Of Kings and Queens - 7. kapitola
Autor: galfoy
Překlad: Jacomo Betaread: Ivet
Originál najdete na https://www.fanfiction.net/s/8227894/8/Of-Kings-and-Queens
Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera. Skličující, leč pravdivé.
Poznámka autorky: No, je skoro půlnoc a já nemůžu klidně spát. Pojďme se dohodnout, že ten cliffík byl trochu předčasný, ano? V této kapitole zabředne Draco ještě o něco hlouběji a Blaise si začne všímat. (...)
Pokud jde o další novinky, můj pes je doma. Má docela hrozivě vyhlížející stehy na krku, páchne po nemocnici a je omámený od léků, ale aspoň ho mám teď neustále na očích. Děkuju všem za milá přání k uzdravení – hodně znamenají. Xo
Hermiona z doby před deseti sekundami byla pryč. Když od ní po té, co ji objal, utekl, byla v pořádku. Zdravá. Vzpřímená.
Ještě stále stála na nohou, ale jen tak tak, povážlivě se nakláněla nad stolem. Od zdí se odrážely bolestivé, ostré zvuky jejího dýchání, ruce se jí třásly úsilím, které vynakládala na to, aby se udržela vestoje, tvář měla bledou jako duch. Její tělo se nebezpečně zakymácelo a Draco ke své hrůze uviděl, jak v momentě, kdy se začala kácet, obrátila oči v sloup. Ruce jí sklouzly ze stolu. Vyrazil vpřed a podařilo se mu ji zachytit dřív, než se sesunula na zem. Objal ji kolem pasu a přitáhl si ji k sobě. Zpátky do drtivého objetí, kterého před pár minutami tak litoval. Tentokrát mu ale ležela v náručí zcela bez vlády.
„Grangerová?" zpanikařil. „Jsi v pořádku?"
Lapala po dechu, pohled měla rozostřený a zmateně mrkala. Celé její tělo se třáslo. Po čele se jí koulely kapičky potu. Sakramentská práce, jestli si ta holka nedá pozor, tak se zabije.
„Grangerová! Řekni něco nebo tě vezmu zpátky do nemocnice."
„Ne!" zalapala po dechu. „Ne, prosím, jsem v pohodě. Jen... jen jsem unavená."
„Blbost!" odsekl vztekle a sevřel ji pevněji. Snažil se ji přimět, aby se mu podívala do očí, ale stále se nedokázala soustředit. „Jsi nemocná. Potřebuješ pomoc." Přestaň s tím skrýváním, chtěl říct. Já do tebe vidím. Ale neudělal to. Nebyl připravený ji s tím konfrontovat. Ještě ne.
„Nespala jsem dobře, Draco," zamumlala. „Zapomněla jsem se nasnídat. Byla to jen malá závrať."
„Jak často ztrácíš vědomí díky špatnému spaní?" odsekl. „Tohle je vážné, Grangerová."
„Já vím," řekla a v hlase se jí ozvala prosba. „Nech mě, ať se vzpamatuju, jo? Prosím. Zvládnu to." Oči, které teď na něj upírala, byly plné slz. „Prosím, neber mě do nemocnice," zašeptala. „Budu v pořádku. Potřebuju si jen trochu opláchnout obličej."
Probodl ji pohledem. Šlo o nehoráznou lež, ale stále nebyl připravený jí to vmést do tváře. Pokud potřebovala trochu víc času, mohl jí ho poskytnout... Ale bude ji sledovat jako ostříž. Jak často se tyhle epizody stávaly? Jak je ututlala? Byla zpátky na drogách? Umírala?
„Draco?" zapátrala v jeho tváři. „Můžu si zajít do koupelny?"
S nevrlým přikývnutím uvolnil držení. Zapotácela se a on ji znovu uchopil pevněji. „Doprovodím tě tam," zamumlal. „Vypadá to, že jsi příliš unavená, než abys dokázala stát bez cizí pomoci." Krvavě se zarděla, ale když ji podepřel a ovinul jí paži kolem ramen, nebránila se. Společně nemotorně došli ke dveřím do koupelny. Chytila se rámu a postavila se naplno na vlastní nohy, stále rudá rozpaky.
„Díky. Odtud už to zvládnu."
„Jak myslíš," řekl. Věděl, že to zní naštvaně, ale sakra, on byl naštvaný. Všemi těmi tajnostmi, vší tou snahou vypořádat se s tím sama ohrožovala svoje zdraví. Co kdyby omdlela a narazila do něčeho hlavou? Co kdyby se to stalo někde venku? Co kdyby ji nikdo nenašel včas?
Dveře koupelny se sklapnutím zavřely a Draco oddusal zpátky ke svému stolu. Radost ze zjištění, že je zbavený dluhů, byla teď zamlžená, jako kdyby šlo o vzdálenou vzpomínku. Znovu mu celou hlavu okupovala Grangerová.
„Trávím starostmi o ni příliš mnoho času," zamumlal si pro sebe.
„Starostmi o koho?" zeptal se Blaise, který právě vešel do místnosti s balíčky jídla.
„O mou matku," zachraňoval Draco honem situaci.
„No, teď budeš mít o starost míň, když se zastavil ten šílený odliv peněz. Můžeš své rodině poslat nějaké ty galeony. Říkám ti, že Hermiona je hotový anděl."
„Jo, je to anděl," kývl s mdlým úsměvem. „Tak co neseš?"
„Vdoleček pro mě a sendvič pro tebe," řekl Blaise. „Počítal jsem, že si něco dáš, ale Hermiona neříkala, že by něco chtěla. Kde mimochodem naše zlatá holčička vlastně je?"
„Na záchodě," odpověděl a vzal si sendvič. Mohl by ho dát Hermioně, až vyjde. Merlin ví, kdy se dostane k dalšímu jídlu.
„Oukej. No, až se najíme, měli bychom probrat tu tiskovou konferenci," řekl Blaise. „Budeš muset vyhlásit, že jelikož je Hermiona na návrat ke své práci na ministerstvu příliš zlomená, rozhodl ses ji zaměstnat, protože jsi tak velkorysý a plný empatie."
„Do prdele, to si ze mě děláš srandu!" vykřikl Draco. „Na takové sračky nikdo neskočí!"
Blaise se rozesmál. „To si vyřiď s Grangerovou. Má to všechno sepsané. Říká, že je to poslední krok k tomu, aby si tě veřejnost znovu oblíbila."
„Mají mě v oblibě už teď! Tohle už zvládla!"
„Říká, že to chce ztvrdit," pokrčil Blaise rameny. „Jak už jsem řekl, vyřiď si to s ní. Nechystám se s tou holkou hádat – možná sis všiml, že je poněkud tvrdohlavá."
„Zvoní mi v uších," pronesla Hermiona vcházející do kanceláře. Vypadala, jako kdyby se nic nestalo. Zářivá pleť. Lesklé vlasy. Stowattový úsměv. Tentokrát si ale Draco všiml, že je nervózní.
„Ahoj, princezno," pozdravil ji Blaise s vemlouvavým úsměvem.
„Můžu s tebou chvíli mluvit o samotě, princezno?" vypěnil Draco. Blaise, který jasně vycítil napětí, zvedl ruce na znamení kapitulace a vycouval ven.
Hermiona přešlápla z nohy na nohu a rozpačitě sklopila oči k zemi. Draco se na ni zahleděl, a pak rychle seslal tišící kouzlo, aby je Blaise nemohl poslouchat.
„Dobře, Grangerová, mám návrh. Ty mi řekneš, co se s tebou děje, a já se budu podílet na té frašce s tiskovou konferencí."
„Cože?" vyhrkla a šokovaně vzhlédla. „Ty mě podplácíš mými vlastními soukromými záležitostmi?"
„Tvoje soukromé záležitosti už tě málem zabily a já potřebuju vědět, že se tě nechystají zabít znovu."
„Draco, prosím, ne –"
„Nedělám si srandu, Grangerová," pohrozil jí. „A nezkoušej to na mě tím svým ´Draco, prosím´. Pracuješ pro mě, jasný? Splácíš životní dluh?" Cítil, že je to vůči ní dost podlé, ale neviděl moc jiných možností. „Hele, až doteď jsi představovala obrovskou pomoc. Chtěl bych, abys tu pracovala i dál, a věř mi, nikdy jsem si nemyslel, že takovou větu někdy řeknu. Ale věc se má tak, že taky potřebuju vědět, že tě zase nenajdu polomrtvou v lese. Poskytni mi něco, aby mě to uklidnilo. Nepotřebuju znát všechny podrobnosti, ale mluv se mnou. Jde o ty prášky?"
Hermiona vypadala poraženě a z očí se jí hrnuly slzy.
„Jde o abstinenční příznaky," řekla tiše.
Draco se zamračil: „Myslel jsem, že ti na ně dali něco v nemocnici."
„Asi to není dost silné," hlesla a otřela si tvář. „Možná je to trochu zmírňuje, ale pořád se necítím moc dobře. A stres tomu taky nepomáhá, vzhledem k tomu, že nejsem schopná uchýlit se k mým dřívějším... ehm... způsobům jeho zvládnutí."
„Dobře," zabručel neochotně. „Jak často se ty epizody opakují?" Snažil se, aby to znělo chápavě, ale zatím z něj vyzařovala jen netrpělivost.
„Asi tak jednou za hodinu?" odhadovala. „Ve skutečnosti se to zhoršuje. Asi jde o součást vývoje."
„Cože?" vyhrkl Draco. „To je šílené! Měla by ses léčit, a ne pracovat!"
„Prosím, neříkej mi, ať jdu domů!" zpanikařila a vyrazila směrem k němu. „Tam to nedokážu zvládnout. Tady mi to jde mnohem líp. Nejsou tu žádné špatné vzpomínky, žádné prášky, spousta rozptýlení, žádný Ron..."
„Když už mluvíme o Weasleym, vlastně jsem překvapený, že sem ten kokot nepřišel škemrat o odpuštění," pronesl Draco a snažil se ignorovat, jak u něj stojí blízko.
„Protože jsem kolem budovy umístila ochrany," řekla a náhle vypadala trochu provinile.
Draco na ni chvíli civěl, a pak vybuchl smíchy. „To je úžasný, Grangerová," odfrkl si. „Umístila jsi kolem budovy ochrany? Co se stane, když s nimi přijde do kontaktu?"
„No, dostane vyrážku," hlesla nejistě a nervózně si pohrávala s rukama. Draco se začal smát ještě hlasitěji. Nakonec se slabě usmála i Hermiona.
„Připomeň mi, abych radši vždycky stál na tvé straně," řekl a otřel si oči. „Jsem ohromený. Dobře, půjdu na tu tvou pitomou tiskovku, i když nevím, proč chceš tu mašinérii ještě víc krmit. Myslel jsem, že nemáš v oblibě falešný soucit."
„To nemám," pokrčila rameny. „Ale pomůže to obchodu, což tomu podle mě dává aspoň nějaký smysl. Upřímně řečeno, ta tisková konference bude jednoduchá. Oficiálně oznámíme, že jsem tady zaměstnaná, vychválíme košťata, já budu opakovat, jak jsem ti vděčná –" Draco protočil oči. „Nekoulej tady očima! Zkrátka se budeme tisku trochu podbízet a bude to. Pak můžeme pokračovat s běžnými obchodními záležitostmi."
„Fajn. Dej mi ten scénář a já se budu řídit podle tebe."
Vyslala k němu vděčný úsměv: „Díky. A nezmíníš...?"
„Ne, nebudu se komukoliv zmiňovat o tvých problémech. Jen nechci, aby ses kvůli mně zhroutila. To je všechno."
„Vážím si toho," řekla. „Ta tiskovka je za dvě hodiny. Jdu se na to připravit, ano?"
„Ano, Grangerová. Ehm, málem bych zapomněl..." Sáhl po sendviči, ale rozpačitě si uvědomil, že vstupuje na nebezpečné území. Celé tohle jednání začínalo být vyloženě kamarádské. Strčil jí sendvič prudce do ruky. „Ať nemusíš chodit ven," řekl a snažil se, aby to vyznělo co nejlhostejněji.
S překvapeným úsměvem jídlo přijala. „To je velmi... ohleduplné. Děkuju."
Pokrčil rameny: „Je v mém zájmu, abys jedla."
„Dobře," řekla a vykročila ke dveřím. „Mimochodem, budeš si muset na tu tiskovku něco procvičit, aby ses pak nespletl."
„No?"
Prošla dveřmi, a pak na něj křikla přes rameno: „Budeš mi muset říkat Hermiono."
* * *
Draco přecházel sem tam za závěsem, který ho dělil od davu novinářů čekajících na druhé straně. Začínal litovat, že dal k tomuhle souhlas.
„Grangerová!" vyštěkl během posledních třiceti vteřin už podruhé. „Proč trváme na téhle zatracené tiskovce?"
„Aby veřejnost viděla, jak jsi ohleduplný a okouzlující," zopakovala znovu a protočila oči. „Takže by pomohlo, kdybys hrál svou roli."
„Možná tu roli hrát nechci," zavrčel.
„Slíbil jsi mi to," pronesla klidně a popošla k němu, aby mu opravila límeček. „Bude to trvat pár minut, jasné? Prostě oficiálně oznámíme moje působení v Trebaxu. Chci, aby byly zítřejší noviny plné fotografií, kde budeme vypadat šťastně a zcela pod kontrolou." Otevřel pusu, aby odsekl nějakou sarkastickou poznámkou, ale umlčela ho pohledem. „Ticho," řekla. „Náš skutečný duševní a emoční stav není právě teď důležitý."
„Ano?" otázal se. „Chystáme se posvětit lež? S tímhle přichází ctnostná nebelvírská princezna?"
„Máš špatnou náladu, protože se budeš muset chovat slušně," ignorovala jeho posměšek. „Buď příští asi tak půl hodinu milý. Nezabije tě to. Mysli na něco motivujícího. Co třeba tví rodiče? Budou z toho mít užitek, ne?"
To ho umlčelo. Ano, jeho rodiče budou mít ze stability firmy obrovský užitek. Zasraná vševědka. „Jak chceš, Grangerová," zamumlal.
„Pro účely této tiskové konference jsem Hermiona," opravila ho. Vykoukla zpoza závěsu, aby zkontrolovala dav. „Bože, tam jich ale je," hlesla náhle velice tichým hlasem.
Změna intonace přitáhla Dracovu pozornost a on se na dívku zahleděl pozorněji. Kousala se do rtu a oči jí těkaly sem a tam ve snaze odhadnout, jací novináři dorazili. Sklouzl pohledem na její ruce. Třásly se.
„Gra – uf, Hermiono," oslovil ji, popošel k ní a odtáhl ji od závěsu. „Promiň, vím, že jsem nevrlý. Tisk se ke mně nechoval zrovna laskavě. Dá se říct, že v sobě přechovávám jistý odpor."
„To je v pořádku... chápu to," usmála se a schovala si ruce za zády. Hleděl na ni s obavami.
„Budeš tam v pohodě?" zeptal se. Bylo pro něj záhadou, proč má o ni pořád takovou starost. Ještě před několika dny se ani nevyskytovala v jeho zorném poli, a teď ho trápilo, že se jí třesou ruce. Bože, stává se z něj podělanej měkkejš.
Přikývla s příliš velkým nadšením. „Ale ano, naprosto. Doufejme, že nedostaneme od novinářů příliš moc podpásovek, ale s tím se nedá nic moc dělat."
„Chceš říct... ošklivých otázek o Vlezlíkovi?"
„Asi tak," pokrčila rameny. „Chci udržet věci víceméně v daných mezích, ale oni jsou nuceni být zvědaví."
„No, vždycky jim můžeš říct, jak mizerný byl v posteli," zažertoval.
Zasmála se, a pak ho vesele plácla do ramene a uculila se: „Jak o tom víš?"
„To nemyslíš vážně," ušklíbl se, ale strašně moc si přál, aby to vážně myslela.
„Nic takového neřeknu," odpověděla. „Jdu si odskočit, než začneme. Za chvíli jsem zpátky."
V momentě, kdy mu zmizela z dohledu, zaslechl něčí zakašlání. Otočil se. „Merline, Blaisi, překvapil jsi mě," řekl. Pak zaznamenal, že se Blaise tváří nějak divně. „Nějaký problém?"
Blaise měl ve tváři zvláštní úsměv, který se Dracovi vůbec nelíbil. „Hele, kámo, jak dlouho se my dva známe?" zeptal se Blaise.
„Od osmi let... Proč?"
„Jak dlouho známe Grangerovou?"
Draco obrátil oči v sloup: „Povíš mi laskavě, proč mi kladeš otázky, na které znáš odpověď?"
„No... já jen, že jsem tu několik minut stál. Ani jeden z vás si mě nevšiml, ale já jsem zaznamenal, jak s naší krásnou kamarádkou vycházíš."
„A?" zeptal se Draco a nasadil obranný postoj.
„Nic, nic," řekl Blaise, předstíraje nezájem.
„Tak mluv," zavrčel Draco, protože ztratil trpělivost. „Jak s ní vycházím?"
„Řekněme, že vzhledem k tomu, že jste měli ve zvyku jeden druhého nenávidět, máte překvapivě dobrý vztah."
„Ano?"
„Docela šokující."
„A?"
„Upravila ti límeček."
„Byl nakřivo."
„A možná s tebou trochu flirtovala."
„Blbče."
„A ty jsi začal být vůči ní poněkud ochranitelský."
„Takové nesmysly nemusím poslouchat," zavrčel Draco a začal se odvracet. „Vážně, Blaisi, tolik –"
„Draku... já neříkám, že je to špatný!" chytil ho Blaise za rameno. „Je to dobrý. Můžete to spolu dotáhnout docela daleko. Ona ví, jak zvládat tvou náladovost, a ty víš, co ona potřebuje. Je to dobrý. Budou z vás dobří... spolupracovníci. Velmi dobří spolupracovníci."
Draco přimhouřil oči.
„Vážně, chlape, není to problém. Jen výsledek pozorování," řekl Blaise.
Draco přikývl: „Fajn. Máme dobrý vztah. Ještě něco?" Chtěl ten rozhovor ukončit dřív, než ho Blaise obviní ještě z něčeho dalšího. Ochranitelský. Copak není zaměstnavateli dovoleno mít obavy o zdraví svých zaměstnanců?
„Ne. Není na tom vůbec nic divného."
„Dobře," zavrčel Draco a otočil se ke svému kamarádovi zády. Kde je ta Grangerová?
* * *
Hermiona pomalu zašroubovala uzávěr od zeleného lektvaru a otřásla se.
„Fuj," řekla, když ukládala lahvičku zpátky do kapsy. Ulevilo se jí, že třesení rukou ustoupilo. Dobře. Kdyby ty abstinenční příznaky překonala, měla by to nejhorší za sebou. Teď když se Dracovi přiznala, s čím bojuje, cítila se mnohem klidnější. Aspoň někdo věděl, že má problémy. Z nějakého důvodu se jí ulevilo. Skrývat svůj život před světem bylo strašně vyčerpávající a kromě toho už poznal její nejhorší stránku. Nějak mu automaticky začala důvěřovat, i když se zdál být tou nejnepravděpodobnější volbou.
Prášky pořád zabíraly velkou část jejích myšlenek a ona se děsila večerního návratu domů, ale na to si teď nemohla dovolit myslet. Teď nastal čas udělat krok vpřed. Stres, který ji postrčil k závislosti, se z jejího života vytratil – Ron byl minulost, vyměnila zaměstnání za něco překvapivě přínosného a zajímavého, konečně strávila trochu času s Harrym... Celkově se všechno zlepšilo. Dokonce měla nové kamarády. Tedy, Blaise byl nový kamarád. Skamarádit se s Dracem bylo jako skamarádit se se schizofrenní mantichorou. Skvělé, když jste byli naladění na stejnou vlnu, ale zatraceně nepříjemné, pokud jste měli špatnou náladu.
On měl špatnou náladu pořád.
Možná by mohla zapracovat na tom, aby se choval mnohem přívětivěji. Celé okolí by ji za to velebilo. Dneska s ní dokonce žertoval – takže to bylo na dobré cestě, ne? Kdyby nevymýšlel kreativní způsoby, jak rozcupovat lidi na kousky, mohl by být ve skutečnosti docela zábavný.
Hermiona se několikrát zhluboka nadechla a pokusila se soustředit.
Nepotřebuju prášky, abych fungovala.
Nepotřebuju prášky, abych fungovala.
Nepotřebuju prášky, abych fungovala.
Ušklíbla se na sebe do zrcadla. To byla ale blbost. Potřebovala prášky, aby fungovala... jen si přála je nepotřebovat. V tom byl rozdíl. Vždycky považovala drogy za ostudný projev slabosti, ale zároveň jí pomáhaly zůstat silná. Dichotomie. A naprostý protimluv.
Ale aspoň že se teď mohla zaměřit na jednu pozitivní věc: poprvé po dlouhé době se její emoce usadily ve stavu, kdy nepovažovala za nutné je znecitlivět.
Kdyby se jí podařilo tenhle stav udržet, dokud se její tělo nezbaví drog, měla by to nejhorší za sebou.
galfoy: ( Jacomo ) | 25.04. 2015 | 25. kapitola - závěr | |
galfoy: ( Jacomo ) | 18.04. 2015 | 24. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.04. 2015 | 23. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 04.04. 2015 | 22. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.03. 2015 | 21. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 21.03. 2015 | 20. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 14.03. 2015 | 19. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.03. 2015 | 18. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 28.02. 2015 | 17. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.02. 2015 | 16. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.02. 2015 | 15. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 07.02. 2015 | 14. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 31.01. 2015 | 13. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 24.01. 2015 | 12. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 17.01. 2015 | 11. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 11.01. 2015 | 10. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 29.11. 2014 | 9. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 22.11. 2014 | 8. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 15.11. 2014 | 7. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 08.11. 2014 | 6. kapitola | |
galfoy: ( Jacomo ) | 01.11. 2014 | 5. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 17.07. 2014 | 4. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 16.07. 2014 | 3. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 14.03. 2014 | 2. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 04.03. 2014 | 1. kapitola | |
galfoy: ( Baska92 ) | 25.02. 2014 | Prológ | |
. Úvod k poviedkam: ( Jimmi ) | 23.02. 2014 | Of Kings and Queens | |