránil se mladík. „Dokonce docela bez zábran. Možná proto, že se srdečně nenávidíme a šest let jsme se vzájemně více či méně propracovaně uráželi, co já vím. Podstatné je, že se mnou mluví, a ačkoliv to momentálně není zrovna nejpřínosnější informace, jsem přesvědčen, že pokud si k ní vypěstuju ryze dominantní vztah, naše konverzace by mohly být… zajímavější.“

Za Luciusovými zády si Theodor mlčky strčil dva prsty do krku a předstíral zvracení, velice osobitý způsob, jak mu dát najevo, že nevěří tomu jeho vychvalování, ani co by se za nehet vešlo. Draco po něm šlehl pohledem, ale potěšilo jej, že konečně upoutal otcovu pozornost. A když narazíte na zlatý důl, snažíte se z něj vytěžit co nejvíc.

Je to logické, otče! Stanu se jedinou osobou jejího světa. Tím, kdo ji živí, s kým mluví, díky kterému věří, že ač obklopená těmihle hrůzami, je stále ještě lidskou bytostí, ale také tím, kdo ví, jak ji potrestat, když udělá chybu, tím jediným, kdo má moc nad jejím životem a smrtí, jako pán…“

Jo, jako bys byl bůh,“ utrousil ironicky Theodor a potřásl hlavou.

Ano, přesně, jako bůh,“ odsekl Malfoy, kterému se ta myšlenka docela zalíbila. Znovu se otočil ke svému otci. „Představ si ten dopad, jaký to může na člověka mít. Ty možnosti nekonečné manipulace.“

Odkdy považuješ mudlovské šmejdy za lidské bytosti?“ poznamenal Theodor, ale Draco jej pohledem umlčel.

Lucius Malfoy v hlubokém zamyšlení přešel místnost. Theodor ho sledoval zcela ohromen, že svému synovi spolkl tak nehoráznou lež. Protože Draco nepopiratelně lhal. Theodor byl u toho, když se odmítal účastnit výslechu Grangerové, jako by s tím neměl nic společného, a teď mluví o ryzím vztahu a manipulaci. Co měl v plánu, a co bylo ještě podstatnější, proč?

Nesmírně dobře jsi to promyslel, Draco,“ prohlásil jeho otec zaujatě. Draca to potěšilo, zvláště proto, že si to vycucal z prstu během několika málo vteřin. „Promluvím s Pánem zla, mezitím máš nad svým vězněm plnou moc.“

Draco potlačil úlevný výdech. Neměl ani ponětí, proč se mu tolik ulevilo, že má nad Grangerovou volnou ruku, nejraději by zapomněl, že existovala. Ale už to tak bylo. Prostě se mu ulevilo.

Během uvažování si ani nevšiml, že Lucius opustil místnost a nechal svého syna osamotě s Theodorem, který jen nechápavě kroutil hlavou. Po dlouhé chvíli to Draco konečně postřehl a zamračil se.

Co?“ vypustil úsečně.

Theodor pokrčil rameny. „Nic. Vůbec nic.“

Skvěle. V tom případě si užij večer a šťastnou cestu domů,“ odsekl Draco a otočil se na podpatku. Ale nestihl odejít.

To jen… víš… ten tvůj náhlý zájem starat se o Grangerovou, to podivné štěstí, že se jí podařilo povolit krk dost na to, aby mě praštila, aniž bych si toho všiml…“ Theodorův slizký úsměv se rozšiřoval čím dál víc, když se zvedl a přiblížil se k Dracovi. „To, jak si vždycky zařídíš, abys s ní byl v cele sám…“

Postoupil ještě blíž a Dracova tvář potemněla, když zkrátil vzdálenost mezi nimi na minimum. „A to ani nemluvím o té kolosální hovadině, kterou jsi právě naservíroval svému otci,“ dokončil Theodor s uchechtnutím.

Obviňuješ mě ze zrady?“ vyplivl Draco a pravou ruku natáhl k pasu ke kapse s hůlkou. Theodor mu věnoval překvapený a zároveň pobavený pohled.

Ne, řekl bych, že děláš všechno možné proto, abys neměl v té cele svědky, ale teď shledávám i tuto ideu velmi zajímavou…“

Dva zmijozelové se střetli pohledy na moment, který se táhl donekonečna, až se Theodor zasmál a silně praštil Draca po zádech.

No tak, já tě nepodezírám. Zatím, drahoušku,“ zašvitořil a s mávnutím odešel z místnosti. Až když Draco zaslechl prásknutí vchodových dveří domu, uvědomil si, že na dobrou minutu zadržoval dech. Zhluboka se nadechl a několik vteřin čekal, než se dá znovu dohromady. Bylo jasné, že o něm Theodor pochybuje. A i přes jeho žoviální odchod Draco věděl, že není mimo nebezpečí. Usoudil, že přemýšlet může i ve své ložnici, ale když procházel opuštěnou vstupní halou, jeho pozornost zachytil podezřelý hluk ze schodů vedoucích do podzemí.



*



O několik minut dříve přinesl Smrtijed na noční směně do podzemí každodenní suchý chléb a vodu spolu s kýblem, který sloužil na „malou a velkou prověrku“. Muž prováděl proceduru jako každý den; zamkl dveře, položil kýbl doprostřed místnosti, odpoutal vězně a čekal, až vykoná svou potřebu. A to samé se opakovalo v každé cele.

Hermiona tento rituál bedlivě sledovala tři dny. Také si všimla, že po této noci se početní stav o jednoho snížil. Ten, který se staral o jídlo a nočník, byl sám. Jeho úkol byl nevděčný a musel to být nějaký druh trestu nebo ponížení. Pokaždé přišel ten samý Smrtijed. Docela mladý, stěží třicetiletý, na dospělého muže dost neduživý, nikdy neprojevil jakoukoliv snahu o násilí či touhu ponížit obyvatele cel. Jeho obchůzka podzemím se konala pokaždé v tichosti a vězni mu za to byli zjevně vděční. Až na Hermionu. Ta si vymyslela plán, a aby ho dosáhla, rozhodla se pro co nejnaříkavější hlas.

Promiňte, pane…“ zakňourala s pohledem na kýbl. „Můžu se stáhnout do temnějšího kouta? Už nesnesu to ponížení dělat to před vámi…“ Předstírala srdceryvný vzlyk a potom se na muže podívala opuchlýma a rudýma očima. Smrtijed na ni nevraživě pohlédl a odpověď mu trvala tak dlouho, až Hermiona zapochybovala, jestli vůbec rozuměl její otázce.

Fajn,“ zahudroval. „Ale hlídám .“

Hermionina tvář se vyhladila, když jej obdarovala slabým úsměvem plným vděku. Sáhla po nádobě ponížení a odnesla ji do vzdálenějšího kouta. To místo si nezvolila náhodou, a jakmile zády k muži dosedla na kýbl, aby si ulevila, využila příležitosti a neslyšně zvedla ze země velký úlomek kamene, který tam ležel. Už předtím si ho vyhlédla, spolu s ostatními kusy, ale tenhle jí perfektně padl do ruky a byl dostatečně pevný a ostrý, aby nadělal dost škody. Hermiona s úlevou vykonala potřebu, oblékla se, schovala část kamene v rukávu a odnesla kýbl zpět k muži. Potom se otočila k talíři suchého chleba, který jí vzápětí nepochopitelně vypadl z rukou a po zemi se rozsypaly úlomky porcelánu. Smrtijed zabručel a sehnul se, aby kousky keramiky sesbíral, spíš to musel být reflex než cokoliv jiného, a ve chvíli, kdy byl dostatečně skloněný, ho Hermiona praštila kamenem po hlavě. Muž zasténal a padl omráčeně na kolena. Hermiona namířila druhý úder na jeho ucho a muž padl na zem dočista v bezvědomí.

S bušícím srdcem a třesoucí se rukou na něj několik vteřin zírala, ohromená, že něco takového udělala. No tak, Hermiono, pohni, byla jsi to buď ty, nebo on, neměla jsi na výběr. Padej odsud… Horečnatě začala muže prohledávat, až našla v kapse jeho hůlku. Zamumlala kouzlo a Smrtijedovo bezvládné tělo zmizelo. Až se vzbudí, zjistí, že se válí v mokřinách na úpatí Kilimandžára. S trochou štěstí se o něj nějaký lev postará dřív, než se odhodlá informovat Voldemorta o svém menším selhání. Nebelvírka se vrhla ke dveřím cely a vyšla z nich. Bedlivým pohledem se ujistila, že je vzduch čistý, a neslyšně a nepozorovaně se vydala chodbou. Poslední, co potřebovala, bylo, aby si jí všiml někdo ze spoluvězňů a začal ji prosit o propuštění. Bylo to sice příšerné, ale aby se mohla vrátit a všechny je zachránit, musí se nejdříve dostat do bezpečí ona sama. Zatlačila do dřevěných dveří vedoucích ke schodům k východu. Vyhekla, když se za ní masivní dřevo hlasitě zabouchlo, tlumeně zaklela, ztuhla a zaposlouchala se. Zdálo se, že Manor tone v tichu. Pokračovala v cestě a lezla po chodech tak nenápadně, jak jen bylo v jejích silách.

Srdeční tep jí zrychlil, když spatřila, že se přibližuje k patru. Už jen tři schody, dva, jeden… Dveře se rozlétly a mezi zárubněmi stanul s vytaženou hůlkou Malfoy, v očích výraz plný ohromení a paniky stejně jako v těch jejích. Hermiona ho napodobila a zvedla Smrtijedovu hůlku a čas jako by se zastavil. Nehybně pozorovali toho druhého.

Malfoy je dobrý v soubojích, když zaútočím, vyhne se kouzlu a hluk přiláká ostatní. A i kdyby se jí nějakou šťastnou náhodou podařilo ho trefit, dokázala by doběhnout k bráně a opustit kdovíjak rozlehlé pozemky, aby se mohla přemístit, než ji zbytek z nich dopadne?

Malfoy pevněji sevřel hůlku. „Grangerová,“ zašeptal, aniž by uhnul pohledem. „Co to děláš?“

Hermiona polkla. „Nebuď idiot, Malfoyi,“ odpověděla stejným tónem. „Jsi docela sám.“

Jsem sám v téhle místnosti, ale když zavolám, to už bude něco jiného…“

Hermiona našpulila rty. „Malfoyi…“ Přece ho nebudu prosit! „Malfoyi, prosím tě…“ Ubožačko, právě žadoníš. „Nech mě odejít, je to nutné.“

Když tě pustím, Pán zla za to shledá odpovědným mě. A po tom ani zdaleka netoužím,“ zasyčel a špička jeho hůlky se zachvěla.

Tak proč jsi v tom případě už nezavolal na poplach?“ rozzuřila se Hermiona a jen lehce pozvedla ruku s hůlkou, aby mu namířila na čelo.

Rozhostilo se mezi nimi ticho. Hleděli jeden druhému přímo do očí a oba v nich hledali sebemenší známku touhy zaútočit. Když znenadání něco zadunělo, oba nadskočili. Hermiona s úděsem naslouchala bouchnutí vchodových dveří a mužské hlasy rozléhající se chodbou. Dívčiny oči se vytřeštily a začala kroutit hlavou, němě prosila Malfoye, aby mlčel. Draco sám vrhal ke vchodu nervózní pohledy. Za několik vteřin budou příchozí dost blízko v hale, aby je oba spatřili. Mudlorozenou, jak vyhrožuje svému vězniteli hůlkou, která zajisté není její. Tohle se může zvrtnout jenom k horšímu.

Malfoyi…“ vydechla Hermiona přemožená panikou.

Mladík se na ni prudce vrhl a odvlekl ji zpět ke schodům do podzemí. Zavřel dveře a zamkl. Potom ji přirazil ke stěně a přitiskl jí ruku na ústa. Nebelvírka zasténala v protestu.

Zmlkni, Grangerová. Snažím se poslouchat…“ zasyčel a rukou drtil její čelist.

Hermiona ho poslechla, zmlkla a zaposlouchala se. Hlasy mužů se zdály početné, byli hlasití, někteří se smáli. Ale naštěstí se nezdálo, že by mířili jejich směrem.

Malfoy se otočil zpět k Hermioně a gestem jí naznačil, ať sejde schody. Dívka překotně přikývla. Raději se vrátí do cely, než aby čelila neznámému počtu Smrtijedů v zajisté dobré kondici a na vlastní půdě. Draco ji následoval a v tichosti ji strčil do cely, než za nimi zavřel dveře.

Hermiona se zhluboka nadechla, když Draco začal pochodovat jako lev v kleci – příhodné přirovnání pro zmijozela – a bezmocně ho chvíli sledovala. Až zvedl hůlku a seslal na místnost tlumící kouzlo.

Co ti sakra přelítlo přes nos, Grangerová?“ vybuchl a rozhodil pažemi.

Hermiona couvla a zamračila se. „Chystala jsem se odsud vypadnout, Malfoyi, ale kvůli tobě je všechno v hajzlu! Moc děkuju!“

Kvůli mně!“ nevěřil svým uším. „Ty se mi snad jen zdáš, Grangerová. Kdybych na tebe nenarazil, vrazila bys ty do nich, tam nahoře,“ prohlásil s rukou namířenou na dveře. „A jaký myslíš, že mají názor na krasotinky tvého druhu na útěku, hm?“

Hermiona otevřela ústa a zase je zavřela a zašklebila se. Ticho. „Krasotinky?“ protáhla posměvačně a zkřížila ruce na hrudi.

Sklapni, Grangerová. Víš moc dobře, co jsem chtěl říct.“

Další ticho.

Ale měl jsi mě jim hodit na krk, vzhledem k tomu, jak mě nenávidíš…“ dopověděla Hermiona, které už od jeho příchodu vrtalo Malfoyovo zvláštní chování hlavou.

Blonďák se na ni podezíravě podíval. „Věř mi, že tihle chlápci jsou na ženské a nepřál bych je ani svému nejhoršímu nepříteli.“

Hermiona se svezla na židli. Už ji neunesly nohy. Schovala si tvář do dlaní a dopřála si pár vteřin klidu, aby se jí srdce vrátilo do správného tempa. Slyšela Malfoyovy blížící se kroky, a jakmile vzhlédla, všimla si, že namířil ruku k její tváři. Věnovala mu tázavý pohled.

Hůlku,“ spustil ostře. „Podej mi ji.“

Dívka se zamračila a vyskočila na nohy s hůlkou schovanou za zády. „Ani mě nehne.“

Grangerová, nepřichází v úvahu, abych tě tu nechal s hůlkou. Jestli to někdo zjistí, padne to na moji hlavu.“

Hermiona zoufale zaúpěla. „Prosím, Malfoyi, tohle nemusíš dělat. Nech mi ji.“

Ne.“

Jejich pohledy se střetly a Hermiona cítila, jak se jí do tváře vkrádá vztek. Namířila hůlku před sebe a právě se chystala vyslovit kouzlo, když se na ni vrhl a oba se zřítili na podlahu. Hermiona kousala, škrábala a kopala, zatímco její útočník se pokoušel osvobodit hůlku z její pevně sevřené dlaně.

Pusť ji! Au! Grangerová! Pusť ji, říkám!“ zafuněl Draco a dívka zaťala pěsti ještě víc.

Nech… si… zdát… Malfoyi!“

Vyhrál sice tucet kopanců, ale nakonec se mu podařilo uvěznit jí končetiny, na což ona hbitě zareagovala ranou čelem do hlavy. Ale nepodařilo se jí tak docela pohnout, bránila jí v tom váha jejího protivníka. Vytočeně vřískla, když ji konečně zcela znehybněl a posměšně se uchechtl.

No tak, štěňátko, povol packu,“ protáhl posměšně a palcem stiskl Hermionino zápěstí v místě poranění, skřípl citlivé nervy ukryté pod pokožkou, až Hermionu přemohla bolest a upustila hůlku na zem. Draco ji spěšně zvedl, narovnal se a oprášil. Hermiona zůstala na zemi a mnula si ruku.

Jsi surovec, Malfoyi,“ vyprskla. „Nenávidím tě.“

Měla jsi poslechnout hned,“ štěkl břitce. „Teď se zvedni, znovu tě spoutám.“

Ne.“

Draco si povzdychl a zkřížil ruce na hrudi. „Zase neposloucháš,“ poznamenal.

Nikdy neposlechnu, Malfoyi. Už nikdy neskloním zrak před jediným zpropadeným Smrtijedem.“ Nevzdávala se se zlomyslným úsměvem. Celu pohltilo ticho.

Draco se na ni mrazivě podíval. „Nejsem jako oni,“ zamumlal po chvíli.

Tak to dokaž!“ vyplivla povýšeně. „Dostaň mě odsud.“

Nemůžu,“ rozčílil se.

Když se chce, tak jde všechno,“ opáčila nebelvírka.

Malfoy obrátil oči v sloup. „Pro tebe je to tvoje všechno vždy a za každých okolností prosté, Grangerová. Černé nebo bílé a nikde žádný odstín šedé, co? Zlo, dobro, ti špatní a ti dobří. Nic mezi tím. Ale nikdy tě ani netrklo, že někdo chce zůstat prostě nestranný?“

Ty nejsi nestranný, když jsi pořád tady, Malfoyi,“ prohlásila trochu uklidněná Hermiona. „Pozoruješ, souhlasíš, schvaluješ jejich jednání. Kdybys byl vážně nestranný, uklidil by ses… nevím, třeba do Švýcarska.“

A moje rodina? Přátelé? Podle tebe bych měl všechny opustit, aniž bych věděl, co se s nimi stane?“ odsekl zmijozel. „Tobě se to lehce říká. Všichni, které miluješ, jsou na tvojí straně.“

Poslední Dracova věta ji polila jako studená sprcha. „Mýlíš se.“

No jasně,“ zamručel blonďák a věnoval jí zlý pohled. Potom se na jeho tváři objevil překvapený výraz, když se jako ještěrka vymrštila, aby mu vrazila tvrdou facku.

Co myslíš, že jsem udělala svým rodičům, než jsem odešla k Řádu?“ rozezlila se a znovu jej udeřila. „Byla jsem si jistá, že pokud by je Voldemort našel, mučil by je, ublížil by jim… tak co jsem podle tebe musela udělat, no?“

Napřáhla se, aby ho praštila potřetí, ale on ustoupil a zalapal po dechu, když si uvědomil, že narazil do stěny. Užasle shlédl k nebelvírce. Zastavila se kousek před ním a sledovala ho rudýma, opuchlýma očima.

Vymazala jsem se z jejich života. Vymazala jsem vzpomínky na sebe z jejich paměti. Poslala jsem je na jiný kontinent, změnila jim jména a opustila je.“

Když dokončila větu, třásla se zuřivostí a zoufalstvím. Zmijozel polkl a chvíli se na ni díval. Netušil, jak reagovat. Vypustil vzduch z plic, když mu zapíchla ukazováček do hrudi.

Takže už mi nikdy ani nenaznačuj… že rozhodnutí, která dělám… jsou naivní,“ zavrčela, když se ta jedna tvrdohlavá slza konečně uvolnila a stekla jí po tváři.

Draco přikývl, a ač si to odmítal přiznat, ulevilo se mu, jakmile ustoupila. Merline, dát jí prostor, uměla by nahnat strach. Pomalu se otočila a svezla se na židli.

Teď mě svaž a vypadni z mojí cely,“ pravila chladně, aniž by se na něj podívala.

Ale –“ začal blonďák.

Vypadni!“ zařvala Hermiona a slzy jí už volně tekly po tvářích.

Kouzlem Draco váhavě upevnil pouta, zamumlal zaklínadlo, aby zrušil protihluková opatření, a spěšně odešel.


Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Dráčik je nám v šoku...

Re: Kapitola 3 - Žádný odstín šedé Od: Allish - 16.04. 2015
Dakujem za preklad, poviedka je skvela a tesim sa na dalsi preklad. Skladam poklonu lebo na francuzstine som si vylamala zuby. Vacsinou som nedockava a docitam poviedky v originali, ale veru tuto nedam, tak budem poctivo cakat na dalsie kapitoly. ;)

Re: Kapitola 3 - Žádný odstín šedé Od: solace - 13.04. 2015
Konečne ďalšia kapitola! Táto poviedka ma baví, takže ju, prosím, nezanedbávaj:-) Draco je už evidentne nalomený nielen vnútorne, ale aj navonok. On si to, samozrejme, ešte nepriznáva, ale nám je to jasné od začiatku a stále sa to potvrdzuje. Trochu ma zaskočilo, prečo sa Hermiona neodmiestnila preč, keď to nevládne telo žalárnika dokázala preniesť až kamsi pod Kilimandžáro? Prípadne na seba mohla zoslať splývacie zaklínadlo, keď už mala ten prútik. Ale to by asi bolo príliš jednoduché;-) Som zvedavá, čo podnikne Severus, a čo plánuje autorka s motívom Zabiniovcou. Nuž a Theo je tu zosobnená sfinga:-) Veľká vďaka za preklad, arabeska.
Re: Kapitola 3 - Žádný odstín šedé Od: solace - 13.04. 2015
oprava - Zabiniovcov

Nejsem učitelka, nicméně současný "kult dítěte" mi přijde značně nezdravý... Neexistují špatní žáci, jen špatní učitelé... To jako vážně? No nic. Severus se mi zde moc líbil, potěšil mne i harry (až na tu dementní poznámku). Dvojčata byla také skvělá, Molly jakbysmet. Rona omlouvá jeho zármutek... možná... trochu. Ještě že je zde rodičovská ruka Molly   jsem moc zvědavá, jak se situace vyvine dál. Theodor je takový záhadný - moc nevím, co si o něm myslet. A zajímá mne, co bude dál s kauzou u Zabiniovců - jen tak pro nic za nic by se tu to téma asi neobjevilo? každopádně jsem ráda, že se objevila nová kapitola a moc se těším na další! Díky, arabesko

Ale to je příjemné překvapení, další kapitola této mimořádné povídky! Těžko vypíchnout co mě v této kapitole nejvíce zaujalo. Líbilo se mi všechno, opravdu je to silné... Díky moc! Přeju hodně energie do dalšího překládání.

Re: Kapitola 3 - Žádný odstín šedé Od: Zuzana - 12.04. 2015
Som zvedavá, či Hermionine slová o tom čo urobila rodičom trochu nahlodali Dracove presvedčenie, že nemá na výber a nemôže odísť. Draco bol skvelý, ale Luciusa nadlho zrejme neoklame, keď mu to neuveril ani Teodor.... Som zvedavá ako sa teraz bude správať Draco. Ďakuejm za preklad.

Re: Kapitola 3 - Žádný odstín šedé Od: Lupina - 12.04. 2015
No, tak musím přiznat, že se mi zatím líbí všechny postavy. Je jasné, kdo je ten zlý - Lucius a Theo - z toho mi běhá mráz po zádech. Narcisin rozum už to asi úplně zabalil. Ale mně se líbila i scéna Řádu. Harry byl vtipný, i když Severuse stále nesnáší. Dvojčata perlila, Ron byl ronovsky zabedněný a Molly všemu i přes pláč velela. A nejdůležitější poznatek? Harry snad nabral rozumu, když uprchl, jak byli domluvení, a to mi dává naději, že v této válce by ještě něco mohl dokázat. Jsem moc zvedavá na další dění. Fakt. Děkuji za skvělý překlad. Četl se jedna báseň, díky :-)

Re: Kapitola 3 - Žádný odstín šedé Od: TaraFaith - 12.04. 2015
Tak tohle je drsné. Nějak nemůžu říct, co mě na tomto příběhu tak fascinuje. Zatím asi všechno.  Moc díky za překlad. Těším se na pokračování.

Re: Kapitola 3 - Žádný odstín šedé Od: denice - 12.04. 2015
Pěkně se to zaplétá, Severusův nechci říct plán, spíš názor na Draca je správný, a těší mě, že ho členové řádu tak rychle přijali. Mollyna poznámka byla skvělá, stejně jako Harryho shrnutí na závěr porady. Draco moc hezky ošálil Luciuse, přišel na velice dobrý způsob, on rozhodně není hlupák. Theodor evidentně také ne A zatím plány vycházejí - jsem strašně moc zvědavá, jak se to ještě zaplete... Děkuji!

Prehľad článkov k tejto téme:

Xeres Malfoy: ( Lupina )24.03. 2024Kapitola 31.
Xeres Malfoy: ( Lupina )21.01. 2024Kapitola 30.
Xeres Malfoy: ( Lupina )29.12. 2023Kapitola 29.
Xeres Malfoy: ( Lupina )17.12. 2023Kapitola 28.
Xeres Malfoy: ( Lupina )03.12. 2023Kapitola 27.
Xeres Malfoy: ( Lupina )19.11. 2023Kapitola 26.
Xeres Malfoy: ( Lupina )07.11. 2023Kapitola 25.
Xeres Malfoy: ( Lupina )16.10. 2023Kapitola 24.
Xeres Malfoy: ( Lupina )01.10. 2023Kapitola 23.
Xeres Malfoy: ( Lupina )17.09. 2023Kapitola 22.
Xeres Malfoy: ( Lupina )03.09. 2023Kapitola 21.
Xeres Malfoy: ( Lupina )16.07. 2023Kapitola 20.
Xeres Malfoy: ( Lupina )02.07. 2023Kapitola 19.
Xeres Malfoy: ( Lupina )18.06. 2023Kapitola 18.
Xeres Malfoy: ( Lupina )04.06. 2023Kapitola 17.
Xeres Malfoy: ( Lupina )27.03. 2023Kapitola 16.
Xeres Malfoy: ( Lupina )10.03. 2023Kapitola 15.
Xeres Malfoy: ( Lupina )12.02. 2023Kapitola 14.
Xeres Malfoy: ( Lupina )05.02. 2023Kapitola 13.
Xeres Malfoy: ( Lupina )17.01. 2023Kapitola 12.
Xeres Malfoy: ( arabeska )12.08. 2017Kapitola 11 - Když čtivo dráždí
Xeres Malfoy: ( arabeska )13.06. 2017Kapitola 10 - Být člověkem
Xeres Malfoy: ( arabeska )21.03. 2017Kapitola 9 - Nevinnosti, vrať se
Xeres Malfoy: ( arabeska )26.02. 2017Kapitola 8 - Kdo pozdě chodí
Xeres Malfoy: ( arabeska )08.01. 2017Kapitola 7 - Srdeční potíže
Xeres Malfoy: ( arabeska )06.11. 2016Kapitola 6 - Ještě hlouběji
Xeres Malfoy: ( arabeska )04.06. 2015Kapitola 5 - Heuréka
Xeres Malfoy: ( sluccy )01.05. 2015Kapitola 4 - Jako děti
Xeres Malfoy: ( arabeska )12.04. 2015Kapitola 3 - Žádný odstín šedé
Xeres Malfoy: ( arabeska )03.02. 2015Kapitola 2 - Mnohé dotazy
Xeres Malfoy: ( arabeska )20.01. 2015Kapitola 1 - Den v pekle
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )22.11. 2014The Rise and Fall - Úvod