Of Kings and Queens - 18. kapitola
Autor: galfoy
Překlad: Jacomo Betaread: Ivet
Originál najdete na https://www.fanfiction.net/s/8227894/19/Of-Kings-and-Queens
Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera. Skličující, leč pravdivé.
Poznámka autorky: (...) Pojďme teď strávit trochu času s naší oblíbenou HUSTOU matkou klanu, ano? A možná i s jejím mazlíčkem? Kdo se chce seznámit se sladkou Queenie? Kdo chce vidět Narcisu, jak se zuřivým klidem převálcuje padoucha? Kdo chce analyzovat, co znamená se zuřivým klidem? KDO CHCE, ABYCH PŘESTALA KLÁST OTÁZKY? xo
* * *
Narcisa si pobrukovala jakýsi zvláštní nápěv a nabírala do kbelíku odřezky masa, které chtěla odnést Queenie. V poslední době bylo zbytků víc než dost a její mazlíček byl tudíž obrovsky nadšený. Protože Narcisa věděla, jak moc je dobré udržet Queenie šťastnou a nakrmenou, těšilo ji, že jí to může poskytnout. Nebylo to čerstvě ulovené maso, ale stačilo to.
Nicméně žádné množství zbytků nemohlo zbavit Narcisinu mysl starostí, a tak vykročila na pozemky zalité měsíčním světlem s těžkým srdcem. Byla to ironie, že? Dokázala naplánovat jakýkoliv souboj až do finálního pohybu. Dokázala porazit téměř kohokoliv v kouzelnickém šachu. Dokázala dělat velkou spoustu věcí, ale nezvládla odhadnout Hermioninu reakci na zprávu, že ona a Draco jsou si předurčeni osudem. Protože měly obě tolik společného, představovala si, že Hermiona bude nadšena zjištěním, že se stane jednou z dlouhé linie mocných žen klanu Malfoyů, z nichž řada patřila k více než fascinujícím ženám v historii kouzelnické Anglie.
Ale ona byla místo toho zděšená. Pokud by se na to podívala objektivně, možná to tak bylo správně. Objektivita nepatřila k věcem, se kterými se Narcisa někdy opravdu obtěžovala, ale tentokrát jí to přišlo draho.
Nakonec celý ten incident velice špatně odhadla. Zkrátka nevzala v úvahu všechny faktory. Samozřejmě, Hermiona už měla za sebou kontakt s rodinou, který byl všechno jen ne přátelský. Také šlo o to, že nedostala dost času na to, aby se zamilovala do Draca způsobem, jakým byl on zamilovaný do ní, a stále byla schopná odtrhnout se od něj natolik, aby utekla. Ano, zásah portrétu způsobil, že její reakce byla mnohem horší, než bylo nutné, ale pravda stále vystupovala na povrch bolestně jasně. Hermiona nechtěla vstoupit do rodiny. Zatím ještě ne. A možná nikdy.
Právě díky té možnosti ´nikdy´měla teď Narcisa sevřený žaludek. Byla ta dívka tak tvrdohlavá, že by se odřízla od Draca na neurčito? Nikdo zasažený rysem Gregales se o to nikdy nepokusil, takže výsledek byl záhadou, ale Narcisa si ho troufla odhadnout. Draco přestal jíst, téměř nespal, mumlal o sebepoškozování. Měl pocit, jako kdyby ho jeho spřízněná duše odmítla. Během pár týdnů by mohl zkolabovat. A Hermiona možná taky, jestli procházela stejnými stavy jako on.
Ale Narcisa, zaslepená svým vzrušením a toužící rozpohybovat věci o něco rychleji, ta rizika neviděla. Dala dívce lektvar s vědomím, že rys situaci urychlí, jen aby zjistila, že Hermiona není připravená bezhlavě se zamilovat, zejména když za sebou měla konec pěti otřesně špatných let poznamenaných katastrofou závislosti.
Chtěla něco snadno zvladatelného.
Nic snadno zvladatelného však nenastalo a teď byla pryč.
Narcisa si při chůzi dál pobrukovala známou melodii, nicméně hlas jí trochu zakolísal. Nemělo smysl to teď emocionálně rozebírat. Hermiona se buďto vrátí nebo ne. Nikdo se nebude plazit, aby ji přivedl domů.
Domů. Narcisa zasténala. Ach jo, koho chce oklamat? Všichni se budou plazit, aby ji přivedli domů. Ta dívka už sem patřila. Dokonce i Lucius, který celou dobu Hermionu ze srdce nenáviděl, se do ní zamiloval. Narcisa znala svého muže lépe než kdokoliv jiný, a když ta dívka namířila hůlku na krk Stacey McLorrowové a vyhrožovala jí kombinací násilí a legálního zruinování, Lucius nedokázal odolat. Vždycky měl slabost pro ženy, které věděly, jak zvládnout své nepřátele. Hermiona mezi ně velice kouzelně zapadala. A tak to vyrazil sobě nebo rodině svým vlastním způsobem dokázat.
Nikdo netušil, kam Lucius zmizel nebo co má v plánu. Během války často držel své mise v tajnosti – možná, aby Narcisa nepropadala zbytečným obavám. Neexistoval žádný způsob, jak se užírat nad jeho osudem, když nevěděla, co má za lubem. Obecně lze říct, že toto uspořádání jí skvěle vyhovovalo. Tentokrát jen byla o něco zvědavější, co vlastně plánuje. V sázce bylo příliš mnoho.
Vzhlédla a s radostí zaregistrovala, že obrys Queeniena kotce už není daleko. Tyto malé návštěvy ji vždycky povzbudily a Narcisa věděla, že si tady rozhodně může dovolit odložit trochu toho napětí, které ji tížilo. Však se správně o zvířatech říká, že umí být skvělými společníky; Queenie byla pro Narcisu od závěrečné bitvy, kdy ji žena zachránila a opečovávala, trvalým zdrojem lásky a náklonnosti. Občas by přísahala, že jí její kamarádka rozumí, a rozhodně byla vnímavá, pokud šlo o Narcisinu náladu – věděla, kdy být hravá, tvrdohlavá nebo jen přítulná. Ano, trocha jídla a dobrá péče a obě se poté cítily jako znovuzrozené.
Náhlé, nepříjemné zachvění zpomalilo Narcisino tempo. Žena se zapotácela a poté zcela zastavila. Hruď se jí sevřela. Co to proboha...?
Někdo právě prošel ochranami. Někdo naštvaný. Někdo pohybující se velmi rychle po pozemcích. Narcisa se zamračila. Naposledy tento druh negativní energie cítila tehdy, když na Manoru sídlil Voldemort a celé místo bylo zaplaveno Smrtijedy. To není dobré. Věděla, jaké monstrum číhá uvnitř mužských těl. Život mezi nimi ji naučil pár věcí o tom, jak se vypořádat s psychicky narušenými jedinci, a podle toho, co cítila, tohle individuum k nim rozhodně patřilo.
Další nepříjemná vlna energie způsobila, že Narcisa zalapala po dechu a v hlavě se jí rozezněly poplašné zvony.
Ten, kdo postupoval jejím směrem, vyzařoval velké množství nestabilního vzteku. Narcisa zaskřípala zuby. Bude se muset s Queenie pomazlit později. Poblíž se nacházela hrozba a ona coby vládnoucí žena malfoyovského klanu měla za úkol ji zneutralizovat.
Zhluboka se nadechla, aby se uklidnila, a připomněla si, že má k dispozici mimořádně praktickou výhodu. Předností práce se šílenci, na rozdíl od racionálnějších druhů zločinců, k jakým patřil její milovaný manžel, je to, že duševně nemocným dá mnohem více práce skrývat své myšlenky.
Narcisa se pousmála. Ještě měla další praktickou výhodu. Koneckonců, byl doba Queeniena večerního krmení.
"Čas na hraní, holčičko," zašeptala Narcisa. Odemkla dveře kotce a vyslala do tmy mlaskavý polibek.
* * *
Rodolfus byl vzteklý, ale hněv představoval jen jednu část rovnice. Další část tvořila celá paleta výstřelků: muž zcela propadl šílenství a chtěl rozpoutat svou prchlivou zuřivost tam, kde tím Luciusovi ublíží nejvíc. Kromě toho to byl jediný způsob, jak zastavit ty hlasy.
Od okamžiku, kdy se stal obětí Luciusova kouzla, měl pocit, jako kdyby mu v hlavě ječel sbor dětí a ponoukal ho. Jejich křik se mu odrážel od lebky. Byly rozzlobené. Byly neklidné. Chtěly odplatu.
Tak se ocitl tady, aby splnil jejich přání. Manor. Temný klenot v srdci rodiny Malfoyů. Ideální místo pro masakr. Ach, až Lucius uvidí, co má Rodolfus v plánu udělat a komu to plánuje udělat, bude ho to bolet.
Lucius. Nikdy toho bastarda neměl v lásce. Naparující se fešák. Zdvořilý podvodník. Padavka, když přišlo na záležitosti vyžadující odhodlání. Nikdy se mu nelíbilo špinit si svoje bledé ručičky, že? Pro temného kouzelníka dost ubohá výmluva. Proč jím byl Voldemort tak uchvácený, bylo nad Rodolfusovo chápání. A Narcisa? Podle něj nebyla nic než jen pěkná tvářička. Nikdy se nepřipojila ke Smrtijedům při jejich misích, bez pochyby dávala přednost tomu zůstat ve svém starém domě a zhlížet se v zrcadle. Jenom krása, žádný mozek. No a Draco? Stál vůbec za zmínku? Vždyť ten kluk skoro ani nebyl kouzelník. Byl naprostou ostudou. Byl nic. Dobrosrdečný hrdina mudlovských šmejdů. Taková škoda tak teatrálně promarnit svůj potenciál, ale na druhou stranu Malfoyové byly v tomhle nepředvídatelní.
No nic. Všichni Malfoyové se chystali zmizet v nenávratnu – měl to před očima. Jeden po druhém. Děti v jeho hlavě ječely stále hlasitěji a on si jich tak všemožně snažil nevšímat, až se třásl úsilím. Brzy dostanou to, co chtějí. Klid, děťátka. Už jsme skoro tam.
Šikovný trik, ta smyčka cruciatu. To tedy musel uznat. Lucius uměl najít výtečná temná kouzla a nikdy se nerozpakoval tu a tam si své malé vynálezy vyzkoušet. No, Rodolfus mohl potvrdit, že kouzlo fungovalo. Šest hodin, šest mučivých, krutě bolestivých hodin byl chycený v pasti, dokud ostraha jeho domácnosti nevynulovala všechna aktivní kouzla uvnitř domu. Bylo ironické, že šlo o bezpečnostní funkci, kterou Rodolfusovi kdysi navrhl sám Lucius. Ten bastard prostě nečekal, že Rodolfus bude poslouchat.
Díky Merlinovi, že to udělal. Přežil, i když jen tak tak, a chystal se vynutit si svou zatracenou pomstu. Žádné hrátky s lektvary a truchlícími mladíky – Rodolfus vsadil všechno na jednu kartu. Chystal se k pořádné ráně. Až na kost. Tam, kde to bude Luciuse bolet nejvíc.
Narcisa.
Někde tu byla... Věděl to. Do prdele, nikdy tohle místo neopouštěla. Dům ho nepustil dovnitř, ale na klepání u hlavního vchodu nikdo nereagoval a všechny okna byla temná. Během války strávila spoustu času procházením po pozemcích a zdržovala se stranou hlavní skupiny, kdykoliv to bylo možné. Doufejme, že je venku i teď, aby si užívala večerního vánku.
Děti v jeho hlavě zavyly. "Držte huby!" vyštěkl rozrušeně. Pak se jeho výraz změnil a on se pomateně uculil.
Ano. Odměna. Narcisa. Ta ubohá mrcha netušila, co se na ni chystá. Tolik let ji chtěl, tolik let o ní snil, a teď ji bude mít. Až ji přefikne, sváže její dokonalé tělo a odstraní jí končetiny jednu po druhé. Zničí její dokonalost. Znásilní kvůli tomu každý kousek její krásy. Nikdo se nebude povyšovat na Lestrange. Ještě lepší je, že zná kouzlo, které ji udrží naživu, dokud jí z těla nevyteče všechna krev. Až se Lucius vrátí ze své mudlymilovné mise, najde tu bazén. Může si v něm kurva zaplavat.
Vypadalo to na dobrou noc. Správně, děťátka?
V Rodolfusově zorném poli se objevil jakýsi kotec a muž se zasmál. Ach ano, Narcisa měla slabost pro zvířata. Skoro na to zapomněl. Ta hloupá čubka. Možná by mohl zabít i to, co tady má.
Tak kde je?
Jeho uši zachytily podivný nápěv a muž ztuhl. Končetiny mu pošimrala divná otupělost.
"Tady jsem, Rodolfusi," ozval se Narcisin hlas měkce a příjemně.
"Kde?" zavrčel a zamžoural do tmy. "Ukaž se!"
"No, no, někdo je tu náročný," pronesl hlas pobaveně. "To je překvapení, že tě vidím. Mohu se zeptat, proč jsi přišel na návštěvu?"
Rodolfus narovnal záda a zaujal sebevědomý postoj. Pochopitelně. Zapomněl, že Narcisa neví, proč je tady. Děti se uchechtly. Nevěděla, co se přichází.
"Navštívil mě Lucius," řekl a pokročil vpřed v naději, že ji zahlédne. Tělo ho zabrnělo silněji. Ignoroval to. "Věděla jsi, že se chystá do Austrálie?"
"Do Austrálie? Božínku, neměla jsem tušení," řekl hlas pronikající mu do uší. "Řekl proč?"
"Vydal se hledat rodiče té Grangerové," odpověděl a slídil pohledem po okolí, jestli ji zahlédne. Její hlas zněl z nějakého důvodu divně a on nedokázal přijít na to, odkud přichází. Nohy měl zcela ztuhlé a stěží udržel rovnováhu. "Řekl jsem mu, co vím. Abych pomohl, samozřejmě."
"Zajímavé," řekl hlas. "A proč jsi přišel za mnou? Po válce jsi s rodinou nebyl zrovna ve společenském kontaktu."
"To nebylo nic osobního," namítl, ale začínal být nevrlý. Kde byla? Za očima ho začala pálit divná bolest. Děti se znovu rozkřičely. "Jen jsem měl na práci něco jiného. Rodina měla tolik negativní pozornosti, že jsem si říkal, že bude lepší držet si odstup. Chápeš, jak to myslím."
"Samozřejmě," řekla Narcisa. "Moudrá volba."
Bolest zesílila a Rodolfus zalapal po dechu. Už tak nejisté nohy mu poklesly v kolenou. Hluk v hlavě byl tak hlasitý, že stěží dokázal oddělit svoje myšlenky od dětí. Někdo ječel setsakra vražedně. Kdo?
"Kde jsi, čarodějnice?" zasípal. Jeho přetvářka zakolísala.
"V tuhle chvíli jsem ve tvé hlavě," pronesla Narcisa sladce. "Můj nejdražší Rodolfusi... Máš tady samé znepokojivé věci."
Všechno v jeho mysli ztichlo a po tváři mu stekla kapka potu.
"V... mé hlavě?"
"Ano, drahoušku," řekl hlas. "Nikdy jsi nebyl moc dobrý ve skrývání svých myšlenek, ale v tuhle chvíli jsi jako otevřená kniha. Máš za lubem jakési velmi hrůzné aktivity."
"Nikdy jsem nebyl dobrý...?" zakňučel. Bolest se z hlavy přesunula do hrudi.
"Tvoje násilnické fantazie byly vždycky trochu znepokojivé, Rodolfusi, ale nikdy jsem jim nevěnovala moc pozornosti. Většinou jsem je považovala za ubohé. Mohla jsem je slyšet přes půl panství." Tón jejího hlasu se teď proměnil z mdle přeslazeného do něčeho tvrdšího. Do něčeho mnohem nebezpečnějšího. "Ale ty jsi v poslední době dělal víc, než jen fantazíroval. Napáchal jsi docela dost škod. Máš za sebou potoky krve. Všechno to vidím. Kde jsi našel všechny ty ženy, Rodolfusi?"
"Já... já nevím, o čem mluvíš," rozkašlal se muž, bolest mu rozmazávala vidění. Jak to dělala? Do jeho zábav nikomu nic nebylo. Vměšovala se do jeho záležitostí.
"Ale jistě, že víš. A ty děti v tvé hlavě... Taky jsou tvoje? Zabil jsi všechna ta mláďata, Rodolfusi? Luciusovo kouzlo je přivolalo zpátky? Posmívají se ti? Můžu říct, že s tebou nejsou spokojené."
"Nech mou hlavu na pokoji, babizno!" vykřikl a v bolestivých křečích se zhroutil k zemi. "Nemusím se ti zodpovídat! Zodpovídám se jen sobě!"
"Ale samozřejmě, drahoušku," zacukrovala. "A co je to za nesmysl roztrhat mě a ponechat torzo mého těla jako dárek pro Luciuse? Opravdu si myslíš, že bych dovolila, aby se to stalo?"
"Nebudeš mít na výběr," zalapal po dechu s ústy zabořenými do travnaté země. "Budu... mít... svou pomstu."
"Ne, nebudeš," řekl hlas, ale teď byl přímo před ním. Jeho slzící oči se soustředily na pár černých kožených bot s ostrou špičkou pobitou tmavým kovem a opatřenou bolestivou hranou. Ta hrana ho tlačila do tváře. Roztrhla mu kůži. Pak přitlačila ještě víc.
Rodolfus se nemohl pohnout.
"Z toho, co mi řekly tvoje vzpomínky, vyplývá, že jsem to já, kdo má nárok na pomstu," řekla Narcisa, sklonila se a podívala se Rodolfusovi do očí. Hůlkou mu mířila na spánek a vytahovala z něj cosi do skleněné lahvičky.
"Co to děláš?" zašeptal. Sborový jekot dětí v jeho hlavě zesílil.
"Shromažďuju pravdu pro pana Weasleyho. Využil jsi jeho smutku, a protože budeš brzy mrtvý, chci mu dát nějaký smysluplný konec. Až bude mít čas, může si prohlédnout tvoje vzpomínky. Smrt jeho sestry, tvůj chytrý lektvárek... všechno mu to objasní."
"Proč bys mu pomáhala? Je to krvezrádce!" zamumlal Rodolfus, který cítil, že z něj začíná unikat život. Nebo to možná byla krev. Jak to, že tolik krvácí? Co to s ním udělala?
"To jsem já asi taky," řekla Narcisa a pokrčila rameny. "Zvláštní, jak se věci mění. A musím říct, že po tom, co jsem právě teď viděla ve tvých vzpomínkách, se docela těším na setkání s Hermioninými rodiči. Budu si muset opatřit jednu z těch brokovnicových věcí. Vypadají docela zábavně, nemyslíš?"
Zavřela lahvičku a s úsměvem si ji zastrčila do hábitu.
"Pokud jde o důvody, proč pomáhám panu Weasleymu... Inu... je to to nejmenší, co mohu udělat. Když všechno půjde podle plánu, chystá se naší rodině přenechat něco velice výjimečného."
Rodolfus zamrkal. Všechno, co říkala, se smíchalo dohromady, křik těch dětí přehlušil každé slovo, každou synapsi, každé nadechnutí.
"Mám pro tebe nabídku, Rodolfusi. Protože tě nezabilo chytré kouzlo mého muže, dám ti následující možnosti: chceš být sežrán zaživa nebo chceš, abych tě nejdřív zabila?"
Mužův pohled přilákal vzdálený šustot a oči se mu rozšířily zděšením. Děti vykřikly.
"Ty máš mantichoru?" zašeptal v hrůze.
"Queenie, seznam se se svou večeří," řekla Narcisa s úsměvem a poplácala děsivé zvíře, které roztáhlo křídla a lví tlapou zahrabalo do země. Rozeklané zuby a tmavé oči. Ocas štíra. Zem se otřásla hlubokým zavrčením.
Queenie ukápla slina.
"Zabij mě," zachraptěl Rodolfus. "Prosím, zabij mě."
Narcisa se na něj podívala a nevinně zamrkala: "Promiň, drahoušku? Nerozuměla jsem ti."
"Zabij mě!" vykřikl. "Sakra, ženská, skonči to se mnou dřív, než to udělá ta bestie!"
Na Narcisině tváři se objevil temný úsměv. "Když o tom tak přemýšlím, odvolávám svou nabídku. Nechám ukončení tvého života na Queenie. Zajisté máš ponětí o tom, jak mantichora žere svou kořit. Začne samozřejmě končetinami. Srdce si šetří až na konec."
Rodolfus zakňučel. Zvíře kráčelo směrem k němu a olizovalo se.
"Až ti pak roztrhá na kusy srdce, rozemele na prášek i tvoje kosti," pokračovala Narcisa měkce a zpěvavě, jako kdyby recitovala básničku. "Nezůstane po tobě ani stopa."
Queenie očichala Rodolfusův obličej a on z jejího dechu ucítil krev. Děti v jeho hlavě hystericky ječely.
"A Rodolfusi?"
Chrčivě vdechl poslední lok vzduchu.
"Lucius měl pravdu. Moje nastávající snacha nás všechny povede do budoucnosti. Užij si svůj pobyt v zatracení, ty ubohá náhražko muže."
Rodolfus ještě cítil, jak je mu noha odtržena od těla, a pak už nic.
* * *
Upoutávka z další části:
Hermiona ho přiměla, aby se do ní zamiloval, a pak utekla. A zřejmě jí to nevadilo, protože jinak by se k němu vrátila. Mohla zvládnout odloučení na neurčito. On byl naopak totální troska. Bože, byl takový posraný ubožák. Který Malfoy by si přál umřít, protože ho odmítla nějaká holka? Jenom on, posraný nevyvedený kus Malfoye.
Ale stále to byla pravda. Začínal si říkat, jestli by smrt nebyla příjemnější než to peklo, ve kterém žil. Zatím se přikláněl k rozhodnému ano.
Poznámka překladatelky: Na základě reakcí čtenářů se nakonec autorka rozhodla nenapsat pokračování, ale zbývající kapitoly ještě trochu rozpracovat, aby bylo dost prostoru na rozvinutí zápletek (a také na NĚCO dalšího).
A jen tak na okraj – pro ty, kteří nevládnou anglickým jazykem – Queenie znamená Královnička, což jak jsme právě viděli, dává názvu této povídky ještě další rozměr.
galfoy: ( Jacomo ) | 25.04. 2015 | 25. kapitola - závěr | |
galfoy: ( Jacomo ) | 18.04. 2015 | 24. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.04. 2015 | 23. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 04.04. 2015 | 22. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.03. 2015 | 21. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 21.03. 2015 | 20. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 14.03. 2015 | 19. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.03. 2015 | 18. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.02. 2015 | 17. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.02. 2015 | 16. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.02. 2015 | 15. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.02. 2015 | 14. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 31.01. 2015 | 13. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.01. 2015 | 12. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.01. 2015 | 11. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.01. 2015 | 10. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 29.11. 2014 | 9. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 22.11. 2014 | 8. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 15.11. 2014 | 7. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 08.11. 2014 | 6. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 01.11. 2014 | 5. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 17.07. 2014 | 4. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 16.07. 2014 | 3. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 14.03. 2014 | 2. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 04.03. 2014 | 1. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 25.02. 2014 | Prológ | |
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi ) | 23.02. 2014 | Of Kings and Queens | |