Chapter 8 - A Date, Lookout and Advice
originál: https://www.fanfiction.net/s/5168945/8/Diary-of-a-Weasley-Kid
autor: ChocolateRosePetals; překlad: arabeska; beta: ladyF
PP: Mám trochu pocit, že betařská dřina LadyF je značně nedoceněná. Z toho důvodu září!
1. prosince, něco po třetí (nevidím na hodiny)
Na lektvarech
Milý Deníčku,
profesor Křiklan mi dnes navrhl výbornou pololetní známku. H jako Hrozné. Prý mi ji dal proto, že se mi protentokrát podařilo nevyhodit všechno do povětří. Řekl jsem mu, že rok ještě zdaleka neskončil.
Netuším, proč jako jediný učitel uděluje známky z NKÚ druhákům, ale je to moje první H, takže se raději neozývám.
Do konce hodiny zbývá asi pět minut a někdo po mně právě hodil papírek.
Sprdnu toho dotyčného později. Ne, počkej, je to vzkaz a ne výhružka smrti. Napíšu ti, co v něm stojí.
Ahoj Hugo.
Kdo je tam?
Chaney.
Polkl jsem a naškrábal nesmysl:
Nebe je dnes obzvláště azurové.
Haha, Hugo, jsi zábavný. Venku sněží a slunce nikde.
No, a slyšel jsi o tom bále?
Jo, no věříš tomu, že je pro všechny ročníky?
Sleduju ji, jak vzkaz čte stále dokola, až ho konečně hodí mým směrem.
Hmm jo, no, jsem ráda, že můžou jít všichni. Všichni, kdo mají s kým.
Tak tak. A co jsi dostala z lektvarů?*
N. Nemusíš mi říkat, cos dostal ty. Viděla jsem H.
Doufal jsem, že to nebude vidět.
Slyším, jak se za mnou směje. Má hezký smích.
Jsi vážně vtipný. Možná bych tě mohla doučovat.
To bych moc rád.
Znovu se otáčím a vidím její ruměnec.
No, jsem ráda, že souhlasíš.
Víš, moc ráda bych šla na ten ples.
Fajn, ať už Rose říká cokoliv, nemám zas až tak dlouhé vedení. Pouze mi trvalo až do letoška, než jsem zjistil, že zoubková víla neexistuje.
Brečel jsem snad hodinu.
Chaney, půjdeš se mnou?
Celá třída nadskočila, když se ozvalo zaječení. Chaney, její ošklivá kamarádka a dvě další se hihňají.
Jo! Chci říct ano. No nic, padám, za chvíli bude zvonit.
Ohlédl jsem se a setkal se s jejím pohledem. Široce se na mě zazubila.
Potom mě praštila další kulička papíru.
Tak podívej, Hugo, ubliž mojí nejlepší kámošce a tvrdě zaplatíš
Holly
P. S. Tenhle vzkaz exploduje.
A explodoval.
O dvacet minut později
Alův pokoj, s Alem a Škorpem
Milý Deníčku,
nemůžu uvěřit, že dělám Alovi a Škorpovi hlídku.
Nemůžu uvěřit, že mám ožehnuté obočí.
Nemůžu uvěřit, že jsem pozval Chaney na rande.
Nemůžu uvěřit, že jdu na rande s takovou přirozenou kráskou. Možná je to Maybelline! Promiň, Deníčku, moc koukám na mudlovskou televizi.
Jo, takže jsem ztvrdnul tady jako hlídač, když na mě Al po hodině mávl.
Al: (předvádí rozevlátá gesta)
Já: Promiň kámo, nemluvím mimsky.
Al: Co je to mimsky?
Ukázalo se, že po mně chce, abych hlídal, kdyby se někdo pokoušel vejít dovnitř. Takže se teď cítím jako perverzní úchyl. Oblizují se se Škorpem na Alově posteli a já sedím naproti.
Už jsi byl někdy v parku a viděl takového toho šťastného psa? Poskakuje na místě uvázaný k vodítku páníčka. Jako by očekával krutózní venčení. Místo toho musí sledovat páníčka, jak se s někým muchluje.
Cítím se jako děcko, co sleduje ten pár i toho psa.
Když se konečně odtrhnou, aby se nadechli, zeptám se:
Proč musím hlídkovat? Všichni o vás ví.
Al hladí Škorpa po tváři a mně se z toho zvedá kufr.
Škorp: Protože jsme slíbili Jamesovi, že nás nikdy nenačapá, takže musíš včas zmerčit, aby se on ani nikdo jiný nepřiblížil.
Přikývnu a oni se vrhnou do vzájemného hltání obličeje.
O šest minut později
Milý Deníčku,
šíleně se nudím a došly mi gumičky, které jsem doteď střílel po Alovi. Hele, zírej, teď se znova nadechli a střílejí gumičky zase po mně.
No, aspoň se mi vrátily. Spolu s vážně husťáckou modřinou. Vypadá jako mapa Británie.
Já: Jo, pozval jsem Chaney na ples.
Al udělal „óóóch“ a Škorp do něj hravě strčil.
Škorp: Tak dobrý, kámo.
Já: Jo, skvělý, ale nemám ani ponětí, jak se tančí. Je mi teprve dvanáct.
Al: Je zvláštní, že nevíš nic o tancování, ale zato víš o…
Škorp mu přitiskl dlaň na ústa.
Škorp: Pár věcí jsem mu řekl. Mimo to jeho táta si s ním nikdy nepromluví.
Al kývl a olízl mu ruku. Když si Škorp otíral ruku o závěs, Al se otočil zase na mě.
Al: No, kámo, začneme s tím, jak z tebe před plesem udělat správného džentlmena. Odlož ten svůj holčičí deníček.
Al se postavil a praštil se hlavou o postel. Škorpho políbil na bolavé místo.
Já: Jseš ladnost sama. A není holčičí, ale mužný!
Stejný den, 17:01
Stejné místo
Milý Deníčku,
co má co společného nošení knihy na hlavě s dobrými způsoby?
Jsem vážně zmatený. Al a Škorp do mě hustí každý něco jiného. Al radí, abych ji chytil za ruku, když ji budu zdravit, ale Škorp říká, že jenom když bude její ruka čistá.
Jak to zjistím, aniž bych ji za ni chytil?
Potom po muchlovací pauze (ne, tu měli oni, já jsem si jenom hrál s botami) mě učili tancovat.
Al Škorpa varoval, že bude mít zmrzačené nohy, ale Škorp se jen zasmál a dál mě vedl.
Prý jsem tomu přišel na kloub.
Teď tu sedím s knihou na hlavě a píšu ti. Ti dva se vrátili k olizování s nasazením, jako by ten druhý měl každou chvíli umřít.
O pět minut později
Milý Deníčku,
můžeš po líbání umřít?
Musím ji políbit?
Hmm, jsem v brambůrkovém rozpoložení. Počkej, ten kluk má pod postelí něco k jídlu. Tlusťoch!
O deset vteřin později
Milý Deníčku,
bléé, tutově to není jídlo. Nemám nejmenší ponětí, co to je. Ale řeklo mi to „ahoj“.
O pět vteřin později
Milý Deníčku,
měl bych si ostříhat vlasy?
Nebo si nechat udělat kérku? Radši se zeptám Ala.
Al: Jo, jdi do obojího.
Škorp ho majznul polštářem.
Škorp: Neposlouchej ho. O vlasy se ti postarám já. A spravím ti obočí.
Škorp se zvedl a pořádně se protáhl. Je to nestydaté, jak Al hypnotizuje to místo, kde se mu trochu vyhrnula košile.
Škorp: Konec muchlování, čas na večeři. Už slyším Hugův žaludek.
Stejný den, 17:52
Velká síň
Milý Deníčku,
tak uvažuju, jestli si profesorka všimla, že jsem kvůli nim nebyl na hodině.
Mohl bych jí říct, že mě unesli dva týpci.
Ale ne, to je divné. Řeknu jí, že můj mazlíček krysák zemřel.
O dvanáct vteřin později
Milý Deníčku,
pro jistotu bych měl najít mrtvou krysu. V Bradavicích jich je plno.
*LadyF: "To je vůl!"