Preklady fanfiction Harryho Pottera

Just One Wish

originál: https://www.fanfiction.net/s/10535875/1/Just-One-Wish

autor: dragoon811

překlad: arabeska

Autorem příběhu je dragoon811, která souhlasila s překladem. Duševní vlastnictví patří JKR a pánům Medkům. Překlad nevznikl za účelem finančního zisku.

Molly a Artur Weasley

romance

1500 slov

přístupné všem

PP: Narazila jsem na takovou milou věcičku a vzpomněla si, jak málo toho máme na hpkizi o rodičích Weasleyových. A taky mě učaroval nesmělý Artur. Denice, však ty víš... Všechno nejkrásnější!

Bylo mu jedenáct, jak jinak, když ji poprvé potkal. Její vlasy byly nezkrotné a vypadala jako potrhlé stvoření, které právě vyskočilo z odrbané mudlovské pohádkové knížky položené v jeho klíně. Vlastně na ni ze svého kupé bezostyšně zíral, když ji přirovnával k ilustraci. Seděla se dvěma staršími chlapci, na jejichž hábitech se hrdě blýskaly nebelvírští lvi. Pravděpodobně to byli její bratři vzhledem k tomu, jak si byli podobní. Merlinova kolena, vždyť to byla dvojčata!

Pohrával si s lemem svých obnošených věcí a zbloudilou uvolněnou nitkou, kterou si obtáčel kolem prstu, až se utrhla. Jedno jeho já toužilo po rozhovoru s ní, ale znal své štěstí, Bilius by náhodou šel kolem a uviděl by ho a to by se teprve rozpoutal binec. Její bratři, uvažoval, byli určitě ve všem nesrovnatelně lepší než ti jeho.

A tak si zase dřepl, snažil se nedívat na hnědookou dívku naproti a jen si přál znát její jméno.

*

Molly. Jmenovala se Molly. Sledoval ji, jak se přibližovala ke stoličce a otřískanému starému klobouku; chvíli upjatě seděla, než vykřikl její kolej. Chlapci z vlaku křičeli nejhlasitěji, když si sedla k jejich stolu.

Jakmile přišla řada na Artura, snažil se, seč mohl, příliš neuvažovat, jak ten klobouk funguje, když mu sklouzl přes pihovaté uši.

Jeho oči zabloudili k bratrům u mrzimorského stolu, zatímco si klobouk pobrukoval, a potom ke zmijozelským na druhé straně. Mamka doufala, že alespoň jeden z jejích tří synů se dostane do její bývalé koleje, ale...

Klobouk jako by vyčkával a Artur se nedokázal ubránit nutkání, aby znovu pohlédl na tu dívku.

Muselo to být něco jako odpověď, protože klobouk vykřikl: „Nebelvír!“ tak hlasitě, až chlapec téměř spadl ze židličky.

Nesnesl pohled na své bratry, a místo toho se usadil vedle chlapce s docela rozcuchanými světlými vlasy, který se pyšně představil: „Edward-ale-raději-mi-říkej-Ted a viděls už ten strop?!“

*

Bylo mu třináct, když ho Ted píchl do lokte a Artur vylekaně vzhlédl od spálených elektrických světýlek, která mu Ted přinesl z domova.

Molly přes léto vyrostla a Artur cítil, jak mu hoří tváře. S nervózním úsměvem se mu dokonce podařilo ji požádat, aby si sedla k nim, a vzápětí ze sebe udělat blázna tím, že další hodinu strávil básněním o tom, jak je elektřina tak zatraceně úžasná věc… Dozajista se několikrát i opakoval, ale Molly to zřejmě nevadilo.

Artur se narovnal v zádech, když si pohrávala se svým rukávem, a přál si, aby s ní mohl sedět každou hodinu a o žádnou už nikdy nepřijít.

*

Ke svému značnému rozčarování zjistil, že Molly voní jako domov – hřebíček a muškátový oříšek a vanilka a skořice, všechny vůně vaření, které v Bradavicích tolik postrádal. Ne že by jídlo tady nebylo dobré, ale nebylo stejné jako to maminčino. Molly však voněla jako domov a z toho se mu motal jazyk a zároveň nevěděl, co říct dřív.

Taky byla naprosto úžasně chytrá a chtěla se stát léčitelkou, což by pro ni podle něj bylo ideální zaměstnání. V obraně řádila jako ďábel a bez velkých obtíží zvládla připravit každý lektvar na tabuli a ještě jej upozorňovat, že má tohle přidat a tohle zamíchat. Povšechně byly její schopnosti dost všeobecné, kdežto on vynikal spíše jen v kouzlech a zaklínadlech.

Artur jí nemohl říct, co by chtěl v budoucnu dělat, když si posílali vzkazy na útržcích pergamenu – měl rád mudly a jejich svět, k soustavnému úžasu jeho rodiny, ale copak v tom byla nějaká budoucnost?

*

Šťoural se v poněkud křivé boudě, kterou postavil minulé léto, a pokoušel se uvést karburátor do původního stavu. V prvé řadě to nikdy neměl rozebírat, ale vždyť byl nový! Co když by byl sestavený jinak než ten poslední? Fascinující, tihle mudlové.

Narazil si palec a zavrčel a omotal kolem něj kapesník. Asi by toho měl pro teď nechat a jít se postarat o ty trpaslíky na zahradě, jak mu říkal táta.

Koneckonců, mladík nemůže získat dámu bez alespoň hrstky peněz. Kéž by jen měl kuráž se jí zeptat…

*

Arturovi bylo patnáct, když se zazubil na svůj odraz ve snaze zkrotit si vlasy. Nebyl schopný spát od chvíle, kdy ji konečně požádal o to, po čem tak dlouho toužil. A ona řekla ano! Opravdové skutečné ano! Měl rande! A v Prasinkách!

S třesoucíma se rukama si narazil čepici přes uši a zničil tak svou dosavadní snahu, a chvátal ze schodů z věže, zatímco mu v hrudi řvala pýcha a štěstí.

*

Zadýchaný a zrudlý nejen námahou táhl Artur Molly síní, když je pronásledoval starý Pringle. Kdyby se stihli dostat k Buclaté dámě, nikdy by se nedozvěděl, kteří dva nebelvíři byli venku po večerce ve čtyři ráno.

Vyhnuli se brnění a necitelně proběhli přímo Nickem a Molly se udýchaně smála.

Její ruka byla v té jeho teplá a správná, její hřejivá vůně mu plnila plíce. Budou dopadeni, ale i ten trest za to stál, stál za každý okamžik, který s ní strávil o samotě.

Artur se rozhodl, smykem se zastavil a políbil Molly, než ji donutil běžet dál samotnou.

*

Molly se na něj usmála, jasně čekala na odpověď. Nemohl uvěřit, že mu uvařila! Nepřekvapilo ho, že to bylo vynikající, věděl, že když si jeho Mollynka šmudlinka postaví hlavu, dokáže všechno.

Ale její úsměv, když jí řekl, jak moc mu to chutná, byl lepší než jakékoliv jídlo, a jeho přání, na které myslel, když sfoukával šestnáct svíček, znělo prostě a jednoduše – aby s ní mohl zůstat do konce života.

*

Artur líně kmitl hůlkou a útržek pergamenu se vznesl přes místnost, až přistál u konečků jejích prstů. Vždycky byl docela dobrý na kouzla, zvláště ta ne příliš dlouhá či složitá.

Rozzářeně se na něj otočila, s oblými rysy a záplavou kudrn, a vůbec nevadilo, že ji za to profesor ostře pokáral.

*

Ochromený celkem slušnou závratí Artur uposlechl její výzvy a podruhé si usrkl. Ohnivá whisky se propálila jeho hrdlem a díky ní se cítil ještě rozpálenější, než bylo v její blízkosti běžné.

Byl to Mollyin nápad oslavit jejich nadcházející absolvování – a Arturovo přijetí na ministerstvo – s lahví, kterou propašoval z Prasinek zamotanou do šály, kterou mu loni upletla.

Její kulaté tváře byly zrůžovělé a hnědé oči se třpytily, když se k ní naklonil a znovu ji políbil, zatímco jim v pozadí hrál rozhlas.

Sedmnáct a ona chutnala jako alkohol, ale stále voněla domovem.

*

Bylo mu téměř devatenáct a ruka se mu třásla, když si pohrával s otřískanou krabičkou. Neměl moc do začátku, ale byl proklatě dobrý ve stavitelských kouzlech, mohl postavit takřka vše. V Devonu byl pěkný pozemek, který by si mohl dovolit, a vůbec – svět kolem nich temněl a co by si bez ní počal? Všechno bylo riskantní a vrtkavé a její bratři všude šmejdili a Artur nechtěl ztrácet ani chvíli z toho, co se při troše hořkosti mohlo ukázat jako příliš krátký život.

Tak upřímně ji miloval! To, jak se smála a zrudlá si zpívala příšerné písničky, jak dokázala z ostrosti přejít do laskavosti mrknutím oka. Byla chytrá a silná a jeho srdce téměř pukalo láskou. Neexistoval život, který by si bez jejího tepla po svém boku dokázal představit.

Nepochyboval, že řekne ano; už o tom mluvili, o rodině a zahradě a domu. Ale otázkou bylo, kdy bude souhlasit. Byli tak mladí, ona toho měla tolik před sebou a on o sobě věděl, že bývá někdy roztržitý. Ale jeho odhodlání bylo pevné. Zeptá se jí, ačkoliv nemá moc co nabídnout. Sakra, bude ji žádat každý týden, když bude muset, dokud-

Slova mu vyschla v hrdle, když zaslechl prásknutí vypovídající o tom, že právě dorazila. Plané květiny v jeho ruce vybledly v porovnání s její krásou, kterou tak podtrhovaly sepnuté vlasy.

Artur si uhladil hábit, usmál se na svou Mollynku a poklekl, než ji horlivě požádal, aby strávila život po jeho boku.