Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Of Kings and Queens

10. kapitola

Of Kings and Queens
Vložené: Jacomo - 11.01. 2015 Téma: Of Kings and Queens
Jacomo nám napísal:

Of Kings and Queens - 10. kapitola

Autor: galfoy

Překlad: Jacomo            Betaread: Ivet

Originál najdete na https://www.fanfiction.net/s/8227894/11/Of-Kings-and-Queens

Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera. Skličující, leč pravdivé.

Poznámka autorky: Cha cha cha, všichni milujete trochu HUSTOU Narcisu. Skvělé. Ale, co to bylo? Máte teď chuť na trochu Dramione? Óóóó, žádný problém.
Příště se to pěkně zkomplikuje, takže pěkně prosím komentujte. Jo, a můj pes už zase skáče po nábytku, takže si myslím, že se vrací do normálu! To je tak úžasné! Získává zpět své špatné já, lumpík jeden! xo

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

* * *

Draco se přemístil na okraj lesa poblíž domu, kde bydlel, s tváří staženou vztekem. Tenhle den pokoušel jeho trpělivost. Ve skutečnosti už ji vyzkoušel, sežvýkal ji, vyplivl a pustil se do ní znovu. Téměř přišel o rozum a měl sto chutí zakroutit někomu krkem.

Když jeho matka odešla, uklidil rozbité sklo a pokusil se o vytvoření nějakého plánu v marné snaze postavit se k té situaci racionálně. Zhluboka se nadechl a do prázdné místnosti klidně pronesl, že Hermiona bude pravděpodobně v pořádku. Šlo jen o ohnivou whisky. Ano, mohla by nějak reagovat s její odvykací kúrou, ale šance, že zůstane střízlivá tak dlouho, aby si něco vzala, byla nízká. Není třeba propadat panice.

Ale nezvládl přesvědčit ani oprýskanou malbu na stěnách a už vůbec se mu nepodařilo zabránit tomu, aby panikařil.

Pravdou bylo, že neměl v těle jedinou buňku, která by se v tomhle chtěla chovat racionálně. Naopak, měl chuť vyrazit ven a proslídit každičký dům, dokud ji nenajde. Podivný neklid, který pociťoval v hrudi, se přetransponoval do silného, působivého hukotu a nedovolil mu odpočívat, dokud je Hermiona vystavena riziku nějakého nebezpečí.

Potíž samozřejmě tkvěla v tom, že vyrazit ven bylo naprosté šílenství. Ve skutečnosti bylo šílené všechno, co chtěl v souvislosti s Hermionou dělat. Od oné noční záchrany v něm narůstaly zvláštní pocity, pocity, kterým za nic na světě nedokázal porozumět. Malfoyové přece byli proslulí svou emocionální zdrženlivostí - právě to z nich dělalo Malfoye. Výjimeční, chladní, odtažití. V poválečném období velmi příhodné téma pro karikaturu. Bohužel šlo o stereotyp, ve kterém se pro jednou odrážela pravda. Malfoyové nikdy neuhnuli z cesty kvůli někomu, s kým je nevázalo pokrevní nebo manželské pouto. Měli víc známých než skutečných přátel. Mohli se podřídit autoritě, pokud to bylo ve prospěch rodiny, ale nikdy z žádného jiného důvodu. S nikým se nebratříčkovali. O těchto sklonech mu bylo řečeno už v dětství: Malfoyové byli obdařeni penězi, mocí a zuřivou touhou ochraňovat své blízké.

Peníze a moc nepředstavovaly nic trvalého, o čemž svědčily následky války. Ale touha ochraňovat své blízké? Ta byla velmi stálá.

Ale Hermiona k němu nepatřila. Nebyla mu ani nijak blízká. Nikdy k němu patřit nebude a ani by nechtěl, aby tomu tak bylo. Přesto ji stále chtěl udržet v bezpečí navzdory tomu, o jak iracionální instinkt šlo. Byla mudlorozená, knihomolka, narkomanka, ale kdyby do prdele kývla či zavolala, on by se klidně přerazil a nezáleželo na tom, jestli si toho byla vědoma nebo ne. Co se to s ním dělo? To Harry Potter chtěl, aby byli lidi v bezpečí, ne Draco Malfoy. Ne, když šlo o Hermionu Grangerovou.

Aspoň do nedávna.

Po hodině přecházení po kanceláři sem a tam, kdy blábolil páté přes deváté, boj proti svým instinktům vzdal. Jestliže chtěl jeho pitomý mozek rozcupovat při jejím hledání Londýn na kousky, tak dobře. Prvním místem, které zkontroloval, byl její byt. Neodpověděla na klepání a tak se rychlým kouzlem přesvědčil, jestli je někdo uvnitř. Negativní. Fajn. Ve snaze zapomenout na své problémy se potloukala merlinvíkde. Dost jasné.

Potom to zkusil v každé budově na Příčné, v každé zatracené kavárně, v každé zasrané knihovně, na ministerstvu, u Svatého Munga, u Gringottů, v každém zatuchlém knihkupectví, na které si dokázal vzpomenout... Čtyři hodiny pátrání, které nepřineslo nic než vykulené výrazy a žádosti o autogram. Když se konečně přemístil zpátky domů, třásl se vztekem a obavami. Mohla být klidně mrtvá. Mohla být do prdele mrtvá, ohnivá whisky mohla její systém ovlivnit víc, než dokázal zvládnout, a mohla ležet někde ve škarpě. Už se to stalo a mohlo se to stát znovu.

Takže byl tady, stál na okraji lesa a civěl na starý neforemný barák. Měl by začít pročesávat les nebo zkusit ještě jednou její byt? Kousl se do rtu, ani jedna z těch možností se mu nelíbila.

Moment. Něco nebylo v pořádku. Kde byli novináři?

Zamrkal a znovu se zahleděl na vchod. Copak si to jen představoval? Co tady bydlel, tábořil před budovou vždycky alespoň jeden novinář a v posledních několika dnech jich tu pobývalo nejméně dvacet. Kam všichni šli? Díval se pozorněji a nutil své oči k podrobnějšímu průzkumu. Určitě tam byli. Museli tam být.

Ale vchod byl skutečně opuštěný.

Draco na okamžik zapomněl na les a díky svým dlouhým nohám takřka okamžitě dorazil k domu. Jednoznačně nebylo něco v pořádku. Nejdřív zkontroluje její byt.

Prudce otevřel hlavní dveře a při každém kroku byl napjatější a napjatější. Malou chodbou se rozlehlo zasténání a on trhl hlavou směrem k jeho zdroji. Na zemi pod seznamem nájemníků leželo něčí tělo. Draco z něj viděl jen nohy, zbytek byl skrytý za levnou plastovou lavičkou. Zamířil k němu, nejistý, co objeví.

Nejprve mu spadla čelist a poté se obličej rychle zformoval do úšklebku. Ty zrzavé vlasy byly nepříjemně povědomé. Z Dracova hrdla se ozvalo hrdelní zavrčení.

"Weasley, ty zasraný kuse smetí, radši si pro pobyt v téhle budově připrav dokonalou výmluvu, protože já právě teď nejsem ve stavu přílišné velkorysosti."

Ron znovu zasténal a pak se otočil, takže Draco mohl vidět jeho tvář. Draco se ušklíbl. Zrzek měl každý centimetr obličeje a krku pokrytý bolestivě vypadajícími boláky. Dokonce je měl i na rukou. Oči byly tak opuchlé, že téměř vypadaly jako zavřené, a rty měl oteklé.

"Zkouším... najít... Hermionu," řekl. Slovům nebylo kvůli otoku téměř rozumět.

" To není tvoje starost," odsekl Draco. "Nechce, abys ji našel."

"Myslíš... že chce... abys ji našel ty? Malfoy?" odpověděl Ron. Draco mohl vidět, jak se mu koutky úst zdvihají tím, co by za jiných okolností bylo známkou výsměchu.

Draco se upřeně zadíval na mladíka ležícího na zemi. Zároveň se uvnitř něj přihodilo něco úžasného. Neklid v jeho hrudi, který se předtím změnil v hukot, se teď přetavil do něčeho úplně jiného. Vypadalo to jako drak řvoucí pod jeho žebry, naježený nad naprostou troufalostí tohohle lumpa, který dřív označoval Hermionu za svou. Ten kokot potřeboval lekci.

Už bylo únavné se těm nezvyklým instinktům bránit. Možná by s tím měl prostě přestat.

Ano, to je to, co udělá. Přestane se bránit. Draco popadl Rona za límec a vytáhl ho ven z budovy. Ron celou cestu kopal kolem sebe a křičel. Dracovi to bylo fuk. Drak v jeho hrudi mu dodával sílu. Jak se vzdalovali od vchodu, Ronovy boláky začaly mizet, a když se dostali k lesu, vypadal už téměř normálně. Draco ho se zlověstným úsměvem dotáhl mezi stromy. Ronovu hůlku měl bezpečně schovanou ve své kapse, mimo dosah toho imbecila. Protáhl si prsty a začal kolem Rona kroužit jako šelma na lovu.

"Myslím, že si potřebujeme popovídat, Weasley," řekl. Cítil se tak ve svém živlu, jako už dlouho ne. Už to bylo dávno, co si dovolil použít k řešení svých problémů násilí. Jedna malá výjimka v jeho záznamu od dob války by měla být přijatelná, zejména s ohledem na situaci.

Ron si s úlevou mnul kůži, ale zároveň se s obavami díval po Dracovi. Znervózňovala ho agrese, která z blonďáka vyzařovala. A kde má do prdele hůlku? Plácáním si podrážděně kontroloval kapsy.

"Nechci si s tebou povídat, Malfoyi," odsekl. "Chci si promluvit s Hermionou."

"Proč?" zeptal se Draco. "Už s tebou není. Podle toho, co jsem slyšel, jsi šťastně zasnoubený."

Ronovu tvář zbarvily rozpaky. "Jo, no... Asi jsem si s ní chtěl promluvit o tomhle. Zjistit, jak se ohledně té novinky cítí."

"Je jí to fuk," řekl Draco, i když věděl, že to není tak úplně pravda.

"Jak to do prdele víš?" zavrčel Ron rozzlobeně.

"Řekla mi to. Byl jsem s ní, když se to dozvěděla."

"Zdá se, že jsi s ní nějak moc často, Malfoyi," nadhodil podezřívavě Ron.

"Jsem její šéf," pokrčil Draco rameny.

"A to je všechno? Určitě? Nevypadáš jako ten typ, co se setsakra moc stará o druhé, a přesto jsme tady. To mě zajímá, Malfoyi... Doufáš, že z toho bude něco víc?"

Draca překvapilo, jakou práci mu dalo udržet neutrální výraz tváře. Nechtěl, aby z toho bylo něco víc. Nechtěl. Ale... taky chtěl převrátit vzhůru nohama celou Anglii, aby se ujistil, že je Hermiona v pořádku. Ty dva pocity dohromady moc nedávaly smysl.

Rozhodl se tím nezaobírat.

"Ne, Weasley, nechci, aby z toho bylo něco víc," odpověděl. "Přestaň přehánět."

"Jak myslíš," pokrčil rameny Ron. "Dobře víš, že by si s tebou stejně nic nezačala, Malfoyi. Jsi vražedný, chladnokrevný bastard. Nejspíš tě lituje, proto ti pomáhá."

Draco sebou škubnul. Věděl, že ta slova nejsou pravdivá, ale stejně v něm vyvolala prchavý pocit paniky. Těch protichůdných pocitů už bylo trochu moc. Začínal z toho být nervózní.

"Věř si, čemu chceš," řekl a jeho hlas zněl zdánlivě naprosto klidně. "Ale drž se od tohohle baráku dál. Hermiona tam není."

"Neexistuje žádný způsob, jak bys to mohl vědět," ušklíbl se Ron. "Nebudeš schopen ani překročit její práh. Ty ochrany jsou příliš silné. Pouští přes ně jenom mě a Harryho. No, teď už asi jenom Harryho."

"Nebuď pitomec, Weasley," odfrkl si Draco. "Už jsem u ní v bytě byl a chystám se tam teď vrátit."

Ron vytřeštil oči a vypadalo to, že poprvé opravdu ztratil řeč.

"Ona... ona ti dala přístup?"

"Jo. Co má být?" řekl Draco a Ronovo ohromení se prohloubilo. Prostě předpokládal, že ji bude moct jít zkontrolovat. Žádné ochrany nevzal v úvahu.

Musela je upravit, aby mu dovolily projít.

Drak v jeho hrudi se vznesl.

"Tomu nevěřím!" zaječel Ron, tvář zrudlou hněvem. "Víš, jak dlouho mi trvalo, než mi povolila vstup? Šest zatracených měsíců! Svýmu vlastnímu klukovi! Šest měsíců!"

"Taky jsi jí nedal moc důvodů k tomu, aby ti důvěřovala, ty zkurvenej otrapo! Copak si myslíš, že je pitomá?" ječel teď už i Draco, který se sám sebe začínal ptát, proč se s tím kreténem vůbec baví. Měl ten čas využít k pátrání po Hermioně. "Šoustal jsi s kdekým za jejími zády Merlinvíjak dlouho. Podle mě máš místo srdce černou díru. Opravdu jí nemůžeš dávat za vinu, že je opatrná, ne?"

Ron se zamračil, a pak mu ve tváři svitlo pochopení, ovšem zcela scestné. "Počkej... ty s ní spíš?"

"Jestli s ní co?" zamračil se Draco. "Jak jsi došel k tak brilantnímu závěru?"

"Poslouchej se, jak o ní mluvíš! Odkdy je z tebe její hlídací pes? Ty jsi ten, kdo ji měl ve zvyku nenávidět, Malfoyi. Pamatuješ si, jaká jména jsi jí dával? Pamatuješ si, že sis přál, aby byl mrtvá? A teď jsi její velký ochránce? Takže jo, chci vědět... jestli s ní kurva spíš?!"

Draco vytřeštil na Rona oči: "Myslím, že jsi možná opravdu tak pitomý, jak vypadáš, Weasley. Tohle je působivé, dokonce i na tebe."

Ron přimhouřil oči a zaťal zuby. "Takže jo! Ty zatracenej mizero! Já tě zabiju!"

Ron se se zoufalým výkřikem vrhl na Draca, ale ten byl na něj příliš rychlý a uhnul stranou, veden hřejivým pocitem ve své hrudi. Hermiona mu důvěřovala. Ron se ho nemohl dotknout. Nikdo se ho nemohl dotknout. A když se to tak vezme, nevadila by mu malá odměna za všechny ty blbosti, kterými se bude muset později zaobírat.

Tou malou odměnou by mohlo být zlomení několika Ronových kostí.

Ron spadl na zem a s žuchnutím přistál v hromadě listí. Draco mu poté uštědřil čistý, ostrý kop do žeber, která neměl chráněná, protože se vrávoravě pokoušel vstát. KŘUP, KŘUP. Dvě žebra zlomená! Dneska musí mít svůj šťastný den. Draco se v duchu usmál a trochu poodstoupil, aby mohl sledovat Rona, jak lapá po dechu a drží se za bok.

"Weasley, myslím, že bude fér ti něco objasnit," řekl Draco a začal kolem Rona znovu kroužit. Další kost by měla být trochu větší. Žebra jsou tak slabá, že? Draco nikdy nebyl zrovna slabý bojovník. Kalkulující to ano, ale nikoliv slabý. "Nechci, abys říkal, že jsem tě nevaroval."

Vyrazil vpřed, popadl Rona za paži a zkroutil mu ji za záda tak, až mladík vykřikl bolestí. Kloub nevydržel; nebylo to úmyslné, ale ani ne nevítané. Ron znovu vykřikl. Draco odtáhl hysterického muže k rozložitému stromu a smýkl s ním natolik blízko, že kůra poškrábala Rona na tváři.

"Nespím s Hermionou," zašeptal Ronovi do ucha těsně před tím, než ho odstrčil směrem ke stromu. Zaslechl prasknutí klíční kosti a prudce ho stáhl zpět.

"Ale zabiju tě, jestli jí znovu ublížíš," dodal a srazil Rona k zemi. "Budu to protahovat, donutím tě žebrat o milost, a až mě to unaví, zabiju tě. To není výhrůžka, Weasley. To je slib. Teď mazej zpátky ke své snoubence a od Hermiony se drž dál. Zpackal jsi to."

Draco se otočil na podpatku a pomalu se vydal zpátky k sídlišti. Celým tělem se mu šířil hřejivý pocit spokojenosti. Smrtijedský výcvik mu moc nedal, ale díky Merlinovi se naučil, jak bojovat. Ti vraždící cvoci nic nemilovali tak jako starou dobrou rvačku, po které byla zem kluzká od krve. Weasleyho zlomené kosti se s tím vůbec nedaly srovnávat. Tohle byl jen slabý odvar.

Teď najít Hermionu.

"Vůbec si to neuvědomuješ, že jo?" zaječel Ron z místa, kde ležel. V jeho hlase bylo slyšet, že lapá po dechu, díky bolesti mu přecházel do fistule. "Ty ses do ní zamiloval!"

Draco na místě zamrzl. A pomalu se otočil.

"Jsi cvok," pronesl tak klidně, jak jen dokázal. "Potřebuje mou pomoc. Chráním ji." Ochrana najednou vypadala v porovnání s tím druhým jako velmi mírné slovo. Ochrana. Ochrana. Ochrana. Jednoduché.

"Jako by v tom byl kurva rozdíl," řekl Ron. "Užij si, až to budeš vysvětlovat rodičům. Tvůj taťka ji pravděpodobně stáhne zaživa z kůže. Není nic jiného než monstrum, stejně jako ty."

Draco zamrkal. Drak zaskřípal zuby. Prsty těsněji obepnuly hůlku, hněv ho tlačil k tomu udělat něco drastického, jen aby Ronovi zavřel pusu.

A pak ho napadlo, že kdyby tady teď Rona zamordoval, možná by to ohrozilo jeho schopnost jít pátrat po Hermioně.

Samé mrzutosti.

Proud rudého světla poslal Rona do bezvědomí a Draco sklonil hůlku. Poté vytáhl z kapsy tu Ronovu a mrštil jí směrem k němu, protože nechtěl zanechat žádné stopy vedoucí k němu. Po krátké pauze plivl Ronovi na nohy.

" Pochybuju, že jsi bůhvíjaký odborník na lásku, Weasley," sdělil Draco tělu ležícímu na zemi. "Tak co kdybys sklapnul."

Mírně otřesený Draco se otočil a vydal se zpátky nahoru do kopce, rozhodnutý nenechat se znovu rozptýlit.

* * *

Výtah k Hermionině bytu se zdál otravně pomalý. Draco naštvaně zatínal zuby při vrzání, které se ozývalo v každém patře. Nepříjemné "cink", které zaznělo pokaždé, když minuli další poschodí, mu brnkalo na nervy a na okamžik zauvažoval, jestli by se nemohl vykašlat na formality a zkusit se přemístit přímo před její dveře. Nejspíš asi ne, vzhledem k její slabosti pro nepříjemná ochranná kouzla. Nedalo se odhadnout, kde by skončil.

Při pomalé cestě vzhůru mu Ronovo obvinění vrtalo hlavou. Zamilovaný. Takový bláznivý nápad. Ten trouba neměl ani páru o tom, co Draco cítí. Nehledě na to, že byl mimo mísu. To nemělo se zamilováním nic společného. Šlo o základní instinkt: Draco se z nějakého důvodu stal vůči Hermioně ochranitelský. Předtím s tou myšlenkou bojoval, ale tohle nakonec připustit mohl. V tuhle chvíli to mohl jen těžko vyvracet. Z nějakého důvodu cítil svrbění potřeby ujistit se, že je v bezpečí. Vzhledem ke své inteligenci se ovšem stěží dala označit za nějakou husičku, která potřebuje ochránce. Ironie zase jednou měla žně.

Přesto nic z toho neukazovalo na možnost, že by do ní byl zamilovaný. Bože chraň! Jen chtěl vědět, že ji nenajde někde v lese mrtvou. Jdi s těma kecama do prdele, Weasley.

Dveře výtahu se otevřely a Draco vystoupil. Napůl očekával, že bude prohozený oknem nějakým zbloudilým kouzlem chránícím před nezvanými návštěvníky. Nic se nestalo. Byl schopen dojít ke dveřím stejně jako prve. Zvedl ruku, aby zaklepal, a v duchu se modlil, aby tentokrát byla uvnitř. Jestli tam nebude, neměl potuchy, co dál dělat. Znamenalo by to, že je na čase zapojit do pátrání ministerstvo. Přiměl by každičkého bystrozora pátrat po Londýně tak dlouho, dokud by ji nenašli.

Dveře se otevřely ještě dřív, než se dotkl dřeva.

Dech se mu zadrhl v hrdle. Tohle kouzlo znal. Rozpoznávalo očekávané návštěvníky. Znamenalo, že je Hermiona je doma. Znamenalo, že chce, aby šel dál.

Vstoupil a zamžoural do tmy. "Grangerová? Jsi tady?"

Uspořádání se podobalo jeho vlastnímu bytu a tak během několika kroků proběhl malými místnostmi a zkontroloval kuchyni, obývací pokoj a ložnici.

Zpoza zavřených dveří do koupelny vyšel zvuk popotahování. Potichu k nim přikročil, stiskl kliku a nakoukl dovnitř. Jeho oči už si zvykly na tmu, tak mohl vidět obrys postavy schoulené v prázdné vaně. Malým prostorem se nesly tlumené vzlyky. Tělo mu zaplavila úlevy. Byla naživu.

"Grangerová," řekl tiše, klekl si na zem a natáhl k ní ruku. Skončilo to rozpačitým pohlazením jejích vlasů. "Jsi oukej?"

" Nezabírá to," škytla zastřeným hlasem a ukázala na poloprázdnou láhev ohnivé whisky. "Měl bys požadovat vrácení peněz."

" Mně to podle všeho funguje," řekl a snažil se, aby mu v hlase nezaznělo pobavení. "Až na to, že je tu malý problém s tím, že jsi polovinu vypila."

"Omlouvám se," zakňourala. Teď už vzlykala nahlas. "Vůbec to nedělalo to, co jsem potřebovala. Je to rozbité, rozbité..."

"Proč je to rozbité?" řekl a opřel se o okraj vany. Stejně už byl na zemi. "Co jsi chtěla, aby to dělalo?"

"Potřebuju všechno znecitlivět, a ne ty pocity ještě zesílit," zamumlala.

"Aha. Takže alkohol nemá stejný efekt jako ty prášky?" zkusil hádat.

Zavrtěla hlavou: "Nutí mě cítit víc. Nechci cítit víc."

"Jo. No, různé látky mají různé účinky," řekl. "Chlast je jiný než drogy."

"Takhle je to horší," postěžovala si se slzami v očích. Znovu odolával nutkání se usmát. Teď už bylo všechno v pořádku. Dokáže zvládnout novináře, obchod, dokonce i Weasleyho. Byla v bezpečí a svět se zase točil tím správným směrem.

"Beru to tak, že to znamená, že nebudeš moc často pít?"

"Nebudu," zamumlala. "Je to špatný zvyk."

Oba se odmlčeli. Koupelnou doznívala ironie jejího prohlášení.

"Hledal jsem tě," prohlásil, protože se rozhodl být k ní upřímný. "Měl jsem strach."

"Nemusíš mít strach, Draco," ujistila ho s úsměvem. "Na tohle jsem expert."

"Ne když jde o ohnivou whisky," ušklíbl se. "Troufám si říct, že v pití alkoholu jsi amatér. Copak ti nikdo neřekl, že by to měla být zábava?"

Zasmála se a otřela si tváře. "Ach jo. Asi jsem tedy něco udělala špatně. Bylo mi jen smutno."

"Tak to tedy jde o nějaký špatný způsob pití," nadhodil s nadějí, že to u ní znovu vyvolá úsměv. "Potřebuješ pár lekcí."

Další smích. Hned mu bylo lehčeji u srdce. Rozhodl se chopit šance na otázku.

"Grangerová, můžu se tě na něco zeptat?"

"Jasně," zamumlala.

"Jak ses stala závislá na prášcích? Je to totiž ta poslední věc, kterou bych u tebe čekal. Kdy to začalo?"

"Po závěrečné bitvě," hlesla a pohled měla upřený na svoje prsty u nohou po celou dobu, co hovořila. "Je to zvláštní, ale začala jsem si všímat, že mám uvnitř v sobě takový divný pocit... Jako kdyby něco scházelo. Asi jsem se snažila to prázdno zaplnit. To je ten nejjednodušší způsob, jak to dokážu vysvětlit. Prášky mi dávaly možnost kontroly, když jsem měla dojem, že nic nemám."

"A jak se cítíš teď, když se jich snažíš zbavit?"

"Mnohem víc si uvědomuju ten pocit prázdnoty," řekla. "Ale budu s tím bojovat tak dlouho, dokud to nedostanu pod kontrolu. Přeji si to víc než cokoliv jiného. Když nad sebou získám kontrolu, bude to stát za to. I kdybych měla být smutná. Nechci mít pocit, že mám budoucnost nalajnovanou... Takhle jsem se cítila příliš dlouho."

Draco se nad jejími slovy zamyslel. Vždycky měl pocit, jako kdyby mu něco scházelo, už od doby, kdy byl malý, ale zvykl si na to, takže tomu nevěnoval moc pozornosti. Předpokládal, že se takhle cítí každý. A pokud jde o nalajnovanou budoucnost, no, tenhle pocit znal taky velmi dobře. Nikdy se nad tím neobtěžoval nějak zamyslet.

"Jak je možné, že zvládneš říkat tak hlubokomyslné věci, když jsi totálně na šrot?" zeptal se pobaveně. "A mimochodem, co tady vůbec děláš?"

"Snažila jsem spát," řekla, jako kdyby to všechno vysvětlovalo. "Mám s tím trochu problémy," připustila.

"No, jsi ve vaně," podotkl. Rozhodl se, že s křížovým výslechem, kde celý den byla, počká do rána. "Možná by bylo lepší, kdybys byla v posteli."

"Nemůžu chodit," vysvětlovala logicky. "Pořád padám. Zdá se to bezpečnější. S těmi vysokými bočnicemi."

"Jasně. No, naštěstí ti dokážu pomoct. Můžu?"

Nejprve zaváhala, ale pak přikývla.

S napřažením ruky ji vytáhl na nohy a zvedl ji z vany. Napůl šli, napůl ji dotáhl k posteli, a co nejopatrněji ji položil.

"Merline, Grangerová, smrdíš jako putyka," postěžoval si, když ji přikrýval.

"Ty smrdíš jako putyka," opáčila bojovně.

Pobaveně se ušklíbl: "Vzdorná za všech okolností, že jo, Gragerová?"

"Jsem Hermiona," zamumlala do polštáře. "Už toho o mně víš dost na to, abys mi mohl říkat křestním jménem."

"Fajn," kývl a protočil oči. "Řekl ti někdo, že jsi zoufale tvrdohlavá, Hermiono?"

"To je jedna z mých nejroztomilejších vlastností," odpověděla tak, že to znělo skoro střízlivě.

Usmál se, sedl si na zem a opřel se o rám postele. Hlavu zabořil do dlaní. Teď když měl chvíli čas se zamyslet, došlo mu, jak absolutně bláznivě se v poslední době choval. Rozhodnutí pomoct Hermioně mu změnilo život tak dramaticky, že stěží poznával sám sebe. Minulý týden o ní věděl jenom to, že ji jakožto mudlorozenou ve škole šikanoval, a příležitostně ji vídal na chodbách domu, kde bydleli. Tento týden se ocitl tak zamotaný do jejího života a ona do toho jeho, že to vypadalo, že se už nikdy nerozmotají. Nezájem, který pociťoval ohledně ostatních známých lidí, se na ni prostě nevztahoval. Byla složitá, sarkastická a příliš bláznivá, než aby s ní byla nuda, nemluvě o tom, že byla příliš pod vlivem léků, než aby byla schopna se postarat sama o sebe. Nezájem nepřipadal v úvahu.

Možná to bylo takhle jednoduché, ten důvod jeho podivné ochranitelskosti. Toho předoucího zvířete v jeho hrudi. Třeba kdyby se zbavila závislosti, necítil by už potřebu se o ni dál starat.

Nějak tomu ale tak úplně nevěřil. Něco se změnilo. Vždyť přece Blaise byl jeho nejstarší kamarád a ani zdaleka k sobě neměli tak blízký vztah, jaký si vytvořil k Hermioně. Kdyby se Blaise dostal do problémů, postavil by se za něj a snažil by se mu pomoct, jak nejlíp by uměl. Kdyby se dostala do problémů Hermiona, vystopoval by toho, kdo by za to mohl, a vykuchal by ho. Cítil to v kostech.

Znepokojovalo ho to, ale byl příliš vyčerpaný, než aby o tom přemýšlel. Prozkoumá ten podivný zvrat událostí někdy jindy.

"Mimochodem, mrzí mě, co se stalo na té tiskovce," pronesl s pohledem na záplavu kudrn, které jí zakrývaly tvář. "No, uvidíme, co o tom budou zítra psát v novinách."

Žádná odpověď. Už usnula.

Povzdechl si a zavřel oči, protože se rozhodl, že by tu možná mohl zůstat o chvilku déle. Nakonec, aby byl upřímný, vlastně neexistoval žádný zvláštní důvod, proč by měl jít domů.

* * *


Poznámka překladatelky:
Napadlo mě, že bych vám s novým rokem mohlo nadělit u minulého překladu tak oblíbenou záležitost – ukázku z další kapitoly. Kdybyste snad proti tomu měli námitky, stačí říct
:-D

Když viděl, že je v bezpečí a odpočívá, téměř to v jeho hrudi vyvolalo spokojené předení. Tohle nebylo normální. Něco s ním bylo špatně. Potřebuje zajít za lékouzelníkem. Ne, lepší bude, když zajde za matkou. Ta by mu mohla říct, co se děje. Ví o rodinné historii Malfoyů víc než kdokoliv jiný... Možná bude mít teorii, proč se jeho tělo chová tak zrádně...

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 10.11. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: 10. kapitola Od: sisi - 15.10. 2015
jsem sem chtěla dát obrázek velkého smajlíka s brýlemi na nose a záhadným úsměvem od ucha k uchu, ale to se nepovedlo, takže to musím popsat slovně. Moooooooooc pěkné, vybrejlila jsem si tu zrak a těším se na další kapitolku s nějakou očekávanou intrikou. Dík.

Re: 10. kapitola Od: martian - 26.05. 2015
Těším se na další kapitolu. Zdalipak Draco ví, že maminka a pan režisér mají vždycky pravdu? :D

Re: 10. kapitola Od: mami - 18.02. 2015
Ron mi vždy pripadal ako taký ťuťko...človek, čo len narieka, sťažuje sa a nič nerobí preto, aby niečo dosiahol. Vždy ho musí niekto viesť a za každý jeho neúspech je vinný niekto iný. Hádam však aj on dospeje... Draco bol tiež v škole taký slaboduch, ale okolnosti ho prinútili dospieť a vybrať si cestu...dúfajme, že dobrú.

Re: 10. kapitola Od: Julie - 23.01. 2015
Draco to Ronovi pořádně nandal - dobře mu tak. Ale vlastně Ron to Dracovi taky nandal, tím jak řekl nahlas to, co si Pan Ochranář zatím nechce přiznat. Díky za překlad.

Re: 10. kapitola Od: TaraFaith - 12.01. 2015
Chudák Hermiona! V této povídce ji ještě čeká spoustu soubojů, aby mohla vyhrát válku. A Ron? Dobře mu tak, parchantovi!!!!! Draco mu měl ještě přidat!!! :D Moc ídky za překlad.
Re: 10. kapitola Od: Jacomo - 14.01. 2015
Pravdu díš, Hermiona ještě nemá všechno za sebou. Ovšem Ron ani Draco také ne. I na další konfrontace ještě dojde. Díky.

Re: 10. kapitola Od: lucky - 12.01. 2015
Skvělý a úžasný Draco, když už se prát tak minimalizovat úsilí a maximalizovat účinek. Proatě vynikající. Těším se na příště.
Re: 10. kapitola Od: Jacomo - 14.01. 2015
Je to zkrátka zmijozel - mazaný i když jde o nakládačku. Těš se, je na co.

Re: 10. kapitola Od: Gift - 12.01. 2015
Jejejej, to uz musi byt v poradnem prusvihu, kdyz nezbyva nic jineho, nez se jako male dite schovat do maminy zastery . Draco je broucek. Sarkasticky, nevypocitatelny s obcas drastickymi metodami, ale je to broucek. Opet prekrasna kapitola! Moc a moc za ni dekuju.
Re: 10. kapitola Od: Jacomo - 14.01. 2015
Tedy jako broučka bych ho neoznačila, ale když to říkáš ) K mamince si sice půjde pro radu, ale radost mu to zrovna neudělá. Díky, Gift.

Re: 10. kapitola Od: Ponyska - 12.01. 2015
Nemohu se dočkat další kapitoly, obzvlášť po nabídnuté ochutnávce. Ale jezhezké, že to Hermiona zvládla s takovým relativním klidem :).
Re: 10. kapitola Od: Jacomo - 14.01. 2015
Tady byla zatím Hermiona v relativním klidu, ale vzrůšo ještě přijde. Ochutnávka má navnadit, takže je všechno v pořádku :-))

Re: 10. kapitola Od: kakostka - 11.01. 2015
Draco je k sežrání, jak si podal Rona:-))) ne, on není zamilovaný, má jen strach.... zvíře řvoucí v hrudi... och, to je dokonalé. Opilá Hermiona, to bylo skvělé, dům bez novinářů ještě lepší a moc se těším na příště, protože rozhovor s Narcissou bude stát jistě za to, že? PS. živě jsem Draca viděla před sebou jak zoufale pročesával celý Londýn. Co takhle pátrací kouzlo, mohl bys Hermioně zakouzlit knoflík, ne? A Draco, Mione, tu prázdnotu taky znám.
Re: 10. kapitola Od: Jacomo - 14.01. 2015
Zakouzlit knoflík? To je nápad, vidíš, a kouzelníky to nenapadne. Radši bude pěkně rozrážet jedny dveře za druhými. Ano, Narcisa vstoupí zase na scénu a zamíchá dějem.

Re: 10. kapitola Od: denice - 11.01. 2015
Kapitola jako víno - bude se mi po ní krásně usínat s myšlenkami na zamilovaného Draca - a povědět mu to musel ze všech lidí zrovna Ron Weasley! Moc jsem si užívala, když si Draco tak pěkně vysvětloval, že Hermiona k němu nepatří, nikdy patřit nebude a on by to taky nechtěl, protože přece je Malfoy. A pak se obrátil a hodiny pročesával kdejakou díru, u níž měl jen špetku naděje, že by tam mohla být A taky jsem si vychutnala - nejenom slovní - přestřelku mezi Dracem a Ronem. Ta jeho pevná víra, že Hermiona si s ním chce poklábosit, to mě tedy dostalo. On si k ní prostě zaskočí  a to, že má tělo plné boláků, mu vůbec nic nenaznačuje Ovšem Draca odhadl mnohem líp než letitou (bývalou) kamarádku, čím to asi bude? Závěr byl taky bezvadný, namazaná Hermiona nemá chybu, stejně jako ochranitelský Draco - je dojemný. Díky - a ukázka z další kapitoly je moc dobrá tradice, rozhodně by měla být dodržena
Re: 10. kapitola Od: Jacomo - 14.01. 2015
Autorka tu mistrně vykreslila ty dva kluky jako naprosté opaky. Jeden vykřikuje, že to byla jeho holka, ale na její pocity kašle, a druhý se zaklíná, že k němu nepatří a patřit nebude, ale hledá ji jako šílenec, protože má o ni starost. To je radost překládat Tradici dodržím - i kdyby to mělo být jen kvůli jedné nadšené čtenářce )

Re: 10. kapitola Od: Jimmi - 11.01. 2015
Už som poviedku zazrela po polnoci, ale to by som si nevychutnala. Dostala som sa k nej o pol siedmej večer, hrozné. Ale vytiahla bagetu, sadla a vychutnávala tvoj preklad aj s baštou. Brilantné. Bolo to úžasné. Viem, že máš pre Rona slabosť (vďaka tebe aj ja mu dávam väčšie šance), takže preklad tejto poviedky je o to cennejší. Mne ho bolo ľúto. Niektorí ľudia spackajú na čo siahnu, to, čo má cenu, nevidia, aj keby to mali rovno pod nosom a ženú sa za chimérami. Ale keď majú rozum v nohaviciach, čo by sme chceli. Ale stále ju chcel skontrolovať, stále mu na nej musí záležať... a jeho odhad Dracových pocitov nemal chybu.  Ešte raz moc díky!
Re: 10. kapitola Od: Jacomo - 14.01. 2015
Ron si to tu opravdu vyžere až až, ale nevadí mi to, protože to všechno má svůj důvod. Za to se autorce klaním, že to není prvoplánové. A že Ron poznal to, co Draco ne? Vždyť je to setsakra ze života. Díky za přízeň, Jimmi!

Re: 10. kapitola Od: Zuzana - 11.01. 2015
Ron je síce blbec aký sa len tak nenájde, ale odhad ohľadom Dracových pocitov má brilantný:D Som rada, že Draco našiel Hermionu relatívne v poriadku. A hlavne, že je odhodlaná prestať s drogami a alkohol u nej chvalabohu fungovať asi nebude:) Ukážka ma navnadila aby som pokračovanie čakala ešte netrpezlivejšie ako doteraz:D Teším sa na Narcisine postrehy a aj na Dracovu reakciu:) Ďakujem za preklad♥
Re: 10. kapitola Od: Jacomo - 14.01. 2015
Někdy i slepý vidí a zamilovaný ne :-D Hermiona bude v pořádku, ale objeví se další zatáčky. Rozhodně ovšem za Narcisiny asistence :-D

Re: 10. kapitola Od: Lupina - 11.01. 2015
V mé hrudi se neskrývá drak, ale jiné zvířátko. A to zapředlo, když jsem si otevřela tuto kapitolu. Jak jsem došla k Ronovi, rozhodla jsem se, že to chce víno a brambůrky a totálně a naprosto úžasně jsem si tu scénu užila. Tohoto Draca vážně můžu. Merline, tahle povídka je perla. A na závěr Draco zmínil, že půjde pro radu za matkou. Jo!!! Tahle Narcisa je přímo luxusní dáma. Na tu se těším. Děkuji, děkuji, děkuji!!!! Už se nemůžu dočkat pokračování
Re: 10. kapitola Od: Jacomo - 11.01. 2015
No, byl to docela drasťák. Já jak mám pro Rona slabost, tak se mi to nepřekládalo lehce, ale nedá se nic dělat, tady si ten výprask zasloužil. Draco je v tradiční pozici ráchání v Řece popření, ale když nás taaak strašně baví si o tom číst, že? ) Ano, můžu slíbit, že Narcisa se vrátí na scénu a opět bude úžasná. Těš se! Díky, Lupinko!

Re: 10. kapitola Od: arabeska - 11.01. 2015
Ach ach áách! Jacomo, sovičko, ty jsi bůh! Draco je k sežrání, když se pere se svými pocity. A ta ukázka je vynikající, JÁ bych jednu teorii měla... Děkuji!
Re: 10. kapitola Od: Jacomo - 11.01. 2015
arabesko, ty mě rozmazluješ! Takové komentáře se dají číst pořád, takže mi nezbývá než překládat, překládat, překládat... Ještěže už pracuju na 13.kapitole Děkuju!

Prehľad článkov k tejto téme:

galfoy: ( Jacomo )25.04. 201525. kapitola - závěr
galfoy: ( Jacomo )18.04. 201524. kapitola
galfoy: ( Jacomo )11.04. 201523. kapitola
galfoy: ( Jacomo )04.04. 201522. kapitola
galfoy: ( Jacomo )28.03. 201521. kapitola
galfoy: ( Jacomo )21.03. 201520. kapitola
galfoy: ( Jacomo )14.03. 201519. kapitola
galfoy: ( Jacomo )07.03. 201518. kapitola
galfoy: ( Jacomo )28.02. 201517. kapitola
galfoy: ( Jacomo )24.02. 201516. kapitola
galfoy: ( Jacomo )17.02. 201515. kapitola
galfoy: ( Jacomo )07.02. 201514. kapitola
galfoy: ( Jacomo )31.01. 201513. kapitola
galfoy: ( Jacomo )24.01. 201512. kapitola
galfoy: ( Jacomo )17.01. 201511. kapitola
galfoy: ( Jacomo )11.01. 201510. kapitola
galfoy: ( Jacomo )29.11. 20149. kapitola
galfoy: ( Jacomo )22.11. 20148. kapitola
galfoy: ( Jacomo )15.11. 20147. kapitola
galfoy: ( Jacomo )08.11. 20146. kapitola
galfoy: ( Jacomo )01.11. 20145. kapitola
galfoy: ( Baska92 )17.07. 20144. kapitola
galfoy: ( Baska92 )16.07. 20143. kapitola
galfoy: ( Baska92 )14.03. 20142. kapitola
galfoy: ( Baska92 )04.03. 20141. kapitola
galfoy: ( Baska92 )25.02. 2014Prológ
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi )23.02. 2014Of Kings and Queens