Of Kings and Queens - 11. kapitola
Autor: galfoy
Překlad: Jacomo Betaread: Ivet
Originál najdete na https://www.fanfiction.net/s/8227894/12/Of-Kings-and-Queens
Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera. Skličující, leč pravdivé.
Poznámka autorky: He, he. Takže hrstce z vás se zpočátku nelíbilo, že jsem z Rona udělala toho zlého, ale většina teď kolektivně jásá, že dostal od našeho hlavního hrdiny Draca na zadek. Asi tuším, komu patří vaše loajalita ;-) No nic. A co tahle kapitola? Z keců se stává realita. Objevuje se hlavní zápletka! Lucius je natřásá jako páv! Komentujte, komentujte, komentujte! (...)
Poznámka překladatelky: Nemohla jsem se dočkat, až se dostaneme k téhle kapitole, protože tady věci fakt naberou na obrátkách. A teď už to bude jenom lepší a lepší. Začíná nám parádní jízda!
Buch buch. Buch buch. Buch buch.
Hermiona se vracela do reality za líného mapování svého okolí, když tu se náhle uprostřed probouzení zarazila. Ten zvuk v uších musel být její tep. Tvář se jí lepila k polštáři. Její hlava... Ach Bože, její hlava působila dojmem, jako by se měla každým okamžikem rozskočit. Co to doprdele vyváděla? Jak se sem dostala?
Draco.
Draco ji uložil do postele. Ta vzpomínka se vynořila mezi bolestivými pocity mlhavě, ale reálně. Našel ji v koupelně, zase ji zachránil z další ponižující situace, zase jí přibyl další dluh.
Tehdy dávala vana smysl. Rozhodla se do ní doplazit po té, co strávila několik hodin v lese utápěním svého trápení v alkoholu, jen aby si s hrůzou uvědomila, že pití její problémy nenapraví. Prášky všechno ochromily, přesně tak, jak chtěla. Ale alkohol? Ten jí city tak zatraceně rozjitřil, že ji to málem přemohlo. Hermiona pila jen zřídka, takže nebyla připravená na rozdíl mezi svou obvyklou drogou a ohnivou whisky. Místo toho, aby ji to utlumilo, její žal se zostřil. Její zklamání se prohloubilo. Její trápení vzrostlo. Všechny ty emoce se smíchaly do jedovatého bahna hysterie. Domů se jí fakt podařilo dostat jen čirým zázrakem.
Ta noc představovala naprostý propadák. Podařilo jí akorát přidělat Dracovi starosti a pořídit si příšernou kocovinu. Tou se dala vysvětlit ta obrovská bolest, která jí spalovala celé tělo a dosahovala nejvyššího stupně za očima, kde bodala jako dýka.
Pomalu zvedla hlavu z polštáře, příliš si vědoma ztuhlých svalů na krku, které proti tomuto pohybu protestovaly. Potřebovala vodu, horkou sprchu, a pak musela najít Draca a omluvit se. Styděla se, že ho zatáhla do téhle šlamastyky. Ukrást alkohol a snažit se v něm utopit svoje problémy bylo tak dětinské, že nemohla uvěřit, že se tak opravdu zachovala. Byla tohle závislost? Když víte, že vás to ničí, ale nedokážete to zastavit? Bylo to, jako kdybyste skákali pod vlak, aniž byste chtěli umřít. Věděla, že je to špatný nápad, ale stejně to udělala, protože si nedokázala představit, jak se má vyrovnat se svými problémy bez podpory.
Draco si tenhle druh pitomostí nezasloužil. Měl dost svých starostí, než aby se nechal stahovat k zemi jejími problémy. Jejím úkolem bylo vzkřísit jeho firmu a pomoct mu, aby ho společnost znovu akceptovala. Vyvádět takovéhle nezralé kousky bylo nepřijatelné. Přidělávat mu zbytečně starosti představovalo špatný způsob, jak mu poděkovat za to, co pro ni udělal.
Otočila hlavu.
A vytřeštila oči. Draco spal v jejím ušáku, své příliš dlouhé nohy přehozené přes opěrku a krk zkroucený v úhlu, který vypadal jako velmi nepohodlná pozice. Parádní oblek nesl stopy bláta.
On tady zůstal.
V hrudi se jí cosi pohnulo. Mozek o překot spekuloval, co to asi znamená. V tom uviděla, jak se mu pohnuly prsty a poté celé ruka. Vzápětí zasténal.
Myšlenka na to, že se vzbudí a najde ji, jak na něj civí, ji poněkud vyděsila. Z nedostatku jiných nápadů zavřela oči a předstírala spánek.
* * *
Draco zasténal. Svatá Merlinova matko, tohle bylo nepohodlné. Se zamrkáním otevřel oči a rozostřeným pohledem začal zkoumat okolí.
"Kurva!" zašeptal, vystřelil z křesla a vrávoravě se postavil na nohy. "Kurva kurva kurva!"
Hermiona se nacházela přímo před ním, stále spící ve své posteli. Potíž spočívala v tom, že neplánoval, aby ho tady viděla. Nikdy neměl v úmyslu zůstat až do rána. Sedl si do křesla poté, co usnula, a měl v plánu si jen na chvíli odpočinout, než se vydá do svého bytu. Zřejmě úplně odpadl. Co by se stalo, kdyby se probudila? Jak by se z tohohle vykroutil?
Promiň, Grangerová, jen jsem měl potřebu zachovat se jako nepříčetný slídil a zůstat v tvém pokoji, když jsi spala.
Ne. Rozhodně ne. Tohle nebylo v pořádku. Jeho chování se mu oficiálně vymklo z rukou a on to věděl. Byl přece Malfoy, pro Merlina. Chladný. Rezervovaný. Nikým neovládaný. Neměl by usnout v pokoji své dětské Nemesis poté, co převrátil při jejím hledání polovinu Londýna vzhůru nohama.
Prudce se nadechl a před pokusem vyplížit se ven se ještě naposledy podíval na Hermionu. Vypadala tak mírumilovně, tak pokojně. Drak v jeho hrudi sebou trhnul.
Ježíšikriste. Jeho tělo na ni do ksakru fyzicky reagovalo. Když viděl, že je v bezpečí a odpočívá, téměř to způsobilo, že mu hruď spokojeně předla. Tohle nebylo normální. Něco s ním bylo špatně. Potřebuje zajít za lékouzelníkem. Ne, lepší bude, když zajde za matkou. Ta by mu mohla říct, co se děje. Ví o rodinné historii Malfoyů víc než kdokoliv jiný... Možná bude mít teorii, proč se jeho tělo chová tak zrádně...
Draco vycouval z místnosti tak tiše, jak jen to šlo. Poté vyklouzl z Hermionina bytu, zavřel za sebou dveře a s hlasitým PRÁSK se přemístil.
* * *
Jakmile Narcisa uslyšela v dálce známý zvuk přemístění, její smysly se zachvěly. Pomalu a elegantně přešla k oknu a vyhlédla ven.
Na tváři se jí objevil spokojený úsměv.
"Vypadáš náramně potěšeně," řekl Lucius, který svou ženu přes celou místnost pozoroval. "Měl bych něco vědět?"
"Draco je tady," odpověděla prostě.
Lucius rychle přešel k oknu a podíval se přes sklo ven. Draco si to rázoval po pozemcích, podle výrazu mnohem rozrušenější, než měl ve zvyku, tělo napjaté a tvář zachmuřenou starostmi.
"To bylo rychlé," vzdychla Narcisa šťastně.
"Myslím, že sem možná jde jen na návštěvu," namítl Lucius tvrdohlavě, ačkoliv věděl, že Narcisa na takovou slabou výmluvu nejspíš neskočí.
"Myslím, že si brzy budeš přát, abychom kvůli téhle maličkosti neuzavřeli žádnou sázku," uculila se.
Lucius zaťal zuby. "Tak naposledy, Cisso. Draco se nezamiluje do mudlorozené."
"To je pravda," kývla Narcisa.
Lucius pozvedl obočí. Nebylo obvyklé, aby jeho žena přiznávala porážku tak snadno.
"Už se do ní zamiloval," zašeptala, letmo ho políbila na rty a vyšla z místnosti.
* * *
"Ahoj, miláčku," pronesla Narcisa, scházející po mramorovém schodišti právě v momentě, kdy Draco otevřel hlavní vchodové dveře a napochodoval do haly, ve tváři výraz nervozity a paniky.
"Matko," kývl. "Doufám, že se máš dobře."
"Naprosto," odpověděla. "Ale ty vypadáš trochu napjatě, drahoušku. Je to kvůli práci?"
"Svým způsobem se to tak dá říct," řekl nejistě. "Kde je otec?"
"Ve své pracovně. Mám ho přivést?"
"Ne, ne, takhle je to naprosto v pořádku. Vlastně jsem doufal, že si promluvím s tebou," nadhodil.
"To je milé," usmála se Narcisa. "Pojďme do zahrady. Konečně začíná rozkvétat."
Kráčeli mlčky, Draco celý nesvůj, Narcisa tichá a s kamennou tváří. V malém rohu nádvoří byla umístěná stará kamenná lavička, nedávno zbavená zeleného mechu, který se vytrvale plazil po jejích nohách. Blízký stromek už už nasazoval pupeny. Místo bylo čerstvě prořezané, na rozdíl od předchozích let, kdy tu všechno upadalo.
"Vypadá to tu hezky," poznamenal Draco.
"Díky," řekla Narcisa. "Všechny ty dobré zprávy o firmě mě znovu povzbudily k činnosti. Je úžasné, kolik věcí se změní, když si nemusíš dělat starosti s penězi."
"Přesně tak," přitakal Draco a odkašlal si. Snažil se najít způsob, jak nadnést problém, který ho sužoval. Narcisa ukázala na lavičku a oba se posadili.
"Co tě trápí, drahoušku?" zeptala se Narcisa. "Očekávala jsem, že budeš vzhledem k okolnostem vyhlížet spokojeněji."
"No, všechny ty okolnosti jsou jaksi součástí toho problému," řekl a nervózně si pohrával s lemem své košile.
"Tak mě napadá, jestli s tvými problémy nějak nesouvisí slečna Grangerová?"
"Vlastně ano," přitakal Draco s mírným podezřením v hlase. "Jak to víš?"
Narcisa pokrčila rameny: "Objevila se v tvém životě poměrně nedávno a podle všeho s ní přišla spousta rozruchu. Je přirozené, že trochu ztrácíš rovnováhu."
"Tedy," dodal si odvahy Draco, "problém je, že taky cítím pár dalších věcí."
"Ano?" nadhodila Narcisa nevinně. "A jaké věci to jsou?"
Nastala dlouhá pauza, během které se Dracovi nervozitou sevřel žaludek. "Já... dělám si o ni starosti."
"Draco," oslovila ho Narcisa uklidňujícím tónem, "je to tvoje kolegyně a zdá se, že má nějaké problémy v osobním životě. Je přirozené, že se chceš ujistit, jestli je v pořádku."
Vzhlédl, podíval se matce do očí a nervózně si olízl rty. "Mami, nedělám si o ni starosti stejným způsobem jako o Blaise. Můj zájem o ni je mnohem... intenzivnější."
Vplížila se mi do mozku a nechce odejít, chtělo se mu dodat, ale neudělal to. Nutí mě chtít zamordovat ty, kteří jí ubližují.
Narcisa působila dojmem, že o tom uvažuje. "No, je možné, že k ní chováš mírné city, synu. Něco jako poblouznění. Napadlo tě to?"
Draco nakrčil nos, ale Narcisa si to chybně vyložila.
"Je moc hezká," poznamenala. "A očividně velmi chytrá. Není nutné tvářit se znechuceně. Je jen přirozené, že -"
"Matko! Já nejsem znechucený... Je to jen... Já jen..." Zarazil se, otrávený, že není schopen vyjádřit, co cítí.
Když je v nebezpečí, mám pocit, jako kdyby se ve mně něco probouzelo. Mám pocit, že bych udělal cokoliv, aby byla šťastná a v bezpečí.
"Jde o její krev?" zeptala se Narcisa. "Protože bych ti měla říct, že na toto téma jsem podstatně změnila názor."
"Ne, nejde o její krev. Na rovinu, o tenhle nesmysl se už dál nestarám."
"Tak o co jde?"
Draco si povzdechl a hlava mu klesla do dlaní. Nikam to nevedlo. "Jen mi to nepřipadá jako poblouznění, matko. To je všechno."
Ptáci vesele cvrlikali a Draco zuřivě odolával nutkání vyhodit je všechny do povětří. Fakt zatraceně skvělé. Dělal si velké naděje, že ho matka nasměruje na správnou cestu, ale teď si připadal ještě ztracenější než předtím. Poblouznění? Vážně? Tohle bylo silnější než pobláznění. Děsivější. Nějaká kurevsky mocná síla. Potřeboval pořádné vysvětlení a ne jen slabou výmluvu.
"V Malfoyovské linii samozřejmě existuje legenda o Gregalesovském rysu*), ale to je spíš jen mýtus," poznamenala nepřítomně Narcisa.
"Cože?" zdvihl zvědavě hlavu Draco.
"Ale to opravdu nic není, drahoušku. Jen stará rodinná historka. Má to být magický rys, který se dědí z generace na generaci. Když nějaký Malfoy najde svého pravého životního partnera, říká se, že spojení mezi nimi je téměř na primitivní úrovni. Některé knihy v knihovně to popisují jako ´vnitřní bestii´. Fascinující záležitost."
Draco se příliš rychle nadýchl a pak překvapeně rozkašlal. Narcisa trpělivě čekala, až se uklidní, tvář stále zahalenou maskou nevinnosti.
"A... co ještě o tom rysu víš?" zeptal se Draco chraplavým hlasem. "Ptám se samozřejmě jen tak ze zvědavosti."
"Samozřejmě," kývla matka mile. "No, na rozdíl od znaků, které se dědí jen krví, tenhle se přenese na Malfoyova osudového partnera postupem času. V podstatě to u Malfoyů začne pocitem jakési mocné, ochranné vazby k partnerovi a ty pocity se časem stanou vzájemné. Magické spojení pocítí i ta druhá osoba. Prý to zničilo značné množství domluvených sňatků, když byl dotyčný Malfoy sezdán s někým jiným. Když jsi pro někoho osudový, není možné to ignorovat. Je to láska toho nejtěžšího kalibru. "
"Jak často se to přihodí?" zeptal se Draco a snažil se potlačovat paniku ve svém hlase.
"Pokud se dá věřit knihám, stává se to tak jednou za dvě stě let," řekla Narcisa s očima upřenýma na svoje nehty. "Magický pár. Opravdu docela romantické."
Docela děsivé, pomyslel si Draco.
"A tipuju, že až doposud všechny případy tohoto druhu nastaly mezi čistokrevnými," poznamenal Draco se vzrůstajícím pocitem děsu v žaludku.
"Samozřejmě," řekla Narcisa. "I když, kdo ví, co přinese budoucnost. Někdy se naznačovalo, že tento rys se objevuje, když rodina potřebuje něco jako změnu směru nebo novou výhodu v rodové linii. Předpokládám, že jestli tento znak existuje, mohl by klidně vybrat někoho, kde není čistokrevný."
"Ale nejsou to všechno jen dohady?" zeptal se Draco v usilovné snaze najít cestu ven. "Jak můžeš vědět, že je ti něco magicky souzeno a nejde například jen o pobláznění?"
"Oprávněná poznámka a dobrá otázka," kývla Narcisa. "S tímto konkrétním rysem se pojí poměrně dobře viditelné vodítko, které svým objevením říká, které spojení je pravé a nefalšované."
"Což je..."
"Naše vlasy."
"Říkáš, že -"
"U partnerů Malfoyů se časem vyvine stejný odstín vlasů, jako má zbytek rodiny. Je to víc než blond zbarvení, Draco - je to identifikátor. Vždycky jsem si myslela, že je to docela chytrá součást toho znaku."
Draco zíral na svou matku a snažil se odhadnout, jak moc to myslí vážně. Smích ho zalechtal na žebrech a následně mu zabublal v hrudi. Zprudka se rozchechtal. Jak se tak smál do dlaní, Narcisa se zatvářila znepokojeně.
"Ach, mami, strašně moc ti děkuju," lapal po dechu. "Díky tobě se teď ohledně toho všeho cítím mnohem líp."
"Opravdu?" zeptala se zmateně.
"Ano, opravdu. Fakt si toho vážím." S širokým úsměvem ji letmo políbil na tvář a zvedl se k odchodu.
"Synu, skutečně si myslím, že byste ty a slečna Grangerová měli přijít na Manor na čaj," poznamenala Narcisa lehce naštvaným tónem. "Stále bych jí ráda poděkovala osobně."
"Samozřejmě, to není problém," řekl Draco a odcházeje ledabyle mávnul rukou. "Zítra by to asi šlo. Pošlu ti sovu s potvrzením."
Jakmile byl z dohledu, přimělo mírné zašustění Narcisu, aby otočila hlavu. Lucius vystoupil zpoza křoví jako děsivý páv smrti. Až na to, že ten páv se usmíval.
"No?" nadhodila. "Rozhodně to vypadalo, že zpanikařil, když jsem se zmínila o ochranném svazku."
"Taky to vypadalo, že ho pobavilo, když ses zmínila o vlasech," radoval se škodolibě Lucius. "Zdá se, že jeho panika vyletěla oknem. Nemůžu říct, že bych mu to měl za zlé. Stejně si pořád myslím, že se v ní pleteš. Myslet si, že by ona opravdu mohla být jeho protějškem, je směšné. Jen si ty dva představ do sebe zamilované. Nebo ještě líp, představ si, jak se jí mění vlasy!" ušklíbl se pobaveně.
Narcisa zvedla oči v sloup. "Zajisté si pamatuješ, že o nás říkali totéž. Říkali, že bychom nikdy nedokázali spolupracovat."
"To je něco naprosto jiného!" ohradil se Lucius. "My jsme byli jasně předurčeni jeden pro druhého. Ti dva jsou každý úplně jiný."
"Ano? Stále bazíruješ na její krvi, Luciusi?"
"Ne," prohlásil pevně. "Jsem schopen akceptovat, že časy se změnily. Tyto názory naši rodinu téměř vyhladily a já nemám v úmyslu lpět na nich jen kvůli tradici. Říkám, že se nechystám věřit tomu, že Hermiona Grangerová, nejlepší kamarádka Harryho Pottera a mudlorozená holka s proříznutou pusou je nějak osudově předurčena pro našeho syna. Ne bez nějakého jasného důkazu. Říkáš, že je zasažený ochranitelskostí? Chci vidět, že ona je jí zasažená se stejnou intenzitou. Pak si promluvíme."
"Brzy svá slova vezmeš zpátky," odpověděla Narcisa chladně. "Ta dívka má v sobě oheň. Lituji toho chudáka, který ho zažehne. Uvidíš."
"Možná," pokýval Lucius zamyšleně hlavou. "Ale do té doby se tím aspoň budu bavit."
Není to na dlouho, pomyslela si Narcisa, protože moc dobře věděla, že se věci mají brzy urychlit. Pokud je Hermiona opravdu Dracovou životní partnerkou a pokud si vezme lektvar, který jí Narcisa zanechala, bude co nevidět shozena do emocionální propasti, protože rodový rys začne dohánět ztracený čas. Doufejme, že je dost silná, aby dopadla na zem v jednom kuse.
Konec konců, jakmile Gregales propukne, ta dívka ztratí nad vším jakoukoliv kontrolu.
* * *
Hermiona dorazila do kanceláře plná obav, přičemž se snažila ignorovat obrovskou bolest v hlavě a třesavku, která se jí zmocnila, když se vzbudila. Dnešek byl předurčen ke katastrofě.
Během předstírání spánku zaslechla Dracovo nadávání a vyložila si ho tak, že tam nechtěl být vůbec viděn. O čem to ale vypovídalo? Styděl se za to, že zůstal? Měl v úmyslu včerejší události bagatelizovat? Všechno popřít? To gesto ji opravdu zasáhlo a ona zatoužila dozvědět se, co si myslí. Choval k ní nějaké city, nebo byl jen velmi dobrý přítel? Harry byl ten typ, který by někomu pomohl a zůstal by, aby se ujistil, že bude dotyčný v pořádku. Ron, než vzalo jeho chování obrat k horšímu, by druhému taky kryl záda. Ale Draco? U něj to bylo za všech okolností naprosto nepravděpodobné. A přesto se to stalo.
Tolik otázek, tolik potenciálně složitých odpovědí.
Než se však pokusí něco zjistit, potřebuje svůj lék. Že ho nemá, si uvědomila, až když se vypotácela z postele, a došlo jí, že ho nechala v práci. Sakrafix, nic nedokázala udělat pořádně. Když ten zelený lektvar nejvíc potřebovala, tak nebyl vůbec k dosažení.
Takže dorazila sem. Po bleskové sprše a rychlém vyčištění zubů se přemístila co nejblíže k Trebaxu a s pláštěm přehozeným přes ramena nepozorovaně proklouzla vchodovými dveřmi. Sprintem hbitě vyběhla schody a snažila se v klidu připravit na cokoliv, co ji uvnitř čekalo.
Obešla roh a nakoukla dovnitř. Nikdo tam nebyl.
"Haló?" zavolala zmateně. Žádná odpověď.
Hermiona přešla ke Dracově kanceláři a mrkla i tam. Prázdno. Zamračila se, a pak si všimla dopisu ležícího na stole. Když ho zvedala, poznala Blaisovo písmo.
Draku,
když jste vy dva odešli z tiskové konference, potkal jsem pár okouzlujících čarodějek a beru si den volna, abych s nimi oslavil čerstvý obchodní úspěch. Omlouvám se za způsobené nepříjemnosti. Víš, jak mě v případě nouze sehnat.
Blaise
"Hmm," svraštila Hermiona čelo. Vzkaz vysvětloval Blaisovu nepřítomnost, ale ne Dracovu. Kde mohl být? Doufejme, že se před ní neschovával, protože byl kvůli minulé noci v rozpacích. Kvůli hlasitému fňukání mu ukradla tu zatracenou lihovinu. Jestli by měl něco cítit, tak nejspíš vztek a zklamání.
V tom ale její pozornost od Blaisova vzkazu odpoutal podivný praskavý zvuk, a tak vyšla z Dracovy kanceláře, aby našla jeho zdroj. Na jejím stole stála lahvička se zářivě modrým lektvarem, u které byl přiložen lístek. Zvědavě ji zvedla. Zvláštní, že si té lahvičky nevšimla, když předtím přišla. Nevypadala jako něco, co by mohla přehlédnout. Kdo propánakrále by to tady nechával?
Aby ses cítila lépe, stálo tam napsané Dracovým elegantním rukopisem.
Napětí v jejích ramenou povolilo. Musel jí to tu nechat Draco. Na pomoc proti příšeře kocoviny. Nebyl vůbec v rozpacích - dokázal přemýšlet i navzdory všem těm zmatkům, které provázely její probuzení. To vědomí způsobilo, že se cítila se neskutečně líp.
Hermiona zkoumala modrý lektvar a kousala si při tom ret. Nikdy nic podobného neviděla. Že by obyčejná léčivá tinktura? Tak nádherná. Bylo těžké získat lektvar s takhle sytou barvou – vyžadovalo docela vysokou úroveň schopností, aby se to podařilo. Byla skoro škoda ho vypít. S pokrčením ramen odzátkovala lahvičku a vyprázdnila ji jedním douškem. Překvapilo ji, že lektvar výrazně chutnal po levanduli.
Během chvilky, kdy čekala, až ustoupí bolest hlavy, začala lístek zkoumat trochu podrobněji.
No nazdar.
Písmo na první pohled vypadalo známě, ale teď, když se dívala pořádně, už se jí vůbec nejevilo jako Dracův rukopis. Ve skutečnosti se jí měnilo před očima. Rozmáchlé "A" bylo teď úplně špatné... Na někoho jako on vyhlíželo příliš žensky. Povědomě, ale ne stejně.
O vteřinu později všechno zčernalo.
* * *
*) gregales – latinsky druh, družka, soudržnost, pospolitost, spojenectví...
Ochutnávka z další kapitoly:
Náhle mu ruce překryly Hermioniny teplé dlaně, její prsty jemně uchopily ty jeho a opatrnými pohyby se s nimi propletly. Dech se mu zadrhl v hrdle, podivné předení zapustilo v jeho hrudi kořeny. Pomalu mu odtáhla ruce z tváře. Hleděl na ni s obavami, vědom si toho, že její hřejivý dotek nějak roztavil stres, který na něj před pár vteřinami zaútočil. Snažil se udržet situaci pod kontrolou, ale teplo jejích rukou způsobilo, že mu proklouzávala mezi prsty. Oči jí zářily vzrušením.
galfoy: ( Jacomo ) | 25.04. 2015 | 25. kapitola - závěr | |
galfoy: ( Jacomo ) | 18.04. 2015 | 24. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.04. 2015 | 23. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 04.04. 2015 | 22. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.03. 2015 | 21. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 21.03. 2015 | 20. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 14.03. 2015 | 19. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.03. 2015 | 18. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.02. 2015 | 17. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.02. 2015 | 16. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.02. 2015 | 15. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.02. 2015 | 14. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 31.01. 2015 | 13. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.01. 2015 | 12. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.01. 2015 | 11. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.01. 2015 | 10. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 29.11. 2014 | 9. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 22.11. 2014 | 8. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 15.11. 2014 | 7. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 08.11. 2014 | 6. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 01.11. 2014 | 5. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 17.07. 2014 | 4. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 16.07. 2014 | 3. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 14.03. 2014 | 2. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 04.03. 2014 | 1. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 25.02. 2014 | Prológ | |
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi ) | 23.02. 2014 | Of Kings and Queens | |