Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Izolace

Kapitola 7 - Lidskost

Izolace
Vložené: arabeska - 23.11. 2014 Téma: Izolace
eryenie nám napísal:

Chapter 7: Human

originálhttps://www.fanfiction.net/s/6291747/7/

autor: Bex-chan

překlad: arabeska, eryenie, Jimmi, Nette

beta: Aiden

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

 

 


Hermiona ho neviděla celé tři dny.

Dokonce z jeho pokoje nezaslechla ani ty nejtišší šouravé zvuky, a nebýt toho, že jídla, která uvařila, vždycky zmizela dřív, než se vrátila z knihovny, pochybovala by, že vůbec vstoupil do jejích komnat. Čarodějka zvažovala, že znovu vpadne do jeho pokoje, aby na něj vychrlila další dávku omluv, ale usoudila, že by to byl pravděpodobně krok špatným směrem. Zcela zřejmě chtěl soukromí a aspoň to mu po předchozím incidentu dlužila.

Stále se styděla za své jednání.

Nikdy, ani jednou v životě neudělala nic tak strašlivého; tak špatného. Zamkla se ve svém pokoji na nejméně čtyři západy a ve snaze samu sebe obejmout se zhroutila do nekontrolovatelných vzlyků. Mysl jí stále pravidelně zastíralo úmrtí Charity Burbageové, a v těch krátkých okamžicích se pokaždé přistihla, že zírá na svou dlaň a hledá jizvu nebo škrábnutí.

Promnula si čelo, než otočila další stránku. Drsný vítr skučící vně hradu ji vyhnal do obývacího pokoje najít útěchu v knihách. Vítr byl její slabinou. Mohla vesele sedět v zuřící bouři nebo poslouchat bubnování deště, ale když vítr zněl jako zmučená lidská bytost, k smrti ji to děsilo.

Zkoušela tlumící kouzla, jako v předchozích letech v Bradavicích, ale ta vždy zakolísala, jak její koncentraci přemohl blížící se spánek. Leknutí z burácení větru ji probudilo a ona se ocitla zase tam, kde začala.

Hermiona se rychle vzdala myšlenky na spánek v tak bezprostřední blízkosti okna a teď se choulila na gauči v obývacím pokoji, kde nebylo ani jedno. Četla básně Lorda Byrona, jednoho ze svých oblíbenců. Přitáhla si deku o něco těsněji k tělu, když pokročila k Jde v kráse, rychle pohlédla na hodiny a zašklebila se. Půl čtvrté.

A ten zatracený vítr ani v nejmenším nenaznačoval, že by se v brzké době chystal polevit.

Zhluboka se nadechla, když se tichem rozeznělo cvaknutí, a pohledem prolétla místnost. Zaznamenala Malfoye, který pomalu vycházel ze svého pokoje. Vypadal otráveně, když na ni letmo pohlédl, cestou ke kuchyni vyloudil znepokojený povzdech, a zjevně se rozhodl naprosto ji ignorovat.

Dvakrát se rozmyslela, co řekne, ale slova z ní vypadla dřív, než se stihla rozmyslet i potřetí. "Vzbudila jsem tě?" zašeptala v nejistotě, jestli ji slyšel, nebo se jednoduše rozhodl nevzít její dotaz na vědomí. Merlinví, proč si myslela, že zeptat se znovu je moudrý nápad. "Vzbudila-"

"Ne," zavrčel, zatímco si zády k ní naléval sklenici vody.

"Tak proč jsi-"

"Měl jsem žízeň," vysvětlil, otočil se na patě a zamířil zpět do svého pokoje.

"Počkej, Malfoyi," zarazila ho rychle Hermiona, narovnala se v zádech a uvažovala, co přesně mu říct.

Neměla ponětí, proč se u svých dveří zarazil, ale neodvažovala se ho zeptat pro případ, že by si vzpomněl na svou ustavičnou touhu dostat se od ní pryč. "Můžu se tě na něco zeptat?"

Povzdechl si, jako by narušovala jeho neexistující denní rozvrh. "Pohni si."

Zaváhala a jazykem si přejela po zubech. "Zlobíš se pořád kvůli... no... kvůli tamtomu dni-"

"Když jsi mi rozřízla tu podělanou ruku?" poradil klidným tónem a otočil se k ní čelem. "Záleží na tom?"

Hermioniny oči měly baru melasy, když ho jako v transu sledovaly, jak přiložil sklenici k ústům a na rtech se mu zaleskla kapka vody. "Myslím, že záleží," přiznala plaše a odvrátila pozornost ke svým rukám složeným v klíně.

Podezřením a šokem se skoro zadusil, ale vzchopil se. "Proč? Co to změní?" vyštěkl hořce.

"Nejsem si tak úplně jistá," zamumlala a opatrně vstala z pohovky.

Dracovi zaškubaly svaly v čelisti, když jí deka spadla k nohám a odhalila ji v jednoduchém tričku a plandavých pyžamových kalhotách. Zadržel dech, když se pohnula, ale ona pouze zamířila ke kuchyni, a jemu se krátce mihlo hlavou, co by udělal, kdyby se místo toho vydala jeho směrem. V chabých záblescích světla svíček vypadala jinak; pokojněji a trochu nadpozemsky. Temnota si pohrávala s jeho vnímáním a nutila ho nehýbat se a pečlivě ji pozorovat, jak vytahuje z kredence dva šálky.

"Před spaním je lepší dát si horkou čokoládu," promluvila měkce a použila hůlku k ohřátí vody. "Dáš si?"

Neodpověděl. Ale očividně se rozhodla, že mu stejně jeden šálek udělá, a vůně kakaového prášku se lahodně smísila s Grangerové přirozeným aroma.

Pohrával si s rukávy svetru, zatímco dokončovala nápoje, a následně je donesla k pohovce na konferenční stolek.

Pozvedl obočí, když se znovu zabalila do deky a uvelebila se na gauči, a obezřetně těkal pohledem mezi ní a šálkem, který posunula jeho směrem.

"Sedneš si?" zeptala se a on si byl jistý, že se do toho nonšalantního tónu musí nutit.

"Vypiju si to v pokoji," slabě zamručel a přiblížil se k ní dlouhými kroky.

"Já jsem...," začala nešikovně. "No, doufala jsem, že bys mi mohl odpovědět na jednu otázku... a možná si sem na chvíli sednout?"

To jej zastihlo nepřipraveného. Ze všech věcí, které mohla říct, by vsadil celé své dědictví, že tohle v jeho přítomnosti nikdy nevyslovila nahlas. Byl to jistě zajímavý vývoj této pohnojené situace a on zvažoval, že by nebylo tak nepřípustné zjistit, co se z toho vyvine.

"Proč by sis k čertu měla tohle myslet?" lenivě pronesl a opřel se dlaněmi o opěrku křesla, které stálo naproti ní. "A nemusím odpovídat na tvoji otázku."

"Ne, to nemusíš," souhlasila. "Byla to jenom žádost-"

"Pitomá žádost."

Zamračila se a pozvedla hlavu, aby se na něj unaveně podívala. "Tak nevadí-"

"Ne," zarazil ji. "Jsem zvědavý, proč jsi mě požádala, abych se k tobě připojil-"

"Neodpověděl jsi na mou otázku," připomněla mu jízlivě a prstem přejela po okraji šálku. "Tak proč bych měla já odpovídat na tvou?"

Draco neměl důvod odpovědět, ale na tom přestalo záležet, jakmile ticho prořízlo zaskučení větru. Tehdy to spatřil; záblesk strachu v jejím oříškovém pohledu. Nemohl si vzpomenout, kdy naposledy ji viděl vystrašenou. Nejistou možná, a někdy ostražitou, ale nikdy ne vystrašenou. Dokonce i ta vyšinutá epizoda z koupelny jenom zkroutila její rysy studem a šokem. Tohle brzké ranní setkání se vyvíjelo ve slušnou sbírku překvapení.

"Co je, Grangerová?" domýšlivě se uculil. "Neříkej mi, že jeden z neohrožených Nebelvírů se bojí bouřky."

Očekával odpor a rozčilování, ale ona si pouze přitáhla deku těsněji k tělu. "Ne bouřky," zamumlala po chvíli. "Jenom... nemám ráda zvuk větru."

Tváří mu proběhlo zmatení. Skutečně se mu právě svěřila, že se něčeho bojí? K chorobným strachům se v jeho kruzích rozhodně nepřiznávalo a zvláště se nezmiňovaly před nepřáteli. Hlásání jakékoli formy slabosti bylo prostě a jednoduše nerozumné, a jí to přesto šlo tak snadno.

Důvěřivá a naivní blbka.

Ale najednou byla reálnější... lidštější, a tím vystřízlivěl jako poryvem větru. Byla osobností, nic podřadnějšího... Ne, rozhodně pořád zůstávala mudlovskou šmejdkou... Ale mudlovskou šmejdkou s charakterem... Tak nějak. Možná.

Sledoval s mnohem větší pozorností, než bylo pravděpodobně vhodné, jak se jí ramena uvolnila, když vítr odezněl.

Racionální Grangerová se zdánlivě žádnými potížemi s podnebnými podmínkami byla zpět, ale stále se to tam zrcadlilo, v tom jantarovém pohledu.

Pozvedla ke rtům horkou čokoládu a lehce sešpulila rty, když sfoukávala páru z povrchu. Nemělo se to zmocnit jeho pozornosti. Ale zmocnilo.

"Vychladne ti to," zamumlala a s usrknutím si jej tiše prohlížela.

Ostře se nadechl, než přelezl přes opěradlo gauče a s netrpělivým výrazem se zhroutil do podušek. "Jak to, že se bojíš větru?"

"Ani ne tak větru samotného," odpověděla vyrovnaně. "Jenom nemám ráda ten zvuk."

"To je prostě debilní," vysmál se jí.

"Každý se něčeho bojí," usoudila opatrně. "Ty ne? Je to lidská přirozenost."

Zamračil se, jako by ta domněnka byla naprosto směšná, ale bezděčně její slova zvážil.

Na mysli mu vyvstalo zklamání své rodiny, nebo přesněji řečeno svého otce, ale zřejmě měla na mysli něco specifičtějšího a objektivnějšího. Buď se prostě ničeho nebál, nebo se podvědomě rozhodl svůj strach ignorovat. I přesto ji nenáviděl za to, že ho nutí přemýšlet.

"Ne," konstatoval jednoduše a natáhl se, aby popadl šálek.

"Možná sis svůj strach ještě neuvědomil," navrhla Hermiona s bezvýrazným pokrčením ramen. "Odpovíš mi na mou otázku? O tamtom dni? Když jsem... však víš."

Pozdvihl obočí. "Pochybuju, že je vůbec možné, abych tě nenáviděl ještě víc než dosud," řekl jí Draco klidně a zaškubalo mu ve rtu.

Po jeho slovech vypadala lehce ztrápeně a jeho svrběl jazyk potřebou říct něco jiného. Pevně zavřel oči a pohrdal sám sebou za to, co z něj následně vypadlo. "Zvažuju, že se s tím smířím, Grangerová."

Do Hermioniny tváře se vkradla fascinující změť úlevy a překvapení. "Opravdu?"

"Bod k dobru pro tebe, když to nebudeš zmiňovat," řekl přímo. Už dlouho se rozhodoval, že tu událost bude nejlepší hluboko pohřbít. "Pokud po mně nechceš, abych vytáhl to-"

"Ne," zavrtěla překotně hlavou. "Ne, ráda bych na to zapomněla."

Krátce přikývl a polkl uklidňující doušek horké čokolády a Hermiona odolala potřebě poděkovat, že už o tom nebudou mluvit. Pokud si správně vzpomínala, v ten strašný den se mu omluvila a řekla prosím víckrát, než by měla. Pokud začne na toho pitomce chrlit i slova vděčnosti, tak už to ničím nespraví.

Ale jak teď seděl naproti ní a vypadal klidněji než kdy dřív, co si vzpomínala, její instinkty, které jí radily jím opovrhovat, zakolísaly. Vždy věřila, že osobnost člověka může ovlivnit, jak lidé vnímají jejich vzhled. A také tomu věřila. Pokud byl někdo ošklivý zevnitř, její mozek by ji přesvědčil, že se ta ošklivost odráží i zvenčí. Teď, když její nenávist k Malfoyovi trochu pookřála pod vlivem podivného klidu, který mezi nimi nastal, se smířila s tím, že je docela atraktivní kouzelník.

Tlumené světlo jemně zachytilo jeho bledé rysy a oranžová záře tančila ve stříbrných duhovkách. Hrany a linie jeho tváře byly ostré a zřetelné, jako by každý detail volal o pozornost, ale díky tomu jako by jeho oči tančily. Musela si přiznat, že se jí to na něm docela líbí. Mohla by ho v duchu obvinit, že je až moc bledý, skoro jako by byl stvořený z ledu, ale uvědomila si, že asi na kůži neucítil paprsky slunce Merlin ví jak dlouho.

"Četl jsi ty knížky?" zeptala se opatrně, když usoudila, že mlčení začínaly narušovat známky nepohodlí. "Ty, co jsem nechala navrchu."

Všimla si jeho váhání, než odpověděl. "Ano," přiznal ostražitě.

"Kterou čteš teď?" vyzvídala.

"Proč to chceš vědět?"

"Jsem mě to zajímá," pokrčila upřímně rameny ve snaze zmírnit jeho podezření.

Draco hlasitě vydechl. "Titus Andronicus."

"Dobrá hra-"

"Je v pohodě," opravil ji rychle a sklonil oči k nápoji ve svých dlaních. "Některé části jsou odbyté."

"S tím souhlasím," přikývla zamyšleně. "Byla to jedna z raných Shakespearových her."

"Dala jsi mi spoustu jeho knih," zamumlal pomalu a příkře do ní zabodl pohled. "Předpokládám, že je to mudlovský autor."

Oči se jí rozšířily. Předpokládala minimálně oslepující zuřivost, když prohlédne její léčku, ale on zatím vypadal jenom podrážděný. "Tys věděl, že jsem ti dala mudlovské knížky?"

"Je to celkem očividné, Grangerová," protočil očima. "Neznal jsem žádného z nich a měl jsem předpokládat, že něco takového zkusíš."

"A přesto je čteš?" dožadovala se nevěřícným tónem. "Proč?"

Jeho zamračený výraz trochu ztvrdl. Popravdě řečeno se její mudlovské literatury netkl dva dny, pouze na ty knihy zíral s nefalšovaným odporem. Ale nuda byla příliš silná a ničila jeho zdravý rozum, a on třetí den podlehl a odůvodňoval si to tím, že volil mezi čtením nebo psychických zhroucením.

Měl v úmyslu ty knížky číst, aby podpořily jeho odpor vůči mudlům, aby mu poskytly důkaz, že se opravdu jedná o nekulturní a necivilizované bytosti, které usilují o napsání obstojného odstavce.

Ale...

Ale ono to bylo ve skutečnosti dobré. Dost dobré na to, aby pokračoval v otáčení stránek a byl bezděčně zaujatý.

Což bylo znepokojující a nechutné a nutilo ho to zpochybňovat... všechno. Jenom na okamžik, ale nutilo. Ne, nikdy nevěřil veškeré té podělané propagandě o zdivočelých mudlech, ale na určitým způsobem byl přesvědčen, že jsou méně nadaní v umění. Jenže tenhle Shake-něco byl... dostačující. A tohle přece nemohl Grangerové jen tak říct.

"Nemám co jiného číst," zavrčel, když si uvědomil, že příliš dlouho nereaguje.

Hermiona si povzdechla a sledovala ho zpoza řas, zatímco znovu usrkla. Srdce jí momentálně poháněla zvídavost a zajímalo ji, jak daleko si může dovolit zajít. "A co si zatím myslíš o té hře?"

Odfrkl si. "Je násilná," řekl, jako by to bylo jasné, což zřejmě bylo. "A to je sice... zajímavé, ale dokazuje to, jak jsou mudlové barbarští."

"Barbarští?" zopakovala Hermiona a stěží ovládala nutkání ječet na něj. "Jak to?"

"No, je to jen nesmyslné krveprolití-"

"Na rozdíl od všech kouzelnických válek?" poukázala rychle. "Násilí je přítomné u všech ras a druhů, Malfoyi, a zvláště u lidí. Kouzla nebo ne-"

"Ten chlápek zabil vlastního syna," poznamenal Draco, naklonil hrdě hlavu na stranu, jako by to byl vítězný úder. "To je známka toho, jak necivilizovaní mudlové jsou."

Hermiona nezaváhala. "Ale Voldemort zabil svou rodinu."

Blonďákův povýšený výraz ochabl a Draco nenáviděl, že je tomu Hermiona svědkem. "To je rozdíl," zamumlal v obraně. "To bylo-"

"A Skrk zabil svého otce-"

"To je rozdíl!" zopakoval neoblomně, ale věděl, že je to sotva obstojný argument.

Grangerová nevypadala domýšlivě ani arogantně, když pozvedla hlavu, aby se střetla s jeho dopáleným pohledem, jenom si rychle olízla rty. "Jaký je v tom rozdíl, Malfoyi?"

Promýšlel to, lovil v mysli uspokojující argument nebo odůvodnění, které by ji srazilo zpět na místo. Cítil se rozrušený a ustaraný, ale do jeho vědomí zároveň vklouzl ždibec respektu ke Grangerové. A to ho nasralo ještě víc. Tím si rozhodně vysloužila zářez na čele postele. Do hajzlu.

"Prostě je," zamrmlal a znovu si dopřál doušek její naprosto perfektní horké čokolády.


*


Ztuhlý krk mu jako první prozradil, že nespal v posteli.

To, na čem spočívala jeho hlava, bylo na polštář příliš tvrdé, a jak pomalu s mžouráním otevřel oči, zaměřily se na jiný strop, než na který byl zvyklý. Draco se nemotorně pohnul, aby zjistil, že je roztažený na pohovce a opřený o opěradlo. Byla stále celkem tma, ale na tomhle místě se nenacházela žádná okna, a zběžný pohled na hodiny mu řekl, že je skoro sedm ráno.

Zasténal a promnul si obličej, pomalu se zvedl do sedu, díky čemuž mu v zádech zakřupalo, jako praská dřevo v krbu. Jeho spánkem rozostřené oči se zaměřily na okolí, jak se snažil rozpomenout, jak a kdy usnul na gauči, a jeho šedé oči se přesunuly na druhou stranu konferenčního stolku.

Ztuhl.

Byla zachumlaná od krku po prsty na nohou v dece, její neforemné kudrny rozprostřené v kávovém víru na polštářku. Se zavřenýma očima a tak uvolněnými rysy vypadala jako ztělesnění pohodlí a míru. Svaly, které se jí stresem stále napínaly pod pokožkou, byly pryč a nemohl si vůbec vybavit, že by kdy viděl někoho, na koho tak moc dolehl spánek. Její spánkem zpomalený dech mu zašuměl v uších a vytrhl ho z tranzu, takže si Draco pro sebe tiše zanadával, že dopustil, aby ho nezvyklost toho rána vyvedla z míry.

Odtrhl od ní oči, a přistihl se, že zkoumá její nedopitý šálek se studenou čokoládou. A její hůlku. Jen tak se tam válela a vysmívala se mu. Vyskočil z křesla a namířil si to kolem stolku tak tiše, jak jen mohl, přestože celou dobu věděl, že to k ničemu nepovede. Sama mu řekla, že hůlka je očarovaná, aby ji nebyl schopen použít, ale taky to mohla být dobře vymyšlená finta. Přišoural se blíž k hůlce, přikrčil se a přesunul se do pozice přesně před spící čarodějku.

Její dech sklouzl po citlivé pokožce jeho krku a on taktak potlačil zachvění, které mu zlehka proběhlo dolů po páteři. Natáhl ruku, ale všechna jeho naděje na únik zemřela ve chvíli, kdy varovná magie zabzučela kolem konečků prstů dřív, než se vůbec hůlky mohl dotknout. Čekal to. Poraženecky si dřepl; Grangerové snivé vzdechy stále šepotaly v chloupcích na jeho kůži.

Zavřel oči... vychutnával si ten pocit... její vůni tak blízko... dost blízko na dotek...

A jako zasažen bleskem procitl zpět do reality. Prudce se od ní odtáhl, jako by byla jedovatá, a proklínal se do Salazarova hrobu a zpět.

To mu udělal ten její podělaný pokus s krví.

Proudila jeho ústrojím a do jeho hlavy, sváděla jeho smysly. Nebyla to její špinavá krev, bylo to něco hlubšího; něco, co lámalo jeho kosti a utápělo jeho buňky. Byla to ona. Grangerová. Její podstata, její nevinnost; prostě se proháněla jeho nitrem a házela střepy pod nohy jeho příčetnosti. Znechucený svým jednáním na poněkud roztřesených nohách uprchl z její společnosti; modlil se, aby ho nějaký odstup od ní očistil.

Hermionu vytrhlo ze spánku vzteklé zabouchnutí dveří.

Opravdu škoda; byl to ten nejlepší spánek, který za poslední týdny měla. Přestože trval jenom několik hodin.


*


V příštích čtyřech dnech se vítr uklidnil a on se jí úspěšně dokázal vyhýbat, zatímco sám sebe čím dál víc přesvědčoval, že hnisá pod jeho kůží. V pátek, přesně týden po jejich krvavé události v koupelně, se zdi začaly přibližovat. Touha po styku s jiným člověkem se mu usadila až někde hluboko v pórech a – samozřejmě – Grangerová byla jedinou možností. Potřeboval slyšet bušení srdce jiného člověka, protože jeho vlastní bylo v jeho samotě příliš hlasité.

Ze všech podělaných věcí, které mu zamořovaly mozek, byla potřeba přítomnosti někoho jiného rozhodně tím, co mu dávalo najevo, že začíná bláznit. Potřeboval důkaz nebo zkrátka cokoliv, co mu připomene, že za dveřmi jeho ložnice existuje život. Logicky si vysvětlil, že za to můžou jen okolnosti. Pokud by mimo ni existoval někdo, a myslel tím kohokoliv, kdo by mohl zahnat jeho démony, pak by žádný takový důkaz nepotřeboval.

Kdokoliv kromě Weasleyho. Čistokrevný nebo ne, pokud by ho ta hnusná McGonagallová strčila do jedné místnosti s tím oranžovým nádorem kouzelnické společnosti, během hodiny by se pozabíjeli.

Ta představa ho trochu povzbudila.

Slyšel ji, jak se pohybuje po kuchyňce, řinčí různým náčiním a způsobuje víc hluku, než bylo možná nutné. Prohrábl si rukama platinově blonďaté vlasy a s unaveným povzdechem opustil čtyřstěnné vězení, které bylo kdysi ložnicí, a našel Grangerovou, jak se točí kolem pánví a zeleniny.

Hermiona vycítila jeho přítomnost ještě předtím, než ho spatřila, a se zvědavým pohledem se otočila. "Nech mě hádat," řekla klidně. "Zase jsem moc hlučná?"

"Ano," zabručel a popošel o pár kroků k ní. "Co to sakra děláš, Grangerová?"

"Jenom třídím nějaké jídlo na zítra," vysvětlila s lehkým pokrčením ramen. "Možná jsem se tě měla zeptat už dřív, ale jsi na něco alergický?"

"Ne," zavrtěl hlavou a vyzdvihl se, aby si sedl na linku. "Jenom na tebe."

Chtěl, aby ta poznámka zněla chladně a břitce, ale postrádala ten jízlivý podtón, který roky dováděl k dokonalosti. Místo toho to znělo víc jako... posmívání? No, Grangerová to rozhodně považovala za neškodné, soudě podle jejího pobaveného odfrknutí a lehkého zkroucení rtů. Uvažoval, že ji nazve mudlovskou šmejdkou, jenom ze zvyku, ale něco v jeho poněkud pokroucené mysli mu řeklo, aby to nedělal, a ona promluvila dřív, než to stihl zpochybnit.

"Už jsi dočetl Tita?" zeptala se, očividně trochu nejistá, jak by se k němu měla chovat. Aspoň tohle měli společné.

Posměšně se ušklíbl. "Nepodceňuj mě, Grangerová," zamumlal Draco, opřel se lokty o kolena a podíval se na ni. "Měl jsem ho skoro přečteného už v ten den. Samozřejmě, že jsem ho přečetl."

"Dobře," přikývla a k ukončení vaření si dopomohla hůlkou. "A co si myslíš o konci?"

"Moc uspěchaný," konstatoval prostě kritickým a příkrým tónem. "Popravdě poněkud amatérské zakončení."

Zahloubaně zabroukala, zatímco se tváří otočila k němu a ruce překřížila na hrudi. "Souhlasím."

"Cože?"

"Souhlasím," zopakovala Hermiona a s nejistým ruměncem ve tvářích zachytila jeho pohled. "Byl moc rychlý. Přemýšlel jsi, že si přečteš něco dalšího?"

Už byl v polovině jiné její mudlovské knížky. Rozhodl se přejít od toho Shake-kohosi, skálopevně přesvědčen, že by mezi jejími nabízenými mudlovskými texty mohl najít nějakou úroveň negramotnosti.

Vybral si nějaký příšerně vyhlížející přebal od mudly jménem Wilkie Collins a ke svému vnitřnímu znechucení jej stránky jeho knihy zaujaly už od první kapitoly.

"Žena v bílém," pronesl kvapně a zpozoroval, že její úšklebek se lehce rozšířil.

"Jedna z mých oblíbených," řekla mu. "A jak-"

"Nebuď tak zatraceně nadšená," varoval ji nízkým hlasem. "Úroveň psaní je nízko pod úrovní kouzelnických autorů."

Její úsměv povadl a ona se otočila zády k němu, aby dokončila přípravy toho, co vypadalo jako dušené maso. "Skutečně věříš, že čistokrevní jsou nadřazení mudlorozeným, Malfoyi?"

Obočí mu z toho vylétla nahoru. Jeho ledové oči těkaly po jejích ramenou a páteři, hledaly jakoukoli nápovědu, proč se ptá na tak hloupou otázku.

"Ty víš, že ano, Grangerová," odpověděl hrdě, ale s podivným tepáním v hrudi. "Nepokládej tak přiblblé otázky, když tě považují za tu, co má mozek."

Z úst se jí vydral téměř zklamaný povzdech. "Můžu ti tedy prosím něco navrhnout?" zašeptala tlumeně a pohrávala si s lemem příliš velkého červeného svetru.

Už zase to podělané prosím; další nevítaná připomínka toho, jak k pláči nedotčená byla. Někde vzadu v jeho mysli přežívala vzpomínka na to, že na dnešek plánoval hádku, ale už to tu bylo zase; baví se s ní takovým způsobem, ze kterého by se mu mělo chtít zvracet.

Ale aspoň se cítil o něco normálnější. Lidštější. Přesně jako to její vzdychání ve sprše, i tyhle... téměř zdvořilé chvíle se zdály, že pomáhají bojovat proti té pulzující bolesti v hlavě.

"Můžeš si navrhovat, co chceš," nenuceně pokrčil rameny a zamračil se na její záda. "Ale pravděpodobnost, že budu s čímkoli souhlasit, se očividně blíží nule."

Otočila se zpět a její rysy byly klidné a pokojné, ale stejně viděl příval myšlenek, které se jí promítaly za očima. V podobných chvílích bylo opravdu zajímavé ji pozorovat; připomínala záhadný rébus s žádnou zřejmou odměnou. Všechno, co se honilo v jejím nitru, se tak věrně odráželo v jejím hnědém pohledu; to jeho hlava prostě nedokázala pobrat.

Bylo by od ní moudré, aby skrývala tolik, kolik to jen půjde; obzvlášť před někým, kým opovrhuje. Někým jako on.

"Až dočteš tu knihu," promluvila pomalu. "Chtěla bych, aby sis přečetl autobiografii Martina Luthera Kinga."

Obezřetně zvedl obočí. "Proč?"

"Myslím, že některé myšlenky by tě mohly zaujmout," vysvětlila Hermiona a její oči po něm sklouzly od hlavy k patě. "Je to jenom návrh."

S tím se vytratila z jeho pohledu, zmizela z místnosti a nechala Draca proti své vůli fascinovaného její náhodnou žádostí. Nepřečte si to, samozřejmě. Jedině naschvál.
 

*
 

Hermiona neměla čas uvažovat nad svým rozhovorem s Malfoyem, protože ji přivítala velmi známá sova, která neústupně zobákem ťukala na okenní tabulku. Neklidně přispěchala, uvolnila západku na okně a vpustila toho nádherného ptáka dovnitř.

"Hedviko," vyslovila láskyplně, jakmile Harryho věrný mazlíček upustil dopis do její dlaně a jemně se přitulil k její dlani. "Pozdravuj ode mě kluky."

Sněžná sova nikdy nečekala na odpověď, protože bylo příliš riskantní plýtvat vzácným časem, ale Hermiona se vždycky cítila sklíčeně, když se kvapně vznesla k obloze. Dala by cokoli za to, aby mohla napsat odpověď, ale odsouhlasili si, že by bylo příliš nebezpečné vysílat k nebi více pergamenů, než bylo bezpodmínečně nutné. Pokud někdy našla něco, co by mohlo být pro kluky užitečné, musela to předat McGonagallové a ona našla způsob, jak to Harrymu a Ronovi doručit. Tahle pravidla byla přísná a ona je přirozeně dodržovala; přestože neochotně.

Merline, jak jí chyběli...

Dopis ji svrběl v dlani, a přestože nechtěla nic jiného než ho tady otevřít, nemohla. Na začátku pololetí slíbila Ginny, že budou číst všechny zprávy společně. Pokud existovala jediná osoba, která se s tím vypořádávala o něco hůř než Hermiona, byla to Weasleyovic sestra. Koneckonců to byl její přítel a její bratr, měla právo cítit se ztracená.

Hermiona mávla rukou nad svým oděvem a opatrně zastrčila dopis a hůlku do kapsy, než opustila svůj pokoj. Rychlá prohlídka kuchyně a obývacího pokoje jí prozradila, že Draco se musel po zbývající část večera uchýlit do svého pokoje, takže rychle opustila komnaty a zamířila do nebelvírské věže.

O deset minut později seděla na Ginnině posteli po boku s rusovláskou, která si nervózně pohrávala s konečky svých ohnivých kadeří. Jediný další obyvatel místnosti, Parvati Patilová, příhodně chyběla, pravděpodobně začala žít na hromádce s Deanem Thomasem po jejich nedávném pokusu o vztah. Obě čarodějky soukromí uvítaly, protože dopisy měly tendenci vyvolávat silné citové reakce, a jedině pár vyvolených vědělo, že byly se svými dvěma přáteli v kontaktu.

"Připravená?" povzdechla si Hermiona, nečekala na odpověď, roztrhla obálku a rozevřela pergamen. Očima prolétla krátký odstavec.

Holky,

Všechno je v pořádku. Nic moc nového.

Na něčem pracujeme, ale možná z toho nic nebude.

Jako vždycky, nedělejte si starosti.

Chybíte nám a obě vás milujeme.

H a R

Jako vždy to bylo krátké a věcné, bez detailů, kdyby Hedviku náhodou chytili.

Tentokrát byla slova naškrábaná Harryho rukopisem a Hermiona sledovala, jak Ginny se slzami na řasách prsty obkresluje příkré věty. Cítila, jak ji vlastní oči pálí nevyhnutelným smutkem, a nebylo to kvůli tomu, co bylo načmárané na pergamenu. Bylo to kvůli tomu, co na pergamenu nebylo.

Kluci nikdy takto nemluvili, a nedostatek osobitosti za slovy bylo to, co jí chybělo nejvíc. Jenom přečíst si některé z Ronových nudných vtípků nebo dostat jeden uklidňující řádek od Harryho by bylo blaho. Sakra, pravděpodobně by vřeštěla radostí, kdyby jí napsali něco o famfrpálu. Prostě chtěla kluky zpět...

"Můžeš tu dnes v noci zůstat?" vyhrkla ze sebe mezi vzlyky Ginny. "P-Parvati tu není a já nechci být sama."

Hermiona smutně přikývla a přitáhla si kamarádku do silnějšího objetí. "Samozřejmě, že zůstanu."


*


Kde sakra je?

Jak si Draco už stačil všimnout, Grangerová byla zastánkyně zvyku; držela se přísné rutiny bez jediného zádrhelu. Slyšel ji odejít nedlouho po jejich setkání v kuchyňce, přesně jako každý jiný den; odešla, aby si on mohl celý večer dělat, co bude chtít. Přečetl další z jejích mudlovských novel a rychle se osprchoval předtím, než se přichystal do postele a čekal, až se Grangerová vrátí.

A to byl ten zádrhel.

Díky svojí izolaci věděl, že notorické cvrlikání ptáků obvykle začíná v pět ráno a ona byla obyčejně doma ve tři. Zmateně pohlédl na okno, opustil postel a zamířil do obývacího pokoje, kde zkontroloval hodiny, aby zjistil, že je přesně deset minut po páté a Grangerová dosud nepřišla domů.

Domů...?

O tom může přemýšlet později. Jediné, co cítil teď, byla velká a tupá tíha, která mu pulzovala v hrudi a potlačovala všechno ostatní. Vypadalo to jako panika.... Ano, byla to panika. V mozku se mu rychle množily otázky a bolestivě mu bušily ve spáncích.

Kde je?

Jestli se jí něco stalo, zůstane tu trčet?

Zapomenutý?

Opuštěný?

Co by to udělalo s jeho rozumem?

Co bude dělat bez její vůně nebo sprch...?

Potřebuje vypadnout.

V žádném případě tu nezůstane; nebude tu hnít jako bezvýznamný křupan. Rychle odpochodoval k hlavním dveřím, ignoroval známou a rozčilující statickou elektřinu na jeho dlani, která ho varovala, aby nesahal na kliku. Stejně to udělal.

Rázně popadl mosaz do pěsti a okamžitě přišla bolest. Spálilo mu to ruku a paži; spalovalo to zevnitř jeho kůži a kosti. Jeho instinkty křičely, aby se pustil, ale obavy byly příliš silné. Zaskřípal zuby ve snaze ignorovat bolest a pokusil se stisknout kliku, ale potom mu po páteři sjel oheň jako žhavý blesk. Prohnul záda a zařval v agónii; ale stále se odmítal pustit.

Cítil, jak slábne; jeho energii spalovaly prudké plameny a svaly ochabovaly. Věděl, že sebou cuká neovladatelnými křečemi a z hrdla se mu vydral další zmučený výkřik. S posledním mdlým pokusem o únik vložil všechyn síly do otevření dveří.

Horko se opět prohnalo jeho tělem a zaútočilo na hlavu, vzplálo na zátylku a potom vše otupělo. Necítil ani, že se zhroutil na podlahu; divoce se chvěl a svíjel, jak záchvat nebezpečně třásl každým centimetrem jeho těla. A potom upadl do bezvědomí.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Reader14 - 25.02. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Archivované komentáre (pôvodne v archíve)


Re: Kapitola 7 - Lidskost Od: mami - 06.09. 2016
Aj deti sa musia popáliť, aby pochopili, ale on si myslel, že to tie dvere pochopia... hádam..

Re: Kapitola 7 - Lidskost Od: leelee - 22.07. 2015
Děkuju :-D

Re: Kapitola 7 - Lidskost Od: scully - 24.11. 2014
Perfektní povídka. Zhltla jsem v tahu všech 7 kapitolek a nutně potřebuji další!!! Prosím prosím ještě aspon jednu do Vánoc. Moc děkuju za překlad

Re: Kapitola 7 - Lidskost Od: Ponyska - 23.11. 2014
Nádhera. Dostat ho mudlovskou literaturou, to se jí musí přičíst k dobru. Už se těším na Dracovy názory na M. L. Kinga :). Moc děkuji za překlad a doufám, že na další kapitolku nebudeme muset čekat moc dlouho, po tak napínavém konci :).

Re: Kapitola 7 - Lidskost Od: TaraFaith - 23.11. 2014
Můj bože, Draco vážně strácí rozum... Doufám, že se z toho probere alespoň v takovém stavu, jako byl předtím. Na druhou stranu ho Hermiona asi bude muset ošetřovat. :) Moc díky za překlad. Vždycky se moc těším na pokračování a když se tu konečně objeví jsem v eufórii. Díky

Re: Kapitola 7 - Lidskost Od: MIRA - 23.11. 2014
Neviem, čo napísať, ale je to úchvatné. Ten ich vzťah je taký zvlaštny. Ani si to neuvedomujú, teda Draco si to už trocha uvedomuje, aj keď nechce, ale obaja sa navzájom potrebujú.  Ďakujem za krásny preklad, baby. PS: Pripájam sa k otázke, stihnete ešte jednu časť? Ak nie, nevadí. Trpezlivosť zoceľuje charakter, alebo také niečo.

Re: Kapitola 7 - Lidskost Od: Silentlexi - 23.11. 2014
Staršne ma baví hladat všelijake FF ,ale s Dramione som strašne nadchnutá . Neviem kedy som tu bola naposledy ,ale chýbali mi preklady mojich oblubených poviedok a namiesto toho aby som hladala dalšie FF som čakala len na preklady ... Okrem toho mi hormony kolížu ako ehm pubertacke a zapla som si aj Tokio hotel k tejto poviedky . Je to normalne? Ni e,nie je pretože snivam snivam a snivam a tesim sa kedy bude další diel. Dakujem za preklad milionkrat dakujem :) .

Re: Kapitola 7 - Lidskost Od: Jacomo - 23.11. 2014
Každá kapitola této povídky je napsaná (a přeložená!) tak strhujícím způsobem, že je to prostě úplně dokonalé. Věřím autorce každé slovo, každou větu - Dracovo zoufalství, boj o zdravý rozum, nenávist, pochybnosti, obavy, nervozitu... cokoliv. Takže mě teď téměř pálí ruce a po páteři probíhá žhavý drát. TOHLE je ovšem naprosto šílený konec kapitoly, to nemyslíš vážně, že nás necháš viset nad propastí celý advent, že ne? Prosím, prosím, smutně koukám, arabesko... Děkuju všem zúčastněným za další nádherný kousek příběhu.
Re: Kapitola 7 - Lidskost Od: Jimmi - 23.11. 2014
Pripájam sa, ako keby si mi čítala myšlienky. ĎAKUJEM!

Re: Kapitola 7 - Lidskost Od: Zuzana - 23.11. 2014
Draco je strašný tvrdohlavec. Mohol vedieť, že ho to von nepustí. Som zvedavá, či má na sebe nejaké poplašné zariadenie, pre prípad nehody, aby o ňom vedeli, keď sa mu niečo stane. Príde Hermiona vôbec domov aspoň ráno? Ďakujem za kapitolu a netrpezlivo čakám na pokračovanie.

Re: Kapitola 7 - Lidskost Od: Lupina - 23.11. 2014
Páni, tohle je bravurně zvládnutá ponorka. I nenápadné ovlivňování Draca. Jemu nezbývá nic jiného, než komunikovat sd Hermionou a tím se nechat postrkovat k tomu, aby už, sakra, myslel vlastní hlavou. Doufám, že si Kinga přečte! A ten závěr. No holky, co jste nám to udělaly! To chce pokračování co nejdřív!!! Bude ještě do adventu? Ale musím říct, že další kapitola mě utvrzuje v tom, že tato povídka je skvělá. Díky za překlad i betování

Re: Kapitola 7 - Lidskost Od: denice - 23.11. 2014
To byla síla! Z toho závěru mi vstávají vlasy na hlavě. Jestlipak Hermionu upozorní nějaký alarm, nebo ho najde za dveřmi polomrtvého a popáleného až ráno? Chytrá Hermiona - dostat Draca Shakespearem a Wilkie Collinsem. Jsem upřímně zvědavá, co řekne na Kinga. Díky.

Prehľad článkov k tejto téme:

Bex-chan: ( arabeska )18.02. 2020Počátek (epilog)
Bex-chan: ( arabeska )28.09. 2019Kapitola 48 - Úsilí
Bex-chan: ( arabeska )22.09. 2019Kapitola 47 - Moc
Bex-chan: ( arabeska )15.09. 2019Kapitola 46 - Smilování
Bex-chan: ( arabeska )08.09. 2019Kapitola 45 - Harry
Bex-chan: ( arabeska )01.09. 2019Kapitola 44 - Smrt
Bex-chan: ( arabeska )25.08. 2019Kapitola 43 - Pokraj
Bex-chan: ( arabeska )18.08. 2019Kapitola 42 - Vzplanutí
Bex-chan: ( arabeska )11.08. 2019Kapitola 41 - Snape
Bex-chan: ( arabeska )04.08. 2019Kapitola 40 - Boj
Bex-chan: ( arabeska )28.07. 2019Kapitola 39 - Tonutí
Bex-chan: ( arabeska )21.07. 2019Kapitola 38 - Znovu
Bex-chan: ( arabeska )14.07. 2019Kapitola 37 - Chyby
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2019Kapitola 36 - Hůlky
Bex-chan: ( arabeska )17.02. 2019Kapitola 35 - Voda
Bex-chan: ( arabeska )02.09. 2018Kapitola 34 - Spojenectví
Bex-chan: ( arabeska )05.08. 2018Kapitola 33 - Cejch
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2018Kapitola 32 - Puls
Bex-chan: ( arabeska )22.07. 2018Kapitola 31 - Krev
Bex-chan: ( arabeska )01.07. 2018Kapitola 30 - Tabu
Bex-chan: ( arabeska )03.02. 2018Kapitola 29 - Týdny
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2017Kapitola 28 - Anděl
Bex-chan: ( arabeska )18.07. 2017Kapitola 27 - Pravda
Bex-chan: ( arabeska )28.03. 2017Kapitola 26 - Duše
Bex-chan: ( arabeska )15.01. 2017Kapitola 25 - Míle
Bex-chan: ( arabeska )27.11. 2016Kapitola 24 - Hodiny
Bex-chan: ( arabeska )12.08. 2016Kapitola 23 - Předpeklí
Bex-chan: ( arabeska )08.08. 2016Kapitola 22 - Bouře
Bex-chan: ( arabeska )26.02. 2016Kapitola 21 - Jizvy
Bex-chan: ( arabeska )19.01. 2016Kapitola 20 - Slzy
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2016Kapitola 19 - Šeď
Bex-chan: ( arabeska )30.11. 2015Kapitola 18 - Dary
Bex-chan: ( arabeska )17.11. 2015Kapitola 17 - Hvězdy
Bex-chan: ( arabeska )06.09. 2015Kapitola 16 - Sníh
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2015Kapitola 15 - Střepy
Bex-chan: ( arabeska )05.06. 2015Kapitola 14 - Chtíč
Bex-chan: ( arabeska )12.05. 2015Kapitola 13 - Sám
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2015Kapitola 12 - Spánek
Bex-chan: ( arabeska )31.03. 2015Kapitola 11 - Pochyby
Bex-chan: ( arabeska )27.02. 2015Kapitola 10 - Chuť
Bex-chan: ( arabeska )13.02. 2015Kapitola 9 - Jed
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2015Kapitola 8 - Dotyk
Bex-chan: ( eryenie )23.11. 2014Kapitola 7 - Lidskost
Bex-chan: ( eryenie )03.10. 2014Kapitola 6 - Dlaždičky
Bex-chan: ( arabeska )11.09. 2014Kapitola 5 - Vůně
Bex-chan: ( arabeska )15.07. 2014Kapitola 4 - Skóre
Bex-chan: ( arabeska )02.06. 2014Kapitola 3 - Dveře
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2014Kapitola 2 - Úder
Bex-chan: ( arabeska )21.04. 2014Kapitola 1 - Útočiště
Bex-chan: ( arabeska )18.04. 2014Isolation - fanart
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )14.04. 2014Úvod